Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

60 Ad 4/2011 - 62Rozsudek KSLB ze dne 23.06.2011

Prejudikatura

3 Ads 45/2008 - 46

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Ads 144/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

60Ad 4/2011-62

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou v právní věci žalobkyně A.D., bytem Ž. xx, ČL, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované č.j. xx ze dne xx,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. xx ze dne xx se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti ve výroku uvedeného rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí žalované č.j. xx ze dne xx. Tímto prvostupňovým rozhodnutím žalovaná rozhodla, že podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen ,,zákon o důchodovém pojištění“), žalobkyni náleží od 14. 9. 2010 namísto invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně s tím, že výše tohoto důchodu zůstává beze změny, takže invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně náleží ve výši invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně.

V žalobě žalobkyně namítla, že žalovaná nedostatečně a nesprávně posoudila její zdravotní stav, zejména z hlediska psychologického a psychiatrického a interního. Uvedla, že její zdravotní stav se nezlepšil, ale zhoršil, protože špatně toleruje supresní léčbu, kterou lékaři považují za nezbytnou. Podáváním thyreoidálních hormonů je ovlivněn její psychický stav, má problémy se spánkem, proto musela navštívit psychologa, jehož zprávu žalobkyně předložila. Podle závěru této zprávy není schopna zvládat ani minimální pracovní zatížení. Psychologem byla doporučena i návštěva psychiatra. Žalobkyně navrhla vypracování posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (dále jen „PK MPSV“), jež bude složena z odborníků z oboru interního lékařství, ale i z oboru psychologie a psychiatrie. Po provedení posudku žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že napadené rozhodnutí vycházelo z řádného zjištění zdravotního stavu žalobkyně, ztráta pracovní schopnosti v míře 35 % zakládá nárok na invalidní důchod 1. stupně. K podané žalobě žalovaná také navrhla provedení důkazu posudkem příslušné PK MPSV.

Z předloženého správního spisu vyplývá, že od 14. 1. 2004 byl žalobkyni přiznán plný invalidní důchod, od 14. 7. 2006 pak částečný invalidní důchod. Následně od 16. 8. 2006 byl žalobkyni opět přiznán plný invalidní důchod, ten se dle čl. II bodu 8 zákona č. 306/2008 Sb., jímž byl novelizován zákon o důchodovém pojištění, od 1. 1. 2010 považuje invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně.

Dne 24. 2. 2010 byla u žalobkyně provedena lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení v České Lípě (dále jen ,,OSSZ“) prohlídka ke kontrole zdravotního stavu ve smyslu § 8 zákona č. 582/1991 Sb. za přítomnosti žalobkyně. Lékařka OSSZ vyšla z vlastního vyšetření, zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře MUDr. J.T., dále z odborných lékařských nálezů z Kliniky ORL a chirurgie hlavy FN Motol MUDr. A. ze dne 14. 10. 2009, interního nálezu MUDr. V. ze dne 21. 2. 2010, 24. 7. 2009 a 20. 11. 2009 a dále také z profesního dotazníku vyplněného žalobkyní. Lékařka OSSZ konstatovala, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 35 % a žalobkyně je invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění s tím, že nejde již o invaliditu 3. stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) cit. zákona, ani nejde o invaliditu 2. stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) cit. zákona, ale jde o invaliditu 1. stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) cit. zákona. Zdravotní postižení žalobkyně bylo hodnoceno jako onkologické onemocnění a stav po strumektomii a radioterapii, bylo zařazeno jako zdravotní postižení uvedené v kapitole II. odd. A, pol. 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. s mírou poklesu pracovní schopnosti o 25 % s ohledem na hyperthyreozu a následky radioterapie s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 odst. 2 cit. vyhlášky zvyšuje o 10 % vzhledem k vlivu onemocnění na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti.

Na základě tohoto posouzení zdravotního stavu žalobkyně vydala žalovaná dne 4. 8. 2010 prvostupňové rozhodnutí, kterým vyslovila, že žalobkyni od 14 9. 2010 na místo invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně náleží invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně s tím, že výše tohoto invalidního důchodu zůstává beze změny podle článku II., bodu 13., věty první zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon o důchodovém zabezpečení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná odkázala na posudek ze dne 24. 2. 2010, podle kterého byla žalobkyně uznána invalidní pouze pro invaliditu 1. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla o 35 %. Dále žalovaná uvedla, že výše invalidního důchodu zůstává beze změny a o snížení výše invalidního důchodu v důsledku uvedené změny stupně invalidity od 13. splátky, splatné po dni konání první kontrolní lékařské prohlídky konané po roce 2009, rozhodne žalovaná dodatečně samostatným rozhodnutím.

Proti tomuto rozhodnutí si žalobkyně podala námitky. V námitkách žalobkyně shodně jako v žalobě uvedla, že její zdravotní stav neodpovídá invaliditě 1. stupně vzhledem k léčbě, která jí ovlivňuje.

Zdravotní stav žalobkyně byl proto posouzen lékařkou žalované. Ta v posudku o invaliditě dle § 8 zákona č. 582/1991 Sb. ze dne 7. 12. 2010 uvedla, že po komplexním zhodnocení zdravotních potíží žalobkyně, objektivizovaných odbornými nálezy s přihlédnutím k vlastnímu zjištění při jednání zjistila, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kde rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v kapitole II, odd. A, pol. 1b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanoví míra poklesu pracovní činnosti 25 % s tím, že tato míra poklesu se ve smyslu § 3 odst. 1 cit. vyhlášky zvyšuje o dalších 10 %, takže celkově činí 35 %. Stanovenou horní hranici procentního rozmezí 25 % posudková lékařka odůvodnila lehkým postižením, stavem v remisi a stavem stabilizovaným. Navýšení procentní míry poklesu o 10 % zdůvodnila zjištěnou hyperthyreozou při supresivní léčbě.

Ze závěrů tohoto lékařského posudku potom žalovaná vyšla při vydání žalobou napadeného rozhodnutí, kterým námitky žalobkyně zamítla a rozhodnutí vydané v prvním stupni řízení potvrdila. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že posoudila invaliditu žalobkyně podle § 5 písm. j) a § 8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb. svým lékařem. Žalovaná uvedla, z jakých lékařských zpráv posudková lékařka vycházela, jaká skutková zjištění učinila ohledně onemocnění žalobkyně, jak tato onemocnění posudková lékařka hodnotila. Žalovaná zhodnotila vypracovaný posudek, dále uvedla, že námitky žalobkyně nejsou důvodné, neboť podle zdravotních posudků byl její zdravotní stav a jeho funkční důsledky pro účel posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který je dostatečný. Posudková lékařka žalované potvrdila závěry posudkové lékařky OSSZ v tom směru, že u žalobkyně se jedná o invaliditu prvního stupně, neboť míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činí 35 %.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen ,,s. ř. s.“), v rozsahu a z hlediska námitek žalobkyně, přitom byl soud vázán skutkovým i právním vztahem v době rozhodování správního orgánu dle § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s.

Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V soudním přezkumném řízení bylo doplněno posouzení zdravotního stavu žalobkyně podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posudkem PK MPSV, pracoviště Ústí nad Labem. Podle protokolu o jednání PK MPSV ze dne 14. 4. 2011 jednala PK MPSV v příslušném složení za účasti odborného lékaře MUDr. P.P. z oboru interního lékařství. Žalobkyně byla při jednání přítomna a byla s ní projednána její pracovní anamnéza a současné studium, žalobkyně se podrobně vyjádřila ke svým subjektivním potížím a předložila aktuální zprávu MUDr. M. z psychiatrické ambulance ze dne 7. 4. 2011. Při vypracování posudku PK MPSV vycházela z lékařského nálezu ošetřujícího lékaře MUDr. T., z lékařských zpráv založených v posudkové dokumentaci a předložených také žalobkyní, které PK MPSV uvedla v posudku.

PK MPSV konstatovala, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož dominující příčinou je stav po vyjmutí štítné žlázy a krčních uzlin v roce 2003, nyní bez známek recidivy onkologického onemocnění, se stavem po léčbě radiojodem a po exstirpaci podezřelých krčních uzlin v roce 2005 a 2006 s benigním histologickým nálezem. Míru poklesu pracovní schopnosti hodnotila 25 % podle kap. II., odd. a, pol. 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. s tím, že se jedná o lehké postižení. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla navýšena podle § 3 odst. 1 cit. vyhlášky o 10 % na celkových 35 % s ohledem na další potíže žalobkyně – zhoršenou subjektivní toleranci substitučně-supresní léčby a lehké duševní onemocnění. Na základě tohoto posouzení ukončila PK MPSV jednání výrokem, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění pro invaliditu 1. stupně, když šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Datum změny invalidity bylo uvedeno 24. 2. 2010.

S ohledem na § 7 písm. f) bod 5 vyhlášky č. 359/2009 Sb. si soud vyžádal doplnění vypracovaného posudku o povinnou náležitost posudku spočívající v uvedení, s jakými nároky na tělesné, smyslové a duševní schopnosti je žalobkyně v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 % schopna vykovávat výdělečnou činnost a zda je schopna rekvalifikace a využití dosavadního vzdělání, zkušeností a znalostí. V doplnění posudku ze dne 12. 5. 2011 PK MPSV konstatovala, že žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti – je schopna lehké fyzické práce spíše sedavého charakteru odpovídající administrativním pracím a tím také dosaženému středoškolského ekonomického vzdělání, případně je schopna lehkých dělnických prací vhodných pro ženy, v sucha a teple, s možností změny pracovní polohy, např. lehkých montážních prací. Dále PK MPSV uvedla, že žalobkyně není schopna původního zaměstnání v oboru malířka skla, ale dosáhla již středoškolského vzdělání ekonomického směru, které je schopna využít, a je schopna i rekvalifikace ve smyslu vysokoškolského studia, jakož i rekvalifikace k jinému vhodnému zaměstnání.

Při ústním jednání konaném dne 23. 6. 2011, při němž soud provedl dokazování shora uvedenými důkazy, žalobkyně znovu uvedla, že není schopna pracovat. Při studiu vysoké školy si vzhledem k nutné praxi našla zaměstnání na 4 hodiny, jednalo se o lehké administrativní činnosti, přesto již třetí den v práci usnula a zjistila, že při hormonální terapii není schopna pracovat. Po hormonální léčbě trpí nespavostí. Proto nyní v červnu 2011 hormonální léčbu vysadila, na kontrolu teprve půjde, hormonální léčba jí působila potíže i při užívání antikoncepce, kterou kvůli kompilacím musela vysadit. MUDr. Raková (podle žalobkyně se tato lékařka i jinak nevhodně vyjadřovala) jí sdělila, že za její potíže nemůže hormonální léčba, ale jedná se o psychické onemocnění, proto navštívila psychologa a následně psychiatra, ale předepsaná léčba nezabírá, prášky na spaní neúčinkovaly, při užívání antidepresiv se nemohla učit. Dříve nemusela tyto problémy řešit, neboť při pobírání plného invalidního důchodu si doma mohla odpočinout kdykoli. Žalobkyně potvrdila, že veškeré lékařské odborné zprávy, které má k dispozici, předložila posudkovým lékařům, k provedenému posudku konkrétní výhrady nevznesla. Žalovaná s ohledem na výsledek posouzení zdravotního stavu žalobkyně PK MPSV navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Provedené důkazy byly soudem zhodnoceny podle § 77 odst. 2 s. ř. s. Při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobkyně soud vycházel z posudku PK MPSV ze dne 14. 4. 2011 a jeho doplněním ze dne 12. 5. 2011. PK MPSV vypracovala posudek v řádném složení, za účasti odborného lékaře z oboru interního lékařství, tak jak se toho žalobkyně dožadovala. Žalobkyně byla při jednání PK MPSV přítomna a vyšetřena odborným internistou. Posudek PK MPSV společně s doplňující částí obsahuje zákonné náležitosti a podrobné odůvodnění hodnocení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně ve smyslu § 2 vyhlášky č. 350/2009 Sb. Soud má za to, že PK MPSV měla pro posouzení zdravotního stavu dostatek objektivních podkladů, striktně vycházela z lékařských odborných zpráv, které citovala a které podle přesvědčení soudu ve svém závěru respektovala. Dospěla k závěru, že v popředí je stále stav po vyjmutí štítné žlázy po onkologickém onemocnění a stav po resekci krčních uzlin a po následné léčbě radiojódem, bez známek recidivy onkologického onemocnění. PK PMSV zdůvodnila, proč se jedná o lehké postižení dle kap. II., odd. A, pol. 1b cit. vyhlášky, zdůvodnila, že nelze použít položku 1e) či 1d), neboť se nejedná o takto závažné postižení, rovněž odůvodnila, že nelze použít položku 1c) vzhledem k tomu, že nejde o dlouhodobé závažné funkční postižení v důsledku dlouhodobé hormonoterapie, nejedná se o střední funkční poruchu. Horní hranici procentního rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti PK MPSV zdůvodnila počátečním rozsahem tumoru a dalším průběhem onemocnění. Zdravotním stavem žalobkyně se PK MPSV na základě odborných zpráv zabývala také z endokrinologického hlediska, hodnotila laboratorní výsledky, kterým odpovídá lehké zvýšení hladiny tyreoidálních hormonů s tím, že klinicky jde o snížení tolerance psychické a fyzické zátěže, únavnost, špatnou toleranci teplotních výkyvů.

Vypracovaný posudek spolehlivě vyvrací námitky žalobkyně týkající se jejích psychických potíží. Rovněž v tomto směru měla PK MPSV dostatek objektivních nálezů, vycházela ze všech lékařských zpráv psychologů a psychiatrů, které jí byly žalobkyní předloženy, přihlédla k subjektivním potížím, které žalobkyně popisovala. Svůj závěr PK MPSV nechala posoudit dne 4. 4. 2011 také psychiatrem MUDr. G.. Soud má za to, že PK MPSV řádně posoudila zdravotní stav žalobkyně také z pohledu psychologických a psychiatrických potíží, konstatovala ale, že v době vydání napadeného rozhodnutí (tento stav je pro soud rozhodující dle cit. § 75 odst. 1 s. ř. s.) byl zdravotní stav žalobkyně objektivizován jen psychologickým nálezem ze dne 17. 3. 2010, který však symptomy depresivní poruchy nepotvrdil. Ty jsou potvrzovány až lékařskými zprávami vydanými po datu napadeného rozhodnutí, a tedy prokazují zdravotní stav žalobkyně až po vydání napadeného rozhodnutí. Přesto tyto zprávy PK MPSV hodnotila, uvedla ale, že po zavedení léčby se z psychiatrického hlediska stav zlepšil. Tyto zdravotní potíže tedy nebyly shledány rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, onemocnění nebylo považováno za primární depresivní poruchu, ale s největší pravděpodobností za reaktivní. Toto další zdravotní postižení žalobkyně bylo zohledněno ve smyslu § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., neboť také s ohledem na ně PK MPSV navýšila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o maximálních 10 %. Z uvedených důvodů považuje soud posudek a doplňující posudek PK MPSV za vyčerpávající a považuje u žalobkyně za zjištěný pokles pracovní schopnosti u žalobkyně o 35 %.

Pokud při jednání žalobkyně opět uváděla, jaké potíže jí hormonální léčba způsobuje a že ji musela vysadit, soud k tomu uvádí, že sám tyto skutečnosti nemůže hodnotit. Všechny tyto potíže byly žalobkyní vylíčeny i před posudkovými lékaři žalované, PK MPSV o nich rovněž věděla a hodnotila je v rámci postupu dle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. a přihlédla k nim při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v souladu s § 39 odst. 3, odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Dále je třeba uvést, že pokud došlo k změně zdravotního stavu žalobkyně po vydání napadeného rozhodnutí spočívající ve vysazení hormonální supresní léčby, soud nemohl k této okolnosti přihlédnout, neboť nastala až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a proto neshledal ani důvod v tomto směru jakkoli řízení doplňovat. K výhradám žalobkyně k jednání posudkové lékařky OSSZ je nutno uvést, že provedeným důkazem posudkem PK MPSV bylo prokázáno, že toto jednání objektivně neovlivnilo posudkový závěr této lékařky, která dospěla k shodnému závěru o invaliditě žalobně pro invaliditu 1. stupně jako následně posudková lékařka žalované a PK MPSV.

Podmínky pro získání a trvání nároku na invalidní důchod jsou stanoveny zákonem o důchodovém pojištění. Podle § 38 tohoto zákona má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popř. byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Podle § 39 odst. 1 cit. zákona je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní činnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 cit. zákona jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu 1. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu 2. stupně, a c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu 3. stupně. Způsob posouzení pracovní schopnosti obsahuje ust. § 39 odst. 3 až odst. 8 zákona o důchodovém pojištění a prováděcí vyhláška č. 359/2009 Sb.

V případě žalobkyně byl zákonným způsobem zjištěn pokles pracovní schopnosti o 35 %, nikoli nejméně o 50 % či nejméně o 70 %. Podmínky pro trvání nároku na invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně nebyly u žalobkyně nadále splněny a její nárok na invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně (dříve plný invalidní důchod) tak nebyl splněn. Žalovaná proto postupovala v souladu se shora uváděnými ustanoveními zákona o důchodovém pojištění, pokud vyslovila, že s ohledem na zjištěnou procentní míru poklesu pracovní schopnosti u žalobkyně o 35 % náleží žalobkyni nadále invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. V napadeném rozhodnutí tedy žalovaná vycházela ze správně zjištěného zdravotního stavu žalobkyně, který byl posouzen v souladu s uvedenými ustanoveními zákona o důchodovém pojištění a prováděcí vyhláškou č. 359/2009 Sb. Žalovaná tedy v souladu s § 90 odst. 5 správního řádu ve spojení s § 88 odst. 8 zákona č. 582/1992 Sb. rozhodla, že nebyl důvod pro vyhovění námitkám žalobkyně, námitky žalobkyně zamítla a napadené prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

Ze všech uvedených důvodů nebyla žaloba soudem shledána důvodnou a soud ji proto zamítl v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovaná na něj podle § 60 odst. 2 s. ř. s ve spojení s § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. nemá nárok.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím soudu podepsaného.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s., dle § 106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V Liberci dne 23. června 2011.

Mgr. Lucie Trejbalová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru