Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

72 Ad 4/2011 - 40Rozsudek KSOL ze dne 23.08.2011

Prejudikatura

20 Cad 28/2005 - 22


přidejte vlastní popisek

72Ad 4/2011-40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr.

Martinou Radkovou v právní věci žalobce L. V., bytem D. L., Š. 57, proti žalované

České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, o žalobě

proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 11. 2010, č.j. X, o zamítnutí žádosti o plný

invalidní důchod,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal v zákonné lhůtě žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 11. 2010, č.j. X , kterým byly zamítnuty námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 10. 2. 2010. Tímto rozhodnutím byla žalobci zamítnuta žádost o plný invalidní důchod, protože podle posudku posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc ze dne 30. 11. 2009 nebyl shledán žalobce jako plně invalidní, protože jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 55% do 31. 12. 2009 a o 60% od 1. 1. 2010, tzn. že žalobce byl nadále částečně invalidní.

Žalobce v žalobě namítal, že závěry rozhodnutí neodpovídají žalobcově velmi špatnému zdravotnímu stavu a výraznému poklesu míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Zdravotní stav žalobce má stále se zhoršující tendenci, současná dostupná léčba i nejnovější preparáty nedokáží zmírnit, natož tak zastavit negativní důsledky roztroušené sklerózy. Tento stav žalobci neumožňuje vykonávat dosavadní profesi. Od 30. 6. 2010 je žalobce v pracovní neschopnosti. I odborní lékaři se podivili nad rozhodnutím žalované a žalobce má podezření, že došlo k pochybení posudkového lékaře, jeho zdravotní stav nebyl objektivně posouzen a proto požádal o jeho opětovné posouzení.

Krajský soud si vyžádal za účelem přezkoumání zdravotního stavu žalobce k důkazu posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně. Ten byl vyhotoven touto komisí dne 15. 4. 2011 a potvrdil posouzení žalované.

Žalobce u jednání dne 18. 5. 2011 namítl, že nesouhlasí s posudkem PK MPSV v Brně, jeho zdravotní stav je takový, že není schopen výdělečné činnosti od té doby, co se mu objevila roztroušená skleróza. Od 30. 6. 2010 dosud je v pracovní neschopnosti. Vzhledem k věku, profesi a zdravotnímu stavu u žalobce není možná rekvalifikace, zdravotní omezení jsou rozsáhlá, je u něj vyloučená jakákoliv pracovní činnost – jeho chůze je omezena, neujde ani 5 m bez odpočinku. Ve Fakultní nemocnici Olomouc je zařazen ve studiích, na běžné medikamenty nereaguje, jde o těžkého pacienta, i po další léčbě se jeho zdravotní stav ještě zhoršil a je velmi vážný. Protože žalobce nemůže pracovat, potřebuje finančně zabezpečit, důchod ve výši 5 – 6.000 Kč je nedostačující. Novelou se dostal otec do druhého stupně invalidity tak nešťastně, že se částka důchodu nezvýšila, je otázkou, jestli by to šlo řešit žádostí o odstranění tvrdosti, v přechodném období se k tomuto nepřihlédlo.

Zástupkyně žalované k provedenému dokazování uvedla, že v posudku PK MPSV v Brně ze dne 15. 4. 2011 na straně 6 je uveden pokles SSVČ podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. kapitoly VI. pol. 6 písm. d) o 60 %, avšak toto hodnocení odpovídá ustanovení vyhlášky č. 359/2009 Sb., vyhl. č. 284/1995 Sb. toto ustanovení takto nemá, jedná se tedy o zmatečné vyjádření posudku. Žalobce žádal o PID, proto posudkové orgány (OSSZ i ČSSZ) se vyjádřily podle obou právních úprav, tj. do 31. 12. 2009 i od 1. 1. 2010. PK MPSV tak neučinila, protože hodnotí zdravotní stav podle jedné právní úpravy a není zcela jednoznačné, podle které.

Z důvodu námitek jak na straně žalobce, tak na straně žalované, si soud vyžádal doplnění posudku PK MPSV v Brně. Podle doplňujícího posudku rovněž nebyl shledán žalobce plně invalidním.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), tedy ke dni 15. 11. 2010.

Provedeným dokazováním soud zjistil, že napadeným rozhodnutím byly zamítnuty námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované, jímž byla žalobci zamítnuta žádost o plný invalidní důchod. Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc ze dne 30. 11. 2009 žalobce nebyl plně invalidní, protože jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla o méně než 66%, ale je částečně invalidní. Podle posudku žalované o invaliditě žalobce, vypracovaného v rámci námitkového řízení, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla demyelinizační onemocnění centrální nervové soustavy typu roztroušené sklerózy mozkomíšní, a to ve formě remitentně-progredující, špatně reagující na terapii. Do 31. 12. 2009 byl žalobce hodnocen podle kapitoly VI oddílu A položky 10 písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. s poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 55% a od 1. 1. 2010 podle kapitoly IV položky 6d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. s poklesem pracovní schopnosti o 60%. V napadeném rozhodnutí žalovaná popsala podrobně průběh nemoci, úvahy vedoucí k výše uvedenému posouzení, včetně diagnóz, vyhodnocení míry poklesu pracovní schopnosti a aplikovaných ustanovení právních předpisů. Žalovaná detailně popsala i způsob hodnocení invalidity podle Kurtzkeho škály (EDSS), na které byl hodnocen žalobce v době vydání napadeného rozhodnutí stupněm 6,5, a to podle lékařských zpráv, které byly vzaty jako podklad rozhodnutí. Posudkově tento stupeň odpovídá druhému stupni invalidity.

Pro přezkumné soudní řízení zdravotní stav žalobce a jeho dochovanou pracovní schopnost k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí posuzovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále i „PK MPSV“). Členem komise při jednání dne 15. 4. 2011 byl i odborný neurolog. Žalobce byl jednání komise přítomen a při jednání byl přítomnými lékaři vyšetřen.

Z posudku PK MPSV v Brně soud zjistil, že komise vycházela při posouzení zdravotního stavu žalobce z kompletní spisové dokumentace (včetně části spisu soudního a ze zapůjčeného spisu OSSZ Olomouc), z nálezů praktického lékaře, neurologa a nálezů, které žalobce doložil při jednání komise.

V posudku uvedla komise všechny diagnózy žalobce, které zjistila, a uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je roztroušená skleróza s remitujícím-progresivním průběhem. První příznaky této nemoci se u žalobce projevily v roce 1988, k mírnému zhoršení klinického stavu došlo v závěru roku 2009 a 2010, a to jmenovitě ke zhoršení chůze na podkladě středně těžké spastické paraparézy dolních končetin. Chůze je obtížná, jen do 100 m za opory dvou francouzských holí. Podle vyšetření magnetické rezonance v roce 2009 došlo k minimální progresi demyelinizačních ložisek v dolní hrudní páteři. Přetrvávají mozečkové příznaky při chůzi, nejistota, tah dopředu. Žalobce se léčí pro revmatoidní artritidu dlouhodobě bez akutních zánětlivých změn a má těžší artrózu obou kyčlí s funkční poruchou, jemná motorika rukou je bez omezení. Na škále EDSS je rozhodující zdravotní postižení hodnoceno stupněm 6,5. Zdravotní postižení žalobce vyhodnotila komise podle kapitoly VI položky 6 písm. d) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. s poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 60% ke dni 15. 11. 2010.

Z důvodu posouzení zdravotního stavu podle nesprávného předpisu, resp. toliko jednoho z předpisů, dále pro námitky žalobce a dotazy soudu, nechal soud vypracovat doplňující posudek PK MPSV v Brně. Tato komise jej podala dne 21. 7. 2011. Podle tohoto posudku byl shledán žalobce nikoli plně, ale jen částečně invalidní do 31. 12. 2009 a od 1. 1. 2010 do data vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce posouzen jako invalidní, přičemž šlo o invaliditu druhého stupně. PK MPSV v Brně uvedla, že do 31. 12. 2009 byl žalobce částečně invalidní podle kapitoly VI oddílu A položky 10 písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. s poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 60% a od 1. 1. 2010 byl žalobce shledán jako invalidní ve druhém stupni podle kapitoly VI položky 6 písm. d) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. s poklesem pracovní schopnosti o 60%. Podle komise byl žalobce schopen vykonávat pracovní činnost v podstatně menším rozsahu a intenzitě a byl schopen rekvalifikace. Horní hranici volila komise pro dělnickou profesi žalobce. Postupné zhoršení zdravotního stavu bylo prokázáno u žalobce podle komise klinickým neurologickým nálezem ze dne 10. 11. 2009 (včetně nálezu magnetické rezonance míchy, na kterém je popisována minimální progrese). Rozdílné hodnocení (60 oproti 55 %, které zaujal posudkový lékař OSSZ Olomouc), PK MPSV v Brně zdůvodnila dělnickou profesí žalobce. K dotazu soudu komise uvedla, že pozitivní revmatoidní faktor vypovídá o pravděpodobnosti diagnózy, nikoli o její závažnosti a navíc tato hodnota nemá vliv na posouzení zdravotní stavu žalobce. K námitkám žalobce uvedla komise, že postižení žalobce bylo vyhodnoceno podle podkladové dokumentace a vlastního neurologického vyšetření a podle toho zařazeno od odpovídající položky, tj. těžké funkční postižení.

Stěžejním důkazem byl pro rozhodnutí soudu posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně ze dne 15. 4. 2011 ve znění jeho doplnění ze dne 21. 7. 2011. Posudková komise došla k závěru, že k datu 31. 12. 2009 byl žalobce částečně invalidní a od 1. 1. 2010 invalidní ve druhém stupni. V posudkovém zhodnocení komise označila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotní stavu žalobce roztroušenou sklerózu v remitentně-progredující formě. Na tom se shodly všechny posudkové orgány a proti tomuto posouzení nic nenamítal ani žalobce (tj. netvrdil, že by rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla jiná diagnóza). Toto zdravotní postižení žalobce posudková komise vyhodnotila jako stav uvedený v příloze č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí, v kapitole VI oddílu A položky 10 písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. s poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 60% a od 1. 1. 2010 byl žalobce shledán jako invalidní ve druhém stupni podle kapitoly VI položky 6 písm. d) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. s poklesem pracovní schopnosti o 60%. Soud konstatuje, že podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, středně těžké poruchy roztroušené sklerózy podle citované položky znamenaly pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozmezí 50 – 60% a žalobci byla stanovena horní hranice tohoto rozmezí. Kritéria písmene d) citovaného ustanovení (tj. těžké poruchy motoriky, mozečková forma s výraznou ataxií, těžká porucha pohybové koordinace (zpravidla též poruchy svěračů), denní aktivity těžce omezeny) nebyla žalobcem tvrzena, ani prokázána objektivními vyšetřeními a lékařskými zprávami. Přitom míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle výpadových jevů, aktivity nemoci (ataky, remise) a klinického průběhu. Při hodnocení funkčního postižení se přihlíží k hodnocení poruch jednotlivých funkčních systémů, tj. pyramidového, mozečkového, senzitivního, zrakového, kmenových a sfinkterových funkcí, vyšších mozkových funkcí a jiných funkcí (EDSS). Samotný nález CT, MRI bez klinického korelátu není rozhodným posudkovým kritériem. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí k vývoji roztroušené sklerózy u žalobce, v červenci 2007 u žalobce činila na škále EDSS hodnota 2,5 bodu, v březnu 2008 hodnota 3,5 bodu a v prosinci 2008 pak 6 bodů z celkových 10, kde nula je normální stav.

Zdravotní stav žalobce po 1. 1. 2010 byl vyhodnocen podle kapitoly VI položky 6c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), která uvádí jako zdravotní postižení demyelinizační postižení, roztroušená skleróza mozkomíšní, jiná degenerativní postižení centrální nervové soustavy - těžké funkční postižení, podstatné omezení celkové výkonnosti a pohyblivosti (chůze 100 m, funkčně významná spasticita na dvou končetinách, ataxie, afektivní nebo kognitivní poruchy), některé denní aktivity podstatně omezeny. Pro toto postižení vyhláška stanoví jednotnou míru poklesu pracovní schopnosti, a to 60%. Podle posudkového hlediska je třeba při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti zhodnotit stav funkčních systémů - pyramidového, mozečkového, senzitivního, zrakového, kmenového, funkci sfinkterů, schopnost chůze, stání, dopad zjištěných skutečností na celkovou výkonnost. K hodnocení pokročilosti roztroušené sklerózy mozkomíšní se používá Kurtzkeho škála EDSS. Samotný nález CT, MRI bez klinického korelátu a funkčního postižení nemá dopad na pracovní schopnost. Kritéria položky 6d cit. ustanovení žalobce nesplňoval, jak vyplynulo z lékařských zpráv a následného posouzení zdravotního stavu žalobce. Ostatně, žalobce ani netvrdil, že by je bezezbytku splnil.

Skutková zjištění ve věci učinil soud z rozhodnutí žalované ze dne 15. 11. 2011, z obsahu posudkového spisu žalobce uloženého u Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc a z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně ze dne 15. 4. 2011 ve znění jeho doplnění ze dne 21. 7. 2011.

Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidní a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal poklesl jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce druhého písmene b/ jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně.

Podle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Dle odstavce třetího je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle ustanovení § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Podle Čl. II bodu 1. přechodných ustanovení zák.č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o nárocích na důchody, které vznikly před 1. lednem 2010 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, a o přiznání, odnětí nebo změně výše těchto důchodů za dobu před tímto dnem, i když o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle právních předpisů účinných před tímto dnem.

Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

V projednávané věci jde o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod, jehož přiznání je podmíněno dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu proto závisí především na odborném lékařském posouzení zdravotního stavu žalobce. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnce podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o plné invaliditě, částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku.

Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad u pravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, a podle vyhlášky č. 359/2009 Sb. pro hodnocení skutkového (zdravotního) stavu od 1. 1. 2010, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy a současně odůvodní stanovenou míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci zde stanoveného rozpětí. Dále uváží i rozsah a závažnost dalších zdravotních postižení posuzovaného z hlediska možného zvýšení či snížení základního bodového hodnocení.

Soud proto při posouzení dochované pracovní schopnosti žalobce k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí vycházel především ze srovnávacího posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně ze dne 15. 4. 2011 ve znění jeho doplnění ze dne 21. 7. 2011. Tento posudek podala posudková komise v řádném složení, stanoveném vyhláškou č. 182/1991 Sb. na základě zdravotní dokumentace žalobce a odbornými členy posudkových komisí byli též odborný neurolog a ortoped – tedy odborníci v oboru, do nichž jsou zařazena nejzávažnější zdravotní postižení žalobce.

Při stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti vycházela posudková komise z ustanovení § 6 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a při hodnocení zdravotního stavu od 1. 1. 2010 z vyhlášky č. 359/2009 Sb. a určila jakými zdravotními postiženími žalobce trpí a tato postižení uvedla v posudku. Posudková komise MPSV v Brně dospěla shodně s posudkovými orgány žalované k závěru, že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla roztroušená skleróza, zhodnocená na Kurtzkeho stupnici v nejvyšší hodnotě 6,5 bodu škály EDSS a popsaná funkčně výše.

Se všemi námitkami žalobce a navrhovanými důkazy lékařskými zprávami se posudková komise v souhrnu řádně vypořádala.

Za tohoto stavu soud po zhodnocení provedeného dokazování považuje jak posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně ze dne 15. 4. 2011 ve znění jeho doplnění ze dne 21. 7. 2011 za úplný, odborný, vyčerpávající a přesvědčivý. Posudkové komise v posudku řádně uvedly, z jakých lékařských nálezů o zdravotním stavu žalobce vycházely, jaká zjištění z nich učinily a jak je hodnotily.

Posudková komise MPSV v Brně dospěla k závěru, že zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce byl do 31. 1.2 2009 nižší než 66% potřebných pro přiznání nároku na plný invalidní důchod a od 1. 1. 2010 do data vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované byl pokles pracovní schopnosti nižší než 70%, odpovídajících třetímu stupni invalidity.

Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

Náklady řízení účastníkům přiznány nebyly, neboť žalobce v tomto řízení nebyl úspěšný a žalovaná v tomto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona (§ 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, do dvou týdnů po jeho doručení, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, písemně ve dvojím vyhotovení.

V Olomouci dne 23. 8. 2011

JUDr. Martina Radkova

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru