Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

60 Ad 7/2015 - 49Rozsudek KSOL ze dne 30.01.2017


přidejte vlastní popisek

60 Ad 7/2015 - 49

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní

Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobce R. M., bytem 28. ř. 354/11, H. M., proti

žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25,

o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 24. 6. 2015, č. j. X, ve věci

invalidního důchodu,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 24. 6. 2015, č. j. X se ruší a věc se vrací

žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 11. 5. 2015, č. j. X žalovaná přiznala žalobci od 27. 1. 2015 nárok na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně ve výši 4.761 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla, že žalobci vznikl před 1. 1. 2010 nárok na částečný invalidní důchod, který se od 1. 1. 2010 považoval za invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Jelikož dle posudku OSSZ Přerov ze dne 12. 3. 2015 poklesla jeho

pracovní schopnost o 50 %, byl mu dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), přiznán invalidní důchod pro invaliditu II. stupně od 27. 1. 2015. Žalovaná však uvedla, že na žalobce se vztahuje čl. II, bod 3 přechodných ustanovení zákona č. 220/2011 Sb., kterým se mění ZDP, proto mu náleží důchod v dosavadní výši.

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce námitky, v nichž namítal nesprávné právní posouzení, neboť mu nebyl invalidní důchod přiznán před 1. 1. 2010, nýbrž až ke dni 1. 1. 2010, což vylučuje aplikaci čl. II, bod 3 přechodných ustanovení zákona č. 220/2011 Sb.. V důsledku toho je mu důchod nesprávně vypočten.

Žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím námitky žalobce zamítla. V odůvodnění uvedla, že žalobce byl shledán posudkem posudkové komise MPSV ze dne 8. 4. 2010 podle § 44 odst. 1 ZDP, ve znění účinném do 31. 12. 2009, částečně invalidní ode dne 27. 10. 2009. Žalobci však nevznikl nárok na částečný invalidní důchod, neboť dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2009 nesplňoval podmínku získání potřebné doby pojištění. Dále žalovaná uvedla, že od 1. 1. 2010 nabyla účinnosti novela ZDP, zákon č. 306/2008 Sb., na jehož základě byl žalobci rozhodnutím (II.) ze dne 30. 6. 2010, při zohlednění doby pojištění dle § 40 odst. 2 ZDP, ve znění účinném od 1. 1. 2010, přiznán od 1. 1. 2010 invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Žalovaná uvedla, že rozhodnutí ze dne 30. 6. 2010 vycházelo z čl. II, bodu 8 přechodných ustanovení zákona č. 306/2008 Sb., podle něhož částečný invalidní důchod, na který vznikl nárok před 1. 1. 2010, se ve výši, v jaké náležel ke dni 31. 12. 2009, považuje za invalidní důchod pro invaliditu I. stupně, proto bylo v rozhodnutí ze dne 30. 6. 2010 žalobci oznámeno, že se jeho částečný invalidní důchod považuje od 1. 1. 2010 za invalidní důchod I. stupně. Rovněž žalovaná připomněla, že od 1. 1. 2010 byla výše invalidních důchodů pro I. i II. stupeň invalidity stejná. Dále žalovaná uvedla, že žalobce sice splnil podmínky vzniku nároku na invalidní důchod I. stupně již ke dni 27. 10. 2009 (neboť jakožto pojištěnec starší 38 let získal dle § 40 odst. 2 ZDP, ve znění účinném od 1. 1. 2010, 10 let pojištění v období posledních 20 let před vznikem invalidity), avšak důchod mu mohl být s ohledem na datum účinnosti nové právní úpravy přiznán až od 1. 1. 2010. Zdůraznila, že je třeba odlišovat datum vzniku nároku na důchod a datum jeho přiznání. Jelikož dle žalované splnil žalobce podmínky vzniku nároku na invalidní důchod již k 27. 10. 2009, je na jeho případ třeba aplikovat čl. II, bod 3 přechodných ustanovení zákona č. 220/2011 Sb., proto poté, co mu byla posudkem OSSZ Přerov ze dne 12. 3. 2015 zjištěna invalidita II. stupně, muselo být konstatováno, že mu náleží invalidní důchod v dosavadní výši, neboť právě dle čl. II, bod 3 přechodných ustanovení zákona č. 220/2011 Sb. neznamená změna stupně invalidity (z I. na II.) změnu výše invalidního důchodu.

Žalobou doručenou soudu dne 20. 7. 2015 se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. Namítal opětovně nesprávnost výpočtu důchodu, neboť mu byl vypočítán invalidní důchod způsobem platným od 1. 1. 2010, avšak žalovaná na něj aplikuje přechodná ustanovení k novelám ZDP tak, jako by mu vznikl nárok na důchod již od 27. 10. 2009. V takovém případě mu měl však být vypočítán důchod k tomuto datu (27. 10. 2009), a dále s ním takto pracováno, což se však nestalo. V důsledku této nesprávnosti je na důchodu krácen. Uvedl, že je nutné buď provést nový výpočet důchodu ke dni 27. 10. 2009 dle předpisů platných do 31. 12. 2009, následně na něm provést veškeré valorizace a úpravy dle novel ZDP a rozdíl vyplatit, přičemž žalobce pak bude akceptovat, že tento důchod bude i důchodem II. stupně, který mu byl přiznán od 27. 1. 2015, nebo vycházet z toho, že žalobci vznikl nárok na důchod až od 1. 1. 2010, a pak ovšem zvýšit jeho důchod v souvislosti s přiznáním invalidity II. stupně od 27. 1. 2015 a rovněž doplatit rozdíl.

Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby.

Při jednání soudu dne 30. 1. 2017 žalobce uvedl, že byť žalovaná vychází z toho, že mu vznikl nárok na invalidní důchod od 27. 10. 2009, nebyla mu za období od 27. 10. 2009 do 31. 12. 2009 vyplacena žádná částka, a následně byl již celý výpočet pokřiven, neboť žalovaná následně vycházela z data přiznání důchodu od 1. 1. 2010. V současné době činí rozdíl částky, která mu dle zákona náleží a částky, která je přiznána a vyplácena 1.307 Kč měsíčně. Celkem mu k dnešnímu dni žalovaná z důvodu nesprávného výpočtu důchodu dluží již částku 118.007 Kč.

Žalovaná při jednání soudu dne 30. 1. 2017 navrhla napadené rozhodnutí zrušit. Shrnula, že žalobce byl částečně invalidní od r. 2003, k 27. 8. 2009 nebyl shledán posudkovými lékaři invalidní, proto mu byl od 12. 10. 2009 invalidní důchod odňat. Dne 14. 10. 2009 podal žalobce novou žádost o invalidní důchod, jíž rovněž nebylo vyhověno, avšak rozsudkem zdejšího soudu ve věci sp. zn. 72 Cad 130/2009 bylo zamítavé rozhodnutí zrušeno, neboť posudková komise MPSV shledala žalobce od 26. 10. 2009 částečně invalidním. Žalobce však k tomuto datu nesplnil potřebnou dobu pojištění, proto mu byla rozhodnutím I. žalované ze dne 30. 6. 2010 zamítnuta žádost o invalidní důchod, nicméně rozhodnutím II. z téhož dne mu žalovaná přiznala nárok na invalidní důchod I. stupně dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2010, jelikož díky zákonu č. 306/2008 Sb. žalobce k datu 26. 10. 2009 splnil žalobce podmínky potřebné doby důchodového pojištění dle § 40 odst. 2 ZDP. S ohledem na účinnost zákona č. 306/2008 Sb. však žalobci vznikl nárok teprve k datu 1. 1. 2010, a to nárok na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně, který mu byl rovněž dle ZDP účinného od 1. 1. 2010 vyměřen a k tomuto datu přiznán. Z uvedeného důvodu nelze na žalobce aplikovat čl. II odst. 3 přechodných ustanovení zákona č. 220/2011 Sb. Proto musí žalobci v souvislosti se změnou stupně invalidního důchodu dle rozhodnutí z 11. 5. 2015, jímž byl shledán invalidním v II. stupni od 27. 1. 2015, náležet také zvýšení výše invalidního důchodu, a to podle § 41 odst. 3 ZDP ve znění účinném od 1. 1. 2010.

Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

V důsledku změny procesního stanoviska žalované, která rovněž navrhla žalobou napadené rozhodnutí zrušit z důvodu nesprávného právního posouzení, uvádí krajský soud toliko následující:

Rozhodnutím ze dne 30. 6. 2010, č. j. X, označeném jako I., rozhodla žalovaná, že zamítá žádost žalobce o plný invalidní důchod, neboť je sice shledán posudkovou komisí MPSV od 27. 10. 2009 částečně invalidní, avšak nesplňuje podmínku vzniku nároku na plný ani částečný důchod, a to získání potřebné doby 5 let pojištění v období 10 let před vznikem invalidity ve smyslu § 40 odst. 1 písm. f) ZDP.

Současně žalovaná rozhodnutím ze dne 30. 6. 2010, č. j. X, označeném jako II., přiznala od 1. 1. 2010 žalobci dle § 38 písm. a) ZDP, ve znění účinném od 1. 1. 2010, invalidní důchod pro invaliditu I. stupně, neboť získal potřebnou dobu pojištění dle § 40 odst. 2 ZDP, ve znění účinném od 1. 1. 2010 (tj. jakožto osoba, která je k datu vzniku invalidity starší 38 let věku a v posledních 20 letech před vznikem invalidity splňuje podmínku 10 let doby důchodového pojištění).

Krajský soud uvádí, že pokud žalovaná v odůvodnění rozhodnutí ze dne 30. 6. 2010 II. uvedla, že od 1. 1. 2010 se částečný invalidní důchod považuje za invalidní důchod pro invaliditu I. stupně, činila tak v souvislosti s odkazem na posudek MPSV ze dne 8. 4. 2010, jímž byl žalobce od 27. 10. 2009 uznán částečně invalidním. Žalovaná tedy zřetelně objasňovala změnu terminologie, k níž v důsledku právní úpravy od 1. 1. 2010 došlo. Jelikož v posudku ze dne 8. 4. 2010 bylo konstatováno, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce o 35 %, což byl stav nazvaný v posudku částečnou invaliditou, vysvětlila žalovaná, že v terminologii ZDP účinného od 1. 1. 2010 se tento stav nazývá invaliditou I. stupně. Žalovaná však neuváděla, že by se jednalo o případ transformace částečného invalidního důchodu na invalidní důchod I. stupně dle čl. II, bodu 8 přechodných ustanovení zákona č. 306/2008 Sb. Tuto skutečnost tedy žalovaná v napadeném rozhodnutí dovodila mylně.

Přechodné ustanovení čl. II, bodu 8 zákona č. 306/2008 Sb. v druhé a třetí větě stanoví: „Částečný invalidní důchod, na který vznikl nárok před 1. lednem 2010, s výjimkou částečného invalidního důchodu uvedeného v bodě 9, se ve výši, v jaké náležel ke dni 31. prosince 2009, považuje od 1. ledna 2010 za invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, byl-li důvodem částečné invalidity pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 50 %, a za invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně v ostatních případech. Za den přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně podle věty první se považuje den, od něhož byl přiznán plný invalidní důchod; za den přiznání invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně nebo pro invaliditu prvního stupně podle věty druhé se považuje den, od něhož byl přiznán částečný invalidní důchod.“

Z uvedené formulace přechodného ustanovení je zřejmé, že jej nelze na případ žalobce aplikovat, neboť žalobci před 1. 1. 2010 nárok na částečný invalidní důchod nevznikl. Žalobce se stal toliko (ze zdravotního hlediska) ke dni 27. 10. 2009 invalidním, avšak nárok na částečný invalidní důchod mu pro nezískání potřebné doby pojištění nevznikl, což ostatně žalovaná konstatovala v rozhodnutí I. ze dne 30. 6. 2010.

Žalobci vznikl nově nárok na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně teprve ode dne 1. 1. 2010, kdy nabyl účinnosti zákon č. 306/2008 Sb., který novelizoval ZDP mj. v § 40 odst. 2, jímž nově umožnil u pojištěnce staršího 38 let považovat podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod za splněnou též tehdy, získal-li 10 let doby pojištění v období posledních 20 let před vznikem invalidity. Skutečnost, že invalidita sama u něj nastala již ode dne 27. 10. 2009, a tudíž bylo nezbytné, aby získal zmíněných 10 let pojištění v období 20 let končícím právě datem 27. 10. 2009, nic nemění na tom, že žalobci před 1. 1. 2010 nevznikl nárok na důchod, a to ani na částečný invalidní důchod dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2009, ani na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2010. Veškerá argumentace žalované v napadeném rozhodnutí, vycházející z tvrzení, že žalobci vznikl nárok na invalidní důchod před 1. 1. 2010, je tudíž nesprávná. Žalobci před 1. 1. 2010 nárok na invalidní důchod nevznikl.

Ze stejného důvodu tak nebylo možné na žalobcův případ aplikovat ani přechodné ustanovení zákona č. 220/2011 Sb. jímž byl ZDP novelizován od 30. 9. 2011, resp. 1. 1. 2012), a to čl. II., bod 3, na nějž odkazuje žalovaná v napadeném rozhodnutí, neboť i toto ustanovení vycházíí z hypotézy, že pojištěnci, na jehož případ má být aplikováno, vznikl nárok na částečný invalidní důchod před 1. 1. 2010: „Vznikl-li nárok na částečný invalidní důchod před 1. lednem 2010 a při kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2011 je zjištěna invalidita druhého stupně, náleží invalidní důchod v dosavadní výši…“

Lze tedy shrnout, že žalobci před 1. 1. 2010 nevznikl nárok na částečný invalidní důchod, žalobci teprve ode dne 1. 1. 2010 vznikl nárok na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2010 a od tohoto dne mu byl také invalidní důchod přiznán. Žalovaná proto postupovala nesprávně, když při dalších změnách právní úpravy, majících vliv na výši invalidního důchodu žalobce, na jeho případ aplikovala ustanovení, vztahující se na osoby, jimž vznikl nárok na částečný invalidní důchod před 1. 1. 2010.

S ohledem na výše uvedené krajský soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost dle § 78 odst. 1 s. ř. s., spočívající v nesprávném právním posouzení. Krajský soud věc dle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrací žalované k dalšímu řízení, v němž je tato právním názorem soudu dle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázána. Žalobci od 27. 1. 2015, kdy u něj byla shledána invalidita II. stupně, náleží zvýšení výše invalidního důchodu dle platné právní úpravy.

Právo na náhradu nákladů řízení soud žádnému z účastníků nepřiznal, neboť procesně úspěšný žalobce se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu.

V Olomouci dne 30. ledna 2017

Za správnost vyhotovení:
Mgr. Barbora Berková v. r. Markéta Chrudinová
samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru