Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

59 A 67/2010 - 66Rozsudek KSLB ze dne 26.01.2011

Prejudikatura

1 As 80/2008 - 68

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 47/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

59A 67/2010-66

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Karla Kosteleckého a soudkyň Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. v právní věci žalobkyně: J.t.a.r., a.s., se sídlem L. xx, Jbc, právně zastoupené JUDr. Milošem Vorlem, advokátem se sídlem Moskevská 637/16, Liberec IV – Perštýn, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, 461 80, Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2010, č.j. OÚPSŘ 146/2010-rozh.,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 3. 6. 2010 č.j. OÚPSŘ 146/2010-rozh se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 760,- Kč, do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. Miloše Vorla.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Jablonec nad Nisou, odboru rozvoje, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) ze dne 21. 4. 2010, sp.zn. 296/2010/SÚ/Fa, č.j. 38351/2010, kterým tento správní orgán jako stavební úřad prvního stupně rozhodl o tom, že žalobkyně není účastníkem u něj vedeného správního řízení o dodatečném povolení stavby – stavební úpravy pro změnu vytápění, Na Vršku 2, č. p. 3921, Jablonec nad Nisou.

Žalobkyně v žalobě namítá, že žalovaný nezdůvodnil, proč na účastenství žalobkyně aplikoval právní normu obsaženou v ustanovení § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Žalobkyně je přesvědčena, že takový postup byl nezákonný, protože její účastenství mělo být posuzováno podle speciální právní normy - zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), konkrétně podle ustanovení § 109 tohoto zákona. Za nesprávná žalobkyně považuje i skutková zjištění učiněná žalovaným. Ze všech provedených důkazů dle jejího názoru vyplývá, že došlo pouze k „přepojení rozvodů“, zařízení žalobkyně však v objektu zůstalo, fakticky existuje, bylo pouze uvedeno do klidového stavu. Žalobkyně má tedy nadále věcná práva k tomuto zařízení, resp. objektu, kde je toto zařízení umístěno. Žalobkyně je navíc přesvědčena, že její účastenství by byl v daném případě způsobilý založit i jen provoz rozvodné soustavy a dodávka tepla, i kdyby nebylo toho, že její zařízení je stále součástí objektu a v případě povolení stavby bude muset být demontováno za cenu stavebních zásahů do objektu nebo dlouhodobě ponecháno v objektu bez užitku a po celou dobu udržováno, aby nezpůsobilo škody na zdraví či majetku. Soustava zařízení pro rozvod tepelné energie se sestává např. i z komunikačního zařízení, které je nadále v provozu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného spočívá dále v tom, že vzal za prokázaná skutková zjištění stavebního úřadu a při svém rozhodování vycházel například zmístního šetření provedeného dne 16. 4. 2010, správnost protokolu o místním šetření ze dne 16. 4. 2010 však žalobkyně v průběhu správního řízení napadala, když tvrdila, že její zařízení je uvedeno pouze do klidu, nicméně v objektu je nadále umístěno. Žalovaný také zcela pominul skutečnost, že zařízení žalobkyně pro rozvod tepelné energie bylo uvedeno do klidu vynuceně v důsledku nezákonného jednání stavebníka, který bez stavebního povolení provedl stavbu spočívající v instalaci nového způsobu vytápění a následně provedl přepojení na nový systém. Za předpokladu, že by docházelo k instalaci nového způsobu vytápění v řádném stavebním řízení, byla by žalobkyně účastníkem řízení vždy. Postup stavebních úřadů obou stupňů je tak v rozporu s ústavním pořádkem, zejména právem na soudní ochranu a jinou právní ochranu a v rozporu s obecnými zásadami správního řízení. Žalobkyně proto požaduje, aby žalobou napadené rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

K podané žalobě se písemně vyjádřil žalovaný, který setrval na svých závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí a navrhl žalobu zamítnout. Zdůraznil, že stavební úřad i žalovaný vycházely ze skutečností zjištěných při kontrolní prohlídce dne 16. 4. 2010. Protokol sepsaný při této kontrolní prohlídce správní orgány obou stupňů posoudily jako rozhodující důkaz prokazující ukončení dodávky tepla žalobkyní do vnitřních rozvodů v předmětném objektu ze stávající předávací stanice ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný dále odkázal na protokol ze dne 4. 2. 2010, ve kterém je uvedeno, že provedením nové technologie nedošlo k žádnému zásahu do zařízení žalobkyně, a ani po zahájení nového způsobu vytápění k žádnému zásahu do jejího zařízení nedojde. V tomto protokolu se výslovně konstatuje, že se stávající předávací stanice žalobkyně nachází v jiné části 1.p.p., je stavebně oddělena od okolního prostředí a je pod uzamčením. Žalovaný zdůraznil, že předmětnými úpravami provedenými v souvislosti s novým způsobem vytápění nebyla žalobkyně přímo zasažena ve svých právech, konkr. v právu odpovídajícímu věcnému břemenu strpění přístupu k domu č.p. 3921 k provozování rozvodného a telekomunikačního zařízení a to i z důvodu, že k domu a k místnosti, kde se nachází tato zařízení žalobkyně má i nadále k dispozici klíče. Žalovaný ve svém vyjádření dále konstatoval, že vykonal v předmětném objektu č.p. 3921 a dalších objektech v rámci své dozorové činnosti dne 7. 10. 2010 kontrolní prohlídku, a to i za účasti žalobkyně, při které bylo zjištěno, že v místnosti, kde se nachází zařízení žalobkyně, které se již neprovozuje (bylo odpojeno), nebyly prováděny žádné stavební úpravy v souvislosti s úpravami, které byly předmětem řízení o dodatečné povolení předmětné stavby, které následně vyústilo v jejich dodatečné povolení a není zde ani umístěna žádná technologie společnosti Abastor s.r.o. Liberec, která zajišťuje nový způsob vytápění předmětných objektů. V této místnosti se pouze nalézá zařízení žalobkyně (uzavřená objektová předávací stanice, expanzní nádoba rozvaděče elektro a MaR se sdělovacím kabelem funkčním pro zbytek sídliště), které nebylo odstraněno, byla však odpojena dodávka tepla pomocí kulových ventilů do vnitřních rozvodů v rámci objektu. Žalovaný dále konstatoval, že demontáží svého připojovacího místa (odmontování měření dodávek tepla a uzavření ventilů) žalobkyně pouze realizovala práce spojené se zánikem smluvního vztahu, jehož zánik tímto žalobkyně plně akceptovala. Skutečnost, že tyto práce bylo nutné provést, již s ohledem na jejich povahu, není možné považovat za ono ,,přímé dotčení“ práv podle správního řádu, protože byly materiálně logickým důsledkem občanskoprávního úkonu (výpovědi ze smlouvy o dodávce tepla), nikoliv vedeného správního řízení. Závěrem se žalovaný vyjádřil k vymezování účastenství v řízení o žádosti o vydání dodatečného povolení stavby. Žalovaný konstatoval, že vymezování účastníku řízení v řízení o žádosti o vydání dodatečného povolení stavby probíhá podle jiných ustanovení a za zcela jiné situace než ve standardním stavebním řízení. Ve stavebním řízení se standardně projednávají stavby, které ještě nebyly zahájeny a to s účastníky, jež se vymezují dle ust. § 109 stavebního zákona. V tomto ustanovení je pro vymezování účastníků řízení kladen důraz na dotčení práv majetkové povahy (vlastnictví, věcné břemeno) novou stavbou a dále prováděním nové stavby. V řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby se však ust. § 109 stavebního zákona neuplatňuje, což jednoznačně vyplývá z ust. § 129 odst. 3 stavebního zákona. Proto se na vymezování účastníků řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby ve smyslu ust. § 192 stavebního zákona použijí výhradně obecná ust. § 27 odst. 1 a 2 správního řádu. Při jejich uplatňování se pak musí zohlednit aktuální stav stavby, o jejíž dodatečné povolení je žádáno. Žalovaný zdůraznil, že v projednávaném případě se jednalo o již dokončené stavební úpravy stavby, v důsledku čehož odpadá obava z možného dotčení práv žalobkyně vlastním prováděním stavby. Kontrolní prohlídkou dne 4. 2. 2010 bylo navíc prokázáno, že realizace stavebních úprav se nijak nedotkla zařízení žalobkyně a tím ani jejích práv. Žalovaný uzavřel, že ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu nevymezuje za účastníka řízení každého nositele majetkových práv (vlastnictví, věcné břemeno), ale pouze subjekt přímo dotčený na právech, nestačí tedy pouze existence vlastnictví nebo věcné břemeno. Právě podmínka přímé dotčenosti není v případě žalobkyně naplněna.

Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou, ve které uvedla, že její účastenství v předcházejících řízeních vedených u stavebních úřadů obou stupňů bylo a je založeno existencí soustavy CZT (soustava centrálního zásobování teplem, která se skládá z centrálního zdroje tepla a na něj navazujícího rozvodného tepelného zařízení), resp. její části, tj. objektovým předávacím zařízením a telekomunikačním kabelem, kdy tato zařízení jsou umístěna v objektu č.p. 3921 v Jablonci nad Nisou v ulici Na Vršku, neboť k této soustavě má žalobkyně vlastnické právo a dle dikce energetického zákona svědčí žalobkyni také právo odpovídající věcnému břemenu využití nemovitosti nebo její části. Obě tato práva jsou právy věcnými. Na existenci CZT, resp. součástí CZT umístěných v objektu č.p. 3921 v Jablonci nad Nisou v ulici na Vršku nemá žádný vliv skutečnost, zda došlo k odpojení zařízení od měřené dodávky tepelné energie či nikoliv. Žalobkyně je přesvědčena, že by v projednávaném případě mělo při posouzení jejího účastenství docházet k analogické aplikaci § 109 stavebního zákona i v řízeních o dodatečném povolení stavby. Navíc pokud žalobkyně tvrdila dotčenost svého vlastnického práva, resp. práva odpovídajícího věcnému břemenu a vážícímu se k soustavě CZT, resp. její součásti – zařízení umístěnému v objektu č.p. 3921 v Jablonci nad Nisou, tvrdila tak i v mezích § 27 odst. 2 správního řádu. Žalobkyně své vyjádření uzavřela s tím, že žalovaný nemůže dohánět vady předcházejícího řízení tím, že provedl dne 11. 10. 2010 (pozn. soudu: správně má být uvedeno 7. 10. 2010), tj. zcela mimo řízení, kontrolní prohlídku. Žalobkyně ale i v rámci této prohlídky upozorňovala na skutečnost, že objektová předávací stanice je funkční, že je funkční i pro zbytek sídliště pokud se týká sdělovacího kabelu. Žalobkyně na místě upozorňovala také na skutečnost, že na činnost jejího zařízení, zejména funkčnost sdělovacího kabelu mohou mít nepříznivý vliv elektro-magnetické vlny, které může vydávat zařízení ve vlastnictví ABASTOR s.r.o. K prokázání těchto skutečností navrhuje provedení důkazu protokolem z této kontrolní prohlídky konané 7. 10. 2010.

Z předloženého správního spisu prvoinstančního stavebního úřadu byly zjištěny tyto skutečnosti:

Dne 24. 2. 2010 obdržel stavební úřad žádost společnosti CPI BYTY, a.s., Václavské náměstí č.p. 1601/47, 110 00 Praha 1, zastoupené společností ABASTOR HEATING SOLUTIONS, a.s., IČ: 27340333, Chrastavská č.p. 273/30, 460 01 Liberec 1 (stavebník), o vydání dodatečného povolení stavby ,,stavební úpravy pro změnu vytápění v objektu č.p. 3921, Na Vršku 2, Jablonec n. N“. K žádosti předložil stavebník podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Stavební úřad opatřením ze dne 15. 3. 2010, sp. zn. 396/2010/SÚ/Fa, č.j. 26601/2010 oznámil účastníkům řízení a dotčeným orgánům zahájení řízení o dodatečném povolení předmětné stavby a podle § 112 odst. 2 stavebního zákona upustil od ohledání na místě a ústního jednání. Jako s účastníkem řízení jednal stavební úřad i s žalobkyní. V průběhu řízení stavební úřad obdržel od stavebníka písemné oznámení ze dne 12. 4. 2010, ve kterém je uvedeno, že dnem 1. 4. 2010 byl bytový dům č.p. 3921/2 odpojen od centrálního zdroje tepla. Dále je v oznámení uvedeno, že stavebník podal dne 3. 2. 2010 výpověď kupní smlouvy na dodávku a odběr tepelné energie od žalobkyně, dnem 1. 4. 2010 vypršela výpovědní doba kupní smlouvy a téhož dne provedla žalobkyně demontáž svého připojovacího místa CZT – demontáž měření tepla a uzavření ventilů, čím uvedla tuto technologii mimo provoz. Stavební úřad provedl dne 16. 4. 2010 kontrolní prohlídku stavby. V protokolu o provedení kontrolní prohlídky je uvedeno, že v domě č.p. 3921 bylo provedeno přepojení rozvodů tepla na nově vybudované technologické zařízení CZT umístěné v I. podzemním podlaží objektu. Stavební úřad dále konstatoval, že bylo provedeno odpojení od stávající předávací stanice tepla a rozvodů tepla, napojených na dálkový teplovodní systém ve vlastnictví žalobkyně. Dne 21. 4. 2010 vydal stavební úřad pod sp. zn. 396/2010/SÚ/Fa, č.j. 38351/2010 usnesení o tom, že žalobkyně není účastníkem správního řízení ve věci vydání dodatečného povolení stavby na stavební úpravy pro změnu vytápění, Na Vršku 2, č.p. 3921, Jablonec nad Nisou. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že na podkladě zjištěných skutečností ve správním řízení, v němž se rozhoduje o dodatečném povolení předmětné stavby, nemůže mít žalobkyně postavení účastníka řízení, neboť stavba byla již odpojena od soustavy napojené na dálkový teplovodní systém v jejím vlastnictví. Vzhledem k této skutečnosti nemohou být práva žalobkyně dodatečným povolením předmětné stavby přímo dotčena. Rozhodnutím ze dne 5. 5. 2010 pak stavební úřad stavební úpravy pro změnu vytápění, Na Vršku 2, č. p. 3921, Jablonec nad Nisou dodatečně povolil. Proti usnesení, že žalobkyně není účastníkem správního řízení ve věci vydání dodatečného povolení na předmětnou stavbu, si žalobkyně podala dne 7. 5. 2010 odvolání, ve kterém argumentovala obdobně jako v žalobě. O podaném odvolání rozhodl žalovaný tak, že je zamítl a usnesení stavebního úřadu sp. zn. 396/2010/SÚ/Fa, č.j. 38351/2010 ze dne 21. 4. 2010 potvrdil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobkyně nemohla být účastníkem řízení, především z důvodu nesplnění hmotně právních podmínek pro její vymezení za účastníka řízení.Uvedl, že v době vydání usnesení dne 21. 4. 2010, jakož i v době podání odvolání dne 7. 5. 2010 žalobkyně nesplňovala podmínky dle ust. § 27 odst. 2 správního řádu, které stanoví, že postavení účastníka řízení náleží osobě, která by byla, anebo alespoň reálně by mohla být přímo dotčena na svých právech předmětem projednávané věci. Žalovaný zdůraznil přímou dotčenost na právech a dále to, že se daná problematika posuzuje ve vztahu ke skutkovým okolnostem daného případu ke dni vydání rozhodnutí. Žalovaný dospěl k závěru, že vlastnická práva žalobkyně nemohla být vydáním dodatečného povolení na předmětnou stavbu dne 5. 5. 2010 dotčena, protože z protokolu z kontrolní prohlídky ze dne 16. 4. 2010, vyplývá, že po uplynutí výpovědní lhůty ke dni 1. 4. 2010 ve věci výpovědi dodávky tepla, provedla žalobkyně téhož dne fyzické odpojení a současně demontáž svého zařízení v bytovém domě č.p. 3921, Na Vršku 2 v Jablonci n.N. Tímto je dle žalovaného jednoznačně dokladováno, že žalobkyně nesplňovala podmínky pro její určení za účastníka řízení. Za přímo dotčená práva, jež by mohla zakládat účastenství na řízení, nelze dle žalovaného v žádném případě považovat skutečnost, že žalobkyně měla ke stavbě, jíž se týká předmět řízení, v minulosti smluvní vztah (dodávka tepla), který však byl vypovězen a tím byl již ukončen.

Dne 26. 1. 2011 proběhlo ve věci ústní jednání při kterém žalobkyně i žalovaný setrvali na svých stanoviscích. Žalobkyně opakovaně požádala o provedení důkazu protokolem z kontrolní prohlídky dne 7. 10. 2010 a navíc navrhovala, aby si soud od stavebního úřadu vyžádal sdělení o stavu rozvodného zařízení v předmětném domě.

Podanou žalobu soud projednal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Napadené rozhodnutí a rozhodnutí mu předcházející soud přezkoumal v mezích žalobních bodů, vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Žalobkyně se svým žalobním návrhem domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, jež potvrdilo rozhodnutí stavebního úřadu o tom, že žalobkyně není účastníkem správního řízení ve věci vydání dodatečného povolení stavby na stavební úpravy pro změnu vytápění, Na Vršku 2, č. p. 3921, Jablonec nad Nisou, neboť v jejím případě nebylo shledáno přímé dotčení jejích věcných práv.

Soud nejprve konstatuje, že stavební úřad s žalobkyní jednal od zahájení řízení o dodatečném povolení stavby jako s účastníkem řízení. Usnesení o tom, že žalobkyně není účastníkem předmětného správního řízení vydal poté, co kontrolní prohlídkou dne 16. 4. 2010 zjistil, že v domě č.p. 3921 bylo provedeno přepojení rozvodů tepla na nově vybudované technologické zařízení CZT umístěné v I. podzemním podlaží objektu, a že dne 1. 4. 2010 bylo provedeno odpojení od stávající předávací stanice tepla a rozvodů tepla, napojených na dálkový teplovodní systém ve vlastnictví žalobkyně.

Kdo je účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby, stavební zákon výslovně neupravuje. Soudu je znám rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, č.j. 1 As 80, 2008-68, v němž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že vzhledem ke znění § 129 odst. 3 stavebního zákona, který odkazuje pouze na ustanovení § 111 – 115 tohoto zákona, se k vymezení účastníků řízení o dodatečném povolení stavby užije definice účastníků řízení dle § 27 správního řádu. S tímto názorem však lze podle krajského soudu souhlasit pouze tam, kde stavební zákon jako speciální právní předpis vůči správnímu řádu neobsahuje vlastní vymezení okruhu účastníků pro určitý druh řízení podle stavebního zákona. Pokud se v řízení o dodatečném povolení stavby dodatečně povoluje stavba – stavební úpravy, které byly provedeny bez stavebního povolení vydaného ve stavebním řízení dle § 109 – 118 stavebního zákona, není zde důvod, aby okruh účastků nebyl stejný jako v řízení stavebním. Pokud zákonodárce v § 109 stavebního zákona speciálně oproti obecné definici účastníků správního řízení dle § 27 správního řádu vymezuje taxativně, kdo je účastníkem stavebního řízení, je třeba toto ustanovení analogicky použít i na vymezení okruhu účastníků řízení o dodatečném povolení stavby dle § 129 odst. 3 stavebního zákona za předpokladu, že předmětem takového řízení je stavba – stavební úpravy provedené bez předchozího stavebního povolení vydaného stavebním úřadem ve stavebním řízení. Správnost tohoto výkladu dle názoru soudu potvrzuje i skutečnost, ž ev řízení o dodatečném povolení stavby se podle § 129 odst. 3 stavebního zákona použije také ustanovení § 114 odst. 1 stavebního zákona, které zužuje okruh námitek účastníků stavebního řízení jen na ty námitky, kterými se účastník řízení současně dovolává přímého dotčení svých v daném ustanovení jasně vymezených práv.

Podle § 109 odst. 1 stavebního zákona je účastníkem stavebního řízení: a) stavebník, b) vlastník stavby, na níž má být provedena změna či udržovací práce, není-li stavebníkem, nejde-li o případ uvedený v písmenu g),

c) vlastník pozemku, na kterém má být stavba prováděna, není-li stavebníkem, d) vlastník stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, a ten, kdo má k tomuto pozemku nebo stavbě právo odpovídající věcnému břemenu, mohou-li být jejich práva navrhovanou stavbou přímo dotčena,

e) vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno,

f) ten, kdo má k sousednímu pozemku právo odpovídající věcnému břemenu, může-li být toto právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno,

g) společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu 35) ve stavebním řízení, které se týká domu nebo společných částí domu anebo pozemku; v případě, že společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu nemá právní subjektivitu, vlastník, jehož spoluvlastnický podíl na společných částech domu činí více než jednu polovinu.

Z uvedeného tak v případě žalobkyně připadá v úvahu účastenství v řízení o dodatečném povolení stavby – stavebních úprav dle § 109 odst. 1 písm. d) věta druhá stavebního zákona. Podle obsahu správního spisu žalobkyně není stavebníkem, není ani vlastníkem stavby, které se stavební úpravy týkají, ani sousední stavby, není ani vlastníkem pozemku ani sousedního pozemku.

Účastenství žalobkyně v řízení bylo dáno jejím právem odpovídajícím zákonnému věcnému břemeni k nemovitosti, jíž se stavební úpravy týkají. Podle § 77 odst. 6 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“) jsou vlastníci nemovitostí, v nichž je umístěno rozvodné tepelné zařízení nebo jeho část nezbytná pro dodávku třetím osobám, povinni strpět umístění a provozování tohoto zařízení s tím, že podle § 76 odst. 5 písm. b) cit. zákona má držitel licence na rozvod tepelné energie právo vstupovat a vjíždět na cizí nemovitost v souvislosti se zřizováním a provozem rozvodných zařízení. Podle 76 odst. 5 písm. d) cit. zákona má také držitel licence na rozvod tepelné energie také právo vstupovat na nemovitosti, kde jsou umístěna zařízení telekomunikací, v rozsahu a způsobem nezbytným pro výkon licencované činnosti, neboť držitel licence je oprávněn zřizovat a provozovat vlastní komunikační síť dle § 76 odst. 5 písm. g) cit. zákona. Podle přechodných ustanovení energetického zákona (§ 98 odst. 4 cit. zákona) zůstávají nedotčena oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla před účinností tohoto zákona. Stejná oprávnění měl dodavatel i podle § 9 odst. 11 dříve účinného zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci. Tento zákon také obsahoval obdobné přechodné ustanovení (§ 45 odst. 3 cit. zákona) ohledně nedotčení oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla před účinností tohoto zákona. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyni svědčí právo odpovídající zákonnému věcnému břemeni strpění přístupu k domu č.p. 3921, které mohlo být navrhovanou stavbu – stavební úpravou přímo dotčeno. Soud zdůrazňuje, že k založení účastenství žalobce zde postačí potence dotčení práva navrhovanou stavební úpravou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, č.j. 1 As 80/2008-68, publ. Ve Sb. NSS č. 1787/2009)..

Soud považuje za nutné uvést, že § 77 odst. 5 energetického zákona sice stanoví, že změna způsobu dodávky nebo změna způsobu vytápění může být provedena pouze na základě stavebního řízení se souhlasem orgánů životního prostředí a v souladu s územní energetickou koncepcí, ale z tohoto ustanovení ani žádného dalšího ustanovení energetického zákona nelze dovodit, že by žalobkyně jako držitel licence na rozvod tepla a dosavadní dodavatel tepelné energie do budovy byla účastníkem stavebního řízení podle § 77 odst. 5 stavebního zákona z důvodu držení licence na rozvod tepla a předchozího obchodního vztahu mezi žalobkyní a odběratelem na dodávku a odběr tepelné energie. Vzhledem k výše uvedenému není správný závěr žalovaného o tom, že žalobkyně nadále není účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby, protože dne 1. 4. 2010 vypršela výpovědní doba kupní smlouvy mezi žalobkyní a odběratelem a došlo k demontáži jejího připojovacího místa CZT a tím k uvedení této technologie mimo provoz. Účastenství žalobkyně mohly správní orgány dovodit pouze na základě příslušných ustanovení stavebního zákona.

Soud při svém rozhodnutí nemohl přihlížet k obsahu protokolu z kontrolní prohlídky konané dne 4. 2. 2010. Tímto protokolem je ze strany žalovaného argumentováno poprvé až ve vyjádření k žalobě a tento protokol také není součástí správního spisu. Stejně tak soud nepřihlížel ani k obsahu protokolu z kontrolní prohlídky konané dne 7. 10. 2010, neboť proběhla až několik měsíců po vydání napadeného rozhodnutí. Předmětem soudního přezkumu je samotné správní rozhodnutí, přičemž nedostatky jeho odůvodnění nemohou být sanovány cestou podávání vyjádření v soudním řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003-58, dostupný na www.nssoud.cz).

Jakkoli řízení o postavení účastníka řízení podle stavebního zákona a podle správního řádu má svá nezaměnitelná specifika, v obecné rovině je nepochybně třeba řešit stejné okruhy otázek. Soud proto při hodnocení postavení žalobkyně jako účastníka řízení o dodatečném povolené stavby odkazuje také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. 2 As 12/2008-63 (dostupný na www.nssoud.cz), ve kterém Nejvyšší správní soud upozornil, že „dokazování v řízení vedeném dle § 14 správního řádu (či nově dle § 28 odst. 1 správního řádu z roku 2004) musí mít nutně své limity, neboť nelze připustit, aby jím bylo fakticky prováděno dokazování, které by mělo být součástí samotného meritorního řízení. … Nejvyšší správní soud je … toho názoru, že za situace, kdy by takové dokazování mělo být obsáhlé a mělo by též blízkou souvislost s předmětem meritorního řízení, pak by bylo na místě takovou osobu účastníkem řízení (preventivně) učinit a dokazování o možném dotčení jejích práv provést až v meritorním řízení s následným vypořádáním jejích námitek v konečném rozhodnutí. … Vždy je totiž třeba volit postup, který by vyloučil omezení jednotlivce v některém konkrétním subjektivním procesním právu, např. v nemožnosti provést zamýšlený procesní úkon (který by byl realizovatelný jen v rámci meritorního řízení), čímž by mohl být v důsledku takového znevýhodnění oproti jinému účastníku řízení zkrácen na svých hmotných právech.“

Jak bylo uvedeno shora ustanovení § 109 odst. 1 písm. d) stavebního zákona nenavazuje účastenství ve stavebním řízení (analogicky v řízení o dodatečném povolení stavby) na prokázání dotčení vlastnických práv ke stavbě na pozemku, na kterém má být stavba prováděna (eventuelně práv odpovídajících věcnému bemřenu k této stavbě nebo pozemku, na kterém má být stavba prováděna), nýbrž pouze na potenci tohoto dotčení. Z toho soud dovozuje, že odepřít osobě účastenství v konkrétním stavebním řízení (analogicky v řízení o dodatečném povolení stavby) tak lze jedině tehdy, pokud je, byť jen potence, dotčení jejích vlastnických práv zcela vyloučena, což však, jak bylo vysvětleno výše, není případ žalobkyně. K této otázce Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 80/2008-68 (dostupný na www.nssoud.cz), podrobně uvádí: „Ve správních řízeních vedených dle stavebního zákona je nezbytné, aby účastník ve svých námitkách uvedl jednak skutečnosti, na jejichž základě se domáhá účastenství v řízení, jednak samotné důvody podání námitek, tj. co vytýká záměru, o němž se vede správní řízení (srovnej § 89 odst. 3 nového stavebního zákona ve vztahu k územnímu řízení). Pokud zákon neklade žádné požadavky na formální rozlišení těchto dvou skupin tvrzení, je tomu tak dozajista i proto, že mohou být obsahově shodná. Stavební úřad je proto povinen vyhodnotit skutečnosti obsažené v námitkách účastníka řízení z toho pohledu, zda zakládají postavení této osoby coby účastníka řízení. Teprve je-li tato podmínka splněna, je stavební úřad povinen ve druhé fázi námitky projednat a rozhodnout o nich (po meritorní stránce) … Podmínkou účastenství v řízení totiž není a ani nemůže být vyhovění věcným námitkám uplatněným účastníkem. To vyplývá především ze skutečnosti, že námitky se upínají ke dvěma rozdílným otázkám (účastenství v řízení a vedle toho věcné námitky proti záměru) a že pro úspěšnost námitky vztahující se k účastenství postačuje potence dotčení práva, kdežto pro úspěšnost věcné námitky je rozhodující reálnost zásahu do práv účastníka.… Účastenství tedy obstojí samo o sobě, bez toho, aby následně muselo vést k rozhodnutí pro účastníka příznivému.

Ze shora uvedených důvodů soud zrušil napadené rozhodnutí pro nezákonnost dle § 78 odst. 1 s.ř.s. Soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Soud ve věci rozhodl při jednání, při kterém zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování protokolem z kontrolní prohlídky konané dne 7. 10. 2010 i její návrh na zjištění stavu rozvodného zařízení v předmětném domě, protože se jednalo o důkazy pro rozhodnutí soudu zcela nadbytečné.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., dle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně, a má proto proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které důvodně vynaložila.

Soud žalovanému uložil uhradit náklady řízení důvodně vynaložené žalobkyní, za něž považoval v souladu s § 57 odst. 1 s. ř. s. zaplacený soudní poplatek (2 000,- Kč) a odměnu zástupce žalobkyně (plná moc k zastupování žalobkyně v řízení před správním soudem v dané věci je ze dne 15. 12. 2010), včetně jeho hotových výdajů. Výše odměny zástupce byla stanovena v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. za použití vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení § 11 odst. 1 písm. a) a účast na nařízeném jednání 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu; každý z úkonů v tarifní hodnotě 2 100,- Kč za jeden úkon podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. f) advokátního tarifu. Odměnu zástupce žalobkyně soud navýšil o dva režijní paušály v hodnotě 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Celkem tedy činí odměna za zastoupení 4 800,- Kč. Soud ji dále zvýšil o 960 Kč, což je částka odpovídající dani, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést jakožto plátce daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Žalovaný je tedy povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně celkovou částku ve výši 7 760,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto usnesení, k Nejvyššímu správnímu soudu, prostřednictvím soudu podepsaného, písemně, trojmo.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s.ř.s. zastoupen advokátem.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s., dle § 106 odst. 1 s.ř.s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

Kasační stížnost nemá odkladný účinek. Jiné opravné prostředky nejsou přípustné.

V Liberci dne 26. ledna 2011

Mgr. Karel Kostelecký, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru