Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

72 Ad 33/2011 - 28Rozsudek KSOL ze dne 09.08.2011

Prejudikatura

21 Cad 56/2005 - 21


přidejte vlastní popisek

72Ad 33/2011-28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr.

Martinou Radkovou v právní věci žalobce M. L., bytem H. 1, Třída 1. m. 1665, proti

žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25,

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2011, č.j. X, o odnětí invalidního

důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalované. Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X ze dne 22. 9. 2010, kterým byl žalobci odňat od 10. 11. 2010 invalidní důchod. Své rozhodnutí odůvodnila žalovaná tím, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Přerov ze dne 13. 9. 2010 žalobce již není invalidní, jelikož jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 25 %.

Žalobce ve své žalobě namítá, že posudkový lékař se při hodnocení nepříznivého zdravotního stavu nezabýval jeho celkovou výkonností, pohyblivostí a schopností vykonávat denní aktivity a v důsledku toho bylo napadené rozhodnutí vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Zdůraznil, že bolestivost kolene se projevuje i v klidovém stavu, velmi obtížně chodí do schodů i ze schodů, musí používat oporu, nevydrží dlouho stát ani sedět, neprovede dřep, po dlouhém sezení dochází ke ztuhlosti končetiny, k jejím otokům, musí používat léky proti bolesti. Žalobce poukázal na lékařskou zprávu MUDr. Pavla Andrýska, dle které je zhoršení jeho zdravotního stavu trvalé, v současné době je v pracovní neschopnosti s diagnózou těžké gonartrozy IV. stupně, což představuje výrazné zúžení až vymizení kloubní štěrbiny. Dle názoru žalobce by mělo být jeho zdravotní postižení kvalifikováno jako středně těžké postižení končetiny se svalovými atrofiemi, značným omezením funkce končetiny a obtížným výkonem některých denních aktivit.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla k přezkoumání zdravotního stavu žalobce vypracování nového posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. s.ř.s. v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), tedy ke dni 9.12.2010.

Ze správního spisu krajský soud zjistil, a to z rozhodnutí žalované ze dne 22. 9. 2010, č.j. X, z námitek žalobce ze dne 28. 10. 2010 proti tomuto rozhodnutí, z napadeného rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozhodnutí, z posudku žalované ze dne 6. 1. 2011, č.j. LPS/2010/832-NR-OLM-CSSZ, že žalobci byl rozhodnutím žalované ze dne 22. 9. 2010 odňat od 10. 11. 2010 invalidní důchod s odůvodněním, že žalobce již není invalidní, jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 25 %. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasné námitky, ve kterých vyjádřil svůj nesouhlas s odnětím invalidního důchodu, přičemž odkázal na zprávy odborného lékaře, dle kterého je jeho nález trvalý a výrazně omezuje funkčnost jeho levé dolní končetiny, pracuje na zkrácený úvazek 6 hodin denně, má neustále bolesti. Z posudku vypracovaném žalovanou v námitkovém řízení dne 6. 1. 2011 bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při zpracování posudku ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře MUDr. Ireny Pelcové, z ortopedického nálezu MUDr. Pavla Andrýska a MUDr. Radima Kaliny a žalobce byl rovněž prošetřen v rámci námitkového řízení posudkovým lékařem. Žalovaná dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu žalobce, který omezuje jeho fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti, je posttraumatická artrosa III. st. levého kolenního kloubu jako následek tříštivé fraktury prox. tibie v říjnu roku 2008 s komplikovaným, hojením (osteomyelitida, plastika kožním lalokem), poúrazovou artrózou III. stupně, s lehkým funkčním postižením a omezením funkce končetiny pro delší chůzi a stání, abreviace LDK 1 cm. Příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je dle závěrů lékařského posouzení v námitkovém řízení zdravotní postižení dle kapitoly XV., odd. B, položka 13a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra pokladu pracovní schopnosti 15 %. Vzhledem k vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti byla tato hodnota zvýšena o 10 %, celkem tedy na 25 %. Žalovaná shledala rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu správným.

Pro přezkumné soudní řízení zdravotní stav žalobce a jeho dochovanou pracovní schopnost k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí posoudila dne 23. 6. 2011 Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně. Z posudku této komise krajský soud zjistil, že při jeho vypracování vycházela ze spisového materiálu žalované a ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře žalobce MUDr. Ireny Pelcové, z její zprávy ze dne 11. 8. 2010 a z další zdravotní dokumentace, tj. z ortopedických nálezů MUDr. Andrýska a MUDr. Kaliny a přešetření při námitkovém řízení MUDr. Mikoláškové. Posudková komise dospěla k závěru, že žalobce trpí poúrazovou artrózou levého kolenního kloubu po tříštivé zlomenině proximální tibie v říjnu roku 2008 s komplikovaným hojením, s trvalou lehkou poruchou funkce, artrózou kyčelních kloubů, počínající artrózou levého hlezenního kloubu, žilní nedostatečností dolních končetin více vlevo. U žalobce lze vysledovat dlouhodobou příznivou stabilizaci, zlomenina zhojena bez přítomnosti zánětlivých kostních komplikací a bez těžší instability kolenního kloubu. Končetina žalobce je zatížitelná, svalová síla je jen lehce omezena a zkrácení končetiny je malé a dobře kompenzovatelné. Funkce obou kyčelních a levého hlezenního kloubu není omezena, na končetinách není výpadová neurologická symptomatologie. Posudková komise hodnotila rovněž nález MUDr. Andrýska, přičemž uzavřela, že skutečnost, že jde o trvalý stav není posudkově významný, rozhodující je míra funkční poruchy kolenního kloubu, bolest a její léčení nelze samostatně posudkově hodnotit, protože jde o subjektivní prožitek nezávislý na stavu postižení orgánů nebo systému. V jednotlivých položkách vyhlášky jsou navíc již bolesti a i další nepříznivé účinky poúrazových stavů v procentním hodnocení zahrnuty. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce posudková komise uvedla zlomeninu holenní kosti vlevo, míru poklesu pracovní schopnosti vyhodnotila dle kapitoly XV, oddílu B, položky 13 písm. a) vyhl.č. 359/2009 Sb. na 15 %, když horní hranici sazby stanovila s ohledem na opakované kožní záněty, přičemž se zřetelem k předchozí výdělečné činnosti, vlivu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost využívání dosažené kvalifikace zvýšila hodnocení dle § 3 odst. 2 vyhlášky o 10 %, takže celkovou míru pokladu pracovní schopnosti stanovila na 25 %.

Po zhodnocení provedeného dokazování krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Přezkoumává-li krajský soud k žalobě správní rozhodnutí žalované o nároku na dávku důchodového pojištění podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem občana a dochovanou pracovní schopnost žalobce, je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Tato komise je oprávněná nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejímu vzniku, trvání a zániku. Z tohoto důvodu byl vypracován odborný lékařský posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Brně. Tento důkaz považuje soud za stěžejní. Posudek podala posudková komise v řádném složení, stanoveném vyhláškou č. 182/1991 Sb. v platném znění s náležitostmi uvedenými v ust. § 7 vyhl. č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, na základě zdravotní dokumentace žalobce a odborným členem komise byl též lékař – ortoped, tedy odborník v oboru, do něhož je zařazeno nejzávažnější zdravotní postižení žalobce. Pro přesvědčivost a úplnost posudku soud neprováděl již další dokazování ve směru zjištění míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a závěr posudku pro své rozhodnutí převzal. Soud považuje hodnocení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce podle přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb. v kap. XV, odd. B položce 13 písm. a) za přesvědčivé, neboť tato položka je určena pro funkční postižení po zlomeninách kostí dolní končetiny, s lehkým postižením. Uvedená položka udává možný pokles pracovní schopnosti v míře 10 – 15 % a posudková komise hodnotila v horní hranici 15 % vzhledem k opakovaným kožním zánětům, přičemž s ohledem na schopnost využívání dosažené kvalifikace zvýšila procentní výměru o dalších 10 %, tj. na celkem 25 %, a to zcela shodně s lékařským posouzením v průběhu námitkového řízení. Komise hodnotila zdravotní stav na základě konkrétních lékařských nálezů, zejména neurologických a vlastního vyšetření žalobce u jednání komise.

Podle ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidní a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Podle ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal poklesl jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Podle ust. § 2 odst. 1 vyhl. č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Dle odstavce třetího je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle ustanovení § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

Jak vyplývá z citovaných zákonných ustanovení, k uznání invalidity je nutno prokázat pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti alespoň v míře 35 %. Na základě provedených důkazů soud nicméně dospěl k závěru, že v takovém rozsahu pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti prokázán nebyl, když žalobce trpí zdravotním postižením dle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, v kap. XV, odd. B, položky 13 písm. a), tj. jde o možný pokles v rozmezí 10-15 %, přičemž vzhledem k opakovaným kožním zánětům byla míra poklesu schopnosti určena v horní hranici a rovněž dle § 3 odst. 2 vyhl.č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, byla tato hranice s ohledem na předchozí výdělečnou činnosti žalobce a vlivu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost využívání dosažené kvalifikace zvýšena o dalších 10 %. Pokud žalobce namítal, že jeho zdravotní postižení by mělo být kvalifikováno jako středně těžké postižení končetiny se svalovými atrofiemi, značným omezením funkce končetiny a obtížným výkonem některých denních aktivit (tj. dle kap. XV, odd. B, položky 13 písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.), a posudkový lékař se nezabýval jeho celkovou výkonností, pohyblivostí a schopností vykonávat denní aktivity, nelze tomuto jeho tvrzení přiznat důvodnosti. Jak vyplývá z provedeného dokazování, v řízení bylo nezpochybněně prokázáno, že žalobce trpí zdravotním postižením podřaditelným pod kapitolu XV, odd. B, položky 13 písm. a) přílohy vyhl.č. 359/2009 Sb. a jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla o 25 %. Při posuzování zdravotního stavu žalobce a míry poklesu soustavné výdělečné činnosti se posudková komise zabývala i tvrzenou bolestivostí zranění, na kterou žalobce poukázal, přičemž správně uzavřela, že bolest a její léčení nelze samostatně posudkově hodnotit, protože jde o subjektivní prožitek nezávislý na stavu postižení orgánu, navíc bolestivost i další nepříznivé vedlejší účinky spojené s poúrazovými stavy jsou v procentním vyjádření shora citované vyhlášky již zahrnuty. Rovněž pokud žalobce poukazoval na závěr MUDr. Andrýska, který vyhodnotil zdravotní postižení žalobce jako trvalý stav, komise se správně při hodnocení míry procentního poklesu zabývala mírou funkční poruchy kolenního kloubu.

Vzhledem k tomu, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce byla stanovena ve výši 25 %, nelze jej ke dni napadeného rozhodnutí považovat za invalidního.

Žádnému z účastníků nepřiznal soud náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl úspěšný a žalovaná nemá právo na náhradu nákladů ze zákona (§ 60 odst. 1, 2 s.ř.s. a § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, do dvou týdnů po jeho doručení, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, písemně ve dvojím vyhotovení.

V Olomouci dne 9. 8. 2011

JUDr. Martina Radkova

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru