Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

60 Ad 1/2011 - 27Rozsudek KSLB ze dne 11.04.2011

Prejudikatura

42 Cad 278/2006 - 41


přidejte vlastní popisek

60Ad 1/2011-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou v právní věci žalobkyně nezl. A.N., zast. H.P. jako obecnou zmocněnkyní, obě bytem A.V.xx, L xx, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne xx, č.j. xx,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne xx, č.j xx, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se nezl. žalobkyně, jejíž zákonný zástupce (otec JP) se v řízení před soudem nechal zastoupit HP jako obecnou zmocněnkyní, domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 11. 2010, č.j. 850 530 2795. Tímto provstupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí žádosti o sirotčí důchod pro nezl. žalobkyni.

V žalobě bylo uvedeno, že nezl. žalobkyně byla rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 3. 2008, č.j. 9 Nc 339/2008-29, svěřena do výchovy a výživy babičky HP. Žalobkyně namítala, že rozhodnutí žalované je neúměrně tvrdé a nezohlednilo okolnosti jejího případu. Její zemřelá matka VN o ni neprojevila žádný zájem a nezl. žalobkyně byla v útlém věku svěřena do péče babičky HP. Podle žalobkyně podmínky vzniku nároku na sirotčí důchod podle § 52 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, byly splněny, neboť podle tohoto ustanovení platí, že na sirotčí důchod má právo nezaopatřené dítě, zemře-li jeho rodič. Je zřejmé, že nárok nezl. žalobkyně na sirotčí důchod vznikl, neboť její matka VN zemřela dne xx. S ohledem na výjimečnost celého případu bylo na místě rozhodnout o přiznání sirotčího důchodu pro žalobkyni, a to s ohledem na zásady obecné morálky a obecné principy, které tradičně sankcionují jednání, které spočívá v neposkytnutí pomoci osiřelému dítěti. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhovala zrušení rozhodnutí žalované vydaných v obou stupních.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že setrvává na svém stanovisku a navrhuje, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Žalovaná při svém rozhodování vycházela z § 52 zákona o důchodovém pojištění, z něhož vyplývá, že nárok na sirotčí důchod má nezaopatřené dítě, zemřel-li rodič a jestliže byl rodič poživatelem starobního nebo invalidního důchodu nebo ke dni smrti splnil podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod nebo zemřel následkem pracovního úrazu. V daném případě žalovaná postupovala v souladu se zákonem, neboť zjistila, že podmínky nároku na sirotčí důchod nebyly splněny. Zemřelá VN nebyla ke dni smrti poživatelem invalidního ani starobního důchodu, ani nezemřela následkem pracovního úrazu, nedosáhla důchodového věku potřebného pro nárok na starobní důchod a nesplnila ani podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod.

Ze správního spisu předloženého žalovanou soud zjistil následující skutečnosti:

Dne 15. 9. 2010 podala paní HP za nezl. žalobkyni žádost o sirotčí důchod po matce, VN, nar. 26. 11. 1979, zemřelé 13. 8. 2010. Žádost byla doložena rodným listem nezl. žadatelky, úmrtním listem zemřelé matky. V žádosti byly uvedeny doby pojištění od skončení povinné školní docházky až do dne úmrtí matky. Rovněž byl doložen již cit. rozsudek Okresního soudu v Liberci, kterým byla nezl. AN svěřena do výchovy babičky HP.

Ve správním spise byl založen osobní list důchodového pojištění s přehledem jednotlivých dob pojištění od 1. 9. 1995 do 10. 8. 2010.

Žádost o sirotčí důchod byla rozhodnutím žalované ze dne 12. 11. 2010 zamítnuta pro nesplnění podmínek § 52 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že zemřelá osoba nebyla ke sni smrti poživatelem invalidního nebo starobního důchodu ani nezemřela následkem pracovního úrazu ani ke dni smrti nesplnila podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod. Důchodový věk zemřelé osoby činí 65 let a při jeho stanovení bylo přihlédnuto k výchově jednoho dítěte. Zemřelá osoba ke dni smrti důchodového věku nedosáhla a nesplnila tedy podmínky nároku na starobní důchod. Vzhledem k tomu, že zemřelá soba získala v rozhodném období od 13. 8. 2000 do 12. 8. 2010 pouze 4 roky a 321 dnů pojištění, nesplnila ani podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod.

V námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí bylo shodně jako v žalobě uvedeno, že žalovaná přijala rozhodnutí bez ohledu na konkrétní okolnosti případu a rozhodnutí je neúměrně tvrdé. Účelem zákona bylo přiznat nezl. A. nárok na sirotčí důchod, kterým by částečně byla nahrazena absence příspěvku její zemřelé matky. Obdobně bylo žalovanou rozhodnuto ve věci sirotčího důchodu pro nezl. KN, starší dceru zemřelé VN, když ve prospěch nezl. K. žalovaná rozhodla tak, že i přes nedostatek podmínek pro přiznání sirotčího důchodu je třeba, aby stát nesl alespoň částečně odpovědnost za hmotné zajištění nezletilých dětí.

Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná námitky zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění žalovaná uvedla, že v řízení zkoumala splnění podmínek § 52 zákona o důchodovém pojištění. Bylo zjištěno, že zemřelá nebyla ke dni smrti poživatelem invalidního ani starobního důchodu a ani nezemřela následkem pracovního úrazu. Důchodový věk činil podle § 32 odst. 3 a 4 zákona o důchodovém pojištění 65 let. Zemřelá důchodového věku nedosáhla, nárok na starobní důchod splněn nebyl, proto žalovaná dále zkoumala, zda zemřelá splnila nárok na invalidní důchod. V rozhodném období od 13. 8. 2000 do 12. 8. 2010 získala zemřelá pouze 4 roky a 321 dnů pojištění. Zákonná podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebyl splněn. Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se podle § 40 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění zjišťuje z období před vznikem invalidity a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let z posledních 10 roků před vznikem invalidity, přičemž podle § 40 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod u takové osoby činí 5 let. K námitce, že rozhodnutí je neúměrně tvrdé, žalovaná uvedla, že sirotčí důchod je v systému důchodového pojištění koncipován jako pozůstalostní dávka. Ze systému důchodového pojištění se tak vyplácí dávky, na něž by vznikl nárok samotnému pojištěnci, pokud by nezemřel. Z toho vyplývá, že nelze chápat dávky sirotčího důchodu jako kompenzaci pozůstalým dětem bez ohledu na to, jakým způsobem a v jakém rozsahu se zemřelý rodič podílel na důchodovém pojištění. Žalovaná postupovala na základě zákona a v souladu s ním se od právních předpisů nemohla odchýlit.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích žalobních námitek, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu (v souladu s § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Předmětem soudního přezkumu bylo zamítavé rozhodnutí o nároku na sirotčí důchod pro nezl. AN. Soud předesílá, že zákonností napadeného rozhodnutí se mohl zabývat pouze z hlediska uplatněných žalobních námitek, v souladu s dispoziční zásadou, kterou je soud ve správním soudnictví vázán.

Podmínky nároku na sirotčí důchod jsou upraveny v § 52 zákona o důchodovém pojištění. Podle § 52 odst. 1 uvedeného zákona má nárok na sirotčí důchod nezaopatřené dítě, zemře-li a) rodič (osvojitel) dítěte nebo b) osoba, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů, a dítě na ni bylo v době její smrti převážně odkázáno výživou, kterou nemohli ze závažných důvodů zajistit jeho rodiče, jestliže rodič (osvojitel) nebo osoba uvedená v písemnému b) byli poživateli starobního nebo invalidního důchodu nebo ke dni smrti splnili podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod a nebo zemře-li následkem pracovního úrazu.

Z cit. ustanovení nade vší pochybnost vyplývá, že vznik nároku na sirotčí důchod není vázán, jak se žalobkyně mylně domnívá, pouze na skutečnost, že zemře rodič nezaopatřeného dítěte. Soud ponechává stranou sirotčí důchod po zemřelé osobě, která převzala péči o dítě, neboť v souzeném případě se o tuto variantu nejedná. Zákonodárce vznik nároku na sirotčí důchod váže tedy nejen na splnění podmínky smrti rodiče nezaopatřeného dítěte, ale i splnění podmínek dalších, které v souzeném případě splněny nebyly.

Skutková zjištění, ze kterých žalovaná vycházela, nebyla v žalobě zpochybněna, a vyplývají z obsahu správního spisu. Zemřelá matka VN nebyla ke dni smrti poživatelem invalidního ani starobního důchodu a ani nezemřela následkem pracovního úrazu. U zemřelé matky činil důchodový věk 65 let, a to podle § 32 odst. 3 a 4 zákona o důchodovém pojištění, tohoto důchodového věku zemřelá matka nedosáhla, nárok na starobní důchod tak splněn nebyl, se závěry žalované se v tomto směru soud ztotožnil.

Žalovaná se v souladu s § 52 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění také zabývala tím, zda zemřelá matka splnila nárok na invalidní důchod. V rozhodném období od 13. 8. 2000 do 12. 8. 2010 (potřebná doba pojištění se pro nárok na invalidní důchod zjišťuje podle § 40 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění z období před vznikem invalidity, přičemž jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let z posledních 10 roků před vznikem invalidity), získala zemřelá matka pouze 4 roky a 321 dnů pojištění, toto skutkové zjištění žalobkyně nijak nezpochybňuje. Zákonná podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod, která podle § 40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění činí u zemřelé matky 5 let, nebyla splněna. Rovněž v tomto směru soud shledal závěry žalované v souladu se zákonem.

K námitce, že rozhodnutí je neúměrně tvrdé a že nezohledňuje tragické okolnosti případu, soud uvádí, že tyto okolnosti žalovaná nemohla v řízení o žádosti o sirotčí důchod nijak zohlednit, pokud nebyly zákonné podmínky pro vznik nároku na sirotčí důchod splněny. Skutkové okolnosti případu byla žalovaná povinna posoudit právě a jen z hlediska, zda má nezl. žadatelka na sirotčí důchod zákonný nárok. Soud se musí v daném případě přidat na stranu žalované a uvést, že sirotčí důchod jako dávka ze systému důchodového pojištění není automatickou kompenzací pozůstalému nezaopatřenému dítěti. Nepříznivá materiální situace dítěte, jemuž zemřel rodič, který nesplnil podmínky uvedené v § 52 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, je řešena jiným způsobem, a to v rámci systému sociálních dávek. Případně mohou být tyto okolnosti zohledněny v řízení o žádosti o odstranění tvrdosti předpisů o sociálním zabezpečení dle § 106 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, o toto řízení se však v přezkoumávaném případě nejednalo.

Nezbývá než uvést, že žalobu soud neshledal důvodnou, a proto ji zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení ústního jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., když žalobkyně i žalovaná k tomuto postupu dali souhlas.

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovaná na něj v souvislosti s § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. nemá nárok.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím soudu podepsaného.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s., dle § 106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V Liberci dne 11. dubna 2011.

Mgr. Lucie Trejbalová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru