Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

72 Ad 42/2011 - 126Rozsudek KSOL ze dne 26.04.2011

Prejudikatura

3 Ads 108/2006

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Ads 115/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

72Ad 42/2011-126

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr.

Martinou Radkovou v právní věci žalobce F. G., bytem H. 115, R. n. M., zast. JUDr.

Boleslavem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Brně, Malinovského náměstí 4, proti

žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, ve

věci žaloby o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 29. 5. 2009, č. X, o zamítnutí

žádosti o poskytnutí zvláštního příspěvku,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 29. 5. 2009, č. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí zvláštního příspěvku k důchodu ve výši 2.500 Kč.

V žalobě namítal žalobce, že jediný povolávací rozkaz, který obdržel, je k nástupu od 1. 10. 1949. Protože nebyl tímto rozkazem označen jako občan politicky nespolehlivý z hlediska komunistického režimu, nebyl podle zákona č. 87/1991 Sb. tento rozkaz zrušen. První vojenské útvary Pomocných technických praporů (dále i „PTP“) začaly fungovat až od podzimu 1950. Po prověrce byl žalobce označen jako politicky nespolehlivý z neznámého důvodu až 2. 11. 1950, na základě směrnice ministra obrany ze dne 7. 7. 1950 a od tohoto dne dělal v dělostřeleckých kasárnách uklízečku. Přitom žalobce čekal na přeřazení do 54. PTP Komárno – nikoli na základě povolávacího rozkazu, ale na základě „vtělení do PTP“. Napadené rozhodnutí neuvádí jiný důvod než zamítavé stanovisko Ministerstva obrany. To však nemá příslušnost rozhodovat o odškodnění. Podle archivních údajů byl žalobce v Bruntále dne 1. 10. 1950 povýšen do hodnosti desátníka. Za dobu od 2. 10. 1950 do 30. 11. 1950 není o žalobci v evidenci veden žádný údaj. Ministerstvo obrany nevyužilo údaje, které mu sdělil žalobce, a tyto žalované nepředalo, přestože výše popsanou situaci předvídá směrnice C odst. 13 ministra obrany. Ihned po prověrce 2. 11. 1950 byla žalobci odebrána zbraň. Zdůvodněna prověrka nebyla. Práce vojáků v pracovních četách PTP nebyl trest vyměřený soudem, ale tzv. občanská povinnost. Vždy však šlo u všech osob politicky nespolehlivých o ztrátu svobody. Před konečnou redakcí zákona č. 87/1991 Sb. se dohodla MPSV a Ministerstvo obrany, že zákon nebude obsahovat úpravu osvědčení o vojenské službě osob politicky nespolehlivých, což posléze bude stanoveno v resortních předpisech. V případě MPSV šlo o směrnici „Zákon o mimosoudních rehabilitacích“ ze dne 4. 6. 1993 s odkazem na listinu MPSV č.j. 23-10471/93. V případě žalobce nebyly vzaty v úvahu rozdíly v § 18 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. před novelou č. 267/1992 Sb. a po této novele. Až zákonem č. 357/2005 Sb. byla stanovena podmínka časového omezení přiznání příplatku, pokud vojna v táborech nucených prací přesáhla 12 měsíců. Tím se dostaly do nesouladu § 5 zákona č. 357/2005 Sb. a č. 87/1991 Sb. Podle § 27 odst. 2 zákona č. 92/1949 Sb. trvala základní vojenská služba 24 měsíců. Žalobce sloužil od 1. 10. 1949 do 18. 11. 1951, tedy o jeden měsíc a 18 dnů déle. Podle sdělení Ministerstva obrany služba žalobce ve VTNP trvala méně než 12 měsíců – od 1. 12. 1950 do 18. 11. 1951 a chybí mu tak do naplnění doby dvanácti měsíců celkem 12 dnů. Útvar PTP Komárno vznikl 1. 9. 1950. Ust. § 18 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. ruší povolávací rozkazy o zařazení k PTP, avšak rozkaz u žalobce pochází z doby, kdy PTP ještě nebyly zřízeny. Žalobce neměl vliv na to, kdy bude u dělostřeleckého pluku zasedat útvarová výběrová komise. Podle zákona č. 108/2009 Sb. byla prominuta časová podmínka těm příslušníkům VTNP, kteří onemocněli nebo utrpěli úraz při výkonu vojenské služby. V případě žalobce jeho úraz z listopadu 1950 není nikde zaznamenán a žalobce byl z VTNP propuštěn bez doléčení s tím, nechť se doléčí v Šumperku. Žalobce namítá, že ve skutkově shodných nebo obdobných případech jsou žalovanou činěny nedůvodné rozdíly a poukazuje na případ Ing. Zbyňka Bezděka, rozhodnutý u zdejšího soudu dne 30. 4. 2007, potvrzený Nejvyšším správním soudem a zařazený do Sbírky rozhodnutí NSS pod č. 1584. Žalobce závěrem žádá o zrušení napadeného rozhodnutí.

V doplnění žaloby ze dne 19. 1. 2010 žalobce uvedl, že splňuje podmínky § zákona č. 87/1991 Sb. ve znění zákona č. 267/1991 Sb., protože byl označen za občana politicky nespolehlivého a pobírá proto i příplatek k důchodu 165 Kč měsíčně za 11 měsíců ve VTNP. K důkazu o tom, že utrpěl ve vojenském táboře nucených prací úraz, přikládá rozhodnutí ministryně obrany ze dne 4. 3. 2008.

Podle žalobce právem mají od 1. 7. 2009 nárok na zvláštní příspěvek k důchodu i ti, kteří utrpěli na vojně úraz nebo onemocněli závažnou chorobou a proto jejich služba byla kratší než dvanáct měsíců a nemohli vojenskou službu dokončit, na vzniku choroby nebo poškození zdraví nenesli z hlediska času nemocní žádnou vinu. Do stejné situace se dostal i žalobce. Jednak neměl možnost ovlivnit datum zasedání komise, která rozhodla o jeho přeřazení k PTP, stejně tak jako nemohl naplánovat úraz nebo vznik choroby a poukázal na § 2 odst. 4 správního řádu. Rozhodování komise Ministerstva obrany pode žalobce nebylo zcela podložené, záviselo čistě na jejich posouzení a uspokojivé odpovědi se od Ministerstva obrany žalobci nedostalo, když se dotazoval, jaké podmínky je třeba splnit k označení občana za politicky nespolehlivého. Žalobce poukázal rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2008, č.j. 4 Ads 89/2007-45. To, že v archivech není žádný záznam o pracovním úraze, žalobce považuje za lajdáctví nebo spíše o zamlčení. V 50. letech neměl odvahu požádat o provedení zápisu a byl přesvědčen, že záznam se nachází v jeho složce. K odpovědi na výzvu soudu žalobce doložil lékařskou zprávu MUDr. Kudláčka ze dne 25. 5. 1999, uznání doby ústřední rady Svazu PTP ze dne 29. 11. 1999 a potvrzení Krajské správy lesů Olomouc ze dne 10. 2. 1959.

Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobce nesplňuje podle zjištěných skutečností podmínky § 5 zákona č. 357/2005 Sb. a zvláštní příspěvek k důchodu mu nenáleží. Potvrzená doba výkonu služby u pomocných technických praporů nedosahovala potřebné délky 12 měsíců a přičítat dobu, po kterou žalobce vykonával základní vojenskou službu není možné. Podle rozsudku Vrchního soudu sp.zn. 2 Cao 192/99 poddůstojnická škola žalobci poskytovala výcvik ve zbrani a tím žalobce v této době nesplňoval podmínky osoby politicky nespolehlivé. Rozsudek Nejvyššího správního soudu, uváděný žalobcem, se týká jiného skutkového stavu. Proto žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), tedy ke dni 29. 5. 2009.

Ze správního spisu krajský soud zjistil, že podle žádosti o starobní důchod žalobce vykonával vojenskou službu od 1. 10. 1949 do 20. 11. 1951. Podle sdělení Vojenského ústředního archivu byl žalobce odeslán k pomocnému technickému praporu (dále i „ PTP“) dne 9. 12. 1950 a zde byl prezentován 10. 12. 1950. Dne 30. 9. 1951 ukončil žalobce vojenskou prezenční službu. Dne 19. 11. 1950 žalobce byl přeložen do poměru mimo činnou službu (pozn. soudu: správně má být zřejmě uvedeno 19. 11. 1951). Podle sdělení Ministerstva obrany ze dne 27. 4. 2009 byl žalobce přemístěn 1. 12. 1950 k 54. pomocnému technickému praporu a do poměru mimo činnou vojenskou službu byl propuštěn dne 18. 11. 1951.

Podle dopisu Ministerstva obrany ze dne 27. 4. 2009 nelze hodnotit služební zařazení žalobce od 1. 10. 1949 a výkon služby u útvaru 35. dělostřeleckého pluku jako službu ve vojenském táboře nucených prací. Službu ve vojenském táboře nucených prací u žalobce potvrdilo Ministerstvo obrany 23. 4. 1999 od 1. 12. 1950 do 18. 11. 1951. Dobu pracovní neschopnosti odmítla ministryně obrany hodnotit od 19. 11. 1951 do 5. 12. 1951 jako dobu služby u PTP. Podle téhož dopisu odmítlo Ministerstvo obrany hodnotit žalobci jako dobu služby u PTP dobu od 2. 11. 1950 do 30. 11. 1950, kdy byl žalobce označen po politické prověrce jako osoba politicky nespolehlivá a byl přeřazen k 54. PTP.

Napadeným rozhodnutím zamítla žalovaná žádost žalobce o poskytnutí zvláštního příspěvku ve výši 2 500 Kč, protože na základě potvrzení Ministerstva obrany ze dne 27. 4. 2009 žalobce pobýval v táboře nucených prací 1. 12. 1950 až 18. 11. 1951, t.j dobu kratší než 12 měsíců a nesplnil tím zákonnou podmínku nároku.

Podle sdělení Ministerstva obrany ze dne 26. 3. 1999 odvolací komise při skupině pro rehabilitaci osob zařazených do VTNP služba žalobce od 1. 12. 1950 do 18. 11. 1951 odpovídá § 18 odst. 1 zákona č. 267/1992 Sb. a rozkazu MO ČSFR č. 54 a lze ji osvědčit jako službu ve VTNP-PTP. Totéž je potvrzeno v dopise Ministerstva obrany ze dne 12. 6. 2006.

Žalobce doložil jako důkaz lékařskou zprávu MUDr. Jiřího Kudláčka ze dne 25. 5. 1999, ve které lékař uvedl, že „v listopadu 1951 utrpěl žalobce na vojně úraz palce a ukazováku pravé ruky a na jeho základě byl propuštěn ze ZVS a hospitalizován na chirurgii Šumperk. Vzhledem k tomu, že dokumentace po 50 letech není k dispozici ani v archivu nemocnice Šumperk ani v dokumentaci OL (dokumentace od 1963), nelze papírově úraz doložit. Objektivní vyšetření i po padesáti letech prokazuje trvalé poškození hybnosti palce a ukazováku pravé ruky, drobné deformity dist. čl. I. a II. prstu pravé ruky. Nález odpovídá typu poškození dle tvrzení p. Gronycha.“

Žalobce doložil jako důkaz potvrzení Krajské správy lesů Olomouc ze dne 10. 2. 1959, podle které byl zaměstnán u jejího Lesního závodu Ruda nad Moravou od 6. 12. 1951 do dne, kdy bylo potvrzení vydáno.

Žalobce doložil do spisu jako důkaz rovněž rozhodnutí ministerstva obrany ze dne 4. 3. 2008 o rozkladu proti rozhodnutí o době výkonu služby ve VTNP, ve kterém se mj. uvádí, že podání žalobce by bylo možno posoudit i jako žádost o odškodnění za pracovní úraz, avšak bylo podáno opožděně, dále že žalobce požádal 13. 7. 1992 o rehabilitaci a dne 23. 4. 1991 mu bylo vydáno potvrzení o jeho službě ve VTNP – PTP od 1. 12. 1950 do 18. 11. 1951 a že v žádosti ze dne 11. 6. 2006 žalobce uvedl, že 1. 10. 1949 nastoupil službu v Martině, dne 2. 11. 1950 byl prohlášen za politicky nespolehlivého, protože otec byl živnostník a zaměstnával 15 osob, a přeložen k 54. PTP Komárno, pracoval v kamenolomu v Kamenici nad Cirochou a později na stavbě vojenských objektů v Trenčíně. Před ukončením vojenské služby byl činěn na příslušníky PTP nátlak, aby podepsali přihlášku do dolů. Následovala dvě mimořádná vojenská cvičení. V listopadu 1951 měl žalobce na pracovišti (pracoval jako strojník na jeřábu) pracovní úraz na pravé ruce, byl ošetřen vojenským lékařem, ale zranění se horšilo a měl odjet k dalšímu ošetření do vojenské nemocnice v Bratislavě. Návrh velitele na propuštění do civilu a doléčení v civilní nemocnici žalobce přijal a netrval na záznamu o úrazu. Po propuštění byl ošetřen v nemocnici v Šumperku, ale do práce ke státním lesům nastoupil až po doléčení a ukončení pracovní neschopnosti 6. 12. 1951. Z citovaného rozhodnutí vyplývá, že ministerstvo obrany nepotvrdilo žalobci jako dobu u PTP dobu před skutečným nástupem do tohoto VTNP a ani dobu následného doléčení a pracovní neschopnosti.

Zástupce žalobce v podání ze dne 19. 2. 2010 poukazuje na to, že právě odepření výcviku ve zbrani bylo jedním ze signifikantních znaků pro politicky nespolehlivé a trval na posouzení doby ve smyslu § 5 odst. 1 písm. c) bod 2 již od doby zasedání prověrkové komise 2. 11. 1950. Dále zástupce žalobce zdůraznil, že žalobce přivítal po všech příkořích, kterých se žalobci na vojně dostávalo, odejít k doléčení do civilu. Při zahrnutí doby léčení po úrazu žalobce splnil zákonnou podmínku nejméně 12 měsíců.

Podle informace Vojenského ústředního archivu ze dne 19. 1.1 2007 byl žalobce povýšen 1. 10. 1950 na svobodníka, 9. 12. 1950 odeslán k PTP, 30. 9. 1951 ukončil vojenskou službu, 1. 10. 1951 až 21. 10. 1951 absolvoval 1. a od 22. 10. 1951 do 18. 11. 1951 2. pravidelné vojenské cvičení, 19. 11. 1951 byl žalobce přeložen do poměru mimo vojenskou službu a jeho zdravotní klasifikace „Aj“ je bez záznamu o zranění nebo klasifikaci „E“.

Podle Směrnice pro utvoření a činnost útvarových výběrových komisí čj. 83 432 Dův.-X. odb. 1950 komise měly prověřit spolehlivost příslušníků mužstva nástupního ročníku 1950 a prozkoumat jejich třídní původ a vytřídit z útvarů syny příslušníků bývalých vykořisťovatelských tříd a jiné pro lidově demokratické zřízení nespolehlivé vojáky, kteří nadále nebudou cvičení ve zbrani a budou navrženi k přemístění do pomocných technických praporů.

Krajský soud provedl dokazování i svědeckými výpověďmi a výslechem účastníka a rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 12. 10. 2010 tak, že napadené rozhodnutí žalované zrušil a vrátil jí věc k dalšímu řízení.

Jako hlavní důvod ke zrušení zdejší soud shledal to, že žalobce nemohl pobývat ve vojenském táboře nucených prací 12 měsíců, protože z něj byl propuštěn ze zdravotních důvodů. Podle krajského soudu jedinou spravedlivou odpovědí na spornou otázku v souzené věci bylo dospět řádnou interpretací k jím zaujatému závěru. Pro stručnost zdejší soud odkazuje na svůj rozsudek ze dne 12. 10. 2010 v plném znění.

Ke kasační stížnosti žalované dne 7. 4. 2011 Nejvyšší správní soud zrušil shora citovaný rozsudek zdejšího soudu a zavázal jej svým právním názorem, podle kterého žalobce k datu vydání napadeného správního rozhodnutí nesplňoval pro přiznání zvláštního příspěvku podmínku doby 12 měsíců pobytu ve vojenském táboře nucených prací.

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku uvedl, že „pro posouzení daného případu je rozhodující zodpovězení právní otázky, zda pro splnění podmínky doby 12 měsíců pobytu ve vojenském táboře nucených prací, nutné pro vznik nároku na zvláštní příspěvek podle § 5 zák. č. 357/2005 Sb. ve znění účinném do 1. 7. 2009, bylo možno zohlednit skutečnost, že omezení osobní svobody v tomto táboře skončilo před uplynutím uvedené doby ze zdravotních důvodů. Na rozdíl od krajského soudu má Nejvyšší správní soud za to, že tuto skutečnost před účinností novely zákona č. 108/2009 Sb. zohlednit nešlo. Na tomto místě Nejvyšší správní soud předesílá, že otázkou hodnocení potřebné doby pro účely zvláštního příspěvku podle zákona č. 357/2005 Sb. v souvislosti s předčasným ukončením pobytu ve vojenském táboře nucených prací kvůli nemocí internovaného se již v minulosti zabýval a v rozsudku ze dne 7. 2. 2007 č. j. 3 Ads 108/2006 – 41 dospěl k závěru, že předčasné propuštění z vojenského tábora nucených prací ze zdravotních důvodů rozhodnou skutečností při posouzení nároku na dávku není. Odlišné posouzení téže otázky v projednávaném případě by tedy bylo možné pouze prostřednictvím předložení věci rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu podle § 17 s. ř. s., k němuž ovšem senát rozhodující ve věci neshledal důvodu. Výše uvedené pak považuje Nejvyšší správní soud za podstatné především proto, že vyvrací argument krajského soudu, dle něhož dosavadní judikatura směřuje k interpretaci zákona jím provedené. Nejvyšší správní soud nesdílí názor krajského soudu ani v tom, že by z důvodové zprávy k zákonu č. 108/2009 Sb., jímž byl novelizován zákon č. 357/2005 Sb., bylo možné podpůrně dovodit úmysl zákonodárce změnou předmětného ustanovení jen výslovně vyjádřit to, k čemu bylo možno dospět již pouhou jeho interpretací, právě naopak. Krajský soud totiž jednak dílem citoval ty úseky důvodové zprávy, které se netýkají uvedeného zvláštního příspěvku, ale vztahují se k nově koncipované jednorázové peněžní částce nahrazující příplatek k důchodu a zvláštní příspěvek k důchodu, dílem pak ty, jež mají pouze uvozující charakter a pro danou věc z nich nic nevyplývá. Naopak úsek důvodové zprávy k části druhé zákona, do níž spadá i novela ustanovení § 5 zákona č. 357/2005 Sb., nebyl krajským soudem vytěžen vůbec.“

Nejvyšší správní soud připomněl, že „ustanovení § 5 zákona č. 108/2009 Sb. novelizovalo ve svém bodu 4 ustanovení § 5 zákona č. 357/2005 Sb. tak, že podle nového znění „zvláštní příspěvek podle odstavce 1 písm. c) a podle odstavce 2, jde-li o vdovu nebo vdovce po osobě uvedené v odstavci 1 písm. c), náleží i tehdy, jestliže omezení osobní svobody, které nebylo časově vymezeno anebo které mělo trvat déle než 12 měsíců, skončilo ze zdravotních důvodů před uplynutím 12 měsíců. Tato skutečnost se prokazuje dokladem o propuštění ze zdravotních důvodů.“. K tomu důvodová zpráva výslovně uvádí, že „výkon služby ve vojenských táborech nucených prací (bývalé PTP a ostatní obdobné složky) býval ukončen i před uplynutím 12 měsíců pro úraz, popř. vážné onemocnění. Takový objektivní důvod by neměl vyřazovat příslušníky těchto útvarů, resp. vdovy po nich, z účasti na nároku na zvláštní příspěvek. Přestože tato příčina se vyskytovala nejčastěji právě u těchto příslušníků, není důvodné, aby byla nová právní úprava omezena pouze na ně, když v § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 357/2005 Sb. je výčet druhů omezení osobní svobody zakládající nárok na zvláštní příspěvek k důchodu širší a všechny tyto druhy jsou pro tento účel postaveny na roveň“. Novelou zákona byl tedy s ohledem na dosavadní poznatky z praxe rozšířen dosavadní okruh skutečností rozhodných při posuzování nároku na zvláštní příspěvek a v důsledku toho též okruh osob, na něž se dobrodiní příspěvku vztahuje. Důsledky spojené s novým zněním předmětného ustanovení pak řešil § 6 bod 2 zákona č. 108/2009 Sb., v němž je uvedeno, že „zvláštní příspěvek k důchodu, na jehož poskytnutí vznikl nárok podle zákona č. 357/2005 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, náleží na základě písemné žádosti od splátky důchodu, k němuž tento příspěvek náleží, splatné v kalendářním měsíci, v němž tento zákon nabývá účinnosti“. Nejvyšší správní soud má s ohledem na předchozí stať za to, že zákonodárce vcelku jasně vyjádřil svůj úmysl přiznat nároky vzniklé nově v důsledku zohlednění předčasného ukončení pobytu ve vojenském táboře nucených prací z důvodu zdravotního stavu postižených až od účinnosti novely a že zde tedy není žádný prostor pro úvahy o možném judikatorním odklonu a o změně dosavadního právního názoru vyjádřeného v citovaném rozsudku ze dne 7. 2. 2007 č. j. 3 Ads 108/2006 - 41. Jakkoliv Nejvyšší správní soud oceňuje úsilí krajského soudu interpretovat v případě výkladových alternativ rehabilitační a odškodňovací zákony pokud možno ve prospěch postižených žadatelů, jak ostatně požadují i nálezy Ústavního soudu, v daném konkrétním případě má za to, že zde k prezentovanému právnímu názoru žádná výkladová alternativa není.

Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že žalobce k datu vydání napadeného správního rozhodnutí nesplňoval pro přiznání zvláštního příspěvku podmínku doby 12 měsíců pobytu ve vojenském táboře nucených prací, a že o tento příspěvek však může znovu požádat, a to zpětně ke dni 1. 7. 2009.

Krajskému soudu nezbylo než ztotožnit se s právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku, citovaném shora, a rozhodnout tak, že žalobu zamítá.

Podle § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. úspěšné žalované a neúspěšnému žalobci náhrada nákladů nenáleží.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Olomouci dne 26. 4. 2011

JUDr. Martina Radkova

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru