Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

60 Ad 19/2010 - 61Rozsudek KSLB ze dne 21.04.2011

Prejudikatura

3 Ads 45/2008 - 46


přidejte vlastní popisek

60Ad 19/2010-61

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou v právní věci žalobkyně I.S., bytem M. xx,L xx, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne xx, č.j. xx,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dnexx , č.j. xx, se zamítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti ve výroku uvedeného rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2010, č.j. xx. Tímto prvostupňovým rozhodnutím žalovaná rozhodla, že podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen ,,zákon o důchodovém pojištění“), žalobkyni náleží od 8. 9 2010 namísto invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně s tím, že výše tohoto důchodu zůstává beze změny, takže invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně náleží ve výši invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně.

V žalobě a v jejím doplnění žalobkyně namítla, že žalovaná nedostatečně a nesprávně zjistila skutkový stav, chybně jej vyhodnotila a v důsledku toho nesprávně rozhodla. Namítala, že žalovaná vyšla pouze z posudku ze dne 15. 2. 2010, který byl vydaný v rámci první kontrolní lékařské prohlídky po roce 2000. Posudkový lékař žalované v řízení o námitkách vyšel z neúplných lékařských zpráv a závěry lékařů posoudil vneprospěch žalobkyně. Žalobkyně konstatovala, že trpí artrózou po pracovním úrazu a po následné nutné náhradě hlezenného kloubu má chronický otok hlezna, v důsledku toho např. v odpoledních hodinách není schopna obout se ani do speciální ortopedické obuvi. Levou dolní končetinu má o 5 cm kratší a v důsledku špatné a nesprávné chůze se dvěma francouzskými holemi má deformitu kostrče a značné problémy s páteří. Toto zdravotní postižení ji omezuje v běžném Pokračování
2
60Ad 19/2010

každodenním životě a pracovní schopnosti vykonávat jakoukoli práci. Žalobkyně zdůraznila, že nedošlo k zlepšení jejího zdravotního stavu s tím, že zde není ani prognóza zlepšení. Žalobkyně odkázala, že ortoped MUDr. J. vyjádřil názor, že s otokem a bolestmi hlezna nemůže do práce a MUDr. L. vyjádřil stejný názor. Toto napsal i do lékařské zprávy, kde uvedl, že vzhledem k pokračující artróze je jistým adeptem na plný invalidní důchod. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že od uznání invalidity se stalo v důsledku její stížnosti na posudkovou lékařku v Liberci. Žalobkyně navrhla provedení důkazu novým lékařským posudkem, dále odkázala na výstupní zprávu lékaře z Lázní Velichovky ze dne 4. 2. 2009, zprávu o ambulantním vyšetření MUDr. J. ze dne 3. 8. 2009, nález MUDr. B. ze dne 8. 6. 2009, zprávu MUDr. L. ze dne 15. 4. 2009. Z uvedených důvodů navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

Z předloženého správního spisu vyplývá, že dne 15. 2. 2010 byla u žalobkyně provedena lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení v Liberci (dále jen ,,OSSZ“) prohlídka ke kontrole zdravotního stavu ve smyslu § 8 zákona č. 582/1991 Sb. za přítomnosti žalobkyně. Lékařka OSSZ vyšla z vlastního vyšetření, zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky MUDr. O.Z., dále z odborných lékařských nálezů (zprávy ortopedické ambulance MUDr. L. ze dne 13. 11. 2009, revmatologické ambulance ze dne 30. 11. a 20. 8. 2009 MUDr. R. a zprávy ambulance centra léčebné rehabilitace ze dne 3. 12. 2009 MUDr. P.). Lékařka OSSZ konstatovala, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 40 % v souvislosti s úrazem ze dne 15. 7. 2002 a žalobkyně je invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění s tím, že nejde již o invaliditu 3. stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) cit. zákona, ani nejde o invaliditu 2. stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) cit. zákona, ale jde o invaliditu 1. stupně dle

§ 39 odst. 2 písm. a) cit. zákona. Zdravotní postižení žalobkyně bylo zařazeno jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XV., odd. B, pol. 8b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. s mírou poklesu pracovní schopnosti o 40 % s tím, že procentní míra poklesu se ve smyslu § 3 a § 4 cit. vyhlášky nemění.

Na základě tohoto posouzení zdravotního stavu žalobkyně vydala žalovaná dne 11. 8. 2010 provstupňové rozhodnutí, kterým vyslovila, že žalobkyni od 8. 9. 2010 na místo invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně náleží invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně s tím, že výše tohoto invalidního důchodu zůstává beze změny podle článku II., bodu 13., věty první zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon o důchodovém zabezpečení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná odkázala na posudek ze dne 15. 2. 2010, podle kterého byla žalobkyně uznána invalidní pouze pro invaliditu 1. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla o 40 %. Dále žalovaná uvedla, že výše invalidního důchodu zůstává beze změny a o snížení výše invalidního důchodu v důsledku uvedené změny stupně invalidity od 13. splátky, splatné po dni konání první kontrolní lékařské prohlídky konané po roce 2009, rozhodne žalovaná dodatečně samostatným rozhodnutím.

Proti tomuto rozhodnutí si žalobkyně podala námitky. V námitkách žalobkyně shodně jako v žalobě uvedla, že její zdravotní stav se od přiznání plného invalidního důchodu podstatně nezlepšil, ba naopak v poslední zprávě z ortopedie lékař shrnul její špatný zdravotní stav dle rentgenu tak, že je jistý adept na plný invalidní důchod. Uvedla, že trvá těžká Pokračování
3
60Ad 19/2010

poúrazová artróza, stálé bolesti, kotník je v kontaktu s talem a má minimální hybnost, má chronické otoky a noha je kratší o 2-5 cm. S tím je spojena deformace kostrče, omezená schopnost chůze. Žalobkyně žádala, aby byl její zdravotní stav objektivně posouzen.

Zdravotní stav žalobkyně byl proto posouzen lékařkou žalované. Ta v posudku o invaliditě dle § 8, zákona č. 582/1991 Sb. uvedla, že podle objektivizovaných zdravotních potíží, dle odborných nálezů s přihlédnutím k vlastnímu zjištění a s přihlédnutím k tvrzeným subjektivním potížím žalobkyně, zejména s ohledem na bolestivost, zjistila, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kde rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, odd. B, pol. 8b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanoví míra poklesu pracovní činnosti 35 % s tím, že tato míra poklesu se ve smyslu § 3 a § 4 cit. vyhlášky nemění. Stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti středem procentního rozmezí ve výši 35 % lékařka odůvodnila stabilizací dle objektivního ortopedického nálezu včetně rentgenového nálezu po náhradě TEP TC kloubu se zvážením omezení pohyblivosti i lokálního nálezu lehké deformace včetně ostatních diagnóz, a to revmatologického potvrzujícího klidný kloubní nález bez subjektivních kloubních potíží, včetně objektivního nálezu při vyšetření zádového svalstva, které jeví známky významné svalové disbalance při nadváze.

Ze závěrů tohoto lékařského posudku potom žalovaná vyšla při vydání žalobou napadeného rozhodnutí, kterým námitky žalobkyně zamítla a rozhodnutí vydané v prvním stupni řízení potvrdila. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že posoudila invaliditu žalobkyně podle § 5 písm. j) a § 8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb. svým lékařem. Žalovaná uvedla z jakých lékařských zpráv posudková lékařka vycházela, zhodnotila její posudek, dále uvedla, že námitky žalobkyně nejsou důvodné, neboť podle zdravotních posudků byl její zdravotní stav a jeho funkční důsledky pro účel posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který je dostatečný. Posudková lékařka žalované potvrdila závěry posudkové lékařky OSSZ v tom směru, že u žalobkyně se jedná o invaliditu prvního stupně, neboť míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činí 35 %.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu právnho zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen ,,s. ř. s.“), v rozsahu a z hlediska námitek žalobkyně, přitom byl soud vázán skutkovým i právním vztahem v době rozhodování správního orgánu dle § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s.

Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V soudním přezkumném řízení bylo doplněno posouzení zdravotního stavu žalobkyně podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Ústí nad Labem (dále jen ,,PK MPSV“). Podle protokolu o jednání PK MPSV ze dne 23. 3. 2011 jednala PK MPSV v příslušném složení za účasti odborného ortopeda MUDr. Jana Novotného. Žalobkyně byla při jednání přítomna a odborným ortopedem také vyšetřena. Při vypracování posudku PK MPSV vycházela z lékařského nálezu ošetřující lékařky MUDr. Z. ze dne 4. 12. 2009, kompletní posudkové spisové dokumentace OSSZ, posudkového zhodnocení lékařky žalované ze dne 1. 12. 2010, ortopedického nálezu MUDr. L. ze dne 13. 11. 2009 a z května 2010, zprávy o traumatologickém vyšetření MUDr. S. z dubna 2010, ze Pokračování
4
60Ad 19/2010

zprávy MUDr. P. z centra léčebné rehabilitace z prosince 2010, ze zpráv o revmatologických vyšetřeních MUDr. R. ze srpna, listopadu 2009 a prosince 2010 a z rentgenového vyšetření páteře MUDr. B. z června 2009. Při jednání žalobkyně PK MPSV předložila novou zprávu MUDr. L. ze dne 18. 3. 2011.

PK MPSV konstatovala, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož dominující příčinou jsou důsledky po úrazové trimalleolární zlomenině levého kotníku léčené operativně s následným, rozvojem artrotických změn v levém hlezenném kloubu s chronickým otokem a bolestivostí po zatížení a zkrácením levé dolní končetiny. Proto byla provedena náhrada levého hlezenného kloubu endoprotézou. Podle ortopedických vyšetření má žalobkyně chronický otok levého hlezna, jizvy klidné se zkratem levé dolní končetiny o 2 cm s funkčním omezením levého hlezenného kloubu. V důsledku narušení pohybového stereotypu chůze má žalobkyně bolesti páteře bez klinického bloku a bez kořenové symptomatologie při svalové disbalanci a nadváze. Podle revmatologického vyšetření je kloubní nález objektivně zánětlivě klidný, proces málo aktivní, proto byl zdravotní stav zhodnocen jako stabilizovaný se středně těžkým funkčním omezením hybnosti levého hlezenného kloubu. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti PK MPSV hodnotila 35 % podle kap. XV, odd. B, pol. 8b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 cit. vyhlášky se nemění. V posudku bylo dále uvedeno, že žalobkyně je schopna i po vzniku invalidity 1. stupně využít zachovanou pracovní schopnost dle § 5 písm. a) bod 3. cit.

vyhlášky, tj. v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Stanovená míra poklesu pracovní činnosti byla PK MPSV odůvodněna středem, neboť se jedná o stabilizaci zdravotního stavu s tím, že funkční postižení pohybového aparátu je středně těžké, přetrvávající subjektivní potíže jsou důsledkem stavu po opakovaných operacích levého hlezenného kloubu a druhotného vertebrogenního syndromu páteře při svalové disbalanci a obezitě. Na základě tohoto posouzení ukončila PK MPSV jednání výrokem, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění pro invaliditu 1. stupně, když šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Datum změny invalidity bylo uvedeno 15. 2. 2010.

Vzhledem k připomínkám, které vůči posudku žalobkyně uplatila. Žalobkyně uvedla, že při jednání PK MPSV jí bylo MUDr. N. řečeno, že u ní proběhla nestandardní operace s tím, že hybnost má minimální a jedná se o těžké postižení kotníku s tím, že tento lékař jí nabídl operaci, která její potíže vyřeší. Namítla, že v posudku nebylo zmíněno, že kotník je v kontaktu s talem a má chronický otok a bolesti. Podivovala se nad tím, že MUDr. N. nemohl ovlivnit posudkový závěr jako člen komise, což jí sdělil při telefonickém rozhovoru. Namítala, že v posudku nebyly citovány důležité záznamy z lékařských kontrol a některé zprávy, které PK MPSV předala. Znovu doplnila, že toto je msta za její stížnost na chování posudkových lékařů lékařské komisi, uváděla, že má stále bolesti a chronické otoky kotníku.

S ohledem na tyto námitky si soud vyžádal doplnění posudku PK MPSV. V doplňujícím posudku ze dne 13. 4. 2008 PK MPSV, jíž byla účastna tentokrát odborná lékařka z oboru fyziatrie a rehabilitačního lékařství MUDr. I.S., uvedla, že MUDr. N. při vyšetření se žalobkyní nehovořil v tom smyslu, že se jednalo o operaci Pokračování
5
60Ad 19/2010

nestandardní, ale pouze žalobkyni informoval o tom, že totální endoprotézy hlezenných kloubů se neprovádějí v současnosti s takovou frekvencí jako totální endoprotézy jiných kloubů a sdělil jí, že operace, které se podrobila, nemusí mít vždy ideální pooperační efekt. Dále PK MPSV uvedla, že MUDr. N. při nečekaném telefonickém rozhovoru se žalobkyní uvedl jen, že s případnými námitkami se musí obrátit na předsedu PK MPSV, nikoli na něj jako odborného specialistu a nijak nezpochybnil svou rozhodovací roli jednoho ze tří členů PK MPSV. PK MPSV dále uvedla, že s ohledem na odborné lékařské zprávy z ortopedie a rehabilitace a především i s ohledem na žalobkyní předloženou zprávu ze dne 18. 3. 2011 PK MPSV dospěla k závěru, že z hlediska funkčního postižení se jedná o středně těžkou poruchu levé dolní končetiny po provedené endoprotéze hlezenného kloubu. PK MPSV citovala ze zprávy MUDr. L. ze dne 18. 3. 2011, kde objektivně byla shledána hybnost do středního postavení PF 15 stupňů, dukce a rotace volně, jizvy klidné, chronický otok levého hlezna, zkrat levé dolní končetiny o 2cm s tím, že klinicky se jedná o stacionární nález, kdy podle rentgenového vyšetření je nález nezměněn bez známek deliberace s tím, že se jedná pravděpodobně o kontakt kotníku s talem bez progrese. S ohledem na tento ortopedický nález lékaře, který má žalobkyni v soustavné péči, odpovídá zdravotní stav stanovenému stupni funkčnímu postižení. PK MPSV uvedla, že dle kap. XV, odd. B, pol. 11 odpovídající ztuhnutí nebo omezení pohybu v hlezenném kloubu je hodnoceno v rozmezí 10-20%, což je nepochybně těžší funkční postižení hlezenného kloubu. U žalobkyně se ale nejedná o ztuhnutí v hlezenném kloubu. PK MPSV uvedla, že stabilizace pooperačního zdravotního stavu žalobkyně spočívá v dosažení stacionárního ortopedického nálezu a to dlouhodobě, jak vyplývá z ortopedického lékařského nálezu ze dne 13. 11. 2009, tak ze zpráv MUDr. L.. PK MPSV uvedla, že při hodnocení zdravotního stavu byly vzaty v úvahu i subjektivní stesky žalované, bolesti, otok levého hlezna, i rentgenově doložené podezření na kontakt mediálního kotníku s talem bez progrese nálezu. PK MPSV za účasti specialistky v oboru rehabilitační medicíny vyhodnotila zdravotní stav žalobkyně opětovně tak, že se jedná o invaliditu 1. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění.

Při ústním jednání konaném dne 21. 4. 2011, při němž soud provedl dokazování shora uvedenými důkazy, žalobkyně proti posudku i proti doplňujícímu posudku namítla, že MUDr. N. ji bylo řečeno, že operace byla nestandardní a nová operace ji zbaví bolesti, to však není v posudku uvedeno. Dále namítla, že podle zprávy MUDr. L. je kotník v kontaktu s kovem, nejedná se o pravděpodobný kontakt. Trvá na tom, že se jedná o těžké postižení hlezna, rehabilitace problém neodstranily. Znovu poukázala na to, že se jedná o mstu za stížnost na neetické chování posudkové lékařky v Liberci. Podle žalobkyně nebyly lékařské zprávy dostatečně zhodnoceny, dne 8. 7. 2009 byla uznána plně invalidní, od přiznání plného invalidního důchodu se její zdravotní stav nezměnil a nemůže být tedy hodnocen poklesem pracovní schopnosti jen o 35 %. I podle lékařských zpráv je zdravotní stav nezlepšen a rehabilitace na něm nic nezměnily. Ve zprávě ze dne 18. 3. 2011 bylo uvedeno, že se náhrada TEP nachází ve středním postavení, nikoli, že se jedná o stav středně těžký. Při ústním jednání žalobkyně navrhla provést důkaz lékařskou zprávou MUDr. R. ze dne 13. 9. 2010, dále zprávou MUDr. L. ze dne 18. 3. 2011, zprávou MUDr. J. ze dne 9. 3. 2009, zprávou MUDr. Z. z 28. 7. 2009. Návrh na provedení důkazu citovanými lékařskými zprávami však soud zamítl s ohledem na to, že všechny tyto zprávy byly součástí buď spisové dokumentace OSSZ nebo dávkového spisu žalované a PK MPSV je tedy měla k dispozici při zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně.

Pokračování
6
60Ad 19/2010

Provedené důkazy byly soudem zhodnoceny podle § 77 odst. 2 s. ř. s. Při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobkyně soud vycházel z posudku a doplňujícího posudku PK MPSV. PK MPSV vypracovala posudek v řádném složení, jednou za účasti odborného lékaře – ortopeda, podruhé za účasti odborné lékařky z oboru rehabilitačního lékařství. Žalobkyně byla při jednání PK MPSV přítomna a vyšetřena odborným ortopedem. Posudek PK MPSV společně s doplňující částí obsahuje podrobné odůvodnění hodnocení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně ve smyslu § 2 vyhlášky č. 350/2009 Sb. Soud má za to, že PK MPSV měla pro posouzení zdravotního stavu dostatek podkladů, striktně vycházela z lékařských odborných zpráv, které podle přesvědčení soudu ve svém závěru respektovala, když vycházela zejména ze zpráv ortopeda MUDr. J. a ošetřujícího ortopeda MUDr. L. a jeho aktuální zprávy ze dne 18. 3. 2011, kterou respektovala. Při hodnocení posudku a doplňujícího posudku PK MPSV soud zjišťuje, zda byla během posudkového řízení dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující činnost posudkových komisí a náležitosti posudku. Pokud soud neshledá žádné skutečnosti posudkový závěr zpochybňující, respektuje jeho závěr o hodnotě poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, neboť sám soud nedisponuje pravomocí hodnotit zdravotní stav. V případě žalobkyně je hodnota poklesu pracovní schopnosti ověřena skutečností, že zdravotní stav žalobkyně byl posuzován několika odbornými lékaři, kteří stanovili shodně diagnózu. Posudkoví lékaři tuto diagnózu nezpochybnili a v souladu s vyhláškou č. 359/5009 Sb. určili základní příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, která by odpovídala hodnoceným odborným nálezům a četným lékařským zprávám. Potom určili procentní míru poklesu pracovní schopnosti podle zařazení zdravotního postižení dle příslušné položky cit. vyhlášky. Podle názoru soudu PK MPSV v doplňujícím posudku vyčerpávajícím způsobem zhodnotila, z jakých důvodů posoudila zdravotní stav žalobkyně jako středně těžkou poruchu levé dolní končetiny podle kap. XV, odd. B, pol. 8b cit. vyhlášky, když PK vyšla důsledně z poslední zprávy MUDr. L. ze dne 18. 3. 2011, v níž bylo výslovně uvedeno, že se jedná o hybnost DF do středního postavení PF 15 stupňů s tím, že se jedná o klinicky stacionární nález bez známek infektu, bez známek deliberace s tím, že je pravděpodobný kontakt mediálního kotníku s talem bez progrese. Ani v tomto nálezu není výslovně uvedeno, že by u žalobkyně byl jednoznačně prokázán kontakt kotníku s kovem, jak se toho žalobkyně opakovaně dovolávala. PK MPSV také osvětlila, proč zdravotní postižení nemohlo být hodnoceno pro žalobkyni příznivěji, a to s ohledem na to, že se u ní nejedná o nehybnost v hlezenném kloubu. PK MPSV rovněž podrobně zdůvodnila, proč vycházela z toho, že u žalobkyně se jedná o zdravotní stav stabilizovaný, v tomto směru rovněž vycházela z četných zpráv ošetřujících ortopedů MUDr. J. a MUDr. L.. PK MPSV uvedla, že při stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti zohlednila subjektivní potíže, kterých se žalobkyně dovolávala. Z uvedených důvodů považuje soud posudek a doplňující posudek PK MPSV za vyčerpávající a považuje za zjištěný pokles pracovní schopnosti u žalobkyně o 35 %.

K námitce žalobkyně, že MUDr. J. do lékařské zprávy uvedl, že žalobkyně je jistým adeptem na plný invalidní důchod, soud pro úplnost uvádí, že k tomuto závěru není odborný lékař oprávněn. Posouzení invalidity je upraveno zákonem a příslušnými prováděcími předpisy, k posouzení jsou povolání pouze posudkoví lékaři, v posouzení invalidity a jejího stupně se odrážejí nejen hlediska medicínská, ale i další definovaná kritéria. Posudkoví lékaři pak nejsou žádným způsobem při posouzení stupně invalidity vázáni názorem odborného Pokračování
7
60Ad 19/2010

lékaře, vycházejí jen z jeho výsledků funkčních vyšetření, která pak při určení poklesu pracovní schopnosti hodnotí.

Podmínky pro získání a trvání nároku na invalidní důchod jsou stanoveny zákonem o důchodovém pojištění. Podle § 38 tohoto zákona má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popř. byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Podle § 39 odst. 1 cit. zákona je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní činnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 cit. zákona jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu 1. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu 2. stupně, a c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu 3. stupně.

Způsob posouzení pracovní schopnosti obsahuje ust. § 39 odst. 3 až odst. 8 zákona o důchodovém pojištění a prováděcí vyhláška č. 359/2009 Sb.

V případě žalobkyně byl zákonným způsobem zjištěn pokles pracovní schopnosti o 35 %, nikoli nejméně o 50 % či nejméně o 70 %. Podmínky pro trvání nároku na invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně nebyly u žalobkyně nadále splněny a její nárok na invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně (dříve plný invalidní důchod) tak nebyl splněn. Žalovaná proto postupovala v souladu se shora uváděnými ustanoveními zákona o důchodovém pojištění, pokud vyslovila, že s ohledem na zjištěnou procentní míru poklesu pracovní schopnosti u žalobkyně o 35 % náleží žalobkyni nadále invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. V napadeném rozhodnutí tedy žalovaná vycházela ze správně zjištěného zdravotního stavu žalobkyně, který byl posouzen v souladu s uvedenými ustanoveními zákona o důchodovém pojištění a prováděcí vyhláškou č. 359/2009 Sb. Žalovaná tedy v souladu s § 90 odst. 5 správního řádu ve spojení s § 88 odst. 8 zákona č. 582/1992 Sb. rozhodla, že nebyl důvod pro vyhovění námitkám žalobkyně, námitky žalobkyně zamítla a napadené prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

Ze všech uvedených důvodů nebyla žaloba soudem shledána důvodnou a soud ji proto zamítl v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovaná na něj podle § 60 odst. 2 s. ř. s ve spojení s § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. nemá nárok.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím soudu podepsaného.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem.

Pokračování
8
60Ad 19/2010

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s., dle § 106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V Liberci dne 21.dubna 2011.

Mgr. Lucie Trejbalová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru