Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

59 Af 5/2011 - 34Rozsudek KSLB ze dne 03.05.2011


přidejte vlastní popisek

59Af 5/2011-34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Karla Kosteleckého a soudkyň Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Lucie Trejbalové v právní věci žalobce Z.R., bytem K. xx, K., zast. Mgr. Arnoštem Špačkem, advokátem se sídlem Čsl. armády 1050/22, 405 02 Děčín I, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Velká hradební 61, 400 21 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2010, č.j. 8964/10-1100-500144,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2010, č.j. 8964/10-1100-500144, s e zamítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byl změněn dodatečný platební výměr Finančního úřadu v Jilemnici (dále jen „správce daně“) ze dne 15. 1. 2009, č.j. 1098/09/259970607673, jímž byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005. Napadené rozhodnutí změnilo dodatečný platební výměr ve výši dodatečně stanoveného základu daně a dodatečně vyměřené daně. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný vyšel z toho, že správce daně zahájil u žalobce dne 31. 10. 2008 daňovou kontrolu, při které žalobce zastupoval daňový poradce Mgr. Bc. V:R. na základě neomezené plné moci ze dne 26. 3. 2000. Správce daně ověřoval u žalobce příjmy ze závislé činnosti a příjmy z prodeje nemovitostí za zdaňovací období roku 2005 a 2006. O výsledku daňové kontroly sepsal správce daně zprávu, ve které uvedl výpočet nové daňové povinnosti za rok 2005. Protože žalobce zprávu o výsledku kontroly odmítl osobně projednat a převzít, bylo převzetí uskutečněno dne 16. 1. 2001 při protokolovaném ústním jednání v budově Okresního ředitelství Policie ČR v Semilech.

Žalobce v žalobě namítl, že daň z příjmů fyzických osob za rok 2005 byla doměřena po uplynutí tříleté prekluzívní lhůty, která měla podle žalobce skončit dnem 31. 12. 2008. Žalobce byl seznámen s výsledky daňové kontroly až dne 16. 1. 2009 a zahájení daňové kontroly bylo provedeno vůči jiné osobě, a to daňovému poradci, který však nebyl v dané věci zmocněn k zastupování žalobce. Proto nebylo možné aplikovat ust. § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen ,,ZSDP“). Nedošlo k přerušení prekluzívní tříleté lhůty, neboť žalobce nebyl daňovým poradcem žádným způsobem vyrozuměn o prováděné kontrole. Přitom podmínkou přerušení prekluzívní lhůty pro vyměření nebo doměření daně je skutečnost, že daňový subjekt je před uplynutím této lhůty spraven správcem daně o úkonu směřujícím k vyměření nebo doměření daně. Z uvedených důvodů žalobce požadoval zrušení napadených rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému a požadoval nahradit náklady řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že není důvodná námitka, že daňový poradce nebyl v dané věci zmocněn k zastupování žalobce. Žalovaný odkázal na neomezenou plnou moc ze dne 26. 3. 2000, kterou žalobce daňovému poradci udělil a která platila až do 12. 1. 2009, kdy byla žalobcem vypovězena. Žalobce byl o úkonu směřujícím k doměření daně, tedy o zahájení daňové kontroly dne 31. 10. 2008, spraven, neboť zástupce žalobce byl přítomen při ústním jednání, kterým byla daňová kontrola dne 31. 10. 2008 zahájena a byl tedy v souladu s § 47 odst. 2 ZSDP spraven o úkonu směřujícím k vyměření daně. Konec prekluzívní lhůty ke stanovení daně byl prodloužen zahájením daňové kontroly ze dne 31. 12. 2008 až do dne 31. 12. 2011. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nebyl zkrácen na svých zákonných právech a žalovaný rozhodl v souladu se ZSDP. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích žalobních námitek (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z předloženého správního spisu soud ověřil, že u žalobce byla dle protokolu o ústním jednání č.j. 37914/08/259930/7261 dne 31. 10. 2008 zahájena daňová kontrola daně z příjmů fyzických osob za rok 2005 a 2006. Z protokolu vyplývá, že žalobce byl při ústním jednání zastoupen daňovým poradcem Mgr. Bc. V.R., který s ním také během ústního jednání telefonicky hovořil. Ve správním spise byl založen originál neomezené plné moci ze dne 26.

3. 2000, kterou žalobce udělil uvedenému daňovému poradci k neomezenému zastupování před správci daně a zpracovávání a podávání daňových přiznání v prodloužených lhůtách s tím, že tato plná moc se vydává na dobu neurčitou. Tato plná moc byla dne 12. 1. 2009 žalobcem vypovězena. Toto žalobce písemně sdělil správci daně téhož dne. Zprávu o výsledku uvedené daňové kontroly pak žalobce skutečně převzal osobně dne 16. 1. 2009 dle protokolu o ústním jednání č.j. 53309/259930603551. Zároveň správce daně vydal shora specifikovaný dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za rok 2005. Napadené rozhodnutí žalovaného, kterým byl dodatečný platební výměr správce daně změněn, byl žalobci doručen dne 8. 12. 2010, tímto dnem byla tedy dodatečná daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 pravomocně doměřena.

Podle § 47 odst. 1 ZSDP účinného do 31. 10. 2010 nelze daň vyměřit ani doměřit či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení anebo v němž vnikla daňová povinnost, aniž by zde současně byla povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat. Podle § 47 odst. 2 ZSPD byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úkon směřující k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení, běží tříletá lhůta znova od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu spraven.

V daném případě by tříletá prekluzívní lhůta k dodatečnému vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 skončila dne 31. 12. 2008. Soud má však shodně se žalovaným za to, že před uplynutím této prekluzívní lhůty byl vůči žalobci učiněn úkon ve smyslu § 47 odst. 2 ZSDP, o němž byl žalobce jako daňový subjekt spraven. Tímto úkonem byla nepochybně daňová kontrola zahájená dne 31. 10. 2008. Ve věci není podstatné, že žalobce nebyl při ústním jednání, při němž byla daňová kontrola zahájena, osobně přítomen, neboť byl na základě neomezené plné moci ve smyslu § 10 odst. 3 ZSDP zastoupen zástupcem, kterého si zvolil. Toto prokazuje neomezená plná moc ze dne 26. 3. 2000, kterou žalobce zmocnil uvedeného daňového poradce, aby ho po dobu neomezenou zastupoval před správci daně ve veškerých záležitostech. Pokud byl tedy u zahájení daňové kontroly osobně přítomen daňový poradce, který byl nepochybně oprávněn žalobce při daném úkonu zastupovat, je nutno mít za to, že podmínky § 47 odst. 2 ZSDP byly splněny a tuto daňovou kontrolu je od okamžiku jejího zahájení nutno považovat za úkon, který byl učiněn vůči žalobci jako daňovému subjektu a který směřoval k doměření daně, a který tak přerušil běh tříleté prekluzívní lhůty k dodatečnému vyměření daně. Lze tedy shodně se žalovaným uvést, že přerušením tříleté prekluzívní lhůty dne 31. 10. 2008 došlo k tomu, že lhůta pro dodatečné vyměření daně skončila až ke dni 31. 12. 2011. Lze uzavřít s tím, že pokud byla v žalobcově případě daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 dodatečně pravomocně vyměřena dne 8. 12. 2010, stalo se tak v zákonné lhůtě pro vyměření daně ve smyslu § 47 odst. 1 ZSDP.

Z uvedeného důvodu neshledal soud žalobu důvodnou a zamítl ji postupem dle § 78 odst. 7 s. ř. s. Ve věci bylo rozhodováno bez nařízení ústního jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť oba účastníci řízení s takovým postupem soudu vyjádřili souhlas.

Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. věta prvá má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci byl úspěšný žalovaný správní orgán, ten však náhradu nákladů nepožadoval, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím soudu podepsaného.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s., dle § 106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V Liberci dne 3. května 2011.

Mgr. Karel Kostelecký, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru