Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

59 A 46/2011 - 156Rozsudek KSLB ze dne 21.03.2013


přidejte vlastní popisek

59A 46/2011-156

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Karla Kosteleckého a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. v právní věci žalobce: m. a.s, se sídlem xx, zastoupeného advokátem JUDr. Tomášem Vymazalem z advokátní kanceláře, se sídlem Wellnerova č.1322/3C, Olomouc, proti žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje, se sídlem U Jezu č.642/2a, Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného čj. KULK 38123/2011/ODL/32 ze dne 19.5.2011,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje čj. KULK 38123/2011/ODL/32 ze dne 19.5.2011 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje se ukládá povinnost zaplatit žalobci : m., a.s. náklady řízení v celkové výši 10.712 ,-Kč, a to do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Tomáše Vymazala.

Odůvodnění:

Krajský úřad svým ve výroku rozsudku označeným rozhodnutím ze dne 20.7.2011 rozhodl o odvolání žalobce směřující proti platebnímu výměru Městského úřadu Jablonec n/N č. 4/2011 ze dne 1.4.2011 čj. 38239/2011, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Zmíněným platebním výměrem uložil městský úřad žalobci zaplatit neuhrazenou částku místního poplatku za III. a IV. čtvrtletí roku 2010 ve výši 9.568,-Kč s tím, že navýšil neuhrazenou část poplatku o 9.568,-Kč, tudíž celkem je žalobce povinen zaplatit 19.136,-Kč. Podstatou rozhodování v této správní právní věci bylo hrazení místního poplatku za provoz jiného technického zařízení. V odůvodnění svého zamítavého rozhodnutí se žalovaný zabývá odvolacími důvody s tím, že je neshledal důvodnými. Poté poukazuje s příslušným odůvodněním na svůj právní názor, vyplývající zejména i z ust. § 1 a 2) z.č. 202/1990 Sb., o loteriích, a to i s přihlédnutím k § 4 téhož zákona. Poté i s poukazem na užité výkladové Pokračování
2
59A 46/2011

metody zaujímá právní názor k pojmu „ jiné technické herní zařízení“ s tím, že smysl tohoto pojmu je nutno vyložit v souladu se smyslem zákonné úpravy. Proto žalovaný shledal napadený platební výměr správným a odvolání nedůvodné.

Žalobce ve své včas podané žalobě oponuje jak rozhodnutí žalovaného tak i rozhodnutí jemu bezprostředně předcházejícímu s tím, že jsou nezákonná a navrhuje, aby soud obě rozhodnutí zrušil. Dále požaduje náhradu nákladů řízení v celkové výši 10.640,-Kč, když jednotlivé položky rozvádí. Platební výměr je nezákonný, neboť k placení poplatku nebyl povinen, protože dle zákona o místních poplatcích ve spojení se zákonem o loteriích nelze v případě koncového interaktivního videoloterijního terminálu, jako součásti centrálního loterijního systému, tento místní poplatek vůbec stanovit a vybírat. Zákon o loteriích totiž Ministerstvu financí umožňuje povolovat i loterie a jiné podobné hry, které nejsou upraveny v tomto zákoně v části první až čtvrté, ale neumožnuje mu povolovat „jiná technická herní zařízení“. Má-li tedy být provozování „jiného technického herního zařízení“ zpoplatněno, musí zákon o loteriích stanovit, že Ministerstvo financí vydává povolení k provozování takového zařízení. Ustanovení § 10a zákona o místních poplatcích upravuje možnost obcí stanovit obecně závaznou vyhláškou „místní poplatek za provozované jiné technické zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu“, ale Ministerstvo financí postrádá pravomoc i působnost k vydání takového povolení. Tím pádem neexistuje žádné zařízení, které by výše uvedené podmínky ustanovení § 10a zákona o místních poplatcích splňovalo, a vybírání místního poplatku za takové zařízení je v rozporu se zákonem. Žalovaný vykládá pojem „jiné technické zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu“ rozšiřujícím způsobem. Tzv. „koncová zařízení“ jsou Ministerstvem financí pouze schvalována, nikoliv povolována, a proto za ně místní poplatek nemůže být s ohledem na znění ustanovení § 10a zákona o místních poplatcích vyžadován, neboť předpokladem takového postupu je, aby zařízení bylo Ministerstvem financí povoleno. V povoleních Ministerstva financí se konstatuje, že provozování loterie nebo jiné podobné hry bude prováděno prostřednictvím „centrálního loterijního systému“, kdy jde o funkčně neoddělitelné zařízení (celek), kterým je elektronický systém tvořený centrální řídící jednotkou, místními kontrolními jednotkami a neomezeným počtem připojených koncových interaktivních videoloterijních terminálů. Interaktivní videoloterijní terminál je tak pouze jednou z částí „centrálního loterijního systému“, a nemůže být proto zařazen pod pojem „jiné technické herní zařízení“, neboť slouží pouze jako zobrazovací jednotka „centrálního loterijního systému“, v rámci kterého dochází k vygenerování výhry či prohry a který je umístěn jinde, než koncový videoloterijní terminál. Poukazuje-li žalovaný na nález Ústavního soudu sp.zn: Pl. ÚS 29/10 ze dne 14.6.2011, pak není takový odkaz případný, protože Ústavní soud otázkou zpoplatnění interaktivních videoloterijních terminálů vůbec v daném řízení nezabýval. Předmětem tohoto řízení byl jen rozsah oprávnění obcí stanovit vyhláškou místa, na nichž lze koncová zařízení provozovat. Jen na okraj žalobce zmiňuje, že vyhláška nyní již statutárního města Jablonec n/N nesplňuje požadavky určitosti a srozumitelnosti, když upravuje některé záležitosti odlišně od zákona. Měl být proto podán Ministerstvu vnitra návrh na pozastavení účinnosti vyhlášky, a poté popř. předložena k posouzení Ústavnímu soudu. Zásadní vadou je ale skutečnost, že byl uznán povinným platit místní poplatky od 9.7.2010, ačkoli vyhláška č.3/2010 nabyla účinnosti až 13.7.2010, jak lze ověřit z data jejího vyvěšení na úřední desku. Počet odečtených dnů v měsíci červenci 2010 má být správně 13 a nikoli jen 8, jak je uvedeno v platebním výměru. K této vadě ale žalovaný nepřihlédl. Správce daně měl postupovat podle § 89 z.č.280/2009 Sb. (daňového řádu), a když žalobce uplatnil svoje Pokračování
3
59A 46/2011

výhrady, měl mít nesporně zato, že o výši poplatku jsou pochybnosti a měl žalobce vyzvat k jejich odstranění. To ale neučinil a žalovaný jeho nesprávný postup aproboval. Vada řízení spočívá i v tom, že žalovaný ponechal bez povšimnutí neodůvodnění navýšení poplatku o 100%. I v takovém případě se jedná o správní uvážení a je povinností správního orgánu, aby svůj závěr o tom, proč k navýšení došlo, řádně odůvodnil způsobem, který by byl přezkoumatelný. Dále poukazuje i na Metodický pokyn Ministerstva financí ČR čj. 34/21919/2011, který sice upravuje správní poplatky, ale lze jen aplikovat i na místní poplatky. Následně v rozsáhlém rozboru, doplněném přílohami, namítá protiústavnost procesu přijetí novely z.č. 565/1990 Sb., provedené z.č.183/2010 Sb.

Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Poté, co připomíná dosavadní průběh řízení o platebním výměru. Setrval na svých právních názorech, rozvedených v napadeném rozhodnut v reakci na uplatněné žalobní body. Z.č.183/2010 Sb. je normou účinnou a správní orgány jsou povinny jej respektovat při svém rozhodování. Pro správce poplatku je rozhodující pouze to, zda 1/ existuje zákon, který místní poplatek za „jiné technické herní zařízení“ umožňuje zavést (§ 10a zákona o místních poplatcích), 2/ zda existuje obecně závazná vyhláška vydaná na základě zákonného zmocnění a 3/ zda bylo „jiné technické herní zařízení“ Ministerstvem financí povoleno (§ 50 odst. 3 zákona o loteriích). Pokud jsou tyto předpoklady splněny, je poplatník povinen poplatek uhradit

Podle ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. se může žalobou domáhat zrušení rozhodnutí ten, kdo tvrdí, že jím byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Podle ustanovení § 72 odst. 1 s.ř.s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení. Žaloba tedy byla podána osobou oprávněnou (aktivně legitimovanou) a byla podána včas.

Ve vztahu k žalobním námitkám je třeba vypořádat se nejdříve s existencí obecně závazné vyhlášky města Jablonce n/N č. 3/2010 z 24.6.2010. Ta byla přijata zákonem předvídaným způsobem, z dikce této vyhlášky i z úřední činnosti soudu je ověřeno, že nabyla účinnosti dne 9.7.2010 a nikoli až 13.7.2010, jak tvrdí žalobce. Po stránce formální musí soud oponovat žalobcově právnímu názoru o nejasnosti legislativní úpravy této vyhlášky. Jak naopak z dikce vyhlášky vyplývá, obec při jejím formulování vycházela ze zákonné dikce, v záhlaví také patřičné normy výslovně zmiňuje a při formulování podmínek, na základě kterých je místní poplatek zaveden, užívá pojmů ve shodě se zákonem. Přesně a bez možnosti jiného výkladu zejména stanovuje: a) co je předmětem zdanění a v jakém rozsahu, b) kdy vzniká a zaniká poplatková povinnost vč. ohlašovací povinnosti a c) sazbu poplatku, jeho splatnost a řešení otázky navýšení poplatku. Ostatně skutečnost, že formulace vyhlášky reálně nepřipouštěla „více“ možností výkladu, vyplývá z tohoto, že sám žalobce svou poplatkovou povinnost řádně v souladu s vyhláškou splnil.

Soud v souladu s ustanovením § 75 odst. 1 s.ř.s. předestírá, že při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přestože je soudu známo schválení zákona č. 300/2011 Sb., jímž se mění mj. zákon o loteriích, jakož i zákon o místních poplatcích, bude primárně vycházet ze znění dotčených předpisů v době, kdy bylo rozhodnutí správcem poplatku vydáno a žalovaným v rámci odvolacího správního řízení přezkoumáváno. Podpůrně však soud ve své argumentaci Pokračování
4
59A 46/2011

zohlední rovněž skutečnost, že tyto předpisy byly v mezidobí ve vztahu k právě projednávané věci novelizovány.

Stanovení poplatků patří do samostatné působnosti obce (§ 14 odst. 1 zákona o místních poplatcích) a obec je zavede obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví podrobnosti jejich vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu poplatku, vznik a zánik poplatkové povinnosti, lhůty pro plnění ohlašovací povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků (§ 14 odst. 2 téhož zákona). Poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podléhá každý povolený hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení a platí jej jeho provozovatel s tím, že sazba poplatku za každý výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení na tři měsíce může činit částku od 1000 Kč do 5000 Kč (§ 10a tamtéž). Soud shledal, že obec vydala obecně závaznou vyhlášku v rámci zákonného zmocnění v ustanovení § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích a v souladu s ním.

Pokud se týká poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu, pak oprávnění takový poplatek vybírat je obcím přiznáno v ustanovení § 1 písm. g) zákona o místních poplatcích. V případě „jiného právního předpisu“ uvedeného v tomto ustanovení odkazuje poznámka pod čarou č. 15 na zákon o loteriích. Byť poznámky pod čarou nemají normativní povahu, slouží přinejmenším jako určité interpretační pomůcky při aplikaci konkrétních právních předpisů. Podle ustanovení § 50 odst. 3 zákona o loteriích může Ministerstvo financí povolovat i loterie a jiné podobné hry, které nejsou uvedeny v části první až čtvrté tohoto zákona, s tím, že v povolení budou všechny podmínky provozování podrobně stanoveny a použije přitom přiměřeně ustanovení části první až čtvrté zákona.

Jádro sporu tak v této věci představuje pojem „jiné technické herní zařízení povolované Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu“ v ustanovení § 1 písm. g) zákona o místních poplatcích. Podle žalobce za prvé takové zařízení vůbec nepodléhá zpoplatnění místním poplatkem, neboť chybí kompetence Ministerstva financí takové zařízení povolit a není tak naplněn předpoklad povolení tohoto zařízení Ministerstvem financí. Za druhé pak jím provozovaná, resp. jemu povolená loterie nebo jiná podobná hra založená na principu centrálního loterijního systému sestávajícího z centrální řídící jednotky, místních kontrolních jednotek a připojených koncových interaktivních videoloterijních terminálů vůbec není „jiným technickým herním zařízením“ ve smyslu ustanovení § 1 písm. g) zákona o místních poplatcích. S tím soud nesouhlasí, neboť za „jiné technické herní zařízení“ je ve smyslu zákona o loteriích třeba rozumět takové technické zařízení odlišné od výherního hracího přístroje podle ustanovení § 17 zákona o loteriích, které je funkčně nedělitelné a slouží k realizaci loterie nebo jiné podobné hry ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 tohoto zákona.

Není pochyb o tom, že povolení udělené Ministerstvem financí žalobci je povolením podle ustanovení § 50 odst. 3 zákona o loteriích, tzn. povolením loterie a jiné podobné hry, O provozované žalobcem na území obce. V povolení je dokonce uveden také způsob provozování této hry, tj. centrální loterijní systém s centrální řídící jednotkou, místními kontrolními jednotkami a připojenými koncovými terminály. Z hlediska poplatkové povinnosti ve vztahu k zákonu o místních poplatcích je však nerozhodné, na jakém principu či prostřednictvím čeho je povolená loterie provozována.

Pokračování
5
59A 46/2011

Soud proto souhlasí s názorem žalovaného, že není možné směšovat pojem „loterie a jiná podobná hra“ s pojmem „zařízení“, na němž je tato hra provozována. V rámci druhů loterií a jiných podobných her totiž převažují tzv. technické hry, jejichž provozování je přímo spojeno s technickým zařízením sloužícím k provozu této hry a toto je také v jednotlivých povoleních specifikováno. Jedná se o loterie a jiné podobné hry neupravené v části první až čtvrté zákona o loteriích a povolované Ministerstvem financí na základě zmocnění v ustanovení § 50 odst. 3 zákona o loteriích. Do této kategorie her tak jistě patří i hry provozované prostřednictvím centrálního loterijního systému (včetně interaktivních videoloterijních terminálů), které by bez povolení herního zařízení, jež realizaci herního procesu zabezpečuje a v jehož softwaru je příslušná hra zakomponována, nebylo možno provozovat. Z pohledu funkční nedělitelnosti je nutné považovat za „jiné technické herní zařízení“ které je schopno v důsledku napojení na centrální řídící jednotku realizovat celý herní proces podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona o loteriích, a tedy za předmět místního poplatku centrální jednotku a jeden kus interaktivního videoloterijního terminálu. Lze tak jedině potvrdit, že Ministerstvo financí je oprávněno povolit loterii nebo jinou podobnou hru provozovanou prostřednictvím centrálního loterijního sytému, jak ostatně potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 14.6.2011 čj. Pl. ÚS 29/10, podle kterého „je přípustné, aby obec, pociťuje-li takovou místní potřebu, regulovala obecně závaznou vyhláškou vydanou podle § 50 odst. 4 loterijního zákona ve spojení s § 2 písm. e) téhož zákona umístění i interaktivního videoloterijního systému, případně dalších přístrojů podobných výherním hracím přístrojům, a to jako součásti širší množiny přístrojů, k jejichž provozu vydává povolení Ministerstvo financí podle § 50 odst. 3 loterijního zákona. Vydáním obecně závazné vyhlášky obec nikterak nezasahuje do vlastní rozhodovací pravomoci ministerstva, které je kompetentní v případě inominátních loterií a jiných obdobných her, tj. zařízení, která nesplňují definici podle § 17 odst. 1 loterijního zákona, avšak současně jsou těmto zařízením podobná, posoudit splnění všech požadavků vyplývajících z části první až čtvrté zákona, jak mu ostatně ukládá § 50 odst. 3 loterijního zákona.“.

Pokud Ministerstvo financí povoluje loterii nebo jinou podobnou hru neuvedenou v části první až čtvrté zákona o loteriích pak je jeho povinností vyplývající z ustanovení § 50 odst. 3 tohoto zákona přiměřeně použít ustanovení části první až čtvrté citovaného zákona. To mj. ve vztahu k obsahovým náležitostem takového povolení znamená přiměřenou aplikaci ustanovení týkajících se obsahových náležitostí povolení povolujících loterie nebo jiné hry uvedené v části první až čtvrté zákona o loteriích, včetně např. schválení herního plánu, schválení umístění (jiného technického) herního zařízení apod. Nelze proto souhlasit s žalobcem v tom směru, že Ministerstvo financí povoluje pouze provozování loterie nebo jiné podobné hry, ale nikoliv již jiného technického herního zařízení nebo jinak pojmenovaného koncového zařízení. Ministerstvo financí totiž podle ustanovení § 50 odst. 3 zákona o loteriích žalobci povolilo provozování loterie a jiné podobné hry, a to prostřednictvím centrálního loterijního systému, jenž je tvořen centrální řídící jednotkou, místními kontrolními jednotkami a připojenými koncovými interaktivními videoloterijními terminály. Jestliže tedy Ministerstvo financí povolilo provozování loterie nebo jiné podobné hry žalobcem prostřednictvím centrálního loterijního systému, argumentací a maior ad minus povolil i jednotlivé koncové interaktivní videoloterijní terminály.

Pokračování
6
59A 46/2011

V případě žalobce jsou tak splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby bylo jím provozovanou loterii nebo jinou podobnou hru možno subsumovat pod zákonnou povinnost platit místní poplatek podle ustanovení § 1 písm. g) a § 10a zákona o místních poplatcích: 1/ povolenou loterii nebo jinou podobnou hru žalobce provozuje prostřednictvím „jiného technické herního zařízení“ a 2/ „jiné technické herní zařízení“ je povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu. Žalobce splnil i ohlašovací povinnost ve vztahu ke správci poplatku.

Pokud pak jde o tvrzené námitky žalobce, je třeba nejprve zodpovědět otázku, zda by bylo ze strany žalobce hrazeno bez právního důvodu. Tak by tomu nebylo, neboť žalobce provozuje na území obce loterii nebo jinou podobnou hru povolenou Ministerstvem financí podle ustanovení § 50 odst. 3 zákona o loteriích a to prostřednictvím 40 ks koncových zařízení – interaktivních videoloterijních terminálů jako součástí centrálního loterijního systému. Poplatková povinnost mu proto mj. též v souladu s vyhláškami vznikla

Soud dále také naposledy připomíná nález Ústavního soudu ze dne 14.6.2011, v němž ústavní soud dospěl k závěru, „že charakter interaktivní videoloterijních systémů neumožňuje jejich podřazení pod úzkou definici výherního hracího přístroje podle § 17 odst. 1 loterijního zákona, neboť videoloterijní terminály jakožto koncové herní stanice, které jsou součástí širšího a složitějšího systému, jehož jádro je umístěno centrálně, postrádají vlastnost kompaktnosti, kterou vyžaduje definice obsažená v § 17 odst. 1 loterijního zákona. Avšak nic nebrání tomu, aby byly podřazeny pod širší definici podle § 2 písm. e) loterijního zákona, neboť nepochybně se jedná o zařízení výherním hracím přístrojům podobná a sloužící témuž účelu“. To plně odpovídá závěrům nejen správce poplatku a žalovaného, ale rovněž tak argumentaci prezentované v tomto rozsudku.

Pokud jde o námitky žalobce týkající se neústavnosti přijetí novely zákona o místních poplatcích provedené zákonem č. 183/2010 Sb., soud zde připomíná, že je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (Čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky). Zákon č. 183/2010 Sb. byl přijat předepsaným způsobem, byl vyhlášen ve Sbírce zákonů a je tedy součástí právního řádu České republiky. Nicméně soulad z.č.183/2010 Sb. s ústavním pořádkem zkoumal Ústavní soud, který svým nálezem sp.zn: Pl. ÚS 6/12 ze dne 9.1.2013 zamítl návrh na konstatování protiústavnosti ust. § 1, písm. g) a § 10a) z.č. 565/1990 Sb. ve znění z.č. 183/2010 Sb., in eventum, aby Ústavní soud deklaratorním výrokem konstatoval protiústavnost části třetí z.č.183/2010 Sb. Zmíněný nález je obecně závazným, byl řádně zveřejněn, a proto zdejší soud nemá důvod k tomu, aby jeho pasáže citovalo, neboť jen opakoval již řečené.

Soud ve vztahu k žalovanému rozhodnutí, ani k rozhodnutí správce poplatku neidentifikoval důvody, jež by je činily ve smyslu ustanovení § 105 daňového řádu nicotným. Správce poplatku byl k vydání rozhodnutí věcně příslušný, rozhodnutí netrpí vadami, které by jej činily vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným a rozhodnutí ani nebylo vydáno na základě jiného nicotného rozhodnutí vydaného správcem poplatku.

Soud musí také odmítnout žalobní námitku, týkající se porušení řízení v tom, že správce daně nepostupoval podle § 89 z.č.280/2009 Sb. Jak vyplývá ze z.č.565/1990 Sb., u místních poplatků se daňové přiznání či hlášení nepodává. Proto nelze zmíněné ustanovení aplikovat na Pokračování
7
59A 46/2011

řízení o místních poplatcích. Poplatník má povinnost ohlašovací a uhrazovací a správce daně činí úkony je za stavu, kdy není poplatek zaplacen včas či ve správné výši.

Obiter dictum soud odkazuje na zákon č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, mj. také zákon o místních poplatcích. Cílem uvedené novely bylo postavit najisto úpravu týkající se provozování loterií a jiných podobných her prostřednictvím centrálního loterijního systému s koncovými interaktivními videoloterijními terminály. Tím byl ostatně nepřímo potvrzen záměr zákonodárce zpoplatnit takové systému provozování loterií a jiných podobných her v souvislosti s přijetím zákona č. 183/2010 Sb., kterým byly do zákona o místních poplatcích vloženy pasáže týkající se „jiných technických herních zařízení“. Nepřímo tak jsou přijetím zákona č. 300/2011 Sb. potvrzeny i správné argumentační závěry správce poplatku a žalovaného. V konečné míře pak novela konvaliduje i s rozhodovací činnosti Ústavního soudu, zejména s ohledem na jeho nález ze dne 14.6.2011, čj. Pl. ÚS 29/10.

Zdejší soud navíc jen podpůrně zmíní novelu zákona o loteriích provedenou rovněž zákonem č. 300/2011 Sb. a účinnou od 1.1.2012, neboť tato novela přinesla mj. legislativní vymezení centrálního loterijního systému (jak jej výše obdobně vymezil soud podle dosud platné právní úpravy) prostřednictvím kterého lze provozovat sázkové hry. Nově tak bude v ustanovení § 2 písm. l) stanoveno, že funkčně nedělitelným technickým zařízením centrálního loterního systému je „elektronický systém tvořený centrální řídící jednotkou, místními kontrolními jednotkami a neomezeným počtem připojených koncových interaktivních videoloterních terminálů (dále jen „interaktivní videoloterní terminál“). Centrální řídící jednotka řídí veškeré herní procesy, losuje výsledky na základě uplatnění náhody, rozhoduje o všech výhrách a výhry okamžitě zobrazuje na interaktivním videoloterním terminálu, provádí správu vkladů vložených sázejícími a provádí veškerou administraci spojenou s průběhem hry. Centrální řídící jednotka se musí vždy nacházet na státním území České republiky. Interaktivní videoloterní terminál je obsluhován přímo sázejícím a slouží pouze jako zobrazovací jednotka centrálního loterního systému.“. Stejně tak důležitý je postup zákonodárce, kterým v nově vloženém odst. 6 ustanovení § 50 zákona o loteriích definuje provozování sázkových her, loterie nebo jiné podobné hry tak, že se jím rozumí mj. vlastní provoz interaktivních videoloterních terminálů, včetně přijímání vkladů, výplaty výher a dalších úkonů směřujících k uzavírání smluvních vztahů mezi provozovatelem a sázejícím a za provozování naopak nepovažuje řídící provozní činnost provozovatele, provoz centrálních serverů, uzavírání smluvních vztahů provozovatele a jeho smluvních partnerů, vyřizování reklamací a ostatní administrativní činnost související s provozem loterií a jiných podobných her. Je tedy zřejmé, že zákonodárce pouze potvrdil zavedenou praxi provozovatelů centrálních loterních systémů tak, aby do budoucna nevznikaly pochybnosti či neodůvodněné rozdíly ve vztahu mj. k plnění související poplatkové povinnosti.

Jak je zjevné z výše uvedeného, tyto žalobní námitky shledal soud nedůvodnými a plně se ztotožnil s právním názorem žalovaného.

Soud ale musel přisvědčit žalobní námitce, vytýkající správci daně, že aproboval odvoláním napadený platební výměr a nereagoval na skutečnost, že správce daně neodůvodnil navýšení poplatku na dvojnásobek.

Pokračování
8
59A 46/2011

Soud nezpochybňuje oprávnění správce daně navýšit poplatek podle § 11 odst. 3) z.č. 565/1990 Sb. až na trojnásobek. Zmíněné ustanovení neobsahuje žádné další podmínky, proč tak lze učinit, s výjimkou té, že správce daně může poplatek navýšit, není –li plátcem zaplacen včas a v plné výši.

V dané právní věci byl navýšen poplatek na dvojnásobek, a jak soud ověřil z odůvodnění platebního výměru, správce daně jen bez dalšího konstatuje, že poplatek byl na dvojnásobek navýšen. Žalovaný to v napadeném rozhodnutí jen bez dalšího konstatuje.

Soud proto musel z uvedeného vyvodit následující závěry. Protože zákon (ust. § 11 odst. 3 z.č. 565/1990 Sb) neukládá, že poplatek musí být navýšen v konkrétní výši, ale poskytuje jen možnost navýšení, pak je zde dán prostor pro správní uvážení, zda za stavu, kdy poplatek nebyl zaplacen včas či v plné výši: a) dojde správní orgán k závěru o nutnosti poplatek navýšit a b) o jakou částku je třeba jej navýšit. Jedná se o jakýsi druh sankce, k níž přistoupí správce daně, pokud k tomu shledá patřičné konkrétní důvody. Tyto důvody (správní uvážení o nich) ale pak musí rozvést v odůvodnění rozhodnutí. Je nutno mít na paměti, že platebním výměrem je plátce nucen vzdát se části svého majetku, což je vážný zásah do ústavního práva nedotknutelnosti vlastnického práva z důvodů jiných, než zákonných, a proto má plátce právo vědět, z jakého důvodu se tak stalo. Nejedná se o pouhou akademickou úvahu, protože z důvodu již řečených má plátce právo důvodům navýšení poplatku oponovat. Správce daně ale takto nepostupoval a žalovaný jeho postup bez dalšího aproboval. Tím žalovaný zatížil své rozhodnutí vadou, která je v řízení před soudem neodstranitelná a která je ve svých důsledcích tak vážná, že soud musí napadené rozhodnutí v té části, týkající se výše poplatku, pokládat za nepřezkoumatelné podle § 76 odst. l, písm. a) s.ř.s. Soudu proto nezbylo, než napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení žalovanému. Platební výměr nebylo nutné zrušovat, protože žalovaný jako orgán odvolací má dostatek procesních nástrojů k odstranění vady. Podle § 78 odst. 5) s.ř.s. je správní orgán vázán právním názorem, vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení náleží. Jedná se o celkem o tři úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, podání žaloby a replika) podle vyzhl.č.177/1996 Sb., dále o paušální náhradu (3x po 300,-Kč), to vše povýšeno o DPH a o 2.000,-Kč za zaplacený soudní poplatek. Celkem činí náhrada 10.712,-Kč, kterou je žalovaný povinen naplatit žalobci k rukám jeho zástupce do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

Pokračování
9
59A 46/2011

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst.1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Liberci dne 21. března 2013

Mgr. Karel Kostelecký v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Zita Frydrychová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru