Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

72 Ad 35/2011 - 48Rozsudek KSOL ze dne 13.12.2011

Prejudikatura

20 Cad 15/2005 - 23


přidejte vlastní popisek

72Ad 35/2011-48

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně V. B., bytem F. 28, Olomouc, zast. Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem se sídlem v Olomouci, Tř. Svobody 2, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, k žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2011, č. j. X, ve věci odnětí invalidního důchodu,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2011, č. j. X, se ruší a věc s e žalované vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4.384 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobkyně podala v zákonné lhůtě proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalované žalobu, ve které namítala, že její zdravotní stav je dlouhodobě velice nepříznivý (18 operací), vypsala všechny své zdravotní potíže a podrobně je popsala.

Krajský soud požádal o přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „MPSV“) v Brně, která toto učinila a soudu zaslala posudek ze dne 22. 7. 2011. Při jednání soudu dne 24. 8. 2011 proti němu vznesla žalobkyně konkrétní námitky a doložila k důkazu dalších osm lékařských zpráv. Skutkový stav byl dále objasněn podrobným výslechem žalobkyně ze strany soudu. Soud poté vyžádal od PK MPSV v Brně doplňující posudek. Podle tohoto posudku ze dne 11. 11. 2011 byla shledána žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v I. stupni.

Krajský soud provedeným řízením a dokazováním vzal za prokázané, že žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 4. 8. 2010, jímž odňala žalobkyni invalidní důchod od 20. 9. 2010 s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc ze dne 13. 7. 2010 žalobkyně nebyla invalidní, protože u ní nastal z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pokles její pracovní schopnosti o 30%. Toto posouzení potvrdil i lékař žalované v námitkovém řízení s tím, že míru poklesu pracovní schopnosti ohodnotil na 20% s tím, že den zániku invalidity nastal 13. 7. 2010.

Dále soud vzal za prokázané, že u žalobkyně se k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byly obtíže s levým ramenním kloubem, které odpovídají svým charakterem a tíží postižení podle kapitoly XV oddílu B položce 2b přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. s poklesem pracovní schopnosti o 35%, přičemž uvedené procento v sobě zahrnuje i ostatní zdravotní postižení. Žalobkyně byla tedy invalidní, a to od 13. 7. 2010, tj. od oduznání invalidity. Toto se podává z doplňujícího posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Brně ze dne 11. 11. 2011.

Uvedená skutková zjištění soud opírá o listinné důkazy, a to napadené rozhodnutí žalované a posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Brně ze dne 22. 7. 2011 ve znění jeho doplnění ze dne 11. 11. 2011, který byl rozhodujícím důkazem pro rozhodnutí soudu.

Přezkoumává-li krajský soud správní rozhodnutí žalované o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav Ministerstvo práce a sociálních věcí svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Proto v tomto řízení byl vypracován posudek posudkovou komisí MPSV v Brně. Krajský soud nezpochybnil závěr posudku posudkové komise MPSV pro jeho přesvědčivé odůvodnění a pro své rozhodnutí tento závěr posudku převzal.

Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 2 odst. 3 poslední věta téže vyhlášky za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“), při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Po provedeném řízení krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Jestliže u žalobkyně bylo prokázáno, že k datu napadeného rozhodnutí docházelo k poklesu pracovní schopnosti žalobkyně nejméně o 35%, je nutno žalobkyni k datu napadeného rozhodnutí považovat za invalidní v prvním stupni, a to od 13. 7. 2010, tedy i k datu vydání napadeného rozhodnutí 18. 1. 2011.

Krajský soud proto zrušil rozhodnutí žalované pro vady řízení, neboť žalovaná si ve správním řízení neopatřila důkazy v takovém rozsahu, aby byl prokázán skutečný stav věci. Současně krajský soud vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Žalovaná znovu ve věci rozhodne, přičemž bude vycházet z právního názoru krajského soudu, že žalobkyně je invalidní v prvním stupni od 13. 7. 2010.

Úspěšné žalobkyni soud přiznal na nákladech řízení odměnu za zastupování spočívající ve čtyřech úkonech právní služby (podle § 9 odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a dvakrát zastupování při jednání soudu dle písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), v částce 4 x 500 Kč a čtyřikrát režijní paušál podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 300 Kč a dále 3 x 100 Kč za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 3.500 Kč; k této odměně náleží daň z přidané hodnoty ve výši 700 Kč, náklady za zastupování pak činí 4.200 Kč. Dále žalobkyni soud přiznal její cestovné ve výši 184 Kč za cestu autobusem z bydliště k jednání PK MPSV v Brně a zpět. Celková částka nákladů řízení 4.384 Kč.

Žalovaná v tomto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona (§ 60 odst. 2 s.ř.s., § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu

správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím nadepsaného soudu, písemně ve dvojím vyhotovení. Od 1. 1. 2012 se kasační stížnost podává přímo u Nejvyššího správního soudu.

V Olomouci dne 13. 12. 2011

JUDr. Martina Radkova

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru