Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

19 Cad 99/2009 - 100Rozsudek KSOL ze dne 28.06.2011

Prejudikatura

18 Cad 130/2008 - 82


přidejte vlastní popisek

19Cad 99/2009–100

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr.

Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně V. V., bytem Z., R. 78, zast. JUDr. Otto

Hradilem, advokátem se sídlem v Uničově, Olomoucká 16, proti žalované České

správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, ve věci žaloby o

přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 8. 4. 2009, č. X, ve věci zamítnutí žádosti o

plný invalidní důchod,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci JUDr. Otto Hradilovi se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 16.810,56 Kč a jesplatná k jeho rukám do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Ostravě.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 8. 4. 2009, č. X, kterým byla žalobkyni zamítnuta žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění potřebné doby pojištění.

V žalobě namítala žalobkyně, že „od roku 1999 do 12. 7. 2004 pracovala u firmy P+P Zábřeh a pět let se musela starat o manžela a dvě děti, měla vystaveny Pokračování
2
19Cad 99/2009

doklady od lékaře a od komise, která prováděla kontrolu po dobu pěti let. To vše neměla žalobkyně zaplaceno a nikde se jí to nepočítá. Doklady musela předkládat na sociálku, kde jí dopláceli do životního minima. Firma P+P Zábřeh jí je odmítá proplácet a dala jí výpověď a dva roky jí zadržovala zápočtový list.“

Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobkyni zamítla žádost o plný invalidní důchod pro nezískání potřebné doby pojištění. Ta v jejím případě činí pět let doby pojištění z posledních deseti let před vznikem invalidity. Žalobkyně byla uznána plně invalidní posudkem lékaře OSSZ Šumperk od 8. 1. 2009. V rozhodném období deseti let před vznikem invalidity získala žalobkyně pouze 2 roky a 174 dnů doby pojištění. Protože žalobkyně je osobou mladší 55 let, z doby evidence na úřadu práce jí mohl být započten pouze jeden rok. Podle rozhodnutí OSSZ Ústí nad Orlicí pečoval o dvojčata narozená 7. 6. 2000 od 4. 12. 2000 do 6. 6. 2004 manžel žalobkyně, a proto byla žalobkyni zhodnocena pouze doba půl roku od jejich narození. Jako osobě samostatně výdělečně činné nemohla žalovaná započíst žádnou dobu pojištění, protože žalobkyně měla v letech 1995 – 2003 nulové vyměřovací základy. Za dobu zaměstnání u PP spol. s r.o. Zábřeh žalovaná započetla žalobkyni v souladu s evidenčními listy důchodového pojištění léta 1992 – 1999 (pojištění, výdělek i vyloučené doby). Za léta 2000-2004 nebyla žalobkyně u svého zaměstnavatele výdělečně činná (vykřížkováno na ELDP), proto nemohla žalovaná započíst žádnou dobu pojištění. Žádné další doklady prokazující dobu pojištění žalobkyně žalované nepředložila.

V doplnění žaloby ze dne 17. 9. 2009 žalobkyně uvedla jako důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí nesprávný zápočet doby pojištění, protože žalobkyni měly být započteny i roky 2000-2004, kdy byla zaměstnána u společnosti P+P Zábřeh spol. s r.o. Žalobkyně celodenně pečovala o dvojčata, narozená 7. 6. 2000, o něž pečoval i jejich otec vzhledem ke zdravotním problémům. Žalobkyně se domnívala, že je u zaměstnavatele vedena co do své účasti na důchodovém pojištění. Žalobkyně měla navíc v letech 2000 - 2004 vystaveny tzv. hlídačenky k ošetřování členů rodiny, z nichž tři jí zaměstnavatel proplatil. Protože další odmítl zaměstnavatel proplácet, zasílala je žalobkyně Městskému úřadu Zábřeh jako podklad pro vyplácení sociální podpory. Podle žalobkyně jí měla být za roky 2000-2004 započtena doba ošetřování členů rodiny. Žalobkyně navrhla jako důkaz spisy Městského úřadu Zábřeh a zdravotnickou dokumentaci ošetřujících lékařů, kde jsou informace o hlídačenkách. Zaměstnavatel dal žalobkyni výpověď pro porušení pracovní kázně, protože odmítla nastoupit do zaměstnání, ale nebral ohled na to, že byla nutná její další péče o manžela a děti. U zaměstnavatele proběhla prověrka a žalobkyně proto nepodala žalobu na neplatnost výpovědi, domnívala se, že Úřad práce zajistí nápravu, ale nikdo s ní pak již nejednal. Úřad práce žalobkyni však poté zapsal do evidence až v letech 2006 - 2009 bez dalších nároků. Je možné, že žalobkyně dostala nějaké ošetřovné od Úřadu práce, proto navrhuje důkaz dotazem u tohoto úřadu, dále důkaz dotazem u zaměstnavatele na výsledek prověrky a předložením kompletní pracovněprávní a mzdové dokumentace. Z evidence úřadu práce byla žalobkyně vyškrtnuta proto, že se stala plně invalidní. Dále žalobkyně požádala, aby jí byla započtena doba let 1999 - 2003, kdy byla vedena jako osoba samostatně výdělečně činná. K tomu předložila žalobkyně i oznámení o změně výše podpory ze dne 22. 4. 2009 a potvrzení o přiznání příspěvku na živobytí ze dne 6. 5. 2009, dále navrhla žalobkyně i výslech manžela.

Pokračování
3
19Cad 99/2009

Soud si vyžádal od zaměstnavatele žalobkyně sdělení a prokázání tvrzení o zaměstnání žalobkyně, ukončení pracovního poměru a čerpání volna k ošetřování členů rodiny.

Ke sdělení ze dne 12. 11. 2009 bývalý zaměstnavatel žalobkyně přiložil zápočtový list, list důchodového pojištění, oznámení o ukončení vyplácení peněžité pomoci, návrhy dohod o skončení pracovního poměru, sdělení zaměstnavatele advokátu žalobkyně k ukončení pracovního poměru ze dne 4. 3. 2004, výzvu k nástupu do zaměstnání, výpověď ze dne 24. 3. 2004 a doklad o jejím doručení dne 26. 3. 2004, sdělení o neomluvené absenci ze dne 7. 5. 2004, žádost o podporu při ošetřování člena rodiny ze dne 3. 5. 2004, dopis zaměstnavatele ze dne 31. 5. 2004 o ukončení pracovního poměru a vyplacení dávky nemocenského pojištění, dopis zaměstnavatele Okresní správě sociálního zabezpečení ze dne 30. 6. 2004 s dotazem na postup a odpověď OSSZ Šumperk ze dne 7. 7. 2004, dopis zaměstnavatele žalobkyni ze dne 12. 7. 2004 o nemožnosti vyplatit některé žádosti o ošetřovné, výzva zaměstnavatele žalobkyni k převzetí zápočtového listu a evidenčního listu důchodového pojištění ze dne 29. 7. 2004 a odpověď zaměstnavatele na dotaz Úřadu práce Zábřeh ze dne 6. 9. 2004.

U jednání soudu dne 10. 2. 2010 poukázal zástupce žalobkyně na to, že rozhodnutí OSSZ Ústí nad Orlicí o tom, že o dvojčata pečoval otec v letech 2000-2004 je formální, protože o ně z důvodu svého špatného zdravotního stavu nemohl pečovat, sám se stal invalidní. K důkazu přiložil hlášenky o ošetřování člena rodiny.

Zástupkyně žalované u jednání 10. 2. 2010 uvedla, že desetileté rozhodné období trvalo od 8. 1. 1999 do 7. 1. 2009. Do důchodového pojištění je zahrnut rok 1999 a pak doba do 3. 12. 2000 podle § 11 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Péče o dvě dcery byla zhodnocena na základě žádosti manžela žalobkyně a jeho čestného prohlášení. On také pobíral rodičovský příspěvek. Žádost byla podána nejen kvůli dovršení 4 let u dětí, ale i kvůli plnému invalidnímu důchodu otce. Právě díky započtení této čtyřleté doby získal otec plný invalidní důchod. Podle § 14 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění nelze započíst tuto dobu dvakrát. Rozvázání pracovního poměru nebylo žalobkyní napadeno příslušnou žalobou, nelze tedy uznat dobu po skončení pracovního poměru. Žalobkyni nenáležel ani příjem, ze kterého by bylo vypočteno pojistné. Pracovní poměr žalobkyně skončil 31. 5. 2004, až od 10. 7. 2006 byla žalobkyně v evidenci úřadu práce. Podle zákona o důchodovém pojištění lze hodnotit u žalobkyně pouze jeden rok evidence u úřadu práce, což žalovaná učinila. Dobu ošetřování člena rodiny má uznánu v roce 2004 otec.

Zástupce žalobkyně dále při uvedeném jednání odkázal na § 16 odst. 4 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, tj. na omluvné důvody, a hlášenky žalobkyně. Zástupkyně žalované uvedla, že tzv. omluvné důvody zná teprve právní úprava od 1. 1. 2009 a podle přechodných ustanovení zákona č. 306/2008 Sb. doba účasti na pojištění se hodnotí do 31. 12. 2008 podle původních předpisů. Žalobkyni musela náležet dávka nemocenského pojištění, jí však vyplácena nebyla. OSSZ v Šumperku se touto dobou opakovaně zabývala. Zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně musela nosit hlášenky na městský úřad, aby jí vypláceli dávky. Zástupce odkázal na bod 3 přechodných ustanovení zákona č. 306/2008 a žádal o zápočet v plné výši. Zástupkyně žalované uvedla, že v souzené věci je toto ustanovení nepoužitelné. Jednání soudu bylo odročeno za účelem doplnění dokazování, zejména proto, aby Pokračování
4
19Cad 99/2009

se vyjasnila doba, kdy žalobkyně pečovala o děti či manžela, a to podáním žádosti žalobkyně o uznání doby péče Okresní správě sociálního zabezpečení v Ústí nad Orlicí.

Žalobkyně soudu doložila 24. 2. 2010 potvrzení Mateřské školy Pohádka Zábřeh ze dne 17. 2. 2010 o omluvě dcer žalobkyně z docházky 1. 6. 2005 – 31. 8. 2007. Monika Vejdová po tuto dobu byla v ošetřování žalobkyně 215 dnů a Simona Vejdová 202 dnů. K důkazu žalobkyně navrhla zdravotnickou dokumentaci obou dcer o jejich nemocnosti.

Dne 1. 7. 2010 doložila žalobkyně potvrzení Městského úřadu Vysoké Mýto, prokazující dobu péče o manžela od 22. 6. 2007 a uvedením stupňů závislosti od 22. 6. 2007 do 30. 5. 2009 (tím byl stupeň I) a od 1. 6. 2009 do 9. 2. 2010 (tím byl stupeň II). Dne 29. 6. 2010 požádala žalobkyně Okresní správu sociálního zabezpečení Ústí nad Orlicí o uznání doby péče o manžela od 8. 1. 1999 do 7. 1. 2009.

U jednání soudu dne 8. 9. 2010 zástupce žalobkyně sdělil, že žalobkyně potřebné pojistné nedoplatila, protože na to nemá prostředky. Žádost o uznání doby péče o manžela podala, ale nebylo o ní ještě rozhodnuto. Zástupkyně žalované uvedla, že v únoru 2010 proběhla u firmy P+P Zábřeh s.r.o. kontrola důchodového a nemocenského pojištění a provedla ji OSSZ Šumperk. Kontrola se zaměřila i na vyplnění důchodových listů a byla zde zjištěna jedna závada – v roce 2004 nebyl započten žalobkyni duben a květen, z nichž činí vyloučené doby 36 dnů za ošetřování člena rodiny. Podle § 11 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném do konce roku 2008, dobou pojištění je kalendářní měsíc, za který alespoň za jeden den náležela dávka nemocenského pojištění. Udělala se oprava a v důchodovém listu ze dne 22. 4. 2010 je toto zahrnuto. Zástupkyně zakládá kopii tohoto listu do spisu. Tento evidenční list je evidován i u žalované. Avšak ani tato doba nemá vliv na uznání potřebné doby pojištění a nároku na invalidní důchod. Zástupce žalobkyně uvedl, že kontrola nevyhodnotila hlášenky OČR a že je žalobkyni firma neproplácela a nevyřizovala a nechtěla ji propustit z pracovního poměru. K tomu zástupkyně žalované uvedla, že žalobkyně neměla při neplaceném volnu nárok na ošetřovné. Dle § 11 odst. 2 zákon o důchodovém pojištění ve znění účinném do konce roku 2008 je možné započíst jen prvních 9 dnů ošetřování člena rodiny v případě, že je vyplácena dávka nemocenského pojištění, při řetězení dob nárok na dávku nenáleží. Žalobkyni vůbec nevznikl nárok na dávku, nebyla nemocensky pojištěna. Potvrzení o OČR sloužila pro Městský úřad a dávky sociální péče. K dotazu soudu zástupce žalobkyně uvedl, že děti nebyly závislé v žádném stupni na péči matky podle § 5 odst. 1 písm. s) ZDP, jednalo se zřejmě o běžné choroby. Nastávaly však situace, kdy žalobkyně musela o děti pečovat, protože manžel nebyl této péče schopen a podle názoru žalobkyně by měla být tato péče uznána podle § 5 odst. 5 písm. f) + § 14 odst. 2 ZDP kvůli faktické péči matky. Žalobkyně v rozhodném období účastna nemocenského pojištění nebyla, na doplacení nemá peníze. Zástupkyně žalované uvedla, že péči o manžela by bylo možné zhodnotit žalobkyni od 1. 6. 2009, kdy byl manžel ve stupni závislosti II. Žalobkyně žádala o uznání doby 1999 - 2009, to by musel být manžel převážně po tu dobu bezmocný. OSSZ Ústí nad Orlicí zřejmě čeká na vyplnění formuláře žalobkyní.

Na výzvu soudu doručila Okresní správa sociálního zabezpečení v Ústí nad Orlicí dne 25. 5. 2011 její rozhodnutí ze dne 9. 12. 2010 a rozhodnutí žalované o Pokračování
5
19Cad 99/2009

námitkách ze dne 23. 3. 2011, č.j. 46091/010-4513-6.12011-808-1-MM, kterým byly zamítnuty námitky a potvrzeno prvně citované rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto, že žalobkyni nelze v době od 8. 1. 1999 do 7. 1. 2009 považovat za osobu pečující o osobu převážně bezmocnou, úplně bezmocnou nebo částečně bezmocnou starší 80 let a ani dále o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II, III, IV. Obě rozhodnutí nabyla právní moci dne 30. 3. 2011.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), tedy ke dni 8. 4. 2009.

Ze správního spisu krajský soud zjistil, že dne 19. 12. 2008 požádala žalobkyně o přiznání plného invalidního důchodu. V žádosti žalobkyně uvedla, že 1. 1. 1992 až 31. 5. 2004 pracovala u PP spol. s r.o. Zábřeh, od 3. 4. 1995 do 31. 12. 2003 byla osobou samostatně výdělečně činnou a od 10. 7. 2006 do dne podání žádosti byla evidována na úřadu práce, chybějící doby pojištění nedoložila. Podle záznamu o jednání u OSSZ Šumperk bylo zjištěno při lékařské prohlídce, že žalobkyně je plně invalidní od 8. 1. 2009. Podle oznámení OSSZ Ústí nad Orlicí ze dne 6. 12. 2004 o vydání rozhodnutí o době a rozsahu péče o dítě do čtyř let věku péče o Moniku a Simonu Vejdovy, obě narozené 7. 6. 2000, zajišťoval v době od 4. 12. 2000 do 6. 6. 2004 jejich otec. Podle výpisů z evidence osob samostatně výdělečně činných za léta 1995 – 2003 byla žalobkyně účastna důchodového pojištění pouze v roce 1995 (započteno 273 dnů). Podle evidenčního listu důchodového pojištění zaměstnavatele žalobkyně PP spol. s r.o. byla žalobkyně účastna důchodového pojištění a z toho v rozhodném období 1999 – 2009 jí byla žalovanou uznána doba 365 dnů v roce 1999 (v tomto roce vyloučené doby činily 115 dnů), v roce 2000 má žalobkyně uvedeno 366 dnů, v roce 2001 celkem 366 dnů a celý rok je označen křížkem („X“), v letech 2001 -2003 včetně nejsou zapsány žádné dny a celé roky jsou označeny křížkem a podle evidenčního listu důchodového pojištění za rok 2004 je zde uvedeno 36 dnů vyloučených dob. Podle osobního listu důchodového pojištění (vytištěno žalovanou dne 27. 3. 2009) jsou v evidenci u žalobkyně uvedeny v rozhodné době za rok 1999 celkem 358 dnů pojištění (vyloučená doba 115 dnů), od 7. 6. 2000 do 3. 12. 2000 180 dnů péče o dítě (vyloučené doby 180 dnů), od 8. 1. 2008 do 31. 12. 2008 a od 1. 1. 2009 do 7. 1. 2009 je žalobkyně uvedena jako uchazeč o zaměstnání a uvedeno je 359 dnů za rok 2008 (vyloučené doby 359 dnů) a 7 dnů za rok 2009. Rozhodnutím žalované ze dne 8. 4. 2009 byla žádost žalobkyně o plný důchod zamítnuta pro nesplnění potřebné doby pojištění, protože v rozhodném období získala žalobkyně pouze 2 roky a 174 dnů pojištění namísto potřebných pěti let.

Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Podle § 38 zákona písm. a) č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni 8. 4. 2009, pojištěnec má nárok na plný invalidní důchod, jestliže se stal plně invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku plné invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.

Pokračování
6
19Cad 99/2009

Mezi účastníky není sporu o tom, že se žalobkyně stala plně invalidní ke dni 8. 1. 2009. Spornou byla otázka, zda žalobkyně získala potřebnou dobu pojištění.

Podle § 40 odst. 1 písm. f) zákona č. 155/1995 Sb. potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku nad 28 let (což se týká žalobkyně) pět roků.

Podle § 40 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem plné invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem plné invalidity. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku plné invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky.

Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobkyně splnila podmínku pojištění v rozsahu 2 let a 210 dnů. Spor mezi účastníky nebyl do počátku soudního řízení o rozsahu pojištění v délce 2 let a 174 dnů, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí. Tato doba pojištění byla započtena žalobkyni za léta 1999 (358 dnů pojištění, vyloučené doby 115 dnů), rok 2000 (180 dnů péče o dítě) a za léta 2008 a 2009 celkem 359 + 7 dnů (vyloučené doby). Celkem součet 358 + 180 + 359 + 7 = 904 dnů, tj. 365 + 365 + 174 dnů.

V průběhu soudního řízení bylo zjištěno, že za rok 2004 lze uznat žalobkyni k započítání dalších 36 dnů pojištění (doba ošetřování člena rodiny v průběhu pracovního poměru).

Žalobkyně navrhovala v průběhu soudního řízení, aby jí byla uznána doba účasti na pojištění za dobu péče o děti, o manžela a za celou dobu zaměstnání.

Pokud jde o dobu péče o děti, v rozhodné době byla žalobkyni uznána doba péče o děti půl roku od jejich narození, tj. od 7. 6. 2000 do 3. 12. 2000. Od 4. 12. 2000 do 6. 6. 2004 byla uznána doba péče o děti manželu žalobkyně na základě rozhodnutí OSSZ Ústí nad Orlicí. Podle § 5 odst. 1 písm. r) zákona č. 155/1995 Sb. pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastny osoby pečující osobně o dítě ve věku do čtyř let. Podle § 14 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění tutéž dobu péče o dítě podle § 5 odst. 1 písm. r) nelze započítat současně více osobám; pečovalo-li o dítě současně více osob, započte se tato péče jako náhradní doba pojištění té osobě, která pečovala v největším rozsahu. Ačkoli původně žalobkyně v žalobě trvala na tom, aby jí byla uznána doba péče o dvojčata do čtyř let jejich věku, později v průběhu řízení vyšlo najevo, že manžel žalobkyně uplatnil sám tuto dobu péče o děti jako dobu pojištění při své žádosti o svůj invalidní důchod. Žalobkyně ani její manžel nepožádali o zrušení tohoto rozhodnutí anebo o vydání rozhodnutí, na jehož základě by bylo potvrzeno, že o děti se v uvedené době do jejich věku čtyř let starala žalobkyně a nikoli její manžel a namísto toho požádala o uznání doby péče o manžela. Protože děti nebyly závislé na péči jiné fyzické osoby ve smyslu § 5 odst. 1 písm. s) zákona č. 155/1995 Sb. a jednalo se u nich v době péče o ně nad čtyři roky jejich věku pouze o běžné nemoci, nelze tuto dobu uznat žalobkyni jako dobu pojištění podle § 5 odst. 1 písm. s) zákona o důchodovém Pokračování
7
19Cad 99/2009

pojištění (osoby pečující osobně o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), pokud spolu žijí v domácnosti); podmínka domácnosti se nevyžaduje, jde-li o blízkou osobu).

Pokud jde o dobu péče o manžela, žalobkyně v průběhu řízení požádala Okresní správu sociálního zabezpečení v Ústí nad Orlicí o uznání doby péče, tato žádost byla žalobkyni zamítnuta, protože v rozhodném období manžel žalobkyně nebyl osobou, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost). To ostatně ani žalobkyně netvrdila. Citované rozhodnutí bylo přezkoumáno, včetně posouzení zdravotního stavu manžela žalobkyně, v námitkovém řízení žalovanou a bylo potvrzeno. Podle uvedeného zjištění soudu nabylo řádně právní moci.

Podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni zaměstnanci v pracovním poměru. Pokud jde o návrh žalobkyně, aby jí byla započtena doba zaměstnání u PP spol. s r.o. Zábřeh až do 31. 5. 2004, v průběhu soudního řízení bylo dokazováním zjištěno, že doba zaměstnání byla za rozhodné období žalobkyni v roce 1999 započtena v plném rozsahu (358 dnů) a dále v soudním řízení byla prokázaná doba dalších 36 dnů za ošetřování člena rodiny po dobu jeho nemoci v roce 2004. Za další doby nebylo placeno pojistné a tuto dobu nelze uznat jako dobu pojištění, protože podle § 11 odst. 1 zákona písm. a) o důchodovém pojištění, dobou pojištění je po 31. prosinci 1995 doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až l), v) až x) a odst. 2, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné.

Podle § 11 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění za dobu pojištění uvedenou v odstavci 1 písm. a) se u osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až l) a v) a odst. 2 nepovažuje kalendářní měsíc, ve kterém nebyly dosaženy příjmy započitatelné do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona proto, že tyto osoby nevykonávaly činnost zakládající účast na pojištění, pokud nešlo o omluvné důvody; za omluvné důvody se považují skutečnosti uvedené v § 16 odst. 4 větě druhé písm. a). Podmínka zaplacení pojistného uvedená v odstavci 1 písm. a) se považuje za splněnou, v případě, kdy pojistné nebylo zaplaceno jen proto, že v kalendářním roce osoba uvedená v odstavci 1 písm. a) dosáhla stanoveného maximálního vyměřovacího základu pro pojistné, a v případě, kdy zaměstnavatel pojistné na pojištění neodvedl, ačkoliv byl povinen toto pojistné odvést, pokud se dále nestanoví jinak; zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí právnická nebo fyzická osoba zaměstnávající pojištěnce v pracovním poměru a dalších pracovních vztazích, nebo k níž je pojištěnec v jiném právním vztahu zakládajícím účast na pojištění podle tohoto zákona, jakož i organizační složka státu. Za dobu pojištění uvedenou v odstavci 1 písm. a) se u osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a), d), f), w) a x) nepovažuje kalendářní měsíc, za který jejich zaměstnavatel neodvedl pojistné, které byl povinen odvést, je-li tímto zaměstnavatelem obchodní společnost nebo družstvo a tyto osoby byly v takovém kalendářním měsíci současně společníky této společnosti anebo členy statutárního orgánu nebo dozorčí rady této společnosti nebo družstva; pro účely části věty před středníkem se za dlužné pojistné nepovažuje dlužné penále. Ustanovení věty třetí neplatí, bylo-li pojistné dlužné za kalendářní měsíc zaplaceno do tří let ode dne splatnosti tohoto pojistného. Byl-li Pokračování
8
19Cad 99/2009

osobám uvedeným ve větě třetí přiznán důchod, popřípadě z důvodu úmrtí těchto osob byl přiznán vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod, a při přiznání tohoto důchodu nebyla započítána podle věty třetí doba pojištění z důvodu neodvedení pojistného, přihlédne se k této době, jen bylo-li dlužné pojistné uhrazeno za prosinec kalendářního roku, do něhož spadá kalendářní měsíc, za který nebylo dlužné pojistné odvedeno, nebo bylo-li dlužné pojistné uhrazeno za poslední kalendářní měsíc před přiznáním důchodu, za který obchodní společnost nebo družstvo dlužily pojistné, anebo za poslední kalendářní měsíc, v němž byl pojištěnec osobou uvedenou ve větě třetí; dlužné pojistné musí být přitom uhrazeno nejpozději do 3 let ode dne splatnosti tohoto pojistného. Za dobu pojištění uvedenou v odstavci 1 písm. a) se u osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až k) a v) a v odstavci 2 považuje též doba, po kterou podle pravomocného rozhodnutí soudu trval nadále jejich právní vztah zakládající účast na pojištění, pokud podle tohoto rozhodnutí došlo ke skončení tohoto vztahu neplatně a pokud by jinak byla, kdyby nedošlo k neplatnému skončení tohoto vztahu, splněna podmínka uvedená v § 8; podmínka zaplacení pojistného se přitom považuje za splněnou, přičemž ustanovení věty třetí až páté tím není dotčeno.

Podle § 16 odst. 4 písm. a) věta druhá zákona o důchodovém pojištění vyloučenými dobami jsou po 31. prosinci 1995, pokud se nekryjí s dobou účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e), dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu, dobou pojištění podle § 11 odst. 1 písm. b), nebo dobou, za kterou náležely náhrady uvedené v odstavci 3 větě čtvrté, doby dočasné pracovní neschopnosti, kterou si pojištěnec nezpůsobil úmyslně, pokud dočasná pracovní neschopnost vznikla nejpozději v poslední den ochranné lhůty podle zvláštního právního předpisu, doby karantény nařízené podle zvláštního právního předpisu, doby, po kterou trvala potřeba ošetřování nebo péče o dítě ve věku do 10 let nebo jiného člena domácnosti podle zvláštního právního předpisu, nejde-li o osoby, které nemají nárok na ošetřovné, nejvýše však v rozsahu prvních 9 kalendářních dnů potřeby ošetřování nebo péče, popřípadě prvních 16 kalendářních dnů, jde-li o osamělého zaměstnance, který má v péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, a doby před porodem, po kterou nebyla vykonávána výdělečná činnost z důvodu těhotenství, nejdříve však od začátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu do dne, který bezprostředně předcházel dni porodu.

Zaměstnavatel žalobkyně, jak vyplynulo z provedeného dokazování a je i ve shodě se skutkovými tvrzeními žalobkyně, nebyl povinen odvádět za žalobkyni pojistné za dobu neomluvené nepřítomnosti v zaměstnání a čtyřikrát devět dnů vyloučených dob bylo žalobkyni před rozhodnutím soudu žalovanou plně započteno.

Podle bodu 2. přechodných ustanovení zákona č. 306/2008 Sb. účast na důchodovém pojištění a doby důchodového pojištění a náhradní doby důchodového pojištění získané před 1. lednem 2010 se hodnotí podle právních předpisů účinných před tímto dnem. Zástupcem žalobkyně k aplikaci navrhovaný bod 3. přechodných ustanovení se týká pojištěnců, jimž vznikne nárok na důchod a ten žalobkyni nevznikl, nadto jí započetla žalovaná zjištěné doby v plné výši – viz výpočet shora (bod 3 přechodných ustanovení zákona č. 306/2008 Sb. zní: „Náhradní doby důchodového pojištění získané před 1. lednem 2010 se započítávají pro vznik nároku Pokračování
9
19Cad 99/2009

na důchod v plné výši, jde-li o pojištěnce, kterému vznikne nárok na důchod před rokem 2019“).

Pro doplnění soud uvádí, že podle § 5 odst. 1 písm. n) zákona o důchodovém pojištění osoby vedené v evidenci úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, a v rozsahu nejvýše tří let též po dobu, po kterou jim tato podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáleží, s tím, že tato doba tří let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod, doba, po kterou podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáležela před dosažením věku 55 let, se do ní započítává v rozsahu nejvýše 1 roku a nezapočítává se do ní doba účasti na pojištění podle § 6 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a doba výkonu výdělečné činnosti, která podle zvláštního právního předpisu nebrání (není překážkou) zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, a to i když tato činnost zakládá účast na pojištění. Doba jednoho roku evidence u úřadu práce byla tedy žalovanou započtena žalobkyni správně.

Žalobkyní v doplnění žaloby navržený důkaz výslechem manžela soud neprováděl, protože na něm žalobkyně v dalším řízení netrvala a protože by ani nepřinesl z hlediska sporných skutkových a právních otázek v souzené věci nic nového a pro věc podstatného. Ze stejného důvodu soud neprováděl ostatní navrhované a předložené důkazy, zejména kompletní pracovněprávní dokumentací zaměstnavatele PP spol. s r. o., protože zaslal zaměstnavateli konkrétní dotazy, relevantní v souzené věci, ty zaměstnavatel zodpověděl a vše doložil příslušnými doklady. Doplnění tohoto dokazování zástupce žalobkyně v dalším řízení nenavrhoval. Soud z výše uvedených důvodů neprováděl ani důkaz spisovou dokumentací Městského úřadu Zábřeh, úřadu práce, zdravotnickou dokumentací ani doklady vystavenými mateřskou školou. Soud rovněž neprováděl důkaz oznámením o změně výše podpory ze dne 22. 4. 2009 a potvrzením o přiznání příspěvku na živobytí ze dne 6. 5. 2009, protože nemají na skutkové a právní posouzení sporné otázky v souzené věci žádný vliv.

Vzhledem výše uvedené argumentaci soud zamítl žalobu jako nedůvodnou.

Nad rámec povinného obsahu rozsudku soud poučuje žalobkyni, že podle § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, ministr práce a sociálních věcí může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení, a může pověřit správy sociálního zabezpečení, aby odstraňovaly tvrdosti v jednotlivých případech. Podle § 106 odst. 1 téhož zákona tvrdost předpisů o sociálním zabezpečení lze odstranit na základě písemné a odůvodněné žádosti občana, v jehož prospěch má být tvrdost odstraněna. V nové žádosti o odstranění tvrdosti nemohou být uplatněny stejné důvody, které již obsahovala žádost původní; při opakování těchto důvodů bude nová žádost odložena a žadatel bude o tomto vyrozuměn. Na řízení o žádosti o odstranění tvrdosti se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Řízení o žádosti o odstranění tvrdosti nelze zahájit, popřípadě v něm pokračovat, po dobu, po kterou probíhá přezkumné řízení soudní.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná a úspěšná žalovaná v tomto řízení nemá právo na náhradu nákladů Pokračování
10
19Cad 99/2009

řízení ze zákona (§ 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí).

Ustanovenému zástupci žalobkyně byla přiznána podle § 35 odst. 8 s.ř.s. odměna za zastupování, spočívající v odměně za 10 úkonů právní služby podle § 9 odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v částce 10 x 500 Kč a režijní paušál podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 10 x 300 Kč, tj. celkem 13.000 Kč. K odměně dále náleží cestovné za tři cesty ze sídla advokátní kanceláře k soudu a zpět, tj. celkem 156 km (52 x 2 + 52). V roce 2010 podle vyhlášky č. 462/2009 Sb. činila náhrada za jízdné 670,80 Kč (8,87 x 28,70 = 254,57 / 100 = 2,55 + 3,90 = 6,45 x 104 km) a v roce 2011 podle vyhlášky č. 377/2010 Sb. celkem 338 Kč (8,87 x 31,60 = 280,30 / 100 = 2,80 + 3,70 = 6,50 x 52 km). Za strávený čas náleží advokátu podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada ve výši 600 Kč. K celkové nároku advokáta vůči státu 14.608,80 Kč náleží v souladu s § 35 odst. 8 s.ř.s. daň z přidané hodnoty ve výši 2.921,76 Kč. Celkem náleží advokátu 16.810,56 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Olomouci dne 28. 6. 2011

JUDr. Martina Radkova, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Bc. Pavlína Komárková Pokračování
11
19Cad 99/2009

USNESENÍ

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní

JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně V. V., bytem Z., R. 78, zast. JUDr.

Otto Hradilem, advokátem se sídlem v Uničově, Olomoucká 16, proti žalované

České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, ve věci

žaloby o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 8. 4. 2009, č. X, ve věci zamítnutí

žádosti o plný invalidní důchod

takto:

Písemné vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, ze dne 28. 6. 2011, č.j. 19Cad 99/2009-100, se v bodě III. výroku a v posledním odstavci odůvodnění opravuje tak, že částka „16.810,56 Kč“ se mění na částku „17.530,56 Kč“.

Odůvodnění:

Ve shora uvedeném rozsudku došlo na základě chybného součtu ke zjevnému omylu ve výpočtu odměny za zastupování a proto samosoudkyně tuto chybu v souladu s ust. § 55 odst. 5 ve spojení s § 54 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, opravila.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Olomouci dne 17. 8. 2011

JUDr. Martina Radkova, v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Bc. Pavlína Komárková Pokračování
12
19Cad 99/2009

USNESENÍ

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní

JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně V. V., bytem Z., R. 78, zast. JUDr.

Otto Hradilem, advokátem se sídlem v Uničově, Olomoucká 16, proti žalované

České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, ve věci

žaloby o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 8. 4. 2009, č. X, ve věci zamítnutí

žádosti o plný invalidní důchod

takto:

Písemné vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, ze dne 28. 6. 2011, č.j. 19Cad 99/2009-100, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. 8. 2011, č.j. 19Cad 99/2009-111, se v bodě III. výroku a v posledním odstavci odůvodnění opravuje tak, že částka „17.530,56 Kč“ se mění na částku „11.530,56 Kč“.

Odůvodnění:

Ve shora uvedeném rozsudku došlo na základě chybného součtu ke zjevnému omylu ve výpočtu odměny za zastupování a proto samosoudkyně tuto chybu v souladu s ust. § 55 odst. 5 ve spojení s § 54 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, opravila.

Správně odůvodnění tak zní:

„Ustanovenému zástupci žalobkyně byla přiznána podle § 35 odst. 8 s.ř.s. odměna za zastupování, spočívající v odměně za 10 úkonů právní služby podle § 9 odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v částce 10 x 500 Kč a režijní paušál podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 10 x 300 Kč, tj. celkem 8.000 Kč. K odměně dále náleží cestovné za tři cesty ze sídla advokátní kanceláře k soudu a zpět, tj. celkem 156 km (52 x 2 + 52). V roce 2010 podle vyhlášky č. 462/2009 Sb. činila náhrada za jízdné 670,80 Kč (8,87 x 28,70 = 254,57 / 100 = 2,55 + 3,90 = 6,45 x 104 km) a v roce 2011 podle vyhlášky č. 377/2010 Sb. celkem 338 Kč (8,87 x 31,60 = 280,30 / 100 = 2,80 + 3,70 = 6,50 x 52 km). Za strávený čas náleží advokátu podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada ve výši 600 Kč. K celkovému nároku advokáta vůči Pokračování
13
19Cad 99/2009

státu 9.608,80 Kč náleží v souladu s § 35 odst. 8 s.ř.s. daň z přidané hodnoty ve výši 1.921,76 Kč. Celkem náleží advokátu 11.530,56 Kč.“

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Olomouci dne 6. 9. 2011

JUDr. Martina Radkova

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru