Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

72 Ad 52/2011 - 32Rozsudek KSOL ze dne 29.11.2011

Prejudikatura

62 Ca 34/2006 - 25


přidejte vlastní popisek

72Ad 52/2011-32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr.

Martinou Radkovou v právní věci žalobce K. O., bytem N. 74, proti žalované České

správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, o žalobě proti

rozhodnutí žalované ze dne 28. 4. 2011, č.j. X, ve věci invalidního důchodu,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 28. 4. 2011, č.j. X, se ruší a věc se

žalované vrací k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal v zákonné lhůtě proti označenému rozhodnutí žalované žalobu, ve které namítal rozpor mezi hodnocením posudkového lékaře OSSZ a lékaře žalované, a dále to, že v samotném rozhodnutí je fakticky uvedeno, že žalobce není schopen se ani částečně zapojit do pracovního poměru. V doplnění žaloby pak žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jeho vnitřní rozpornost, neúplnost a nesprávnost. Napadené rozhodnutí se nevypořádalo s rozdílným hodnocením dvou uvedených lékařů a správní orgány nepostupovaly správně dále proto, že nezvážily provedení dalších důkazů, aby objektivně zjistily skutkový stav. Nepřezkoumatelnost

rozhodnutí spočívá v tom, že nebyl dostatečně vysvětlen rozdíl v hodnocení lékařů a v tom, že nebyla vysvětlena aplikace § 3 a § 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Je zřejmé, že zdravotní stav žalobce je závažný. Pokud se žalovaná nevypořádala s rozdílným stanovením rozhodující příčiny poklesu pracovní schopnosti, snížení invalidity při nezměněném zdravotním stavu žalobce je pouze alibistické. Žalobce zdůraznil, že jeho zdravotní stav se od roku 2007 nezměnil k lepšímu, naopak se zhoršil. Žalobce trpí degenerativními změnami nosných kloubů dolních končetin a ramenních kloubů s těžkým dopadem do pohybových a sebeobslužných schopností. Toto postižení odpovídá kapitole XIII oddílu A položce 1d s mírou poklesu pracovní schopnosti 60 – 70%. K tomu trpí žalobce degenerativními změnami páteře, je po operaci žaludku, z čehož vyplývají další komplikace, má emfyzém plic a jaterní cystu. Tyto další příčiny způsobují další pokles pracovní schopnosti žalobce. U degenerativních postižení je zřejmé, že se postižení nemohou zlepšit. Postižení nelze hodnotit izolovaně. Toto doložil žalobce znaleckým posudkem ze dne 16. 8. 2011, podle kterého jde u žalobce o pokles pracovní schopnosti o 70%. Také poukázal na dřívější rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č.j. 21 Cad 35/2007-18, podle kterého se u žalobce jednalo o plnou invaliditu. Protože se zdravotní stav žalobce od té doby nezlepšil, nemohlo dojít ke změně stupně invalidity. Žalobce namítl, že v jeho případě mělo být užito § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. a míra poklesu pracovní schopnosti měla být navýšena o dalších 10%. Žalobce navrhl, aby mu soud přiznal náhradu nákladů řízení, spočívající v úhradě znalečného ve výši 5.000 Kč a dále navrhl zrušit i rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

Soud si vyžádal přezkoumání zdravotního stavu žalobce a doložení posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále i „MPSV“) v Hradci Králové. Tato komise dospěla k závěru, že žalobce byl invalidní ve II. stupni a závěr napadeného rozhodnutí potvrdila. Posudek znalce ze dne 16. 8. 2011 neměla tato posudková komise k dispozici.

Při jednání soudu dne 29. 11. 2011 byl čten posudek znalce MUDr. T. V. ze dne 16. 8. 2011. U jednání žalobce uvedl, že „rezignoval, že chce věc ukončit a nechce být věc. Posuzování u komisí je ponižující. Nevšimli si sleziny, kdysi mu lezly střeva ven, byl na plastice, vzali mu kus střeva, protože měl rakovinu, ale to pak popřeli. Nikdy nemarodil, měl nejvýše zlomeniny, teď má štěstí, že má silnou rodinu, bojuje, měl prosperující firmu, ale to ponižování a nejistota zabíjí. Nemůže jíst, pít, vyprazdňovat se, chodí o dvou francouzských holích, nemůže spát a má křeče. Rozdíl ve výši ID pro druhý a třetí stupeň je směšný, ani za jedno nejde vyžít. Je na Úřadu práce. Zdravotní stav se nezlepšil. Lékaři mu říkají, že se nehojí. Čeká 6 let na endoprotézu kolen a kyčlí. MUDr. S. ho prosí, aby ještě vydržel. Žalobce má artrózu kolen a kyčlí III. stupně a měl nádor ramene, šel na operaci gamanožem v Brně, při ozáření mu přefikli rotátor, nemůže zvednout ruce. To zjistili pak v Olomouci. Po operaci kýly mívá křeče ze skřípnutí žíly. Všechno je napsané v lékařských zprávách.“

Soud při jednání konstatoval, že vzhledem k tomu, co uvádí žalobce a co je předmětem posudku znalce MUDr. T. V., nebyl zjištěn dostatečně skutkový stav ve správním řízení a jsou zde závažné důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí. Zástupkyně žalované k provedenému dokazování uvedla, že za dané

situace nenavrhuje další dokazování. V konečném návrhu se žalobce nákladů řízení výslovně vzdal.

Krajský soud provedeným řízením a dokazováním vzal za prokázané následující.

Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla žalobci námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 4. 1. 2011, podle kterého náleží žalobci od 18. 2. 2011 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc ze dne 15. 11. 2010 žalobce byl od tohoto data invalidní ve druhém stupni, pokles pracovní schopnosti byl ohodnocen o 50% podle kapitoly XIII oddílu A položky 1 písm. c) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. (těžká osteoartróza) a v námitkovém řízení pak o 60% podle kapitoly XI oddílu B položky 2 písm. c) přílohy téže vyhlášky (stavy po operacích žaludku).

Podle posudku PK MPSV v Hradci Králové ze dne 2. 11. 2011, jejímuž jednání nebyl žalobce přítomen a která se skládala i z odborného internisty, byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalobce invalidní ve druhém stupni. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce označila komise stav po operaci žaludku. Posudek lékařky OSSZ Olomouc shledala komise jako posudkové pochybení, protože podle ní je posudkově významnější stav po operaci žaludku a ne artróza nosných kloubů. Posudkové hodnocení lékaře žalované v námitkovém řízení posoudila komise rovněž jako posudkové pochybení, protože u žalobce není prokázána propouštěcími zprávami a chirurgickým nálezem těžká organická porucha s významnou ztrátou hmotnosti (žalobce má hmotnost 90 kg), těžká porucha výživy a metabolizmu s karenčním syndromem nebo projevy těžké podvýživy. Námitku žalobce, že jeho zdravotní stav se od roku 2007 nezlepšil, posoudila bez dalšího komise jako irelevantní, protože „žalobce nepředložil žádný odborný lékařský nález, který by potvrdil jeho tvrzení“. Komise shledala jako posudkové pochybení uznání žalobce plně invalidním pro prostou obezitu (tehdejší váha žalobce byla 132 kg) lékařkou OSSZ Olomouc 12. 2. 2006. Stejně tak shledala PK MPSV v Hradci Králové za posudkové pochybení uznání plné invalidity žalobce a nadhodnocení zdravotního stavu žalobce 18. 5. 2007 pro kýly v operační jizvě, protože nešlo o rozsáhlou eventraci útrob před břišní stěnu, stav byl operačně řešen plastikou a v roce 2009 byla provedena další plastika tříselné kýly a v současnosti PK MPSV v Hradci Králové nenašla v dokumentaci žádný chirurgický nález, který by prokazoval přetrvávající kýlu. Stav po bandáži žaludku neprokazuje žádnou těžkou organickou nebo funkční poruchu s významnou ztrátou hmotnosti ani těžkou poruchou výživy a metabolizmu s karenčním syndromem a projevy těžké podvýživy. Z toho komise vyvodila, že stav žalobce nikdy neodpovídal plné invaliditě a jeho stav se stabilizoval a zlepšil. Závěrem shledala komise žalobce invalidního ve druhém stupni, žalobce posoudila podle kapitoly XI oddílu B položky 2 písm. b) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. s poklesem pracovní schopnosti o 40% a tuto hodnotu navýšila o 10% na celkových 50%.

Podle posudku znalce MUDr. T. V. ze dne 16. 8. 2011 byl žalobce ke dni 15. 11. 2010 invalidní ve III. stupni a jeho pracovní schopnost poklesla o 70%. Posudek byl vypracován k žádosti žalobce. Znalec v posudku citoval podrobně podkladovou dokumentaci, žalobce vyšetřil osobně dne 3. 8. 2011, provedl posudkové

shrnutí a rozvahu a zodpověděl otázku zadavatele, zda došlo u žalobce ke dni 15. 11. 2010 ke změně stupně invalidity. Znalec uvedl, že žalobce trpí dlouhodobým závažným poškozením nosných kloubů (koxartrózy II. a III. stupně, omezení hybnosti těžkého stupně, gonartróza, hypotrofie svalů levé stehenní oblasti, flekční kontraktury v obou dolních končetinách nedovolující spontánní extensi v kolenních kloubech, i pacient udává, že v leže musí mít polštáře pod koleny) a ocitoval zdroj tohoto svého tvrzení. Dále žalobce trpí omartrózou bilaterálně s omezením hybnosti obou ramenních kloubů těžkého stupně s dopadem na sebeobslužné schopnosti, degenerativními změnami bederní páteře – osteochondrózou, spondylartrózou, spondylózou, s dopadem na sebeobslužné schopnosti (svlékání i oblákání ponožek i kalhot se značnými obtížemi). Žalobce má závažným způsobem poškozeny klouby při BMI 46, byl zařazen do programu redukce hmotnosti, bariatrické-metabolické chirurgie, v roce 2006 mu byla provedena bandáž žaludku. V roce 2008 došlo ke komplikacím a žalobce byl reoperován. Podle nálezu ze dne 27. 8. 2009 má žalobce mírně rozšířené plíce a má emfyzém plic. Podle CT vyšetření břicha ze dne 28. 8. 2009 byla u žalobce prokázána „cystis hepatis“.

Podle znaleckého posudku se u žalobce jedná o rozsáhlé degenerativní změny pohybového aparátu – kolenní a kyčelní klouby, ramena, degenerativní změny páteře. Z hlediska pokročilosti změn lze usuzovat na středně těžké degenerativní změny popsaných kloubů a je nutno vzít v úvahu že z hlediska funkčního dopadu na organismus změny již zasahují nejen do oblasti omezené pohyblivosti, ale i do omezení sebeobslužných schopností. Na dolních končetinách vznikají kontraktury v kolenních a kyčelních kloubech, má hypotrofie svalů levé dolní končetiny, výrazně omezena hybnost levé horní končetiny. Vyžaduje pomoc při vstávání z lůžka a oblékání košile. Degenerativní změny kloubů jsou obzvlášť těžké. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce znalec označil několikanásobné pokročilé degenerativní změny nosných kloubů dolních končetin i ramenních kloubů, s těžkým dopadem nejen do pohybových schopností, ale již s omezením sebeobslužných schopností. Toto postižení odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII oddílu A položce 1 písm. d) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. s rozpětím pracovní schopnosti 60 – 70%. Na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce se však podílejí další zdravotní postižení – degenerativní změny páteře, stav po operaci žaludku s komplikacemi, emfyzém plic, jaterní cysta. Vzhledem k těmto dalším příčinám znalec ohodnotil pokles pracovní schopnosti žalobce na horní hranici stanoveného rozmezí o 70%. Při tomto hodnocení vzal znalec v úvahu i skutečnost, že žalobce pracoval celý život ve fyzicky namáhavých profesích, přičemž jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jeho fyzické schopnosti snižuje. Přestože žalobce po určitou dobu pracoval jako vedoucí logistiky, jeho zdravotní stav je natolik závažný, že jsou narušeny i jeho sebeobslužné schopnosti proti výkonu takové práce. Podle znalce žalobce není schopen výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek.

Uvedená skutková zjištění soud opírá o listinné důkazy, a to napadené rozhodnutí žalované, posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc ze dne 15. 11. 2010, posudek lékaře žalované, provedený v námitkovém řízení, posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Hradci Králové ze dne 2. 11. 2011, výslech žalobce u jednání soudu dne 29. 11. 2011 a posudek znalce MUDr. T. V. ze dne 16. 8. 2011.

Přezkoumává-li krajský soud správní rozhodnutí žalované o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav Ministerstvo práce a sociálních věcí svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Proto v tomto řízení byl vypracován posudek Posudkovou komisí MPSV v Hradci Králové. Žalobce soudu předložil znalecký posudek MUDr. T. V., znalce v oboru zdravotnictví, se specializací na posudkové lékařství.

Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 2 odst. 3 poslední věta téže vyhlášky za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“), při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Po provedeném řízení krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí soud konstatuje, že tuto námitku neshledává důvodnou, protože úvahy žalované jsou z napadeného rozhodnutí patrné. Je zjevné, že žalovaná upřednostnila posouzení žalobce lékařem ČSSZ v námitkovém řízení, jeho zjištění jsou v rozhodnutí vypsána. Rovněž tak žalovaná uvedla, že rozpor v posouzeních posudkových lékařů OSSZ a ČSSZ nemá vliv na celkový výsledek. Bližší a podrobná argumentace a zdůvodnění jsou sice sporé, avšak soud se přiklonil především v souladu se zásadou procesní ekonomie a za procesní situace v souzené věci k tomu, že toto odůvodnění je dostačující. Chybu v poslední větě na straně třetí soud považuje za překlep, který nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (je zde uvedeno, že rozdílné hodnocení…. nemá dopad do posudkového závěru – neuznání invalidity). V soudním řízení správním zdejší soud upřednostňuje nikoli formální, ale materiální přístup s komplexním pohledem na souzenou věc a skutečné řešení žalobních námitek.

Proto soud konstatuje po provedeném přezkumu následující: při čtyřech posouzeních žalobce dospěly posudkové orgány ke čtyřem různým výsledkům. Pro rekapitulaci soud uvádí, že posudkový lékař OSSZ posoudil postižení žalobce podle kapitoly XIII oddílu A položky 1 písm. c) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. (těžká osteoartróza), posudkový lékař ČSSZ podle kapitoly XI oddílu B položky 2 písm. c) přílohy téže vyhlášky (stav po operaci žaludku), Posudková komise v Hradci Králové podle kapitoly XI oddílu B položky 2 písm. b) přílohy téže vyhlášky a znalec v oboru zdravotnictví, se specializací na posudkové lékařství, MUDr. T. V. podle kapitoly XIII oddílu A položky 1 písm. d) přílohy téže vyhlášky (osteoartróza, zvlášť těžké postižení).

Již z vyjmenovaných důkazů plyne, že se v případě žalobce nejedná o jednoduché posouzení jeho zdravotního stavu a že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Soud sám není oprávněn hodnotit odborně skutkový stav a nemá dostatečné odborné znalosti a navíc je zde princip subsidiarity, podle kterého nemá nahrazovat činnost správních orgánů. Protože jednotlivé posudky o zdravotním stavu žalobce a jeho dochované pracovní schopnosti zpracované ve správním a následném soudním řízení správním jsou v rozporu, a nadto je zde výpověď žalobce v soudním řízení, soud konstatuje, že před vydáním napadeného rozhodnutí nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, proto soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce nebyl u PK MPSV v Hradci Králové vyšetřen. Soud konstatuje, že samotný laický pohled na žalobce je značně vypovídající a v dalším odkazuje na jeho výpověď u soudního jednání, citovanou výše. Při zadávání posudku došlo k administrativnímu pochybení soudu v tom, že PK MPSV v Hradci Králové byla požádána, aby se vypořádala s posudkem znalce MUDr. T. V. ze dne 16. 8. 2011, avšak nedošlo k jeho odeslání v přílohách, komise na dopis nijak nereagovala, posudek si nevyžádala. Za běžných okolností by soud vyžádal posudek doplňující. V souzené věci však nebylo možno takto postupovat vzhledem k procesní situaci a zvláštnostem souzené věci. Posudek PK MPSV v Hradci Králové soud nevzal za konečný a rozhodující důkaz vzhledem k tomu, že proti skutkovému stavu zjištěnému v soudním řízení správním je zde více rozporů v posudku samotném a posudek je nepřesvědčivý. Při porovnání s ostatními souzenými věcmi jde v případě žalobce o mimořádný stav s ohledem na počet a tíži jeho zdravotních postižení. Pro řádné zjištění skutkového stavu a i případné vylepšení a stabilizaci jeho zdravotního stavu je třeba v první řadě podrobně zjistit stav jeho postižení a z toho vyvodit stupeň invalidity. I s ohledem na zmíněnou subsidiaritu soud nepřistoupil k dalšímu porovnávání lékařských zpráv s jednotlivými posudky jím samotným či k dalšímu zkoumání např. revizním znaleckým posudkem a vrátil věc žalované k dalšímu řízení, neboť žalovaná disponuje odbornými zaměstnanci, kteří jsou oprávněni rozpory v jednotlivých důkazech odstranit, včetně posouzení, zda u ní a u lékaře OSSZ došlo k posudkovému pochybení, jak tvrdí PK MPSV v Hradci Králové ve shora citovaném posudku. Žalovaná znovu ve věci rozhodne, přičemž bude buď vycházet ze znaleckého posudku MUDr. T. V. a rozhodne, že žalobce je invalidní ve III. stupni od oduznání. Pokud by shledala žalovaná tento posudek na rozdíl od soudu jako nepřesvědčivý z konkrétních medicínských důvodů, postaví proti tomuto závěru nový posudek, který pečlivě skutkově i argumentačně řádně, úplně a přesvědčivě zdůvodní, proč jsou závěry znalce MUDr. T. V. nesprávné, a to takovým způsobem, aby v případě nepřiznání invalidity III. stupně mohl k námitkám žalobce toto posouzení obhájit jeho autor před soudem při případném výslechu či konfrontaci anebo přezkoumat jiný posudkový orgán, znalec či znalecký ústav.

Ostatními námitkami žalobce se soud s ohledem na popsanou procesní situaci nezabýval. Soud zrušil pouze napadené rozhodnutí a nikoli rozhodnutí žalované ze dne 4. 1. 2011, protože teprve v námitkovém řízení žalovaná rozhodne o dalším procesním postupu.

Žalobce na nákladech řízení ničeho nepožadoval a nákladů na vypracování znaleckého posudku se výslovně vzdal při jednání soudu, proto mu soud žádné nepřiznal.

Žalovaná v tomto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona (§ 60 odst. 2 s.ř.s., § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do 31. 12. 2011 kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím nadepsaného soudu, písemně ve dvojím vyhotovení. Pokud bude podána kasační stížnost po 1. 1. 2012, podává se u Nejvyššího správního soudu.

V Olomouci dne 29. 11. 2011

JUDr. Martina Radkova

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru