Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

76 A 15/2011 - 20Rozsudek KSOL ze dne 08.06.2011

Prejudikatura

6 Ca 157/2004 - 29


přidejte vlastní popisek

76A 15/2011-20

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní

JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce A. T., bytem B. – J., J. 836/3c,

zastoupeného Mgr. et Mgr. Pavlem Kožínem, advokátem se sídlem Brno, tř. Kpt.

Jaroše 1844/28, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se

sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne

20. 12. 2010, č. j. KUOK 121875/2010, sp.zn. KÚOK/102016/2010/ODSH-SD/7471,

ve věci přestupku,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2010, č. j. KUOK 121875/2010, se

ruší a věc s e vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku

9.200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, a to k rukám zástupce žalobce

Mgr. et Mgr. Pavla Kožína, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 1. 3. 2011 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud napadené rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím, které bylo žalobci doručeno dne 6. 1. 2011, zamítl žalovaný jako nepřípustné odvolání žalobce do rozhodnutí Magistrátu města Olomouce, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. SMOI/AŘMV/2/0873/2010/Vaň. Důvod, který shledal žalovaný rozhodným pro závěr o nepřípustnosti odvolání žalobce, a který vedl k vydání zamítavého rozhodnutí o odvolání žalobce, spatřoval žalovaný v tom, že předmětné odvolání do rozhodnutí Magistrátu města Olomouce podal žalovaný dne 29. 9. 2010 prostřednictvím obecného zmocněnce, který tak ovšem učinil na základě plné moci udělené mu až dne 13. 12. 2010. Na základě toho žalovaný v odůvodnění žalobou napadeném rozhodnutí uzavřel, že na tuto plnou moc žalobce obecnému zmocněnci nutno ve vztahu k době, kdy bylo odvolání podáno, pohlížet jako na neplatnou. S tímto závěrem žalovaného žalobce nesouhlasí, poukazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 6 Ca 157/2004-29, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 8/2006, a v něm vyslovený právní závěr, že i tehdy, byla-li plná moc osvědčující zastoupení žalobce při podání odvolání vystavena později, nelze z toho dovozovat, že odvolání bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou, a že se tedy jedná o odvolání nepřípustné. Ve světle uvedeného bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces a domáhá se nápravy tohoto stavu správní žalobou.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a zdůraznil, že žalobce plnou moc svému obecnému zmocněnci k podání odvolání proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu řádně nedoložil, na základě čehož byl správním orgánem k tomuto ve lhůtě pěti pracovních dnů vyzván. Žalobci byla tato výzva doručena dne 8. 12. 2010, avšak ve stanovené lhůtě žalobce plnou moc svého obecného zmocněnce správnímu orgánu nedoložil.

Žalobce dále v replice na vyjádření žalovaného nesporoval, že byl usnesením žalovaného vyzván k doložení plné moci obecnému zmocněnci, která by prokazovala jeho zmocnění k podání odvolání, avšak rovněž proti této výzvě se žalobce odvolal. Učinil tak proto, že výzvu považoval za neurčitou pro neoznačení toho správního orgánu, vůči kterému má být plná moc dodatečně doložena. Žalobce byl proto v nejistotě, kterému správnímu orgánu plnou moc zaslat, aby nebylo jeho odvolání do rozhodnutí o přestupku bráno jako nepřípustné. Nadto žalobce plnou moc v souladu s uvedenou výzvou dne 15. 12. 2010 zaslal správnímu orgánu prvního stupně, jehož prostřednictvím žalobce odvolání podával a z rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2010, č. j. KUOK 121875/2010, je navíc zřejmé, že žalovaný měl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí předmětnou a dodatečně doloženou plnou moc již k dispozici.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), tedy ke dni 20. 12. 2010.

Ze správního spisu soud zjistil, že Magistrát města Olomouce, odbor agendy řidičů a motorových vozidel rozhodnutím ze dne 9. 9. 2010, č. j. SMOl/AŘMV/2/0873/2010/Vaň rozhodl o vině žalobce ve vztahu k jednání žalobce v tomto rozhodnutí popsaném po skutkové stránce, a kvalifikovaného jako přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb. Z poštovní dodejky soud zjistil, že stejnopis tohoto rozhodnutí byl žalobci doručen do vlastních rukou dne 13. 9. 2010. Dne 30. 9. 2010 bylo správnímu orgánu prvního stupně doručeno

podání podané k poštovní přepravě dne 29.9.2010, jehož obsahem bylo odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 9. 9. 2010, č. j. SMOl/AŘMV/2/0873/2010/Vaň. Podání učinil za žalobce Ing. Jaroslav Belza, který se označil jako obecný zmocněnec žalobce. Žádná listina obsahující plnou moc žalobce Ing. Jaroslavu Belzovi nebyla k odvolání připojena. Z podání „Doložení plné moci“ ze dne 15. 12. 2010, přílohy tohoto podání „Plná moc“ a přípisu Magistrátu města Olomouce žalovanému ze dne 16. 12. 2010 soud zjistil, že dne 16. 12. 2010 bylo žalovanému správním orgánem prvního stupně postoupeno a doručeno podání označené jako „Doložení plné moci“ ze dne 15. 12. 2010, kterým Ing. Jaroslav Belza jako obecný zmocněnec žalobce sděluje, že na výzvu žalovaného dokládá svoji plnou moc udělenou mu žalobcem k zastupování při podání odvolání proti rozhodnutí o přestupku č.j. SMOl/AŘMV/2/0873/2010/Vaň. Přílohou tohoto podání je plná moc udělená dne 13. 12. 2010 žalobcem Ing. Jaroslavu Belzovi, kterou žalobce Ing. Jaroslava Belzu zmocňuje k zastupování v odvolacím řízení proti rozhodnutí o přestupku č. j. SMOl/AŘMV/2/0873/2010/Vaň vydanému dne 9. 9. 2010 Magistrátem města Olomouce, odboru agendy řidičů, a Ing. Jaroslav Belza toto zmocnění přijímá.

Dne 20. 12. 2010 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým zamítl odvolání žalobce, podané dne 29. 9. 2010 Ing. Jaroslavem Belzou v jeho zastoupení, proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 9. 9. 2010, č. j. SMOl/AŘMV/2/0873/2010/Vaň, a to proto, že jej má za nepřípustné. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný dospěl k obdobným skutkovým zjištěním, jaká učinil a shora popsal i Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci s tím, že pouze nad rámec uvedeného dodává, že svým usnesením ze dne 22. 11. 2010, které bylo doručeno žalobci dne 8. 12. 2010, žalovaný žalobce vyzval k doložení jeho plné moci Ing. Jaroslavu Belzovi ve lhůtě 5 pracovních dnů s upozorněním, že jinak bude na podané odvolání pohlížet jako na nepřípustné. Závěrem pak žalovaný uzavřel, že na doloženou plnou moc ze dne 13. 12. 2010 je třeba nahlížet jako na neplatnou ve vztahu k době, kdy bylo odvolání podáno, tj. 29. 9. 2010, když plná moc byla datována ke dni 13. 12. 2010, tedy až následně poté, co došlo k podání odvolání a k faktickému přijetí zmocnění Ing. Jaroslavem Belzou. Na tuto osobu tak nelze dle žalovaného nahlížet v době podání odvolání jako na legitimního zmocněnce žalobce v době podání odvolání, proto odvolání žalovaný jako nepřípustné zamítl.

Dle § 33 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění platném a účinném ke dni 20. 12. 2010, správní řád, si účastník může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce.

Dle § 37 odst. 3 správního řádu platí, že nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

Podle věty první § 92 odst. 1 správního řádu platí, že opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne.

Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pro věc bylo stěžejním vyřešení otázky, zda-li bylo předmětné odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podáno dne 29. 9. 2010 Ing. Jaroslavem Belzou jako obecným zmocněncem žalobce, nebo bez existence takového zmocnění, a tedy osobou neoprávněnou. Jedině tak lze vykládat argumentaci žalovaného obsaženou v napadeném rozhodnutí a tkvící v konstatování „neplatnosti“ plné moci, ve vztahu k době, kdy bylo odvolání podáno, neboť žalovaný zjevně nehodnotil platnost plné moci, ale existenci zmocnění, které plná moc osvědčuje. Žádný důvod neplatnosti tohoto právního úkonu ostatně žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypočítává a ani Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci žádné znaky neplatnosti tohoto právního úkonu po zhodnocení jeho obsahu neshledal. Na základě zjištěného skutkového stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí dospěl soud dále k jednoznačnému závěru o tom, že žalobce využil možnosti dané mu jako účastníku správního řízení § 33 odst. 1 správního řádu a zvolil si pro odvolací řízení proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 9. 9. 2010, č. j. SMOl/AŘMV/2/0873/2010/Vaň, Ing. Jaroslava Belzu. Tento závěr nutno jednoznačně učinit na základě obsahu plné moci ze dne 13. 12. 2010, která osvědčuje (potvrzuje) existenci dohody o zastoupení (tj. dohody o plné moci) mezi žalobcem jako zmocnitelem a Ing. Jaroslavem Belzou jako zmocněncem. Je třeba připomenout, že zatímco dohoda o zastoupení (dohoda o plné moci) je smlouva (dvoustranný právní úkon), jež může mít podobu některé typové smlouvy, například příkazní, mandátní apod., plná moc je jednostranný právní úkon zmocnitele, který není adresován zmocněnci, ale naopak třetím osobám a kterým se těmto třetím osobám osvědčuje (potvrzuje), že k dohodě o zastoupení došlo (za jednostranný úkon je plná moc v současné době výslovně označena například v § 252 odst. 1 insolvenčního zákona). Dále pro tento výklad svědčí i samotné znění § 33 odst. 1 správního řádu, které výslovně tento účel ve vztahu ke správnímu orgánu a případně i dalším účastníkům správního řízení jako třetím osobám deklaruje. S ohledem na uvedené nelze vyjít při činění závěru o existenci zmocnění mezi žalobcem jako zmocnitelem a Ing. Jaroslavem Belzou jako zmocněncem ke dni 29. 9. 2010 toliko z datace plné moci, neboť tato jeho existenci nezakládá, nýbrž toliko prokazuje ve vztahu k třetím osobám, tj. i ve vztahu ke správním orgánům. Pokud tedy žalovaný v napadeném rozhodnutí argumentoval tím, že ke dni 29. 9. 2010 neexistovalo zmocnění obecného zmocněnce žalobcem k podání předmětného odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a to pouze na základě datace plné moci ze dne 13. 12. 2010, pak žalovaný pochybil,

neboť na základě datace plné moci nelze tento závěr vůbec učinit. Na tom nemění nic ani skutečnost, že předmětná plná moc ze dne 13. 12. 2010 obsahuje rovněž jednostranné prohlášení Ing. Jaroslava Belzi, kterou tento zmocnění přijímá, když bez dalšího nelze dovozovat, že by takto dříve vůči žalobci neučinil. Naopak přiléhavým a vycházejícím ze shora popsaného právního výkladu o plné moci je pro tuto věc právní závěr zaujatý v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2005, č. j. 6 Ca 157/2004-29, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 918/06. Dle něho platí, že jestliže ten, kdo vystupoval ve správním řízení jako zástupce účastníka, aniž se prokázal plnou mocí, ji předloží dodatečně, je tím nedostatek průkazu zastoupení zhojen, a jsou tak schváleny i ty úkony, které zástupce účastníka učinil v řízení ještě před podpisem plné moci. I pokud byla plná moc osvědčující zastoupení žalobce při podání odvolání vystavena později, nelze z toho dovozovat, že odvolání bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou, a že se tedy jedná o odvolání nepřípustné.

Bez významu z hlediska činění závěru v době vydání napadeného rozhodnutí je potom ta skutečnost, že plná moc osvědčující existenci zmocnění pro Ing. Jaroslava Belzu byla žalovanému jako věcně a místně příslušnému správnímu orgánu doručena až po uplynutí v jeho výzvě k doložení plné moci stanovené lhůtě, neboť v době vydání napadeného rozhodnutí tuto plnou moc k dispozici již měl, znal její obsah, a bylo tak ve světle zmíněné judikatury najisto postaveno, že nedostatek průkazu existence zmocnění k podání odvolání Ing. Jaroslavem Belzou za žalobce byl zhojen. Nadto tímto žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec neargumentoval a opožděnost doložení plné moci mezi důvody svého rozhodnutí nepojal. Závěr žalovaného o tom, že odvolání bylo podáno osobou k tomuto úkonu neoprávněnou, tedy o nepřípustnosti odvolání, je proto ve světle výše podané argumentace nesprávný. Proto soud napadené rozhodnutí pro jeho nezákonnost zrušil a vrátil zpět k dalšímu řízení žalovanému ve smyslu § 78 odst. 1 s.ř.s.

Žalovaný v dalším průběhu odvolacího řízení přijme závazný právní názor správního soudu, že odvolání bylo podáno v předmětné věci Ing. Jaroslavem Belzou jako obecným zmocněncem žalobce, což osvědčuje doložená plná moc ze dne 13. 12. 2010 a přikročí k provedení dalších úkonů v rámci odvolacího řízení proti

rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení neúspěšnému žalovanému a přiznal ji úspěšnému žalobci v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobci přiznal soud na náhradě zaplaceného soudního poplatku 2.000 Kč, na nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměnu za zastupování, spočívající v odměně za 3 úkony právní služby podle § 7 bod 5. a § 9 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) v případě převzetí a přípravy zastoupení a v případě 2 podání týkajících se věci samé ze dnů 28. 2. 2011 a 5. 5. 2011, v částce 3 x 2.100 Kč a třikrát režijní paušál podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 3 x 300 Kč, tj. celkem na nákladech řízení částku 9.200 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Olomouci dne 8. 6. 2011

JUDr. Martina Radkova

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru