Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

72 Ad 38/2011 - 22Rozsudek KSOL ze dne 09.08.2011

Prejudikatura
3 Ads 7/2003

přidejte vlastní popisek


72Ad 38/2011-22

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní

JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce S. J., bytem S. 10, proti žalované

České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, o žalobě

proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 3. 2011, č. j. X, o odnětí invalidního důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 2. 3. 2011, č. j. X, byly žalovanou zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 29. 11. 2010, č. X, kterým byl žalobci odňat invalidní důchod, neboť míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činí 15%.

Žalobce podal v zákonné lhůtě žalobu proti shora označenému rozhodnutí žalované. Ve své žalobě namítl, že jeho zdravotní stav odpovídá částečné invaliditě a v řízení před správním orgánem byl nedostatečně zjištěn. Je vyučen karosářem, přičemž se této profesi věnoval až do léčby na onkologii. Po chemoterapii a ozařování začal mít problémy s klouby u nohou, prodělal operaci pravého kloubu. V současné době pracuje jako zámečník. Do doby odejmutí částečného invalidního důchodu pracoval na zkrácený úvazek, nyní má jeho pracovní doba 8 hodin, což se nepříznivě projevuje na jeho zdravotním stavu, kdy se zhoršují bolesti koleních pokračování
2
72Cad 38/2011

i kyčelních kloubů a páteře, přidaly se i bolesti levé horní končetiny. Z těchto důvodů navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované.

Při jednání soudu konaném ve věci dne 9. 8. 2011 uvedl, že posudková komise neuznala nové lékařské zprávy, které jí byly předány při jednání. Nesouhlasí se závěrem komise, že polyneuropatie je lehkého stupně, podle EMG se jedná o střední až těžký stupeň. V posudku nebyly vzaty v úvahu lékařské zprávy, které byly posudkové komisi předloženy, přičemž podle EMG jde u žalobce o Bechtěrevovu nemoc. Souhlasil s tím, že v posudku nechybí citace žádných lékařských zpráv. Žalobce žádné další důkazy nenavrhoval.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že v rámci námitkového řízení byla znovu posouzena invalidita účastníka řízení a výsledkem posouzení bylo konstatování, že k datu námitkami napadaného rozhodnutí zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neodpovídal žádnému stupni invalidity. Vzhledem k tomu, že žalobce namítá výhradně posouzení svého zdravotního stavu, žalovaná navrhuje jeho přezkoumání PK MPSV.

Krajský soud si vyžádal k důkazu posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále i „PK MPSV“) v Brně. Ten byl vyhotoven touto komisí dne 28. 6. 2011.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), tedy ke dni 2. 3. 2011.

Z rozhodnutí žalované ze dne 2. 3. 2011, z obsahu posudkového spisu žalobce uloženého u Okresní správy sociálního zabezpečení Přerov a z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně ze dne 28. 6. 2011 učinil soud následující skutková zjištění:

Napadeným rozhodnutím žalované byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 29. 11. 2010, č. X, kterým byl žalobci odňat částečný invalidní důchod. Žalovaná své rozhodnutí odůvodnila tím, že na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Přerov ze dne 11. 11. 2010 vyšlo najevo, že žalobce přestal splňovat podmínky pro přiznání invalidního důchodu, když dle posudku poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost o 15% a následně v rámci námitkového řízení na základě nového posudku vypracovaného žalovanou dne 10. 2. 2011 bylo zjištěno, že míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činí 25%.

Posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Přerov dne 11. 11. 2010 ohodnotil míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce podle přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kapitoly XV, odd. B. položky 8, písm. a) na 15 % a vyslovil, že žalobce není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a již nejde o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. pokračování
3
72Cad 38/2011

Dne 10. 2. 2011 posudkový lékař žalované v novém posudku o invaliditě ohodnotil míru poklesu pracovní schopnosti žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na 25%. Podle přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů, kapitoly XV, odd. B, položky 8, písm. a) byla procentní míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 15% a dle § 3 odst. 1 téže vyhlášky navýšena o 10%. Invalidita žalobce zanikla dne 11. 11. 2010. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého stavu posudkový lékař stanovil stav po implantaci TEP dx. kyčelního kloubu v červenci 2007 pro aseptickou nekrózu hlavice pravého kyčle, s dobrým pooperačním výsledkem, lehkým omezením hybnosti a funkce končetiny, omezením pro delší chůzi a stání.

Dne 28. 6. 2011 posoudila PK MPSV v Brně pro účely soudního přezkumu zdravotní stav žalobce ke dni rozhodování žalované. Posudková komise vycházela při posouzení zdravotního stavu žalobce z kompletní spisové dokumentace, posudkové dokumentace LPS OSSZ Přerov, posudkové spisové dokumentace LPS ČSSZ ONOA Olomouc, včetně záznamu o jednání a založených lékařských nálezů, předložených lékařských nálezů, skutečností zjištěných při jednání PK MPSV Brno a vyšetření při jednání PK MPSV Brno. Posudková komise konstatovala, že žalobce byl v roce 1995 uznán plně invalidním pro onkologické onemocnění v době zjištění onemocnění a při probíhající léčbě, v roce 1999 byl uznán částečně invalidním při stabilizovaném stavu v rámci onkologického onemocnění, v roce 2007 po ortopedické operaci kyčle vpravo byl znovu uznán plně invalidním a při kontrole zdravotního stavu v roce 2008 byl uznán částečně invalidním, pro stav po implantaci úplné náhrady kyčelního kloubu vpravo. Při kontrolní prohlídce v listopadu 2010 nebyl při jednání na OSSZ uznán ani první stupeň invalidity. U žalobce jde o stav po implantaci endoprotézy kyčelního kloubu s uspokojivým výsledkem provedené operace, kdy funkčně je přítomna jen lehká porucha, nejsou přítomny známky uvolnění komponent náhrady, končetina je normálně zatížitelná a stav tak omezuje jen delší chůzi a stání. V ostatních váhonosných kloubech nebyla prokázána pokročilejší artróza ani funkční deficit kloubních exkurzí významné stupně, na končetinách nebyla zjištěna ani výpadová neurologická symptomatologie. Na páteři byla objektivizována porucha dynamiky krčního i bederního úseku a svalové dysbalance. Revmatologické vyšetření nepotvrdilo přítomnost systémového zánětlivého kloubního postižení, samotná pozitivita HLAB 27 antigenu není pro Bechtěrevovu nemoc diagnostická. Onkologické onemocnění je v letité remisi bez lokální či vzdálené progrese, biochemické i hematologické vyšetření neprokázalo závažnou patologii výjimkou nadhraničních hodnot urikemie (hladina kyseliny močové v krvi), kterou ale doprovází symptomatologie záchvatovité dnavé artritidy (akutní bolestivé postižení drobných kloubů). Polyneuropatie je klinicky lehkého stupně a neomezuje funkčně motoriku horních a dolních končetin. Úraz z duba 2011, který žalobce utrpěl při jízdě na kole, nelze zatím z hlediska dlouhodobosti a ve vztahu k rozhodnému období hodnotit, je však reálný předpoklad funkční úpravy stavu. Ve zdravotním stavu žalobce lze prokázat dlouhodobou příznivou stabilizaci, kterou komise shledává v dobrém funkčním výsledku implantované endoprotéze kyčelního kloub, dále v letité kvalitní remisi onkologického onemocnění a v nepřítomnosti závažnějšího funkčního postižení páteře. K námitkám žalobce uvedených v žalobě uvedla, že zdravotní stav byl v posudku žalované zjištěn dostatečně, neboť posudek vycházel ze všech doložených odborných nálezů a při jednání byl stav objektivizován ortopedickým vyšetřením, Bechtěrevova nemoc má pokračování
4
72Cad 38/2011

diagnostická kritéria a pozitivita HLAB 27 je pouze jedním z nich, funkce kyčelních a kolenních kloubů není podstatně omezena, artróza byla prokázána v počínajícím, spíše ve věku a habitu přiměřeném stupni. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce k datu rozhodnutí žalované, tj. ke dni 2. 3. 2011, označila stav po implantaci endoprotézy pravého kyčelního kloubu. Míru poklesu pracovní schopnosti ohodnotila dle vyhlášky č. 359/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů dle kapitoly XV, oddílu B, položky 8 písmeno a) na 15%, přičemž z možného procentního rozmezí 10-15% zvolila nejvyšší hodnotu, kterou dále se zřetelem k dalším postižením zdravotního stavu a předchozí výdělečné činnosti zvýšila o 10%, tudíž celkovou míru poklesu pracovní schopnosti ohodnotila na 25%.

Na základě toho dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu:

Žalobce ke dni rozhodování žalované nedosáhl věku 65 let a nebyl invalidní, na čemž se shodly všechny posudkové orgány, tzn. OSSZ, ČSSZ i PK MPSV v Brně.

Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále „zákona č. 155/1995 Sb.), má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., zjistí-li se, že nárok na důchod nebo na jeho výplatu zanikl, důchod se odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen.

Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále vyhlášky č. 359/2009 Sb.), je pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku pokračování
5
72Cad 38/2011

působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

V projednávané věci jde o odnětí invalidního důchodu. Rozhodování o odnětí částečného invalidního důchodu je podmíněno dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem účastníka a jelikož soud nemá potřebné odborné znalosti, je jeho rozhodnutí závislé především na odborném lékařském posouzení. Za tímto účelem zřizuje Ministerstvo práce a sociálních věcí podle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/191 Sb. jako své orgány posudkové komise. Komisí vypracovaný posudek pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad uvedených v ust. § 77 odst. 2 s.ř., avšak s ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.

Soud proto při posouzení dochované pracovní schopnosti žalobce k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí vycházel především z posudku PK MPSV ze dne 28. 6. 2011. Posudek podala posudková komise v řádném složení, stanoveném vyhláškou č. 182/1991 Sb., na základě zdravotní dokumentace žalobce a členem posudkové komise byl též odborný lékař s odborností ortopedie, tedy odborností v oboru, do něhož je zařazeno nejzávažnější zdravotní postižení žalobce. Při stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti vycházela komise z ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. a určila zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti žalobce. Dospěla přitom shodně se závěrem posudku posudkového lékaře žalované, že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu byl u žalobce stav zapříčiněný implantací endoprotézy pravého kyčelního kloubu, přičemž nejde o stav středně těžkého nebo těžkého stupně poruchy. Posudkově k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal stav žalobce postižení uvedenému v kapitole XV, oddílu B, položce 8, písm. a) přílohy k vyhlášky č. 359/20089 Sb. Z rozmezí 10-15% posudková komise stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce na horní hranici 15% a s přihlédnutím k ostatním zdravotním postižením zvýšila své hodnocení o 10%, celkovou míru poklesu pracovní schopnosti tak ohodnotila na 25%.

Soud po zhodnocení provedeného dokazování považuje posudek PK MPSV v Brně ze dne 28. 6. 2011, který byl stěžejním důkazem pro rozhodnutí soudu, za úplný, odborný a přesvědčivý, neboť posudková komise v posudku uvedla, z jakých lékařských nálezů o zdravotním stavu žalobce vycházela, jaká zjištění z nich učinila a jak je hodnotila. Soud považuje za přiléhavé hodnocení posudkové komise a stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 25% i vzhledem k ostatním postižením a chorobám žalobce, prokázaným v době vydání napadeného rozhodnutí, zejména vzhledem k odůvodnění posudku PK MPSV. Zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce ve výši 25%, jak je uvedeno výše, pokračování
6
72Cad 38/2011

je nižší než potřebných 35% pro přiznání nároku na invalidní důchod. Žalobce tak k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí v souhrnu nesplňoval podmínky plné invalidity, jak jsou vymezeny ve výše citovaném ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Soud proto žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl jako nedůvodnou.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobce v tomto řízení nebyl úspěšný a žalovaná nemá dle ust. §60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a §118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, právo na jejich náhradu.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost k Nejvyššímu

správnímu soudu v Brně, do dvou týdnů po jeho doručení, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, písemně ve dvojím vyhotovení.

V Olomouci dne 9. 8. 2011

JUDr. Martina Radkova


samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru