Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

72 Ad 41/2011 - 54Rozsudek KSOL ze dne 13.12.2011

Prejudikatura

20 Cad 15/2005 - 23


přidejte vlastní popisek

72Ad 41/2011-54

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce Š. M., bytem S. 57, adresa pro doručování P. 272, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 3. 2011, č.j. X, ve věci přiznání invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně namísto invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 1. 3. 2011, č.j. X, se ruší a věc se žalované vrací k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal v zákonné lhůtě proti označenému rozhodnutí žalované žalobu, ve které namítal, že prodělal operaci páteře v roce 1993 a dvakrát v roce 1997, kdy mu byl odstraněn zbytek ploténky a voperována keramická ploténka a fixovány dva obratle. Takové postižení ve vyhlášce č. 359/2009 Sb. není a proto měl být žalobce posouzen podle kapitoly XIII oddílu E položky 1 písmeno d). Dále mělo být přihlédnuto k dalším zdravotním postižením. Žalobce se cítí poškozen od roku 2000, kdy žalovaná označení jeho postižení změnila na svalovou nemoc.

Soud si vyžádal přezkoumání zdravotního stavu žalobce a doložení posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále i „MPSV“) v Ostravě. PK MPSV v Ostravě dospěla k závěru, že žalobce byl invalidní ve III. stupni, a to od 1. 1. 2010.

Žalobce nesouhlasil s datem vzniku invalidity a proto soud vyžádal od PK MPSV v Ostravě doplňující posudek, který dne 19. 8. 2011 potvrdil původní závěr komise. Po dalším nesouhlasu žalobce soud vyžádal srovnávací posudek od PK MPSV v Brně. Podle tohoto posudku ze dne 26. 10. 2010 byl žalobce invalidní ve III. stupni od 1. 1. 2010. Ani s tímto posudkem žalobce nesouhlasil. Další dokazování nenavrhoval.

Krajský soud provedeným řízením a dokazováním vzal za prokázané, že:

- žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla žalobci námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 2. 9. 2010, podle kterého náleží žalobci od 2. 10. 2010 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně namísto invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně, s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Jeseník ze dne 21. 7. 2010 žalobce byl od tohoto data invalidní v prvním stupni, pokles pracovní schopnosti byl ohodnocen o 40% a v námitkovém řízení pak o 50%. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu označil posudkový lékař žalované u žalobce do 31. 12. 2009 postižení podle kapitoly XV oddíl F položka 3 písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a od 1. 1. 2010 do 20. 7. 2010 postižení podle kapitoly XIII oddíl E položky 1 písm. d) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. Od 21. 7. 2010 posoudila žalovaná žalobce podle kapitoly XIII oddíl E položky 1 písm. c) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. s poklesem pracovní schopnosti o 40%,

- u žalobce se k datu napadeného rozhodnutí jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou bylo postižení podle kapitoly XIII oddíl B položky 3 písm. c) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., tedy zánětlivé postižení obratlů bederní páteře L4 a L5 s osteolytickými defekty a abscesem v musculus psoas vlevo. Vznik invalidity III. stupně komise stanovila na 1. 1. 2010, kdy byly zjištěny závažné klinické projevy uvedeného onemocnění. Pokles pracovní schopnosti stanovila komise na 70%. Posudková komise odůvodnila, že přijala závěr odlišný od posudkového lékaře, protože se u žalobce jednalo o závažně zhoršený zdravotní stav, který trval delší období (více než jeden rok) a nebyl zohledněn probíhající závažný zánětlivý proces v oblasti bederní páteře a měkkých tkání,

- toto posouzení plně potvrdila i PK MPSV v Ostravě v doplňujícím posudku a zasedající v jiném složení a dále PK MPSV v Brně ve svém srovnávacím posudku.

Uvedená skutková zjištění soud opírá o listinné důkazy, a to napadené rozhodnutí žalované, posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Jeseník ze dne 21. 7. 2010, posudek lékaře žalované, provedený v námitkovém řízení, posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Ostravě ze dne 23. 6. 2011 ve znění jeho doplnění ze dne 19. 8. 2011 a posudek PK MPSV v Brně ze dne 26. 10. 2011.

Přezkoumává-li krajský soud správní rozhodnutí žalované o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav Ministerstvo práce a sociálních věcí svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Proto v tomto řízení byl vypracován posudek Posudkovou komisí MPSV v Ostravě. Tento posudek byl ještě rozšířen doplňujícím posudkem téže komise v jiném složení a dále srovnávacím posudkem PK MPSV v Brně. Všechny tři závěry posudkových komisí jsou v plné shodě. Krajský soud nezpochybnil závěry posudků Posudkových komisí MPSV pro jeho přesvědčivé odůvodnění a pro své rozhodnutí tyto závěry jejích posudků převzal.

Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 2 odst. 3 poslední věta téže vyhlášky za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“), při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Po provedeném řízení krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Jestliže u žalobce bylo prokázáno, že k datu napadeného rozhodnutí docházelo k poklesu jeho pracovní schopnosti o 70%, je nutno žalobce k datu napadeného rozhodnutí považovat za invalidního ve III. stupni, a to od 1. 1. 2010.

K námitce, že žalobce byl plně invalidní od roku 2000, soud uvádí, že všechny posudkové orgány se shodly a ze všech provedených důkazů vyplývá, že žalobce byl do 31. 12. 2009 invalidní pouze částečně. Posudkové orgány tento svůj závěr dostatečně odůvodnily ve svých posudcích. Žalobce žádné další dokazování nenavrhoval. Pokud by žalobce předložil například výstižnou odbornou zprávu, řádné odborné stanovisko anebo znalecký posudek, podle kterého by bylo na základě lékařské argumentace a dostatečných důkazů přezkoumatelným způsobem vyhodnoceno, že do 31. 12. 2009 byl žalobce plně invalidní, může pak na základě nové žádosti správní orgán a případně dále soud přezkoumat, zda je takový důkaz způsobilý vést k jinému rozhodnutí.

Krajský soud zrušil napadené rozhodnutí žalované pro vady řízení, neboť žalovaná si ve správním řízení neopatřila důkazy v takovém rozsahu, aby byl prokázán skutečný stav věci. Současně krajský soud vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Žalovaná znovu ve věci rozhodne, přičemž bude vycházet z právního názoru krajského soudu, že žalobce je plně invalidní od 1. 1. 2010.

Žalobce na nákladech řízení ničeho nepožadoval, soud žádné náklady ze spisu nezjistil a proto mu žádné nepřiznal.

Žalovaná v tomto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona (§ 60 odst. 2 s.ř.s., § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do 31. 12. 2011 kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím nadepsaného soudu, písemně ve dvojím vyhotovení. Pokud bude podána kasační stížnost po 1. 1. 2012, podává se u Nejvyššího správního soudu.

V Olomouci dne 13. 12. 2011

JUDr. Martina Radkova

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru