Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

73 A 11/2020 - 28Rozsudek KSLB ze dne 24.03.2021

Prejudikatura

6 As 65/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 As 130/2021

přidejte vlastní popisek

73 A 11/2020 - 28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci

žalobce: X

bytem X zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6

proti

žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2020, č. j. X

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 16. 10. 2020, č. j. X, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa, odboru správního (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. X. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne X v X hodin řídil po veřejných komunikacích vozidlo tovární značky X, registrační značky X, kdy při jízdě v ulici X v obci X, v blízkosti domu čp. X, nebyl na sedadle řidiče připoután bezpečnostním pásem, tedy porušil povinnost dle § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, za což mu podle § 35 písm. b), § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a dle § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu byla uložena pokuta 1 500 Kč. Současně mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 1 000 Kč.

II. Žaloba

2. Ve včasné žalobě žalobce namítal, že správní orgány nezjistily skutkový stav v dostatečné míře, nehodnotily důkazy ve vzájemné souvislosti a nevypořádaly námitky žalobce. Stěžejními důkazy byly výpovědi policistů, které však žalobce nepovažuje za věrohodné. Pokud policisté dovozovali, že žalobce byl oblečen ve světlé mikině, která by kontrastovala s černým bezpečnostním pásem, jenž by tak musel být vidět, žalobce namítá, že interiér jeho vozidla je proveden ve světlé barvě, bezpečnostní pásy jsou tudíž bílé, a pásy proto s jeho oděvem splývaly. S touto námitkou se správní orgány nevypořádaly, stejně jako s námitkou, že policista nemohl vidět pás viset podél sloupku vozidla. S tím souvisí námitka nevyhodnocení důkazů ve vzájemné souvislosti, neboť z pořízeného kamerového záznamu je patrno, že výhledový poměr policistům neumožňoval vidět podél sloupku visící pás. Správní orgány tedy hodnotily výpovědi policistů a záznam z kamery izolovaně, přitom nevyvrátily námitku, že policista nemohl vidět, co tvrdí, že viděl. K nutnosti vypořádat žalobcovy námitky žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109.

3. Žalobce dále namítl, že ani jeden ze svědků netvrdil, že vypovídá o jednání ze dne 14. 5. 2019. svědectví tak nejsou relevantní k projednávanému přestupku, policisté mohli vypovídat o jiném jednání, k němuž došlo jiného dne. Sami svědci uvedli, že si nepamatují datum a čas, kdy nastaly skutečnosti, o nichž vypovídají. V neposlední řadě namítl žalobce nezákonnost výroku rozhodnutí, který obsahuje pouze větu „nebyl na sedadle řidiče připoután bezpečnostním pásem“, aniž by zde bylo uvedeno, že se jednalo o vozidlo, jehož sedadlo je bezpečnostním pásem povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu. Toho je však dle žalobce k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu v důsledku porušení § 6 odst. 1 písm. a) téhož zákona zapotřebí. Dle výroku rozhodnutí není vyloučeno, že řidič seděl bez pásu na sedadle, které jím není povinně vybaveno, a nelze tedy na jeho základě učinit spolehlivý závěr, že jednání žalobce bylo protiprávní.

4. Ve zbylé části žaloby vyjádřil žalobce nesouhlas se zveřejňováním osobních údajů žalobce a jeho právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a požadoval naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci. Navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného a prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a žalobci proti žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření žalovaného

5. V písemném vyjádření k žalobě se žalovaný plně odvolal na napadené rozhodnutí. Uvedl, že v jeho odůvodnění se vyjádřil i k videozáznamu a zdůvodnil, proč je potřebné vyhodnotit všechny důkazy. Protiprávní jednání žalobce bylo jednoznačně prokázáno svědeckými výpověďmi policistů a správní orgán I. stupně se vypořádal s námitkami i návrhy žalobce. Žalovaný se pak k postupu správního orgánu I. stupně, jakož i k odvolacím námitkám vyjádřil v napadeném rozhodnutí. Žalovaný navrhoval, aby soud podanou žalobu zamítnul.

IV. Zjištění ze správního spisu

6. Přestupek žalobce oznámila policie ČR správnímu orgánu I. stupně a spolu s oznámením přestupku postoupila oznámení o přestupku sepsané na místě přestupku a úřední záznam o přestupkovém jednání žalobce ze dne 14. 5. 2019. Správní orgán I. stupně založil do spisu rovněž výpis z registru řidičů a z evidenční karty řidiče. Příkazem ze dne 20. 6. 2019 byl žalobce uznán vinným shora uvedeným přestupkem. Proti příkazu si v zastoupení obecným zmocněncem X podal odpor.

7. Správní orgán I. stupně po zrušení příkazu nařídil ústní jednání na den 2. 10. 2019, při němž mj. provedl důkaz videozáznamem policie pořízeným při dokumentaci přestupku a jako svědky vyslechl policisty nstržm. X a nstržm. X. Svědek X uvedl, že si na přestupek pamatuje. Pokud jde o den a čas, odkázal na úřední záznam sepsaný ihned po přestupku. Svědek popsal vzniklou situaci s tím, že ji pozoroval ze vzdálenosti cca 10 metrů, jednání řidiče si všiml proto, že ten musel zastavit před přechodem, kde dával přednost chodcům. Řidič nebyl připoutaný, měl na sobě světlé oblečení. Pás visel podélně se sloupkem dveří. Bylo slunečné počasí, do vozidla bylo dobře vidět.

8. Druhý svědek nstržm. X uvedl, že na přesný čas a den přestupku si již nepamatuje, ten je uveden v úředním záznamu k přestupku. Před přechodem pro chodce zastavilo dodávkové vozidlo, v němž se nacházel pouze řidič, měl stažené okénko, přes ně bylo vidět, že řidič není připoutaný bezpečnostním pásem. Řidič měl světlé oblečení a pás na něm vidět nebylo. Svědek neviděl, zda pás visel podélně se sloupkem dveří, situaci pozoroval ze vzdálenosti 8 až 10 metrů.

9. V ústním jednání bylo pokračováno dne 22. 5. 2020, kdy správní orgán I. stupně vyslechl jako svědka třetího policistu pprap. X. Ten si pamatoval, že k řešenému jednání došlo v květnu 2019, bližší datum si nevybavil. Uvedl, že s kolegy sledovali přechod pro chodce, před nímž zastavil řidič dodávky, aby dal přednost chodcům. Svědek přes otevřené boční okno levých dveří vozidla jasně viděl, že řidič není připoután bezpečnostním pásem. Situaci sledoval ze vzdálenosti cca 7 metrů.

10. Žalobce se ve správním řízení vyjádřil písemně prostřednictvím zástupce, kdy obdobně jako v žalobě popíral, že jel nepřipoutaný a rozporoval výpovědi policistů, kteří dle něj i s ohledem na výšku jeho vozidla a bílou barvu pásů nemohli vidět, že jel nepřipoutaný.

11. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 16. 6. 2020 byl žalobce shledán vinným ze shora popsaného přestupku. Správní orgán popsal zejména obsah svědeckých výpovědí, z nichž dle jeho názoru plyne, že svědci viděli žalobce, jehož lze rozpoznat dle pořízeného videozáznamu a jenž byl následně policisty ztotožněn, jak při zastavení před přechodem pro chodce nebyl připoután bezpečnostním pásem. K námitkám žalobce správní orgán I. stupně uvedl, že z videozáznamu není jednoznačně rozpoznatelné, zda byl žalobce připoután, dostatečným důkazem je však pro správní orgán věrohodná výpověď policistů. Důkazní materiál je konzistentní, vzájemně souladný a vedoucí k závěru, že se žalobce přestupku dopustil. Byla naplněna také materiální stránka přestupku, formu zavinění posoudil správní orgán I. stupně jako nevědomou nedbalost. Žalobce měl vědět, že na sedadle, které je povinně vybaveno bezpečnostním pásem, má povinnost být připoután. Věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí. Žalobce má 0 bodů v bodovém hodnocení řidičů, jeho jednáním nebyl způsoben závažnější následek, proto mu byla uložena pokuta na spodní hranici sazby uvedené v § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu.

12. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce pouze blanketní odvolání, které přes výzvu nedoplnil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal dosavadní průběh řízení s tím, že odvolání neobsahovalo odvolací námitky, zhodnotil provedené dokazování a vyzdvihl význam svědeckých výpovědí policistů, kteří celou situaci vnímali vlastními smysly, především zrakem. Uvedl, že výpovědi policistů v daném případě považuje za věrohodné, odkázal také na judikaturu zabývající se nepřipoutáním bezpečnostním pásem a výpovědí policisty ve správním řízení. Žalovaný se rovněž seznámil s pořízeným kamerovým záznamem, z nějž dovodil, že žalobce byl na místě přestupku jednoznačně ztotožněn, nicméně ze záznamu není rozpoznatelné, zda byl žalobce připoutaný bezpečnostním pásem. V této otázce žalovaný uvěřil výpovědi policistů. Ke spáchání přestupku dle žalovaného postačí zavinění z nedbalosti, materiální znak přestupku byl rovněž naplněn. Žalovaný se ztotožnil s výší pokuty, jak ji žalobci uložil správní orgán I. stupně.

V. Posouzení věci krajským soudem

13. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející krajský soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s., přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s.

14. Pokud jde o dostatečnost zjištění skutkového stavu, resp. hodnocení důkazů ve vzájemné souvislosti, rozhodnutí správních orgánů pod tíhou žalobních námitek obstojí. Na kamerovém záznamu není bezpečnostní pás přetažený přes rameno řidiče, které je mírně vzdáleno od opěradla sedačky, vidět, přestože by jej zde bylo možno očekávat. Vzhledem k nízkému rozlišení videa se však soud ztotožňuje se závěrem správních orgánů, že kamerový záznam sám o sobě nepřipoutání řidiče neprokazuje. Správní orgány v takovém případě správně obrátily svou pozornost k výpovědím policistů, kteří jako svědci celou situaci z blízké vzdálenosti viděli. V té souvislosti žalovaný přiléhavě odkázal na správní judikaturu a citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 As 19/2007-114. Z ničeho nevyplynulo, že by snad tři policisté měli na věci jakýkoli vlastní zájem nad rámec prostého výkonu služební činnosti. Naopak zájem žalobce, jemuž správní orgány neuvěřily, na výsledku řízení je zjevný.

15. Všichni policisté byli přesvědčeni o tom, že žalobce řídil vozidlo nepřipoután. Jejich výpovědi nebyly vystavěny striktně na tom, že žalobce měl světlé oblečení, a proto by museli černý pás vidět. Barvu oblečení žalobce policisté uváděli spíše pro dokreslení situace. Svědek X uvedl, že dokonce viděl pás na sloupku vedle řidiče, a svědek X vypověděl, že jasně viděl, že řidič není připoután bezpečnostním pásem, aniž by tuto skutečnost jakkoli spojoval s barvou oblečení žalobce, o níž vůbec nehovořil. Snaží-li se žalobce zpochybnit věrohodnost výpovědí policistů skrze tvrzenou barvu interiéru vozidla a přehnaný důraz na výpověď ohledně barvy jeho oblečení, neshledává soud takovou argumentaci důvodnou.

16. Ani hodnocení důkazů ve vzájemné souvislosti tak, jak je přednáší žalobce, nevede soud k žalobcem dovozovaným závěrům. Z kamerového záznamu s ohledem na polohu policistů a vozidla žalobce, která se postupně měnila tím, jak žalobce přijel, zastavil a odjel, nelze dovodit, že policisté nemohli vidět, co tvrdí, že viděli. Byl-li jeden z policistů dokonce přesvědčen, že viděl pás na sloupku vedle řidiče, nelze to vyloučit, když i kamerový záznam naznačuje, že do míst okolo levého ramene řidiče vidět bylo, policista viděl situaci v celém jejím průběhu včetně příjezdu vozidla, na pásu mohla být, jak se tomu často děje, zaseklá lesklá zapínací spona, která se jen z určitého úhlu mohla zalesknout a která navíc z podstaty jejího účelu vystupuje od pásu do prostoru, a může tak být vidět i z místa, odkud by na samotný pás již vidět nebylo. Výpověď policisty Krále tedy není nevěrohodná jen proto, že měl vidět nezapnutý pás na sloupku. Nadto další dva policisté nehovořili o tom, že by si všimli volného pásu, přesto byli přesvědčeni, že viděli žalobce nepřipoutaného. Úhel pohledu každého policisty se vzhledem k jejich rozsazení ve voze mírně lišil, situaci mohli vnímat každý jinak, na žalobce nicméně viděli poměrně zblízka a poskytli tři v podstatných otázkách konzistentní výpovědi.

17. Z kamerového záznamu je také patrno, že vozidlo žalobce nebylo prvním vozidlem, které k tamnímu přechodu pro chodce po příjezdu policistů přijelo. Neexistuje logické vysvětlení, proč by se policisté okamžitě vydali právě za žalobcem, kdyby neviděli jím spáchaný přestupek. Žalobce poukazem na to, že nemohli vidět, co tvrdí, že viděli, naznačuje, že se policisté proti němu účelově smluvili. Tomu však soud i s odkazem na žalovaným citovanou správní judikaturu neuvěřil. Z ničeho neplyne, že by policisté měli na postihu žalobce jakýkoli vlastní zájem, naopak zájem žalobce na znevěrohodnění výpovědí policistů a na výsledku řízení se nabízí.

18. Skutkový stav byl tedy v daném případě dostatečně zjištěn řádným vyhodnocením dostupných důkazů. Pokud jde o vypořádání námitek, které žalobce předložil v prvostupňovém řízení, je pravdou, že správní orgán I. stupně, reagoval velmi stroze, když zdůraznil, že věří policistům, jejichž výpovědi jsou pro věc stěžejní, a nerozváděl, co mohli či nemohli vidět apod. Na druhé straně mohl žalobce docílit podrobnějšího vypořádání jím nastíněných otázek prostřednictvím odvolání. To žalobce sice podal, nicméně v blanketní podobě bez jakýchkoli odvolacích námitek, čímž nedal žalovanému najevo nelibost v tomto směru. Žalobce, který své odvolání ani přes výzvu nijak nedoplnil, se tak od žalovaného dočkal pouze obecného přezkumu prvostupňového rozhodnutí, když argumentaci žalovaného nenasměroval k bližšímu vypořádání jím nastíněných otázek. Bylo na žalobci, aby především ve správním řízení hájil svá práva, a není namístě, aby žalobce argumentačně obcházel žalovaného, jemuž do odvolání neuvede nic, načež bude z tohoto postupu následně profitovat v řízení soudním. Nadto bylo stanovisko žalobce ve správním řízení obdobné žalobním námitkám, které soud výše shledal nedůvodnými. Ani v tomto bodě tedy soud žalobci nepřisvědčil.

19. Poněkud absurdně vyznívá námitka, že svědectví policistů nejsou relevantní k projednávanému přestupku, neboť si policisté nepamatovali přesné datum jednání žalobce, a mohli tak vypovídat o zcela jiném jednání. K tomu soud uvádí, že policisté byli seznámeni s předmětem výslechu, a věděli tedy, co je předmětem řízení a k jakému jednání vypovídají. I dle obsahu výpovědí vypovídali všichni policisté k jednomu a témuž jednání, což nesvědčí možnému pomýlení policistů, obzvlášť v situaci, kdy policista X vypovídal v jiný den než jeho kolegové, přesto popisoval shodný skutkový stav. Je běžnou vlastností člověka, že po delší době je schopen si vybavit určitou situaci, ale nevzpomene si již na přesný datum a čas, kdy se situace odehrála. To nemůže samo o sobě znevěrohodnit jeho výpověď. Právě z těchto důvodů policisté v den spáchání přestupku sepsali úřední záznam, kde byly údaje o dni a čase spáchání přestupku zachyceny. Na tento úřední záznam, který byl ve správním řízení podpůrně využit, policisté ve svých výpovědích odkázali. Pochybnost v tom smyslu, že by snad policisté vypovídali k úplně jinému jednání žalobce či jiné osoby, k němuž došlo v jiný den, ve správním řízení z ničeho nevyvstala. Obrana žalobce spočívala v tom, že výpovědi policistů jsou nevěrohodné, neboť žalobce připoután byl, nikoli v tom, že by se výpovědi policistů zcela míjely s okolnostmi, které žalobce zažil, a proto policisté patrně vypovídají ke zcela jinému jednání. Tuto žalobní námitku považuje soud za účelovou.

20. Poslední námitka, kterou je třeba vypořádat, směřuje proti nedostatečnosti výroku rozhodnutí o přestupku, kde nebylo výslovně uvedeno, že žalobce jel ve vozidle, resp. seděl na sedadle, které je povinně vybaveno bezpečnostním pásem. Tato námitka svou povahou směřuje ryze proti nedostatku formální náležitosti výroku, nejde o námitku, že žalobce skutečně jel ve vozidle, jehož sedadlo nebylo bezpečnostním pásem povinně vybaveno (např. veterán). Žalobce již ve správním řízení nezpochybňoval, že by jeho vozidlo, resp. sedadlo řidiče, nemělo být povinně vybaveno bezpečnostním pásem. Naopak byla jeho obrana vystavěna na tom, že v jeho vozidle bezpečnostní pásy jsou a on připoután byl.

21. Dle přesvědčení soudu výrok prvostupňového rozhodnutí, které bylo žalovaným potvrzeno, má náležitosti dle § 93 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, zejména je zde dostatečně popsán skutek s označením místa, času a způsobu jeho spáchání. V popisu skutku je mj. prostřednictvím uvedení tovární a registrační značky jednoznačně identifikováno vozidlo, při jehož řízení se žalobce dopustil přestupku, a je-li ve výroku rovněž uvedeno, že se žalobce nepřipoutáním bezpečnostním pásem v tomto vozidle dopustil porušení ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, považuje soud výrokovou část rozhodnutí v tomto směru za dostatečnou a určitou. Posledně uvedené ustanovení zákona o silničním provozu vůbec nelze porušit, pokud by se nejednalo o sedadlo povinně vybavené bezpečnostním pásem. Výrok rozhodnutí proto nelze vykládat jinak, než že předmětný vůz X, jehož řízení žalobcem je v popisu skutku zachyceno, je na sedadle řidiče povinně vybaven bezpečnostním pásem.

22. Správní orgány nevěnovaly otázce povinné výbavy sedadla bezpečnostním pásem bližší pozornost, když žalobce ji nečinil spornou. Ostatně setkání s vozem, který není na sedadle řidiče povinně vybaven bezpečnostním pásem, je v dnešní době raritní, a půjde obvykle o vozidlo budící pozornost na první pohled tím, že nejde o moderní sériově vyráběný automobil, což nebyl případ žalobce. Pokud jde o formulaci výroku, ten ze shora uvedených důvodů obstojí. I na tomto místě lze žalobce upozornit, že bylo přinejmenším vhodné, aby tuto námitku, pokud ji hodlal vznést, uplatnil v odvolacím řízení před žalovaným.

23. Na závěr soud poznamenává, že nesouhlas se zveřejňováním osobních údajů žalobce a jeho právního zástupce a požadavek na anonymizaci rozhodnutí ve věci není na místě v rozsudku vypořádávat, neboť se nejedná o žalobní body. Publikace rozhodnutí na webových stránkách Nejvyššího správního soudu není v kompetenci krajského soudu.

VI. Závěr a náklady řízení

24. Na základě shora uvedené argumentace soud žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. O podané žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, a to v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., když žalobce s takovým postupem výslovně souhlasil a žalovaný se k této otázce ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

25. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

26. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu

a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Liberec 24. března 2021

Mgr. Zdeněk Macháček

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru