Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

72 A 13/2016 - 21Rozsudek KSOL ze dne 28.07.2017

Prejudikatura

7 As 137/2011 - 52

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 As 262/2017

přidejte vlastní popisek

72 A 13/2016 - 21

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní

JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., ve věci žalobce D. K., bytem L. č. I 6861, Z.,

zastoupeného JUDr. Radkem Bechyněm, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín,

proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati

21, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2016, č. j. KUZL-

17020/2016, ve věci přestupku,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Včas podanou žalobou žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného, citovaného v záhlaví. Tímto rozhodnutím žalovaný změnil formulaci výroku rozhodnutí Městského úřadu Vsetín (dále „správní orgán I. stupně“) ze dne 20. 1. 2016, č. j. MUVS 8994/2015/OSA/Vr/21, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.

[2] Přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 11. 8. 2015 v 6.55 h v obci Střelná, na silnici I/49, v blízkosti bývalého hraničního přechodu ve směru jízdy od obce Střelná, řídil nákladní motorové vozidlo Volkswagen Caddy, RZ X, i když mu byl dne 12. 7. 2015 zadržen řidičský průkaz, a to na základě potvrzení o zadržení řidičského průkazu č. j. KRPZ-74142-3/PŘ-2015-150518.

[3] Podle rozhodnutí žalovaného tím žalobce úmyslně porušil § 118 odst. 2 zákona o silničním provozu.

[4] Za tento přestupek byly žalobci uloženy pokuta ve výši 5.000 Kč, zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců a paušální náhrada nákladů správního řízení ve výši 1.000 Kč.

[5] V žalobě žalobce namítal, že nebyl prokázán materiální znak přestupku a že nebylo prokázáno zavinění.

[6] Žalovaný se nezabýval tím, zda šlo o řidiče, který řidičské oprávnění nikdy neměl nebo řidičem, který již řidičské oprávnění v minulosti měl. Žalobce nikdy řidičské oprávnění nepozbyl a byl způsobilý být držitelem řidičského oprávnění. Nejde tedy o narušení veřejného zájmu, nemohl ohrožovat ostatní účastníky silničního provozu. Žalobce naplnil pouze formální znaky jednání. Žalovaný dále pochybil, když neuvedl, jaké konkrétní zvláštní okolnosti neshledal, aby nebyly naplněny materiální znaky. Naopak, žalobce měl za to, že u něj došlo k naplnění zvláštních okolností případu. Žalobce nikoho neohrožoval a nebyl stavěn hlídkou Policie ČR při spáchání přestupku např. překročením nejvyšší povolené rychlosti apod.

[7] Žalobce si nebyl vědom, že když mu byl zadržen řidičský průkaz, že nesmí jakkoli užívat motorová vozidla. O tom nebyl ze strany zasahujících policistů nijak informován. Žalobce se domníval, že může být pokutován pouze za to, že nemá řidičský průkaz u sebe. Žalobci ani veřejnosti není známo, že po uplynutí trestu zákazu činnosti musí řidič požádat o vrácení řidičského průkazu. O tom nebyl žalobce poučen. Žalobce se stal držitelem řidičského oprávnění v době, kdy nebyla povinnost žádat o vrácení řidičského oprávnění po uplynutí zákazu řízení motorových vozidel v zákoně upravena.

[8] Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobci byl zadržen řidičský průkaz dne 12. 7. 2015 z důvodu zjištění alkoholu v dechu. Rozhodnutím Městského úřadu ve Vizovicích byl žalobci zadržen řidičský průkaz podle § 118c odst. 1 zákona o silničním provozu a nesměl řídit motorová vozidla podle § 118b odst. 2 téhož zákona. Tato skutečnost je uvedena i v potvrzení o zadržení řidičského průkazu. Toto potvrzení žalobce podepsal.

[9] Žalovaný se vypořádal se všemi odvolacími důvody, řízení před správním orgánem I. stupně proběhlo podle zákona. S materiálním znakem přestupku se žalovaný vypořádal na stranách 8 a 9 napadeného rozhodnutí, na svou argumentaci odkázal. Žalobce věděl, že mu byl zadržen řidičský průkaz, byl na místě kontroly, podepsal potvrzení o zadržení řidičského průkazu, které obsahovalo poučení o tom, že nesmí řídit motorová vozidla. Podle žalovaného vědomá ignorance pravidel silničního provozu žalobcem je společensky škodlivá a nežádoucí a o naplnění materiálního znaku přestupku zde nemůže být pochyb, a to i tehdy, kdy žalobce nepozbyl řidičské oprávnění a nikoho fakticky neohrozil.

[10] Námitka žalobce, že nevěděl, že při zadržení řidičského průkazu nebude moct řídit motorová vozidla, je vědomě nepravdivá. Žalobce byl informován zasahujícími policisty, že po dobu zadržení řidičského průkazu nesmí řídit motorová vozidla, toto je i obsahem potvrzení, které žalobce podepsal. Podle žalovaného si zástupce žalobce popletl případ žalobce s jiným případem. U žalobce se nejedná o to, že by podle § 94a odst. 1 zákona o silničním provozu pozbyl řidičské oprávnění z důvodu uložení trestu nebo zákazu řízení motorových vozidel a nepožádal si o vrácení řidičského oprávnění a navzdory tomu řídil motorové vozidlo. U žalobce jde o jinou situaci. Žalobce řidičské oprávnění nepozbyl, neřídil tedy bez řidičského oprávnění, ale řídil motorové vozidlo v době, kdy mu byl zadržen řidičský průkaz.

[11] Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 12. 4. 2016 – s přihlédnutím ke specifikům daného řízení, popsaným v další části rozsudku.

[12] Ze správního spisu ve vztahu k projednávané věci soud zjistil z rozhodnutí Městského úřadu Vizovice ze dne 27. 7. 2015, č. j. MUVIZ 13405/2015, že žalobci byl zadržen řidičský průkaz do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku. Toho se měl žalobce dne 12. 7. 2015 v 3.35 h dopustit tím, že mu byla naměřena hodnota alkoholu v dechu 0,40, resp. 0,38 promile. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 8. 2015.

[13] Podle oznámení o zadržení řidičského průkazu, vydaného Policií ČR dne 12. 7. 2015, žalobce s naměřenými hodnotami souhlasil a byl mu zadržen řidičský průkaz.

[14] U ručně psaného potvrzení o zadržení řidičského průkazu dne 12. 7. 2015 soud zjistil, že žalobce jej podepsal a byl poučen o důsledku zadržení tak, že tučným písmem bylo uvedeno: „Po dobu zadržení řidičského průkazu nesmí držitel řidičského oprávnění řídit motorové vozidlo“.

[15] V rozhodnutí ze dne 20. 1. 2016 správní orgán I. stupně (ve vztahu k žalobním námitkám) uvážil, že přestupek byl spáchán na veřejně přístupném místě na frekventované silnici, kde je větší pravděpodobnost kolize. Přestupek byl spáchán z nedbalosti, žalobci ještě nebyl vrácen řidičský průkaz a měl tedy vědět, že nemůže řídit žádné motorové vozidlo. Žalobce dobře věděl, že mu byl zadržen řidičský průkaz. Závažnost přestupku považoval správní orgán I. stupně za vysokou, žalobce ohrozil zájem chráněný zákonem, tedy bezpečnost silničního provozu.

[16] Žalovaný v rozhodnutí o odvolání podrobně popsal průběh řízení a zadržení řidičského průkazu žalobci. Žalovaný do výroku i odůvodnění doplnil formu zavinění o úmyslnou. Žalobce věděl o tom, že mu byl zadržen řidičský průkaz a věděl, že během zadržení řidičského průkazu nesmí řídit motorová vozidla (usedl za volant motorového vozidla a ujal se jeho řízení i s tímto vědomím). Skutkový stav byl zjištěn dostatečně, mezi podklady rozhodnutí nejsou žádné rozpory.

[17] K námitkám, které jsou shodné s žalobními, žalovaný doplnil k úvaze správního orgánu I. stupně o materiálním znaku přestupku, že individuální silniční doprava je v soudobé industriální a vysoce motorizované společnosti takovým fenoménem, že si život bez motorového vozidla dnes málokdo dokáže představit. Provoz na pozemních komunikacích je dnes velice hustý, rychlý a bohužel i dost agresivní, nebezpečný a bezohledný a proto je v zájmu společnosti, aby za volanty motorových vozidel neusedali řidiči, kteří nesmí řídit motorová vozidla anebo nemají řidičské oprávnění, třeba po přechodnou dobu. Materiálním znakem přestupku se rozumí společenská škodlivost, která spočívá v ohrožení nebo porušení zájmů a hodnot chráněných zákonem. Žalobce řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, a proto mu byl za toto závažné protiprávní jednání odebrán řidičský průkaz. Žalobce byl přitom poučen, že nesmí řídit motorová vozidla po dobu zadržení řidičského průkazu. Toto žalobce nerespektoval a dne 11. 8. 2015 se ujal řízení vozidla, ač věděl, že toto činit nesmí. Tím sice nedošlo k bezprostřednímu a přímému ohrožení účastníků silničního provozu – žalobce neztratil odebráním řidičského průkazu schopnost ovládat vozidlo, ani nezapomněl dopravní předpisy. Nicméně je určitě v zájmu společnosti, aby za volanty motorových vozidel neusedali řidiči, kteří nejsou schopni nebo ochotni dodržovat elementární pravidla silničního provozu, kteří vědomě ignorují zákon o silničním provozu a kteří řídí motorové vozidlo i přes zákaz. Společenská škodlivost jednání žalobce spočívá v ohrožení celospolečenského zájmu, kterým, je bezpečnost silničního provozu, jehož se účastní všichni lidé a všichni mají zájem na tom, aby ze strany neukázněných a nedisciplinovaných řidičů nedocházelo k ohrožování životů, zdraví a majetku.

[18] Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

[19] K zániku odpovědnosti za přestupek podle § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o přestupcích“), nedošlo, neboť přestupek byl spáchán dne 11. 8. 2015 a napadené rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci dne 18. 4. 2016.

[20] Dále soud konstatuje, že skutková podstata přestupku podle účinné právní úpravy existuje i ke dni vydání rozsudku, a to včetně shodné právní úpravy sankcí, proto posuzoval souzenou věc podle hmotněprávní úpravy účinné v době spáchání přestupku v souladu s § 7 odst. 1 zákona o přestupcích.

[21] Se skutkovými a právními závěry žalovaného se soud ztotožnil.

[22] Na úvod soud předesílá, že správní orgány obou stupňů se podrobně a pečlivě vypořádaly se všemi námitkami vznášenými žalobcem v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně, jakož i v odvolacím řízení. Rozhodnutí žalovaného, které tvoří s rozhodnutí správního orgánu I. stupně jeden celek, je plně přezkoumatelné a přesvědčivé. Žalovaný přitom nepominul žádnou z odvolacích námitek žalobce.

[23] Žalovaný se řádně vypořádal s námitkou, v níž žalobce (shodně jako nyní v žalobě) namítal, že správní orgán I. stupně se dostatečně nezabýval otázkou, zda byl naplněn materiální znak přestupku, přičemž dle názoru žalobce nedošlo k ohrožení ostatních osob. Z rozhodnutí žalovaného je zřejmé, že za žalobcem porušený chráněný zájem označil organizaci dopravy na určitém území vyplývající z místní a obecné úpravy, individuálně pak zájem těch, kteří respektují úpravu pro rychlost jízdy v obci a jako ostatní účastníci provozu na pozemních komunikacích oprávněně předpokládají, že všichni účastníci provozu na pozemních komunikacích dodržují pravidla silničního provozu. Uvedené zájmy stěžovatel svým jednáním porušil, neboť se jednalo o úsek na frekventované silnici, kde se vyskytuje větší množství motorových vozidel, jde o silnici I. třídy, v blízkosti hraničního přechodu se Slovenskou republikou. Vzhledem ke zjištěnému považoval správní orgán I. stupně míru společenské nebezpečnosti za vysokou a uvedl, že je v místě zjištěného přestupku větší možnost kolize.

[24] Žalovaný rovněž zdůraznil nebezpečnost takového jednání, a to i s ohledem na to, že žalobci byl zadržen řidičský průkaz poté, co u něj byl při jízdě zjištěn alkohol v dechu. Podle žalovaného je „v zájmu společnosti, aby za volanty motorových vozidel neusedali řidiči, kteří nejsou schopni nebo ochotni dodržovat elementární pravidla silničního provozu, kteří vědomě ignorují zákon o silničním provozu a kteří řídí motorové vozidlo i přes zákaz. Společenská škodlivost jednání žalobce spočívá v ohrožení celospolečenského zájmu, kterým, je bezpečnost silničního provozu, kterého se účastní všichni lidé a všichni mají zájem na tom, aby ze strany neukázněných a nedisciplinovaných řidičů nedocházelo k ohrožování životů, zdraví a majetku“. Soud se s tímto hodnocením ztotožňuje.

[25] Krajský soud neshledal žádné okolnosti, které by společenskou nebezpečnost jednání žalobce snižovaly na takovou míru, že by materiální znak přestupku nebyl naplněn. Soud je rovněž přesvědčen, že došlo k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty předmětného přestupku, neboť evidenční karta žalobce jakožto řidiče svědčí o opakovaném porušování pravidel silničního provozu. V daném případě byl žalobci zadržen řidičský průkaz v souladu se zákonem a důvodně, neboť požití alkoholu je významným důvodem pro znemožnění řízení motorových vozidel a ohrožování účastníků silničního provozu. Judikatura Nejvyššího správního soudu podtrhuje tzv. nulovou toleranci a následné zadržení řidičského průkazu v tak závažných případech má své opodstatnění. Jednání žalobce spočívající v požití alkoholu před jízdou a jednání žalobce spočívající v řízení motorových vozidel i v době, kdy mu byl zadržen řidičský průkaz a žalobce prokazatelně věděl o tomto zákazu, tedy vykazovalo znaky jednání způsobilého ohrozit zejména bezpečnost silničního provozu. Správní orgány obou stupňů správně dosadily do rozhodnutí i prvek materiální, který zasazuje formální prvek „do života“, tj. do skutečných reálií.

[26] Žalobní námitka, že se žalobce dopustil přestupku nezaviněně, je neopodstatněná.

[27] Podle § 4 odst. 2 zákona o přestupcích, přestupek je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem nebo b) věděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, byl s tím srozuměn.

[28] Pojem zavinění je v daném případě spojen s prokázanou a nespornou skutečností, že žalobce nesplnil povinnost uloženou mu zákonem a současně podle poučení v potvrzení o zadržení řidičského průkazu jakožto osvědčení o řidičském oprávnění. Povinností, kterou žalobce porušil, bylo zdržet se řízení motorových vozidel do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o jeho přestupku, jehož se žalobce dopustil tím, že řídil motorové vozidlo po požití alkoholu. Bylo postaveno najisto, že žalobce si byl vědom zákazu řízení (povinnosti zdržet se řízení motorových vozidel do určené doby) a mezi jeho vůlí a porušením právní normy byla příčinná souvislost. Z hlediska práva nemůže žalobce namítat, že neměl dostatečný psychický vztah k předmětnému protiprávnímu jednání. Pokud žalobce podepsal potvrzení o zadržení řidičského průkazu a poučení o tom, že nesmí řídit motorová vozidla, nemůže se dovolávat absence svého zavinění. Navíc od zadržení průkazu do spáchání přezkoumávaného přestupku uplynul pouze asi měsíc. V běžném případě nelze tvrdit, že na tuto událost žalobce zapomněl. Na svou obhajobu, proč by si neměl být žalobce vědom povinnosti zdržet se řízení motorových vozidel, neuvedl nic relevantního, žádný důvod, který by jej měl vyviňovat a vyloučit jeho odpovědnost za dané protiprávní jednání. Za daných okolností je zcela legitimní a ospravedlnitelné požadovat po žalobci opatrnost, péči a prozíravost. Žalobce odpovídá za své vlastní jednání, nikoli za jednání někoho jiného. Jednání, za které je žalobce trestán, proběhlo za jeho přičinění, šlo o aktivní jednání, nikoli opomenutí. Šlo o jednání v silničním provozu, kdy jsou na opatrnost a způsobilost řidiče kladeny přísné požadavky právě proto, že zde může dojít k ohrožení života, zdraví a majetku. V daném případě také nezáleží, zda dojde ke škodlivému následku či nikoli.

[29] Závěrem soud shrnuje, že správní orgány zjistily správně skutkový stav, vybraly správně právní předpisy, pod které jej subsumovaly a z toho vyvodily v souladu se zákonem správné skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil.

[30] Úspěšný žalovaný žádné náklady řízení nepožadoval a soud ze spisu žádné nezjistil, proto mu je nepřiznal, a neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, to vše podle § 60 odst. 1 s. ř. s.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu.

Olomouc 28. července 2017

Za správnost vyhotovení:
JUDr. Martina Radkova, Ph.D., v. r. Markéta Chrudinová
samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru