Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

72 Ad 9/2011 - 42Rozsudek KSOL ze dne 13.07.2011

Prejudikatura

21 Cad 56/2005 - 21


přidejte vlastní popisek

72Ad 9/2011- 42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr.

Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně V. T., bytem B. n. 1540/3, P., proti

žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha, Křížová 25, o

žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 1. 2011, č.j. X, ve věci invalidního

důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Správní žalobou napadla žalobkyně v zákonné lhůtě rozhodnutí žalované ze dne 4. 1. 2011, č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 4. 8. 2010. Tímto rozhodnutím žalovaná přiznala žalobkyni namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, protože pracovní schopnost žalobce poklesla o 50%.

V žalobě žalobkyně namítala, že nebyl objektivně posouzen její zdravotní stav, je nemocná téměř 12 let a navrhla opětovné posouzení jejího zdravotního stavu.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula, že při rozhodování o nároku na invalidní důchod je vázána odbornými lékařskými závěry. Jelikož podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Přerov ze dne 8. 2. 2010 i závěrů posudkového lékaře žalované vyslovených v rámci námitkového řízení dne 13. 12. 2010 se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 50%, nelze z tohoto hlediska na napadeném rozhodnutí ničeho měnit. K důkazu navrhla žalovaná posudek PK MPSV.

Ze správního spisu a napadeného rozhodnutí soud zjistil, že u žalobkyně byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je „těžký postdiskotomický vertebrogenní algický syndrom lumbální, s těžkou poruchou statodynamiky bederní páteře, residuum po třech operacích hernií disků 3. 1. 2007, 1. 11. 2007 (operace hernie disku L5/S1, reoperace pro recidivu) a 18. 2. 2009 (dekomprese a extirpace recidivy hernie disku L5/S1), PLIF a transpedikulární stabilizace bez poruch sfinkterů a bez paretické symptomatologie, s postižením dvou úseků páteře, především bederní, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, ale bez poruchy sfinkterů a paréz“. Stav žalobkyně odpovídal kapitole XIII oddílu E položce 1 písm. c) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. Žalobkyně byla hodnocena na horní hranici daného procentního rozmezí a vzhledem k vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti nebo znalosti a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo schopnost rekvalifikace byla tato hodnota zvýšena o 10% na konečných 50%. Žalobkyně byla posuzována jako prodavačka.

Soud nechal přezkoumat zdravotní stav žalobkyně Posudkovou komisí PK MPSV v Brně beze změny výsledného posouzení a proti tomuto posudku žalobkyně namítla, že nevzal v potaz diagnózu FBSS (syndrom selhání chirurgické léčby), inkontinence, nesprávně byla posouzena schopnost chůze a to, že žalobkyně proti bolestem užívá opiáty a podobné léky. K vyjádření doložila další lékařské zprávy. U jednání soudu dne 24. 5. 2011 žalobkyně namítla dále, že za poslední týden má 50 obstřiků páteře, po kapačkách zkolabovala, a k dotazu soudu uvedla, že největší problém má napůl s páteří a napůl s kolenem. Čeká ji operace TEP, která byla odložena kvůli alergii. Po operaci se zdravotní stav žalobkyně zlepšil. Vzhledem k písemnému vyjádření žalobkyně nechal soud vypracovat doplnění posudku.

Z posudku PK MPSV v Brně ze dne 20. 4. 2011 ve znění jeho doplnění ze dne 15. 6.2 011 soud zjistil, že komise přezkoumala zdravotní stav žalobkyně a její dochovanou pracovní schopnost k datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. ke dni 4. 1. 2011 a že se u ní se k uvedenému dni jednalo o invaliditu druhého stupně, a nikoli třetího stupně, neboť byl zjištěn pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 50%. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je bolestivý syndrom po třech operacích páteře se středně těžkým funkčním postižením. Toto onemocnění páteře odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII oddíl E položka 1 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. PK MPSV vyšla při zpracování posudku z posudkového spisu a jeho dokumentace, spisové dokumentace OSSZ Přerov a LPS ČSSZ Olomouc, včetně záznamů o jednání a založených lékařských nálezů, lékařské dokumentace praktického lékaře, ošetřujícího ortopeda a neurologa žalobkyně, samotného vyšetření při jednání PK MPSV a vyjmenovaných lékařských zpráv. Dále vzala v potaz pracovní anamnézu žalobkyně, učinila diagnostický souhrn, uvedla podstatný obsah prováděných lékařských zpráv i objektivní lékařské závěry z jednání před posudkovou komisí. Na závěr PK MPSV shrnula, že žalobkyně byla k datu 4. 1. 2011 posuzována jako prodavačka a trpěla chronickým vertebrogenním algickým syndrom víceetážovým (krční a bederní páteř), s těžkou poruchou statodynamiky bederní páteře, se stavem po třech operacích pro výhřez ploténky L5/S1, poslední operace v únoru 2009 včetně dekompresního a stabilizačního zákroku. Komise do posouzení zahrnula i postižení kolene a ostatní zdravotní postižení. Horní hranice poklesu pracovní schopnosti (40%) byla u žalobkyně zvolena vzhledem k tíži postižení a tuto hodnotu komise zvýšila pro postižení pravého kolene o dalších 10%. Podle doplnění posudku nebyly u žalobkyně zjištěny a prokázány akutní nervové postižení, postižení míšní, parézy, svalové atrofie, poruchy hybnosti končetin a závažné poruchy funkce svěračů. Celkový pokles pracovní schopnosti komise zhodnotila 50%. Stejnou míru vyhodnotila komise u žalobkyně do 31. 12. 2009.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. s.ř.s. v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), tedy ke dni 4. 1. 2011.

Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni 30. 12. 2010, má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Podle § 39 odst. 2 jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Podle § 39 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně nedosáhla věku 65 let a nebyla invalidní pro invaliditu třetího stupně, na čemž se shodly všechny posudkové orgány, tj. OSSZ Přerov, lékařská posudková služba žalované v námitkovém řízení i PK MPSV v Brně v posudku ze dne 20. 4. 2011 ve znění jeho doplnění ze dne 15. 6. 2011.

Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav věci shora citovaná zákonná ustanovení účinná ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované. V projednávané věci šlo o to, že žalobkyni byl přiznán namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Proto bylo stěžejním vyřešení skutkové otázky, zda žalobkyně ke dni 4. 1. 2011 byla invalidní ve třetím stupni či nikoli. Rozhodnutí soudu přitom záviselo především na odborném lékařském posouzení zdravotního stavu žalobkyně k uvedenému okamžiku. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnce podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o plné invaliditě, částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Pokud posudek této posudkové komise splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti posudku, je zpravidla v přezkumném soudním řízení rozhodujícím důkazem. Soud proto při posouzení dochované pracovní schopnosti žalobce k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí vycházel především z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně ze dne 20. 4. 2011 ve znění jeho doplnění ze dne 15. 6. 2011. Posudkové závěry učinila posudková komise v řádném složení, stanoveném § 3 vyhlášky č. 182/1991 Sb., na základě výše popsaných komplexních podkladů ke zdravotnímu stavu žalobce a odbornými členy posudkových komisí byli též odborní neurologové.

Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Dle odstavce třetího je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

Jak vyplývá z citovaných zákonných ustanovení, ke zjištění stavu invalidity bylo nutno prokázat pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. K tomu, aby žalobkyni nebyl snížen stupeň invalidity a tomu odpovídající výše invalidního důchodu, by musela být prokázána invalidita třetího stupně. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že v takovém rozsahu pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti na straně žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí nenastal, protože žalobkyně v této době trpěla onemocněním páteře uvedeným v kapitole XIII oddíl E položka 1 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., tedy se u ní jednalo o možný pokles v rozmezí 30-40 %, přičemž vzhledem k posudkovou komisí zhodnoceným rozhodným skutečnostem byla míra poklesu pracovní schopnosti určena na horní hranicí procentního pásma. V doplnění posudku komise znovu zdůraznila části svého předchozího posouzení a podrobně se vypořádala s námitkami žalobkyně.

S ohledem na výše uvedenou argumentaci učinil soud závěr o tom, že žalobkyně nebyla k tomuto dni invalidní ve třetím stupni a tedy na její straně nebyly splněny podmínky nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. V napadeném rozhodnutí žalovaná učinila obsahově totožný závěr a proto její rozhodnutí v testu zákonnosti i právnosti obstálo. Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

Žádnému z účastníků nepřiznal soud náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšný a žalovaná nemá právo na náhradu nákladů ze zákona (§ 60 odst. 1, 2 s.ř.s. a § 118d odst. 1 zákona č. 582/91 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Olomouci dne 13. 7. 2011

JUDr. Martina Radkova

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru