Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

72 Ad 15/2011 - 24Rozsudek KSOL ze dne 18.05.2011

Prejudikatura

21 Cad 56/2005 - 21


přidejte vlastní popisek

72 Ad 15/2011-24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní

JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce J. K., bytem L. 22, B., proti žalované

České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha, k žalobě proti

rozhodnutí žalované ze dne 9. 12. 2010, č. j.X, ve věci odnětí invalidního důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 9. 12. 2010, č. j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 20. 5. 2010, č. j. X, jímž byl žalobci odňat invalidní důchod.

V žalobě žalobce poukázal na svůj zdravotní stav, který se nezlepšil. Žalobce zkoušel pracovat manuálně, nicméně skončil u neurologa. Lékařskou zprávu dokládající zhoršení zdravotního stavu chtěl předložit posudkové doktorce, ale ta na ni nebrala zřetel. Je pravda, že v roce 2009 začal žalobce pracovat jako vrátný, ale je nucen užívat prášky a trpí, po práci v noci nemůže spát, bolí ho záda a pravá kyčel. Po odnětí invalidního důchodu již nemá dostatek finančních prostředků ani na prášky.

Pokračování
2
72 Ad 15/2011

Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu bylo vydáno na základě posudků Okresní správy sociálního zabezpečení v Přerově ze dne 3. 5. 2010 a České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 11. 2010, kterými žalobce nebyl shledán invalidním. K důkazu žalovaná navrhla posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která opětovně dostatečně a objektivně posoudí zdravotní stav žalobce.

K jednání nařízenému na den 18. 5. 2011 se žalobce nedostavil a neomluvil se. Soud jednal v souladu s ustanovením § 49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“) v jeho nepřítomnosti.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. s.ř.s. v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), tedy ke dni 9. 12. 2010.

Ze správního spisu krajský soud zjistil, a to z rozhodnutí žalované ze dne 20. 5. 2010, č. j. X, z námitek žalobce proti tomuto rozhodnutí, z posudku o invaliditě vypracovaného žalovanou v rámci námitkového řízení zn. LPS/2010/348-NR-OLM_CSSZ a z napadeného rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto usnesení, že žalobci byl rozhodnutím žalované ze dne 20. 5. 2010 odňat invalidní důchod podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Přerov ze dne 3. 5. 2010 již není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasné námitky, ve kterých zdůraznil, že lékařská posudková komise nevzala plně v potaz zhoršení jeho zdravotního stavu od okamžiku posledního posouzení příslušným orgánem, doklady k posuzování jeho zdravotního stavu byly staré několik let, na žádném novém vyšetření nebyl. Zdravotní stav a pracovní schopnost žalobce opakovaně v námitkovém řízení přezkoumala žalobkyně a dospěla k závěru, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, není invalidní, jeho pracovní schopnost poklesla o 30 %, invalidita zanikla k 3. 5. 2010. Při posouzení zdravotního stavu vycházela žalovaná ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky MUDr. Heleny Klvaňové, neurologického nálezu MUDr. Roberta France ze dne 3. 3. 2010, z EMG nálezu MUDr. Martina Höniga ze dne 3. 3. 2010 a z přešetření posudkového lékaře v rámci námitkového jednání. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce označila žalovaná zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1b, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti o 20 %. Vzhledem ke schopnosti využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a schopnosti pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a schopnosti rekvalifikace zvýšila hodnotu o 10 %, tj. celkem na 30 %. Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu s odůvodněním, že žalobce již není od 3. 5. 2010 invalidní, jelikož z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho Pokračování
3
72 Ad 15/2011

pracovní schopnost pouze o 30 %, když plně vycházela z posudku vypracovaného v rámci námitkového řízení. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalovaná shledala v bolestivém syndromu páteře s lehkým funkčním postižením, postižení bederního úseku s poruchou statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervů. Poukázala na to, že poslední neurologický nález z 18. 3. 2010 není starší 3 měsíců, námitky žalobce, že bylo vycházeno ze staré dokumentace tak neobstojí. Rozhodnutí o odejmutí invalidního důchodu z důvodu zániku invalidity tedy shledala žalovaná správným.

Pro přezkumné soudní řízení zdravotní stav žalobce a jeho dochovanou pracovní schopnost k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí posoudila dne 20. 4. 2011 posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně. Z posudku této komise krajský soud zjistil, že při jeho vypracování vycházela ze spisového materiálu ČSSZ a ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře žalobce včetně založených lékařských nálezů. Žalobce trpí lehkým funkčním postižením s poruchou statiky a omezením pohyblivosti s občasnými projevy kořenového dráždění s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, nejedná se o závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře se závažnou poruchou statiky a dynamiky s funkčně významným neurologickým nálezem, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, nejedná se ani o těžké funkční postižení. Hybnost levého ramene je omezena v krajních polohách, je snížena zatížitelnost těžkými břemeny, vysoký tlak je zaléčený a nesnižuje výkonnost organismu, u žalobce nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu, subjektivně udávané potíže jsou v korelaci s degenerativními změnami páteře. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce uvedla posudková komise zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl E položka 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2010, a stanovila míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 %. Postižení páteře by bylo hodnoceno na dolní hranici daného procentního pásma, nicméně s ohledem na ostatní zdravotní postižení byla zvolena horní hranice. S ohledem na věk a sníženou schopnost rekvalifikace zvýšila hodnocení o 10 %. Závěrem posudková komise uzavřela, že žalobce není invalidní, k zániku invalidity došlo k 3. 5. 2010, žalobce je schopen využít dosažené zkušenosti a znalosti, eventuelně i pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, jeho zdravotní stav je stabilizován.

Po zhodnocení provedeného dokazování krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Přezkoumává-li krajský soud k žalobě správní rozhodnutí žalované o nároku na dávku důchodového pojištění podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem a dochovanou pracovní schopnost žalobce, je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Tato komise je oprávněná nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti Pokračování
4
72 Ad 15/2011

žalobkyně, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Z tohoto důvodu byl vypracován odborný lékařský posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Brně. Tento důkaz považuje soud za stěžejní. Posudek podala posudková komise v řádném složení, stanoveném vyhláškou č. 182/1991 Sb. v platném znění s náležitostmi uvedenými v § 7 vyhl. č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, na základě zdravotní dokumentace žalobce a odborným členem komise byl též lékař – odborný neurolog, tedy odborník v oboru, do něhož je zařazeno nejzávažnější zdravotní postižení žalobce. Pro přesvědčivost a úplnost posudku soud neprováděl již další dokazování ve směru zjištění míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a závěr posudku pro své rozhodnutí převzal. Soud považuje hodnocení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce podle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. v kap. XIII odd. E položce 1b za přesvědčivé, neboť tato položka je určena pro bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének s lehkým funkčním postižením zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi. Uvedená položka udává možný pokles pracovní schopnosti v míře 10–20 % a posudková komise hodnotila na horní hranici 20 %. Komise hodnotila zdravotní stav na základě konkrétních lékařských nálezů, zejména neurologických a vlastního vyšetření žalobce u jednání komise.

Podle ust. § 38 zákona č. 155/95 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidní a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/95 Sb., o důchodovém pojištění, pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal poklesl jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Dle odstavce třetího je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního Pokračování
5
72 Ad 15/2011

stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

Jak vyplývá z citovaných zákonných ustanovení, k uznání invalidity je nutno prokázat pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti alespoň v míře 35 %. Na základě provedených důkazů soud nicméně dospěl k závěru, že v takovém rozsahu pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti prokázán nebyl, protože žalobce trpí zdravotním postižením dle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, v kapitole XIII oddíl E položce 1b, tj. jde o možný pokles v rozmezí 10-20 %, přičemž vzhledem k dalším zdravotním postižením žalobce byla míra poklesu pracovní schopnosti určena při horní hranici procentního pásma, přičemž dle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, byla tato hranice s ohledem na věk žalobce a sníženou schopnost rekvalifikace zvýšena o dalších 10 %. Vzhledem k tomu, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce byla stanovena ve výši 30 %, nelze jej ke dni napadeného rozhodnutí považovat za invalidního.

Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

Žádnému z účastníků nepřiznal soud náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl úspěšný a žalovaná nemá právo na náhradu nákladů ze zákona (§ 60 odst. 1, 2 s.ř.s. a § 118d odst. 1 zákona č. 582/91 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, do dvou týdnů po jeho doručení, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, písemně ve dvojím vyhotovení.

V Olomouci dne 18. 5. 2011

JUDr. Martina Radkova

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru