Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

63 Ad 1/2011 - 35Rozsudek KSLB ze dne 02.05.2011

Prejudikatura

5 Ads 42/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 Ads 96/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

63Ad 1/2011-35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Kosteleckým v právní věci žalobce Z.Š., bytem S.u ČL xx, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová č.25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované čj. xx ze dne xx,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení čj .xx ze dne xx se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalované České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) ze dne xx byly zamítnuty námitky nyní žalobce Z.Š.a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení čj.xx ze dne xx. V odůvodnění svého rozhodnutí ze dne xx konstatuje žalovaná ČSSZ dosavadní průběh řízení a data námitkami napadeného rozhodnutí. Poté se zabývá uplatněnými námitkami a rozborem dalšího posudku o invaliditě ze dne xx. V další pasáži odůvodnění napadeného rozhodnutí konfrontuje žalovaná ČSSZ uplatněné konkrétní důvody námitek s posudkovými závěry a tvrdí, že i novým posudkem byly námitky shledány nedůvodnými. Proto trvá na tom, že i revizním posudkovým zkoumáním bylo potvrzeno, že pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činí celkem 55%, a to včetně zvýšení hodnocení o 10% podle § 3 odst.2) vyhl.č.359/2009 Sb., a to ve smyslu § 39 odst.1, odst.2, písm. b) z.č.155/1995 Sb. , čemuž odpovídá invalidita druhého stupně.

Žalobce Z.Š. ve své včas podané žalobě a jejím doplňku k výzvě soudu jen konstatuje stručně nesouhlas s napadeným rozhodnutím z xx. Neurochirurg, neurologové, psychologové Pokračování
2
63Ad 1/2011

a psychiatři se shodli na tom, že není schopen trvale pracovat, jen lékařka z kanceláře jejich tvrzení neakceptuje.

V průběhu jednání soudu dne 2.5. 2011 setrval žalobce na podané žalobě. Poukázal na to, že např. u posudkové lékařky MUDr. Z. byl jen 5 minut, u posudkové lékařky v řízení o námitkách hodinu 1 hodinu a v Praze 15 minut. Mimo Mgr. V. byl i u jiného psychologa, jehož nález předložil praktickému lékaři MUDr. H. Zdůrazňuje, že psychiatrička i další uvedli, že není vůbec schopen soustavně pracovat. Připomíná, že při prvém posouzení byl shledán plně zdráv a teprve až po vyjádření psychologa jej shledali částečně invalidním. Psychiatr MUDr. H., který je citován v posudku posudkové komise, byl nejprve přesvědčen o tom, že žalobce není schopen trvalé práce a vyčinil mu opožděnou návštěvu. Při další návštěvě se žalobcem projednával sebevražedné tendence a nabídl mu i možnost hospitalizace v psychiatrické léčebně v Litoměřicích. Poté po konzultaci s MUDr. Z. se MUDr. H. dozvěděl, že žalobci stejně plnou invaliditu nepřiznají, a proto MUDr. H. napsal nic neříkající zprávu s tím, že jej žalobce může navštěvovat, pokud chce. Při jednání posudkové komise v Praze odmítla předsedkyně komise vést hovor o depresích. Tato komise navíc ve svých posudkových závěrech zdůrazňuje jen ty části lékařských nálezů, které odpovídají jejímu mínění. Protože tato komise je orgánem stejného ministerstva jako žalovaná, má žalobce zato, že by věc měla být zkoumána nezávislou posudkovou institucí. Požaduje i nadále invaliditu 3. stupně, náklady řízení neuplatňuje.

Žalovaná ČSSZ ve svém písemném vyjádření k podané žalobě trvá na správnosti napadeného rozhodnutí, které je řádně odůvodněno a které je postaveno na dalším posudkovém posouzení zdravotního stavu žalobce. Za daného stavu dokazování navrhuje věc posoudit i prostřednictvím posudkové komise. V průběhu jednání dne 2.5.2011 setrvává s ohledem na posudkové závěry PK MPSV na správnosti napadeného rozhodnutí a navrhuje žalobu zamítnout.

Soud podle § 75 z.č.150/2002 Sb., soudního řádu správního (s.ř.s.) přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí, vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a poté, co dokazování doplnil v průběhu jednání soudu dne 2.5.2011 posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (PK MPSV), dospěl k následujícímu závěru.

Předně soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí konstatuje, že napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející netrpí takovými vadami, které by činilo napadené rozhodnutí nicotným, k čemuž by soud musel přihlédnout ze zákonné povinnosti. Napadené rozhodnutí ČSSZ ze dne 28.12.2010 je také řádně odůvodněno ve smyslu § 68 odst.3) z.č.500/2004 Sb., je tudíž přezkoumatelné. Proto lze v podrobnostech na obsah napadeného rozhodnutí odkázat a zdůraznit jen následující.

Jak vyplývá z obsahu správního spisu, v to počítaje i záznamy o jednání před posudkovými lékaři, měla žalovaná ČSSZ k dispozici lékařské nálezy a žalobce měl možnost vylíčit své subjektivní zdravotní obtíže. Z tohoto pohledu nelze žalované nic podstatného vytknout.

Pokračování
3
63Ad 1/2011

V zájmu objektivizace skutkových a následně i právních závěrů a s přihlédnutím k § 4 odst.2) z.č.582/1991 Sb. (o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) a v souladu i s návrhem žalované ČSSZ, vyžádal soud posudek od PK MPSV a tímto posudkem ze dne 30.63.2011 provedl důkaz. Jak vyplývá z již výše uvedeného ust. § 4 odst.2) cit. zákona je posudková komise MPSV určena k posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti občana i pro potřeby přezkumného řízení soudního (z.č.150/2002 Sb.) ve věcech mj. i důchodového pojištění. Posudková komise, jako orgán odlišný od České správy sociálního zabezpečení, je ze zákona povinna objektivně zdravotní stav a schopnost pracovat hodnotit na základě odborných hledisek vyplývajících z vědeckého poznání. Jistě není (obecně) vyloučeno, že by daná materie mohla být posuzována i např. znalcem z oboru posudkové medicíny, avšak k takému postupu by musel soud shledat hlediska hodná zvláštního zřetele. Tím ale není pouhý nikterak klinickými nálezy podložený nesouhlas účastníka soudního řízení s posudkovými závěry, jako v dané právní věci. Proto také soud neměl zákonného důvodu tyto posudkové závěry zpochybnit a provádět další dokazování.

Soud pokládá za nutné pro úplnost předeslat, a to s přihlédnutím k § 2 odst.3) vyhl.č.359/2009 Sb., že pro stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé hodnoty poklesu schopnosti se nesčítají, v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle toho zdravotního postižení, a to ze zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení.

Posudková komise, jejímž členem byl i odborný lékař z oboru psychiatrie MUDr. P.S., měla k dispozici veškerou zdravotní dokumentaci vč. dokumentace praktického lékaře a MUDr. H. a čerpala i z vyšetření žalobce v průběhu jednání komise.

Posudkové závěry, jak vyplývá z písemného vyhotovení posudku ze dne 30.3.2011, jsou přehledné a výstižné i s uvedením zdrojů posudkových závěrů. Z těchto závěrů vyplývá nejen samotný rozsah a míra zdravotního postižení, které bylo zjištěno klinickými vyšetřeními, ale i vztah tohoto postižení k míře zachování schopnosti soustavné výdělečné činnosti postiženého z pohledu odborných kriterií posudkového lékařství. Z tohoto pohledu musí soud hodnotit i žalobcův poukaz na tvrzení odborných lékařů o jeho trvalé neschopnosti pracovat. Předně se takto jednoznačně vyjádřily jen dvě lékařky, a to MUDr. K. (neurolog) jen ve zprávě ze dne 14.1.2010 a MUDr. H. (psychiatr) jen ve zprávě z 21.6.2010, nikdo jiný. Přitom členem posudkové komise MPSV byl i psychiatr, který posuzoval zdravotní stav žalobce nejen z pohledu psychiatrické odbornosti, ale i z již zmíněných hledisek posudkové medicíny. Posudková komise měla k dispozici i nálezy těchto dvou lékařek, vedle klinických nálezů dalších lékařů a psychologa a čerpala i z nich. Proto soud neměl sebemenší důvod opomenout opakované zprávy o různých vyšetřeních zejména z roku 2010 a nich učiněné závěry a opřít své skutkové a právní posouzení výhradně jen o tato dvě vyjádření. V posudkových závěrech jsou citovány klinické nálezy i těchto lékařů, ty také byly (mj.) podkladem pro posudkové závěry a nikoli závěrečná vyjádření odborného lékaře o schopnosti soustavné výdělečné činnosti, neboť tento závěr může činit jen posudkový lékař. MUDr. H. podal svá odborná zjištění a žalobce neprokázal, že by byla nedostatečná či dokonce lživá.

Pokračování
4
63Ad 1/2011

Není sporu o tom, že žalobce Z.Š trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, jehož příčinou je stav po neurochirurgickém výkonu – evakuace hematomu s pooperační meningitidou a s následným rozvojem organického psychosyndromu (v červnu 2008 kolaps na ulici s úderem do hlavy). Následný zdravotní stav, posuzovaný k datu vydání napadeného rozhodnutí (prosinec 2010), nevykazuje motorický deficit, parézy, postižení smyslových funkcí. Došlo ale k rozvoji organického psychosyndromu s oslabením kognitivních funkcí a je podstatně snížena zátěžová tolerance i schopnost soustavnější cílevědomé racionální aktivity. Aktuální intelektový výkon je na úrovni lehké mentální subnormality a jeho reálná využitelnost je podstatně nižší. Bylo zjištěno i kolísající depresivní ladění. Posudková komise ale poukázala i na vývoj během hospitalizace v červnu 2010, kdy došlo k promptnímu zlepšení celkového stavu zejména psychiky. Z lékařských nálezů které cituje vyvozuje, že při vhodně volené léčbě by mohl být zdravotní stav ještě příznivější.

Posudková komise se proto ztotožnila se závěry předchozích posudkových lékařů a stanovila míru poklesu schopnosti soustavně pracovat na 45% (v rozsahu30 až 45%) podle Kapitoly V, položky 1, písm.c) přílohy k vyhl.č.359/2009 Sb. Kvůli možnosti i rekvalifikace zvýšila toto posouzení o 10% podle § 3 odst.2) cit. Vyhlášky na celkových 55%. Zmíněný rozsah snížení schopnosti trvale pracovat odpovídá invaliditě druhého stupně podle § 39 odst.2, písm.b) z.č.155/1995 Sb. a nikoli vyššího, jak požaduje žalobce.

Žalobce je schopen vykonávat soustavnou práci, avšak s menšími nároky na její rozsah, intenzitu a na kvalifikaci. Není pro žalobce vhodná práce fyzicky a psychicky náročná, limitována časem, práce v předklonu a v nočních směnách.

Žalobce neprokázal, že by jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti byla snížena takovou měrou, že by vůbec nebyl schopen pracovat či pracovat jen za zcela mimořádných podmínek, neprokázal tudíž, že i s případným zvýšením míry poklesu o 10% (§ 3 odst.2 cit.vyhlášky) by míra poklesu činila nejméně 70% (§ 39, odst.2, písm.c z.č.155/19895 Sb.). Soudu proto nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout podle § 78 odst.7) s.ř.s.

Soud dále rozhodl podle § 60 odst.l) s.ř.s. i tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť k rozhodnutí jinému nebyly shledány zákonné podmínky.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku, k Nejvyššímu správnímu soudu, prostřednictvím soudu podepsaného.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s.ř.s. zastoupen advokátem.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s., dle § 106 odst. 1 s.ř.s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V Liberci dne 2. května 2011

Mgr. Karel Kostelecký, v.r.

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru