Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

72 Ad 25/2011 - 19Rozsudek KSOL ze dne 29.06.2011

Prejudikatura

3 Ads 7/2003


přidejte vlastní popisek

72Ad 25/2011-19

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr.

Martinou Radkovou v právní věci žalobce V. H., bytem U L. 203, V. L., proti žalované

České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha, Křížová 25, o žalobě proti

rozhodnutí žalované ze dne 30. 12. 2010, č.j. X, ve věci invalidního důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Správní žalobou napadl žalobce v zákonné lhůtě rozhodnutí žalované ze dne 30. 12. 2010, č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 18. 8. 2010. Tímto rozhodnutím žalovaná přiznala žalobci namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, protože shledala, že pracovní schopnost žalobce poklesla o 40%.

V žalobě žalobce namítal, že 20 let měl plný invalidní důchod. V roce 1996 prodělal operaci páteře a poté pravidelně vždy proběhlo vyšetření a kontrolní lékařská prohlídka. Před 7 lety bylo prokázáno vyhřeznutí ploténky a konzultována možnost druhé operace, plný invalidní důchod byl žalobci vždy ponechán. Po zevní prohlídce v loňském roce byl invalidní důchod žalobci snížen z důvodu změny podmínek. Žalobci není jasné, jak mohou jiné podmínky změnit jeho zdravotní stav. Druhou operaci stále odkládá, dokud je schopen vydržet bolestivé pohyby a může se pohybovat.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula, že při rozhodování o nároku na invalidní důchod je vázána odbornými lékařskými závěry. Jelikož podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Šumperk ze dne 11. 5. 2010 i závěrů posudkového lékaře žalované vyslovených v rámci námitkového řízení dne 6. 12. 2010 se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 40%, nelze z tohoto hlediska na napadeném rozhodnutí ničeho měnit. K důkazu navrhla žalovaná posudek PK MPSV.

Ze správního spisu a napadeného rozhodnutí soud zjistil, že u žalobce byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je vertebrogenní algický syndrom bederní páteře, stav po operaci hernie disku L5/S1 v roce 1996, v roce 1999 zjištěna recidiva herniace tamtéž, doporučen konzervativní postup, residuální zániková radikulopatie S1 vpravo, lehce oslabena svalová síla na akru dolní končetiny, těžká dynamická porucha Lp, podle kapitoly XIII oddíl E položka 1 písm. c) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. Žalobce byl hodnocen na horní hranici daného procentního rozmezí vzhledem k tíži klinického nálezu a s ohledem na dělnickou profesi žalobce. K hodnocení žalobce podle jiných posudkovým kritérií nebyl zjištěn skutkový stav a ni nebyly shledány rozhodné skutečnosti pro zvýšení procentního ohodnocení.

U jednání soudu dne 29. 6. 2011 žalobce namítl, že všichni u něj posuzují jen páteř, přitom má potíže s koleny a kyčlemi. Žalobce rovněž uvedl, že bolesti a zdravotní problémy si řešil vždy sám doma. K dotazům soudu žalobce uvedl, že po první operaci ho lékaři postavili na nohy. K dotazu soudu na vyjádření k posudku, žalobce uvedl, že proti posudku nic nenamítá, je i úplný. Žalobce byl soudem i žalovanou poučen o podkladech pro rozhodování a protože nechtěl v této věci dále pokračovat, nenavrhoval žádné další důkazy.

Z posudku PK MPSV v Brně ze dne 9. 6. 2011 soud zjistil, že komise přezkoumala zdravotní stav žalobce a jeho dochovanou pracovní schopnost k datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. ke dni 30. 12. 2010 a že u žalobce se k uvedenému dni jednalo o invaliditu prvního stupně, a nikoli druhého nebo třetího stupně, neboť u žalobce šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 40%. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je onemocnění páteře uvedené v kapitole XIII oddíl E položka 1 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. PK MPSV vyšla při zpracování posudku z posudkového spisu a jeho dokumentace, spisové dokumentace OSSZ Šumperk a LPS ČSSZ Olomouc, včetně záznamů o jednání a založených lékařských nálezů, lékařské dokumentace praktického lékaře a neurologa žalobce, samotného vyšetření při jednání PK MPSV a vyjmenovaných lékařských zpráv z doby od 21. 4. 2010 do 26. 5. 2010. Dále vzala v potaz pracovní anamnézu žalobce, učinila diagnostický souhrn, uvedla podstatný obsah prováděných lékařských zpráv i objektivní lékařské závěry z jednání před posudkovou komisí. Na závěr PK MPSV shrnula, že žalobce byl k datu 30. 12. 2010 posuzován jako dělník a trpěl výhřezem ploténky bederní páteře (L5/S1 v roce 1996) s přetrvávajícím iritačně-zánikovým postižením kořene S1 vpravo, lehce oslabena svalová síla na akru pravé dolní končetiny a těžkou poruchou dynamiky bederní páteře. Návštěvy u praktického lékaře jsou sporadické. Dokumentace žalobce neobsahuje aktuální vyšetření elektromyografií a CT ani údaje o pravidelné rehabilitaci či časté neurologické sledování. Stav se komisi jevil jako dlouhodobě stabilizovaný. Dokumentace obsahovala ortopedický a neurologický nález z května 2010 včetně rentgenového vyšetření krční páteře a kyčlí, kde byly shledány degenerativní změny (lehčího stupně na kyčlích, pokročilé na C páteři) s mírným funkčním dopadem. Poslední záznam je z května 2011 a jde o vyšetření levého kolena. Nedoslýchavost je mírného stupně. Celkově jde o středně těžké funkční postižení a závažné je postižení jednoho úseku páteře, se závažnou poruchou dynamiky bederní páteře, s recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s mírným poškozením nervu, se závažným snížením výkonnosti při běžném zatížení a některé denní aktivity jsou omezeny. Horní hranice poklesu pracovní schopnosti byla u žalobce zvolena vzhledem k ostatním zdravotním postižením a s ohledem na předchozí vykonávané činnosti. K dalšímu zvýšení posudková komise neshledala podklady a posudková kritéria podle písmene d) výše citovaného ustanovení žalobce nesplňuje.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. s.ř.s. v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), tedy ke dni 30. 12. 2010.

Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni 30. 12. 2010, má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Podle § 39 odst. 2 jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Podle § 39 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce nedosáhl věku 65 let a nebyl invalidní pro invaliditu druhého či třetího stupně, na čemž se shodly všechny posudkové orgány, tj. OSSZ Šumperk, lékařská posudková služba žalované v námitkovém řízení i PK MPSV v Brně v posudku ze dne 9. 6. 2011.

Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav věci shora citovaná zákonná ustanovení účinná ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované. V projednávané věci šlo o to, že žalobci byl přiznán namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Proto bylo stěžejním vyřešení skutkové otázky, zda žalobce ke dni 30. 12. 2010 byl invalidní ve vyšším stupni než prvním či nikoli. Rozhodnutí soudu přitom záviselo především na odborném lékařském posouzení zdravotního stavu žalobce k uvedenému okamžiku. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnce podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o plné invaliditě, částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Pokud posudek této posudkové komise splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti posudku, je zpravidla v přezkumném soudním řízení rozhodujícím důkazem. Soud proto při posouzení dochované pracovní schopnosti žalobce k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí vycházel především z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně ze dne 9. 6. 2011. Posudkové závěry učinila posudková komise v řádném složení, stanoveném § 3 vyhlášky č. 182/1991 Sb., na základě výše popsaných komplexních podkladů ke zdravotnímu stavu žalobce a odborným členem posudkové komise byl též odborný neurolog.

Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Dle odstavce třetího je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

Jak vyplývá z citovaných zákonných ustanovení, ke zjištění stavu invalidity bylo nutno prokázat pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. K tomu, aby žalobci nebyl snížen stupeň invalidity a tomu odpovídající výše invalidního důchodu, by musela být prokázána invalidita třetího stupně. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že v takovém rozsahu pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti na straně žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí nenastal, protože žalobce v této době trpěl onemocněním páteře uvedeným v kapitole XIII oddíl E položka 1 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., tedy se u něho jednalo o možný pokles v rozmezí 30-40 %, přičemž vzhledem k posudkovou komisí zhodnoceným rozhodným skutečnostem byla míra poklesu pracovní schopnosti určena na horní hranicí procentního pásma. S ohledem na tuto skutečnost učinil soud závěr o tom, že žalobce nebyl k tomuto dni invalidní v prvním ani třetím stupni a tedy na jeho straně nebyly splněny podmínky nároku na invalidní důchod pro invaliditu druhého či třetího stupně. V napadeném rozhodnutí žalovaná učinila obsahově totožný závěr a proto její rozhodnutí v testu zákonnosti i právnosti obstálo. Ačkoli sám žalobce u jednání i posudková komise v posudkovém závěru uvádí, že zdravotnická dokumentace žalobce je chudá, podle odborného vyjádření v posudku a vyšetření posudkové komise to nic nezměnilo na závěru, že žalobce druhého či třetího stupně invalidity nedosahuje. K námitce, že žalobci není jasné, jak změna podmínek mohla změnit jeho zdravotní stav, soud uvádí, že dne 1. 1. 2010 nabyla účinnosti vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), která nahradila předchozí vyhlášku č. 284/1995 Sb. a od 1. 1. 2010 jsou žalovaná, posudkové orgány i soudy povinny posuzovat zdravotní stav pojištěnců podle této vyhlášky. Rovněž je třeba poukázat na skutečnost, uvedenou v posudku PK MPSV v Brně ze dne 9. 6. 2011, že stav žalobce byl posouzen jako stabilizovaný.

Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

Žádnému z účastníků nepřiznal soud náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl úspěšný a žalovaná nemá právo na náhradu nákladů ze zákona (§ 60 odst. 1, 2 s.ř.s. a § 118d odst. 1 zákona č. 582/91 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Olomouci dne 29. 6. 2011

JUDr. Martina Radkova

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru