Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

62 Ad 7/2010 - 21Rozsudek KSLB ze dne 31.01.2011

Prejudikatura

4 Azs 55/2003


přidejte vlastní popisek

62Ad 7/2010-21

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vackem v právní věci žalobkyně D.P., bytem B. xx, ČL, proti žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. dubna 2010, čj. OSV/351/2010/R/251,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 20. dubna 2010, čj. OSV/351/2010/R/251, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozhodnutím žalovaného bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání nyní žalobkyně D.P. směřující proti rozhodnutí Městského úřadu v České Lípě (dále též jen „městský úřad“) ze dne 19. 2. 2010, čj. 7048/2010/CLI, kterým byla žalobkyni snížena dávka pomoci v hmotné nouzi – doplatek na bydlení – z částky 1 125,- Kč na částku 389,- Kč měsíčně od 1. 1. 2010.

Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že přezkoumal napadené rozhodnutí v plném rozsahu spolu s veškerou spisovou dokumentací a zjistil, že odvoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, a zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Žalovaný následně ocitoval platné znění § 34 a 35 odst. 1 a 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi s konstatováním, že městský úřad při svém rozhodování z těchto zákonných ustanovení vycházel, když při snížení částky v hmotné nouzi zohlednil skutečnost, že za měsíc leden 2010 žalobkyni nebyla stanovena záloha na dodávku elektrické energie, neboť došlo k vyúčtování záloh za rok 2009 a dále byla zrušena úhrada za svoz komunálního odpadu.

Citované rozhodnutí napadla žalobkyně včas svým žalobním návrhem, v němž vytýká žalovanému, že ve svém rozhodnutí nezpochybnil žádný z jejích argumentů a vůbec Pokračování
2
62Ad 7/2010

se nevyjádřil k opakovaně předkládaným důkazům. Žalobkyně poukazuje na to, že je nájemníkem družstevního bytu 1+1 vlastněného Okresním stavebním bytovým družstvem Česká Lípa, kterému je povinna platit nájemné a úhrady. Podle žalobkyně městský úřad postupoval v rozporu se skutečností, když do tiskopisu „Informace o užívaném bytu“ ji označil za vlastníka bytu, což vedlo k tomu, že následně jí byly zohledněny pouze platby za služby spojené s užíváním bytu, nikoli uhrazené nájemné. Doplatek na bydlení je jí tak krácen o 1 518,- Kč. Takový postup považuje žalobkyně za nezákonný, neboť v konečném důsledku vede k tomu, že jí nejsou poskytovány prostředky ani ve výši existenčního minima. Zároveň se cítí diskriminována ve vztahu k občanům, kteří za bydlení rovněž hradí nájemné a u kterých se vychází z cílového nájemného. Žalobkyně proto požaduje, a by soud jí napadené rozhodnutí zrušil.

Ve vyjádření k žalobě žalovaný sdělil, že při stanovení částky doplatku na bydlení zohlednil skutečnost, že za měsíc leden 2010 žalobkyni nebyla stanovena záloha na dodávku elektrické energie, neboť došlo k vyúčtování záloh za rok 2009 a dále byla zrušena úhrada za svoz komunálního odpadu. K žalobním námitkám žalovaný uvedl pouze tolik, že postupoval v souladu s §89 a 90 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, se zákonem o pomoci v hmotné nouzi a zákonem o existenčním minimu, přičemž daná problematika byla konzultována s pracovníky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a žalovaný vycházel i z Metodických pokynů vydávaných ministerstvem. Proto žalovaný navrhuje žalobu v plném rozsahu zamítnout.

Krajský soud o žalobě zahájil řízení podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo v rozsahu a z hlediska námitek žalobkyně, byl přitom vázán skutkovým i právním stavem v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Podle § 66 zákona o pomoci v hmotné nouzi se v řízení podle tohoto zákona postupuje podle správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak. Protože § 74 téhož zákona hovoří toliko o rozhodnutí, aniž by stanovil jeho podobu odlišnou od správní řádu, je třeba na postup správních orgánů obou stupňů při formulování rozhodnutí aplikovat § 68 odst. 3 správního řádu. Podle tohoto ustanovení se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jejich vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Zmíněné ustanovení se použije i pro rozhodnutí odvolacího orgánu (§ 93 správního řádu).

Jak patrno z rekapitulační části tohoto rozsudku, žalovaný ve svém rozhodnutí pouze konstatoval správnost postupu městského úřadu, ocitoval platné znění § 34 a 35 odst. 1 a 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi a poukázal na skutkový základ prvostupňového rozhodnutí, jímž měla být skutečnost, že za měsíc leden 2010 žalobkyni nebyla stanovena záloha na dodávku elektrické energie.

Taková podoba správního rozhodnutí neodpovídá požadavkům vyplývajícím z § 68 odst. 3 správního řádu. Žalovaný zcela pominul vypořádat se s odvolacími důvody žalobkyně; na konkrétně uplatněné důvody nereagoval tak, abyb ylo možno z odůvodnění zjistit, z jakých Pokračování
3
62Ad 7/2010

konkrétních skutkových a právních důvodů argumenty žalobkyně nepřijal. Přitom v odvolání ze dne 10. 3. 2010 tehdy odvolatelka konkrétní odvolací důvody uvádí. Není tudíž zjevné, proč se žalovaný s důvody odvolání vypořádal tak, že je neakceptoval. Závěr žalovaného, že postup městského úřadu byl v souladu s příslušnými právními předpisy, nemůže v řízení před soudem obstát, pokud správní orgán zároveň nevyloží, jakým způsobem a jakou úvahou k tomuto závěru dospěl, nerozvedl skutkové závěry a zdroje těchto závěrů a neprovedl hodnocení důkazů.

Stejně tak soud postrádá interpretaci v rozhodnutí citovaných zákonných ustanovení a jejich aplikaci na zjištěný skutkový základ. Soud připomíná, že právě způsob výkladu § 34 a 35 odst. 1 a 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi je klíčovým bodem sporu mezi žalobkyní a správními orgány obou stupňů. To akcentuje potřebu srozumitelně vyložit, v čem žalovaný považuje výklad uplatňovaný žalobkyní za mylný a na základě jakého interpretačního postupu byl učiněn právní závěr přijatý v rozhodnutí.

Žalovaný tak porušením § 68 odst. 3 správního řádu znemožnil přezkoumatelnost svého rozhodnutí, přičemž smyslem řádného vyhotovení rozhodnutí je i jeho přesvědčivost, a to zejména směrem k účastníkům řízení. Soud zde jen připomíná, že stejnou vadou trpí i rozhodnutí městského úřadu ze dne 19. 2. 2010.

Podle § 76 odst. l písm. a) s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

Jak vyplývá z předchozího, napadené rozhodnutí žalovaného vykazuje nedostatky, jež znemožňují meritorní přezkum, neboť odůvodnění tohoto rozhodnutí neobsahuje náležitosti, které z povahy přezkumu podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, je třeba mít za obligatorní. Rozhodnutí žalovaného je proto ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a soud je v souladu s ustanovením § 78 odst. 1 s. ř. s. pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

V dalším řízení je třeba, aby žalovaný doplnil odůvodnění svého rozhodnutí o úvahy, jež soud při projednávání žaloby v souvislosti s § 68 odst. 3 správního řádu postrádal a na jejichž nezbytnost v tomto rozsudku shora poukázal. Právním názorem soudu je žalovaný vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle kterého účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ačkoli žalobce ve věci měl úspěch, soud mu náhradu nákladů nepřiznal, neboť tyto mu soudním řízení vůbec nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení, k Nejvyššímu správnímu soudu, prostřednictvím soudu podepsaného, písemně, trojmo.

Pokračování
4
62Ad 7/2010

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel podle § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Podle § 106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

Kasační stížnost nemá odkladný účinek. Jiné opravné prostředky nejsou přípustné.

V Liberci dne 31. ledna 2011

JUDr. Pavel Vacek, v.r.

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru