Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

59 A 6/2013 - 46Rozsudek KSLB ze dne 25.10.2013


přidejte vlastní popisek

59A 6/2013-46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karla Kosteleckého a Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. v právní věci žalobce: VST, s.r.o., IČ XX, se sídlem XX, právně zastoupeného JUDr. Radoslavem Bolfem, advokátem se sídlem Fibichova 218, Mělník, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/2, P.O. BOX 9, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2012, č. j. 612/2012-120-STSP/2,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 8. 11. 2012, č. j. 612/2012-120-STSP/2 se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 17. 10. 2012, č. j. OD/1310/2011-15/66/Ap, sp. zn. KULK 67174/2012. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 60 000 Kč za správní delikt podle § 42b odst. 1, písm. r), s), zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) spolu s povinností nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

Žalobce zásadně nesouhlasí s tím, že je za spáchaný správní delikt zodpovědný. Namítá, že v inkriminované době nebyl provozovatelem předmětných vozidel on, ale společnost XX. IČ XX, se sídlem XX, a to na základě smluv o dlouhodobém pronájmu vozidel, které byly oběma správním orgánům doručeny jako důkazy. Tato společnost byla zmocněna k provozování pronajatých vozidel vlastním jménem a byla tak provozovatelem vozidla ve smyslu § 2 písm. b), zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) a odpovídala tedy Pokračování
2
59A 6/2013

za technický stav a provoz vozidla. Dále žalobce namítá, že ke dni podání žaloby nebylo jeho právnímu zástupci napadené rozhodnutí doručeno, ačkoli byl žalobce v právním řízení zastoupen na základě plné moci. Navrhuje proto, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný setrval na závěrech přijatých v napadeném rozhodnutí a navrhl žalobu zamítnout.

Z předloženého správního spisu soud ověřil skutečnosti rozhodné pro posouzení projednávané věci.

Odbor dopravy a silničního hospodářství Krajského úřadu Libereckého kraje (dále jen ,,krajský úřad“) obdržel od Celního úřadu Liberec a od Centra služeb pro silniční dopravu, s. p. o. postoupení podezření ze spáchání pěti správních deliktů (překročení největší povolené hmotnosti trojnápravy stanovené vyhláškou č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích).

Dne 3. 9. 2012 bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení řízení. Žalobce reagoval podáním doručeným krajskému úřadu dne 7. 9. 2012, ve kterém uvedl, že kontrolovaná vozidla má v dlouhodobém nájmu společnost XX a žalobce tak není provozovatelem těchto vozidel. Svoje tvrzení doložil nájemními smlouvami.

Krajský úřad si u kontrolovaných jízdních souprav vyžádal výpis z registru vozidel, který mu byl dne 1. 10. 2012 zaslán Magistrátem hlavního města Prahy, odborem dopravně správních agend pod č. j. S-MHMP 1184086/2012.

Krajský úřad posoudil překročení zákonem povolených limitů ve všech případech jako naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 42b odst. 1, písm. r), s) zákona o pozemních komunikacích a rozhodnutím ze dne 17. 10. 2012, č. j. OD/1310/2011-15/66/Ap, sp. zn. KULK 67174/2012 uložil žalobci za tento správní delikt pokutu ve výši 60 000 Kč spolu s povinností nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. V rozhodnutí uvedl, že při svém rozhodování vycházel především z výpisu z registru vozidel, jímž je doloženo, že žalobce byl v rozhodné době provozovatelem kontrolovaných vozidel. Dále zdůraznil, že uzavření smluvního vztahu provozovatele s jinou společností není v tomto správním řízení vedeném podle zákona o pozemních komunikacích rozhodné.

Dne 24. 10. 2012 bylo krajskému úřadu doručeno odvolání žalobce. Žalobce nesouhlasil s uložením pokuty spolu s povinností uhradit náklady řízení. Znovu poukázal na předložené nájemní smlouvy na uvedená vozidla a především na dikci § 2 písm. b) zákona o silničním provozu, dle kterého není žalobce provozovatelem vozidla, neboť zmocnil jiného k jeho provozování.

O podaném odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17. 10. 2012 č. j. OD/1310/2011-15/66/Ap, sp. zn. KULK67174/2012 potvrdil a odvolání žalobce zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že sporným se v daném případě jeví užití legislativně technické zkratky ,,provozovatel vozidla“ v § 2, písm. b) zákona o silničním provozu. Jakkoliv by se dle žalovaného v daném případě mohlo Pokračování
3
59A 6/2013

zdát, že „provozovatel vozidla“ ve smyslu zákona o pozemních komunikacích je totožný s „provozovatelem vozidla“ dle zákona o silničním provozu, je nutné brát ohled nejen na úvodní vymezení legislativních zkratek dle silničního zákona, ale také argumenty racionální právní úpravy. Dle žalovaného je již z formálně systematického výkladu zákona o silničním provozu zřejmé, že když v § 2 tohoto zákona zákonodárce vymezoval základní pojmy ,,pro účely tohoto zákona“, je povinností orgánů veřejné moci vykládat je pouze pro účely tohoto zákona. S tím úzce souvisí i úprava zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o podmínkách provozu“), který zákon o silničním provozu provádí a je tak vůči němu ve vztahu speciality. Zákon o podmínkách provozu definuje v § 2 odst. 16 provozovatele vozidla také, tentokrát nikoli pouze pro účely tohoto zákona, a zároveň stanoví v § 4 podmínky, které je nutné splnit k tomu, aby takový provozovatel byl zapsán v registru silničních vozidel. I z toho je dle žalovaného zřejmé, že definice provozovatele vozidla dle zákona o silničním provozu platí pouze pro účely zákona o silničním provozu. Pokud zákon o pozemních komunikacích užívá pojmů provozovatel vozidla, jeví se dle žalovaného rozumné vykládat tento pojem ve světle zákona o podmínkách provozu, protože jinak by se jeho ustanovení (ohledně provozovatele vozidla a registru silničních vozidel vůbec) stala prakticky neaplikovatelnými. Kterýkoliv subjekt práva by totiž mohl smluvně vyloučit své povinnosti, vyplývající mu jako provozovateli vozidla ze zákona o podmínkách provozu a dalších zákonů. Při postupu podle zákona o podmínkách provozu dle žalovaného nedošlo k převodu práv a povinností na společnost XX. a nebyly tak splněny podmínky k zapsání do registru silničních vozidel. Případná odpovědnost nájemce je soukromoprávní záležitostí. Žalovaný proto uzavřel, že krajský úřad postupoval správně, když jednání subsumoval jako porušení § 15 odst. 1, písm. e) vyhlášky č. 341/2002 Sb., a konstatoval naplnění skutkových podstat správního deliktu dle § 42b odst. 1, písm. r), s) zákona o pozemních komunikacích. Ve všech případech totiž žalobce provozoval nebo dovolil, umožnil provozovat vozidla, která překročila při nízkorychlostním kontrolním vážení hodnoty stanovené vyhláškou č. 341/2002 Sb.

Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s. v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních námitek dle § 75 odst. 2 s. ř. s., kterým je soud v duchu dispoziční zásady vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s.

Dle § 42b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích ve znění platném pro projednávanou věc „se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím že: r) jako provozovatel vozidla provozuje vozidlo, které překročí při nízkorychlostním anebo vysokorychlostním kontrolním vážení hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem, s) jako provozovatel vozidla přikáže, dovolí, svěří nebo umožní řízení vozidla, jehož hmotnost převyšuje hodnoty stanovené podle zvláštního právního předpisu“.

Předmětem sporu v dané věci je definice pojmu „provozovatel vozidla“ dle zákona o pozemních komunikacích, podle něhož byla žalobci uložena pokuta za správní delikt. Skutkové okolnosti sporné nejsou, je však třeba odpovědět na otázku, kdo je za spáchaný správní delikt odpovědný. Zákon o pozemních komunikacích definici pojmu „provozovatel vozidla“ neobsahuje.

Pokračování
4
59A 6/2013

Žalobce odkazuje na úpravu obsaženou v § 2 písm. b) zákona o silničním provozu, který ve znění platném pro projednávanou věc „pro účely tohoto zákona provozovatelem vozidla rozumí vlastníka vozidla nebo jinou fyzickou nebo právnickou osobu zmocněnou vlastníkem k provozování vozidla vlastním jménem“. Zde je však nutné souhlasit s žalovaným, že zákon o silničním provozu tento pojem vymezuje jen pro účely tohoto zákona a nelze ho použít pro výklad pojmu provozovatel vozidla v zákoně o pozemních komunikacích.

Je proto nutné, jak správně dovodil žalovaný, použít definici provozovatele vozidla obsaženou v zákoně o podmínkách provozu, který řeší registr silničních vozidel a zápisy do tohoto registru a který je vůči zákonu o silničním provozu ve vztahu speciality. Podle § 2 odst. 16 zákona o podmínkách provozu ve znění platném pro projednávanou věc „se provozovatelem silničního vozidla registrovaného v registru silničních vozidel České republiky rozumí fyzická osoba s místem trvalého pobytu nebo s místem povoleného pobytu v České republice nebo právnická osoba se sídlem v České republice, která vlastním jménem provozuje silniční vozidlo a je současně vlastníkem silničního vozidla a nebo je vlastníkem silničního vozidla oprávněna k provozování silničního vozidla“. Dle § 4 odst. 1 věty prvé téhož zákona „je registr silničních vozidel evidencí silničních motorových vozidel, přípojných vozidel a provozovatelů těchto vozidel“. Dle § 4 odst. 4 téhož zákona „se do registru silničních vozidel (mimo jiné) zapisuje a) vlastník, b) provozovatel, není-li současně vlastníkem.“ Provozovatelem vozidla podle tohoto zákona, i podle zákona o pozemních komunikacích tak není ten, kdo vozidlo reálně provozuje, ale ten, kdo je zapsán podle § 4 odst. 4 zákona o podmínkách provozu v registru silničních vozidel jako vlastník, resp. provozovatel předmětných vozidel, což je v projednávané věci žalobce. Případná odpovědnost nájemce je soukromoprávní záležitostí.

Pokud žalobce namítá, že napadené rozhodnutí mělo být doručováno právnímu zástupci, který ho v řízení před správními orgány zastupoval, lze s ním souhlasit. Chybný postup žalovaného, který doručil napadené rozhodnutí přímo žalobci, se však právního postavení žalobce nijak negativně nedotkl.

Lze tedy uzavřít, že na základě přezkoumání v rámci žalobních bodů nebylo shledáno napadené rozhodnutí nezákonné, netrpí ani vadami, pro které by je soud musel zrušit z úřední povinnosti, soud proto žalobu jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, rozhodoval přitom podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, když žalobce ani žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřili s tímto postupem soudu nesouhlas.

Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. věta prvá má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci byl úspěšný žalovaný správní orgán, ten však náhradu nákladů nepožadoval, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Pokračování
5
59A 6/2013

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Liberci dne 25. října 2013

Mgr. Lucie Trejbalová,

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru