Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

60 Ad 10/2011 - 24Rozsudek KSLB ze dne 02.09.2011

Prejudikatura

17 Ad 24/2010 - 12


přidejte vlastní popisek

60Ad 10/2011-24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou v právní věci žalobce M.P., bytem t.č. B.xx, L1, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne xx, č.j. xx

,

takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 12. 2010, č.j. xx, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací k dalšímu řízení žalované.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne xx, č.j. xx. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, od 10. 9. 2010 odejmut invalidní důchod. Žalobu soud vyřizuje na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2011, č.j. xx, kterým uvedený soud žalobu postoupil soudu podepsanému jako soudu místně příslušnému.

V žalobě žalobce namítal, že s rozhodnutím žalované nesouhlasí a nesouhlasí s posouzením zdravotního stavu. Podle posouzení jeho zdravotní stav poklesl o 10 %, proto mu měl klesnout jen stupeň invalidity ze druhého stupně na stupeň první, žalobci však byla výplata invalidního důchodu pozastavena úplně. Proto žalobce požádal o přezkum napadeného rozhodnutí a nové posouzení zdravotního stavu.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že podkladovým posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení v Liberci (dále jen ,,OSSZ“) ze dne 19. 7. 2010 ani dalším posudkem žalované ze dne 21. 12. 2010 nebyl žalobce shledán invalidním, pokles byl stanoven pouze 10 %, nikoliv o 10 % na 35 %, jak se žalobce mylně domnívá. Žalovaná navrhla provedení posudku o zdravotním stavu žalobce u příslušné Posudkové komise MPSV, která dostatečně a objektivně posoudí zdravotní stav žalobce.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobce v námitkách namítal nesprávné posouzení zdravotního stavu, proto posoudila jeho invaliditu podle § 5 písm. j) a § 8 odst. 9 zákona č. 552/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, svým posudkovým lékařem. Při tomto posouzení posudkový lékař vycházel ze zdravotní dokumentace ošetřující lékařky žalobce MUDr. K.Š. ze dne xx a dalších odborných nálezů, které žalovaná vyjmenovala v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedla, že při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobce dospěla k závěru, že se u něj jedná o stav po primoimplantaci pacemakeru pro bradykardii a atrioventrikulární blok II. stupně v roce 2002, chronický atrioventrikulární blok I. stupně, stav po kolapsovém stavu s retrográdní amnezií v červenci 2009 při vyčerpání stroje kardiostimulátoru, stav po opakované plicní embolii v letech 1996 až 1999 v terému trombofilního stavu – antifosfolipidový syndrom, chronický nikotinismus, abusus alkoholu podle anamnézy. Novým posudkem o invaliditě ze dne 21. 12. 2010 bylo zjištěno, že žalobce není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla posudkem určena ve výši 10 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dokladem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kap. IX. , oddílu B, pol. 8a přílohy č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10 - 15%. Danému zařazení odpovídá postižení srdce a oběhové soustavy, postižení cév, nemoci z útlaku v oblaci horní hrudní apertury – thoracic outlet syndrom (TOS), neurovaskulární kompresivní syndrom ramenního pletence, syndrom krčního žebra, lehké funkční omezení bez snížení výkonnosti při běžném zatížení. Míra poklesu pracovní schopnosti byla posudkem určena ve výši 10 % a nebyla ve smyslu § 4 citované vyhlášky změněna. K námitkám žalobce žalovaná uvedla, že zdravotní stav po aplikaci kardiostimulátoru je stabilizovaný, funkční zdatnost srdce je v normě, žalobce je schopen pracovního zařazení jen s vyloučením práce v blízkosti zdrojů vysokého napětí. Protože byl u žalobce zjištěn pokles pracovní schopnosti jen o 10 %, není žalobce podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění invalidní, proto mu byl dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění odejmut důchod, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. Podle posudku OSSZ ze dne 19. 7. 2010 žalobce není invalidní, tento posudkový závěr byl potvrzen i posudkem posudkového lékaře žalované ze dne 21. 12. 2010. Protože žalobce není již podle posudku invalidní, byly jeho námitky zamítnuty jako nedůvodné a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu.

Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen ,,s. ř. s.“), a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalované je třeba zrušit pro vady řízení, neboť je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

Předmětem soudního přezkumu bylo v daném případě rozhodnutí žalované o námitkách proti rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém zabezpečení. V řízení o námitkách pak žalovaná postupuje podle příslušných ustanovení zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a v souladu s § 108 věta prvá a § 88 odst. 8 cit. zákona není-li cit. zákonem stanoveno jinak, podle správního řádu. I pro rozhodnutí žalované o námitkách proti rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu tedy platí § 67, § 68 správního řádu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí žalované tak musí být dle § 68 odst. 3 správního řádu zřejmé důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, jakož i úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Právě prostřednictvím odůvodnění je žalobou napadené rozhodnutí správního orgánu soudem přezkoumáváno, skrze odůvodnění správního rozhodnutí soud dovozuje, z jakého skutkového stavu správní orgán vycházel a jak jej právně hodnotil.

K otázce přezkoumatelnosti správních rozhodnutí se vztahuje početná judikatura krajských správních soudů i Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2010, č.j. 17 Ad 24/2010-12, Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2010, č.j. 22 Ad 26/2010-15, Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 4 Ads 50/2009-63), ze které je ve vztahu k rozhodnutím správního orgánu, jež vycházejí z posudků posudkových lékařů, resp. posudkových komisí, třeba dovodit, že správní orgán v rámci své rozhodovací činnosti hodnotí posudek jako důkaz, přičemž jeho úvahy o úplnosti, přesvědčivosti a postupu posudkového lékaře v souladu se zákonem by měly nalézt odraz v odůvodnění správního rozhodnutí.

V daném případu žalovaná rozhodovala o odnětí dávky invalidního důchodu, její rozhodnutí byla závislé na posouzení zdravotního stavu žalobce a jeho pracovní schopnosti. Žalovaná sice postupovala v souladu s § 8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb., podle něhož plní úkoly žalované při posouzení invalidity a dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posudkový lékař, a pro účely řízení o námitkách, v němž přezkoumávala zákonnost rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu žalobci, nechala posoudit invaliditu žalobce posudkovým lékařem. Při své přezkumné činnosti však žalovaná zcela rezignovala na hodnocení vypracovaného posudku posudkového lékaře jako rozhodujícího důkazu. Z jejího rozhodnutí nelze seznat, jak tento důkaz hodnotila, v čem žalovaná spatřuje zlepšení zdravotního stavu žalobce oproti době minulé, jak je vlastně hodnocen v současnosti jeho zdravotní stav a z jakých konkrétních důvodů.

Žalovaná nejen že pouze přepsala části vypracovaného posudku vlastního posudkového lékaře ze dne 21. 12. 2010, ale v odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěla k jinému závěru o posouzení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce dle příslušných částí prováděcí vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, aniž by tento svůj postup o cokoli opřela. Žalovaná zjištěný zdravotní stav žalobce, který popsala shodně jako posudkový lékař žalované (a shodně jako posudkový lékař OSSZ) hodnotila tak, že zdravotní postižení žalobce, které je rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, zahrnula dle shora uvedené vyhlášky pod kap. IX. – postižení srdce a oběhové soustavy, odd. B – postižení cév, pol. 8a – tedy jako nemoci z útlaku v oblasti horní hrudní apertury - thoracic outlet syndrom (TOS), neurovaskulární kompresivní syndrom ramenního pletence, syndrom krčního žebra – lehké funkční omezení bez snížení výkonnosti při běžném zatížení se stanovenou mírou poklesu pracovní schopnosti o 10-15 %. Žalovaná nijak nezdůvodnila, proč oproti posudkům posudkových lékařů hodnotila zdravotní postižení žalobce jako postižení cév dle položky 8a, nijak nezdůvodnila, na základě jakých skutečností hodnotila míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na spodní hranici 10 %, přitom z následujících pasáží odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaná u žalobce především hodnotila jeho stav po aplikaci kardiostimulátoru a zdatnost srdce. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze seznat, proč se žalovaná odchýlila od hodnocení rozhodující příčiny žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posudkovým lékařem učiněným v posudku ze dne 21. 12. 2010, pro její závěr o nemoci z útlaku v oblasti horní hrudní apertury - thoracic outlet syndrom (TOS), neurovaskulární kompresivní syndrom ramenního pletence, syndrom krčního žebra neshledal soud v předloženém spisu oporu.

Posudkový lékař žalované v posudku ze dne 21. 10. 2010 dospěl k závěru, že popsaný zdravotní stav žalobce odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kap. IX., odd. B, položka 7a s pokles pracovní schopnosti žalobce o 10 %. Zjevně chybnými údaji uvedenými v tomto posudku (u kap. IX., odd. B., pol. 7a je v cit. vyhlášce uvedena míra poklesu pracovní schopnosti 20 – 30 %) se žalovaná nezabývala. Nijak nezdůvodnila, proč zjištěný zdravotní stav žalobce zahrnula pod pol. 8a, odd. B, a tedy hodnotila jako jiné onemocnění než jak to učinil posudkový lékař, nezabývala se ani dalšími rozpory v posudku posudkového lékaře, který na jedné straně popisoval stav žalobce jako stav po aplikaci kardiostimulátoru, na straně druhé uvedl, že se u žalobce jedná o onemocnění cév. Žalovaná nehodnotila ani to, že v posudku ze dne 21. 10. 2010 posudkový lékař výslovně uvedl, že hodnocení posudkového lékaře OSSZ v prvním stupni správního řízení shledal správným a jeho závěr potvrzuje, na druhou stanu se ale od tohoto hodnocení odchýlil. Posudkový lékař OSSZ v posudku ze dne 19. 7. 2010, který byl rozhodujícím důkazem pro rozhodnutí žalované v prvním stupni, uvedl, že zjištěný zdravotní stav žalobce je třeba posoudit jako zdravotní postižení uvedené v kap. IX., odd. A – postižení srdeční, pol. 7, kam jsou zařazeny arytmie, synkopy – mimo jiné B) bradykardii, kardiostimulátory, imlantibilní kardioverter-defibrilároty, a to konkrétně pol. 7a – stavy bez omezení srdeční funkce a celkové výkonnosti při běžném zatížení, izolovaná synkopa bez strukturálního onemocnění srdce, neurokardiogenní synkopy s dostatečně dlouhými prodromy, kardiogenní synkopy vyřešené implantací kardiostimulátoru či katetrizační ablací s mírou poklesu pracovní schopnosti o 10 %. Tedy zjevně hodnotil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce jako jiné zdravotní postižení než posudkový lékař žalované.

Za tohoto stavu není zřejmé, jak byl vlastně zdravotní stav žalobce žalovanou hodnocen a na základě jakých podkladů se tak stalo, z rozhodnutí nelze seznat jaké skutkové a následně tedy i právní důvody žalovanou vedly k závěru, že rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2010 je správné a žalobce již není invalidní.

Ze všech uvedených důvodů krajský soud napadené rozhodnutí žalované zrušil pro nepřezkoumatelnost postupem dle § 78 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s, aniž by ve věci nařídil ústní jednání, a v souladu s § 78 odst. 4, odst. 5 s. ř. s vrátil žalované věc k dalšímu řízení, v němž je žalovaná vázaná vysloveným právním názorem soudu.

V dalším řízení bude povinností žalované odstranit shora vytknuté vady řízení a v odůvodnění napadeného rozhodnutí dostát požadavkům na přezkoumatelnost správního rozhodnutí.

Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s. Žalobce jež měl ve věci úspěch, by měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, protože mu však náklady řízení nevznikly, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím soudu podepsaného.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s., dle § 106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V Liberci dne 2. září 2011.

Mgr. Lucie Trejbalová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru