Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

63 Ad 3/2011 - 44Rozsudek KSLB ze dne 27.06.2011

Prejudikatura

5 Ads 42/2003


přidejte vlastní popisek

63Ad 3/2011-44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Kosteleckým v právní věci žalobkyně A.Z., bytem P. č. xxxx, J., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová č.25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované čj. xx ze xx,

takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení čj. xx ze dne xx se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalované České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) ze dne xx byly zamítnuty námitky nyní žalobkyně A.Z. a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení čj.xx ze dne xx. V odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 27.1.2011 konstatuje žalovaná ČSSZ dosavadní průběh řízení a data námitkami napadeného rozhodnutí. Poté se zabývá uplatněnými námitkami a rozborem dalšího posudku o invaliditě ze dne 20.1.2011. V další pasáži odůvodnění napadeného rozhodnutí konfrontuje žalovaná ČSSZ uplatněné konkrétní důvody námitek s posudkovými závěry a tvrdí, že i novým posudkem byly námitky A.Z. shledány nedůvodnými. Proto trvá na tom, že i revizním posudkovým zkoumáním bylo potvrzeno, že pokles schopnosti soustavně pracovat z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činí 40 % ve smyslu § 39 odst. 1, odst. 2, písm. a) z. č. 150/1995 Sb., čemuž odpovídá invalidita I.stupně.

Žalobkyně A.Z. ve své včas podané žalobě, kterou dokládá lékařskými zprávami, namítá nesprávnost napadeného rozhodnutí, a to z následujících důvodů. Od června 2010 se její zdravotní stav zhoršil a s ohledem na změnu léků v ambulanci bolesti je výrazně omezena i při domácí činnosti. Proto nemůže pracovat ani na částečný úvazek. Doporučení lékařů zejména MUDr. Š. byla bez efektu. Současná léčba má vedlejší účinky, zejména oxycontin, který je opiátovým preparátem v kombinaci s antirevmatiky. Tyto vedlejší účinky ji nutí ulehnout denně na 2-3 hodiny. Zhoršila se ji chůze, možnost sezení na 2-3 hodiny je vyloučena, taktéž i manipulace s břemeny aj. Hromadnou dopravou nemůže cestovat vůbec, autem jen omezeně na krátkou vzdálenost.

V průběhu jednání soudu dne 27.6.2011 setrvala na důvodech podané žaloby. Zkoušela pracovat na poště na 3 hodiny na žádost pošty, což by i přivítala, neboť by byla mezi lidmi, ale není toho schopna. Poukazuje na účinky zvýšených dávek opiátů, což by mohlo činit práci např. s penězi problematickou. Za poslední půlrok se potíže zhoršily, čeká ji pátá operace a obává se embolie, kterou měla po druhé operaci. Nepokládá za logické, že nyní má být invalidní v I. stupni, ačkoli po druhé operaci byla plně invalidní. Zapojení do práce by zhoršilo stav její páteře. Její zdravotní stav hodnotil i neurochirurg v únoru 2011, kterému důvěřuje. Navrhuje, aby bylo rozhodnuto, že je plně invalidní, popř. aby míra poklesu činila 66% jako v roce 2006.

Žalovaná ČSSZ ve svém písemném vyjádření k podané žalobě setrvává na důvodech napadeného rozhodnutí s odkazem na posudková hodnocení. Navrhuje předložit věc k posouzení posudkové komisi MPSV.

V průběhu jednání soudu žalovaná prostřednictvím své zástupkyně navrhuje žalobu zamítnout. Poukazuje na shodné závěry ohledně základného bodového ohodnocení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Nesouhlas projevuje jen s navýšením hodnocení o 10% podle § 3 odst. 1) vyhl. č. 359/2009 Sb., neboť jen jeden procentní bod individuálního hodnocení by znamenal invaliditu II. oproti posouzení zdravotního stavu posudkovými lékaři.

Soud podle § 75 z. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s.ř.s.) přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí, vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a poté, co dokazování doplnil v průběhu jednání soudu dne 27.6.2011 posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (PK MPSV), dospěl k následujícímu závěru.

Předně soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí konstatuje, že napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející netrpí takovými vadami, které by činilo napadené rozhodnutí nicotným, k čemuž by soud musel přihlédnout ze zákonné povinnosti. Napadené rozhodnutí ČSSZ ze dne 27.1.2011 je také řádně odůvodněno ve smyslu § 68 odst. 3) z. č. 500/2004 Sb., je tudíž přezkoumatelné.

Jak vyplývá z obsahu správního spisu, v to počítaje i záznamy o jednání před posudkovými lékaři, měla žalovaná ČSSZ k dispozici lékařské nálezy a žalobkyně měla možnost vylíčit své subjektivní zdravotní obtíže. Z tohoto pohledu nelze žalované nic podstatného vytknout.

V zájmu objektivizace skutkových a následně i právních závěrů a s přihlédnutím k § 4 odst. 2) z. č. 582/1991 Sb. (o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) a v souladu i s návrhem žalované ČSSZ, vyžádal soud posudek od PK MPSV a tímto posudkem ze dne 28.4.2011 provedl důkaz.

Soud pokládá za nutné pro úplnost předeslat, a to s přihlédnutím k § 2 odst. 3) vyhl. č. 359/2009 Sb., že pro stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé hodnoty poklesu schopnosti se nesčítají, v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle toho zdravotního postižení, a to ze zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení.

Posudková komise, jejímž členem byl i odborný lékař z oboru neurologie MUDr. L., měla k dispozici veškerou zdravotní dokumentaci vč. dokumentace praktického lékaře a nálezů, poskytnutých žalobkyní soudu. Jednání posudkové komise se žalobkyně nezúčastnila, svou neúčast omluvila zdravotním stavem, ale posudková komise dospěla k závěru, že i bez účasti žalobkyně může posudkové závěry přijmout, neboť podklady jsou zcela dostatečné.

Posudkové závěry, jak vyplývá z písemného vyhotovení posudku ze dne 28.4.2011, jsou přehledné a výstižné i s uvedením zdrojů posudkových závěrů. Z těchto závěrů vyplývá nejen samotný rozsah a míra zdravotního postižení, které bylo zjištěno klinickými vyšetřeními, ale i vztah tohoto postižení k míře zachování schopnosti soustavné výdělečné činnosti postiženého z pohledu odborných kriterií posudkového lékařství.

Soud musí ale zdůraznit, že posudkové závěry PK MPSV se se závěry žalované ČSSZ shodují jen zčásti. Není sporné, že žalobkyně A.Z. trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním, stavem, jehož dominantní příčinou je postižení páteře v bederním úseku s chronickou residuální iritační zánikovou lézí kořene S1 vpravo a oboustrannou iritací L5 při stavu po opakovaných operacích a chronický vertebrogenní bolestivý syndrom celé páteře při degenerativních změnách. Posudková komise se shoduje s žalovanou i v základním posouzení závažnosti onemocnění tak, že ve shodě s žalovanou ČSSZ stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 40% , tedy na horní hranici rozmezí podle Kapitoly XIII, oddílu E, položky 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Z uvedené míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti vycházela žalovaná při svém rozhodování dne 27.1.2011 a proto stanovila, že je A.Z. invalidní v I. stupni podle § 39, odst. 2, písm. a) z. č. 155/1995 Sb. PK MPSV vzala při svém zvažování v úvahu i skutečnost, též podloženou lékařskými zprávami, že u žalobkyně těžší bolestivý syndrom vyžaduje intenzivní analgetickou léčbu opiovými preparáty.

Posudková komise ale oproti žalované přihlédla také k tomu, a zde čerpala též z lékařských zpráv, že žalobkyně trpí postižením kyčelních kloubů postdysplastickou arttrosou III. stupně, jak bylo ověřeno rentgenovým nálezem. Pro toto další postižení zvýšila posudková komise hodnocení míry poklesu schopnosti soustavně pracovat o 10% podle § 3 odst. 2) vyhl. č. 359/2009 Sb. Dospěla proto k posudkovému závěru, že celková míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u žalobkyně činí 50% a nikoli jen 40%, jak uzavřela žalovaná, což odpovídá sice nikoli invaliditě III. stupně ale invaliditě II. stupně podle § 39 odst. 2, písm. b) z. č. 155/1995 Sb.

Zdejší soud nemohl přehlédnout tento zásadní posudkový závěr, který stanovil celkově vážnější stupeň invalidity u žalobkyně, než jak zjistila žalovaná ČSSZ. Pokud lze opomenout formální hledisko, podle kterého zákon svěřuje posudkovým komisím v přezkumném řízení soudním posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů (již zmíněné ust. § 4 odst. 2 z. č. 582/1991 Sb.), pak soud musel vycházet z citovaného posudku zejména z následujícího důvodu. Posudková komise nejenže řádně odůvodnila základní míru poklesu schopnosti soustavně pracovat, ale také vyčerpávajícím způsobem odůvodnila důvod zvýšení míry tohoto poklesu nad horní hranici podle hledisek, uvedených v ust. § 3 odst. 2) vyhl. č. 359/2009 Sb. Toto odůvodnění tvoří logický celek a soud neměl důvodu jej opomenout, popř. vyžadovat jeho doplnění.

Soud proto dospěl k závěru, že skutkový stav , jak jej zjistila žalovaná, nepodává zcela komplexní obraz o zdravotním stavu žalobkyně a v té souvislosti i o její schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Jedná se o vadu řízení podle § 76 odst. 1, písm. b) s.ř.s., a protože soud není oprávněn o dávce důchodového pojištění rozhodnout sám, nezbylo, než podle § 78 odst. 1) s.ř.s. napadené rozhodnutí žalované ze dne 27.1.2011 zrušit pro vady řízení a věc vrátit k dalšímu řízení žalované (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je žalovaná vázána (§ 78 odst.5 s.ř.s.). Při jednání dne 27.6.2011 provedl soud důkaz posudkem PK MPSV ze dne 28.4.2011 a žalovaná v následném řízení zahrne tento důkaz mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s.ř.s.). Žalobkyni nic nebrání v tom, aby uplatnila další případné důkazy. Pro úplnost je však nutno připomenout, že posudkový lékař či posudková komise sice čerpají ve svých závěrech i z odborných lékařských nálezů lékařů specialistů, ale míru schopnosti soustavně pracovat musí zkoumat i z odborných hledisek posudkové medicíny.

Žalobkyně sice měla ve věci částečný úspěch, ale žádné zvláštní náklady nedoložila a platí zásada, že účastník si své náklady hradí sám. Proto soud rozhodl podle § 60 odst. l) s.ř.s. i tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K námitce žalované ČSSZ soud jen dodává. Z. č. 155/1995 svěřil vyhlášce (nyní č. 359/2009 Sb.) a její příloze stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u jednotlivých druhů onemocnění s ohledem na vážnost onemocnění. Tím je dána návaznost na ust. § 39 odst. 2) z. č. 155/1995 Sb. Je možné sice polemizovat o zvoleném způsobu hodnocení, nicméně tato pravidla byla zjevně přijata na základě poznatků medicínských a jsou vyjádřena procentním hodnocením. S ohledem na zákonem stanovený nástroj hodnocení může proto dojít k tomu, že i jediný procentní bod znamená rozdíl mezi jednotlivými stupni invalidity. V dané věci PK MPSV řádně odůvodnila zvýšení podle § 3 odst. 2) vyhl. č. 359/2009 Sb. o 10% a soud nemá žádný podklad ke zpochybnění stanoviska PK MPSV, v to počítaje i rozsah tohoto zvýšení.

Ve smyslu z.č.306/2008 Sb., kterým je novelizován z. č. 155/1995 Sb., musela žalovaná ČSSZ postupovat podle čl. II (přechodná ustanovení), a určit stupeň invalidity z hledisek § 39 odst. 2) z. č. 155/1995 Sb., nyní účinného. Proto žalovaná nemohla posuzovat invaliditu podle zákona účinného před touto novelou, tudíž ani uznat žalobkyni „plně“ invalidní, jak se toho žalobkyně alternativně domáhá.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku, k Nejvyššímu správnímu soudu, prostřednictvím soudu podepsaného.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s.ř.s. zastoupen advokátem.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s., dle § 106 odst. 1 s.ř.s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V Liberci dne 27. června 2011

Mgr. Karel Kostelecký, v.r.

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru