Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

72 Ad 11/2012 - 214Rozsudek KSOL ze dne 24.09.2013

Prejudikatura

6 Ads 88/2007 - 75


přidejte vlastní popisek

72Ad 11/2012-214

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní

JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce B. K., trvalé bydliště v O., H. 583, zast.

Mgr. Danielem Procházkou, advokátem se sídlem v Olomouci, Božetěchova 866/9,

proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25,

o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 16. 2. 2012, čj. XXX, ve věci zamítnutí

žádosti o invalidní důchod,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 16. 2. 2012, čj. XXX, kterým mu byly zamítnuty námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 21. 11. 2011, čj. XXX, pro nesplnění podmínky získání potřebné doby pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod.

[2] V žalobě žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože žalobce byl uznán trvale invalidním, ale žalovaná odmítá vyplácet invalidní důchod již od roku 2002. K žalobě žalobce přiložil dva osobní listy důchodového pojištění ze dnů 30. 1. 2003 a 10. 11. 2011. V obou listech je rok 1995 započítán, proto ho musí mít žalovaná podložen a nemůže tvrdit, že žalobci chybí zápočet za zaměstnání od 1. 1. 1990 do 12. 2. 1990, od 10. 12. 1989 do 31. 12. 1989, od 1. 1. 1996 do 31. 12. 1996 a od 1. 1. 1997 do 20. 5. 1997. S těmito dny by musel žalobci být důchod vyplácen. To, že okresní správa sociálního zabezpečení nemůže dohledat rok 1995, je její chyba, žalobce zápočtový list odevzdal; jinak by nemohl být přijat na úřad práce a navíc Restaurace a jídelny jako podnik již 20 let neexistují, a proto tyto doklady nemůže OSSZ dohledat. Zápočtový list za rok 1995 žalobci vystavovala paní S., majitelka motorestu Zlatá křepelka v Olomouci a pronajímatelka restaurace Jalta, kde žalobce v té době pracoval. Žalobce žádal, aby mu byl důchod vyplacen od roku 2002, a to včetně úroků z prodlení.

[3] V doplnění žaloby žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí je nejen nepřezkoumatelné, ale i nezákonné a v rozporu s obsahem správního spisu. Žalovaná tvrdí, že v období 20 let před vznikem invalidity (4. 7. 2002) žalobce získal pouze 8 roků a 329 dnů (3249 dnů), ačkoliv dle osobního listu důchodového pojištění žalobce ze dne 30. 1. 2003, tedy správního rozhodnutí a veřejné listiny, je prokázáno, že žalobce získal ve skutečnosti 10 let a 175 dnů (3820 dnů). Osobní list důchodového pojištění žalobce ze dne 30. 1. 2003 přitom zahrnuje výlučně doby pojištění a nezahrnuje doby, které se do potřebné doby pojištění nezapočítávají nebo jsou vyloučeny (nulová vyloučená doba). Žalovaná nově v osobním listu důchodového pojištění ze dne 10. 11. 2011 zcela nedůvodně vylučuje původně započtenou, přezkoumanou a prokázanou dobu pojištění žalobce v osobním listu důchodového pojištění ze dne 30. 1. 2003, konkrétně dobu pojištění od 10. 12. 1989 do 12. 2. 1990 v délce 65 dnů a dále od 1. 1. 1996 do 20. 5. 1997 v délce 506 dnů (1 rok a 141 dnů). Tyto dny (doby pojištění) právě při součtu s ostatními dny (dobami pojištění) v posledních 20 letech před vznikem invalidity tvoří získanou dobu pojištění v délce 10 let a 170 dnů, tedy zákonnou potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod. V období od 10. 12. 1989 do 12. 2. 1990 byl žalobce prokazatelně zaměstnán, a tedy důchodově pojištěn (viz rozhodnutí a veřejná listina - osobní list důchodového pojištění ze dne 30. 1. 2003). Rovněž v období od 1. 1. 1996 do 20. 5. 1997 musel být a byl žalobce pojištěn v délce 506 dnů, neboť pokud by tomu tak nebylo, pak by logicky žalovaná tuto dobu neevidovala v roce 2003 v osobním listu důchodového pojištění jako dobu pojištění žalobce. V rozhodné době a při účinném znění zákona o důchodovém pojištění žalobce tedy musel splňovat a splňoval zejména podmínku § 5 odst. 1 písm. e) zákona o důchodovém pojištění na příslušnou podporu, resp. hmotné zabezpečení. Veřejnou listinou je listina vydaná státními orgány ČR v mezích jejich pravomocí, která prokazuje pravdivost toho, co je v ní potvrzeno. Veřejnou listinou je v tomto smyslu tedy i osobní list důchodového pojištění žalobce. Nelze jednou dobu pojištění započítat a jindy bez jakéhokoliv odůvodnění stejnou dobu vyloučit. Tímto žalovaná založila současně nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí a dále vytvořila pro žalobce de facto neodstranitelnou důkazní situaci, když rozhodné skutečnosti lze zjistit pouze u žalované; jiný subjekt není kompetentní k vedení relevantní důchodové evidence. K tíži žalobce nelze klást ani skutečnost, že právě žalované se nepodařilo dohledat dobu zaměstnání u bývalého podniku Restaurace a jídelny Olomouc, s. p. – Restaurace Jalta. To, že se žalované tuto dobu nepodařilo dohledat v roce 2012, neznamená, že žalobce nebyl zaměstnán a pojištěn. Nedůsledné vedení evidence žalované nemůže jít k tíži žalobce, nemůže mít vliv na její správné a skutečné evidování a nemůže být vlivem pro zamítnutí výplaty invalidního důchodu. Kdo jiný by tuto evidenci měl dohledat než žalovaná, tím spíše za situace, když zápočtový list žalobce byl žalované odevzdán; dotyčný podnik je zlikvidován a vymazán z obchodního rejstříku téměř 17 let. Sama žalovaná dále poučuje žalobce (zadní strana osobního listu důchodového pojištění „vysvětlivky k osobnímu listu důchodového pojištění“), že pojmem „zaměstnání“ označuje dobu pracovního poměru a obdobných pracovněprávních vztahů s tím, že tato doba je uváděna dle podkladů z evidencí žalované. Jinými slovy tedy v roce 2003 žalovaná evidovala například období od 10. 12. 1989 do 12. 2. 1990 (zaměstnání), protože podklady musela mít a měla. Stejně tak tuto dobu žalovaná eviduje opětovně i v osobním listu důchodového pojištění žalobce ze dne 2. 5. 2012, přičemž rovněž ve svém vyjádření ze dne 4. 5. 2012, čj. XXX, žalovaná uvádí, že tuto dobu opětovně započítává. Obdobně pak musí žalovaná takto započíst i ostatní původně evidované a zjištěné doby (v roce 2003), zejména období od 1. 1. 1996 do 20. 5. 1997 (506 dnů). Žalovaná si náhodně a libovolně (nepřezkoumatelně) „pohrává“ s čísly (dobami pojištění), ač pro žalobce to má zásadní a existenční význam. Je třeba bezpodmínečně respektovat osobní list důchodového pojištění z roku 2003, který je svou povahou rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. a vytváří tak do budoucna překážku věci rozsouzené (res iudicata, § 48 správního řádu). V této souvislosti žalobce odkázal rovněž na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6A 25/2002 ze dne 23. 3. 2005, které vymezuje pojem rozhodnutí správního orgánu, a to na základě materiálních znaků s tím, že je nevýznamné, zda je úkon správního orgánu jako rozhodnutí výslovně označen a zda má zákonem předepsanou formu či nikoliv. Významná je skutečnost, zda je úkonem správního orgánu dotčena právní sféra žalobce, což nepochybně v roce 2003 byla, přičemž žalovaná nijak nepochybovala o zahrnutých dobách pojištění. Akceptováním současného postupu žalované a vyloučením původně zahrnutých dob pojištění dojde k nezhojitelnému a flagrantnímu porušení právní jistoty žalobce a porušení principu předvídatelnosti rozhodnutí. Žalobce zcela důvodně předpokládal a spoléhal na skutečnost, že podle osobního listu důchodového pojištění z roku 2003 má splněné doby pojištění tak, jak se v něm uvádí. Žalobce nemohl subjektivně ani objektivně předpokládat jiný závěr. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období 10 roků dokončeném po vzniku invalidity, přičemž tuto lhůtu nelze chápat jako samostatnou, ale doplňující k primární lhůtě pětileté, resp. desetileté. V této době, jak uvádí sama žalovaná, žalobce získal další dobu 365 dní (jednoho roku) za období od 23. 8. 2005 do 22. 8. 2006, kterou však žalovaná nijak žalobci nepřipočítává. Žalovaná uvádí, že žalobce získal dobu 8 roků a 329 dnů, bez zohlednění doby zaměstnání 65 dnů za období od 10. 12. 1989 do 12. 2. 1990, bez zohlednění doby původně prokázané a započtené 506 dnů za období od 1. 1. 1996 do 20. 5. 1997 i bez zohlednění doby vedené v evidenci úřadu práce 365 dnů za období od 23. 8. 2005 do 22. 8. 2006, ač žalovaná tvrdí, že dobu údajně zohlednila. Pokud by žalovaná dobu ve skutečnosti zohlednila, dospěla by k závěru, že žalobce potřebnou desetiletou dobu pojištění získal. K důkazu žalobce navrhnul osobní list důchodového pojištění z roku 2003, vysvětlivky k tomuto listu, osobní list důchodového pojištění z roku 2012, sdělení žalované ze dne 4. 5. 2012, internetový výpis z obchodního rejstříku vymazaného podniku Restaurace a jídelny Olomouc, s. p., výslech svědkyně S. S., archivní materiály Restaurací a jídelen Olomouc, uložené v archivu Magistrátu města Olomouc, sdělení Vězeňské služby ČR o jednotlivých pracovních zařazení žalobce během jednotlivých výkonů trestů odnětí svobody, a žalobce poté navrhl výslech svědků J. S., M. B., J. B., P. B., M. C., Š. K. a V. S.

[4] Žalovaná ve svém vyjádření sdělila, že ke dni vzniku invalidity žalobci chybí v rozhodném období 20 let do potřebné doby 10 let celkem 335 dnů. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod podle § 40 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. činí u žalobce 5 let a považuje se za splněnou též, byla-li získána v kterémkoliv období deseti let dokončeném po vzniku invalidity. K době potřebných pěti let však žalobci chybí 1 rok a 307 dnů. Určení rozhodného období po vzniku invalidity je tak přímo závislé na datu podání přihlášky k dobrovolnému pojištění a doba, kterou by musel žalobce doplatit pro získání potřebných pěti roků, závisí na délce doby pojištění získaném v takto nově stanoveném rozhodném období. Přitom před podáním přihlášky k dobrovolnému pojištění lze doplatit pojištění pouze v rozsahu jednoho roku. Z osobního listu důchodového pojištění, který je součástí rozhodnutí žalobce o jeho žádosti o invalidní důchod, je zřejmé, že byl naposledy pojištěn 31. 1. 2000 a od 28. 7. 2003 je veden jako uchazeč o zaměstnání. Pokud by přihlášku k dobrovolnému pojištění podal v tomto roce, bude spadat do rozhodného období pouze doba, kdy byl veden jako uchazeč o zaměstnání. Ta se mu započítává jako doba pojištění v rozsahu jednoho roku. K získání potřebných pěti roků pojištění by mu tedy chyběly celé čtyři roky, které by musel doplatit.

[5] Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 16. 2. 2012.

[6] Ze správního spisu krajský soud ve vztahu k souzené věci zjistil, že podle osobního listu důchodového pojištění ze dne 30. 1. 2003 celková doba pojištění žalobce činila 6268 dnů, tj. 17 roků a 63 dnů. V tomto listu je potvrzena bez vyměřovacího základu doba zaměstnání od 10. 12. 1989 do 12. 2. 1990, doba od 1. 1. 1996 do 20. 5. 1997 je započtena a uvedena s poznámkou „uchazeč o zaměstnání“.

[7] Z žádosti žalobce o invalidní důchod ze dne 19. 7. 2002 soud zjistil, že žalobce uvedl jako dobu pojištění 1989 – 1997 evidenci u úřadu práce a současně v roce 1995 zaměstnání číšníka a skladníka u Restaurací a jídelen Olomouc, restaurace Jalta.

[8] Z žádosti žalobce o invalidní důchod ze dne 2. 6. 2011 soud zjistil, že žalobce ohledně dob pojištění odkázal na evidenci žalované a že od 23. 8. 2006 do dne podání žádosti je bez pojištění a není veden u úřadu práce.

[9] Rozhodnutím žalované ze dne 21. 11. 2011 byla žalobci zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění potřebné doby pojištění. V rozhodnutí byl žalobce obeznámen s tím, že dobu vedení v evidenci úřadu práce po 31. 12. 1995 jako uchazeče o zaměstnání, po kterou nenáleželo hmotné zabezpečení nebo podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, lze hodnotit před dovršením věku 55 let nejvýše v rozsahu jednoho roku před vznikem nároku na důchod. Nedílnou součástí tohoto rozhodnutí byl osobní list důchodového pojištění ze dne 10. 11. 2011, podle kterého žalobce získal celkovou dobu pojištění 6062 dnů, tj. 16 roků a 222 dnů. Žalobcem namítaná doba od 10. 12. 1989 do 25. 2. 1991 zde není uvedena a rovněž zde není uvedena doba od 1. 1. 1996 do 31. 12. 1998.

[10] Žalovaná prověřila pracovní zařazení v jednotlivých výkonech trestu a ve vazbě a s ohledem na námitky žalobce prověřila podle žádosti o plný invalidní důchod sepsané 19. 7. 2002 pracovní poměr žalobce jako číšníka a skladníka v roce 1995 u podniku Restaurace a jídelny Olomouc, restaurace Jalta. Podle záznamu ze dne 9. 2. 2012 žalovaná neúspěšně prošla v archivu staré dávkové spisy a prověřovala dobu pojištění žalobce v restauraci Jalta. Současní majitelé restaurace Jalta podklady žalobce nedohledali.

[11] V napadeném rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobce splňoval zdravotní podmínku nároku na invalidní důchod, avšak nesplnil podmínku získání potřebné doby pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod. Datum vzniku částečné invalidity bylo stanoveno dnem 4. 7. 2002 a datum vzniku invalidity třetího stupně bylo stanoveno dnem 24. 9. 2010. Žalovaná odkázala na § 39 odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná vyhověla návrhu žalobce znovu posoudit jeho případ, ale ani v jednom rozhodném období od vzniku částečné invalidity a invalidity třetího stupně žalobce nesplnil podmínku získání potřebné doby pojištění. Žalovaná odkázala na § 40 odst. 1 písm. f) a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a uvedla, že žalobce je muž narozený v roce 1958, tedy jde o pojištěnce staršího 38 let a mladšího 55 let. V prvním rozhodném období pro vznik nároku na částečný invalidní důchod (získání pěti roků potřebné doby pojištění v posledních deseti letech před vznikem částečné invalidity, tj. v době od 4. 7. 1992 do 3. 7. 2002) žalobce získal pouze dva roky a 58 dnů doby pojištění. V rozhodném období, v němž byla doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku částečné invalidity, tj. v době od 23. 8. 2005 do 22. 8. 2006, žalobce získal pouze jeden rok od doby pojištění. Ve druhém rozhodném období pro vznik nároku na částečný invalidní důchod (získání 10 roků potřebné doby pojištění v posledních 20 letech před vznikem částečné invalidity, tj. v době od 4. 7. 1982 do 3. 7. 2002) žalobce získal pouze 8 roků a 329 dnů doby pojištění. V prvním rozhodném období pro vznik nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně (získání pěti roků potřebné doby pojištění v posledních deseti letech před vznikem invalidity třetího stupně, tj. v době od 24. 9. 2000 do 23. 9. 2010) žalobce získal pouze 1 rok doby pojištění. Ve druhém rozhodném období pro vznik nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně (získání 10 roků potřebné doby pojištění v posledních 20 letech před vznikem invalidity třetího stupně, tj. v době od 24. 9. 1990 do 23. 9. 2010) žalobce získal pouze 4 roky a 187 dnů doby pojištění. Žalovaná odkázala na § 5 odst. 1 písm. n) zákona o důchodovém pojištění (rozumí se od 1. 1. 1996, tj. od účinnosti tohoto zákona) a osvětlila žalobci, že pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastny osoby vedené v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci a dále po dobu, po kterou podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáležela, avšak jen v rozsahu nejvýše jednoho roku s tím, že tato doba se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod (v případě žalobce se rozumí ode dne vzniku invalidity), když žalobce nedosáhl věku 55 let. Proto žalovaná nemohla v rozhodných obdobích pro vznik nároku na částečný invalidní důchod, resp. pro nárok na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, resp. pro vznik nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, zohlednit dobu vedení evidencí úřadu práce, po kterou nebyla vyplácena podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci jen v rozsahu jednoho roku (konkrétně v době od 23. 8. 2005 do 22. 8. 2006). Z toho vyplývá, že nelze započítat do rozhodného období dobu vedení v evidenci na úřadu práce, po kterou nebyla vyplácena podpora v nezaměstnanosti ani podpora při rekvalifikaci, od 1. 1. 1996 do 20. 5. 1997 a dále od 28. 7. 2003 do 22. 8. 2005. Žalovaná v rámci řízení o námitkách došetřila dobu zaměstnání v roce 1995, kdy žalobce měl pracovat jako číšník a skladník podniku Restaurace a jídelny Olomouc, restaurace Jalta, tuto dobu zaměstnání se prošetřit nepodařilo. Dále žalovaná v rámci řízení o námitkách prošetřovala dobu výkonu vazby a dobu výkonu trestu odnětí svobody zejména v roce 1990 a dále od roku 1997 do roku 2011 a zjistila tyto doby a pracovní zařazení žalobce. Dobu, po kterou žalobce ve věznicích pracoval (1974 NVÚ Opava, 1976 až 1978 Žacléř, 1978 až 1981 NVÚ Liberec, 1984 až 1987 NVÚ Horní Slavkov, 1988 až 1989 NVÚ Horní Slavkov, 1999 až 2000 Věznice Kuřim), žalovaná do doby pojištění započítala v souladu s § 5 odst. 1 písm. l) zákona o důchodovém pojištění.

[12] Z dopisu žalované ze dne 4. 5. 2012 zaslanému žalobci soud zjistil, že v rámci šetření žádosti žalobce o době pojištění bylo žalobci sděleno, že mu byla započtena doba pojištění z let 1989 až 1990, tato doba byla rozepsána a vysvětlena, včetně vyměřovacího základu, k dopisu byl přiložen osobní list důchodového pojištění ze dne 2. 5. 2002, kde byla doba od 9. 12. 1989 do 12. 2. 1990 započtena (66 dnů) a byla zde evidována i doba od 1. 1. 1995 do 31. 12. 1995 jako doba nezaměstnanosti v délce 365 dnů. V dopise bylo žalobci vysvětleno, co je potřebná doba pojištění a že žalobce pro vznik nároku na částečný invalidní důchod v době 10 let v posledních 20 letech před vznikem částečné invalidity získal celkem 9 roků a 30 dnů a nikoliv jen původních více než 8 roků. Nedostatek potřebné doby pojištění pro vznik nároku na částečný invalidní důchod (nejméně 335 dnů) mohl podle dopisu žalobce řešit zaplacením pojistného na dobrovolné důchodové pojištění a v takovém případě se měl obrátit na okresní zprávu sociálního zabezpečení v místě výkonu jeho vazby. Ostatní uváděná rozhodná období pro vznik nároku na částečný invalidní důchod i pro vznik nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně tato doba neovlivňuje.

[13] Ze sdělení Vězeňské služby ČR ze dne 31. 7. 2012 soud zjistil, že žalobce pobýval od 20. 5. 1997 do 20. 7. 2003 ve věznici Kuřim, od 8. 12. 2003 do 11. 5. 2004 ve Věznici Olomouc, od 12. 4. 2006 do 5. 6. 2006 ve Věznici Olomouc, od 2. 2. 2007 do 1. 10. 2007 ve Věznici Olomouc, od 2. 6. 2008 do 10. 4. 2009 ve Věznici Heřmanice a od 19. 4. 2012 dosud ve Věznici Pardubice, plánovaný konec trestu je 8. 3. 2015, žalobce není pracovně zařazen a nemá žádný příjem a pobírá 100 Kč měsíčně sociální kapesné.

[14] Ze sdělení Zemského archivu v Opavě, státního okresního archivu Olomouc ze dne 3. 8. 2012 soud zjistil, že se ve fondech jmenovaných archivů nenacházejí požadované dokumenty pro doložení zaměstnání, vyplacených mezd a odvedeném pojistném u podniků Restaurace a jídelny Olomouc pro rok 1990 s tím, že se soud má obrátit s žádostí na spisovnu Magistrátu města Olomouce.

[15] Ze sdělení Vězeňské služby ČR ze dne 28. 8. 2012 soud zjistil, že požadované informace na pracovní zařazení mohou soudu sdělit pouze věznice, které jsou vedeny u jednotlivých trestů, protože v těchto věznicích jsou uloženy finanční spisy žalobce.

[16] Ve svém dopise ze dne 31. 8. 2012 žalobce uvedl, že pracoval v Krematoriu Olomouc a. s. a to spadalo pod Správu hřbitovů, pracoval tam jako spalovač – obsluha plynových pecí a u tohoto podniku si také dělal kurs na plynové kotle. Sídlo tohoto podniku bylo v budově dnes již Krajského soudu - pobočky Olomouc. Spolupracovníkem žalobce v té době byl M. V. z Olomouce.

[17] Ze sdělení Vězeňské služby ČR ze dne 7. 9. 2012, Věznice Pardubice, soud zjistil, že žalobce je zařazen ve výkonu trestu odnětí svobody od 19. 4. 2012 a od 22. 5. 2012 a je umístěn ve Věznici Pardubice, není pracovně zařazen a nemá žádný postižitelný příjem.

[18] Ze sdělení Vězeňské služby ČR ze dne 11. 9. 2012, Vazební věznice Olomouc, soud zjistil, že žalobce byl od 8. 12. 2003 do 11. 5. 2004 ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Olomouc a nebyl pracovně zařazen, dále byl od 10. 4. 2006 do 5. 6. 2006 ve výkonu trestu odnětí svobody ze Vazební věznici Olomouc a nebyl pracovně zařazen a od 2. 2. 2007 do 1. 10. 2007 byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Olomouc a nebyl pracovně zařazen.

[19] Ze sdělení Vězeňské služby ČR, Věznice Kuřim, ze dne 13. 9. 2012, soud zjistil, že žalobce se nacházel od 20. 5. 1997 do 20. 7. 2003 ve výkonu trestu odnětí svobody a pracovně byl zařazen pouze od 13. 12. 1999 do 31. 1. 2000. Věznice Kuřim přiložila mzdový list s potřebnými údaji. Z těchto mzdových listů soud zjistil, že žalobce odpracoval v uvedené době 23 dnů v roce 1999 a 31 dnů v roce 2000.

[20] Ze sdělení Vězeňské služby ČR, Věznice Heřmanice, ze dne 17. 9. 2012, soud zjistil, že žalobce se zde nacházel ve výkonu trestu v době od 2. 6. 2008 a dne 10. 4. 2009 byl propuštěn na svobodu a po celou dobu výkonu trestu nebyl pracovně zařazen.

[21] Ze sdělení Statutárního města Olomouc, odboru správy, oddělení spisové služby, ze dne 25. 9. 2012 soud zjistil, že do spisovny Magistrátu města Olomouce byly předány na základě předávacích protokolů ze dne 20. 7. 1994 a 10. 8. 1994 dokumenty Restaurace a jídelny Olomouc s. p. v likvidaci, a to v rozsahu let 1953 až 1994. V současné době jsou v této spisovně uloženy pouze mzdové listy a osobní spisy zaměstnanců z let 1959 až 1994. Požadované mzdové podklady žalobce za rok 1995 se v této spisovně nenacházejí.

[22] Ze sdělení Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Olomouci ze dne 17. 10. 2012 soud zjistil, že žalobce byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 28. 7. 2003 do 22. 8. 2006. Důvod jeho vyřazení bylo sankční vyřazení – nedostavil se na úřad práce ve stanoveném termínu. Podle přiloženého přehledu činností a evidencí uchazeče ze dne 17. 10. 2012 byl žalobce evidován na úřadu práce v Olomouci od 26. 2. 1991 do 3. 7. 1992; od 4. 7. 1992 do 31. 8. 1992 byl zaměstnán v pracovním poměru u subjektu: Křepelka Olomouc; od 28. 9. 1993 do 21. 6. 1994 byl žalobce evidován na úřadu práce v Olomouci jako uchazeč o zaměstnání; od 15. 11. 1994 do 20. 5. 1997 byl žalobce evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání; od 20. 5. 1997 do 20. 7. 2003 byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody; od 8. 12. 2003 do 11. 5. 2004 byl žalobce ve vazbě; od 28. 7. 2003 do 20. 12. 2006 byl žalobce evidován na úřadu práce v Olomouci jako uchazeč o zaměstnání.

[23] Ze sdělení Statutárního města Olomouc, odboru správy, oddělení spisové služby, ze dne 24. 10. 2012, soud zjistil, že doba zaměstnání žalobce u Správy hřbitovů, jak udává, mohla spadat i pod bývalou organizaci Služby města Olomouce, ve všech osobních spisech ani mzdových listech (rozsah 1964 až 1994) této organizace nebyl nalezen. Lze s určitostí potvrdit, že Správa hřbitovů nespadá pod jednu z bývalých organizací uložených v centrální spisovně Magistrátu města Olomouce. Požadované dokumenty se mohou nacházet u příspěvkové organizace Hřbitovy města Olomouce, která má svůj vlastní archiv.

[24] Ze sdělení příspěvkové organizace Hřbitovy města Olomouce ze dne 7. 5. 2013 soud zjistil, že tento subjekt vznikl k 1. 7. 1999 delimitací z dnešních Technických služeb města Olomouce, a. s. a žalobce nebyl v letech 1995 až 1997 zaměstnancem Hřbitovů města Olomouc.

[25] Ze sdělení společnosti Rakas s. r. o. – hotel Flora ze dne 12. 6. 2013 soud zjistil, že tento subjekt nearchivuje zaměstnance Restaurací a jídelen, archivuje pouze Interhotel Ostrava, tedy hotel Národní dům, Palác a Flora v Olomouci.

[26] Z žalobcem přiloženého výpisu z obchodní rejstříku soud po ověření jeho platnosti v internetovém obchodním rejstříku zjistil, že státní podnik Restaurace a jídelny Olomouc, státní podnik, byl vymazán z obchodního rejstříku ke dni 5. 6. 1995 po zrušení a po likvidaci, bez právního nástupce.

[27] Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce v roce 1995 pracoval u Restaurací a jídelen, vedoucí byl pan B., pak byla vedoucí a majitelka paní S. Co bylo předtím, si žalobce nepamatuje, jen ví, kde pracoval, ale ne přesné doby, pak byl na úřadu práce a pak měl úraz. Zápočtové listy žalobce odevzdával na OSSZ a na úřadu práce. Pro zápočtový list se žalobce musel k paní S. vracet, protože ta už měla pak jen restauraci Křepelka. Jak žalobce zjistil, pan S., pan C. a pan B. jsou již po smrti. K dotazu soudu žalobce uvedl, že měl uzavřenou smlouvu s panem B. a neví, jestli tam pracoval rok nebo sedm měsíců, pracoval u úklidu a ve skladě, jako číšník a obsluha automatu. Potvrdit to mohou bratři a matka, bydlel naproti. Pracoval i pro jiné restaurace, např. hotelový dům Opera. Ví stoprocentně, že tam byl v roce 1995, protože v roce 1996 byl na úřadu práce a v květnu 1997 ho pak zavřeli. K dotazu soudu žalobce uvedl, že pracoval u Správy hřbitovů města Olomouc, ale nepamatuje si kdy, na dotaz soudu, jestli to bylo před revolucí nebo po ní, uvádí, že to bylo ještě před ní.

[28] Zástupkyně žalované vysvětlila terminologický rozdíl v osobních listech důchodového pojištění o dobách pojištění a zaměstnání a dále uvedla, že podle potvrzení úřadu práce ze dne 25. 10. 2002 má žalobce evidovány doby evidence na úřadu práce 2/91 – 7/92, 9/93 - 6/94 a od 15. 11. 1994 do 20. 5. 1997. Do konce roku 1995 byla žalobci plně hodnocena doba evidence na úřadu práce. Od 1. 1. 1996 při rozhodování o částečném invalidním důchodě v roce 2002 byla hodnocena dle právní úpravy účinné do roku 2008 tato doba a do doby pojištění se hodnotila doba evidence na úřadu práce maximálně do tří let. Při rozhodování o invalidním důchodu III. stupně (shledána od září 2010) bylo v roce 2010 hodnoceno období evidence na úřadu práce podle zákona č. 382/2008 Sb., § 5 písm. n). Do doby důchodového pojištění se hodnotila doba evidence na úřadu práce do roku 1995 a od roku 1996 od data vzniku nároku zpětně, u osob do 55 let věku maximálně jeden rok. Proto žalobci byla tato doba zhodnocena jenom v délce jednoho roku za období 2005 – 2006.

[29] Z výslechu svědkyně M. B. soud zjistil, že svědkyně má 79 let, v roce 1996 prodělala operaci nohou a moc o svém synovi nevěděla. Dělal u Restaurací a jídelen, než ho zavřeli, pak byl na dlouho zavřený. Mluvil o Jaltě a dalších. Neví, jestli tam chodil, nebo pracoval, ale nosil odsud špinavé oblečení a zbytky jídla pro psa. Těch restaurací bylo víc, padaly jména Jalta, Banát, Ječmen, Pila. Na hřbitovy chodil hodně, prala jeho věci, sbírali ze silnice ledacos, neví o něm tolik, protože se oženil. Svědkyně byla nepohyblivá a byla ráda, že jí z restaurace pomohl živit vlčáka "zbytkama". Pracoval tam před rokem 1997. K dotazu soudu uvedla, že spolu bydleli, ale to už svědkyně „nemohla”. K dotazu zástupce žalobce, jestli žalobce pracoval v restauraci dlouhou či krátkou dobu, svědkyně uvedla, že to bylo dlouho, možná v letech 1995 a 1996.

[30] Z výslechu svědka P. B. soud zjistil, že je žalobcův nevlastní bratr. Po předestření přezkoumávané věci a na dotaz na zaměstnání žalobce u hřbitovů a u Restaurací a jídelen svědek uvedl, že žalobce u hřbitovů pracoval, neví jak dlouho, u Restaurací a jídelen pracoval, asi v roce 1995 a 1996. Svědek se rozváděl a tak chodil naproti domů do restaurace Jalta za žalobcem, neví kdy, byl tam na oběd, bratr obsluhoval dole. Neví, jestli tam pracovala i jeho manželka, jestli mu tam vypomáhala. Možná pracoval ještě v pizzerii, ale to už neví. K dotazu zástupce žalobce svědek uvedl, že neví, jestli tam svědek pracoval delší dobu, uvedl, že neví přesně, je to dlouho.

[31] Z výslechu svědka J. B. soud zjistil, že je bratr žalobce. K předmětu výslechu svědek uvedl, že je to doba, co žalobce dělal v restauracích, ale kde neví, možná to byla Jalta. Žalobce ho zval s dětmi, ale svědek bydlel v Kopřivnici, žalobce dělal i na hřbitově, ale kde a jak dlouho, neví. K dotazu zástupce žalobce, zda žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody, svědek uvedl, že se tehdy staral o mamku, byla v Olomouci na rehabilitaci po operaci s kyčlemi. K dotazu, jestli žalobce před touto dobou pracoval v Olomouci, svědek řekl, že někdy předtím určitě. Na dotaz, jak dlouhou dobu, svědek uvedl, že delší dobu, přesněji by to věděla mamka. Svědek má tři děti, jedno se tehdy narodilo. Mamka mu říkala, že B. dělá v Olomouci v hospodě a zvali ho a třeba volali např. v dubnu a pak za tři měsíce. K dotazu žalobce, zda si svědek vzpomíná na D. (B.), svědek uvedl, že ano. Na dotaz žalobce, zda k tomu může svědek něco říct, svědek uvedl, že neví, kde dělal přesně, ale u Prioru. Žalobce uvedl, že tam chodil pan B. každý den a že vozíval svědka domů. To svědek potvrdil. K dotazu zástupce žalobce, kolikrát byl svědek zván, svědek uvedl, že možná tři čtvrtě roku, přesně neví, měl děti a práci v Kopřivnici. K dotazu zástupkyně žalované, kdy se mu narodilo dítě, svědek uvedl, že v dubnu 1995 a k dotazu, zda měli blízký stav s žalobcem a zda se mu nesvěřil, jestli má uzavřenou pracovní smlouvu, svědek uvedl, že to neví.

[32] Žalobce se dotázal zástupkyně žalované, zda neevidují zápočtové listy, které žalobce určitě odevzdával „na sociálce“. K tomu zástupkyně žalované uvedla, že na OSSZ zápočtové listy vůbec neevidují pro důchodové pojištění. ELDP se odesílaly OSSZ v 90. letech v papírové podobě, po kontrole pak ČSSZ.

[33] Žalobce rovněž uvedl, že odevzdání zápočtového listu by potvrdila i manželka, byli tam spolu, ona měla postiženou dceru z prvního manželství.

[34] Zástupkyně žalované k provedenému dokazování uvedla, že sporná byla doba zaměstnání v letech 1996 - 1997, v té době byl žalobce veden v evidenci Úřadu práce. O tom poskytl vyjádření úřad práce jak žalované, tak soudu. To žalovaná zhodnotila podle § 5 odst. 1 písm. n) zákona o důchodovém pojištění. Dobu od ledna 1996 do května 1997 a od července 2003 do 22. 8. 2005 nebylo možno žalobci započítat, protože doba přesahuje jeden rok před vznikem nároku na důchod a vzhledem k věku žalobce se maximálně započítá doba jednoho roku vedení v evidenci úřadu práce.

[35] Zástupce žalobce kromě návrhu na výslech tří svědkyň navrhl, aby k době od ledna 1996 do května 1997 bylo dotazem u Úřadu práce zjištěno, jak byly evidovány tyto svědkyně, když pracovaly s žalobcem na stejném pracovišti.

[36] Žalobce uvedl, že zápočtový list předal žalované, že ta má přehled o jeho zaměstnání, potvrdil to i veřejný ochránce práv.

[37] Zástupkyně žalované při jednání soudu uvedla, že zápočtové listy se žalované neposílají, pouze se odevzdávají na úřadu práce. Do konce roku 2006 se posílaly žalované ELDP po skončení zaměstnání a nyní je zaměstnavatelé každoročně žalované posílají po skončení kalendářního roku. Pokud se žalovaná vyjadřovala k dobám zaměstnání, tak to bylo pouze v souvislosti s oznámením o šetření do pojištění.

[38] Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

[39] Úvodem soud předesílá, že napadené rozhodnutí neshledal jako nepřezkoumatelné. Jak vyplývá z judikatury, za nepřezkoumatelné považujeme takové rozhodnutí, které postrádá základní náležitosti rozhodnutí. Těmi jsou výrok, odůvodnění a poučení. Již na první pohled je zjevné, že všechny tyto náležitosti napadené rozhodnutí beze zbytku splňuje. Můžeme též rozlišovat nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, považujeme za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost takové rozhodnutí, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně správní orgán rozhodl, tj. zda odvolání zamítl, odmítl nebo mu vyhověl. Spadají sem i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím vázán. Ani takové nedostatky v napadeném rozhodnutí nelze v žádném případě nalézt. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů podle rozsudku Nejvyššího správního soudu je založena na nedostatku důvodů skutkových. Musí se při tom jednat o vady skutkových zjištění, o nichž správní orgán opírá své rozhodnutí. Jak vyplývá z předložených správných spisů i napadeného rozhodnutí, žalovaná posuzovala důkazy, které v souladu se zákonem získala a provedla. Všechny námitky žalobce týkající se údajné nezákonnosti rozhodnutí žalované ze dne 16. 11. 2011 a jemu předcházejícího řízení (aniž by žalobce uvedl skutkové či právní okolnosti, za kterých své tvrzení vyvozuje) žalovaná plně vyvrátila v naplněném rozhodnutí.

[40] O datech a druhu invalidity nebylo mezi účastníky sporu. Sporná byla otázka, zda žalobce získal potřebnou dobu pojištění v jednotlivých rozhodných obdobích tak, aby splnil potřebnou podmínku na vznik nároku na invalidní důchod.

[41] Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se

a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo

b) invalidním následkem pracovního úrazu.

[42] Podle § 40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku nad 28 let pět roků.

[43] Podle § 40 odst. 2 téhož zákona potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity, u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky.

[44] Podle § 40 odst. 3 téhož zákona pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se za dobu pojištění považuje též doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. n) a dále doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice, a to před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky, a po dosažení věku 18 let po dobu prvních 6 let tohoto studia. Ustanovení § 12 odst. 1 věty druhé platí zde přiměřeně.

[45] Podle v § 5 odst. 1 písm. n) téhož zákona pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastny osoby vedené v evidenci Úřadu práce České republiky - krajské pobočky, popřípadě pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen "krajská pobočka Úřadu práce") jako uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, a v rozsahu nejvýše tří let též po dobu, po kterou jim tato podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáleží, s tím, že tato doba tří let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod, doba, po kterou podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáležela před dosažením věku 55 let, se do ní započítává v rozsahu nejvýše 1 roku a nezapočítává se do ní doba účasti na pojištění podle § 6 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a doba výkonu výdělečné činnosti, která podle zvláštního právního předpisu nebrání (není překážkou) zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, a to i když tato činnost zakládá účast na pojištění,

[46] Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce nedosáhl věku 65 let a v době podání žádosti v souzené věci (2. 6. 2011) mu bylo více než 28 let. V době vydání napadeného rozhodnutí žalobci ještě nebylo 55 let. V žalobcem namítané době byl evidován v záznamech žalované jako zaměstnanec a splnil dobu pojištění v délce 66 dnů od 10. 12. 1989 do 12. 2. 1990. To soud zjistil z osobního listu důchodového pojištění ze dne 2. 5. 2012. Námitka žalobce, že tato doba mu nebyla započítána, není důvodná. Sama tato doba však k získání potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nestačí.

[47] Žalobci byla v souladu s § 40 odst. 3 a § 5 odst. 1 písm. n) zákona o důchodovém pojištění započtena do doby pojištění doba evidence u úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání od 1. 1. 1995 do 31. 12. 1995, a to v délce jednoho roku, další mu již započítána s ohledem na znění § 5 odst. 1 písm. n) zákona o důchodovém pojištění být započítána nemohla, protože přesahovala dobu jednoho roku (to se týká doby od 1. 1. 1996 do 20. 5. 1997 a stejně tak doby od 28. 7. 2003 do 20. 12. 2006, příp. další doby do vydání napadeného rozhodnutí, resp. evidence u úřadu práce od dosažení 55 let). Doba evidence u úřadu práce po celý rok 1995 byla spolehlivě zjištěna ze sdělení Úřadu práce ze dne 17. 10. 2012, z osobního důchodového listu ze dne 2. 5. 2012, ze dne 30. 1. 2003, ze dne 10. 11. 2011 a ze správního spisu – z žádosti žalobce o invalidní důchod z roku 2002.

[48] Pro dobu od 1. 1. 1996 do 20. 5. 1997 bylo zjištěno a postaveno najisto, že žalobce byl evidován u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. To soud zjistil ze sdělení Úřadu práce ze dne 17. 10. 2012, totéž bylo zjištěno již ve správním řízení žalovanou a uvedeno v osobním listu důchodového pojištění ze dne 2. 5. 2012, ze dne 30. 1. 2003, ze dne 10. 11. 2011 a ze správního spisu – z žádosti žalobce o invalidní důchod z roku 2002. U státního podniku Restaurace a jídelny, s. p., žalobce být zaměstnán nemohl, neboť tento podnik od 5. 6. 1995 právně vůbec neexistoval a žádného právního nástupce neměl.

[49] Tvrzení žalobce, že byl v období 1995 – 1997 zaměstnán, nebylo provedenými důkazy prokázáno. Svědectví matky žalobce nemělo takovou důkazní hodnotu a vypovídací schopnost, aby bylo jako řádný důkaz použito, matka žalobce s určitostí a jistotou žádné doby zaměstnání žalobce jasně nepotvrdila. Totéž soud konstatuje i o svědectví obou bratrů žalobce.

[50] Nadto sám žalobce uvádí ve svých podáních, že má výpadky paměti, takže jeho tvrzení je jednak nedůvěryhodné a jednak nebylo nijak prokázáno. Rovněž svědci, kteří jsou rodinní příslušníci, nepožívají plné důvěryhodnosti, neboť mohou mít zájem vypovídat ve prospěch žalobce

[51] Soud nevyhověl návrhům na výslech dalších žijících svědků, protože jejich svědectví by nemohla přinést takový důkaz, který by popřel zjištěnou skutečnost, že žalobce byl evidován na úřadu práce. Ostatně žalobce nenamítal, že by u úřadu práce nebyl evidován, naopak ve správním řízení i v soudním řízení správním se domáhal opakovaně toho, aby mu byla uznána jako doba pojištění doba evidence u úřadu práce za celý rok 1995, celý rok 1996 a od 1. 1. 1997 do 20. 5. 1997. To, že žalobce byl evidován na úřadu práce v roce 1996, vyplývá i z jeho výpovědi u soudu.

[52] Soud nevyhověl návrhu žalobce na dokazování dotazem a sdělením úřadu práce, jak byly evidovány navržené svědkyně, když pracovaly s žalobcem na stejném pracovišti. Takový důkaz by nebyl pro souzenou věc relevantní.

[53] Žádné další důkazy žalobce nepředložil a nedoložil svá tvrzení, a nenavrhoval takové důkazy, které by mohly jeho tvrzení prokázat. Soud vyhověl celé řadě návrhů žalobce na dokazování, ale ani provedené důkazy tvrzení žalobce nepotvrdily.

[54] Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav věci shora citovaná zákonná ustanovení účinná ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované a zjistil, že žalobce byl ve sporné době 1. 1. 1995 až 20. 5. 1997 evidován u úřadu práce, což bylo jednoznačně prokázáno a postaveno najisto a proto současně nemohl být v souladu s tehdy účinnými zákony zaměstnán a účasten důchodového pojištění. Mezi jednotlivými osobními listy důchodového pojištění vzhledem k výše uvedené argumentaci nejsou rozpory o započítané době pojištění.

[55] Soud pro stručnost odkazuje na argumentaci žalované v napadeném rozhodnutí, se kterou se ztotožnil. Žalovaná vybrala správně právní normy a aplikovala je správně na zjištěný skutkový stav. Zdejší soud neshledal v souzené věci překročení mezí správního uvážení ani jeho zneužití.

[56] Z provedeného dokazování tedy vyplynulo, že žalobce nevznesl žádné námitky, které by rozporovaly stav zjištěný žalovanou a následně potvrzený soudem, přičemž soud uvedl, které důkazy odmítl provádět a z jakých důvodů a které provedl a jaké závěry z nich učinil. Skutkový stav byl zjištěn na základě přijatých důkazů, které byly ve vzájemném souladu. S ohledem na výše uvedenou argumentaci učinil soud závěr o tom, že žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí nesplnil podmínku potřebné doby pojištění jakožto podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod a jeho námitky jsou nedůvodné. V napadeném rozhodnutí žalovaná učinila obsahově totožný závěr a proto její rozhodnutí v testu zákonnosti i právnosti obstálo. Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

[57] Žádnému z účastníků nepřiznal soud náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl úspěšný a žalovaná nemá právo na náhradu nákladů ze zákona (§ 60 odst. 1, 2 s. ř. s. a § 118d odst. 1 zákona č. 582/91 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Olomouci dne 24. 9. 2013

JUDr. Martina Radkova

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru