Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

59 Af 19/2011 - 22Rozsudek KSLB ze dne 12.09.2011


přidejte vlastní popisek


59Af 19/2011-22

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Hany Burešové a soudců JUDr. Pavla Vacka a Mgr. Lucie Trejbalové v právní věci žalobce M.H., bytem L2, S.n. xx, zast. advokátem Alexandrem Petričko, se sídlem AK Liberec 2, Chrastavská 188/27, proti žalovanému Finančnímu ředitelství Ústí nad Labem, se sídlem Ústí nad Labem, Velká hradební 61, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2011, č.j. 2064/11-1500-505589,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 1. 3. 2011, č.j. 2064/11-1500-505589, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě žalobce napadl shora označené rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2011, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Liberci (dále jen ,,správce daně“) ze dne 26. 8. 2010, č.j. 190995/10/192962501643. Tímto rozhodnutím správce daně osvědčil pominutí podmínek, za nichž bylo vydáno rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že postupoval dle dosavadně platného zákona č. 337/19921 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „ZSDP“) v souladu s přechodným ustanovením § 264 zákona. č 280/2009 Sb., daňového řádu, účinného od 1. 1. 2011. K institutu prominutí daňového nedoplatku dle § 65 ZSDP žalovaný uvedl, že má zajistit, že po dobu nepříznivé sociální nebo ekonomické situace daňového dlužníka mu budou časové ulehčeny podmínky pro úhradu daňového nedoplatku. Podle § 65 odst. 2 ZSDP platí rozhodnutí správce daně o prominutí daňového nedoplatku jen potud, pokud trvají podmínky, za nichž bylo vydáno. Rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku ze dne 25. 8. 1999 bylo vydáno v době, kdy podmínky § 65 ZSDP byly splněny, žalobce byl nezaměstnaný, jeho manželka byla v plném invalidním důchodu a měli dvě nezletilé děti Pokračování
2
59Af 19/2011

a vymáháním daňového nedoplatku byla ohrožena výživa daňového dlužníka i osob na jeho výživu odkázaných. Prominutím daňového nedoplatku nedochází k prominutí daně, nedoplatek trvá a je nadále splatný, jakmile pominou důvody pro prominutí. Pokud u daňového dlužníka pominou sociální podmínky, za nichž bylo rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku vydáno, správce daně rozhodnutím osvědčí pominutí podmínek, což v daném případě správce daně učinil rozhodnutím ze dne 26. 8. 2010. Dále žalovaný konstatoval, že při posuzování podmínek k prominutí daňového nedoplatku se vychází z obecně závazných předpisů upravujících sociální potřebnost a životní minimum a zkoumají se nezabavitelné částky. V případě žalobce bylo na základě jeho posledně známé daňové povinnosti k dani z příjmů fyzických osob zjištěno, že jeho průměrný čistý měsíční příjem překračuje nezabavitelnou částku zjišťovanou za rok 2010, a správce daně po zvážení známé sociální situace žalobce dospěl k správnému závěru o tom, že případným vymáháním daňového nedoplatku by nemohlo dojít k ohrožení výživy žalobce, neexistuje tak právní důvod k prominutí daňového nedoplatku, a proto bylo správně rozhodnuto o osvědčení pominutí důvodů pro prominutí daňového nedoplatku. Podle žalovaného žalobcem zastávaný výklad § 65 ZSDP by zcela popřel smysl daného ustanovení, kterým je dočasné překlenutí tíživé finanční situace, nikoli trvalé zajištění prominutí daňového nedoplatku i v případě, pokud by sociální důvody pominuly.

Napadenému rozhodnutí žalobce vytýkal, že překračuje a rozšiřuje podmínky, které byly stanoveny v rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku ze dne 25. 8. 1999. V tomto rozhodnutí se o evidenci žalobce u úřadu práce, pobírání invalidního důchodu manželkou a studiu obou dcer jako o podmínkách nehovoří, podle tohoto rozhodnutí byl žalobci nedoplatek prominut při splnění dvou zde konkrétně uvedených podmínek. Tyto stanovené podmínky žalobce po celou dobu plní, správce daně tak nebyl oprávněn osvědčit pominutí podmínek na základě jiných skutečností, které však jako důvody pro prominutí nedoplatku v rozhodnutí ze dne 25. 8. 1999 nebyly uvedeny. Správce daně ani žalovaný podmínky uvedené v rozhodnutí o prominutí nedoplatku nemohou měnit, respektive rozšiřovat a o zaplacení nedoplatku mohou rozhodnout jen tehdy, pokud takto stanovené podmínky skutečně pominuly. Ustanovení § 65 odst. 3 ZSDP nehovoří o žádných jiných podmínkách, hovoří jen o tom, že rozhodnutí může být vázáno na podmínky, zejména zaplatit část nedoplatku ve stanovené lhůtě. Podle žalobce to, že pominuly okolnosti (správce daně hovoří o podmínkách), za nichž žalobce žádal o prominutí nedoplatku, které nebyly do rozhodnutí pojaty jako podmínky pro prominutí, nemůže ovlivnit původní rozhodnutí. V rozhodnutí ze dne 25. 8. 1999 byla jako podmínka uvedeno získání jiného druhu příjmu než z podnikatelské nebo závislé činnosti, je tedy zjevné, že správce daně vycházel z toho, že žalobce může mít příjem z podnikání či zaměstnaneckého poměru. V rozhodnutí správce daně ze dne 26. 8. 2010 je uvedeno, že žalobce má příjmy ze závislé činnosti v podnikání, to ale nevylučuje podmínku, že podle rozhodnutí o prominutí nedoplatku bylo jeho povinností oznámit jen jiné příjmy než z podnikání nebo závislé činnosti. Žalobce také poukázal na to, že v podmínkách rozhodnutí o prominutí nedoplatku nebylo uvedeno pobírání invalidního důchodu manželkou. Ani dosažení zletilosti dcer nebylo jako podmínka prominutí nedoplatku stanoveno. Z uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a požadoval náklady řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl shodné skutečnosti a důvody v odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné Pokračování
3
59Af 19/2011

Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem soud zjistil pro danou věc tyto rozhodné skutečnosti:

Žalobce požádal o prominutí nedoplatku a příslušenství (žalobce odkázal na vydaný platební výměr, kterým mu byla vyměřena daň z převodu nemovitostí ve výši 305 000 Kč) s tím, že dosud ve splátkách uhradil jen 40 000 Kč a 50 000 Kč. Žádost odůvodnil svou těžkou životní situací, je v evidenci úřadu práce s podporou ve výši 738 Kč, manželka je nemocná a je v invalidním důchodu, měsíčně pobírá 4 012 Kč, a mají dvě nezletilé děti, uvedené skutečnosti dokládal relevantními důkazy.

Rozhodnutím ze dne 25. 8. 1999 správce daně vyhověl žádosti žalobce a podle § 65 odst. 1 ZSDP prominul úhradu daňového nedoplatku ve výši 214 238 Kč při splnění následujících podmínek: a) do 31. 3. každého běžného roku doložit správci daně příjmy za uplynulý rok, v případě podnikatelské činnosti formou daňového přiznání daně z příjmů fyzických osob s tím, že první doložení příjmů bude do 31. 3. 2000 a b) v případě získání jiného příjmu než z podnikatelské nebo závislé činnosti nad 30 000 Kč (prodej nemovitosti, mot. vozidla, cenn. papírů apod.) oznámit tuto okolnosti správci daně.

Správce daně a poté i žalovaný již ve věci osvědčení pominutí podmínek rozhodnutí o prominutí nedoplatku rozhodovali, jejich rozhodnutí (resp. některá z nich) byla předmětem soudního řízení správního vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 59 Ca 76/2009. Protože tato fáze řízení není pro posouzení vzneseného žalobního bodu rozhodná, soud nepovažuje za nutné se o ní v rekapitulační části zmiňovat.

Rozhodnutím ze dne 26. 8. 2010 správce daně podle § 65 odst. 2 ZSDP osvědčil pominutí podmínek, za kterých bylo vydáno rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku ze dne 25. 8. 1999 a žalobci stanovil lhůtu do 31. 10. 2010 pro úhradu daňového nedoplatku ve výši 170 000 Kč. Rozhodnutí správce daně odůvodnil tím, že při vydání rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku vycházel ze skutečností uvedených žalobcem v jeho žádosti, tedy že žalobce byl evidován na úřadu práce, manželka pobírala plný invalidní důchod a obě dcery byly nezletilé a studovaly. Nyní však bylo zjištěno, že žalobce má příjmy ze závislé činnosti i z podnikání, manželka nepobírá plný invalidní důchod, dcery jsou zletilé, jedna se osamostatnila a bydlí ve vlastní nemovitosti. Z toho plyne, že důvody, které žalobce uvedl v žádosti o prominutí daňového nedoplatku pominuly, není již ohrožena výživa daňového dlužníka ani osob na jeho výživu odkázaných.

V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí správce daně žalobce uvedl shodné důvody jako v žalobě. Odvolání bylo žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného zamítnuto.

Napadené rozhodnutí žalovaného a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen ,, s.ř.s.“), a to v rozsahu a z hlediska žalobních bodů podle § 75 odst. 2 věta první s.ř.s., vycházeje při tom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu podle § 75 odst. 1 s.ř.s., a soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Pokračování
4
59Af 19/2011

Skutkové okolnosti případu nejsou v souzeném případu mezi účastníky řízení sporné. Podstatou věci je otázka možnosti osvědčení pominutí podmínek prominutí daňového nedoplatku a výklad ustanovení § 65 ZSDP, především pak jeho odstavce 2 a odstavce 3, proto považuje soud za potřebné toto ustanovení ocitovat:

Podle § 65 odst. 1 ZSDP správce daně může zcela nebo zčásti prominout daňový nedoplatek, byla-li by jeho vymáháním vážně ohrožena výživa daňového dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných,nebo pokud by vymáhání nedoplatku vedlo k hospodářskému zániku daňového dlužníka, při němž by výnos z jeho likvidace byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím daňovém období. Splnění podmínek pro uplatnění tohoto ustanovení zjistí správce daně podle pomůcek.

Podle odst. 2 cit. ustanovení rozhodnutí správce daně o prominutí daňového nedoplatku platí jen potud, pokud trvají podmínky, za nichž bylo vydáno. Správce daně osvědčí pominutí podmínek rozhodnutím a současně stanoví lhůtu pro zaplacení nedoplatku. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které má odkladný účinek.

Podle § 65 odst. 3 ZSDP prominutí nedoplatku může být vázáno na podmínky, zejména na povinnost zaplatit část nedoplatku ve stanovené lhůtě.

Podle § 65 odst. 4 ZSDP důvody rozhodnutí správce daně daňovému dlužníkovi nesděluje a podle odst. 5 cit. ustanovení proti rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku není přípustné odvolání.

Pro posouzení důvodnosti žalobcovy námitky soud považuje za rozhodující smysl institutu prominutí daňového nedoplatku. Jak správně uvedl žalovaný, prominutí daňového nedoplatku ve smyslu § 65 odst. 1 ZSDP neznamená prominutí daně, ale jedná se o „zvláštní institut, který v podstatě znamená neúročené, nepenalizované a časově neohraničené posečkání s platbou daně a jejího již vzniklého příslušenství, které následuje osud daně. Toto posečkání trvá po dobu, po kterou trvají podmínky uvedené v odst. 1.“ (srov. Správa daní a poplatků s komentářem, JUDr. Jaroslav Kobík, Anag, 2009, str. 671). Pokud správce daně vydá rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku, nedoplatek nezaniká, ale trvá, je splatný, jakmile pominou důvody, pro které správce daně nedoplatek prominul, přičemž platí, že správce daně důvody pro své rozhodnutí daňovému dlužníku nesděluje v souladu s § 65 odst. 4 ZSDP. Nadto může správce daně využít možnosti, která mu je dána § 65 odst. 3 ZSDP, podle něhož může prominutí nedoplatku vázat na splnění podmínek, a to zejména na povinnost zaplatit část nedoplatku ve stanovené lhůtě.

Smyslu institutu prominutí daňového nedoplatku, který je dle § 65 odst. 1 ZSDP vázán na splnění zákonné podmínky „vymáháním vážně ohrožena výživa daňového dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných,nebo pokud by vymáhání nedoplatku vedlo k hospodářskému zániku daňového dlužníka, při němž by výnos z jeho likvidace byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím daňovém období“ a také systematickému zařazení institutu osvědčení pominutí podmínek prominutí daňového nedoplatku hned v návaznosti na odst. 1 a před odst. 3, který umožňuje stanovení dalších podmínek pro prominutí daňového nedoplatku, odpovídá výklad cit. ustanovení zaujatý správcem daně a žalovaným. Soud považuje Pokračování
5
59Af 19/2011

za rozhodující pravidlo uvedené v odst. 2 cit. ustanovení, podle kterého rozhodnutí správce daně o prominutí daňového nedoplatku platí jen potud, pokud trvají podmínky, za nichž bylo vydáno. Výrazem „podmínky, za nichž bylo vydáno“ je ovšem třeba rozumět zákonné podmínky, jejichž splnění vedlo k rozhodnutí správce daně o prominutí daňového nedoplatku. Jinými slovy v daném případě by pro platnost rozhodnutí správce daně o prominutí daňového nedoplatku žalobce ze dne 25. 8. 1999 musely být nadále splněny podmínky sociální situace žalobce, která byla správcem daně vyhodnocena tak, že byla vážně ohrožena jeho výživa jako daňového dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných.

Opačný výklad zastávaný žalobcem by vedl k absurdní situaci, kdy v případě, že správce daně neuvede splnění zákonných podmínek uvedených v § 65 odst. 1 ZSDP a nezahrne všechny skutkové okolnosti, jež ho vedly k rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku pod stanovené podmínky dle § 65 odst. 3 ZSDP, nemůže nastat hypotéza odst. 2. To by však zcela odporovalo odst. 4 cit ustanovení, podle kterého správce daně důvody svého kladného rozhodnutí, proti kterému není odvolání přípustné, neuvádí. Nelze odhlédnout od toho, že stanovení dalších podmínek podle § 65 odst. 3 ZSDP je na úvaze správce daně. Jestliže správce daně této zákonné možnosti využije a do rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku stanoví další podmínky, neznamená to, že okruh podmínek, za nichž rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku platí dle § 65 odst. 2 věta prvá ZSDP, modifikuje, ale naopak ještě zákonnou podmínku „vymáháním vážně ohrožena výživa daňového dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných,nebo pokud by vymáhání nedoplatku vedlo k hospodářskému zániku daňového dlužníka, při němž by výnos z jeho likvidace byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím daňovém období“ rozšíří o další podmínky, při jejichž pominutí také osvědčí pominutí podmínek prominutí daňového nedoplatku podle § 65 odst. 2 věta druhá ZSDP.

V daném případě správce daně v rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku žalobci stanovil dvě další podmínky podle § 65 odst. 3 ZSDP, ty měly charakter oznamovací povinnosti a měly být každoročně vodítkem pro správce daně k posouzení sociální situace žalobce. Nelze však dojít k závěru, že pokud bude žalobce tyto další stanovené podmínky, a tedy svou oznamovací povinnost vůči správce daně plnit, zůstane navždy v platnosti rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku žalobce, bez ohledu na to, zda je již v možnostech žalobce pravomocně stanovený daňový nedoplatek uhradit.

Pokud se žalobce odvolával na to, že správce daně v rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku ze dne 25. 8. 1999 jako podmínku uvedl získání jiného příjmu než z podnikatelské anebo závislé činnosti, a tedy proto zjevně počítal s dosažením příjmů z podnikání či zaměstnaneckého poměru, jedná se o mylný úsudek. Podmínky v rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku ze dne 25. 8. 1999 měly skutečně povahu stanovení oznamovacích povinností žalobci, pod podmínkou uvedenou pod písm. b) nebylo zahrnuto získání jiného příjmu, ale oznámení takového jiného příjmu správci daně.

Ze všech shora uvedených důvodů soud zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. věta prvá má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci byl úspěšný žalovaný správní orgán, ten však náhradu Pokračování
6
59Af 19/2011

nákladů nepožadoval, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím soudu podepsaného.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s., dle § 106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V Liberci dne 12. září 2011.

Mgr. Hana Burešová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru