Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

72 Ad 41/2013 - 27Rozsudek KSOL ze dne 15.04.2014

Prejudikatura

4 Ads 81/2009 - 46


přidejte vlastní popisek

72Ad 41/2013 - 27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní

JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně J. J., bytem S., D., proti žalované

České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, o žalobě

proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 9. 2013, čj. X, ve věci zamítnutí žádosti o

invalidní důchod,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně podala v zákonné lhůtě žalobu proti shora označenému rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím byly zamítnuty námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 31. 5. 2013, čj. X, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod, protože podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Šumperk ze dne 17. 5. 2013 nebyla žalobkyně invalidní a její pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %.

[2] Žalobkyně ve své žalobě namítala, že lékařská posudková služba nevzala plně v potaz zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, i nepříznivý zdravotní stav se jen zhoršuje. K rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobkyně o přiznání invalidního důchodu vedlo nesprávné zjištění skutkového stavu a tím došlo k chybnému rozhodnutí ve věci. Žádný specialista, kterého žalobkyně navštěvuje, se neobtěžuje informovat obvodního lékaře, i když se jí na jeho jméno a adresu ptají ihned po názvu pojišťovny. Psycholožka nevěděla, že se žalobkyně 4× pokusila o sebevraždu, jeho jméno také hlásila. Psychologický posudek trval 1 a 1/2 hodiny, z toho 40 minut vypisování, kde žalobkyně pracovala a co tam dělala. Součástí psychologického vyšetření bylo 700 otázek, o kterých psycholožka řekla, že nejsou zas tak důležité. Je otázkou, na základě čeho pak posoudila zdravotní stav žalobkyně. Protože zdravotní stav žalobkyně je nepříznivý dlouhá léta, navrhla zrušení napadeného rozhodnutí.

[3] Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že v případech, kdy se jedná o odbornou lékařskou otázku a rozhodnutí žalované je na tomto odborném posudku závislé, nemůže žalovaná ve svém rozhodnutí nic měnit. K důkazu žalovaná navrhla posudek příslušné posudkové komise PK MPSV. Dojde-li ke změně v posouzení zdravotního stavu, žalovaná ve věci znovu rozhodne. Za současného stavu žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

[4] Krajský soud si vyžádal k důkazu posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále i „PK MPSV“) v Ostravě. Ten byl vyhotoven touto komisí dne 26. 3. 2014. Jednání komise byla žalobkyně přítomna a v komisi vyšetřena přítomným odborným lékařem – psychiatrem.

[5] Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 9. 9. 2013.

[6] Provedeným dokazováním soud zjistil, že posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Šumperk dne 17. 5. 2013 míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ohodnotil podle přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kapitoly V položky 7 písm. b) o 30 % a vyslovil, že žalobkyně není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost u žalobkyně posudkový lékař stanovil poruchu osobnosti s pasivně agresivními, histrionskými rysy, s občasnými dekompenzacemi v závislosti na vnějších okolnostech v podobě anxiozně depresivních symptomů, s hypochondrismy až do konverzních projevů, stav po opakovaných TS medikamenty.

[7] Rozhodnutím ze dne 31. 5. 2013 zamítla žalovaná žádost žalobkyně o invalidní důchod s odkazem na citovaný posudek OSSZ Šumperk.

[8] Na základě námitek žalobkyně vyhotovil lékař lékařské posudkové služby žalované dne 22. 8. 2013 posudek, podle kterého nebyla žalobkyně shledána invalidní. Byl u ní konstatován dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost žalobkyně je smíšená porucha osobnosti, periodická depresivní porucha. Žalobkyně je v péči psychiatrie od roku 1986 pro anxiozně depresivní syndrom s osobnostní nástavbou do konverzních projevů. Má za sebou opakované sebevražedné pokusy medikamenty, naposled v říjnu 2012, což byla reakce na exekuci, celou situaci nezvládala, i přes nastavenou medikaci došlo k dekompenzaci stavu a akutním projevům depresivního syndromu, doporučena hospitalizace, ale nemocnici opustila z vlastní vůle – nelíbilo se jí zacházení. Posudkový lékař lékařské posudkové služby žalované zařadil postižení žalobkyně do stejného ustanovení přílohy k vyhlášce č. 359/209 Sb. a shodně stanovil i pokles pracovní schopností o 30 %.

[9] Podle žalobou napadeného rozhodnutí bylo přezkoumáno námitkami napadené rozhodnutí ohledně skutkového stavu v plném rozsahu a v řízení o námitkách podle posudku lékaře ČSSZ bylo zjištěno, že žalobkyně není invalidní. Žalovaná vypsala podklady, ze kterých vycházela, diagnózy žalobkyně a ty vyhodnotila tak, že rozhodující příčina jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, která omezuje psychické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti, je stejná, jak uvedl posudkový lékař OSSZ a posudkový lékař žalované. Žalobkyně hůře zvládá jakoukoliv zátěž a stres, aktuálně není prokázána výraznější depresivní symptomatologie. V prožívání jde spíše o potlačenou agresivitu a nespokojenost s aktuálním stavem, externalizuje vinu, její vnímání okolí je lehce paranoidní. Podle lékaře žalované jde o středně těžké postižení s narušením pracovního a společenského chování. Pro ztrátu čichu a chuti nebyla vyšetření uzavřena, nebylo dokladováno doporučené neurologické vyšetření. Účastnice řízení spolupráci s lékaři limituje.

[10] Pro přezkumné soudní řízení zdravotní stav žalobkyně a její dochovanou pracovní schopnost k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí posoudila dne 26. 3. 2014 Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě. Z posudku soud zjistil, že posudková komise vycházela při posouzení zdravotního stavu žalobkyně ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře, z kompletní spisové dokumentace a z nálezů a zpráv vyjmenovaných v posudku.

[11] Ve svém posudkovém hodnocení došla Posudková komise MPSV v Ostravě k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnosti žalobkyně byla k datu rozhodnutí žalované 9. 9. 2013 smíšená porucha osobnosti, jedná se o nejvýše středně těžké postižení, které se projevuje stavy s podstatným narušením pracovního společenského fungování. Postižení odpovídá kapitole V položce 7b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kdy se rozmezí 30 až 45 % komise stanovila dolní hranicí rozmezí, tj. 30 %. Procentní míra poklesu pracovní schopností podle § 4 citované vyhlášky se nemění. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena vzhledem k opakovaně zjištěné účelovosti projevů u žalobkyně, což je charakterizováno především hypochondrismy a histrionskou poruchou osobnosti. Tyto skutečnosti jsou dokumentovány v psychologických a psychiatrických vyšetřeních žalobkyně uvedených v posudku. Smíšená porucha osobnosti je posudkovou komisí jednoznačně považována za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, neboť dle psychiatrické dokumentace lze prokázat, že periodická depresivní porucha mívá jen občasné dekompenzace, zatímco smíšená porucha osobnosti je svým postižením stálá a ovlivňuje významně zdravotní stav žalobkyně. Posudková komise konstatovala, že se u žalobkyně v žádném případě nejedná o těžké postižení poruchy osobnosti podle kapitoly V položky 7c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je samotná taxace 70 %. U žalobkyně není těžce narušen výkon většiny denních aktivit ani zde není jiné závažné duševní postižení. Žalobkyně byla a je schopna práce účetní nebo ekonomky, kterou dříve vykonávala, bez větší psychické a fyzické zátěže. K žalobním námitkám posudková komise uvedla, že není doloženo v lékařských nálezech zhoršování zdravotního stavu žalobkyně, její somatické stesky jsou dány hypochondrismy, což prokázalo psychologické vyšetření. Toto vyšetření podle výsledku a obsahu proběhlo u žalobkyně zcela regulérně a postihlo veskrze celou osobnost žalobkyně.

[12] Skutková zjištění ve věci tedy učinil soud z rozhodnutí žalované ze dne 9. 9. 2013, z obsahu posudkového spisu žalobkyně uloženého u Okresní správy sociálního zabezpečení Šumperk a z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě ze dne 26. 3. 2014.

[13] Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se

a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo

b) invalidním následkem pracovního úrazu.

[14] Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

[15] Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

[16] Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,

a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,

c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

[17] Podle § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.

[18] Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

[19] Podle § 39 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení [odstavec 4 písm. c)], jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

[20] Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

[21] Podle § 2 odst. 2 téže vyhlášky u zdravotních postižení, u nichž dochází průběžně ke zhoršování a zlepšování zdravotního stavu, se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti tak, aby odpovídala průměrnému rozsahu funkčního postižení a tomu odpovídajícímu poklesu pracovní schopnosti.

[22] Podle § 2 odst. 3 téže vyhlášky je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

[23] Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

[24] Podle § 3 odst. 2 téže vyhlášky v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

[25] Podle § 3 odst. 3 téže vyhlášky zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů.

[26] Podle § 4 odst. 1 téže vyhlášky v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce nemá vliv, popřípadě má jen nepodstatný vliv na schopnost pojištěnce využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a v důsledku toho je pokles pracovní schopnosti pojištěnce menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů.

[27] Podle § 4 odst. 2 téže vyhlášky v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce je stabilizovaný nebo pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení a v důsledku toho je pokles pracovní schopnosti pojištěnce menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů.

[28] Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

[29] V projednávané věci jde o zamítnutí žádosti o invalidní důchod, jehož přiznání je podmíněno dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu proto závisí především na odborném lékařském posouzení zdravotního stavu žalobkyně. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnce podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobkyně, ale též k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejím vzniku, změně, trvání a zániku. Pokud posudek této posudkové komise splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, je zpravidla v přezkumném soudním řízení rozhodujícím důkazem.

[30] Soud proto při posouzení dochované pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí vycházel z napadeného rozhodnutí, z posudku OSSZ Šumperk ze dne 17. 5. 2013, z posudku žalované vypracovaném v námitkovém řízení dne 22. 8. 2013 a z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě ze dne 26. 3. 2014. Všechny jmenované posudky se zcela shodly na tom, že žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebyla invalidní i na příčině dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně i na procentním hodnocení poklesu její pracovní schopnosti. Posudek posudkové komise obsahoval náležitosti podle vyhlášky č. 359/2009 Sb. Všechny posudky, zejména posudek PK MPSV v Ostravě, byly vydány na základě úplné zdravotnické dokumentace žalobkyně a odborným členem posudkové komise MPSV byl též odborný psychiatr – tedy odborník v oboru, do něhož je zařazeno nejzávažnější zdravotní postižení žalobkyně. Při stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti vycházeli posudkoví lékaři ze všech ustanovení vyhlášky č. 359/2009 Sb. a určili, jakými zdravotními postiženími žalobkyně trpí a tato postižení uvedli v posudcích. Všichni lékaři dospěli k závěru, že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byla smíšená porucha osobnosti, jde o nejvýše středně těžké postižení, které se projevuje stavy s podstatným narušením pracovního společenského fungování. Postižení odpovídá kapitole V položce 7b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kdy se rozmezí 30 až 45 % všichni lékaři stanovili dolní hranicí rozmezí, tj. 30 %. Procentní míra poklesu pracovní schopností podle § 4 citované vyhlášky žádný z posudkových lékařů neměnil.

[31] Soud proto považuje za přiléhavé hodnocení Posudkové komise MPSV v Ostravě a stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 30 % i vzhledem k ostatním postižením a chorobám žalobkyně, prokázaným v době vydání napadeného rozhodnutí, zejména vzhledem k odůvodnění všech odborných posudků. Z uvedeného vyplývá, že pracovní schopnosti žalobkyně je zachována v 70 %. Se všemi žalobními námitkami se posudková komise vypořádala.

[32] Kapitola V oddíl 7b přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se provádí zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, uvádí jako zdravotní postižení poruchy osobnosti středně těžké postižení, stavy s podstatným narušením pracovního a společenského

fungování, závažné maladaptivní chování, opakované situační dekompenzace.

[33] Podle posudkového hlediska při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti je třeba prokázat podstatné narušení pracovního a společenského fungování z důvodu poruchy osobnosti ve více než dvou z následujících oblastí v poznávání, emotivně, afektivně, ovládání, kontrole impulzů, ve způsobu chování, zvládání interpersonálních situací a v oblasti vztahů.

[34] Ze shora uvedeného vyplývá, že námitka žalobkyně, že se její stav zhoršil a že ve správním řízení nebylo skutkový stav správně zjištěn a následně bylo chybně rozhodnuto, je nedůvodná. K námitce žalobkyně, že ve zdravotnické dokumentaci jejího praktického lékaře nejsou všechny lékařské zprávy odborných lékařů, soud konstatuje, že žalobkyně nenamítala neúplnost posudku a v posudku na straně 2 je vypsána veškerá zdravotnická dokumentace, ze které posudková komise vycházela, citovala z ní, jsou zde uvedeny i všechny lékařské zprávy a dokumentace psychiatra, psychologa, psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc a dalších odborných lékařů. V soudním řízení správním nebylo zjištěno z ohledem na námitky žalobkyně a všechny její stanovené diagnózy, že by v posouzení zdravotního stavu žalobkyně některé lékařské zprávy chyběly. Odbornému posouzení všech posudkových lékařů z hlediska úplnosti, logiky, bezrozpornosti a přesvědčivosti podle soudu nelze nic vytknout. Argumentace posudkových a odborných lékařů, zejména v posudku Posudkové komise MPSV v Ostravě, je přesvědčivá a vyčerpávající.

[35] Zjištěný pokles pracovní schopnosti žalobkyně v přezkoumávaném správním řízení ve výši 30 %, jak je uvedeno výše, je nižší než 35 % potřebných pro přiznání nároku na invalidní důchod.

[36] Žalobkyně tak k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí v souhrnu nesplňovala podmínky invalidity, jak jsou vymezeny ve výše citovaném ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

[37] Právo na náhradu nákladů řízení žalobkyni nevzniklo, neboť v tomto řízení nebyla úspěšná a žalovaná v tomto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona (§ 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Olomouci 15. 4. 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Martina Radkova v. r. Markéta Chrudinová
samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru