Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

72 Ad 22/2011 - 75Rozsudek KSOL ze dne 13.09.2011

Prejudikatura

3 Ads 7/2003


přidejte vlastní popisek

72Ad 22/2011-75

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr.

Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně V. O., bytem R., L. 425, proti žalované

České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, o žalobě

proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 1. 2011, č.j. X, o odnětí invalidního důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně podala v zákonné lhůtě žalobu proti shora označenému rozhodnutí žalované. Žalovaná napadené rozhodnutí zdůvodnila tím, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Šumperk ze dne 6. 10. 2010 není žalobkyně již invalidní.

Žalobkyně ve své žalobě namítala nesprávné posouzení jejího zdravotního stavu, protože lékaři bagatelizují obtíže žalobkyně, posudkoví lékaři nejednali nestranně a nerespektovali vyhlášku č. 359/2009 Sb. a žalobkyně byla zatěžována zbytečnou byrokracií při vyplňování profesního dotazníku (žalobkyně pracovala 39 let a všechny údaje má žalovaná k dispozici, navíc k dotazníku posudkový lékař nepřihlíží). Žalobkyně namítala, že podkladová dokumentace obsahovala seznam diagnóz, což není dostačující. Žalobkyně má potíže od 12 let věku až doposud, do jejích 57 let. Postižení člověka s krátkodobou nemocí je jiné než s dlouhodobou. Na základě odvolání žalobkyně jí byl v roce 1994 přiznán částečný invalidní důchod. Ze zkratkovitého popisu diagnózy nevyplývá, že šlo o více operací dělohy a vaječníků, díky absenci pooperační péče došlo ke srůstům. Nesprávné posouzení diagnóz nezohledňuje nevratná postižení a funkční změny některých orgánů. Posudkoví lékaři připustili silný tlak nadřízených a zjednodušují zdravotní potíže posuzovaných osob, aby mohlo dojít k plošnému odebírání invalidních důchodů. Žalobkyně namítá, že její zdravotní stav je posuzován jako lehčí přesto, že jí přibyly další potíže, jiné trvají, postupuje věk a prodělala další onemocnění. Ve vyhlášce č. 359/2009 Sb. jsou taxativně stanovena kritéria postižení, která u žalobkyně posudkoví lékaři uznali, výsledné posouzení je však jiné. To dokládá žalobkyně kopiemi laboratorních nálezů od roku 1998, čímž poukazuje rovněž na dlouhodobost svého onemocnění. Žalobkyně rovněž poukázala na výši svého důchodu 2.850 Kč a fakt, že je to její jediný zdroj příjmů.

Krajský soud si vyžádal k důkazu posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále i „PK MPSV“) v Ostravě. Ten byl vyhotoven touto komisí dne 25. 5. 2011. Na základě námitek žalobkyně byl vyžádán soudem srovnávací posudek PK MPSV v Brně, ten byl podán dne 3. 8. 2011. Proti němu se vyjádřila žalobkyně v podání ze dne 18. 8. 2011.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), tedy ke dni 26. 1. 2011.

Provedeným dokazováním soud zjistil, že posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Šumperk dne 6. 10. 2019 míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ohodnotil podle přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kapitoly IV položky 1b) o 15%, tuto hodnotu navýšil podle § 3 odst.1 citované vyhlášky o 5% na celkových 20% a vyslovil, že žalobkyně není invalidní. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti posudkový lékař stanovil u žalobkyně strumiprivní hypothyreozu se zavedenou substituční léčbou jako stavem po léčbě radiojódem pro thyreotoxikózu roku 2000. Posudkový lékař hodnotil postižení žalobkyně jako lehké funkční postižení vzhledem k uspokojivé kompenzaci po zavedené léčbě. Navýšení hodnoty provedl posudkový lékař pro bolestivý syndrom zad na podkladě degenerativních změn. K oduznání invalidity došlo dnem jednání, tj. dnem 6. 10. 2010.

Z napadeného rozhodnutí soud zjistil, že v námitkovém řízení posudkem o invaliditě ze dne 12. 1. 2011 byl potvrzen posudek lékaře OSSZ s tím rozdílem, že v námitkovém řízení posudkový lékař využil nejvyššího možného navýšení stanoveného procentního rozpětí (pozn. soudu: zjevným omylem žalovaná uvedla, že žalobkyni hodnotila na horní hranici rozpětí, i když pro postižení uvedené v kapitole IV položce 1b přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. je stanoveno jednotné procento míry poklesu pracovní schopnosti – takové pochybení však nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí). Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně byla tak hodnocena 25% a takto potvrdila hodnocení posudkového lékaře z námitkového řízení.

Pro přezkumné soudní řízení zdravotní stav žalobkyně a její dochovanou pracovní schopnost k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí posoudila dne 25. 5. 2010 Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále i „PK MPSV“) v Ostravě. Z posudku soud zjistil, že posudková komise vycházela při posouzení zdravotního stavu žalobkyně ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře, z kompletní spisové dokumentace, z nálezů a zpráv vyjmenovaných v posudku a z žaloby a jejích příloh.

Ve svém posudkovém hodnocení došla Posudková komise MPSV v Ostravě k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost žalobkyně bylo k datu rozhodnutí žalované 26. 1. 2010 postižení uvedené v kapitole IV položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 15%. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. zvýšila komise tuto hodnotu o dalších 10% na celkových 25%.

Posudková komise MPSV v Ostravě uvedla, že u žalobkyně jde jednoznačně o lehké postižení a nelze ji hodnotit podle položky 1c nebo 1d, protože nejsou prokázány objektivními vyšetřeními dlouhodobě přetrvávající projevy poruchy funkce štítné žlázy při zavedené léčbě ani značná porucha celkové výkonnosti. Nejedná se o těžké zdravotní postižení s komplikacemi srdečními, očními, psychickými a se závažným omezením celkové výkonnosti. Dosažená laboratorní vyšetření prokazují, že laboratorně je stav stabilizován, pouze je snížená hodnota TSH, ostatní parametry jsou v normě. Subjektivní stesky žalobkyně nemají objektivní korelát v odborných nálezech a nebrání jí v možnosti vykonávat práci ve výučním oboru prodavačka či práci administrativního charakteru, kterou též vykonávala.

Posudková komise MPSV v Ostravě uvedla, že posouzení žalobkyně jako částečně invalidní bylo posudkovým omylem, protože ani podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. u ní nešlo před 1. 1. 2010 o poruchu štítné žlázy středního stupně, šlo pouze o poruchu lehkého stupně s poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejvýš o 20%.

V podání ze dne 14. 6. 2011 žalobkyně uvedla, že PK MPSV v Ostravě vycházela z neúplné zdravotnické dokumentace. Jako důkaz přiložila a navrhla nálezy revmatologa, kde se léčí od roku 2009, a poukázala na posudek o invaliditě v námitkovém řízení a údaje o komplikacích očních, srdečních, psychických, omezení pro běžný život, dále na laboratorní výsledky (zejména hladinu TSH). Potíže žalobkyně jako slabost, bušení srdce, kolapsové stavy, hluboká vyčerpanost jsou objektivně doložitelné. Žalobkyně poukázala na zátěžový test s výsledkem 40W a kolapsem a brojila proti tomu, že by se u ní jednalo o subjektivní stesky. I přes zavedenou léčbu jsou potíže žalobkyně dlouhotrvající a namítá, že fyzická slabost se ani v laboratorním výsledku zjistit nedá. Většinu denních aktivit vykonává žalobkyně s obtížemi. Lékaři-specialisté naléhají na žalobkyni, aby dodržovala režimová opatření a ta nejsou slučitelná s podmínkami v běžném pracovním procesu. V zimě trpí žalobkyně latentní tetanií, celkově se lékařům dosud nepodařilo u žalobkyně tyto projevy vyléčit. Tyto skutečnosti posudkoví lékaři přehlíží. To, že PK MPSV nazvala práci lékařů v letech 2002-2007 jako posudkový omyl, považuje žalobkyně za zlehčování. Žalobkyně je odkázaná na svého manžela, t.č. nezaměstnaného a je osobou bez jakýchkoli příjmů.

Rovněž podle srovnávacího posudku PK MPSV v Brně ze dne 4. 8. 2011 nebyla žalobkyně shledána ke dni 26. 1. 2010 invalidní. Posudková komise všechna předchozí celkové posouzení zdravotního stavu žalobkyně potvrdila a uvedla, že u žalobkyně šlo o lehkou poruchu štítné žlázy a že sono štítnice bylo po léčbě radiojódem stabilizováno. PK MPSV v Brně uvedla, že hodnocení žalobkyně v roce 2001 jako částečně invalidní bylo pro ni velmi příznivé, protože tehdy šlo o lehkou poruchu a posudková komise se ztotožnila s posouzením lékaře ČSSZ v námitkovém řízení v plném rozsahu. K námitkám žalobkyně a dotazům soudu PK MPSV v Brně uvedla, že ve zprávě revmatologa je uvedeno, že jde o osteopenii a léčba odpovídá mírnému úbytku kalcifikované kostní hmoty, subjektivní potíže žalobkyně s bolestmi zda nebyly prokázány a nebyla přítomna výpadové symptomatologie z postižení nervových kořenů pro DKK. Snížená hladina TSH je ukazatelem aktivity regulačního řízení činnosti štítné žlázy a výsledky jsou v souladu s léčebným postupem, kontrolní vyšetření vykazují dobrou úroveň substituce (náhrady) hormonů štítné žlázy soustavnou terapií. Výsledek ergometrické studie není hodnotitelný pro přerušení zátěže ze subjektivních důvodů. Pro nepřítomnost žalobkyně u jednání komise nebylo možno ověřit subjektivní údaje žalobkyně (pozn. soudu: z jednání obou posudkových komisí se žalobkyně omluvila). PK MPSV v Brně považuje posouzení stavu žalobkyně Posudkovou komisí MPSV v Ostravě v letech 1999 -2011 za věcně správné a posouzení žalobkyně lékařem OSSZ Šumperk nepovažuje za prokazatelný posudkový omyl.

Skutková zjištění ve věci tedy učinil soud z rozhodnutí žalované ze dne 26. 1. 2010, z obsahu posudkového spisu žalobkyně uloženého u Okresní správy sociálního zabezpečení Šumperk, z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě ze dne 25. 5. 2011 a z posudku Posudkové komise MPSV v Brně ze dne 4. 8. 2011.

Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se

a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo

b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,

a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,

b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,

c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,

d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,

e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,

f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

Podle § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.

Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

Podle § 39 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení [odstavec 4 písm. c)], jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 2 odst. 2 téže vyhlášky u zdravotních postižení, u nichž dochází průběžně ke zhoršování a zlepšování zdravotního stavu, se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti tak, aby odpovídala průměrnému rozsahu funkčního postižení a tomu odpovídajícímu poklesu pracovní schopnosti.

Podle § 2 odst. 3 téže vyhlášky je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

Podle § 3 odst. 2 téže vyhlášky v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

Podle § 3 odst. 3 téže vyhlášky zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů.

Podle § 4 odst. 1 téže vyhlášky v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce nemá vliv, popřípadě má jen nepodstatný vliv na schopnost pojištěnce využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a v důsledku toho je pokles pracovní schopnosti pojištěnce menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů.

Podle § 4 odst. 2 téže vyhlášky v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce je stabilizovaný nebo pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení a v důsledku toho je pokles pracovní schopnosti pojištěnce menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů.

Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

V projednávané věci jde o odnětí invalidního důchodu, jehož přiznání je podmíněno dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu proto závisí především na odborném lékařském posouzení zdravotního stavu žalobce. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnce podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobkyně, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o plné invaliditě, částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Komisí vypracovaný posudek pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad uvedených v § 77 odst. 2 správního řádu, avšak s ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.

Soud proto při posouzení dochované pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí vycházel především z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně ze dne 4. 8. 2011, který se ve svém závěru nelišil od posudku PK MPSV v Ostravě ze dne 25. 5. 2010 ani od závěrů posudkových lékařů v námitkovém řízení a OSSZ Šumperk. Oba komisionální posudky podaly posudkové komise v řádném složení, stanoveném vyhláškou č. 182/1991 Sb., na základě zdravotní dokumentace žalobkyně a odbornými členy posudkových komisí byli též odborní internisté – tedy odborníci v oboru, do něhož je zařazeno nejzávažnější zdravotní postižení žalobkyně. Při stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti vycházely posudkové komise z ustanovení § 2 až § 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb. a určily jakými zdravotními postiženími žalobkyně trpí a tato postižení uvedly v posudku. Dospěly k závěru, že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost byla k datu rozhodnutí žalované lehká porucha štítné žlázy – strumiprivní hypotyreózu se zavedenou substituční léčbou jako stavem po léčbě radiojódem pro thyreotoxikózu roku 2000. Postižení je stabilizované vzhledem k uspokojivé kompenzaci po zavedené léčbě. Všechny čtyři posudkové orgány se shodly na hodnocení žalobkyně podle kapitoly IV položky 1b) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. a posudkový lékař v námitkovém řízení žalované i obě posudkové komise se zcela shodly i na 25 % ohodnocení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně.

Všichni posudkoví lékaři konstatovali, že k vyššímu ohodnocení nebyla naplněna objektivní kritéria, což popsali podrobně v posudkovém zhodnocení. V posudcích jsou uvedena i pracovní omezení pro žalobkyni a jakých prací je žalobkyně schopna.

Soud považuje za přiléhavé hodnocení Posudkové komise MPSV v Ostravě i v PK MPSV v Brně a stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 25% i vzhledem k ostatním postižením a chorobám žalobkyně, prokázaným v době vydání napadeného rozhodnutí, zejména vzhledem k odůvodnění posudků obou PK MPSV a vzhledem k tomu, jak se komise vypořádaly s námitkami žalobkyně.

Žalobkyně ve svém nesouhlasu s posudkem PK MPSV V Brně ze dne 18. 8. 2011 pouze zopakovala již předtím uváděné námitky, nové důkazy nenavrhovala a posteskla si, že nemá žádný příjem.

K tomu soud uvádí, že jí navrhovaný důkaz zprávou revmatologa byl proveden a vyhodnocen Posudkovou komisí MPSV v Brně. Ke svým tvrzením žalobkyně již nedoložila další důkazy a vyjádřila toliko nesouhlas s hodnocením lékařů, který soud bere na vědomí a v současné procesní situaci může odrazit toliko ve formě poučení o možnosti podat kasační stížnost, protože dle názoru soudu všechny důkazní prostředky pro přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně a její dochované pracovní schopnosti byly v rozsahu jejích námitek a dostupných lékařských vyšetření vyčerpány. Soud podotýká, že zdravotní stav žalobkyně hodnotily čtyři posudkové orgány a shodly se na jeho posouzení.

Kapitola IV položka 1c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, uvádí jako zdravotní postižení poruchy štítné žlázy (hypotyreóza, hypertyreóza, struma, záněty štítné žlázy) - lehké funkční postižení, poruchy funkce štítné žlázy bez ohledu na etiologii, uspokojivě kompenzované při zavedené léčbě. Míra poklesu pracovní schopnosti se pro tuto položku stanoví jednotně na 15%.

Podle posudkového hlediska se při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit závažnost poruchy funkce štítné žlázy, a to jak ve smyslu hyperfunkce, tak ve smyslu hypofunkce, případně jiné projevy poruchy štítné žlázy, jako je mechanický syndrom při zvětšené štítné žláze, endokrinní orbitopatie nebo paréza vratných nervů, pokud při chirurgickém zákroku došlo k jejich poškození, a dopad zjištěných skutečností na celkovou výkonnost. Míra poklesu pracovní schopnosti u kretenismu se hodnotí dle poklesu mentálních funkcí dle položky 8, kapitola V.

Soud po zhodnocení provedeného dokazování považuje posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně ze dne 4. 8. 2011, který byl stěžejním důkazem pro rozhodnutí soudu, za úplný, odborný a přesvědčivý, neboť posudková komise v posudku uvedla, z jakých lékařských nálezů o zdravotním stavu žalobkyně vycházela, jaká zjištění z nich učinila a jak je hodnotila. Přitom aplikovala i shora citované § 2 - § 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb.

Se všemi námitkami žalobkyně ohledně jejího zdravotního stavu se Posudková komise MPSV v Brně v posudku ze dne 4. 8. 2011 vypořádala, včetně komplexního posouzení zdravotního stavu.

K námitce žalobkyně o zbytečné byrokracii při vypisování profesního dotazníku, soud odkazuje na vyjádření žalované při jednání dne 13. 9. 2011 a na znění § 53 odst. 2 zákona č. 589/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, příjemce dávky důchodového pojištění podmíněné nepříznivým zdravotním stavem, jakož i žadatel o tuto dávku, který byl vyzván orgánem sociálního zabezpečení podle § 12, aby se podrobil vyšetření zdravotního stavu nebo jinému odbornému vyšetření, je povinen této výzvě vyhovět. Příjemce dávky důchodového pojištění podmíněné nepříznivým zdravotním stavem, jakož i žadatel o tuto dávku jsou dále povinni na výzvu orgánu sociálního zabezpečení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti předložit lékařské nálezy ošetřujících lékařů, které mají, a sdělit údaje o dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech, předchozích výdělečných činnostech a o změnách ve sdělených skutečnostech, k nimž došlo od předchozího posouzení poklesu pracovní schopnosti, a to ve lhůtě uvedené v odstavci 1.

Zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně ve výši 25%, jak je uvedeno výše, je nižší než 35% potřebných pro přiznání nároku invalidní důchod.

Žalobkyně tak k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí v souhrnu nesplňovala podmínky plné invalidity, jak jsou vymezeny ve výše citovaném ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

K námitkám žalobkyně o tom, že je osobou bez příjmů, soud uvádí, že poskytování dávek sociální péče, včetně invalidních důchodů, je dobrodiním státu a invalidní důchody jsou vypláceny předně těm osobám, jejichž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav natolik omezuje jejich pracovní schopnosti, s přihlédnutím k získané kvalifikaci, že ztrátu na výdělku jim musí takto v rámci společenské solidarity kompenzovat. Tato pomoc směřuje k nejvážněji zdravotně postiženým osobám. Zdravotní stav se přitom posuzuje k datu vydání rozhodnutí a pokud podmínky invalidity žadatel o invalidní důchod v této době nesplňuje, nelze mu jej přiznat. Invalidní důchody nejsou takovou dávkou sociální ochrany, které by primárně zabezpečovaly minimální existenční standard všem osobám bez rozdílu zdravotního stavu – takovými dávkami jsou jiné dávky sociální ochrany.

Podle § 73 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, sociální péčí zajišťuje stát pomoc občanům, jejichž životní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny příjmy z pracovní činnosti, dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, popřípadě jinými příjmy, a občanům, kteří ji potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku, anebo kteří bez pomoci společnosti nemohou překonat obtížnou životní situaci nebo nepříznivé životní poměry. Podle § 73 odst. 2 téhož zákona v oblasti sociální péče stát zajišťuje poradenskou a výchovnou činnost, zejména výchovu k odpovědnému rodičovství, k upevňování rodinných vztahů a k vzájemné pomoci mezi občany, především pomoci občanům těžce zdravotně postiženým a starým občanům, a poskytuje další dávky a služby.

Podle § 6 odst. 4 písm. l) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, okresní správy sociálního zabezpečení poskytují občanům a zaměstnavatelům odbornou pomoc ve věcech sociálního zabezpečení.

Podle § 1 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, každý má nárok na základní sociální poradenství vedoucí k řešení hmotné nouze nebo jejímu předcházení. Orgány pomoci v hmotné nouzi jsou pověřené obecní úřady nebo obecní úřady s rozšířenou působností (sociální odbor) a také krajské úřady.

Podle § 1 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, státní sociální podporou se stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje ji i při některých dalších sociálních situacích. Státní sociální podpora se ve stanovených případech poskytuje v závislosti na výši příjmu. Podle § 2a odst. 1 cit. zákona orgány státní sociální podpory, které vykonávají státní správu podle tohoto zákona, jsou úřady práce – krajské pobočky a krajské úřady.

V souzené věci není invalidní důchod tou dávkou, která by žalobkyni zajistila sociální pomoc. Tu může žalobkyně za splnění zákonných podmínek žádat v jiných systémech sociální ochrany, jak bylo výše uvedeno.

Právo na náhradu nákladů řízení žalobkyni nevzniklo, neboť v tomto řízení nebyla úspěšná a žalovaná v tomto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona (§ 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, do dvou týdnů po jeho doručení, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, písemně ve dvojím vyhotovení.

V Olomouci 13. 9. 2011

JUDr. Martina Radkova

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru