Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

73 Ad 8/2010 - 72Rozsudek KSOL ze dne 23.02.2011

Prejudikatura

4 Ads 57/2009 - 53


přidejte vlastní popisek

73Ad 8/2010-72

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní

JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně H. N., bytem J. 1081/60, P., proti

žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci,

Jeremenkova 40a, zast. JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci,

Riegrova 12, ve věci žaloby o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4.

2010, č. j. KUOK 37524/2010, sp. zn. KÚOK/15654/2010/OSV-SP/7293, ve věci

příspěvku na péči,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2010, č. j. KUOK 37524/2010, se ruší

a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů nepřiznává.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto odvolání jejího syna D. N. a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Prostějov ze dne 18. 1. 2010, č. j. 5293/2010/PRO, jímž byl synu žalobkyně snížen příspěvek na péči z 12.000 Kč na 4.000 Kč měsíčně od 1. 2. 2010.

Žalobkyně žalobou napadla toto rozhodnutí, protože sociálním šetřením bylo zjištěno, že její syn potřebuje pomoc nebo dohled při 32 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, avšak LPS OSSZ Prostějov dospěla k počtu 20 a PK MPSV k počtu 23 těchto úkonů. Posouzení stupně závislosti provedly posudkové orgány bez přítomnosti účastníka řízení a bez vyžádání dalších lékařských zpráv, což bylo nezbytné vzhledem ke kombinaci mnoha závažných diagnóz již od útlého dětství syna žalobkyně. Při posouzení stupně závislosti mentálně postiženého syna žalobkyně nebyl brán v potaz závěr psychologického vyšetření ze dne 22. 1. 2010, podle kterého je u něj nutná trvalá podpora druhé osoby napříč všemi základními potřebami a přitom závěr stejného vyšetření radikálně ovlivnil rozhodnutí PK MPSV v bodech 5 a 6. Synu žalobkyně byl na základě posouzení PK MPSV přiznán žalovaným III. stupeň mimořádných výhod pro těžce zdravotně postižené občany a ve věci příspěvku na zakoupení motorového vozidla byla věc vrácena k novému projednání. K důkazu navrhla žalobkyně citovaná rozhodnutí a výslech účastníků. Dále žalobkyně uvedla, že její syn je od raného dětství mentálně retardovaný, s vážným neurologickým a metabolickým postižením a PK MPSV podcenila kombinaci všech diagnóz, nekontaktovala odborné lékaře a nevyžádala si jejich stanoviska. Syn nerozpozná potřeby posuzovaných úkonů a provedení jejich následné kontroly. K tomu doložila žalobkyně zprávy psychologa, dětského neurologa a pediatra, z čehož dle jejího názoru plyne, že tři lékaři potvrdili nutnost dohledu poučené dospělé osoby a trvalou závislost syna žalobkyně. Proto je II. stupeň závislosti výsledkem nedostatečného ohodnocení syna žalobkyně. Žalobkyně upozornila na probíhající řízení u Okresního soudu v Prostějově o způsobilosti k právním úkonům a navrhla využít v přezkumu napadeného rozhodnutí i posudek ustanoveného znalce.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že není kompetentní hodnotit lékařské zprávy, k tomu jsou oprávněny podle § 16a zákona č. 582/1991 Sb. posudkové služby, správnímu orgánu není znám ani spis posudkových orgánů. Žalovaný vycházel z presumpce správnosti posouzení stupně závislosti. Žalovaný poukázal také na to, že není povinností posudkové komise zvát syna žalobkyně k osobní účasti při posuzování, je to pouze na jejím zvážení, jaké podklady si vyžádá. Žalovaný poukázal na to, že hodnocení počtu stejných úkonů ve spojení se stupněm závislosti se liší u osob do 18 a nad 18 let. Žalovaný zdůraznil, že posouzení stupně závislosti považuje za závazné posouzení, přičemž mimo judikaturu Nejvyššího správního soudu odkázal na § 7 odst. 2 zákona o sociálních službách. Od závazného stanoviska se žalovaný nemohl odchýlit a nebyl rovněž jej oprávněn nijak přezkoumat. To může učinit až soud, včetně posudkových spisů. K námitce žalobkyně o přiznání III. stupně mimořádných výhod pro těžce zdravotně postižené občany žalovaný poukázal na to, že jde o zcela odlišné systémy posuzování.

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), tedy ke dni 15. 4. 2010.

Ze správního spisu krajský soud zjistil, že dne 8. 1. 2007 požádala žalobkyně spolu se svým synem D. o příspěvek na péči. Při sociálním šetření bylo zjištěno, že syn žalobkyně nezvládá nebo zvládá s pomocí 29 úkonů a byl mu navržen IV. stupeň závislosti osoby do 18 let (úplná závislost) a že syn žalobkyně je značně nesamostatný, což je dáno atributy autismu. Stejný stupeň synu žalobkyně navrhla Lékařská posudková služba Úřadu práce dne 12. 4. 2007. Proto byl správním orgánem I. stupně přiznán žalobkyni příspěvek na péči ve výši 11.000 Kč měsíčně od ledna 2007 (od 1. 8. 2009 zvýšen na 12.000 Kč). Při kontrole z důvodu dovršení zletilosti syna žalobkyně dne 20. 10. 2009 mu byl navržen II. stupeň závislosti (středně těžká), protože syn žalobkyně nezvládal nebo zvládal s pomocí nebo dohledem 32 úkonů péče o vlastní osobu nebo soběstačnosti. Lékařská posudková služba OSSZ vyhodnotila stupeň závislosti syna žalobkyně stejně a počet úkonů upravila na 20. Zdůvodnění rozdílu počtu úkonů (mimo jejich vyjmenování) posudek neobsahuje. Synu žalobkyně bylo oznámeno zahájení řízení o změně výše příspěvku a rozhodnutí o této změně mu bylo doručeno. K odvolání žalobkyně mu byla tato ustanovena jako opatrovník. V odvolání žalobkyně uvedla diagnózy svého syna a jejich dopad na jeho život. To doložila lékařskou zprávou psychologa a konkrétně vyjmenovala úkony, které nebyly řádně posouzeny. Žalovaný si vyžádal posudek PK MPSV v Brně o stupni závislosti od 24. 12. 2009 do dne jednání komise. Žádné bližší zadání žalovaný komisi neučinil. Podle posudku PK MPSV ze dne 31. 3. 2010 byl stanoven synu žalobkyně stupeň závislosti II a počet úkonů, při kterých potřebuje syn žalobkyně každodenní pomoc nebo dohled na více než 18 (dle přílohy celkem 23 úkonů). Komise zaslala žalovanému výsledek posouzení zdravotního stavu syna žalobkyně (výrok) a v rámci odůvodnění pouze uvedla, že podrobnější informace o posouzení jsou obsaženy v posudkovém spisu, který PK MPSV vede v souladu s § 16a zákona č. 582/1991 Sb. O výsledku posouzení byla žalobkyně informována a na jednání u žalovaného poučena, že se jedná o konečné rozhodnutí. Žalobkyně na to do protokolu uvedla, že nesouhlasí s výrokem PK MPSV v Brně a namítla, že při sociálním šetření a lékařem LPS OSSZ byl navržen jejímu synovi IV. stupeň závislosti. Komise opomenula, že syn je psychiatrický pacient a jeho mentální schopnosti jsou omezené i v péči o svou osobu, ani v jednom bodě závislosti nebyly zohledněny synovy problémy s motorikou a odkázala na propouštěcí zprávu z FN Motole a diagnózu psychomotorická retardace, dále že při hmotnosti syna 43 kg nebyly hodnoceny dostatečně jeho metabolické potíže, např. přijímání stravy a nebyla bráno v potaz ani neurologické hledisko, kdy těžké epileptické záchvaty s bezvědomím syna omezují na přechodnou dobu úplně, včetně základních životních potřeb, jako je vyměšování.

Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Prostějov ze dne 18. 1. 2010, č. j. 5293/2010/PRO, jímž byl žalobkyni snížen příspěvek na péči z 12.000 Kč na 4.000 Kč měsíčně od 1. 2. 2010. Žalovaný popsal průběh správního řízení a poukázal na to, že posudek PK MPSV v Brně, který si vyžádal, pro něj představuje závazné stanovisko a ocitoval jeho výsledek a úkony, při kterých potřebuje syn žalobkyně pomoc nebo dohled a ustanovení zákona, podle kterého se řídil při přiznání nároku na příspěvek a jeho výši. K námitce žalobkyně pouze uvedl, že není v kompetenci žalovaného hodnotit stupeň závislosti a proto v odvolacím řízení vyžádal posudek PK MPSV a tato komise předchozí posouzení stupně závislosti potvrdila. Nic více žalovaný jako důvody svého rozhodnutí neuvádí.

Krajský soud v rámci plné jurisdikce vyžádal srovnávací posudek PK MPSV v Hradci Králové s poukazem na žalobu, její přílohy, rozsudek Okresního soudu Prostějov ze dne 15. 9. 2010 o zbavení syna žalobkyně způsobilosti k právním úkonům a podkladový znalecký posudek k tomuto občanskému soudnímu řízení. PK MPSV v Hradci Králové tento posudek vyhotovila 17. 12. 2010 se stejným závěrem jako předchozí komisionální posouzení, tj. že syn žalobkyně je středně těžce závislý na pomoci jiné fyzické osoby a také došla ke stejnému počtu úkonů, při kterých syn žalobkyně potřebuje pomoc nebo dohled, tj. 23. Komise uvedla, že podle ní nezvládá syn žalobkyně stejné úkony jako uvedla PK MPSV v Brně a u dalších uvedla, že není důvod proč by je nezvládal a konkrétně zdůvodnila své stanovisko u každého úkonu. K tomu doplnila, že naopak neuznává úkon péče o vlastní osobu – orientace v přirozeném prostředí, protože syn žalobkyně má obtíže s poznáváním blízkých osob a samostatném opouštěním bytu a návratu do něj.

Žalobkyně se k posudku vyjádřila a uvedla konkrétní námitky, rozpory v důkazech a posouzení a k tomu navrhla jako důkazy lékařské zprávy s odkazy na jejich konkrétní části a vyjádření. Žalobkyně uzavřela, že její syn potřebuje pomoc nebo dohled při více jak 30 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti.

Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Podle § 7 odst. 1 věta prvá zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, příspěvek na péči (dále jen "příspěvek") se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci.

Podle § 8 téhož zákona se osoba považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve

a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 4 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti,

b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 10 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti,

c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 15 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti,

d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 30 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 20 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti.

Při posuzování péče o vlastní osobu pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat úkony, vyjmenované v § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. a při posuzování soběstačnosti pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat úkony, vyjmenované v § 9 odst. 2 téhož zákona.

Podle § 25 odst. 2 část věty zákona č. 108/2006 Sb. obecní úřad obce s rozšířenou působností zašle příslušné okresní správě sociálního zabezpečení žádost o posouzení stupně závislosti osoby; součástí této žádosti je písemný záznam o sociálním šetření a kopie žádosti osoby o příspěvek.

Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.

Soud předně uvádí, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2010, č. j. 3 Ads 110/2009-49, č. 2018/2010 Sb. NSS (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu citovaná v tomto rozsudku jsou publikována na www.nssoud.cz), rozhodnutí o příspěvku na péči podléhá přezkumu ve správním soudnictví, protože rozhodování o nároku na příspěvek na péči a o jeho výši správní orgán hodnotí otázky právní i skutkové, přičemž skutková zjištění nezávisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osoby žadatele.

K námitce stěžovatele si krajský soud položil otázku, zda se v případě posudku o stupni závislosti jedná o závazné stanovisko, jak tvrdí žalovaný. Judikatura správních soudů je v tomto směru setrvalá a v jejím čele stojí rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2010, č. j. 3 Ads 77/2009-59, podle kterého posudek PK MPSV o stupni závislosti představoval v odvolacím řízení správním rozhodující důkaz (tzv. povinný důkaz) a nejedná se svou povahou o závazné stanovisko ve smyslu § 149 správního řádu, poněvadž zejména jeho závaznost není zákonem deklarována (stanovena). Proto je třeba na tento posudek nahlížet jako na kterýkoli jiný důkazní prostředek, jehož správnost není presumována a jenž podléhá hodnocení správního orgánu, který jej vyžádal; a je třeba klást na něj požadavek přesvědčivosti a úplnosti. Posudek tak musí obsahovat nejen výrok, ale rovněž odkaz na doložený nález ošetřujícího lékaře, výsledek sociálního šetření, výsledek funkčních vyšetření a výsledek vlastního vyšetření posuzujícího lékaře či lékařů (§ 25 odst. 3 zákona o sociálních službách). Těmto požadavkům posudek PK MPSV vyhotovený ve správním řízení nevyhovuje, neboť není prakticky vůbec odůvodněn.

Požadavky na posudek o stupni závislosti hlediska požadovaného rozsahu odůvodnění byly vyjádřeny již v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 50/2009-63 a zejména v rozsudku téhož soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009-53, podle kterého „.posouzení stupně závislosti osoby pro účely rozhodování o příspěvku na péči v řízení v I. stupni i v řízení odvolacím musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Na výsledný lékařský posudek, který je v tomto řízení stěžejním důkazem, je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Nenaplnění těchto požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.“ Tento právní názor potvrdil dále pro posudky vydávané po 30. 6. 2009 mj. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 6 Ads 143/2009-30.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2010, č. j. 3 Ads 105/2010-121, „posudek o stupni závislosti v řízení o příspěvku na péči podléhá hodnocení správního orgánu, a proto je třeba na něj klást požadavek přesvědčivosti a úplnosti, jak vykrystalizoval v letité judikatuře soudů rozhodujících ve věcech přezkumu orgánů sociálního zabezpečení. Podle ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu platí, že v odůvodnění správního rozhodnutí „...se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí“. K závěrům o úplnosti a přesvědčivosti posudku správní orgán tedy může dospět jen tehdy, pokud se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá účastník řízení uplatňující nárok na příspěvek na péči. Hodnocení správních orgánů sice nepodléhají odborné lékařské závěry posudků, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti. Toto omezení však správní orgány nezbavuje povinnosti hodnotit ve správním řízení provedené důkazy a tudíž i správnosti posudků z hlediska jejich úplnosti a přesvědčivosti (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 6 Ads 143/2009 - 127, dále také rozsudek ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009 – 104, přístupné na www.nssoud.cz). Aby správní orgán (stěžovatel či prvoinstanční orgán) mohly vyhodnotit přesvědčivost a úplnost předloženého posudku, musí být posudek přezkoumatelný vzhledem ke svým zákonem stanoveným podkladům vymezeným v citovaném ustanovení § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách (které platí jak pro posudek závislosti v prvoinstančním, tak i per analogiam v odvolacím řízení). Jak Nejvyšší správní soud shledal v posuzované věci, posudek PK MPSV ani posudek lékaře Úřadu práce v Nymburku takto přezkoumatelné nebyly. Navíc se oba posudky rozcházely v hodnocení některých úkonů, konkrétně čtyřech úkonech péče o vlastní osobu a třech úkonech soběstačnosti vymezených zákonem o sociálních službách a konkretizovaných vyhláškou č. 505/2006 Sb. Jakkoliv se vlastní výsledek posouzení (tzn. posudkový závěr) obou posudků nelišil, neboť jak úřad práce, tak i PK MPSV zhodnotily zdravotní stav žalobkyně jako II. stupeň závislosti (středně těžká závislost), měly být tyto významné rozdíly v hodnocení závislosti posuzované žalobkyně odstraňovány dalším dokazováním v řízení před stěžovatelem. Nejvyšší správní soud proto souhlasí s tím, že tyto nedostatky napadeného rozhodnutí způsobují jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, jak správně (byť nikoliv úplně přehledně) uvedl městský soud v napadeném rozsudku. Tento důvod obstojí jako kasační důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí i samostatně“.

Vzhledem k charakteru souzené věci a také vzhledem k tehdejší praxi posudkové služby Ministerstva práce a sociálních věcí, kdy pro soudy přezkoumávala zdravotní stav ve věcech příspěvků na péči, v rámci plné jurisdikce krajský soud vyžádal od PK MPSV v Hradci Králové srovnávací posudek o stupni závislosti žalobkyně.

Posudek PK MPSV v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2010 potvrdil synu žalobkyně II. stupeň závislosti a uvedl odůvodnění svého závěru, citované výše. K tomu žalobkyně vyjádřila svůj konkrétní nesouhlas. Doplnění posudku, případně další srovnávací posudek PK MPSV již soud vyžádat nemohl vzhledem k obecnému odmítnutí posudkových komisí ve věcech příspěvku na péči tyto posudky nadále poskytovat. O věci dále rozhodl následovně.

V napadeném rozhodnutí žalovaný pouze odkázal na posudek PK MPSV v Brně, které pojal jako závazné stanovisko, od nějž se nemůže odchýlit. Odpověď na výčet konkrétních odvolacích námitek však v napadeném rozhodnutí chybí.

Aby napadené rozhodnutí bylo zákonné, především z něj musí být jasné, z jakých důvodů bylo toto rozhodnutí učiněno a přitom se musí správní orgán II. stupně vypořádat se všemi odvolacími námitkami, obstarat si potřebné a vyhodnotit řádně všechny důkazy.

Podle § 50 odst. 4 správního řádu pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

Podle § 52 správního řádu účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.

Tomu žalovaný v napadeném rozhodnutí v souzené věci nedostál. Posudek PK MPSV v Brně ze dne 31. 3. 2010 považoval podle svého vyjádření i napadeného rozhodnutí za závazné stanovisko, od nějž se nemůže odchýlit a nepovažoval se za oprávněného nijak tento posudek hodnotit. Odvolací námitky žalobkyně, kterých úkonů žalobkyně není schopna, žalovaný nevzal vůbec v potaz a spokojil se s pouhým výsledkem posudku PK MPSV bez bližšího odůvodnění. Ze správního spisu ani napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by si vyžádal posudkový spis nebo doplnění posudku či jakoukoli jinou formou doplňující údaje, aby se blíže obeznámil s důvody posudku. Pak tedy není známo, na základě čeho posudek pojal jako úplný a přesvědčivý a proto způsobilý posloužit jako klíčový důkaz pro rozhodnutí o odvolání. Samotný posudek PK MPSV v Brně ze dne 31. 3. 2010 neobsahuje kromě konečného výroku žádné zdůvodnění. Ze správního spisu ani nevyplývají konkrétní dotazy či zadání k posudku tak, aby byly položeny posudkové komisi konkrétní dotazy či pokyn odpovědět na námitky syna žalobkyně

V souzené věci není žádný důvod, aby se soud odchýlil od stabilní judikatury své i dalších správních soudů ohledně požadavků na odůvodnění žalobou napadnutelného rozhodnutí.

Jak již zdejší soud uvedl v rozsudcích proti České správě sociálního zabezpečení ve svých rozsudcích ze dne 12. 7. 2010, č. j. 72 Ad 30/2010-13, a ze dne 13. 7. 2010, č. j. 72 Ad 35/2010-10, „podle § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Žalobce namítal, že jeho zdravotní stav se od poslední operace v roce 2007 nezlepšil a toto své tvrzení doložil lékařskou zprávou, kterou navrhl jako důkaz. K tomu žalovaná neuvedla žádné vyjádření, žádnou úvahu, žádný argument, jak se s těmito konkrétními námitkami a návrhem na dokazování vypořádala, vůbec nijak na ně nereagovala. Žalovaná se vůbec nevyjádřila k tomu, že od jejího uznání invalidity se zdravotní stav žalobce změnil a jak, pokud mělo podle ní dojít ke zlepšení, v čem toto zlepšení spočívá anebo z jakého důvodu dospěla nyní k novému závěru, že žalobce již není invalidní. Smyslem námitkového řízení je přezkoumat rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, aby na konkrétní nesouhlas a námitky žalobce mohl správní orgán II. stupně odpovědět a vyjasnit mu, proč k naříkanému rozhodnutí dospěl. Proto by rozhodnutí správního orgánu I. stupně mělo už samo dostatečně obsahovat důvod nebo důvody, pro které došlo ke změně práv a povinností žalobce. Tím spíše toto platí pro rozhodnutí správního orgánu II. stupně. Pokud žalobce nesezná z rozhodnutí jeho důvod/y, nemůže se proti němu účinně bránit a celé opravné řízení, jak správní, tak soudní postrádá svůj primární význam. Rozhodnutí správního orgánu I. a II. stupně tvoří jeden celek, jak setrvale judikují správní soudy. V souzené věci ani v napadeném rozhodnutí ani v rozhodnutí správního orgánu I. stupně není obsažen důvod, na základě kterého došla žalovaná k závěru, že žalobce již není invalidní. Pouhý odkaz na označení ustanovení čísly a písmeny nepostačuje k tomu, aby jak žalobce, tak opravné orgány (správní či soudní) mohly poznat a přezkoumat, jak ke svému závěru správní orgán dospěl. Judikatura správních úseků krajských soudů a Nejvyššího správního soudu se všeobecně mnohokrát vyjádřila k přezkoumatelnosti správního rozhodnutí a napadené rozhodnutí požadavkům přezkoumatelného rozhodnutí nevyhovuje. Skutečný důvod vydání rozhodnutí není v rozhodnutí o námitkách vůbec uveden.“

Zdejší soud odkázal ve svých výše citovaných rozsudcích na argumentaci Nejvyššího správního soudu z jeho rozsudku ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006-36, www.nssoud.cz, č. 1389/2007 Sb. NSS, podle kterého „nepřezkoumatelností se … podle konstantní judikatury správních soudů a podle doktríny chápe taková vada správního rozhodnutí, která je charakterizována jako nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů. V případě rozhodnutí stěžovatelky byla přitom krajským soudem vytknuta vada spočívající v nedostatku důvodů, neboť jak krajský soud konstatoval, odůvodnění napadeného rozhodnutí je zkratkovité s poukazy na jiná rozhodnutí bez bližšího odůvodnění a rozboru, a nemůže tudíž dávat odpověď na otázku, jakými skutkovými a právními důvody byl správní orgán veden. Odůvodnění sice obsahuje poukaz na ustanovení § 37 zákona o důchodovém pojištění a § 14 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, nicméně jinak odůvodnění připomíná sérií odkazů na obsah správního spisu. Z obsahu napadeného rozhodnutí proto nelze spolehlivě zjistit, proč stěžovatelka dospěla k závěru obsaženému ve výroku.

účelem soudního přezkumu správních rozhodnutí není lpění na formální dokonalosti správních rozhodnutí, ale účinná ochrana veřejných subjektivních práv adresátů veřejné správy, poněkud slevit z nároků na dodržení jinak zcela oprávněných požadavků § 47 správního řádu z roku 1967 (resp. jeho obdoby ve správním řádu) s vědomím toho, že ve správním spisu nalezl dostatečnou oporu pro úvahu, že je rozhodnutí stěžovatelky po právní i skutkové stránce v souladu se zákonem, v předkládaném rozhodnutí tak učinit nemůže ani při nejlepší vůli. Plně se tu totiž naplňuje druhá premisa již citovaného rozsudku Vrchního soudu v Praze, a to, že „za situace, kdy spis neobsahuje nic, z čeho by bylo možno usoudit na to, z jakých podkladů správní orgán vycházel (§ 3 odst. 4, § 32 odst. 1, § 46 správní řád) a jakými skutkovými a právními úvahami se řídil, nezbývá soudu, než bez dalšího napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost bez nařízení jednání (§ 250f o.s.ř.) zrušit“.

V souzené věci zůstaly při zjišťování skutkového stavu nezodpovězeny některé otázky, zejména ve spojení s námitkami žalobkyně. Soud v rámci plné jurisdikce hodlal zadat vyhotovení dalšího posudku (doplňujícího nebo srovnávacího), kterým by se vady správního řízení napravily, avšak vzhledem ke změně praxe posudkových komisí se tak nestalo. Konečný posudek PK MPSV v Hradci Králové, vyhotovený v rámci soudního řízení správního, není zcela úplný a přesvědčivý a soud jej proto nemohl vzít za základ svého rozhodnutí. Další rozsáhlé dokazování, prováděné soudem, by šlo nad rámec základních principů soudního přezkumu správního rozhodování. Soud by tak nahrazoval činnost správního orgánu, což považuje v tak velké míře za nepřípustné, neboť by tím popíral charakter a odlišnosti správního řízení a soudního řízení správního a také ubíral žalobkyni možnost se včas a na správném místě vyjadřovat k probíhajícím řízením a v případě nesouhlasu účinně proti rozhodnutí brojit.

Rozpory mezi jednotlivými důkazy ze správního řízení a soudního řízení správního (zejména rozdíly v jednotlivých hodnoceních stupně závislosti syna žalobkyně a počtu úkonů, u kterých potřebuje pomoc nebo dohled), tak zůstaly nevyjasněny a je třeba v dalším řízení provést dokazování řádně a tak, aby tyto rozpory byly odstraněny. V úvahu je třeba vzít všechny důkazy, včetně sociálních šetření, a jejich výsledků a do konečného vyhodnocení důkazů je zahrnout.

Vzhledem k této procesní situaci se soud nezabýval dalšími námitkami žalobkyně a jejími návrhy na dokazování.

Krajský soud proto zrušil rozhodnutí žalované pro nepřezkoumatelnost, neboť žalovaný neuvedl dostatek důvodů pro své rozhodnutí a dále pro vady řízení, neboť žalovaný si ve správním řízení neopatřil důkazy v takovém rozsahu, aby byl prokázán stav věci tak, aby o něm nebyly pochybnosti. Současně krajský soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný znovu ve věci rozhodne, přičemž bude vycházet z právního názoru krajského soudu, že rozhodnutí o odvolání ve věci příspěvku na péči je třeba řádně odůvodnit poté, co si správní orgány obstarají dostatek důkazů ve věci a ty posoudí v souladu se správním řádem a tak, že posudek o stupni závislosti budou považovat za důkaz a nikoli za závazné stanovisko. V dalším řízení žalovaný tedy provede další dokazování, zejména si s ohledem na provedené dokazování vyžádá doplňující nebo srovnávací posudek PK MPSV, jíž uloží znovu posoudit zdravotní stav syna žalobkyně s ohledem na skutečnosti prokázané v tomto soudním řízení. V případě potřeby žalovaný ve správním řízení provede dle své úvahy další dokazování.

Žalobkyni soud náhradu nákladů nepřiznal, protože žádné nepožadovala soud ze spisu žádné nezjistil. Žalovaný nebyl ve sporu úspěšný a podle § 60 odst. 1 s.ř.s. nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Olomouci dne 23. 2. 2011

JUDr. Martina Radkova

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru