Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

60 Ad 5/2011 - 38Rozsudek KSLB ze dne 23.06.2011

Prejudikatura

5 Ads 34/2003


přidejte vlastní popisek

60Ad 5/2011-38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou v právní věci žalobkyně V.D., bytem B. xx, 1 B., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované č.j. xx ze dne 6. 12. 2010,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. 566 213 0771/45091-HK ze dne 6. 12. 2010 se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti ve výroku uvedeného rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí žalované č.j. 566 213 0771 ze dne 10. 8. 2010. Tímto prvostupňovým rozhodnutím žalovaná rozhodla, že pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen ,,zákon o důchodovém pojištění“), se zamítá žádost žalobkyně o invalidní důchod.

V žalobě žalobkyně namítala, že pokles její pracovní schopnosti je vysoký a dlouhodobý, a proto má právo na invalidní důchod. Podle ní hodnocení její schopnosti vykonávat práci vycházelo jen z domněnky bez objektivních důkazů, proto žádala, aby její zdravotní stav byl posouzen nezávislým pracovištěm za přítomnosti soudního znalce z oboru únavových syndromů a syna jako svědka a bylo provedeno několikadenní zátěžové měření přístroji, které by prokázaly skutečnou míru jejích schopností vykonávat práci a byl proveden nezávislý posudek. Dále žalobkyně uvedla, že trvá na tom, aby její zdravotní stav byl posouzen podle kap. I, pol. 1, písm. c) c vyhl. č. 284/1995 Sb. jako infekční a parazitární nemoc těžké formy se závažnými a trvalými poruchami funkce postižených orgánů v důsledku prodělaných nemocí, vedoucích k trvalým projevům únavových stavů CFIDS/CFS. Žalobkyně se také dovolala použití správního řádu. Žádala o porovnání celé zdravotní dokumentace a posudkového zhodnocení těžkého chronického stavu CFS. Požádala o prověření, zda lékaři, kteří hodnotili její zdravotní stav, mají odbornou způsobilost hodnotit její těžký zdravotní stav.

Žalobkyně dále namítala, že byla zbavena práva na ochranu zdraví nerespektováním zdravotního stavu a dovolala se ochrany práv dle Listiny základních práv a svobod. Dále uvedla, že napadeným rozhodnutím jí byla způsobena škoda, nebyly respektovány podmínky pro kvalitní léčení a nemůže tak získat finanční prostředky pro své životní potřeby, proto je na pokraji nouze v důsledku neetických a protiprávních praktik lékařů. V důsledku zamítavého rozhodnutí byla diskriminována jako člověk, neboť má při své nemoci právo žít jako člověk. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí, protože její schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla o 70 %.

K podané žalobě žalovaná navrhla provedení důkazu posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“), neboť posouzení invalidity je odbornou lékařskou otázkou.

Z předloženého správního spisu soud zjistil, že správní řízení o dávku důchodového pojištění bylo zahájeno návrhem ze dne 17. 5. 2010, kterým žalobkyně požádala o přiznání invalidního důchodu.

Dne 14. 7. 2010 bylo u žalobkyně provedeno lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Jablonci nad Nisou (dále jen ,,OSSZ“) posouzení jejího zdravotního stavu za účelem posouzení invalidity ve smyslu § 8 zákona č. 582/1991 Sb., zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, za přítomnosti žalobkyně. Lékař OSSZ vyšel z vlastního vyšetření, zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky MUDr. Lejskové, dále z odborných lékařských nálezů MUDr. Hodíkové z oboru ortopedie ze dne 21. 4. 2010 a 14. 6. 2010 a neurologické zprávy MUDr. Matějkové ze dne 3. 2. 2010. Lékař OSSZ konstatoval, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, pol. 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. s mírou poklesu pracovní schopnosti o 20 % s tím, že procentní míra poklesu se ve smyslu § 3 odst. 1 cit. vyhlášky zvyšuje o dalších 10 %, takže celkově činí 30 % ; žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.

Na základě tohoto posouzení zdravotního stavu žalobkyně vydala žalovaná dne 10. 8. 2010 prvostupňové rozhodnutí, kterým vyslovila, že žádost žalobkyně o invalidní důchod se zamítá, neboť podle posudku OSSZ ze dne 14. 7. 2010 není invalidní, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost jen o 30 %, když podmínkou invalidity podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Proti tomuto rozhodnutí si žalobkyně podala námitky, ve kterých vyjádřila nesouhlas s posouzením zdravotního stavu, vyjádřila přesvědčení, že její zdravotní stav jí neumožňuje pracovat a má proto nárok na invalidní důchod.

Zdravotní stav žalobkyně byl následně posouzen posudkovou lékařkou žalované dne 24. 11. 2010. Ta v posudku o invaliditě dle § 8 zákona č. 582/1991 Sb. uvedla, že vycházela nejen z dosavadní zdravotní dokumentace žalobkyně, ale také z nových nálezů z rehabilitační ambulance ze dne 13. 8. 2010, dále 22. 2. 2010 a 18. 10. 2010, zprávy z alergologie ze dne 1. 9.2010 a sono popisu levého stehna ze dne 16. 8. 2010. Podle lékařky žalované se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kde rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je bolestivý syndrom páteře dle kapitoly XIII, odd. B, pol. 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanoví míra poklesu pracovní činnosti 20 %. Přitom posudková lékařka odůvodnila nutnost zdravotní postižení žalobkyně hodnotil dle písm. b) nikoli a) a dále uvedla důvody pro zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % s ohledem na postižení ramene a metabolický syndrom. Posudková lékařka žalované uzavřela tím, že předchozí posudkový závěr lékaře OSSZ je třeba potvrdit, lékař OSSZ dospěl k správnému určení míry poklesu pracovní schopnosti, ačkoli došlo k nesprávnému řazení diagnóz, což ale nemělo vliv na posudkový závěr. Rovněž posudková lékařka žalované v posudku ze dne 24. 11. 2010 dospěla k závěru, že žalobkyně není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.

Ze závěrů tohoto lékařského posudku potom žalovaná vyšla při vydání žalobou napadeného rozhodnutí, kterým námitky žalobkyně podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zamítla a rozhodnutí vydané v prvním stupni řízení potvrdila. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že po přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně zjistila, že žalobkyně není invalidní, neboť byl u ní zjištěn pokles pracovní schopnosti jen o 30 %. Posudek OSSZ o invaliditě ze dne 14. 7. 2010, ze kterého žalovaná vycházela při vydání předchozího rozhodnutí, byl následně potvrzen posudkem lékařky žalované ze dne 24. 11. 2010. K jejím námitkám žalovaná uvedla, že její zdravotní stav byl posouzen na základě objektivně doložené zdravotní dokumentace, včetně nových nálezů.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen ,,s. ř. s.“), v rozsahu a z hlediska námitek žalobkyně, přitom byl soud vázán skutkovým i právním vztahem v době rozhodování správního orgánu dle § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

V soudním přezkumném řízení bylo doplněno posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudkem PK MPSV, pracoviště Ústí nad Labem, a to v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., dle kterého PK MPSV posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového zabezpečení. Podle protokolu o jednání PK MPSV ze dne 5. 5. 2011 jednala PK MPSV v příslušném složení za účasti odborné lékařky z oboru neurologie MUDr. Pavly Kacerovské. Žalobkyně byla při jednání přítomna a odbornou lékařkou také vyšetřena, vyjádřila se k předchozím zaměstnáním a evidenci na úřadu práce, popsala své subjektivní potíže. Při vypracování posudku PK MPSV vycházela z lékařského nálezu ošetřující lékařky MUDr. Lejskové ze dne 20. 5. 2010, a dále z odborných lékařských nálezů: opakovaných vyšetřeních z rehabilitace MUDr. Hodíkové ze dne 22. 2. 2010, 21. 4. 2010, 14. 6. 2010, 13. 8. 2010, 26. 11. 2010, 7. 2. 2011, zprávy z neurologické ambulance MUDr. Matějkové ze dne 3. 2. 2010, propouštěcí zprávy z ORL ze dne 24. 11. 2009, zpráv MUDr. Mattauchové z alergologie ze dne 1. 9. 2010 a 7. 4. 2011 a zprávy z urologické ambulance ze dne 5. 1. 2011.

PK MPSV konstatovala, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který ale neodpovídá žádnému stupni invalidity. Jako dominující příčinu PK MPSV označila chronický algický vertebrogenní syndrom, který nebyl doprovázen často recidivující kořenovou symptomatologií, ani nebyl přítomen funkčně významný neurologický deficit, proto bylo onemocnění posouzeno podle kap. XIII, odd. B, pol. 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti PK MPSV hodnotila 20 % (tedy na horní hranici v daném rozpětí 10 – 20 %) s ohledem na to, že některé denní aktivity žalobně vykonává s obtížemi. PK MPSV zvýšila takto stanovenou míru poklesu o 10 % dle § 3 odst. 1 cit. vyhlášky s ohledem na další onemocnění žalobkyně.

Při ústním jednání konaném dne 23. 6. 2011, při němž soud provedl dokazování shora uvedeným posudkem, žalobkyně shodně jako v žalobě trvala na zrušení napadeného rozhodnutí. Uvedla, že posouzení lékařem OSSZ bylo připravené, jen je měla podepsat, proto podala námitky proti rozhodnutí žalované. Rovněž lékařka žalované jí řekla, že ani amputovaná končetina není důvodem k invaliditě a neměla si podávat odvolání. Žalobkyně trvala na tom, že její zdravotní stav je špatný, měla by jet do lázní, ale nemá na to prostředky. Potvrdila, že všechny lékařské zprávy již předložila PK MPSV. Žalovaná s ohledem na výsledek posouzení zdravotního stavu žalobkyně PK MPSV navrhla zamítnutí žaloby.

Provedený důkaz byl soudem zhodnocen podle § 77 odst. 2 s. ř. s. Při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobkyně soud vycházel z posudku PK MPSV. Při hodnocení posudku PK MPSV soud zjišťuje, zda byla během posudkového řízení dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující činnost posudkových komisí a náležitosti posudku. Pokud soud neshledá žádné skutečnosti posudkový závěr zpochybňující, respektuje jeho závěr o hodnotě poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, neboť sám soud nedisponuje pravomocí hodnotit zdravotní stav. V souzeném případě PK MPSV vypracovala posudek v řádném složení, za účasti odborné lékařky z oboru neurologie. Žalobkyně byla při jednání PK MPSV přítomna a vyšetřena odbornou lékařkou. Posudek PK MPSV obsahuje podrobné odůvodnění hodnocení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně ve smyslu § 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Soud má za to, že PK MPSV měla pro posouzení zdravotního stavu dostatek podkladů – nejen zdravotní dokumentaci ošetřující lékařky a posudkovou dokumentaci OSSZ, ale především řadu odborných lékařských zpráv, ze kterých striktně vycházela, žádnou lékařskou zprávu předloženou k hodnocení ze strany žalobkyně neopominula, a podle přesvědčení soudu je ve svém závěru respektovala. V případě žalobkyně je hodnota poklesu pracovní schopnosti méně než o 35 % ověřena skutečností, že zdravotní stav žalobkyně byl posuzován několika odbornými lékaři; posudkoví lékaři tuto diagnózu nezpochybnili a v souladu s vyhláškou č. 359/5009 Sb. určili základní příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, která by odpovídala hodnoceným odborným nálezům a lékařským zprávám. Potom určili procentní míru poklesu pracovní schopnosti podle zařazení zdravotního postižení dle příslušné položky cit. vyhlášky. Podle názoru soudu PK MPSV v posudku vyčerpávajícím způsobem zhodnotila, z jakých důvodů posoudila zdravotní stav žalobkyně jako chronický algický vertebrogenní syndrom podle kap. XIII, odd. B, pol. 1b cit. vyhlášky, když PK MPSV konstatovala, že se jedná o postižení bez časté kořenové symptomatologie a významného neurologického deficitu. PK MPSV také zdůvodnila použití horní hranice rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti, když reagovala na subjektivní potíže žalobkyně a zohlednila, že některé denní aktivity činí žalobkyně potíže. PK MPSV také velmi podrobně hodnotila ostatní onemocnění žalobkyně, řádně a vyčerpávajícím způsobem uvedla, proč nebyla tato onemocnění hodnocena jako rozhodující příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, k tomuto závěru dospěla porovnáním procentního ohodnocení míry poklesu pracovní schopnosti dle vyhlášky u těchto dalších diagnostikovaných potíže žalobkyně. Tato další onemocnění PK MPSV nepominula, ale v souladu s § 3 odst. 1 vyhl. č. 359/2009 Sb. k nim přihlédla a horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u žalobkyně navýšila o dalších 10 %. PK MPSV tedy dospěla ke shodnému posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o 30 % jako posudkoví lékaři OSSZ a žalované, tedy poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o méně než 35 %, a tedy ke shodnému závěru o tom, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované žalobkyně nebyla invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.

K námitkám žalobkyně týkajícím se posouzení zdravotního stavu soud uvádí, že je má za zcela vyvráceny vypravovaným posudkem PK MPSV. Posudek se také zabýval hodnocením, proč nelze onemocnění žalobkyně hodnotit dle kap. I, položka 1, písm. c) vyhl. č. 284/1995 Sb., když PK MPSV v něm uvedla, že u žalobkyně byly shledány pouze lehké poruchy funkce orgánů a systémů, nebyly přítomny známky trvale silně aktivního onemocnění, stav je bez známek aktivní infekce. Posudek se rovněž vyrovnal s žalobními námitkami ve vztahu k onemocnění únavového syndromu CFS. PK MPSV odůvodnila, že u žalobkyně nebylo toto onemocnění prokázáno žádnými objektivními podklady, žalobkyně nenaplnila diagnostická kritéria pro stanovení této choroby, nebylo nikdy indikováno ani specializované vyšetření. Soud proto ani nevyhověl návrhu žalobkyně provádět znalecký posudek několikadenním pozorováním na odborném pracovišti, které by únavový syndrom diagnostikovalo. Nezbývá než uzavřít, že námitky žalobkyně týkající se posouzení zdravotního stavu nebyly důvodné.

Jestliže žalobkyně žádala o prověření, zda posudkoví lékaři mají odbornou způsobilost k hodnocení jejího stavu, tak soud k tomu uvádí, že jak posudkový lékař OSSZ, tak lékařka žalované ČSSZ pro účely námitkového řízení, tak lékaři PK MPSV jsou právě těmi odborně způsobilými lékaři, kteří takové posouzení zdravotního stavu za účelem zjištění invalidity provádějí ve smyslu § 4 odst. 2 a § 8 odst. 1, odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb. Jejich odborná způsobilost nemůže být zpochybněna pouhým nesouhlasem žalobkyně s výsledkem posouzení jejího zdravotního stavu. Soud také neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti vycházelo jen z domněnky a osobního hodnocení posudkových lékařů, z posudků o invaliditě ze dne14. 7. 2010 i 24. 11. 2010 vyplývá, že posudky vycházely z objektivních lékařských zpráv o zdravotním stavu žalobkyně, a to nejen zdravotní dokumentace obvodní lékařky žalobkyně, ale také z řady lékařských zpráv odborných lékařů, u nichž se žalovaná léčí.

Dále je třeba uvést, že skutečnosti, které uváděla žalobkyně v žalobě a které se týkají její těžké finanční situace, nemohl soud zohlednit. Nejedná se o skutečnosti, které zákonodárce učinil posudkovými kritérii při posouzení invalidity dle zákona o důchodovém pojištění.

Podmínky pro získání a trvání nároku na invalidní důchod jsou stanoveny zákonem o důchodovém pojištění. Podle § 38 tohoto zákona má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popř. byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Podle § 39 odst. 1 cit. zákona je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní činnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 cit. zákona jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu 1. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu 2. stupně, a c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu 3. stupně. Způsob posouzení pracovní schopnosti obsahuje ust. § 39 odst. 3 až odst. 8 zákona o důchodovém pojištění a prováděcí vyhláška č. 359/2009 Sb.

Soudu nezbývá než uvést, že v případě žalobkyně byl zákonným způsobem zjištěn pokles pracovní schopnosti o méně než 35 %, žalobkyně tedy v době vydání napadeného rozhodnutí nebyla ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění invalidní. Žalovaná vycházela ze správně zjištěného skutkového stavu, když uvedla, že žalobkyně není invalidní, a proto nesplňuje nárok na invalidní důchod. Žalovaná tedy v souladu s § 90 odst. 5 správního řádu ve spojení s § 88 odst. 8 zákona č. 582/1992 Sb. rozhodla, že nebyl důvod pro vyhovění námitkám žalobkyně, námitky žalobkyně zamítla a napadené prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Pokud se žalobkyně obecně dovolávala použití správního řádu, lze jen uvést, že tento procesní předpis byl žalovanou jak v řízení v prvním stupni, tak námitkovém řízení aplikován. Žalovaná postupovala v souladu se zákonem, proto žalobkyni nezpůsobila žádnou škodu. Soud neshledal, že by svým postupem žalovaná žalobkyni zkrátila na jejích občanských právech či právu na ochranu zdraví. V řízení o žádosti žalobkyně o invalidní důchod se nerozhodovalo o podmínkách léčení, ani pracovní neschopnosti, proto námitky žalobkyně v tomto směru soud také neshledal důvodnými. Názor žalobkyně, že její pracovní schopnost poklesla o 70 %, byl jednoznačně v soudním řízení správním vyvrácen vypracovaným posudkem PK MPSV ze dne 5. 5. 2011.

Ze všech uvedených důvodů nebyla žaloba soudem shledána důvodnou a soud ji proto zamítl v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovaná na něj podle § 60 odst. 2 s. ř. s ve spojení s § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. nemá nárok.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím soudu podepsaného.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s., dle § 106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V Liberci dne 23. června 2011.

Mgr. Lucie Trejbalová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru