Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

59 A 76/2015 - 93Rozsudek KSLB ze dne 08.02.2017

Prejudikatura

8 As 27/2006


přidejte vlastní popisek

59 A 76/2015-93

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a JUDr. Pavla Vacka v právní věci žalobkyně J.J., bytem XX, proti žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2015, č. j. KULK 67686/2015,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 29. 9. 2015, č. j. KULK 67686/2015, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 3 130 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

Žalobkyně vlastní spolu s manželem rekreační chatu ev. č. 11 na pozemku p. č. XX v k. ú. XX, u níž má studnu, jejíž stáří odhaduje na několik set let.

Magistrát města Liberec, odbor životního prostředí, jako věcně příslušný vodoprávní úřad, vedl společné řízení ve věci dodatečného povolení stavby „Studna na p. p. č. XX v k. ú. XX“ a souvisejícího řízení o nakládání s vodami (odběr podzemích vod), k žádosti sousedky žalobkyně XX.

Žalobkyně se podáním ze dne 25. 6. 2015 přihlásila do uvedeného společného správního řízení jako účastník, a to z důvodu ztráty vody ve své studni na pozemku p. č. XX. Tvrdila, že sousedem panem XX byl proveden neoprávněný vrt studny. Žádala o sdělení, zda je vedeno řízení o dodatečném povolení tohoto vrtu, a pokud ano, aby s ní bylo jednáno jako s účastníkem řízení.

Usnesením ze dne 2. 7. 2015, č. j. ZPVU/4330/068843/15-Kro CJ MML 126073/15, vodoprávní úřad podle § 28 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, vyslovil, že žalobkyně není účastníkem vodoprávního řízení ve věci dodatečného povolení stavby a povolení k nakládání s vodami (odběr podzemích vod) vedeného pod č. j. ZPVU/4330/068843/15-Kro na stavbu „Studna na p. p. č. 1142 v k. ú. Petrašovice“. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že pozemek p. č. 1141/2, jehož je žalobkyně spoluvlastníkem, nesousedí s pozemkem, na němž se nachází povolovaná studna.

Označenému usnesení se žalobkyně bránila odvoláním, v němž odkazovala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2007, č. j. 8 As 27/2006 - 70, dle něhož je pojem sousedních pozemků nutné vykládat v rámci stavebního řízení extenzivně a není možné omezit jej na nemovitosti, které bezprostředně hraničí se stavebním pozemkem. Dle žalobkyně tak není podstatné, zda její pozemek bezprostředně sousedí s pozemkem, kde má být stavba realizována, ale zda její vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku, nebo stavbě může být dotčeno. Žalobkyně zopakovala, že jí neoprávněným vrtem byla způsobena škoda, neboť ztratila vodu ve své studni.

Odvolání zamítl žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 29. 9. 2015, kterým současně prvostupňové usnesení potvrdil. Žalovaný konstatoval, že podle § 9 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), je jedním z nejdůležitějších podkladů pro správní rozhodnutí vyjádření osoby s odbornou způsobilosti, resp. vyjádření hydrogeologa. Podle žalovaného se ve spisu nalézají dvě vyjádření hydrogeologa RNDr. XX, a to z března 2014 k realizaci trubní studny na pozemku p. č. XX a hydrogeologický posudek z července 2014, z nichž vyplývá, že žádné střety zájmů - ovlivnění stávajících vodních zdrojů se nepředpokládají a že v okolí vrtu se nevyskytují vodní zdroje, které by mohly být využíváním vrtané studny ohroženy. Z uvedeného hydrogeologického posudku je zřejmé, že do posouzení hydrogeologem byla zahrnuta i studna žalobkyně, resp. vodní zdroj č. 2 na pozemku p. č. XX, kde je popsán tento vodní zdroj jako šachtová studna 14 m hluboká, s hladinou podzemní vody v hloubce 12, 55 m s tím, že studna je cca 30 m severovýchodně od projektovaného vodního zdroje a dle sdělení investora hladina podzemní vody kolísá v závislosti na srážkových poměrech. Žalovaný dále zdůraznil, že žalobkyně své tvrzení o ztrátě vody ve studni ničím nedoložila, např. měřením stavu hladiny vody ve studni před provedením vrtu a po provedení vrtu stavebníkem. Žalovaný se proto ztotožnil se závěrem vodoprávního úřadu, že žalobkyně není účastníkem předmětného správního řízení.

II. Žaloba

Ve včasné žalobě proti shora označenému rozhodnutí žalovaného žalobkyně popsala, že po vyvrtání neohlášeného geologického vrtu rodinou K. na přelomu měsíce srpna a září roku 2014 zmizela voda ze studny u rekreační chaty, kterou žalobkyně spolu s manželem vlastní. Proto se prohlásila za účastníka vodoprávního řízení. Před vydáním prvostupňového rozhodnutí o tom, že účastníkem řízení není, ani před vydáním napadeného rozhodnutí jí nebylo umožněno nahlédnout do spisu a seznámit se s podklady rozhodnutí. Žalobkyně proto namítala porušení práva na spravedlivý proces a zdůrazňovala, že žalovaný vycházel z důkazu (hydrogeologický posudek RNDr. XX), se kterým se nemohla seznámit.

Žalobkyně k žalobě přiložila odborné vyjádření RNDr. XX, který připustil, že ztráta vody ve studni žalobkyně může být způsobena vrtem rodiny K. Žalobkyně zpochybňovala datum vzniku posudku RNDr. XX. Namítala, že RNDr. XX obci neoznámil rozsah ani očekávanou dobu provádění vrtu, ačkoliv tato povinnost vyplývá ze zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, a před provedením vrtu nebylo provedeno měření v okolních studnách. Parametry její studny uvedené v posudku RNDr. XX považovala žalobkyně za nesprávné. Zdůraznila, že měření parametrů studny mělo být provedeno za účasti majitele studny, což se nestalo. Žalobkyně také upozornila na to, že voda ve studni zmizela po provedení vrtu i její sousedce paní XX. Dále namítala, že měření stavu hladiny vody ve studni před provedením vrtu mohla doložit jen stěží, protože k měření nebyla vyzvána vodoprávním ani jiným úřadem a úmysl rodiny XX provést vrt neznala. Na podporu svých tvrzení navrhovala vyslechnout svědky XX, XX a soudního znalce RNDr. XX.

III. Vyjádření žalovaného

Žalovaný označil podanou žalobu za neopodstatněnou a navrhoval ji zamítnout jako nedůvodnou. Žalovaný měl za to, že vyjádření hydrogeologa RNDr. XX nepředstavovalo nový důvod pro nepřiznání účastenství žalobkyně v předmětném řízení, protože pro tento závěr stačily již důvody uvedené v prvostupňovém rozhodnutí vodoprávního úřadu. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně své tvrzení o ztrátě vody ve studni v důsledku vrtu rodiny XX ničím nedoložila. Dle žalovaného žalobkyni nic nebránilo, aby si nechala zpracovat oponentní hydrogeologický posudek. Vyjádření RNDr. XX není možné považovat za vyjádření osoby s odbornou způsobilostí. Toto vyjádření navíc ani neobsahuje jednoznačný závěr, který by potvrdil souvislost mezi realizací nového vrtu a ztrátou vody ve studni žalobkyně.

IV. Repliky žalobkyně

V replice žalobkyně trvala na tom, že nebyla seznámena s rozhodujícím podkladem napadeného rozhodnutí, čímž došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces a práva garantovaného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Namítala, že bez znalosti parametrů provedeného vrtu si oponentní posudek nechat zpracovat nemohla. Vznášela řadu konkrétních námitek proti správnosti posudku RNDr. XX a odkazovala na stávající judikaturu Nejvyššího správního soudu k otázce účastenství ve správním řízení.

V následujícím podání žalobkyně uváděla další důvody, proč je podle ní ve správním spise založený posudek RNDr. XX nesprávný a proč žalovaný nemohl rozhodnutí o jejím účastenství o tento posudek opřít.

Ve spise je dále založeno několik podání Ing. XX, ke kterým však zdejší soud nepřihlížel, neboť Ing. XX soudu nedoložil, že je v dané věci oprávněn žalobkyni zastupovat.

V. Posouzení věci soudem

Podanou žalobu soud projednal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející soud přezkoumal v mezích žalobních bodů, přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.).

Jádrem sporu v dané věci je účastenství žalobkyně v řízení o dodatečném povolení stavby vrtané studny na pozemku p. č. 1142 stavebníku H. K.

Podle § 55 odst. 1 písm. j) vodního zákona jsou studny vodním dílem. Pokud nestanoví vodní zákon jinak, tak dle § 115 odst. 1 vodního zákona postupují vodoprávní úřady při řízení o věcech upravených vodním zákonem podle stavebního zákona, jde-li o rozhodování týkající se vodních děl.

Protože vodní zákon neobsahuje ucelenou úpravu účastenství v řízení o stavebním povolení k vodním dílům, resp. účastenství v řízení o dodatečném povolení vodních děl, postupovaly správní orgány správně, pokud účastenství žalobkyně posuzovaly podle § 85 a § 109 stavebního zákona. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona totiž platí, že účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85.

V rozsudku ze dne 12. 4. 2012, č. j. 9 As 78/2011 - 69 (všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz), dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že pokud může navrhovaná stavba studny ovlivnit kvalitu a množství vody v již zbudované studni náležící sousedovi, může jít o důvod účastenství tohoto souseda v řízení o stavebním povolení takto navrhované studny, a to dle § 109 odst. 1 písm. e) stavebního zákona ve spojení s § 115 odst. 1 zákona o vodách. Uvedené lze nepochybně vztáhnout i na možný důvod účastenství v řízení o dodatečném povolení studny zbudované bez příslušných povolení.

Současně soud zdůrazňuje, že hovoří - li § 109 odst. 1 písm. e) stavebního zákona o přímém dotčení vlastnického práva prováděním stavby, postačuje k tomu, aby měla určitá osoba postavení účastníka správního řízení, pouhá potence dotčení práva. A protože postačuje pouhá možnost dotčení práv, je nutné jako s účastníkem řízení jednat s každým, u něhož nebude možné nade vši pochybnost jednoznačně vyloučit, že jeho vlastnická práva nemohou být za žádných okolností povolením dotčena (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2008, č. j. 1 As 16/2008 - 48, ze dne 18. 2. 2010, č. j. 5 As 36/2009 - 123, ze dne 18. 11. 2015, č. j. 8 As 98/2015 - 46). Důkazní břemeno ohledně tvrzeného účastenství přitom zásadně leží na správním orgánu. Je to správní orgán, který musí skutečnosti tvrzené účastníkem a zakládající dle jeho přesvědčení účastenství ve správním řízení, vyvrátit, nechce-li s ním jako s účastníkem jednat (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. 2 As 12/2008 - 63).

Důvod, o který opřel své rozhodnutí správní orgán prvního stupně, tj. že pozemek p. č. 1141/2, jehož je žalobkyně spoluvlastníkem, nesousedí s pozemkem, na němž se nachází povolovaná studna, sám o sobě obstát nemůže. Již v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2007, č. j. 8 As 27/2006 - 70, publikovaném ve Sb. NSS pod č. 1455/2008, Nejvyšší správní soud vyslovil, že pojem sousedních pozemků je nutné vykládat v rámci stavebního řízení extenzivně a není možné omezit jej na nemovitosti, které bezprostředně hraničí se stavebním pozemkem.

Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí odkázal na vyjádření a hydrogeologický posudek RNDr. XX, dle kterého nebude žalobkyně ve vlastnických právech ke své studni dotčena. Pokud však chtěl žalovaný postavit svůj závěr o tom, že žalobkyni nesvědčí účastenství v řízení o dodatečném povolení stavby studny na pozemku p. č. XX ve vlastnictví XX na vyjádření a posudku RNDr. XX, měl povinnost žalobkyni s tímto podkladem před vydáním napadeného rozhodnutí seznámit a umožnit jí se k němu vyjádřit. Dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. „nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.“ To se však v projednávané věci prokazatelně nastalo. Žalovaný tak zatížil řízení před správním orgánem, vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Soud nepřistoupil k provádění dokazování žalobkyní označenými důkazy (svědeckými výpověďmi), neboť to vzhledem k výše uvedenému nepovažoval pro posouzení důvodnosti žaloby za důvodné.

VII. Závěr a náklady řízení

Soud z uvedených důvodů napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení dle § 78 odst. 1 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. V souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. soud vyslovil, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, který bude v dalším řízení podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vysloveným právním názorem soudu vázán.

Ve věci soud rozhodoval, aniž nařídil ústní jednání, v souladu s § 51 odst. 2 ve spojení s § 76 odst. 1 s. ř. s.

Podle § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s. má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady úspěšné žalobkyně byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 3 000 Kč a hotovými výdaji na poštovné ve výši 130 Kč (50 + 42 + 38 Kč). Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 As

135/2015-79, nelze procesně nezastoupenému navrhovateli přiznat náhradu nákladů řízení stanovenou paušální částkou dle advokátního tarifu, jak požadovala žalobkyně, ale musí se vycházet z nákladů, jejichž vynaložení navrhovatel soudu prokáže. Soud uložil žalovanému, aby v přiměřené lhůtě tyto náklady řízení žalobkyni nahradil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Liberci dne 8. února 2017

Mgr. Lucie Trejbalová,

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru