Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

72 Ad 3/2011 - 34Rozsudek KSOL ze dne 15.06.2011

Prejudikatura

4 As 13/2005


přidejte vlastní popisek

72Ad 3/2011-34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní

JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce J. H., bytem J., R. 140, proti

žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha, Křížová 25, o

žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 11. 2010, č. j. X, o zamítnutí žádosti o

invalidní důchod,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Správní žalobou napadl žalobce v zákonné lhůtě rozhodnutí žalované ze dne 26. 11. 2010, č. j. X, kterým žalovaná zamítla námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 5. 2010, č. j. X. Tím byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod, protože jeho zdravotní stav není dlouhodobě nepříznivý a žalobce proto není invalidní.

V žalobě žalobce namítal, že od roku 2008 trpí bolestí v zádech, by v pracovní neschopnosti, léčil se, ale až 17. 2. 2010 po vyšetření následovala operace a rehabilitace. Žalobce má zato, že jeho zdravotní stav ve skutečnosti odpovídá plné nebo částečné invaliditě, je dlouhodobě nepříznivý a byl žalovanou chybně posouzen. Z těchto důvodů navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení žalované.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula, že při rozhodování o nároku na invalidní důchod je vázána odbornými lékařskými závěry. Jelikož podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 4. 2010 i závěrů posudkového lékaře žalované vyslovených v rámci námitkového řízení dne 5. 11. 2010 se u žalobce nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb., nelze z tohoto hlediska na napadeném rozhodnutí ničeho měnit.

Ze správního spisu soud zjistil, že napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 5. 2010, č. j. X, a toto rozhodnutí potvrdila. Tím bylo ve správním řízení rozhodnuto

o žádosti žalobce ze dne 31. 3. 2010 o invalidní důchod tak, že tento se žalobci nepřiznává pro nesplnění podmínek § 38 z. č. 155/1995 Sb., konkrétně pro nesplnění podmínky invalidity na straně žalobce. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 1. 12. 2010. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo skutkově opřeno o posudek o invaliditě MUDr. Zdeňka Nežádala ze dne 26. 4. 2010, který u žalobce diagnostikoval stenosu páteřního kanálu L4/5 s kompresí kořene L5 vpravo a astma bronchiale persistující středně těžké a uzavřel, že se nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 z. č. 155/1995 Sb., tedy že žalobce není invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 téhož zákona. V námitkovém řízení prováděném žalovanou byl dne 5. 11. 2010 vypracován pro účely vydání napadeného rozhodnutí posudek o invaliditě žalobce, podle kterého za rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního stavu žalobce byl označen bolestivý syndrom páteře. Protože v březnu 2010 žalobce podstoupil operativní léčbu, jejím důsledkem je předpoklad zlepšení zdravotního stavu a proto jej nelze hodnotit jako dlouhodobě nepříznivý.

Z posudku PK MPSV v Brně ze dne 30. 3. 2011 soud zjistil, že komise přezkoumala zdravotní stav žalobce a jeho dochovanou pracovní schopnost k datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. ke dni 26. 11. 2010 a že u žalobce se k uvedenému dni nejednalo o invaliditu podle § 39 z. č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb., neboť u žalobce šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je onemocnění páteře uvedené v kapitole XIII oddíl E položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2010. PK MPSV vyšla při zpracování posudku z posudkového spisu a jeho dokumentace, spisové dokumentace LPS OSSZ Jeseník a LPS ČSSZ ONOA Olomouc, včetně záznamů o jednání a založených lékařských nálezů, lékařské dokumentace praktického lékaře žalobce včetně lékařských nálezů, samotného vyšetření při jednání PK MPSV a vyjmenovaných lékařských zpráv z doby od 1. 4. 2010 od 16. 9. 2010. Dále vzala v potaz pracovní anamnézu žalobce, učinila diagnostický souhrn, uvedla podstatný obsah prováděných lékařských zpráv i objektivní lékařské závěry z jednání před PK MPSV ze dne 30. 3. 2011. Na závěr PK MPSV shrnula, že žalobce se dlouhodobě léčil pro bolesti bederní páteře, dne 3. 5. 2010 absolvoval její operaci, která proběhla bez komplikací s následnou rehabilitací a léčbou. Ostatní diagnostikované onemocnění nebyla shledána podstatně snižujícími výkonnost organismu. PK MPSV uzavřela, že se jednalo u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s lehkým funkčním postižením, přičemž se nejednalo o závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře s funkčně významným nálezem, s poškozením nervu, se závažným snížením celkové výkonnosti organismu při běžném zatížení. Nejsou přítomny ani známky těžkého poškození nervů, závažné parézy, svalové atrofie, poruchy hybnosti končetin, závažné poruchy funkce svěračů. Dále PK MPSV zdůvodnila procentuelní míru pracovní schopnosti a uvedla z čeho při jejím stanovení vycházela.

Z doplňujícího posudku PK MPSV ČR v Brně ze dne 18. 5. 2011 soud zjistil, že PK MPSV zhodnotila procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce do dne 31. 12. 2009 na 25 % a doplnila, že před 1. 1. 2010 se žalobce dlouhodobě léčil pro bolesti bederní páteře, prodělal opakovanou hospitalizaci na neurologickém oddělení k aplikaci infuzí, akupunktury a rehabilitace. Dne 17. 2. 2010 byl při CT vyšetření u žalobce učiněn nález na páteři, který nebyl při předchozích CT vyšetření prokázaný, byla při něm popsána porucha dynamiky páteře s iritací bolestí do pravé dolní končetiny, motorika i síla dolních končetin byla v normě, chůze rovněž. PK MPSV zhodnotila degenerativní změny na páteři a ploténkách jako lehké, funkční postižení jednoho úseku páteře s občas vystupujícími projevy nervového a svalového dráždění s omezením pohybu v postiženém úseku, omezením pro vynucené polohy a fyzicky náročné aktivity. I k datu 31. 12. 2009 se tak dle PK MPSV jednalo u žalobce opět o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou bylo vertebrogenní onemocnění, které bylo v doplňujícím posudku i funkčně zhodnoceno. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti tak bylo u žalobce ke dni 31. 12. 2009 onemocnění páteře uvedené v kapitole XV oddíl F položka 2 písm. b) přílohy č. 2 k vyhl. č. 155/1995 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2009, přičemž PK MPSV rovněž z hlediska zdravotního popsala, z jakých důvodů se nejednalo o závažněji hodnocené onemocnění. To se i do 31. 12. 2009 projevovalo tím, že žalobce nebyl dle PK MPSV schopen práce nadměrně fyzicky těžké, s přenášením nadlimitních břemen, práce v předklonu, trvale vynucené poloze, nebo v nepříznivých klimatických podmínkách. Naopak soustavné výdělečné činnosti při respektování uvedených omezení žalobce schopen vykonávat byl, a to bez zcela mimořádných podmínek. Na svých posudkových závěrech vyslovených ke zdravotnímu stavu žalobce po 1. 1. 2010 PK MPSV v doplňujícím posudku ničeho nezměnila.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. s.ř.s. v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), tedy ke dni 26. 11. 2010.

Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni 26. 11. 2010, má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Podle § 39 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná dne 26. 11. 2010 napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 6. 5. 2010, č. j. X. Žalobci tím nebyl přiznán nárok na invalidní důchod. Ke dni 26. 11. 2010 bylo dále zjištěno, že žalobce nedosáhl věku 65 let a nebyl invalidní. Invalidní nebyl žalobce ani ke dni 31. 12. 2009. K oběma uvedeným datům poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pracovní schopnost žalobce o méně než 35 %.

Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav věci shora citovaná zákonná ustanovení účinná ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované. V projednávané věci šlo přitom o zamítnutí žádosti žalobce o invalidní důchod, jehož přiznání bylo v daném případě podmíněno existencí stavu invalidity na straně žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 38 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb.). V důsledku toho bylo stěžejním vyřešení skutkové otázky, zda-li u žalobce nastal nejpozději ke dni 26. 11. 2009 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (§ 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.). Rozhodnutí soudu proto záviselo především na odborném lékařském posouzení zdravotního stavu žalobce k uvedenému okamžiku. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnce podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o plné invaliditě, částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Pokud posudek této posudkové komise splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti posudku, je zpravidla v přezkumném soudním řízení rozhodujícím důkazem. Soud proto při posouzení dochované pracovní schopnosti žalobce k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí vycházel především z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně ze dne 30. 3. 2011 a jeho doplnění ze dne 18. 5. 2011. Posudkové závěry učinila posudková komise v řádném složení, stanoveném § 3 vyhlášky č. 182/1991 Sb., na základě výše popsaných komplexních podkladů ke zdravotnímu stavu žalobce a odborným členem posudkové komise byl též odborný neurolog.

Podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Dle odstavce třetího je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

Jak vyplývá z citovaných zákonných ustanovení, ke zjištění stavu invalidity bylo nutno prokázat pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu alespoň v míře 35 %. Na základě provedených důkazů soud nicméně dospěl k závěru, že v takovém rozsahu pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti na straně žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí nenastal, protože žalobce v této době trpěl onemocněním páteře uvedeným v kapitole XIII oddíl E položka 1b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., tedy se u něho jednalo o možný pokles v rozmezí 10-20 %, přičemž vzhledem k posudkovou komisí zhodnoceným rozhodným skutečnostem byla míra poklesu pracovní schopnosti určena na horní hranicí procentního pásma. S ohledem na tuto skutečnost, tedy zjištění poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí učinil soud závěr o tom, že žalobce nebyl k tomuto dni invalidní a tedy na jeho straně nebyly splněny podmínky vzniku nároku na invalidní důchod ve smyslu § 38 zákona č. 155/1995 Sb. V napadeném rozhodnutí žalovaná učinila obsahově totožný závěr, a byť jej opřela o jiné odůvodnění, spočívající v tom, že na straně žalobce nedošlo vůbec k dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu, nemá ve svém konečném důsledku po dokazování provedeném před krajským soudem tento rozdíl vliv na zákonnost a správnost napadeného rozhodnutí.

Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

Žádnému z účastníků nepřiznal soud náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl úspěšný a žalovaná nemá právo na náhradu nákladů ze zákona (§ 60 odst. 1, 2 s.ř.s. a § 118d odst. 1 zákona č. 582/91 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Olomouci dne 15. 6. 2011

JUDr. Martina Radkova

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru