Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

59 Af 23/2010 - 38Rozsudek KSLB ze dne 12.04.2011

Prejudikatura

11 Ca 103/2009 - 40

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 53/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

59Af 23/2010-38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Karla Kosteleckého a soudců JUDr. Pavla Vacka a Mgr. Lucie Trejbalové v právní věci žalobce T.H., bytem V.N. xx, Jbc, JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Mírové nám. 157/30, Litoměřice, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, Velká Hradební 61, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2010, č. j. 10091/10-1300-501078,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem č. j. 10091/10-1300-501078 ze dne 11. 10. 2010 se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Jablonci nad Nisou (dále jen ,,správce daně“) ze dne 16. 12. 2009, č.j. 92285/09/187912500701 na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období prosinec 2008, kterým správce daně žalobci vyměřil DPH ve výši 8.228,-Kč poté, co ve vytýkacím řízení neuznal žalobci nadměrný odpočet ve výši 1.335.985,-Kč.

Žalobce nejprve podrobně popsal průběh vytýkacího řízení včetně skutečností, které uplatnil v rámci vytýkacího řízení a které vytkl v odvolání proti platebnímu výměru. Poté namítl, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v rozporu s § 50 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen ,,ZSDP“), neboť žalovaný se nevypořádal se všemi odvolacími důvody, zejména se nevypořádal s námitkou ve vztahu k daňové odpovědnosti podle § 26 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“) a k daňové povinnosti podle § 21 odst. 1 téhož zákona.

Žalobce dále namítal, že rozhodnutí žalovaného trpí rozpory, které nemají oporu ve spise. Žalovaný na jedné straně uvedl, že zpráva o výsledku vytýkacího řízení není důkazem, na druhé straně popíral tvrzení žalobce ohledně této zprávy. Rovněž rozporné je tvrzení k dodání zboží panu B. Na jedné straně žalovaný tvrdil, že důvodem pro neuznání nároku na odpočet nebyla skutečnost, že dodavatel pana B. zemřel, ani že pan B. neuvedl daň na výstupu ve svém daňovém přiznání, na druhé straně však žalovaný uváděl, že výpověď svědka umocňuje jeho nevěrohodnost, když je nepravděpodobné, aby dodavatel pan B., objednal, převzal a zaplatil zboží dodavateli Davidovi po jeho smrti. Žalobce namítal, že jediným důvodem pro neznání nároku na odpočet byla skutečnost, že dodavatel pana B., zemřel a že pan B. nepřiznal daň na výstupu. Tento postup je podle žalobce v rozporu se zákonem, neboť žalobce neměl povinnost dokazovat, od koho dodavatel zboží nabyl. Podle žalobce svědecká výpověď pana B., který mu dodával zboží, byla důkazem ve prospěch žalobce, neboť svědek potvrdil, že zboží dodal a faktury vystavil. Tuto výpověď nemohou zpochybnit skutečnosti, které žalovaný uváděl, tedy že dodavatel pana B., zemřel, pan B., nepřiznal daň na výstupu.

Dále bylo správci daně vytýkáno, že žalobci předestřel, jaké důkazní prostředky má předložit k prokázání svých tvrzení. Správcem daně uváděné skutečnosti - objednávky, dodací listy, přehled, evidence a vzorky - nejsou skutečnostmi rozhodnými pro správné stanovení daňové povinnosti. Správce daně pominul důkazy ve prospěch žalobce, a to rozhodnutí celních orgánů o vývozu zboží do třetích zemí včetně rozborů. Tím bylo porušeno ust. § 31

a § 2 odst. 3 ZSDP.

Žalobce dále namítal, že vytýkací řízení, které vyměření daně předcházelo, bylo zmatečné tak, jak uváděl v odvolání, které žalobce citoval v žalobě. V tomto směru žalobce správci daně vytýkal, že neuznal nárok na odpočet jen z důvodu, že pan Baláž jako dodavatel zboží neuvedl uskutečněná zdanitelná plnění ve svém přiznání, nezaplatil daň na výstupu, a vzhledem k tomu, že nemohl vzhledem k úmrtí jeho dodavatele zboží vlastnit. Správce daně ale pominul, že zboží nakoupené od pana B.,bylo prodáno a vyvezeno do třetích zemí, což potvrzují doklady o celním vybavení. Skutečnosti týkající se dodavatele pana B., nemohou vyvolat žádné pochybnosti vůči žalobci, neboť nebyl účastníkem vztahu mezi dodavatelem panem B., a panem M.. Jedná se o popření daňové povinnosti a daňové odpovědnosti dle § 21 odst. 1 a § 26 odst. 5 ZDPH. Žalobce namítal, že správce daně prostřednictvím shora uvedených pochybností pochyboval o všem, a proto vyzýval k prokázání způsobu stanovení ceny, kvality a ověřování zboží, skutečností týkající se dodání, přebírky, balení a přepravy zboží, měrné jednotky zboží, úhrady zboží, tj. zdůvodnění placení v hotovosti, použití zboží k vývozu do třetích zemí, tedy doložení vývozu, balení, přepravy, převzetí konečným odběratelem, úhrady objednávky, způsob navázání obchodního vztahu, označení předmětu spočívající v dodatečné konkretizaci v jeho nezaměnitelnosti od zboží jiného. V daném případě zvolený postup správce daně, který pochyboval o všem, co mu žalobce předestřel, vyvolával dominový efekt založený na tom, že každé tvrzení k předcházející pochybnosti vyvolalo pochybnost další. Jako příklad žalobce uvedl potvrzené darování obalů, které správce daně zpochybnil tím, že to není běžnou obchodní praxí a založil tak další pochybnosti, které měl žalobce vyvrátit. Stejné tvrzení se týkalo přepravy zboží vozidlem značky Škoda Octavia, správce daně toto zpochybnil, protože žalobce vozidlo k podnikání neužívá. Totéž se týkalo pochybnosti ohledně obvyklé měrné jednotky při obchodování se skleněnými polotovary, a to přesto, že správce daně měl k dispozici celní doklady s údajem o měrné jednotce v kilogramech. Z hlediska daňového práva nebyla podle žalobce podstatná cena, ani způsob jejího stanovení, natož kvalita zboží a její ověřování. Nebyl brán v potaz důkaz o balení zboží v papírových a jutových pytlích, jak vyplynulo ze svědecké výpovědi pana B.,. Rovněž není pochybností o tom, že zboží dovezl a doručil pan B.,. Žalobce nesouhlasil s hodnocením správce daně o rozporu faktury č. 49/2008 a tvrzením do protokolu č.j. 22280/187931506633. Rozdělení do položek se týká perlí v hodnotě 59.000,-Kč, s tím není v rozporu tvrzení, že zákazník objednal dodávku mixu broušených a mačkaných šatonů a perlí. Rovněž žalobce nesouhlasil s tím, že správce daně pochybnosti dovozoval z různého stanovení ceny za kilogram malých a velkých šatonů různých barev a velikostí. Podle žalobce nebyl povinen prokazovat tvrzení, že cena je nejvyšší možná, kterou je zákazník ochoten zaplatit. Skutečnost, že dodavatel uvedený na fakturách zboží skutečně vlastnil. Hodnocení provedené správcem daně bylo nelogické, nesprávné a neobjektivní. Nebylo přihlédnuto k výslechu Baláže, předložení důkazu o možnosti nakupovat zboží v kilogramech, na druhou stranu byly hodnoceny skutečnosti nerozhodné - použití automobilu, jakost, korespondence a dodavatel pana B.,. Správce daně za každou cenu vedl řízení tak, aby nebyl nadměrný odpočet přiznán, aniž by akceptoval celní řízení a zjištění celních orgánů včetně posudků odebraných vzorků.

Žalobu uzavřel žalobce tvrzením, že svědeckou výpovědí pana B., a vývozními deklaracemi celních orgánů jednoznačně prokázal, že přijal předmětná zdanitelná plnění a vznikl mu nárok na odpočet, když tato plnění následně vyvezl. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je podle žalobce nepřezkoumatelné, neboť v něm nejsou uvedeny žádné důkazní prostředky, které správce daně vzal v úvahu při svém rozhodování, když se obecně odkazuje na daňový spis za situace, kdy zpráva o vytýkacím řízení se nestala důkazním prostředkem ani důkazem. Z rozhodnutí žalovaného tedy není zřejmé, které důkazní prostředky se stal ydůkazem a o co svá tvrzení o neuznání nároku na odpočet žalovaný opírá. Tvrzení žalovaného, že žalobce neunesl důkazní břemeno, nemá oporu ve spisu ani v odůvodnění rozhodnutí. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného, jakož i platebního výměru správce daně pro nezákonnost, a požadoval náhradu nákladů řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž popsal a vyhodnotil skutkový a právní stav věci a rozvedl právní úvahy včetně hodnocení důkazních prostředků, které ho vedly k vydání napadeného rozhodnutí. Žalobce jako daňový subjekt měl povinnost sám daň přiznat a své tvrzení doložit důkazními prostředky v souladu s § 31 odst. 9 ZSDP. Požadavek na prokázání, že údaje uvedené na příslušných fakturách (daňových dokladech) vycházejí ze skutečného stavu věci byl legitimní. Žalobce byl povinen prokázat, že skutečně přijal zdanitelné plnění, uskutečněné právě panem B.,. Tento požadavek byl v souladu s § 72 a 73 ZDPH. Žalobcem namítaná otázka daňové odpovědnosti podle § 26 odst. 5 a 21 odst. 1 ZDPH nedopadá na jeho povinnost prokázat oprávněnost nároku na odpočet daně. V dané věci však vystavitelem dokladu nesplněná odpovědnost nedopadá na žalobce. Žalobce měl povinnost prokázat oprávněnost nároku na odpočet daně, jedná se o dvě různé povinnosti. Žalovaný žalobci nárok na odpočet neuznal nikoli z titulu porušení § 26 odst. 5 a § 21 odst. 1 ZDPH, ale pro porušení § 72 a 73 ZDPH. Žalovaný sice v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl konkrétně své stanovisko, ale z kontextu hodnocení věci vyplývá, že se touto námitkou zabýval, což se odráží i v tom, že dospěl k závěru, že výsledek vytýkacího řízení nebyl v rozporu jak s právem hmotným, tak procesním. S hodnocením důkazních prostředků ve vytýkacím řízení byl žalobce vždy seznámen a bylo mu umožněno se k hodnocení vyjádřit, případně navrhnout další důkazní prostředky. Závěry učiněné v napadeném rozhodnutí mají tak oporu ve spisovém matriálu. Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobce neunesl důkazní břemeno, proto žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Ze správního spisu soud zjistil, že platebním výměrem ze dne 16. 12. 2009 na DPH za zdaňovací období prosinec 2008 byla žalobci vyměřena daňová povinnosti ve výši 8.228,- Kč, poté co ve vytýkacím řízení nebyl uznán nárok na nadměrný odpočet ve výši 1.335.985,- Kč.

Vytýkacímu řízení předcházelo místní šetření u žalobce konané dne 5. 2. 2009, k ověření údajů v podaném daňovém přiznání k DPH za prosinec 2008, při němž zástupce žalobce sdělil, že žalobce se dne 22. 1. 2009 podrobil náročné operaci očí a může uvést jen obecně, že zboří nakoupené podle faktur č. F xx, F xx, Fxx a F xx je ve skladě v Jbc nebo v Praze a je připravováno k vývozu na únor 2009. Správci daně byly předloženy mimo jiné i faktury shora uvedených čísel, vystavené dodavatelem R.B. (dále také jen „dodavatel“), se sídlem B. xx, N., s daty uskutečnění zdanitelného plnění 2. 12., 8. 12. 15. 12. a 18. 12. 2008 s tím, že předmět plnění byl na fakturách uveden „1. kvalita MC šatonů dle dohody či objednávky“ a jednou „skleněné perle“, rozsah plnění byl uveden celkovým počtem kg zboží. Dále žalobce předložil inventární karty na broušené perle a šatony za prosinec 2008, evidenci pro daňové účely, stav skladu k 31. 12. 2008 (s uvedením celkového množství v kg u jednotlivých druhů zboží – mačkané perle, broušené perle, šatony, odpad mačkané) a daňovou evidenci za prosinec 2008 – seznam přijatých zdanitelných plnění. Zároveň předložil vystavenou fakturu č. 49 ze dne 3. 12. 2008 s uvedením odběratele zboží xx, se sídlem xx, s uvedením předmětu skleněné perle s rozlišením velikosti, barvy, ceny, povrchové úpravy, v množstevních jednotkách mass.

Výzvou ze dne 18. 2. 2009, č.j. 17261/09/187911500802, správce daně zahájil vytýkací řízení, ve výzvě uvedl, že mu vznikly pochybnosti o údaji na ř. 310 podaného daňového přiznání, kde žalobce uvedl nákup šatonů a skleněných perlí na základě faktur vystavených dodavatelem. Protože na těchto fakturách nebylo zboží specifikováno s ohledem na barvu, velikost, druh, kvalitu a tvar, vznikly správci daně pochybnosti ohledně zde uvedené ceny. Správce daně žalobce vyzval k prokázání skutečností, které ve výzvě definoval (př. druh, velikost, barva, kvalita zboží, stanovení ceny, ověřování kvality, balení, převzetí, dodání zboží, dodavatel R. B., měrná jednotka, placení, vývoz zboží). Žalobce se k uvedeným pochybnostem správce daně vyjádřil a předložil příjmové pokladní doklady k vydaným fakturám dodavatelem, předložil jím vystavené faktury č. 1/2009 (vývoz do P. – MC šatony – 1. kvalita) a č. 4/2009 (vyvoz do S. – MC šatony – 1. kvalita) a odkázal na celní doklady. Žalobce mimo jiné uvedl, že rozlišení dle barvy a velikosti nebylo potřeba, zboží bylo takto i prodáno, zákazník objednal mix malých a velkých velikostí, bylo ponecháno na dodavateli, jaké velikosti dodá. Uvedl, že zboží přebíral sám ve skladových prostorách A. spol. s r.o. v Jbc, zboží bylo v jutových, papírových pytlích a plastových obalech. Jiné doklady než faktury a pokladní doklady (žalobce předložil celkem 25 příjmových pokladních dokladů vystavených k fakturám od dodavatele) nebyly vystavovány. Žalobce také uvedl, že přebalení a přepravu zboží vlastním vozem zajistil sám, jiná osoba nemohla se zbožím nakládat.

Správce daně provedl prostřednictvím dožádaného správce daně dne 30. 3. 2009 důkaz výslechem svědka - dodavatele R. B. Svědek potvrdil vystavení faktur a jejich zahrnutí do daňového přiznání, uvedl, že zboží žalobce objednával telefonicky, pokud byl požadavek na jiný odstín, byl předložen nebo upřesněn vzorek. Zboží dodal ve 4 dodávkách, na kraj Jbc, jinak si pro zboží přijel žalobce na dohodnuté místo u nákupního centra Praha Černý most. Na předem dohodnuté místo svolal svého dodavatele M.D., u kterého zboží objednal a kterému zaplatil hotově poté co mu zaplatil žalobce. Z odpovědi dožádaného správce daně, připojené k protokolu o výslechu svědka, vyplývají některé další skutečnosti zjištěné dožádaným správcem daně v průběhu daňových kontrol u dodavatele, mimo jiné i to, že dodavatel dodavatele M.D. dne 19. 10. 2008 zemřel, dodavatel R. B., za dané zdaňovací období nepodal daňové přiznání k DPH.

S ohledem na rozpory ve výpovědi dodavatele a tvrzení žalobce správce daně ve výzvě ze dne 4. 5. 2009, č.j. 48829/09/187931506633, vyjádřil, že jeho pochybnosti ohledně původu a ceny zboží trvají a vyzval žalobce k prokázání rozdílu v tvrzeních ohledně velikosti a barvy zboží a jeho nabytí, předání zboží a stanovení ceny odběrateli a kritéria pro akceptování ceny dodavatele. V odpovědi na tuto výzvu žalobce namítal nezákonnost výzvy, dovozoval, že rozpory, ze kterých správce daně vycházel neexistují a poukázal, že svou důkazní povinnosti splnil předložením daňové evidence.

Dne 1. 6. 2009 byl znovu vyslechnut jako svědek R. B., (neboť žalobce předtím namítal, že dodavatel chtěl ve svých odpovědích vyjádřit jiné skutečnosti), který se znovu vyjadřoval ke zboží, které bylo předmětem prosincové dodávky žalobci a především ke skutečnostem týkajícím se toho, kdo mu toto zboží a jak dodal, tedy ke skutečnostem ve vztahu k jedinému dodavateli M.D.. Znovu uvedl, že zboží u svého dodavatele objednal podle objednávky žalobce. Jednou zboží dovezl do Jbc, vozidlo xx M.D. řídil jeho dodavatel M.D., naposledy s ním mluvil před měsícem u půl. Žalobce upřesňoval objednávku podle předloženého vzorku. Dodavatel předložil zbylé vzorky - sáčky se vzorky šatonů velikostí 2 – 6 mm.

Ve věci byla dále dne 21. 7. 2009 vyslechnuta svědkyně H.A., jednatelka společnosti xx., která vypověděla, že jejich obaly na dodávce žalobce do S.je v únoru 2009 jsou proto, že žalobci darovali část obalového materiálu zachyceného na přiložených fotografiích (s jejich logem, případně popisem zboží podle zakázky, která se ale neuskutečnila) v hodnotě asi 1.000,- Kč, zboží nedokáže identifikovat, o jejich zboží se ale v dodávce nejednalo, se žalobcem neobchodují. Svědkyni byly předloženy fotografie pořízené Celním úřadem v Liberci při vývozu zboží žalobce do Sýrie.

Poté žalobce k výzvě správce daně ze dne 4. 5. 2009 znovu uvedl, proč nesouhlasí s jeho požadavky a pochybnostmi, které dovozoval ze svědeckých výpovědí R.B. Uvedl, že nakoupené zboží od dodavatele následně prodal se ziskem v únoru 2009, což dokládal vystavenými fakturami č. 1/2009 a č. 4/2009, kde je uvedeno zboží pod označením MC šatony – 1. kvalita s celkovým množstvím zboží vyjádřeným v kg.

Na odpověď žalobce správce daně zareagoval, při ústním jednání dne 10. 8. 2009 žalobci sdělil, že z odpovědí žalobce na předchozí výzvu je zřejmé, že výzva byla žalobci dle obsahu jeho odpovědí jasná, z výzvy vyplývají rozdíly mezi tvrzeními žalobce a svědeckými výpověďmi jeho dodavatele. Znovu poukázal na rozdíly mezi tvrzením žalobce a dodavatele ohledně způsobu dodávky a předání zboží, konstatoval, že žalobce byl vyzván, aby tyto pochybnosti vyvrátil, žádné důkazy žalobce v tomto směru nepředložil.

Dne 14. 10. 2009 byl se žalobcem projednán výsledek vytýkacího řízení. Správce daně podrobně zachytil a zhodnotil průběh vytýkacího řízení, hodnotil i fotografie pořízené celními orgány při vývozu zboží žalobce do S. a P., i další důkazní prostředky – daňové doklady předložené žalobcem, i důkazy pořízené správcem daně – svědecké výpovědi, již zmíněné fotografie celní zprávy. Na projednání výsledků vytýkacího řízení daňový subjekt reagoval obsáhlým vyjádřením, jehož obsah je shodný s následným odvoláním a žalobními námitkami, jež se vztahují k průběhu vytýkacího řízení.

K vyjádření žalobce správce daně zaujal stanovisko při ústním jednání dne 12. 11. 2009, setrval na svém závěru, že jeho pochybnosti ohledně uskutečnění zdanitelného plnění nebyly rozptýleny a důkazními prostředky nebyl prokázán žalobcův nárok na odpočet DPH.

Dne 24. 11. 2009 byla se žalobcem projednána Zpráva z vytýkacího řízení č.j. 91709/09/187931506633. Ve Zprávě jsou obsažena konkrétní hodnocení předložených daňových dokladů, včetně skladové evidence, jeho tvrzení jsou konfrontována se svědeckou výpovědí dodavatele R. B., jsou zde hodnoceny fotografie pořízené celními orgány při vývozu zboží do S. a P., který žalobce prokazoval předloženými fakturami č. 1/2009 a č. 4/2009, jsou zde hodnoceny skutečnosti týkající se balení tohoto zboží a jeho odvozu žalobcem, skutečnosti týkající se hotovostních plateb za zboží. Správce daně dospěl poté k závěru, že jeho pochybnosti vyjádřené ve výzvách ze dne 18. 2. 2009 a 4. 5. 2009 ohledně uskutečnění zdanitelného plnění tak, jak bylo uvedeno na předmětných fakturách, žalobce žádnými předloženými důkazními prostředky neodstranil, nevysvětlil skutečnosti týkající se stanovení ceny, určování kvality zboží, objednávek zboží, jeho následných dodávek odběratelům a konkrétní skutečnosti ohledně prodeje a nákupu zboží, včetně jeho dopravy, předání a způsobu balení. Pochybnosti nebyly odstraněny ani předloženou skladovou evidencí, ta byla vedena pouze souhrnně za druh zboží (šatony, broušené perle) bez bližší identifikace zboží, které je na sklad přijato a následně vydáno. Dále správce daně uvedl, že jeho pochybnosti nebyly odstraněny ani svědeckou výpovědí R. B., neboť jeho tvrzení o dodání zboží neobstojí oproti tomu, že nebylo prokázáno, od koho a jako zboží nakoupil, jak bylo placeno, dodání zboží R. B.ani nedeklaroval zahrnutím do svého daňového přiznání k DPH. Rovněž nebyly vyvráceny pochybnosti ohledně hotovostních plateb, okolnosti plateb vyvolaly pochybnosti správce daně, ty nebyly odstraněny. Správce daně vyšel z toho, že na žalobcem předložených fakturách vystavených jeho dodavatelem nebylo zboží v souladu s § 28 odst. 2 písm. f) ZDPH označeno uvedením rozsahu a předmětu tak, aby bylo nezaměnitelně odlišené od zboží jiného. Žalobce pak neprokázal v souladu s § 73 odst. 2 ZDPH, § 31 odst. 9 ZSDP všechny skutečnosti, které byl povinen prokázat, tj. že došlo k uskutečnění zdanitelného plnění tak, jak bylo na fakturách deklarováno, tedy v uvedeném rozsahu a předmětu a že plnění fakticky poskytla osoba uvedená na dokladech jako dodavatel. Správce daně také uvedl, že nebylo ve smyslu § 72 odst. 1 ZDPH prokázáno, že přijaté zdanitelné plnění bylo žalobcem použito k jeho ekonomické činnosti, protože nebylo prokázáno, že zboží zakoupené od R. B. bylo skutečně prodáno a vyvezeno, neboť zboží nebylo identifikováno tak, aby bylo nezaměnitelné a bylo možné určit, zda a jaké zboží bylo prodáno. Při projednání Zprávy správce daně reagoval na výtky, které žalobce vznesl při předchozím ústním jednání, znovu shrnul svá zjištění plynoucí z fotografií celních orgánů pořízených při vývozu zboží žalobce do P. a S., podrobně hodnotil, jaké zboží na nich bylo zachyceno, a setrval na svém závěru, že žalobce neprokázal, kde toto zboží koupil, neboť nebylo ani vedeno ve skladové evidenci a na vystavených fakturách není zboží konkrétně uvedeno. Správce daně upřesnil, že nezpochybňuje samotný vývoz zboží žalobcem, ale to, že se jedná právě o zboží nakoupené od R. B.dle faktur vystavených tímto dodavatelem, jak žalobce tvrdil. Zdůraznil, že skutečnost, že zboží dodavatel R. B.nezahrnul do svého daňového přiznání k DPH za dané zdaňovací období, sama o sobě nebyla rozhodnou skutečností pro vytýkací řízení a důvodem pro neuznání nadměrného odpočtu bylo nevyvrácení pochybností ohledně uskutečnění zdanitelného plnění uvedené správcem daně ve výzvách. Žalobce opakovaně vyjádřil nesouhlas se závěry a postupem správce daně.

Při ústním jednání dne 9. 12. 2009 správce daně opravil chyby v údajích ve výši nadměrného odpočtu. Žalobce předložil další důkazy – daňové doklady vystavené jinými subjekty, kterými prokazoval, že je běžné dodávat zboží v měrné jednotce kg.

Poté již správce daně na základě Zprávy o vytýkacím řízení ze dne 24. 11. 2009 a protokolu o ústním jednání ze dne 9. 12. 2009 vydal platební výměr. Žalobce se proti němu odvolal, doplnění odvolání je shodné s předchozími výtkami žalobce a žalobními námitkami vznesenými k vytýkacímu řízení a postupu správce daně při hodnocení důkazů.

V rámci odvolacího řízení byl správce daně žalovaným jako odvolacím daňovým orgánem vyzván, aby žalobci upřesnil důvod neuznání nadměrného odpočtu ve výši uvedené žalobcem v daňovém přiznání. Správce daně dne 19. 7. 2010 při ústním jednání uvedl, že důvodem nepřiznání nadměrného odpočtu byla skutečnost, že nebylo prokázáno přijetí zdanitelného plnění tak, jak bylo uvedeno na předložených fakturách č. 8210, 8208, 8207 a 8203. Při dalším ústním jednání dne 1. 9. 2010 správce daně reagoval na výtky žalobce ohledně toho, že žalobce prokázal, že zboží daného druhu lze obchodovat i v měrné jednotce kg, a uznal, že měrnou jednotkou může být při obchodu šatonů i kg a uvedl, že předchozí zjištění v opačném směru nemá nadále vliv na jeho předchozí závěry, které opět zopakoval.

Nato již žalovaný vydal dne 11. 10. 2010 napadené rozhodnutí, kterým odvolání žalobce zamítl. V odůvodnění uvedl, že podle správce daně bylo důvodem neuznání nadměrného odpočtu ve výši 1.335.985,- Kč neprokázání, že žalobce dle předmětných dokladů fakticky přijal předmětná plnění v rozsahu a předmětu uvedeném na těchto dokladech, protože zboží nebylo dostatečně konkretizováno, tedy nezaměnitelně od jiného, neboť bylo označeno jen jako „1. kvalita MC šatonů dle dohody“ a „skleněné perle“. Podle žalovaného ze spisu vyplývá, že jako důkazní prostředky byly použity důkazy předložené žalobcem, ale i opatřené správcem daně, když Zpráva o výsledku vytýkacího řízení sama o sobě důkazním prostředkem nebyla, ale shrnovala průběhu vytýkacího řízení a hodnocení důkazních prostředků ze strany správce daně. Žalovaný se podrobně věnoval námitce, že jediným důvodem neuznání nadměrného odpočtu bylo to, že dodavatel neuvedl uskutečněná zdanitelná plnění ve svém přiznání k dani a nepřiznal daň na výstupu a to, že vzhledem k tomu, že jeho dodavatel Marek David zemřel, nemohl zboží vlastnit. K tomu žalovaný uvedl, že správce daně požadoval po žalobci prokázat oprávněnost uplatněného nadměrného odpočtu z daňových dokladů vystavených Robertem Balážem. Ze žalobcem předložených dokladů (faktur, inventárních karet zásob, stav skladu) vyplynulo, že zboží je evidováno v kg jako „šatony“ a „broušené perle“, bližší identifikace vedena nebyla, zboží za více než 8 mil. Kč žalobce dle pokladních dokladů uhradil v 25 splátkách v hotovosti. Na žalobcem vystavené faktuře č. 49/2008, kterou žalobce prokazoval, že zboží od dodavatele Róberta Baláže vyvezl, bylo zboží – skleněné perle - rozděleno do položek dle velikosti, barvy a druhu pokovení. Dle dokladů č. 1/2009 a č. 4/2009 a fotografií celních orgánů vyplynulo, že nebyly vyvezeny jen šatony, ale i další šperkové kameny, ohňové perle, šatonové růže. V důsledku označení předmětu zdanitelného plnění na fakturách od Róberta Baláže, způsobu jeho evidence ve skladové evidenci, nelze dojít k jinému závěru, než že předmětné zboží označené na fakturách jako „1. kvalita MC šatonů dle dohody“ a „skleněné perle“ není totožné s vyvezeným zbožím dle vývozních doklady. Následkem bližšího neoznačení zboží žalobce, který nese důkazní břemeno, neprokázal uskutečnění zdanitelného plnění. Uskutečnění zdanitelného plnění dodavatel Róbert Baláž nepopřel, ale jeho výpověď ohledně zahrnutí plnění do přiznání k DPH a dodání zboží Markem Davidem je zpochybněna zjištěním dožádaného správce daně o tom, že takto Róbert Baláž neučinil a jím uváděný dodavatel Marek David zemřel dne 19. 10. 2008. K těmto skutečnostem správce daně přihlédl v souladu s § 2 odst. 3 ZSDP. Nevěrohodné výpovědi dodavatele a rovněž způsob dodání a doprava zboží od dodavatele, způsob objednávání zboží, způsob placení zpochybňují reálnost uskutečnění zdanitelného plnění. Žalovaný poukázal na skutečnost, že není reálné, aby dodavatel Róbert Baláž zboží objednal, převzal a zaplatil svému dodavateli Marku Davidovi, následně zboží dodal žalobci, když v této době byl Marek David po smrti. Žalovaný zdůraznil, že pro uznání nároku na odpočet DPH nejsou rozhodné jen formálně bezvadné daňové doklady, ale stav faktický. Vzhledem k tomu, že na daňových dokladech nebyl předmět zdanitelného plnění dostatečně konkretizován, byl žalobce povinen v souladu s § 73 odst. 12 ZDPH prokázat oprávněnost nároku na odpočet daně dle zvláštního předpisu, tj. dle § 31 odst. 9 ZSDP. Žalobce však žádné relevantní důkazy ohledně uskutečnění zdanitelného plnění právě od Róberta Baláže v rozsahu a předmětu deklarovaném na fakturách nepřeložil. Žalobcem předložené důkazy to neumožňují a jiné důkazy (př. vzorky, objednávky, dodací listy, přehled či další evidence zboží) žalobce nepředložil. K prokázání takových skutečností byl žalobce správcem daně vyzván, žalobce nedokázal upřesnit, o jaké konkrétní zboží (barva, tvar) se jednalo, nebylo tak prokázáno jeho tvrzení, že zboží nakoupené od R. B. je právě zboží, které bylo dle jím předložených faktur a celních dokladů vyvezeno. Podle žalovaného se nejednalo o dominový efekt, správcem daně uvedené pochybnosti na sebe nebyly navázány a objasnění jedné by automatiky nevedlo k odstranění ostatních pochybností. Žalovaný se ztotožnil s hodnocení učiněným správcem daně ve Zprávě o výsledku vytýkacího řízení, jen uvedl, že měrnou jednotkou může být i kg, tato skutečnost ale nemá vliv na posouzení dané věci a tak i zákonnost platebního výměru. K námitce žalobce, že nebylo přihlédnuto k celním deklaracím žalovaný uvedl, že správce daně samotný vývoz dle těchto dokladů nezpochybnil. Žalovaný uzavřel s tím, že žalobce se mohl bránit a svá tvrzení podložit důkazy. Dokazování provedené správcem daně bylo dostatečné, zhodnocení výsledků dokazování správce daně učinil v souladu s § 2 odst. 3 ZSDP a zjištěný skutkový stav má oporu ve spisu. Podstatou bylo, že žalobce nepředložil důkazy, které by vyvrátily odůvodněné pochybnosti správce daně o tom, že zdanitelné plnění žalobce přijal tak, jak bylo deklarováno.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích žalobních bodů, vycházeje při tom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s.).

K projednání věci soud nařídil ústní jednání, při němž žalobce setrval na své žalobě a zdůraznil, že dodávku prokázal sám dodavatel a je prokázána i celními prohlášeními zcela v souladu s předpisy EU. Daňové řízení označil za absurdní, dokazování bylo dle něj v rozporu se zákonem a předpisy EU, když skutkový stav podle něj mohl být ověřen jednoduchými úkony. Žalovaný pak zcela odkázal na písemné vyjádření k žalobě a navrhoval zamítnutí žaloby. Po provedeném ústním jednání soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

K námitce nepřezkoumatelnosti a rozporů v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného soud uvádí následující. Podle § 50 odst. 7 ZSDP rozhodnutí o odvolání musí být odůvodněno, pokud se v něm nevyhovuje odvolání v plném rozsahu s tím, že v odůvodnění se musí odvolací orgán vypořádat se všemi důvody v odvolání uvedenými.

Na prvním místě se soud musel zabývat vznesenou námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaného, jemuž žalobce vytýkal, že v rozhodnutí nejsou uvedeny důkazy, které vzal správce daně v úvahu, jen se zde obecně odkazuje na daňový spis a Zprávu o vytýkacím řízení, která se však nestala důkazem.

Jak plyne z ustálené judikatury správních soudů, nepřezkoumatelnost rozhodnutí může spočívat v jeho nepřezkoumatelnosti z důvodu nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů, když nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů rozhodnutí musí být založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění. V přezkoumávané věci soud vady shora uvedeného charakteru neshledal, neboť výrok rozhodnutí je srozumitelný, je řádně odůvodněn a také odůvodnění není možno považovat za nesrozumitelné. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného je jednoznačně patrno, které skutečnosti považoval správce daně a shodně s ním i žalovaný za rozhodné, z odůvodnění je zřejmé, jaké důkazní prostředky byly ve vytýkacím řízení před správcem daně předloženy žalobcem a které poté opatřil správce daně sám, je patrno, k jakým dalším skutečnostem bylo při hodnocení důkazů přihlédnuto. Zcela jednoznačně je vysloven závěr, že důvodem pro neuznání nároku na odpočet DPH je neprokázání uskutečnění zdanitelného plnění v předmětu a rozsahu, jak bylo deklarováno na formálních daňových dokladech, s ohledem na to, že zboží nebylo identifikováno nezaměnitelným způsobem a žalobce z toho plynoucí pochybnosti správce daně hodnověrně nevyvrátil. Důvodem neuznání nároku na odpočet DPH nebylo neprokázání použití přijatého zdanitelného plnění k ekonomické činnosti, jak žalobce v žalobě zmiňuje. V tomto směru bylo zdůvodnění ze strany správce daně jednoznačně upřesněno, jak dokládá protokol o ústním jednání ze dne 19. 7. 2010, a z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že důvodem neuznání nároku na odpočet DPH neprokázání uskutečnění zdanitelného plnění v předmětu a rozsahu, jak bylo deklarováno na formálních daňových dokladech. Napadené rozhodnutí tak považuje soud za přezkoumatelné. Ostatně se závěry žalovaného ohledně neunesení důkazního břemene žalobce v žalobě obsáhle polemizuje, namítá, že naopak důkazy, které ve vytýkacím řízení předložil, přijetí zdanitelného plnění prokazují.

Soud také neshledal důvodnou námitku týkající se rozporů v odůvodnění napadeného rozhodnutí ve vztahu k Zprávě z vytýkacího řízení. V této části odůvodnění jen žalovaný reagoval na tvrzení žalobce, že zpráva byla podkladem pro vydání platebního výměru, když není důkazním prostředkem. Potvrzoval jen žalobcův názor, že zmíněná zpráva nebyla důkazním prostředkem dle § 31 odst. 4 ZSDP, je třeba na ni pohlížet jako na shrnutí průběhu vytýkacího řízení a relevantních poznatků, které z něj vyplynuly, a shrnutí úvah správce daně v tom směru, které konkrétní důkazní prostředky se staly podkladem pro vydání jeho rozhodnutí a jak byly tyto důkazní prostředky, a to jak předložené žalobcem, tak obstarané správcem daně, hodnoceny, a k jakým závěrům správce daně ve vytýkacím řízení dospěl. Zpráva z vytýkacího řízení tak ve své podstatě nahrazuje odůvodnění platebního výměru, který sám o sobě odůvodnění v souladu s § 32 odst. 2, odst. 3 a odst. 8 ZSDP neobsahuje, a umožňuje žalobci seznat důvody rozhodnutí správce daně a polemizovat s nimi v odvolání. Pokud sám žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje na tuto zprávu, činí tak tehdy, pokud chce poukázat na postup správce daně ve vytýkacím řízení či na to, jak správce daně předložené důkazy či tvrzení žalobce hodnotil. Soud v tomto postupu žalovaného žádné pochybení nespatřuje.

O námitce porušení shora cit. § 50 odst. 7 ZSDP tím, že žalovaný se nevypořádal s odvolací námitkou porušení § 21 odst. 1 a § 26 odst. 5 ZDPH soud uvážil následně. Pro posouzení námitky považuje soud nutné znění uvedených ustanovení ZDPH ocitovat. Podle § 21 odst. 1 ZDPH „daň na výstupu je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce daň uvádí v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň“. Podle § 26 odst. 5 ZDPH „za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně,…“ pokud se jedná o běžný daňový doklad, a to i tehdy, pokud jej vystavila osoba k tomu zmocněná.

Při prvním pohledu na odůvodnění napadeného rozhodnutí se zdá, že se žalovaný s odvolacím důvodem nevypořádal, lze konstatovat, že tato ustanovení nejsou v odůvodnění výslovně citována a není zde výslovné popření toho, že by výsledek vytýkacího řízení nebyl v rozporu s cit. ustanoveními, jak žalobce namítal v odvolání. Nicméně za daných okolností soud tento postup žalovaného posoudil jen jako dílčí nepřesnost odůvodnění. Soud má totiž shodně se žalovaným za to, že v celém kontextu odůvodnění je zcela zřejmé, jak o vytýkaném porušení cit. ustanovení ZDPH žalovaný uvážil. Ustanovení § 21 odst. 1 ZDPH (upravující povinnost plátce DPH daň na výstupu přiznat a uvést ji v daňovém přiznání) a ustanovení § 26 odst. 5 ZDPH (upravující odpovědnost plátce uskutečňujícího zdanitelné plnění za správnost údajů na vystaveném daňovém dokladu) se v souzeném případě vztahovala na žalobcova dodavatele R. B.a jeho povinnost přiznat daň na výstupu ke dni uskutečnění zdanitelného plnění a podat za dané zdaňovací období daňové přiznání a jeho odpovědnost za správnost údajů na vystavených daňových dokladech. K těmto skutečnostem se však žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřil, z rozhodnutí vyplývá, jak se k porušení cit. ustanovení ze strany R. B.postavil, když uvedl, že tato odvolací námitka je neopodstatněná a nárok na odpočet nebyl správcem daně přiznán jen na základě těchto skutečností (str. 6 odst. 2 rozhodnutí žalovaného). Rovněž je z odůvodnění napadeného rozhodnutí jasné, že pochybnosti správce daně a následný závěr správce daně a žalovaného o neunesení důkazního břemene ze strany žalobce nebyly postaveny výhradně na tom, že daňové doklady (specifikované faktury vystavené R. B.) neobsahovaly ve smyslu § 28 odst. 2 písm. f) ZDPH přesný rozsah a předmět zdanitelného plnění, ale na tom, že žalobce neprokázal jiným hodnověrným způsobem, že zdanitelné plnění se uskutečnilo tak, jak bylo na daňových dokladech deklarováno, tedy v uvedeném rozsahu a předmětu, neprokázal totiž, že zboží nakoupené od dodavatele, je právě to zboží, které bylo vyvezeno dle faktur vystavených žalobcem a potvrzených celními orgány, jak žalobce tvrdil. Žalobce tak nebyl činěn odpovědným za to, že jeho dodavatel porušil povinnosti uložené mu shora cit. ustanoveními ZDPH, ale za to, že sám hodnověrnými důkazy neprokázal splnění nároku na odpočet DPH dle § 73 ZDPH.

Nyní již k samotné otázce vedení vytýkacího řízení správcem daně a posouzení skutečnosti, zda žalobce prokázal oprávněnost nároku na nadměrný odpočet ve výši 1.335.985,- Kč z přijetí zdanitelných plnění na základě daňových dokladů vystavených R. B.. Podstatou obsáhlých žalobních námitek je totiž tvrzení, že žalobce své důkazní břemeno unesl, když nárok na odpočet DPH prokázal předloženými doklady, výslechem dodavatele B., důkazy o možnosti dodávat zboží v kg, celními deklaracemi a odebranými vzorky. Námitky žalobce v tomto směru soud nepovažoval za důvodné.

Podle § 72 odst. 1 ZDPH nárok na odpočet daně má plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Podle § 73 odst. 1 ZDPH plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem a byl zaúčtován podle zvláštního právního předpisu, popřípadě evidován podle zákona u plátců, kteří nevedou účetnictví. Podle § 73 odst. 12 ZDPH daňový doklad pro prokázání nároku na odpočet daně musí obsahovat všechny náležitosti stanovené tímto zákonem [tedy i uvedení rozsahu a předmětu zdanitelného plnění dle § 28 odst. 2 písm. f) ZDPH] a pokud doklad neobsahuje všechny náležitosti daňového dokladu, prokazuje se nárok podle zvláštního právního předpisu, tj. dle § 31 odst. 9 ZSDP. Zde soud považuje za nutné zdůraznit, že svou důkazní povinnost podle § 31 odst. 9 ZSDP daňový subjekt unese, pokud k prokázání skutečností nabídne věrohodné důkazy, nejen že se v tomto směru vyjádří a zůstane jen v rovině tvrzení.

Na úvod je třeba uvést, že důkazy, které žalobce předložil k prokázání svého nároku na odpočet DPH z jím deklarovaného nákupu šatonů a skleněných perlí (daňové doklady, skladová evidence, pokladní stvrzenky, vystavené faktury s potvrzením celních orgánů o vývozu) jsou důkazem formální povahy, které mohou v obecné rovině obstát pouze za situace, že obchodní případ proběhl tak, jak je na dokladech deklarováno. Žalovaný správně odkázal na konstantní judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že prokazování nároku na odpočet daně je prvotně záležitostí dokladovou, současně je však třeba respektovat soulad s faktickým stavem. To znamená, že ani doklady se všemi požadovanými náležitostmi nemohou být podkladem pro uznání nároku na odpočet DPH, není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo tak, jak je v dokladech prezentováno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2008, sp. zn. I. ÚS 1841/07; http://nalus.usoud.cz). Z této judikatury Ústavního soudu vychází rovněž početná judikatury Nejvyššího správního soudu, jež se k problematice prokazování nároku na odpočet DPH vztahuje.

V daném případě žalobce nárok na odpočet DPH a tedy uskutečnění zdanitelného plnění prokazoval primárně daňovými doklady – fakturami vystavenými dodavatelem R. B.. Soud se ztotožňuje s názorem správce daně a žalovaného, že označení předmětného zboží na těchto dokladech způsobem, jakým bylo učiněno, tj. „1. kvalita MC šatonů dle dohody“ a „skleněné perle“ s uvedením celkového množství zboží v kg a jednotkové ceny (jež se však při stejném označení zboží velmi lišila), nebylo dostatečné a nesplňovalo účel, který má zcela zřejmě ust. § 28 odst. 2 písm. f) ZDPH naplnit. Tím účelem je identifikovat předmět a rozsah zdanitelného plnění způsobem, aby bylo individualizováno a bylo možné určit, co (v případě žalobce jaké konkrétní zboží) bylo předmětem zdanitelného plnění a v jakém rozsahu. Vzhledem k označení zboží na daňových dokladech, ale i na inventárních kartách a ve stavu skladu k 31. 12. 2008 a daňové evidenci za prosinec 2008 tímto způsobem, oproti zcela konkrétnímu označení zboží „skleněné perle“ s rozlišením dle položek, velikosti, barvy, povrchové úpravy, ceny a množství v jednotce mass na žalobcem předložené a jím vystavené faktuře č. 49/2008 o vývozu skleněných perlí v prosinci 2008, byly pochybnosti správce daně a zahájení vytýkacího řízení zcela na místě. Skutečnosti, jež správce daně požadoval prokázat a které specifikoval ve výzvě dle § 43 ZSDP ze dne 18. 2. 2009, měly odstranit pochybnosti správce daně ohledně předmětu a ceny (vzhledem k diametrálně odlišné ceně u zboží stejného označení) a správce daně po žalobci požadoval prokázání skutečností, které by vedly ke zjištění, jaké konkrétní zboží a za jakou cenu žalobce od dodavatele Róberta Baláže přijal a zda k uskutečnění zdanitelného plnění opravdu došlo, tak jak bylo v daňových dokladech uvedeno. Pokud žalobce namítá, že po něm správce daně požadoval prokázat skutečnosti z hlediska daňového práva nerozhodné (tj. stanovení ceny, kvality zboží a její ověřování, balení a přeprava zboží a jeho dodání dodavatelem), soud tuto námitku nepovažuje za důvodnou. Jednalo se o skutečnosti, které mohly přispět k prokázání, jaké konkrétní zboží vlastně bylo předmětem zdanitelného plnění a zda k uskutečnění zdanitelného plnění opravdu došlo deklarovaným způsobem, a jejich prokázání mohlo odstranit důvodné pochybnosti správce daně plynoucí právě ze zcela nekonkrétního označení zboží na formálních daňových dokladech; tyto skutečnosti nesměřovaly k prokázání vlastnictví zboží dodavatelem žalobce a jeho zákonné povinnosti přiznat daň na výstupu, jak žalobce namítal.

Žalobce na výzvu správce daně reagoval, omezil se v podstatě na tvrzení, která však rovněž dle názoru soudu ke ztotožnění zboží nevedla. Pokud se žalobce vyjadřoval k objednávce od svého zákazníka, ničím svoje tvrzení nepodložil, jen uvedl, že rozlišení dle barvy a velikosti šatonů nebylo potřeba, toto ponechal na svém dodavateli, jednalo se o mix šatonů a perlí s tím, že takto byl realizován i vývoz, který žalobce prokazoval vystavenými fakturami č. 1/2009 a č. 4/2009 opatřenými potvrzením celních orgánů. Ke svým tvrzením žalobce nepřeložil žádné důkazy o objednávkách zboží, jeho dovozuR. B., nepředložil ani důkazy o převzetí zboží a jeho uskladnění v Jablonci nad Nisou k prokázání svých tvrzení. Žalobce ani nepřeložil důkazy ve vztahu k přebalení zboží a jeho přepravy do Prahy k proclení a vývozu. K tvrzení žalobce, že zboží do Prahy dopravoval sám svým vozidlem Škoda Octavia, je třeba uvést, že se opět jedná o pouhé ničím neprokázané tvrzení žalobce. Lze přisvědčit správci daně, že žalobce nepředložil žádné důkazy o použití svého automobilu k danému účelu. Žalobce v této situaci předložil 25 ks příjmových pokladních dokladů o placení zboží dodavateli v hotovosti.

Pokud žalobce předložil správci daně vystavené faktury č. 1/2009 a č. 4/2009, kterými prokazoval, že zboží nakoupené od R. B.již nemá fyzicky k dispozici a bylo vyvezeno, když vývoz byl uskutečněn celním úřadem Praha Letiště dne 2. 3. 2009, je třeba uvést, že tyto důkazy jen prokazují, že nějaké zboží označené „MC šatony – 1. kvalita“ v daném množství v kg žalobce vyvezl. Tato skutečnost však ani správcem daně ani žalovaným zpochybněna nebyla, žalobce tak nemá pravdu, pokud v žalobě namítá, že JCD nestačily k prokázání vývozu ke konečnému odběrateli. Žalovaný v napadeném rozhodnutí (konkrétně na str. 7 odst. 1 rozhodnutí) výslovně konstatoval, že správce daně samotný vývoz dle předmětných dokladů o vývozu nezpochybnil. Žalobce se však mýlí, pokud se domnívá, že doklady o těchto realizovaných vývozech prokazují bez dalšího také jeho nárok na odpočet DPH. Skutečnost, že plátce DPH uskuteční určité zdanitelné plnění na výstupu, tedy v případě žalobce vyveze zboží stejně druhově označené v odpovídajícím celkovém množství 760 kg, sama o sobě automaticky neznamená, že deklarované zdanitelné plnění bylo přijato od R. B.tak, jak bylo na vystavených fakturách uvedeno. Vzhledem k nekonkrétnímu označení předmětu a rozsahu zdanitelného plnění, v daném případě jen „MC šatony 1. kvality“ a „skleněné perle“, nebylo možné zboží ztotožnit a dospět k závěru, že zboží žalobcem vyvezené je skutečně zboží uvedené na daňových dokladech vystavených dodavatelem R. B., jak žalobce sám tvrdil.

Soud se rovněž se správcem daně a žalovaným ztotožňuje v tom směru, že uvedený závěr je podporován i důkazy dalšími, a to fotografiemi pořízenými celním úřadem při vývozu zboží na základě faktur č. 1/2009 a č. 4/2009. Fotografiemi je prokazováno, že vyvážené zboží naopak bylo rozděleno podle velikostí, barev, povrchové úpravy (pokovení či bez), a jednalo se i o jiné zboží identifikované správcem daně než jen „šatony 1. kvality“, o něž se dle faktur vystavených dodavatelem mělo jednat a jejichž vzorky předložil správci daně R. B.s tvrzením, že se jedná o zbylé vzorky šatonů různé barvy a velikosti, které dodal žalobci. Soud má také za to, že i další zjištěná skutečnost, že část zboží byla v obalových materiálech společnosti AS-AF-AB, s.r.o. (plastové potištěné rukávy, do kterých bylo zboží zapékáno) vnášejí do celého případu další opodstatněné pochybnosti. Jednatelka zmíněné společnosti sice ve své svědecké výpovědi uvedla, že její manžel a druhý jednatel společnosti obalový materiál v 1. čtvrtletí roku daroval, a dále dodala, že zboží od nich žalobce nikdy neodebíral. Nicméně ani tento důkaz nijak nepřispívá ke ztotožnění zboží a neprokazuje, že vyvážené zboží zatavené ze zmíněných obalech společnosti AS-AF-AB, s.r.o. pocházelo právě z dodávky od R. B.. Žalobce ani netvrdil ani neprokázal, že by zboží přijaté od R. B.v těchto obalech již přijal, resp. že by toto zboží do oněch obalů přebalil.

Žalobcovu námitku, že přijetí zdanitelného plnění a nárok na odpočet DPH je jednoznačně prokázán svědeckou výpovědí dodavatele R. B., neuznal soud za opodstatněnou. Dodavatel R. B.byl prostřednictvím dožádaného správce daně za přítomnosti žalobce a jeho zástupce vyslechnut dvakrát, vyjadřoval se podrobně k dodání zboží žalobci, placení zboží v hotovosti a následnému placení svému dodavateli M.D. a ke skutečnostem týkajícím se odběru žalobcem objednaného zboží od jeho dodavatele M.D. Jeho první svědecká výpověď nejen že pochybnosti správce daně nevyvrátila, ale naopak vzhledem k rozdílům ve výpovědi a předchozím tvrzením žalobce umocnila, proto bylo vydání další výzvy ze dne 4. 5. 2009 k prokázání uskutečnění zdanitelného plnění a provedení další výpovědi (vzhledem k tomu, že žalobce zpochybňoval význam některých odpovědí svědka) na místě. Žalobci lze přitakat v tom směru, že dodavatel R. B.dodání zboží v prosinci 2008 a vystavení předmětných faktur na uvedené zboží obecně označené jako „MC šatony 1. kvality dle objednávky“ a „skleněné

perle“ ve své výpovědi potvrdil. Nicméně bylo zcela vsouladu s § 2 odst. 3 ZSDP, aby správce daně a žalovaný hodnotili tento provedený důkaz nikoli jen samostatně, ale v souvislosti s ostatními důkazy a ve světle toho, co ve vytýkacím řízení vyšlo najevo. Nelze nevidět, že dodavatel sice potvrdil dodání zboží ve 4 dodávkách dle vystavených faktur s tím, že se jednalo o šatony a skleněné perle v papírových či jutových pytlích, ale jeho výpověď ohledně toho, co vlastně žalobce objednal a jakým způsobem tak činil (že u svého dodavatele nakoupil dle objednávky žalobce, s tím, že dle objednávky znamená, že žalobce mu předložil vzorky šatonů) je v rozporu s tvrzeními žalobce o tom, že rozlišení zboží nebylo potřeba a že velikost šatonů nechal na dodavateli. Další rozdíly spočívaly v tvrzení svědka ohledně dovezení zboží žalobci, když nejprve svědek vypověděl, že zboží dovezl společně se svým dodavatelem M.D. jeho vozidlem společnosti MEM do Jbc a v ostatních případech si pro zboží žalobce dojel osobně na dohodnuté místo k nákupnímu centru Černý Most, zatímco žalobce tvrdil, že zboží dovezl dodavatel a bylo předáváno ve skladových prostorách společnosti A. s.r.o. v Jbc. Tyto rozdíly ale nejsou jedinými důvody, proč nelze považovat svědecké výpovědi dodavatele R. B.za věrohodné. Výpověď je rozporuplná i z hlediska toho, co bylo uvedeno k placení zboží v hotovosti. Samo placení zboží v hotovosti nemůže jít samo o sobě k tíži žalobce, nicméně okolnosti kolem placení v daném případě jen umocňují nevěrohodnost výpovědi dodavatele a zpochybňují tvrzení žalobce. Dodavatel na jednu stranu potvrdil, že zboží bylo placeno v zálohách v hotovosti, jak žalobce dokládal 25 pokladními stvrzenkami, na druhou stranu ale uvedl, že hned po zaplacení žalobcem platil svému dodavateli; v rozporu s tím ale řekl, že se tak stalo jednou částkou. Placení v hotovosti tak, jak žalobce dokazoval pokladními stvrzenkami, podrobně hodnotil správce daně, s jehož závěry se ztotožnil i žalovaný, a považuje je za logické a správné i soud. Věrohodnost placení v hotovosti způsobem deklarovaným na pokladních stvrzenkách je vyvrácena tím, že žalobce ani jeho dodavatel neobjasnili, jak placení v hotovosti v zálohách probíhalo. R. B.neměl totiž v té době řidičský průkaz, nemohl si tedy pro hotovost v zálohách jezdit, a nemohl tak činit ani žalobce, který se podle svého tvrzení při místním šetření dne 5. 2. 2009 podrobil dne 22. 1. 2009 náročné operaci očí, která velmi omezila jeho možnost vidění s tím, že na 14. 2. 2009 je plánovaná další operace, což posléze dokládal hlášením o pracovní neschopnosti ze dne 9. 2. 2009. Výpověď dodavatele je zpochybněna i dalšími zjištěními dožádaného správce daně. Ten zjistil, že dodavatel R. B.za uvedené zdaňovací období nepředložil daňovou evidenci, doklady o platbě při prodeji zboží žalobci, že za uvedené zdaňovací období nepodal daňové přiznání, ani neodvedl DPH, zatímco dodavatel ve své svědecké výpovědi tvrdil, že daňové přiznání podal a daň na výstupu odvedl. Rovněž bylo dožádaným správcem daně potvrzeno, že dodavatel R. B.- M.D. - MEM, který měl žalobcem objednané zboží dodat v prosinci 2008 a svým vozem dovézt žalobce, je nekontaktní a dle CEO zemřel 19. 10. 2008. Tyto skutečnosti zcela vyvracejí pravdivost výpovědi dodavatele R. B.a nelze tedy dospět k závěru, že jeho svědecká výpověď je důkazem ve prospěch žalobce, jak žalobce namítá.

Nyní k námitce žalobce, že byl za každou cenu daňovými orgány činěn odpovědným za neodvedení daně na výstupu jeho dodavatelem R. B.. Soudu jsou známy závěry plynoucí z judikatury Evropského soudního dvora ve vztahu k nároku na odpočet DPH v řetězci dodávek, která je citována v početných rozsudcích Nejvyššího správního soudu (srov. př. rozsudky ze dne 10. 1. 2008, č.j. 9 Afs 67/2007-147, ze dne 21. 4. 2010, č.j. 9 Afs 111/2009-274, www.nssoud.cz), podle které mají být transakce posuzovány samy o sobě a nárok na odpočet nemůže být dotčen skutečností, že v řetězci dodávek je jiná předchozí nebo následná transakce zatížena daňovým podvodem, o němž plátce daně neví nebo nemůže vědět.

Soud má za to, že v daném případě správce daně a žalovaný nepostupovali v rozporu se shora uvedenými zásadami. Nečinili odpovědnými žalobce jen za skutečnosti, které zjistili ve vztahu k dodavateli R. B.a jeho tvrzenému dodavateli M.D., jak se žalobce domnívá. Je ale logické, že tyto zjištěné skutečnosti (tedy úmrtí dodavatele zboží M.D. ještě před tvrzeným uskutečněním prosincových dodávek zboží a skutečnost, že žalobcův dodavatel nepodal ve vztahu k prokazovanému zdanitelnému plnění daňové přiznání a neodvedl daň nav ýstupu a nečinil tak ani v minulosti) odůvodňují pochybnosti správce daně ohledně přijetí zdanitelného plnění žalobcem tak, jak deklaroval na předložených daňových dokladech. Bylo pak na žalobci, aby unesl důkazní břemeno v tomto směru, zjevné rozpory objektivně vyvrátil, pochybnosti správce daně rozptýlil a prokázal faktické přijetí zdanitelného plnění tak, jak bylo na dokladech uvedeno, což se však v souzeném případě nestalo. Soud si je vědom ne zcela přesného konstatování správce daně, který ve Zprávě o výsledku na jednu stranu uvedl, že nebylo prokázáno, od koho a za jakých okolností zboží dodavatel Robert Baláž nakoupil, což žalobce skutečně není povinen tvrdit a prokazovat, ovšem na druhou stranu správce daně výhrady žalobce uznal. Konstatoval totiž, že akceptuje, že žalobce nemusí vědět a prokazovat, kdo je výrobcem, resp. dodavatelem zboží jeho dodavateli. Soud považuje v tomto směru za rozhodující závěr žalovaného prezentovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, tedy že fakta zjištěná ve vztahu k dodavateli nebyla sama o sobě důvodem neuznání nároku na odpočet DPH.

Soud uzavírá tím, že postup správce daně a žalovaného při zjišťování rozhodných skutečností neshledal v rozporu s § 31 odst. 1, 2 a 4 ZSDP, neboť důkazy, které žalobce označil, byly správcem daně provedeny a hodnoceny. Je nutno doplnit, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí hodnotil také žalobcem předložené daňové doklady s uvedením bižuterního zboží v kg a přepočet měrných jednotek na kg, v tomto směru dal žalobci za pravdu, nicméně ani prokázání této skutečnosti nezměnilo nic na závěru žalovaného, že žalobce nárok na odpočet DPH u předmětného zdanitelného plnění neprokázal. V tomto směru tak § 2 odst. 3 ZSDP porušen nebyl.

Jestliže žalobce namítal, že správci daně nepřísluší předstírat, jaké důkazní prostředky má daňový subjektu předložit, pak v obecné rovině s tímto lze souhlasit. V případě žalobce však správce daně v průběhu vytýkacího řízení žalobci neuložil předložení konkrétních důkazních prostředků. Pokud žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí příkladný výčet důkazních prostředků, soud v tomto žádné porušení zákona neshledal. Žalovaný jen uvedl, jaké důkazní prostředky mohly případně přispět k ověření, jaké konkrétní zboží (vzhledem k jeho nedostatečnému označení v daňových dokladech) žalobce dle vystavených faktur přijal. Soud k tomu dodává, že samozřejmě z hlediska práva obchodního nelze žalobci vytýkat neformální způsob, jakým při svém podnikání postupoval – neměl k dispozici objednávky zboží od svých odběratelů a objednávky svému dodavateli, další obchodní korespondenci nevedl písemně, zboží přebíral osobně bez dodacích listů, zboží v hodnotě 8 mil. Kč platil v hotovosti, celé obchodní transakce (přebírku, skladování – příjem na sklad a výdej, přebalení a ostatní úkony spojené s obchodem se zbožím) činil výhradně sám, ovšem pokud pak při takovém způsobu přijal daňové doklady, v nichž není přijaté zdanitelné plnění dostatečně konkrétně a nezaměnitelně označeno), dostává se do důkazní nouze. Podle soudu se v případě žalobce nejednalo o případ, kdy by správce daně a žalovaný neuznali nárok žalobce na odpočet DPH pouze na základě ničím nepodložených pohybností o tvrzeních žalobce a skutečností, které byly nerozhodné.

Ze shora uvedených důvodů soud podanou žalobu zamítl jako nedůvodnou postupem podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., dle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný

úspěch žalovaný, ten však náhradu nákladů nežádal, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů právo.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení jeho písemného vyhotovení, k Nejvyššímu správnímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s.ř.s. zastoupen advokátem.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s., dle § 106 odst. 1 s.ř.s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

Kasační stížnost nemá odkladný účinek. Jiné opravné prostředky nejsou přípustné.

V Liberci dne 12. dubna 2011.

Mgr. Karel Kostelecký, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru