Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

73 A 5/2020 - 163Rozsudek KSOL ze dne 09.02.2021

Prejudikatura

1 Ao 2/2010 - 185

6 As 65/2012 - 161

2 As 187/2017 - 264

6 Aps 1/2013 - 51

1 Aos 1/2013 - 85

1 Ao 3/2011 ...

více

přidejte vlastní popisek

73 A 5/2020-163

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph. D., ve věci

navrhovatele: obec H., IČO X

sídlem H. 47, X H.
zastoupena advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou
sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno

proti odpůrci: Olomoucký kraj, IČO 60609460
sídlem Jeremenkova 1191/40a, 779 00 Olomouc
zastoupen advokátem JUDr. Martinem Bohuslavem
sídlem Italská 2581/67, 120 00 Praha

za účasti: 1) Technologický park a.s., IČO 27820980
sídlem Dlouhá 562/22, 779 00 Olomouc

2) Ing. J. U., narozený ...,

bytem X

o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Aktualizace č. 2a zásad územního rozvoje Olomouckého kraje,

takto:

I. Aktualizace č. 2a Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje přijatá usnesením

Zastupitelstva Olomouckého kraje ze dne 23. 9. 2019, č. UZ/17/60/2019, se zrušuje v části

vymezující Strategickou plochu Olomouc na pozemcích nacházejících se na katastrálním

území obce H. a obce Olomouc v blízkosti křižovatky dálnic D35 a D46,v rozsahu do 44 ha,

a to dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení 18 504 Kč do 30 dnů

od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce navrhovatele advokáta Mgr. Jiřího

Nezhyby, sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

A) Podstata návrhu

1. Navrhovatel se návrhem učiněným dne 30. 7. 2020 domáhal zrušení opatření obecné povahy – Aktualizace č. 2a Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje vydaného usnesením Zastupitelstva Olomouckého kraje č. UZ/17/60/2019 ze dne 23. 9. 2019 (dále jen „Aktualizace č. 2a“), a to v části vymezující Strategickou plochu Olomouc (dále jen „SPO“).

2. Navrhovatel je obcí, která se nachází v Olomouckém kraji a na jehož území je v převážné míře vymezena plocha SPO. Ve zbylé části se plocha SPO nachází na území statutárního města Olomouc. Navrhovatel v návrhu tvrdí, že vymezením plochy SPO je krácen zejména v jeho právu na samosprávu a právu na příznivé životní prostředí zaručeném v čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle navrhovatele vymezená plocha SPO podstatným způsobem mění stávající charakter území navrhovatele, neboť pro komerční výstavbu s možným (nikoliv však jistým) přesahem do sféry vědy, výzkumu a vysokého školství vymezuje na jeho katastrálním území další plochu v rozsahu cca 44 ha na zemědělských půdách nejvyšší bonity – I. třídy ochrany. V součtu s již vymezeným technologickým parkem však bude celá rozvojová plocha zabírat takřka 100 ha. Navrhovatel tvrdí, že pod již vymezenou plochou technologického parku, na který navazuje plocha SPO, proudí do obce spodní voda, která zásobuje většinu studní. Již existující výroba má v technologickém parku povolen odběr spodních vod v rozsahu cca 200 m denně. Dalším rozšířením může dojít k nedostatku pitné vody v obci. Rozšíření plochy stávajícího technologického praku může navýšit dopravu v obci, se kterou jsou spojeny imise jako hluk a znečištění ovzduší. Současně má navrhovatel obavu, že při současné nízké nezaměstnanosti bude nutné v závodech, které vzniknou na ploše SPO zaměstnávat zahraniční zaměstnance, a bude problém s jejich ubytováním. Navrhovatel je přitom typicky hanáckou vesnicí, která podporuje tradice Hanáckého regionu a dbá na zachování rázu obce. Vymezením plochy SPO dojde také ke snížení pohody bydlení občanů navrhovatele.

3. Předně navrhovatel poukázal na historické souvislosti týkající se nyní vymezené SPO. Ta navazuje na již vymezenou průmyslovou zónu T. p. – S. V roce 2007 byla na objednávku města Olomouc provedena vyhledávací studie, která měla za cíl vytipovat lokalitu pro aktuální potřebu umístění záměrů silných investorů, a který by současně byla do 2 let dostupná. Uvedená studie vybrala jako nejvhodnější lokalitu právě stávající technologický park a současně na něj navazující plochu, na které byla nyní vymezena SPO. V návaznosti na to byla provedena změna územního plánu města Olomouc a také změna územního plánu navrhovatele, kterými měl být takto vytipovaný technologický park vymezen. S ohledem na negativní stanovisko Ministerstva životního prostředí však došlo pouze k vymezení plochy o výměře 47 ha na území města Olomouce (katastrální území S.). Tuto rozlohu označilo ministerstvo jako nejvyšší přípustnou s ohledem na okolní zemědělskou půdu nejvyšší ochrany. Veřejný zájem na vymezení technologického parku byl odůvodněn nutností všestranného rozvoje, potřebami občanů, hospodářským rozvojem. Bylo argumentováno tím, že v té době nebyla k dispozici žádná rozvojová plocha. Záměry na dané ploše se měly orientovat na pokročilé technologie s výhledem na zaměstnávání vysokoškolských studentů, tedy na investice s vysokou přidanou hodnotou. Takto vymezený T. p. – S. se pokusilo město Olomouc změnou územního plánu v roce 2014 rozšířit o dalších cca 20 ha (představující část nyní vymezené SPO), na kterých by bylo umístěno Národní biomedicínské a biotechnologické centrum (dále jen „NBB“), jehož cílem měl být vznik výzkumně-vývojové plochy pro umístění technologických firem, spin-offů a dalších inovačních aktivit. Již tehdy bylo uzavřeno Memorandum mezi společností T. p., a.s., městem Olomouc, F. n. Olomouc, U. P. v Olomouci, K. m. ch. a ch. b. a M. p. a o., které mělo podporovat výstavbu NBB, a to právě na plochách v okolí stávajícího T. p.-S. Tento pokus však narazil na postoj Ministerstva životního prostředí, které ve svých stanoviscích opakovaně uvádělo, že nebyl prokázán veřejný zájem na záboru zemědělské půdy nejvyšší ochrany. Ministerstvo poukazovalo na to, že nebylo prokázáno, že by záměr vybudovat NBB nemohl být realizován na jiných plochách k tomu schválených, případně na plochách s půdou nižší ochrany. Ministerstvo připomnělo, že již v minulosti vymezilo plochu stávajícího technologického parku o výměře 47 ha jako nejvýše přípustnou. Navíc v něm byly dosud volné plochy, na kterých mohl být záměr NBB realizován. Na tom nic nemění ani to, že akcionářem společnosti T. p. je silný místní investor – skupina G. Podle ministerstva se má investiční záměr odvíjet od možností územně plánovací dokumentace. Ta se naopak nemá podřizovat konkrétnímu záměru. V zásadě stejné stanovisko ministerstvo uplatnilo i při uvažované změně územního plánu města Olomouc v roce 2016. Z tohoto důvodu bylo od rozšíření T. p. – S. upuštěno.

4. Následně navrhovatel shrnul průběh schvalování Aktualizace č. 2a, která probíhala souběžně s posledním pokusem na změnu územního plánu města Olomouce.

5. Námitky navrhovatele směřují vůči dohodě uzavřené dne 4. 5. 2018 na základě výsledku dohodovacího řízení mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem pro místní rozvoj (dále jen „dohoda“) a v návaznosti na to také vůči samotnému vymezení SPO v Aktualizaci č. 2a.

6. Navrhovatel konkrétně namítal, že plocha SPO je vymezena v rozporu s § 4 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dál jen „zákon o ochraně ZPF“) a § 5 odst. 1 zákona o ochraně ZPF. Tento rozpor spatřuje navrhovatel v tom, že nebylo v řízení prokázáno, že jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem na ochranu zemědělského půdního fondu. Veřejný zájem na odnětí zemědělské půdy byl vymezen v dohodě a je spatřován v rozvoji statutárního města Olomouc jakožto krajského města a s tím související rozvoj Olomouckého kraje, a to v oblasti strategických služeb, průmyslu vyspělých technologií, technologických center a center vytvářejících pracovní místa v oborech vědy, výzkumu a vysokého školství včetně související veřejné infrastruktury. Takto vymezený veřejný zájem je velmi obecný. Podle navrhovatele z podmínek využití SPO nevyplývá, že by tato měla být využita pro veřejné a společenský významné stavby. Naopak se jedná o plochu pro soukromý záměr s možným přesahem do sféry vědy, výzkumu a vysokého školství - vybudování NBB. Odpůrce podle navrhovatele před ochranou zemědělské půdy nejvyšší bonity upřednostnil své zájmy, zájmy statutárního města Olomouc a koncernu G., jehož členem je společnost G. H., a.s., která je jediným akcionářem T. p. a.s., který vlastní na vymezené ploše SPO většinu pozemků, nad veřejným zájmem na ochranu zemědělské půdy.

7. Dále navrhovatel poukázal na to, že již v minulosti Ministerstvo životního prostředí označilo zábor zemědělské plochy v rozsahu 47 ha v dané lokalitě jako nejvyšší přípustný (tj. plocha T. p.-S.). Stanoviska ministerstva byla opakovaně záporná. Dohoda se nedostatečně vypořádala s dosavadními stanovisky ministerstva (např. pokud jde o nejvyšší přípustný zábor zemědělské půdy v dané lokalitě; vypořádání se s volnými plochami v kraji; neprokázání závažného veřejného zájmu, který je vymezen podobně, jak tomu bylo v minulosti při neúspěšných pokusech vymezení zastavitelných ploch) a je proto rozporná nejen s § 4 a 5 zákona o ochraně ZPF, ale i s Metodickým pokynem Ministerstva životního prostředí č. OOLP/1067/96, k odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu (dále jen „metodický pokyn“). Nezákonnost dohod spočívá dále v tom, že nemohlo dojít k rozporu mezi krajským úřadem jakožto pořizovatelem Aktualizace č. 2a a Ministerstvem životního prostředí ve smyslu § 4 odst. 8 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), neboť pro existenci rozporů musí být veřejné zájmy v souladu s objektivním právem, což zde není splněno.

8. Podle navrhovatele nebyla prokázána nezbytná výměra záměru a není zřejmé, proč má být nejvyšší přípustný rozsah SPO právě 44 ha. V této souvislosti navrhovatel upozornil, že k záboru zemědělské půdy I. třídy ochrany může dojít mj. v nejnutnějším možném rozsahu. Vymezená plocha SPO rovněž překračuje povolený rozsah. Stávající plocha T. p.-S., která sousedí s plochou SPO, byla na základě stanoviska Ministerstva životního prostředí vymezena v nejvyšší přijatelné výměře 47 ha. Plocha SPO na tento technologický park navazuje a fakticky nejvyšší přípustnou rozlohu navyšuje o dalších 44 ha. Jelikož se v minulosti nepodařilo rozšířit stávající t. p. změnou územního plánu statutárního města Olomouc, pokouší se společnost T. p. a.s. obejít stanovisko Ministerstva životního prostředí skrze vymezení plochy SPO v Aktualizaci č. 2a. Navíc již při vymezení stávajícího technologického parku bylo argumentováno nutností vytvořit pracovní místa s orientací pro vyspělé technologie. Plochy pro takto vymezený veřejný zájem již byly vymezeny a není možné je vymezit znovu.

9. Navrhovatel zdůraznil, že snaha přeměnit pozemky v SPO, které jsou ve vlastnictví skupiny G. (akcionář společnosti T. p. a.s.), na zastavitelné, se datuje již do roku 2009. Od roku 2012 se tato snaha opírá o velmi specifické požadavky na provedení konkrétního záměru – NBB (nutnost lokace ve vzdálenosti nejvýše 2,5 km od nemocnice z důvodu výzkumu radiofarmak s krátkým poločasem rozpadu). Těmto specifickým kritériím bylo podřízeno hledání nejvhodnější varianty. S ohledem na existenci zemědělské půdy I. třídy ochrany je nepřípustné, aby díky této podmínce bylo zabráno až 44 ha zemědělské půdy. Pracoviště zabývající se výzkumem radiofarmak mohlo byt situováno v blízkosti fakultní nemocnice, zbylá část NBB mohla být situována do jiných stávajících průmyslových ploch. Navíc odůvodnění je zpracováno ve smyslu potřebnosti konkrétního záměru což neodpovídá povaze územně plánovací dokumentace.

10. Navrhovatel dále považuje za nedostatečné zdůvodnění, že pro plochu SPO nebylo možné využít jiné zastavitelné plochy na území kraje. Tato nemožnost totiž byla posuzována z hlediska konkrétního záměru, který navíc existuje jen v hrubých rysech. V rozporu s § 5 odst. 1 zákona o ochraně ZPF nebylo odůvodněno řešení, které je z pohledu ochrany zemědělského půdního fondu nejvýhodnější. Podle navrhovatele v rozporu s uvedeným ustanovením nebylo zpracováno variantní řešení a absentuje vyhodnocení nulové varianty a varianty, v rámci které by bylo pro aktivity T. p. a.s. vyčleněno více samostatných menších ploch. Podle navrhovatele jsou k dispozici volné plochy, které jsou z hlediska funkčního využití vyhovující (např. plocha Přerov-Bochoř o rozloze 535 ha, plocha Holešov o rozloze 272 ha). Dále navrhovatel poukázal na plochy vymezené v územním plánu města Olomouce jako plochy přestavby – plochy smíšené výrobní, které jsou tvořeny plochami č. X, X, X, X a X (celkem 18 ha), které nejsou součástí zemědělského půdního fondu. Potřeba vymezení další plochy proto nebyla spolehlivě prokázána.

11. Aktualizace č. 2a k odůvodnění strategických ploch uvádí, že v nich mohou působit jen investoři s aktivitami nadmístního, popř. republikového či mezinárodního významu, které z důvodu zejména plošných nároků nebude možné umístit v jiných částech kraje. Tyto plochy nebude možné dělit na malé plochy pro drobné podnikatelské aktivity místního významu. Tyto podmínky se však neprojevily do závazné části Aktualizace č. 2a. Navíc s ohledem na to, že patřičné pozemky vlastní toliko jeden vlastník, nebude jejich dělení nutné, a podmínku nedělitelnosti bude možné obejít prostřednictvím pronájmu postavených výrobních hal.

12. Podle navrhovatele Aktualizace č. 2a neplní základní cíl územního plánování, a to vytvářet předpoklady pro udržitelný rozvoj územní ani další ze základních cílů stanovených v § 18 odst. 4 stavebního zákona spočívající v ochraně nezastavěného území.

B) Stanovisko odpůrce a osob zúčastněných na řízení

13. Odpůrce s návrhem nesouhlasil a navrhl jeho zamítnutí. 14. Odpůrce předně uvedl, že navrhovatel není věcně legitimován k podání návrhu na zrušení Aktualizace č. 2a. Odpůrce připustil, že i obec se může za určitých okolností dovolávat porušení právních předpisů, které mají chránit veřejný zájem (zde zájem na ochraně zemědělské půdy), avšak jen za situace, kdy se takové porušení zákona skutečně negativně projevuje v právní sféře navrhovatele. Navrhovatel uvedl, že vymezení plochy SPO se negativně dotkne jeho práva na samosprávu a práva na příznivé životní prostředí, a to tím, že dojde k ohrožení vesnického rázu obce, existuje obava z nedostatku pitné vody, v obci se zvýší doprava a s tím související hluk a imise a vyvstane problém s ubytováním zahraničních dělníků. Tyto důvody se však zcela míjí se zásadním důvodem žaloby – ochranou zemědělského půdního fondu. Navíc ani navrhovatelem zmíněné důvody nemohou zasáhnout do jeho právní sféry. Nejbližší část SPO je od nejbližší zástavby vzdálena cca 500 m, přitom v centru obce má navrhovatel vymezenou průmyslovou zónu. Dříve navrhovatel výstavu NBB podporoval. Nedojde tak ke zhoršení vesnického rázu obce. Potencionální hrozby pro zdroj pitné vody budou řešeny v územních řízeních, ve kterých bude moct navrhovatel vyjádřit své námitky. Zvýšení dopravy v obci je nepravděpodobné, neboť plocha SPO je vymezena v blízkosti křížení dálnic D35 a D46. S ohledem na vysokou přidanou hodnotu a vyspělé technologie se nepředpokládá zaměstnávání zahraničních dělníků, ale vysoce kvalifikovaných zaměstnanců. Uvedené důvody nemohou už vůbec zasáhnout právní sféru navrhovatele, pokud jde o tu část SPO, která je vymezena na území města Olomouce. Odpůrce uvedl, že navrhovatel při procesu přijímání Aktualizace č. 2a sice podal námitku, avšak nebrojil v ní proti záboru zemědělské půdy.

15. Následně odpůrce zrekapituloval průběh řízení o vydání Aktualizace č. 2a. K námitkám navrhovatele uvedl, že veřejný zájem na vymezení plochy SPO vyplývá ze Strategie Regionálního rozvoje ČR 2014-2020, Strategie rozvoje územního obvodu Olomouckého kraje a Národní priority orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací České republiky. Dalším východiskem byla Analýza vymezení rozvojových oblastí v rámci Politiky územního rozvoje ČR. Na základě těchto dokumentů pak bylo v dohodě deklarováno, že vymezení plochy SPO je ve veřejném zájmu. Tvrzení navrhovatele, že plocha SPO byla vymezena pro komerční výstavbu soukromého charakteru, je založeno na domněnkách a neodpovídá skutečnosti.

16. Podle odpůrce jsou v Aktualizaci č. 2a dostatečně vysvětleny důvody pro konkrétní umístění SPO, včetně hledání možných variant. Ohledně této otázky odkázal odpůrce na odůvodnění Aktualizace č. 2a. Odpůrce zdůraznil, že se pokusil o vymezení strategických ploch v Prostějově či Zábřehu, avšak tyto nebyly dohodou akceptovány, nebo byly akceptovány jen v omezeném množství. Provedenou analýzou pak odpůrce zjistil, že realizace NBB není možná na jiné volné ploše na území kraje, města Olomouce, a to ani na žádném z tzv. brownfieldů, a to z důvodu specifických podmínek nutných pro výstavbu NBB.

17. Pokud jde o rozsah plochy SPO, odpůrce zdůraznil, že v Aktualizaci č. 2a byl vymezen maximální možný rozsah plochy. Vymezení této plochy v Aktualizaci č. 2a ještě neznamená, že dojde k maximálnímu možnému záboru půdy. Ten bude záviset na reálném zájmu investorů. Rozsah SPO pro účely výstavby NBB pak vycházel z podkladové studie zmíněné v návrhu také navrhovatelem.

18. Podle názoru odpůrce není plocha SPO vymezena pro komerční výstavbu soukromého charakteru, jak uvádí navrhovatel. Územní plánování řeší soulad veřejných a soukromých zájmů v území bez ohledu na vlastnictví. Plocha SPO je i s ohledem na znění dohody vymezena jako plocha pro významné investiční záměry s vysokou přidanou hodnotou, především celostátně významný záměr výstavby NBB, jehož výstavba bude mít pozitivní vliv na celý region.

19. Odpůrce odmítl spojitost vymezení plochy v Aktualizaci č. 2a a neúspěšných pokusů o její vymezení v rámci územního plánu Olomouce. Zdůraznil, že záměr výstavby NBB je důležitý pro zájmy celého kraje.

20. Z osob zúčastněných na řízení se vyjádřila pouze společnost T. p. a.s., která ve svém vyjádření ze dne 5. 2. 2021 navrhla návrh zamítnout. Společnost T. p. a.s. uvedla, že plocha SPO byla vymezena na pozemcích v jejím vlastnictví a že splňuje parametry potřebné pro realizaci záměrů s vysokou přidanou hodnotou. Plocha SPO bude jednoznačným přínosem pro rozvoj Olomouckého kraje.

C) Skutečnosti vyplývající ze správního spisu

21. Z předloženého správního spisu soud pro účely přezkumu Aktualizace č. 2a zjistil, že v průběhu procesu pořizování Aktualizace č. 2a vydalo Ministerstvo životního prostředí dne 8. 6. 2017 nesouhlasné stanovisko týkající se mj. vymezení plochy SPO, které odůvodnilo tím, že ohledně navrhované SPO nebylo doloženo, že návrh odpovídá požadavkům § 5 odst. 1 zákona o ochraně ZPF. Ministerstvo zejména poukázalo na to, že návrh celkového záboru zemědělské půdy nebyl prokázán jako nezbytný. Olomoucký kraj má v současné době vymezeny plochy nadmístního významu se shodným účelem využití, jaký je navrhován pro SPO, a to lokalitu v oblasti letiště Přerov – Bochoř (535 ha) a průmyslovou zónu Holešov (272 ha), která se sice nachází ve Zlínském kraji, ale je vzdálená od Přerova cca 20 km. Navíc Zlínský a Olomoucký kraj tvoří společně územní celek NUTS 2. Návrh Aktualizace č. 2 neobsahoval vyhodnocení stávajících ploch totožného účelu jako SPO a potenciál využití nově navržených strategických ploch. Ministerstvo poukázalo na plochy vymezené v územních plánech obcí, které byly vymezeny jako plochy rozvojové nadmístního významu. Tato skutečnost nebyla v návrhu Aktualizace č. 2 zohledněna. Dále ministerstvo poukázalo na plochu, která se nachází na území města Olomouce o rozloze 78 ha (oblast „příkopy“), a která byla z hlediska zemědělského půdního fondu kladně projednána již v roce 2002 a na kterou ministerstvo poukazovalo již v minulosti. Tvrzení o její nepřipravenosti neobstojí, neboť za dobu 15 let mohla být tato plocha připravena pro investory. Ministerstvo rovněž poukázalo na nutnost provedení variantního řešení z hlediska dopadů na zemědělský půdní fond. Jako další výhradu uvedlo ministerstvo, že odůvodnění vymezení plochy SPO je velmi obecné. Závěrem ministerstvo uvedlo, že oblast, ve které se má SPO nacházet, již byla v minulosti několikrát záporně hodnocena z hlediska záboru zemědělského půdního fondu.

22. Na uvedené stanovisko reagoval pořizovatel Aktualizace č. 2a doplněním kvalifikovaného odhadu záboru zemědělského půdního fondu a opětovně požádal Ministerstvo životního prostředí o vydání stanoviska. Ministerstvo dne 20. 11. 2017 pod č. j. MZP/2017/570/690 vydalo stanovisko, ve kterém opětovně vyjádřilo svůj nesouhlas mj. se záměrem vymezení plochy SPO. Ministerstvo v odůvodnění stanoviska zopakovalo, že nebylo vypracováno variantní řešení. Odůvodnění nemožnosti využití plochy v Olomouci o rozloze 78 ha ani ploch letiště Přerov-Bochoř (535 ha) a průmyslové zóny Holešov (272 ha) nelze považovat za dostačující a neprokazuje, že se jedná o řešení z hlediska záboru zemědělské půdy jako nejvýhodnější. Ministerstvo rovněž upozornilo na to, že odůvodnění vymezení plochy SPO je rozpracováno ve smyslu potřebnosti konkrétního záměru (výstavby NBB), což není cílem územního plánování. Závěrem ministerstvo připomnělo, že tento konkrétní záměr byl na totožné ploše posuzován ministerstvem v minulosti při změně územního plánu města Olomouc a byl zamítnut s tím, že nebyl prokázán veřejný zájem, který by převážil nad zájmem na ochranu zemědělské půdy. Ministerstvo se rovněž přihlásilo ke svému stanovisku z roku 2009, ve kterém uvedlo, že v dané oblasti je zcela dostačující zábor zemědělské půdy v rozsahu 47 ha (tedy současný T. p.-S.).

23. Pořizovatel Aktualizace č. 2a provedl analýzu volných ploch v Územním plánu města Olomouc, ve kterém prověřil možnost realizace záměru NBB na plochách veřejného vybavení, smíšených obytných a smíšených výrobních, a to těch které přesahují výměru 10 ha. Takto prověřil pořizovatel následující plochy – plocha X (záplavové území, určena primárně pro bydlení, povinné pořízení regulačního plánu), plocha X (určena pro bydlení a velká část prodána za tímto účelem investorovi, povinný regulační plán), plocha X (určena pro bydlení a stanovena etapizace výstavby), plocha X (nevhodná plocha umístěná v areálu zemědělské výroby), plocha X – areál „Příkopy“ (majetkoprávní rozdrobení, nutná přeložka Přáslavické svodnice, chybějící inženýrské sítě – nelze využít v krátkodobém horizontu), plochy X a X (jedná se o plochy v areálu stávajícího T. p.-S., volné plochy jsou „obsazeny“ vydanými územními rozhodnutími, další část pozemků je rezervována pro jiné investory), plochy X, X a X (majetkoprávní rozdrobení, nejsou připraveny inženýrské sítě, nelze využít bez výstavby východní tangenty, vzdálené od fakultní nemocnice) a plocha X (majetkové rozdrobení, nejsou vyřešeny inženýrské sítě, zatíženo ochrannými pásmy vodních zdrojů). Podle pořizovatele se tak na území Olomouc nenachází volná plocha, na které by bylo možné realizovat záměr NBB.

24. V analýze brownfieldů dospěl pořizovatel k závěru, že ani žádný z brownfieldů není vhodný pro záměr realizace NBB. V rámci města Olomouce zmínil pořizovatel brownfield „V. N. S. O. (záplavové území, určena primárně pro bydlení, povinné pořízení regulačního plánu), „K. N.“ (k využití jen 5,5 ha, nesplňuje tedy požadavek na rozlohu) a „A. M. ž.“ (využitelné jen pozemky o rozloze 7,5 ha, nesplňuje tedy požadavek na rozlohu). U dalších brownfieldů pak pořizovatel poukázal na nedostatečné napojení na nadřazenou komunikační síť nebo nedostatečnou rozlohu.

25. Jelikož pořizovatel trval na vymezení plochy SPO, předložil věc k řešení rozporů. Na základě dohodovacího řízení pak byla dne 4. 5. 2018 uzavřena dohoda o řešení rozporu, na základě které odpůrce v Aktualizaci č. 2a vymezil plochu SPO ve výměře do 44 ha s tím, že SPO je určena pro záměry center strategických služeb, průmyslu vyspělých technologií, technologických center a center vytvářející pracovní místa v oborech vědy, výzkumu a vysokého školství včetně související veřejné infrastruktury a nezbytné dopravní a technické infrastruktury. Plocha SPO je nepřípustná pro běžné skladování, pro oblast běžné výroby, běžného zpracovatelského průmyslu, pro montáž výrobků, pro samostatně umisťované fotovoltaické panely, pro zařízení k získávání energie z obnovitelných zdrojů, a to vše za předpokladu, že se nebude jednat o vedlejší záměry přímo spojené s přípustným využitím této plochy. Dohoda byla odůvodněna tím, že veřejný zájem na vymezení SPO vyplývá z § 1 odst. 4 zákona o krajích a § 18 odst. 1, § 18 odst. 2 a § 19 odst. 1 písm. h) stavebního zákona. Konkrétně dohoda shledala veřejný zájem na rozvoji statutárního města Olomouc jakožto krajského města a s tím související rozvoj Olomouckého kraje, a to v oblasti strategických služeb, průmyslu vyspělých technologií, technologických center a center vytvářejících pracovní místa v oborech vědy, výzkumu a vysokého školství včetně související veřejné infrastruktury. Dohoda poukazuje na to, že územní plánování je dynamický proces. Jelikož je převážná část plochy současného T. p.-S. již dotčena připravovanými záměry, nelze vnímat jako omezující stanovisko Ministerstva životního prostředí z roku 2009, které stanovilo jako nejvýše přípustný zábor zemědělské půdy pro tuto oblast 47 ha. Podle dohody bylo prokázáno, že nelze využít jiné již vymezené rozvojově plochy na území města Olomouce, neboť nesplňují požadavky odpovídající významu strategické plochy nadmístního významu. Navíc je v okolí Olomouce problematické nalézt vhodnou plochu, která by nebyla zemědělskou půdou I. nebo II. třídy ochrany. Pokud by navíc Aktualizace č. 2a zásadně změnila využití již vymezené plochy územním plánem, jednalo by se o nepřípustný zásah do práva na samosprávu. Z těchto důvodů se jeví vymezení plochy SPO jako přípustné. K výměře plochy je v dohodě uvedeno, že ta byla stanovena na základě dokumentu „Územní plán Olomouc, přehled změn po 1. veřejném projednání návrhu, které mají vliv na vyhodnocení předpokládaných záborů ZPF, Doplněk č. 2“ z roku 2013, ve kterém je pro záměr NBB zamýšlena výměra 42 ha s tím, že pro samotnou výstavu je nutných 20-30 ha, dalších 10-15 ha pro případnou rezervu. Proto byla v dohodě stanovena nejvyšší přípustná výměra do 44 ha. V závěru odůvodnění dohody je uvedeno, že jak zásady územního rozvoje, tak územní plány nepracují s konkrétním záměrem v území.

26. Usnesením Zastupitelstva Olomouckého kraje č. UZ/17/60/2019 ze dne 23. 9. 2019 byla schválena Aktualizace č. 2a, která nabyla účinnosti dne 15. 11. 2019.

27. Ve výroku Aktualizace č. 2a je k ploše SPO v bodě 7.3.1.2 uvedeno, že SPO je vymezena v rozvojové oblasti republikového významu OB8 Olomouc (stanovená Politikou územního rozvoje ČR), která je vymezena v bodě 6. 1. SPO, a jenž se nachází v blízkosti křižovatky dálnic D46 a D35. Výměra byla stanovena do 44 ha. SPO je určena pro záměry center strategických služeb, průmyslu vyspělých technologií, technologických center a center vytvářející pracovní místa v oborech vědy, výzkumu a vysokého školství včetně související veřejné infrastruktury a nezbytné dopravní a technické infrastruktury. Plocha SPO je nepřípustná pro běžné skladování, pro oblast běžné výroby, běžného zpracovatelského průmyslu, pro montáž výrobků, pro samostatně umisťované fotovoltaické panely, pro zařízení k získávání energie z obnovitelných zdrojů, a to vše za předpokladu, že se nebude jednat o vedlejší záměry přímo spojené s přípustným využitím této plochy.

28. V odůvodnění Aktualizace č. 2a odpůrce uvedl, že potřeba vymezení strategických ploch vychází ze základního strategického dokumentu Olomouckého kraje – Strategie rozvoje územního obvodu Olomouckého kraje. Dle tohoto dokumentu patří mezi dlouhodobé priority kraje v ekonomické oblasti: navýšení zaměstnanosti, inovační schopnost podniků, zvýšení atraktivity Olomouckého kraje pro investory, propojení výzkumu, vědy a praxe, zvýšení úrovně bezpečnosti území pro rozvoj podnikatelských aktivit a zvýšení zaměstnanosti. Olomoucký kraj se hodlá soustředit na podporu znalostní ekonomiky. Ve všech navrhovaných strategických plochách se předpokládá umístění jen významných investorů, kteří v nich budou umísťovat jen aktivity nadmístního, popř. republikového, nebo i mezinárodního významu (zejména aktivity v oblasti výroby, zpracovatelského průmyslu, center strategických služeb, průmyslu vyspělých technologií, technologických center a center vytvářející pracovní místa v oborech vědy a výzkumu), které z důvodu zejména plošných nároků nebude možné umístit v jiných částech vymezených rozvojových oblastí. Strategické plochy nebude možné členit na malé plochy pro drobné podnikatelské aktivity místního významu. Plochy pro velké strategické investory musí splňovat řadu podmínek: podpora samosprávy a veřejnosti, geomorfologie lokalit (převážně rovinatý terén, bez ohrožení sesuvy a jinými nestabilitami v území včetně ohrožení povodněmi), přiměřená velikost, která pojme jak okamžité územní nároky, tak i rozvojové nároky v budoucnu, dostatek vzdělaných pracovních sil, kvalitní dopravní napojení, napojení na technickou infrastrukturu a jasné vlastnické vztahy (str. 377-378 a 381-385).

29. Konkrétně k SPO odpůrce v odůvodnění uvedl, že tato je lokalizována v návaznosti na mimoúrovňovou křižovatku dálnic D35 a D46. SPO navazuje na zastavěné území a dříve vymezené rozvojové plochy. Vybraná lokalita má vynikající dostupnost a je dobře napojitelná i z hlediska technické infrastruktury. Je možné využít vysokou připravenost této plochy v návaznosti na nově vybudovanou infrastrukturu Technologického parku-Slavonín, která je dostatečně dimenzovaná pro další rozšíření. Z důvodu záboru zemědělské půdy I. třídy ochrany byl rozsah záboru značně redukován (str. 384).

30. K záboru zemědělské půdy I. třídy ochrany plochou SPO odpůrce uvedl, že z celkové výměry 43,68 ha připadne 43,36 ha na zábor zemědělské půdy I. třídy ochrany. SPO je navržena s ohledem na potřebu umístnění NBB, které má vyrůst z důvodu vysoké poptávky pro rozšíření výzkumu v oblasti biomedicíny. Na umístění NBB má velký zájem F. n. O., U. P. v O., město Olomouc, klastr M. a Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, kteří společně se společností T. p. a.s. podepsali memorandum. NBB je vědecko-výzkumným záměrem, který představuje centrum výzkumu, vývoje, inovací a má propojit veřejný a soukromý sektor v těchto oblastech. NBB má navázat na nedávno vybudovaná výzkumná centra v Olomouci – Ústav molekulární a translační medicíny, Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum a regionální centrum pokročilých technologií a materiálů. Konkrétní umístění vyplynulo z prověření možností, které nabízí území města Olomouc. Velmi důležitá je blízkost fakultní nemocnice a logistická a časová dostupnost. Mimo zastavěné území města Olomouc je půda ze 71% tvořena zemědělskou půdou I. a II. třídy ochrany. Při snaze naplnit požadavky NBB a optimálně dodržet veškeré urbanistické principy a zásady při řešení území, se záborům půdy nejvyšší třídy ochrany nelze vyhnout. Rozvoj Olomouce je omezován dalšími limity: záplavové území řeky Moravy (na severu, na jihu a na jihovýchodě) rozsáhlé ochranné pásmo kulturních památek chrámu Navštívenní Panny Marie na Sv. Kopečku a areálu bývalého premonstrátského kláštera Hradisko (severovýchodním a východním směrem), hranicí CHKO Litovelské Pomoraví (na severu) a dále např. koridory dopravní infrastruktury jako je Východní tangenta, průplavní spojení D-O-L a další. Lokalita „Příkopy“ v Olomouci, kterou zmiňovalo stanovisko Ministerstva životního prostředí, nenaplňuje důležitý požadavek na rychlost řešení s ohledem na majetkové poměry této lokality. Rychlost je velmi důležitá s ohledem na konkurenční úspěch v oblasti prováděného výzkumu. Město Olomouc v lokalitě „Příkopy“ podniklo některé kroky pro její dostupnost (např. řešení odvodu dešťových vod, zrušení podmínky parcelace, pořízení územní studie pro stanovení etapizace), přesto je uvedená plocha ve středně i dlouhodobém výhledu nedostupná v důsledku velkého množství vlastníků. Za účelem vymezení SPO, resp. výstavby NBB nelze pozemky těchto vlastníků ani vyvlastnit. Na území města Olomouce v jeho jihovýchodní části jsou vymezené zastavitelné plochy smíšené výrobní o souhrnné výměře cca 78 ha, ale jejich dostupnost si vyžádá řadu dlouhodobých řešení a opatření (majetkoprávní vztahy k pozemkům, plánovaná výstavba východní tangenty, nutnost řešení odvodnění území – přeložka Přáslavické svodnice, přeložka vedení VN. Jiné plochy o rozloze alespoň 20 ha se na území města již nenachází. Podporu záměru NBB lze nalézt ve Vládou ČR schváleném dokumentu Národní priority orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ČR do roku 2030. Z těchto důvodů zájem na výstavbě NBB převyšuje veřejný zájem na ochraně zemědělského půdního fondu (str. 458-464).

D) Posouzení věci krajským soudem

31. Krajský soud v souladu s § 101d odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) v rozsahu a v mezích návrhových bodů přezkoumal napadené opatření obecné povahy, přičemž dle § 101b odst. 3 s. ř. s. vycházel při přezkoumání opatření obecné povahy ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání. Na ústním jednání dne 9. 2. 2021 setrvali účastníci na svých stanoviscích. Krajský soud dospěl k závěru, že návrh je důvodný.

Procesní a věcná legitimace navrhovatele

32. Krajský soud se předně zabýval aktivní procesní a věcnou legitimací navrhovatele.

33. Procesní legitimace navrhovatele vyplývá z § 101a odst. 2 s.ř.s., podle kterého platí, že „návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí, vydaného krajem, může podat též obec“.

34. K otázce aktivní věcné legitimace se vyjádřil Nejvyšší správní soud, který dospěl k závěru, že „aktivní věcná legitimace navrhovatele v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy je dána, pokud soud dospěje ke skutkovému a právnímu závěru o skutečném vztahu úpravy obsažené v napadené části opatření obecné povahy a právní sféry navrhovatele a zároveň o podstatné nezákonnosti napadené regulace obsažené v opatření obecné povahy posuzované z hlediska kompetenčních, procesních i hmotněprávních předpisů. V případě, že úprava obsažená v napadeném opatření obecné povahy skutečně negativně zasahuje do právní sféry navrhovatele, může se navrhovatel v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a odst. 1 s. ř. s. úspěšně dovolat i porušení právních předpisů, jejichž primárním účelem je ochrana veřejného zájmu. Výjimkou jsou případy, kdy je na první pohled zřejmé, že navrhovatelem namítané porušení veřejného zájmu se zcela míjí s právní sférou navrhovatele“ (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2019-264).

35. Navrhovatel věcnou legitimaci odůvodnil tvrzením o možném zásahu do jeho práva na samosprávu a práva na příznivé životní prostředí. Konkrétně shledal možné zásahy do jeho právní sféry v tom, že vymezením plochy SPO dojde k ohrožení spodních vod zásobujících vodou občany obce, ke zvýšení imisí spojených s nárůstem dopravy (hluk, prašnost), ke ztrátě pohody bydlení a ke ztrátě vesnického rázu obce.

36. Krajský soud se ztotožňuje s tím, že vymezení plochy SPO může zasáhnout do právní sféry navrhovatele.

37. Navrhovatel je obcí, které svědčí právo na samosprávu zaručené v čl. 8 Ústavy. Obec je územním samosprávným celkem, který je vymezen jako územní společenství občanů, které má právo na samosprávu (srov. čl. 100 Ústavy). Podle § 1 odst. 2 a § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“)obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Do samostatné působnosti obce náleží zejména záležitosti uvedené v § 84, 85 a § 102 zákona o obcích, s výjimkou vydávání nařízení obce. Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.

38. Pro řádné plnění těchto úkolů je nezbytné, aby obec mohla uvedené hodnoty hájit také v soudním přezkumu. K tomuto závěru dospěl Krajský soud v Ostravě již v rozsudku ze dne 13. 9. 2017, č. j. 79 A 4/2017-45. Obdobný názor lze nalézt také v judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 26. 6. 2013, č. j. 6 Aps 1/2013 – 51), který dospěl k závěru, že obec je přímo ze své povahy povolána k zastupování a ochraně práv a zájmů svých občanů, kteří ji tvoří. Nejvyšší správní soud v tomto smyslu pak ve vztahu k aktivní legitimaci obce dovolávat se ochrany svých občanů před hlukem či vibracemi uvedl, že „obec je veřejnoprávní korporací, jejíž faktický základ tvoří její občané (osobní substrát této právnické osoby ve smyslu § 18 odst. 2 písm. c/ obč. zák.). Občané mají schopnost vnímat uvedené imise a jsou-li jimi rušeni při oprávněném užívání nemovitostí ve vlastnictví obce, je jimi při výkonu svého vlastnického práva rušena i obec. Obec se tedy za naplnění předpokladů uvedených v § 127 odst. 1 obč. zák. může vůči vlastníku věci, jejímž užíváním vzniká hluk či vibrace, právem domáhat toho, aby se těchto imisí zdržel“. Stejně se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 1. 2020, č. j. 2 As 187/2017-327, ve kterém dospěl k závěru, že obec je v rámci výkonu svého práva na samosprávu povolána bránit charakter svého území a život obyvatel v obci před negativními vlivy ohrožujícími životní prostředí obce, dopravu či únosnou míru hluku a jiných imisí v obci.

39. Plocha SPO byla v Aktualizaci č. 2a vymezena částečně na území navrhovatelky, částečně na území města Olomouce. Z vyhodnocení vlivů Aktualizace č.2a Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje na udržitelný rozvoj území (SEA) vyplývá, že s vymezením této plochy se očekává navýšení již existujících negativních vlivů působících na obyvatelstvo spočívajících v existenci hlukových a imisních zdrojů (způsobených zejména dopravou), dojde ke zvýšení imisí působících na ovzduší a pravděpodobně dojde ke zvýšení odběru podzemních vod a zvýšení potřeby odvádění odpadních vod. Jako doporučení je zde uvedeno vybudování protihlukových opatření, doporučení k využívání technologií zmírňujících vznik imisí, a zvážit nároky na odběr vody (str. 293-294 stanoviska SEA).

40. Navrhovatelem tvrzené zásahy do jeho právní sféry tak vyplývají i z uvedeného stanoviska SEA. Podle názoru soudu pak uvedené platí jak pro část SPO vymezenou přímo na území navrhovatele, tak na zbylou část vymezenou na území města Olomouc. Plocha SPO byla vymezena jako plocha ucelená (srov. str. 384 odůvodnění Aktualizace č. 2a) a v zásadě není reálně myslitelné, aby popsaným způsobem do práva navrhovatele zasahovaly záměry vybudované jen na části plochy umístěné na jejím území a zbylé nikoliv. V této souvislosti je vhodné obecně uvést, že z hlediska věcné legitimace jde o zásahy do právní sféry navrhovatele, nikoliv o to, kde se dané záměry nachází. Taktéž je nutné odmítnout tvrzení odpůrce, že samotná vzdálenost plochy SPO od nejbližší zástavby vylučuje dotčení občanů obce případnými imisemi. Z pouhé skutečnosti, že mezi napadenou plochou a nemovitostí navrhovatele je jistá vzdálenost, nelze dovozovat nemožnost dotčení na právech (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 1/2013 – 85). Rovněž není možné nedostatek aktivní legitimace odůvodnit tím, že proti imisím, které vzniknou v důsledku realizace NBB, může navrhovatel brojit v navazujících řízeních (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2008, č. j. 7 As 44/2007 – 148 nebo rozsudek ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 1/2013-85).

41. Podle názoru krajského soudu z uvedeného vyplývá, že vymezením plochy SPO a s ní související realizací NBB může dojít k výrazné změně v poměrech na území navrhovatele. Proto soud dospěl k závěru, že navrhovatel byl vymezením plochy SPO zkrácen na svém právu na samosprávu. Při tomto kladném závěru tak může navrhovatel s ohledem na výše citované usnesení rozšířeného senátu namítat i porušení právních předpisů, jejichž primárním účelem je ochrana veřejného zájmu – zde ochrana zemědělského půdního fondu.

42. Aktivní legitimace navrhovatele se ani žádným způsobem nedotýká skutečnost, že navrhovatel v podané námitce v rámci procesu vydání Aktualizace č. 2a nenamítal nic ohledně záboru zemědělské půdy. Pasivita navrhovatele v průběhu řízení o vydání opatření obecné povahy má své důsledky zejména do přezkumu proporcionality přijatého řešení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2012, č. j. 1 Ao 3/2011-229). Námitky navrhovatele však směřují v zásadě vůči tomu, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro zábor zemědělské půdy I. třídy ochrany, tj. do hlediska zákonnosti Aktualizace č. 2a.

Posouzení zákonnosti Aktualizace č. 2a

43. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005 č. j. 1 Ao 1/2005-98, je opatření obecné povahy správním aktem s konkrétně určeným předmětem a s obecně vymezeným okruhem adresátů. Opatření obecné povahy nemůže nahrazovat podzákonnou normotvorbu ani nad rámec zákona stanovovat nové povinnosti; slouží toliko ke konkretizaci již existujících povinností vyplývajících ze zákona a nikoliv ukládání nových povinností, které zákon neobsahuje. Krajský soud zdůrazňuje, že při posuzování návrhu byl veden zásadou minimální ingerence soudu do územního plánování opakovaně připomínanou v četných rozhodnutích Nejvyššího správního soudu. Soudní řízení ve věci návrhu na zrušení opatření obecné povahy je prostředkem ochrany práv, nikoliv nástrojem rozhodování věcných sporů o využití území, které mají být zásadně vypořádány v řízení před správními orgány (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010 č. j. 1 Ao 2/2010-116 publikované pod č. 2215/2011 Sb. NSS). Obdobně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 10. 2007 č. j. 2 Ao 2/2007-73 publikovaném pod č. 1462/2008 Sb. NSS uvedl, že v případě územního plánování jde vždy o „vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, který je v nejširším slova smyslu zahájen v harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíselně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury podle schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoliv nevýznamně požadavkem nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Jinak řečeno není úkolem soudu stanovovat, jakým způsobem má být určité území využito; jeho úkolem je sledovat, zda příslušná politická jednotka (obec) se při tvorbě územního plánu pohybovala ve shora popsaných mantinelech. Bylo-li tomu tak, je každá varianta využití území, která se takto „vejde“ do mantinelů územního plánování akceptovatelná a soud není oprávněn v politické jednotce vnucovat variantu jinou. Soud brání jednotlivce (a tím zprostředkovaně i celé politické společenství) před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, avšak není jeho úkolem sám územní plány dotvářet“.

44. Algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy dle § 101d odst. 1 a 2 s. ř. s. spočívá v 5 krocích: 1) v přezkumu pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy, 2) v přezkumu otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti, 3) v přezkumu otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem, 4) v přezkumu obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu opatření obecné povahy nebo s jeho částí se zákonem (tzv. materiální kritérium), 5) v přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality.

45. S účinností od 1. 1. 2012 však bylo novelou s. ř. s. zavedeno pro soudní přezkum opatření obecné povahy pravidlo, že při rozhodování o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Nově formulovaným ustanovením §101d odst. 1 s. ř. s. tedy došlo k omezení rozsahu přezkumu opatření obecné povahy. Soud je tedy při přezkumu opatření obecné povahy povinen aplikovat algoritmus (test) přezkumu v celém rozsahu pouze za předpokladu, že navrhovatel všechny jeho kroky zahrne do návrhových bodů (§ 101b odst. 2 s. ř. s.) – srov. odst. 29 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2019, č. j. 8 As 247/2018-70.

46. Pravomoc odpůrce vydat Aktualizaci č. 2a, dodržení mezí zákonem vymezené působnosti odpůrce, ani dodržení procesu přijetí Aktualizace č. 2a navrhovatel nezpochybnil, tudíž se krajský soud těmito kroky algoritmu nezabýval.

47. Krajský soud se zabýval až kritériem zákonnosti obsahu Aktualizace č. 2a (krok 4 algoritmu), a to s ohledem na obsah uplatněných námitek.

48. Zásadní námitka navrhovatele spočívá v tom, že plocha SPO byla vymezena v rozporu s § 4 a § 5 zákona o ochraně ZPF. Navrhovatel brojil jak proti samotné Aktualizaci č. 2, tak proti dohodě. Námitky navrhovatele v zásadě spočívají v tom, že nebyl prokázán veřejný zájem na vymezení plochy SPO právě v předmětné lokalitě, a že nebylo prokázáno, že plochu SPO není možné vymezit na jiných plochách s půdou nižší ochrany nebo mimo zemědělskou půdu.

49. Z ustanovení § 4 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona o ochraně ZPF vyplývá, že pro nezemědělské účely je nutno použít především nezemědělskou půdu, nezastavěné a nedostatečně využité pozemky v zastavěném území nebo na nezastavěných plochách stavebních pozemků staveb mimo tato území, stavební proluky a plochy získané zbořením přežilých budov a zařízení. Musí-li v nezbytném případě dojít k odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, je nutno především odnímat zemědělskou půdu přednostně na zastavitelných plochách, odnímat přednostně zemědělskou půdu méně kvalitní; kritériem kvality půdy jsou třídy ochrany a odnímat jen nejnutnější plochu zemědělského půdního fondu a po ukončení nezemědělské činnosti upřednostňovat zemědělské využití pozemků.

50. Podle odst. 3 téhož ustanovení platí, že „zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany lze odejmout pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu“.

51. Podle § 5 odst. 1 zákona o ochraně ZPF platí, že „aby ochrana zemědělského půdního fondu byla při územně plánovací činnosti prováděné podle zvláštních předpisů zajištěna, jsou pořizovatelé a projektanti územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů povinni řídit se zásadami této ochrany (§ 4), navrhnout a zdůvodnit takové řešení, které je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější. Přitom musí vyhodnotit předpokládané důsledky navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond, a to zpravidla ve srovnání s jiným možným řešením“.

52. Veřejný zájem na ochraně zemědělského půdního fondu je vymezen v § 1 zákona o ochraně ZPF a je patrný i z § 4 odst. 1 téhož zákona, podle nějž je nutno pro nezemědělské účely použít především nezemědělskou půdu. Zákonodárce zde vychází ze základní skutečnosti, která determinuje vysokou ochranu zemědělského půdního fondu, tj. že zemědělské půdy i půdy dočasně neobdělávané je omezené množství, a je na ní přitom závislá rostlinná i živočišná výroba. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že ochranu zemědělského půdního fondu, stejně jako ochranu jiných složek životního prostředí, nelze absolutizovat. Jednotlivé složky ochrany spolu musí být ve vzájemné rovnováze, stejně jako musí být hledána rovnováha mezi ochranou životního prostředí a jinými společenskými zájmy (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006 - 74).

53. Z citovaného § 4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF vyplývá, že lze zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany odejmout pouze v případě, že „jiný veřejný zájem výrazně převažuje“ nad ochranou zemědělského půdního fondu. Při výkladu tohoto neurčitého pojmu lze vycházet z judikatury k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, který, byť chrání odlišnou složku životního prostředí, v § 43 odst. 1 a § 56 odst. 1 obsahuje obdobnou normativní konstrukci s jediným rozdílem, že v případě § 4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF se musí jednat o „výrazně“ převažující jiný veřejný zájem, což znamená ještě intenzivnější ochranu půdy oproti složkám životního prostředí chráněným zákonem o ochraně přírody a krajiny (srov. rozsudek ze dne 23. 8. 2012, č. j. 9 As 30/2012 – 88).

54. Předně je třeba poznamenat, že veřejný zájem je třeba odlišit od zájmu soukromého či kolektivního (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 As 65/2012 - 161, publ. pod č. 2879/2013 Sb. NSS). Ústavní soud k otázce definování veřejného zájmu ve správním řízení uvedl, že „veřejný zájem v konkrétní věci by měl být zjišťován v průběhu správního řízení na základě poměřování nejrůznějších partikulárních zájmů, po zvážení všech rozporů a připomínek. Z odůvodnění správního rozhodnutí pak musí zřetelně vyplynout, proč veřejný zájem převážil nad řadou jiných partikulárních zájmů. Veřejný zájem je třeba nalézt v procesu rozhodování“ (nález ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 24/04). Správní orgán nemůže pouze konstatovat existenci jiného veřejného zájmu, musí být prokázáno a zdůvodněno, v čem tento veřejný zájem převažuje nad ochranou životního prostředí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2014, č. j. 1 As 100/2014 – 36). Úvahy ohledně vážení konkurujících veřejných zájmů tak nemohou být nahrazeny pouhým přehledem veřejných zájmů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2015, č. j. 10 As 2/2015 – 251).

55. Součástí posouzení existence převažujícího veřejného zájmu je i zvážení jiného uspokojivého řešení. Při vážení kolize veřejného zájmu na ochraně zemědělského půdního fondu a jiného veřejného zájmu je třeba hledat „optimální řešení“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 6 As 8/2010 – 323). Výrazná převaha jiného veřejného zájmu může být dána pouze tam, kde jiný veřejný zájem nemůže být uspokojen jinak (srov. již zmiňované rozsudky č. j. 6 As 65/2012 - 161 a č. j. 8 As 5/2008 - 93).

56. K ochraně zemědělského půdního fondu jsou zákonem povolány dotčené orgány státní správy, které k tomu mají potřebnou odbornost a které uplatňují svá stanoviska k územně plánovací dokumentaci ve smyslu § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Zákonnost a správnost stanovisek dotčeného orgánu přezkoumává soud v rámci posuzování toho, zda bylo opatření obecné povahy vydáno v souladu se zákonem, neboť jsou součástí procesu, v němž je zpracováván a přijímán územní plán. Jsou tedy soudem zkoumána jako závazné podklady opatření obecné povahy, jimž zákon upřel jinou možnost přezkumu. Jestliže orgán ochrany zemědělského půdního fondu při posuzování územně plánovací dokumentace v rozporu s principy vyplývajícími z § 1 odst. 1 a § 4 odst. 1 zákona o ochraně ZPF v ochraně zemědělského půdního fondu selže, jedná se o zásadní porušení norem, které má podstatný vliv na obsah opatření obecné povahy (již zmiňovaný rozsudek ze dne 18. 1. 2011, č. j. 1 Ao 2/2010 – 185).

57. Stanovisko dotčeného orgánu státní správy musí být odůvodněno, mimo jiné proto, aby ho správní soud vůbec mohl přezkoumat v rámci řízení o přezkumu opatření obecné povahy. Podrobnosti hodnocení souladu územně plánovací dokumentace se zásadami ochrany zemědělského půdního fondu upravuje metodický pokyn, který v čl. II. odst. 3 stanoví, že „orgán ochrany ZPF při posuzování předložené dokumentace hodnotí zejména: a) dosavadní využití ploch nezemědělské půdy v řešeném území, především nezastavěných a nedostatečně využitých pozemků v současně zastavěném území obce; b) využití zemědělské půdy na nezastavěných částech stavebních pozemků a enkláv zemědělské půdy v zastavěném území obce; c) využití ploch získaných odstraněním budov a zařízení a využití stavebních proluk; d) využití ploch, které byly pro potřeby rozvoje sídel orgánem ochrany ZPF již odsouhlaseny v dosavadní schválené dokumentaci; e) důsledky navrhovaného řešení na uspořádání ploch ZPF, kterým by měla být s ohledem na § 2 zákona č. 14/1992 Sb., o životním prostředí, co nejméně narušena původní krajina a její funkce; f) ovlivnění hydrologických a odtokových poměrů a stávajících melioračních zařízení v území; g) síť zemědělských účelových komunikací, které by měly být v maximální míře zachovány; v případě jejich dotčení musí dokumentace obsahovat návrh náhradní sítě, která dotčené území zpřístupní; h) další údaje o řešeném území prokazující nezbytnost požadavku na odnětí zemědělské půdy (počet obyvatel, účelové využití ploch, navržené řešení lokalit apod.); i) vedení směrových a liniových staveb ve vztahu k možnému eroznímu ohrožení a pozemkovým úpravám; j) návrhy funkčního využití území s ohledem na erozní ohrožení; k) kvalitu zemědělské půdy určenou bonitovanými půdně ekologickými jednotkami (dále jen ,BPEJ') a zařazení těchto BPEJ do tříd ochrany zemědělské půdy“.

58. Podle přílohy metodického pokynu „[d]o I. třídy zemědělské půdy jsou zařazeny bonitně nejcennější půdy v jednotlivých klimatických regionech, převážně v plochách rovinných nebo jen mírně sklonitých, které je možno odejmout ze zemědělského půdního fondu pouze výjimečně, a to převážně na záměry související s obnovou ekologické stability krajiny, případně pro liniové stavby zásadního významu. Do II. třídy ochrany jsou situovány zemědělské půdy, které mají v rámci jednotlivých klimatických regionů nadprůměrnou produkční schopnost. Ve vztahu k ochraně zemědělského půdního fondu jde o půdy vysoce chráněné, jen podmíněně odnímatelné a s ohledem na územní plánování také jen podmíněně zastavitelné.“

59. Ačkoliv má uvedený metodický pokyn charakter vnitřního předpisu, bylo by zpravidla v rozporu se zásadou zákazu libovůle a rovného zacházení, pokud by se orgán ochrany zemědělského půdního fondu v jednotlivých případech od hledisek a kritérií tohoto metodického pokynu odchýlil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2011, č. j. 1 Ao 2/2010-185).

60. Odůvodnění plochy SPO tak jak bylo provedeno odpůrcem, lze v zásadě rozdělit na dvě množiny argumentů. V rámci první množiny odpůrce vymezení SPO odůvodnil tím, že se nachází v rozvojové oblasti republikového významu OB8 Olomouc stanovené Politikou územního rozvoje ČR. Vymezení SPO vychází ze strategických dokumentů Olomouckého kraje a jejím cílem je posílení ekonomiky Olomouckého kraje, zvýšení zaměstnanosti apod. Výhodou plochy SPO je její vynikající dopravní obslužnost a vysoká míra připravenosti. Do druhé množiny argumentů lze zařadit argumenty týkající se konkrétního záměru, který by měl být situován ve vymezené ploše SPO, tj. výstavby NBB. Odpůrce argumentoval zejména nutností rychlého řešení, propojením vědy, výzkumu a vysokého školství a blízkostí Fakultní nemocnice Olomouc.

61. Podle názoru soudu však druhou množinu argumentů nelze pro účely odůvodnění záboru zemědělské půdy I. třídy ochrany vůbec brát v potaz. Zásady územního rozvoje mají podle § 36 odst. 1 stavebního zákona stanovit zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezit plochy nebo koridory nadmístního významu a stanovit požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanovit kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití. Podle § 36 odst. 3 stavebního zákona zásady územního rozvoje v nadmístních souvislostech území kraje zpřesňují a rozvíjejí cíle a úkoly územního plánování v souladu s politikou územního rozvoje, určují strategii pro jejich naplňování a koordinují územně plánovací činnost obcí. Zásady územního rozvoje ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem územnímu plánu, regulačnímu plánu nebo navazujícím rozhodnutím. Svým obsahem jsou zásady územního rozvoje podle § 36 odst. 5 stavebního zákona závazné pro pořizování a vydávání územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území.

62. Z uvedených ustanovení vyplývá, že zásady územního rozvoje jsou v rámci územně plánovacích nástrojů poměrně obecným nástrojem. Zásady územního rozvoje v nadmístním měřítku konkretizují záměry obsažené v politice územního rozvoje a podle podmínek jednotlivých krajů samostatně řeší plochy a koridory nadmístního významu. Z takto provedeného vymezení zásad územního rozvoje vyplývá, že zásady územního rozvoje nemohou pracovat s konkrétními stavebními záměry a jejich specifickými vlastnostmi, neboť práce s nimi je vyhrazena až procesu rozhodování v území (srov. § 79 odst. 1 a § 90 stavebního zákona). Teprve v územním rozhodnutí je možné zábor zemědělské půdy I. třídy ochrany hodnotit z hlediska konkrétního záměru.

63. Odpůrce sice v Aktualizaci č. 2a nevymezil konkrétní stavební záměr, avšak v nemalé míře argumentoval právě konkrétními podmínkami výstavby NBB,jeho budoucí činností (výzkum radiofarmak s krátkým poločasem rozpadu a nezbytná blízkost fakultní nemocnice) a zejména na základě existence těchto specifických podmínek dospěl k závěru, že plocha SPO nemůže být vymezena na jiném místě a je proto nutné provést zábor zemědělské půdy I. třídy ochrany. Takový postup je však rozporný s § 36 odst. 3 stavebního zákona. Proto soud při svých úvahách nemohl zohlednit výše vymezenou množinu argumentů týkající se výstavby NBB. Nicméně i přes tento závěr se soud musí vyjádřit k argumentu nezbytnosti rychlé výstavby NBB. Ze spisového materiálu totiž vyplývá, že záměr umístit NBB na pozemky, na kterých odpůrce vymezil SPO, se datuje již do roku 2014. Proto se požadavek na rychlé řešení jeví jako zavádějící.

64. Pro odůvodnění záboru zemědělské půdy I. třídy ochrany tak zbývají jen argumenty týkající se rozvoje kraje, zvýšení zaměstnanosti, podpory znalostní ekonomiky a vymezení rozvojové oblasti v Politice územního rozvoje. Tyto argumenty v obecné rovině dokládají veřejný zájem na vymezení SPO, která může přinést pracovní místa pro absolventy vysokých škol, přilákat zájem investorů do Olomouckého kraje a obecně tak přispět k ekonomickému růstu regionu.

65. Podle názoru soudu odpůrce řádně vymezil veřejný zájem na vymezení SPO. To však s ohledem na charakter půdy, na které má být SPO vymezena, není dostačující. K tomu soud připomíná, že na základě výše citovaného § 4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF lze odejmout zemědělskou půdu I. třídy ochrany pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu. Uvedené znamená, že odpůrce byl povinen poměřit veřejný zájem na vymezení SPO, a to na daném konkrétním místě, s veřejným zájmem na ochraně zemědělské půdy I. třídy ochrany a konkrétními a přezkoumatelnými úvahami odůvodnit, proč je nutné dát přednost právě ploše SPO. Navíc s ohledem na znění § 4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF by mělo být vážení zájmů provedeno o to precizněji, když podle uvedeného ustanovení může být zemědělská půda I. třídy ochrany zabrána toliko v případě výrazně převyšujícího veřejného zájmu. Teprve takto provedené úvahy mohou být předmětem soudního přezkumu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2008, č. j. 4 As 20/2008-84, ve kterém se Nejvyšší správní soud zabýval náležitostmi odůvodnění při poměřování zájmů na ochraně přírody a krajiny s jinými veřejnými zájmy).

66. Odpůrce však žádné takové úvahy do odůvodnění Aktualizace č. 2a nevtělil a z odůvodnění Aktualizace č. 2a není zřejmé, proč veřejný zájem na vymezení SPO výrazně převýšil veřejný zájem na ochraně zemědělské půdy I. třídy ochrany. Odpůrcem zmíněné argumenty týkající se rozvoje Olomouckého kraje v žádném případě nejsou pro učinění tohoto závěru dostačující. Odůvodnění provedené odpůrcem by bylo možné akceptovat ve vztahu k zemědělské půdě s nízkým až velmi nízkým stupněm ochrany (třídy IV. a V.), nikoliv však ve vztahu k půdě I. třídy ochrany. Z odůvodnění nevyplývají žádné zásadní důvody, které by z hlediska vážení veřejných zájmů na ochraně zemědělského půdního fondu a rozvoji Olomouckého kraje, měly vychýlit pomyslný jazýček na vahách ve prospěch rozvoje Olomouckého kraje na úkor záboru zemědělské půdy I. třídy ochrany.

67. Odpůrce v zásadě jen identifikoval veřejný zájem a konstatoval, že tento převažuje nad ochranou zemědělské půdy nejvyšší kvality. Z celého odůvodnění nevyplývají úvahy odpůrce, ve kterých by hodnotil důvody, které by prokázaly převahu konkrétního veřejného zájmu nad zájmem na ochraně zemědělské půdy a již vůbec ne důvody, ze kterých by byla patrná výrazná převaha tohoto veřejného zájmu. Na okraj lze uvést, že tento závěr soudu by byl stejný, i kdyby soud zohlednil argumenty týkající se výstavby NBB. Ani v rámci nich totiž nebyla provedena úvaha, která by jednotlivé veřejné zájmy poměřila a ze které by vyplynula výrazná převaha na výstavbě NBB. V této části je napadená Aktualizace č. 2a nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů.

68. Konkrétněji pak lze uvést, že vymezení strategických ploch pro významné investory lze nepochybně považovat za zcela legitimní, nicméně tento záměr je pro odůvodnění záboru zemědělské půdy I. třídy ochrany nedostačující. Pokud jde o to, že plocha SPO se nachází v rozvojové oblasti OB8 Olomouc, není ani tento argument relevantní. Jak sám odpůrce uvádí v bodu 6.1 výroku Aktualizace č. 2a rozvojová oblast republikového významu OB8 Olomouc je vymezena na území 30 obcí. Další rozvojové oblasti nadmístního významu vymezil odpůrce v bodech 6.2 až 6.5 Aktualizace č. 2a. SPO tak mohla být vymezena v kterékoliv z těchto rozvojových oblastí. Koneckonců ani z Politiky územního rozvoje nevyplývá, že by měl odpůrce vymezit SPO na konkrétním místě. Rozhodně tak nelze zábor zemědělské půdy I. třídy ochrany odůvodnit tím, že se nachází v rozvojové oblasti, aniž by bylo prokázáno, že jinde to zkrátka není možné.

69. Podle názoru soudu odpůrce neprokázal, že by SPO nebylo možné vymezit na jiných místech. V tomto směru se soud zcela ztotožňuje se stanovisky Ministerstva životního prostředí ze dne 8. 6. 2017 a 20. 11. 2017. I kdyby soud pominul průmyslovou zónu Holešov, která se nachází ve Zlínském kraji, odpůrce se nevypořádal s průmyslovou zónou nacházející se u letiště P.-Bochoř. Odpůrce sice uvedl, že jižní část průmyslové zóny byla vyhrazena Vládou ČR k výrobě spojené s provozem letiště, nicméně i podle tvrzení odpůrce je severní část průmyslové zóny vyhrazena k obecnému využití. Stejně tak se soud ztotožňuje s názorem ministerstva na plochu „příkopy“ nacházející se na územní města Olomouce. Tvrzení o její nepřipravenosti nemůže obstát, neboť tato plocha byla vymezena již v roce 2002. Bylo tedy dost času na to, jí pro investory připravit. Ani odpůrcem provedená analýza volných ploch v Olomouci ani analýza brownfieldů nemůže obstát, neboť jednotlivé volné plochy hodnotí z hlediska jejich vhodnosti přímo pro záměr NBB. To však s ohledem na výše uvedené není v rámci zásad územního rozvoje možné.

70. Relevantní důvody pro vymezení SPO nelze nalézt ani v dohodě, neboť ta výsledné řešení odůvodňuje obecnými tezemi o veřejném zájmu na vymezení plochy pro záměry s vysokou přidanou hodnotou. I zde platí již výše uvedené, že na vymezení takové plochy může být shledán veřejný zájem, nicméně s ohledem na předpokládaný zábor zemědělské půdy I. třídy ochrany je nutné v rámci „převažujícího“ veřejného zájmu hodnotit i to, zda nelze daný záměr uskutečnit na jiném místě. K této otázce dohoda odkazuje na odpůrcem provedené analýzy volných ploch v Olomouci a analýzu brownfieldů. Jak již soud uvedl výše, uvedené analýzy vysvětlují nemožnost jiného umístění SPO konkrétními parametry NBB, a proto jsou pro účely odůvodnění vymezení plochy SPO nepoužitelné. Na nepřípustnost odůvodnění SPO konkrétním záměrem upozorňovalo i ministerstvo ve svém stanovisku ze dne 20. 11. 2017. Nutno podotknout, že dohoda je v tomto ohledu zčásti vnitřně rozporná, neboť uvádí, že zásady územního rozvoje nepracují s konkrétním záměrem, přesto vychází z podkladů, které jsou z převážné části založeny právě na konkrétním záměru. Jiné úvahy, ze kterých by vyplynula výrazná převaha zájmu na vymezení SPO nad zájmem na ochraně zemědělské půdy I. třídy ochrany v dohodě uvedeny nejsou.

71. Dohoda se ani žádným způsobem nevypořádala s dosavadními stanovisky ministerstva ze dne 8. 6. 2017 a 20. 11. 2017 a není tak zřejmé, co bylo tou zásadní skutečností, která přiměla Ministerstvo životního prostředí přistoupit na dohodu, která je naprosto odlišná od dosavadních stanovisek vydaných ministerstvem. Soud si je vědom toho, že ministerstvo není jedinou smluvní stranou dohody a že účelem dohody je nalezení kompromisu. Nicméně charakter dohody podle názoru soudu nezbavil ministerstvo povinnosti vymezit se vůči dosavadním stanoviskům. Jen tak je možné přezkoumat, zda dohodnutý kompromis odpovídá zákonným požadavkům. Uvedené pak platí obzvlášť za situace, kdy ministerstvo i v minulosti zásadně odmítalo udělit souhlas k rozšíření stávajícího T. p.-S. a umožnit tak realizaci NBB. Z těchto důvodů považuje soud dohodu za rozpornou s § 4 odst. 1, odst. 3 a § 5 zákona o ochraně ZPF.

72. Podle názoru soudu nebylo v řízení prokázáno, že jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem na ochranu zemědělského půdního fondu a plocha SPO byla vymezena v Aktualizaci č. 2a v rozporu s § 4 odst. 1, odst. 3 a § 5 zákona o ochraně ZPF. Námitka navrhovatele je proto důvodná.

E) Závěr a náklady řízení

73. Krajský soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že plocha SPO byla vymezena v rozporu se zákonem a proto jí zrušil. Jelikož plocha SPO nemá v textové ani v grafické části konkrétní označení, identifikoval jí soud totožným způsobem, jakým ji vymezil sám odpůrce ve výrokové části v bodu 7.3.1.2.

74. Pokud jde o jednotlivé důkazní návrhy, navrhovatelovy důkazní návrhy soud zamítl, neboť neshledal jejich věcnou souvislost s předmětem přezkumu Aktualizace č. 2a. Důkazní návrh odpůrce soud zamítl, neboť v tomto důkazním návrhu se odpůrce vyjadřuje k podkladům pro vydání Aktualizace č. 2a. Tyto podklady však měl odpůrce hodnotit v rámci odůvodnění Aktualizace č. 2a. Následné dopracování odůvodnění vymezení SPO nelze považovat za přípustné (k totožné situaci týkající se správního rozhodnutí srov. ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003-58 nebo rozsudek ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71). Nadto je vhodné uvést, že soud podle § 101b odst. 3 s. ř. s. při přezkoumání opatření obecné povahy vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání. Proto ani důkazní návrh odpůrce nemohl být relevantní k projednávané věci.

75. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť navrhovatel byl v řízení plně úspěšný. Náklady řízení navrhovatele spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč. Dále spočívají ve 3 úkonech právní služby zástupce navrhovatele v podobě přípravy a převzetí zastoupení, podání žaloby a účasti na jednání dne 9. 2. 2021. Odměna za jeden úkon právní služby činí podle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) 3 100 Kč, celkem tedy 9 300 Kč. K tomu žalobci náleží za každý úkon právní služby paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Náklady zástupce navrhovatele spočívají dále v náhradě za zameškaný čas při cestě ze sídla zástupce navrhovatele do sídla soudu a zpět v celkovém počtu 8 půlhodin při sazbě 100 Kč za každou započatou půlhodinu podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhradě jízdného za vlak z Brna do Olomouce a zpět ve výši 194 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží mu i její náhrada, a to ve výši 21 % počítaných z částky 11 000 Kč (jelikož zástupce žalobce využil hromadnou dopravu v rámci, které zaplatil DPH, nenáleží mu její náhrada za vynaložené jízdné). Celkové náklady navrhovatele činí 18 504 Kč.

76. O nákladech řízení osob zúčastněných na řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 9. února 2021

Mgr. Jiří Gottwald v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru