Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

59 Af 11/2011 - 117Rozsudek KSLB ze dne 28.03.2011

Prejudikatura

5 Afs 15/2009 - 122


přidejte vlastní popisek

59Af 11/2011-117

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Karla Kosteleckého a soudkyň Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Lucie Trejbalové v právní věci žalobce G., se sídlem ČL, P. xx, zastoupeného Ing. Vlastimilem Sojkou, daňovým poradcem se sídlem KODAP, s.r.o., tř. 1. máje 97, Liberec 1, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Ústí nad Labem, Velká hradební 61, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2007, č. j. 7752/07-1200,

takto:

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2007, č. j. 7752/07-1200, a dodatečný platební výměr Finančního úřadu v České Lípě ze dne 8. 1. 2007, č.j. 1559/07/172910/6775, s e zrušují pro nezákonnost a věc sevrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný j e povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 9400 Kč, na účet zástupce Ing. Vlastimila Sojky vedený u ČSOB, a.s., č. ú. 205067153/0300, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v České Lípě (dále jen také „správce daně“) ze dne 8. 1. 2007, č. j. 1559/07/172910/6775, jímž byla žalobci předepsána daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2001 ve výši 564 820 Kč.

Žalobce žalobu uvedl tím, že finanční úřad u něj dne 17. 8. 2005 zahájil daňovou kontrolu ve věci daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2001 a do té doby nebyly ve věci učiněny žádné jiné úkony ve smyslu § 47 odst. 2 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Žalobce namítl, že k vydání dodatečného výměru došlo až po uplynutí prekluzívní lhůty podle § 47 zákona o správě daní a poplatků, neboť ze strany žalovaného došlo k nesprávnému posouzení počátku běhu prekluzívní lhůty, a žalovaný vyhodnotil odvolací důvody neúplně, nesprávně a rozhodl v rozporu s § 50 zákona o správě daní a poplatků. Podle názoru žalobce začala prekluzívní doba běžet koncem roku 2001 a skončila 31. 12. 2004. Podle žalobce je nutné rozlišovat mezi vznikem povinnosti podat daňové přiznání (určuje počátek běhu prekluzívní lhůty podle § 47 zákona o správě daní a poplatků) a lhůtou, která je

Pokračování
2
59Af 11/2011

zákonem stanovena ke splnění této povinnosti podle § 40 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků. Žalovaný se dopustil nepřesnosti, když lhůtu k podání daňového přiznání dle § 40 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků považuje za rozhodující skutečnost, od které se

podle § 47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků odvíjí lhůta pro vyměření nebo doměření daně. Žalobce své závěry opírá o výklad § 47 zákona o správě daní a poplatku metodou „3+0“ s tím, že Nejvyšší správní soud, který problematiku řešil odlišně od názoru zastávaného žalobcem, se ve svých rozsudcích nezabýval všemi argumenty. V žalobě se žalobce odvolal na přiložený dokument „Zahájení běhu prekluzívní lhůty dle § 47 ZDP“, ve kterém se teoreticky věnuje metodě „3+1“ a argumentuje tím, že prekluze práva nemůže být vázána na procesní lhůtu a vypočítává konkrétní nepřijatelné důsledky této metody v konkrétních případech.

K podané žalobě se žalovaný písemně vyjádřil a poukázal na skutečnost, že prekluzívní lhůty se odvíjí od konce roku, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání a lhůta pro vyměření tak končí uplynutím třetího roku od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání. Žalobci vznikla povinnost podat daňové přiznání za rok 2001 podle § 40 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků až po uplynutí zdaňovacího období, tj. v roce 2002, a prekluzívní lhůta začala plynout od konce roku 2002 do konce roku 2005. Protokolem o zahájení daňové kontroly č. j. 50434/05/172932/0466 ze dne 17. 8. 2005 byla u žalobce zahájena daňová kontrola a tímto úkonem byl zároveň přerušen běh prekluzívní lhůty pro dodatečné vyměření daně z příjmů právnických osob za rok 2001. Žalovaný teorii daňových poradců označovanou jako „3+0“ považuje za chybnou a její interpretaci za matoucí. V závěru vyjádření poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (2 Afs 52/2005, 2 Afs 69/2004 a 5 Afs 42/2004) týkající se prekluze a navrhl zamítnutí žaloby.

Z předloženého správního spisu soud ověřil, že daňová kontrola daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2001 byla u žalobce zahájena dne 17. 8. 2005. Námitka žalobce ohledně okamžiku zahájení daňové kontroly až dne 28. 11. 2005 byla žalobcem učiněna po zákonné dvouměsíční lhůtě stanovené k uplatnění žalobních bodů podle § 72 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 71 odst. 2 s. ř. s., soud se jí proto nezabýval. Na základě

provedené daňové kontroly finanční úřad dne 8. 1. 2007 pod č.j. 1559/07/172910/6775 vydal dodatečný platební výměr, kterým žalobci doměřil daň z příjmů právnických osob za předmětné zdaňovací období ve výši 564 820 Kč.

Odvolání proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru žalovaný zamítl podle § 50 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků žalobou napadeným rozhodnutím. V odůvodnění uvedl, že finančnímu úřadu v roce 2005 v zahájení daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2001 nic nebránilo, neboť žalobci podle § 47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků vznikla povinnost podat daňové přiznání v roce 2002 (31. 3. nebo 30. 6.) a daň nebylo možné vyměřit, resp. dodatečně vyměřit po 31. 12. 2005. Lhůta byla podle § 47 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků přerušena zahájením daňové kontroly a napadené rozhodnutí bylo vydáno a doručeno 8. 1. 2007. Podle žalovaného se počátek lhůty podle § 47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků odvíjí od povinnosti daňového poplatníka podat daňové přiznání podle § 40 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků. Povinnost žalobce podat daňové přiznání vznikla až po uplynutí zdaňovacího období roku 2001 a prekluzívní lhůta počala plynout od konce roku 2002 a zahájením daňové kontroly došlo k jejímu přerušení.

Pokračování
3
59Af 11/2011

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení dle časti třetí, hlavy druhé, dílu prvního zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích žalobních námitek (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), vycházeje ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a rozsudkem ze dne 8. 12. 2008, č.j. 59 Ca 120/2007-43, žalobu jako nedůvodnou zamítl, když dospěl k závěru, že je třeba výkladu § 47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků aplikovat metodu „3+1“, proto byla k daň v žalobcově případě pravomocně doměřena v prekluzívní zákonné lhůtě.

Ke kasační stížnosti žalobce byl shora uvedený rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2011, č.j. 5 Afs 4/2009-83, v němž Nejvyšší správní soud nastínil vývoj judikatury Nejvyššího správního soudu v závislosti na nálezech Ústavního soudu ve věci počátku běhu prekluzívní lhůty dle § 47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků, a vycházeje ze závěrů rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu 12. 1. 2011, č.j. 5 Afs 15/2009-122, www.nssoud.cz, konstatoval, že v žalobcově případě prekluzívní lhůta k doměření daně z příjmů právnických osob skončila dne 31. 12. 2004 a daň byla pravomocně doměřena až po jejím uplynutí.

Krajskému soudu, který je vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu vázán podle § 110 odst. 3 s. ř. s., tak nezbývá než shrnout, že u žalobce byla daňová kontrola zahájena dne 17. 8. 2005, když předtím, nebyl ze strany správce daně vůči žalobci učiněn žádný úkon. Prekluzívní lhůta k doměření daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2001 podle § 47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků uplynula dne 31. 12. 2004. Daňová kontrola tedy byla u žalobce zahájena až po uplynutí tříleté prekluzívní lhůty pro doměření daně, jejím zahájením nedošlo k přerušení lhůty ve smyslu § 47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků, když ani předtím nebyl učiněn žádný jiný úkon ze strany správce daně, který byl lhůtu ve smyslu § 47 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků přerušil. Pokud byla žalobce daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku pravomocně vyměřena, stalo se tak až po uplynutí prekluzívní lhůty, a tedy nezákonně.

Krajský soud uzavírá s tím, že žaloba byla podle § 78 odst. 1 s. ř. s. shledána důvodnou, napadené rozhodnutí žalovaného soud proto zrušil a v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému, který je vysloveným právním názorem soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán. Krajský soud využil možnosti dle § 78 odst. 3 s. ř.s. a zároveň zrušil také dodatečný platební výměr správce daně, neboť ten neměl být v žalobcově případě vůbec vydán. Po zrušení předchozího rozsudku Nejvyšším správním soudem krajský soud znovu o žalobě rozhodoval bez nařízení ústního jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., když žalovaný správní orgán s tímto souhlasil a žalobce v zákonné lhůtě nevyjádřil s takovým postupem nesouhlas.

Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. věta prvá má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci byl úspěšný žalobce, soud mu proto proti žalovanému správnímu orgánu přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to nákladů řízení před krajským soudem i nákladů řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem v souladu s § 110 odst. 2 s. ř. s.

Pokračování
4
59Af 11/2011

Náklady řízení před krajským soudem jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč (položka 14a Sazebníku soudních poplatků). Dále jsou náklady řízení tvořeny odměnou zástupce (v řízení před krajským soudem ve věci pod sp. zn. 59 Ca 120/2007 žalobce zastupoval daňový poradce Ing. Vlastimil Sojka) za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby a repliky (za jejíž součást soud považoval připojený právní rozbor), tedy ve

výši 3 x 2 100 Kč, tedy 6 300 Kč; dále náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 3 x 300 Kč, tedy 900,- Kč a 20 % DPH ve výši 1 440 Kč. V řízení před krajským soudem po zrušení původního rozsudku Nejvyšším správním soudem pak již žalobci náklady nevznikly, celková výše nákladů řízení před krajským soudem je 10 640 Kč. Pokud zástupce žalobce požadoval nahradit též odměnu za 2 úkony právní služby, a to 2 porady s klientem, soud tento požadavek neuznal, neboť mu konání a rozsah porad nebyl prokázán, rovněž nebylo prokázáno, že by se kromě převzetí a přípravy zastoupení žalobce jednalo o důvodně vynaložené náklady řízení.

Náklady řízení o kasační stížnosti jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč (položka 14a Sazebníku soudních poplatků). Dále jsou náklady řízení tvořeny odměnou právního zástupce (v řízení o kasační stížnosti žalobce zastupoval advokát JUDr. Vladimír Škréta) za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za převzetí a přípravu zastoupení a podání kasační stížnosti, tedy ve výši 2 x 2 100 Kč, tj. 4 200 Kč; dále náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2 x 300 Kč, tedy 600 Kč, a 20 % DPH ve výši 960 Kč. Náklady řízení o kasační stížnosti dosáhly výše 8 760 Kč. Pokud právní zástupce žalobce požadoval nahradit odměnu za 1 úkon právní služby – poradu s klientem, rovněž tento požadavek soud neuznal z důvodů, které již uvedl v předchozím odstavci.

Celkové náklady soudního řízení správního ve výši 19 400 Kč soud uložil žalovanému nahradit žalobci na účet uvedený nynějším zástupem žalobce Ing. Vlastimilem Sojkou (dle plné moci ze dne 5. 3. 2011) ve stanovené výši ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku, k Nejvyššímu správnímu soudu, prostřednictvím soudu podepsaného.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s.ř.s. zastoupen advokátem.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s., dle § 106 odst. 1 s.ř.s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V Liberci dne 28. března 2011.

Mgr. Karel Kostelecký, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru