Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

72 Ad 20/2011 - 29Rozsudek KSOL ze dne 09.08.2011

Prejudikatura

21 Cad 6/2005 - 26


přidejte vlastní popisek

72Ad 20/2011 - 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní

JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce R. S., bytem L. 20, 783 83 T., proti

žalované Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha, Křížová 25, o

přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 8. 12. 2010, č.j. X, ve věci zamítnutí

žádosti o částečný invalidní důchod,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 8. 12. 2010, č.j. X, byly žalovanou zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 24. 4. 2009, č. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání částečného invalidního důchodu, neboť nesplňuje podmínky pro jeho přiznání, když míra poklesu jeho pracovní schopnosti činí 30%.

Žalobce podal v zákonné lhůtě žalobu proti shora označenému rozhodnutí žalované. Ve své žalobě namítl, že jeho zdravotní stav je vážnější, než je uvedeno v jeho zdravotní dokumentaci, nemá dostatek finančních prostředků, aby mohl navštěvovat lékaře a jeho zdravotní stav se v důsledku toho zhoršuje a neodpovídá tak tomu, co je uvedeno ve zdravotním posudku. Žalobce má problémy se zrakem, bolesti hlavy, a páteře a také nervového původu. Vyjádřil obavu o svůj zdravotní stav po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, ve kterém se v době podání žaloby nacházel. Svou žalobou se domáhal přezkoumání uvedeného rozhodnutí.

Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že v rámci námitkového řízení byl zdravotní stav přezkoumán lékařem žalované, který se zabýval všemi námitkami žalobce a jeho zdravotní stav posoudil objektivně a komplexně i nad rozsah uplatněných námitek. Podle jeho zjištění poklesla pracovní schopnost žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 30%. Dospěl tak ke shodnému posudkovému závěru jako lékař OSSZ Sokolov dne 25. 3. 2009. Žalovaná je při svém rozhodování vázána odborným lékařským posudkem. Lékařský posudek považuje za komplexní, odborný a odpovídající zjištěnému zdravotnímu stavu žalobce. Napadené rozhodnutí tedy odpovídá zjištěnému skutkovému stavu a je v souladu s platnými právními předpisy. K důkazu navrhuje posudek Posudkové komise MPSV ČR.

Krajský soud si vyžádal k důkazu posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále „PK MPSV“). Ten byl touto komisí vyhotoven dne 8. 7. 2011.

Žalobce se k jednání nařízenému na den 9. 8. 2011 bez omluvy nedostavil, proto soud jednal v souladu s ust. § 49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“), v jeho nepřítomnosti.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 65 a násl.s.ř.s. v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel dle ust. § 75 odst. 1 a 2 s.ř.s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 8. 12. 2010.

Z rozhodnutí žalované ze dne 8. 12. 2010, z obsahu posudkového spisu žalobce uloženého u Okresní správy sociálního zabezpečení Sokolov a z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně ze dne 8. 7. 2011 učinil soud následující skutková zjištění:

Rozhodnutím ze dne 8. 12. 2010, č.j. X, žalovaná zamítla žádost žalobce o přiznání částečného invalidního důchodu. Své rozhodnutí odůvodnila tím, že již podle posudku OSSZ Sokolov ze dne 25. 3. 2009 nebyl žalobce shledán plně ani částečně invalidním. V námitkovém řízení pak byl vypracován posudek, kterým se do 31. 12. 2009 dle lékaře žalované jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, nikoliv však takový, jenž by zakládal částečnou invaliditu ve smyslu § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009. Nešlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 33%, nejednalo se o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2009, umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek, ani se nejednalo o zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky odpovídající příloze č. 4 této vyhlášky. Podle téhož posudku žalobce není od 1. 1. 2010 invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena ve výši 30%.

Posudkový lékař OSSZ Sokolov dne 25. 3. 2009 vypracoval posudek, ve kterém ohodnotil míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. kapitoly V položky 5 písm. b) na 30% s tím, že žalobce není schopen vykonávat práci stresovou, těžkou, složitou, psychicky náročnou, je nutno vyloučit směnnost provozu.

Dne 23. 9. 2010 posudkový lékař žalované posoudil v rámci námitkového řízení zdravotní stav žalobce a dospěl k závěru, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedosahoval hodnoty 33%, rovněž se nejednalo o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek, ani se nejednalo o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. značně ztěžující obecné životní podmínky. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce o 30%. Od 1. 1. 2010 byl žalobcův zdravotní stav posouzen podle kapitoly V položky 7 písm. b) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. s poklesem pracovní schopnosti 30%.

Dne 8. 7. 2011 posoudila PK MPSV v Brně pro účely soudního řízení stav žalobce a jeho dochovanou pracovní schopnost. Při posuzování zdravotního stavu žalobce vycházela ze zdravotní dokumentace praktického lékaře, ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, dále ze spisu OSSZ Sokolov vč. záznamů o jednáních a lékařských nálezů, a ze spisu z námitkového řízení. Komise zhodnotila, že u žalobce jde o těžkou smíšenou poruchu osobnosti, projevující se především v oblasti afektů – zlobnými afekty s agresí v různých formách, včetně autoagrese (opakované sebepoškozování polykáním cizích těles) a hostilních postojů vůči okolí, v oblasti emocí citovým otupením, sociální maladaptací, ztrátou morálních zábran – vliv alkoholu, snížením pudu sebezáchovy, histriónskými projevy. Jde též o škodlivé zneužívání alkoholu s podezřením ze vznikající závislosti, která byla přerušena nucenou abstinencí během výkonu trestu. Porucha osobnosti je relativně stálá. Intelektové funkce jsou na dolní hranici normy. Porucha osobnosti je vrozený osobnostní problém léčbou neovlivnitelný, není duševní nemocí v pravém slova smyslu. Pokud dojde k dekompenzaci psychopatických stavů, jde o přechodné zhoršení, řešení v krátkodobých pracovních neschopnostech. Žalobce nemá závažněji narušenou percepčně-kognitivní integritu osobnosti, myšlení je koherentní, intelekt v rámci normy. Fyzicky je bez podstatného omezení. U žalobce se jedná o středně těžké postižení, tj. stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, závažné maladaptivní chování, opakované situační dekompenzace se smíšenou poruchou osobnosti. Nejedná se o těžké narušení výkonu většiny denních aktivit, ani není přítomno žádné jiné závazné duševní postižení, či těžké narušení adaptibility, ani se nejedná o psychopatologické projevy blížící se jiným závažným duševním poruchám, či nezvládnutelná primitivní pudová jednání. Nejde o těžké postižení. Posudková komise došla k závěru, že u posuzovaného šlo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla smíšená porucha osobnosti. K datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. k datu 8. 12. 2010, procentní míru poklesu pracovní schopnosti hodnotila komise dle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí, podle kapitoly V položky 7 písm. b) na 30%. Se zjištěným zdravotním stavem byl žalobce schopen vykonávat práce v nekvalifikovaných dělnických profesích. Do data 31. 12. 2009 pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti komise hodnotila podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí podle kapitoly V položky 5 písm. b) na 30%. Se zjištěným zdravotním stavem nebyl žalobce schopen vykonávat práce ve vynuceném tempu a fyzicky nadměrně náročné (zvedání těžkých břemen). Žalobce byl schopen vykonávat práce v nekvalifikovaných dělnických profesích s výše uvedeným omezením.

Na základě shora uvedené dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu:

Žalobce nebyl ke dni rozhodování žalované invalidní, na čemž se shodly všechny posudkové orgány.

Podle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, účinného v době vydání napadeného rozhodnutí, je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %. Ustanovení § 39 odst. 2 platí zde obdobně. Způsob posouzení a procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanoví prováděcí předpis.

Podle § 44 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec částečně invalidní též tehdy, jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky. Okruh zdravotních postižení značně ztěžujících obecné životní podmínky stanoví prováděcí předpis.

Podle § 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce se vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával.

Podle § 6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění do 31.12.2009, pro stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé hodnoty poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení.

Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb. má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí pozdějších předpisů (dále vyhl. č. 359/2009 Sb.), je pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

V projednávané věci jde o přezkum rozhodnutí, kterým žalobci nebyl přiznán částečný invalidní důchod. Rozhodování o přiznání částečného invalidního důchodu je podmíněno dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem účastníka a jelikož soud nemá potřebné odborné znalosti, je jeho rozhodnutí závislé především na odborném lékařském posouzení. Za tímto účelem zřizuje Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/191 Sb. jako své orgány posudkové komise. Komisí vypracovaný posudek pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad uvedených v § 77 odst. 2 správního řádu, avšak s ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné

skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.

Soud proto při posouzení dochované pracovní schopnosti žalobce k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí vycházel především z posudku PK MPSV v Brně ze dne 8. 7. 2011. Posudek podala posudková komise v řádném složení, stanoveném vyhláškou č. 182/1991 Sb., na základě zdravotní dokumentace žalobce a členem posudkové komise byl též odborný lékař s odborností psychiatrie, tedy odborností v oboru, do něhož je zařazeno nejzávažnější zdravotní postižení žalobce. Při stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti do 31. 12. 2009 vycházela komise z ustanovení § 6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a od 1. 1. 2010 z § 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. a určila zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a jeho vliv na pokles pracovní schopnosti žalobce. Dospěla přitom shodně se závěrem posudku posudkového lékaře žalované a lékaře OSSZ Sokolov, že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu žalobce byla smíšená porucha osobnosti. Posudkově k datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. k datu 8. 12. 2010, odpovídal stav žalobce postižení uvedenému v kapitole V položce 7 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/20089 Sb. Z rozmezí 30-45% posudková komise stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce na dolní hranici 30%. Do data 31. 12. 2009 posudkově odpovídal stav žalobce postižení uvedenému v kapitole V položce 5 písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Z rozmezí 20-30% posudková komise stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce na 30%.

Soud po zhodnocení provedeného dokazování považuje posudek PK MPSV v Brně ze dne 8. 7. 2011, který byl stěžejním důkazem pro rozhodnutí soudu, za úplný, odborný a přesvědčivý, neboť posudková komise v posudku uvedla, z jakých lékařských nálezů o zdravotním stavu žalobce vycházela, jaká zjištění z nich učinila a jak je hodnotila. Soud považuje za přiléhavé hodnocení posudkové komise a stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 30%. Podle

právní úpravy účinné do 31. 12. 2009 byla pro vznik částečné invalidity v § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. stanovena minimální hranice poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně 33%. Od 1. 1. 2010 je hranice pro vznik invalidity stanovena v § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., a to pro případ, že dojde k poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35%. Dle posudku PK MPSV v Brně do 31. 12. 2009 činil pokles soustavné výdělečné činnosti žalobce z důvodu jeho dlouhodobého nepříznivého stavu pouze 30% a tento stav mu značně neztížil obecné životní podmínky, nebyly tak splněny podmínky pro vznik částečné invalidity podle § 44 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009. Od 1. 1. 2010 činí z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pokles pracovní schopnosti žalobce 30%, a proto nejsou splněny podmínky pro vznik invalidity ani podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Jelikož žalobce tak k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí v souhrnu nesplňoval podmínky invalidity, jak jsou vymezeny ve výše citovaných zákonných ustanoveních, soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl jako nedůvodnou.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobce v tomto řízení nebyl úspěšný a žalovaná nemá dle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, právo na jejich náhradu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, do dvou týdnů od jeho doručení, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, písemně ve dvojím vyhotovení.

V Olomouci dne 9. 8. 2011

JUDr. Martina Radkova

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru