Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

59 A 31/2012 - 61Rozsudek KSLB ze dne 31.10.2013

Prejudikatura

22 A 92/2010 - 26

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 As 1/2014

přidejte vlastní popisek

59A 31/2012-61

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karla Kosteleckého a JUDr. Pavla Vacka v právní věci žalobce: JTR a.s., se sídlem XX, proti žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje, se sídlem U Jezu č.64282a, Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2012, čj. OÚPSŘ 363/2011-rozh.,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 17. 1. 2012, čj. OÚPSŘ 363/2011-rozh., a usnesení Městského úřadu Jablonec nad Nisou, ze dne 3. 10. 2011, sp. zn. 1559/2011/SÚ/Fa, čj. SÚ 93313/2011, se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci, náhradu nákladů soudního řízení ve výši 3.000 Kč.

Odůvodnění:

I. [1] Shora označeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Jablonec nad Nisou, odboru stavebního a životního prostředí, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 3. 10. 2011, sp. zn. 1559/2011/SÚ/Fa, čj. SÚ 93313/2011, o tom, že žalobce není účastníkem řízení vedeného stavebním úřadem pod sp. zn. 1559/2011/SÚ/Fa ve věci dodatečného povolení stavby na: Stavební úpravy za účelem instalace nového zdroje vytápění – blokové domovní teplárny (kotelny) pro objekt XX.

[2] Žalovaný ve svém rozhodnutí konstatoval ze správního spisu stavebního úřadu, že dne 11. 2. 2011 obdržel stavební úřad žádost XX o vydání stavebního povolení na stavbu: „instalace tepelného čerpadla a plynových kotlů pro vytápění obytného dobu v XX“. Stavební úřad provedl na základě výzvy žalobce dne 31. 5. 2011 kontrolní prohlídku objektu, na které bylo zjištěno, že v objektu bylo provedeno připojení rozvodu tepla nově vybudované technologické zařízení CZT umístěné v prostorách původní prádelny. Stavební úřad dále Pokračování
2
59A 31/2012

provedl kontrolní prohlídku v prostorách určených pro objektovou předávací stanici a konstatoval, že v daném prostoru je nainstalováno stávající technologické zařízení ve vlastnictví žalobce, ze kterého byl na základě ukončení smluvního vztahu o dodávkách a odběru tepla odstraněno měření tepla. Z prostor pro objektovou předávací stanici veden pod stropem chodby kabel k nefunkčnímu čidlu měření venkovní teploty. Přípojka tepla z venkovního prostoru do objektové předávací stanice nebyla odstraněna a je uzavřena kulovými uzávěry vlastníkem zařízení, který tímto uvedl svojí technologií mimo provoz. Jelikož stavební úřad zjistil, že předmětná stavba již byla postavena, usnesením ze dne 6. 6. 2011, sp. zn. 266/20411/SÚ/Fa, čj. 59889/2011, zastavil řízení o stavební povolení předmětné stavby. Dále stavební úřad sdělením ze dne 3. 6. 2011 sdělil výsledek kontrolní prohlídky žalobci.

[3] Stavebník (XX) podal dne 12. 9. 2011 žádost o dodatečné povolení předmětné stavby. Dne 21. 9. 2011 pak stavební úřad obdržel žádost žalobce o účastenství ve stavebním řízení – v řízení o dodatečném povolení stavby v předmětné věci. Stavební úřad dne 3. 10. 2011 pod sp. zn. 1559/2011/SÚ/Fa, čj. SÚ 93313/2011, vydal usnesení o tom, že žalobce není účastníkem správního řízení vedeném stavebním úřadem pod sp. zn. 1559/2011/SÚ/Fa ve věci dodatečného povolení stavby na: Stavební úpravy za účelem instalace nového zdroje vytápění – blokové domovní teplárny (kotelny) pro objekt XX. Stavební úřad dospěl k závěru, že řízení o dodatečném povolení předmětné stavby nemůže být odvolatel postavení účastníka řízení, neboť stavba již byla odpojena od soustavy napojené dálkový teplovodní systém ve vlastnictví žalobce. Vzhledem k této skutečnosti nemohou být práva žalobce přímo dotčena.

[4] Žalovaný se s posouzením stavebního úřadu plně ztotožnil, když dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobce v době vydání usnesení dne 3. 10. 2011, jakož i v době podání odvolání ze dne 26. 10. 2011 či ke dni vydání rozhodnutí žalovaného nesplňoval a nesplňuje podmínky pro jeho vymezení jako účastníka řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu. Vlastnická práva žalobce nemohou být vydáním dodatečného povolení na předmětnou stavbu dotčena, protože došlo k odpojení dodávky tepla pomocí kulových ventilů na zařízení žalobce v předmětném bytovém domě. Podle žalovaného za přímo dotčená práva, jež by mohla zakládat účastenství na řízení, v žádném případě nelze považovat skutečnost, že žalobce měl ke stavbě, jíž se týká předmět řízení, v minulosti smluvní vztah spočívající v dodávkách tepla. Tento smluvní vztah byl vypovězen a žalobce již provedl demontáž svého připojovacího místa odmontován měření dodávek tepla a uzavřeny ventily, čímž uvedl svoji technologii mimo provoz, tj. tímto svým zařízením nedodává teplo do vnitřních rozvodů v rámci předmětných objektů. Tím realizoval práce spojené se zánikem smluvního vztahu, jeho zánik tímto žalobce plně akceptoval.

[5] Žalovaný dále zdůraznil, že vymezování účastníku řízení v řízení o žádosti o vydání dodatečného povolení stavby probíhá podle jiných ustanovení a za zcela jiné situace než standardním stavebním řízení. V řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby se neuplatňuje § 109 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), jak vyplývá z § 129 odst. 3 téhož zákona, tak i z judikatury Nejvyšší správní soudu (rozsudek ze dne 14. 9. 2011, čj. 9 As 47/2011). Na okruh účastníků řízení o žádosti dodatečné povolení stavby je třeba použít § 27 odst. 1, 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, přičemž je třeba zohledňovat aktuální stav stavby, o jejíž dodatečné povolení je žádáno. V tomto případě Pokračování
3
59A 31/2012

se jednalo o již dokončené stavební úpravy stavby, v důsledku čehož odpadá obava z možného dotčení žalobce vlastním prováděním stavby.

II. [6] Ve včas podané žalobě žalobce namítl, že rozhodnutí žalovaného i stavebního úřadu jsou nezákonná a zasahují do jeho veřejného subjektivního práva, když mu danými rozhodnutími byla odňata možnost vyjádřit se k věci samé.

[7] Žalobce je přesvědčen, že nelze přisvědčit argumentaci žalovaného ani stavebního úřadu, že odpojení zařízení žalobce jeho uvedení do klidového stavu má vliv na to, zda žalobce je nebo není účastníkem řízení. Při posuzování otázky, zda byl žalobce účastníkem řízení, mělo být výlučně posouváno, zda předmětným rozhodnutím mohl být přímo dotčen na svých právech nebo povinnostech (§ 27 odst. 2 správního řádu), resp. zda mohl být přímo dotčen navrhovanou stavbou na svých právech, pokud splňoval podmínku vlastníka stavby, resp. oprávněného z práva odpovídajícího věcnému břemenu [§ 109 odst. 1 písm. d) stavebního řádu]. Jakkoliv má žalobce za to, že otázka jeho účastenství měla být řešena podle § 109 stavebního řádu, nikoliv podle § 27 správního řádu, jak činil žalovaný, pochybení správních orgánů spočívá v tom, že nepřiznaly slovu „moci“ jeho jazykový význam, který nepředpokládá jistotu, kterou se snažili stavební úřady nalézt, ale určitou míru pravděpodobnosti. Pochybnost by přitom měla být vykládána ve prospěch účastníka. Z tvrzení žalobce bylo zřejmé, že byl vlastníkem určitého zařízení v budově, ve které byla provedena stavba bez stavebního povolení, zařízení ve vlastnictví žalobce bylo i po provedeném odpojení částečně funkční (např. signalizace poruch – úniků).

[8] Podle žalobce žalovaný vycházel z nesprávných skutkových zjištění, když konstatoval, že vlastnická práva žalobce k zařízení pro rozvod tepla jsou natolik omezena, že žalobce je již nemůže žádným způsobem realizovat. Z žádného důkazu nevyplývá, že by zařízení žalobce pro rozvod tepla bylo zcela demontováno a odstraněno, tedy že by jako věc zcela zanikla, čímž by žalobce přestal být vlastníkem věci. Žalovaný zcela pominul skutečnost, že zařízení žalobce pro rozvod tepelné energie bylo uvedeno do klidu vynuceně v důsledku nezákonného konání stavebníka, který bez stavebního povolení provedl stavbu spočívající v instalaci nového způsobu vytápění, následně provedl připojení na nový systém, při kterém byl žalobce přítomen, neboť předcházel případným škodám na svém zařízení. Práva žalobce být účastníkem řízení tak byla oslabena jenom v důsledku nezákonného postupu stavebníka. Za předpokladu, že by došlo k instalaci nového způsobu vytápění v řádném stavebním řízení, byl by žalobce vždy účastníkem řízení. Požadavky žalovaného na žalobce, aby prokázal, jak konkrétně byla přímo dotčena jeho práva či povinnosti, nebyly podle mínění žalobce namístě. Ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu ani § 109 odst. 1 písm. d) stavebního zákona nepředpokládají, že musí být v řízení bezpečně zjištěn obsah konkrétní dotčenosti určitého práva nebo povinnosti. Podle žalobce pouze postačuje, že je v řízení zjištěno, jaké právo či povinnost mohou být přímo dotčeny. Způsob, rozsah a obsah dotčení pak již musí být předmětem aktu vydaného ve věci samé, kdy tato dotčenost se může projevovat například ve stanovení podmínek, jež mají být dodrženy ve vztahu k žalobci.

[9] Žalobce je tak přesvědčen, že žalobou napadeným rozhodnutí žalovaného jsou podstatně porušena ustanovení o řízení, která způsobují nezákonnost těchto rozhodnutí, Pokračování
4
59A 31/2012

a proto žádá, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. [10] Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě setrvává na správnosti napadeného rozhodnutí a navrhuje žalobu zamítnout. Poukazuje na to, že podle § 27 odst. 2 správního řádu je účastníkem řízení jen osoba, která by mohla být rozhodnutím reálně přímo dotčena na svých právech, přičemž zdůrazňuje obsah pojmu „přímého dotčení“. Daná problematika se přitom posuzuje ve vztahu ke skutkovým okolnostem daného případu ke dni vydání rozhodnutí. Ohledně aplikace podmínek pro účastenství žalobce v řízení o dodatečném povolení stavby pak žalovaný opakuje svoji argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí. V reakci na žalobní námitky přitom upřesňuje, že v § 27 odst. 2 správního řádu nevymezuje za účastníka řízení každého nositele majetkových zpráv (vlastnictví, věcné břemeno), ale pouze subjekt přímo dotčeni na právech. Nestačí tedy pouze existence vlastnictví nebo věcného břemene. Ve vztahu k již provedeným a dodatečně povoleným stavebním úpravám není naplněna podmínka přímé dotčenosti žalobce, a to jak řešením stavby, když stavba žádným způsobem nezasahuje do stávajícího zařízení žalobce, tak ani provádění stavby, neboť stavba je již provedena a zcela dokončena.

IV. [11] Krajský soud o žalobě zahájil řízení podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo v rozsahu a z hlediska námitek žalobce; byl přitom vázán skutkovým i právním stavem v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.) Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

V. [12] V dané právní věci bylo stavební řízení (dodatečné povolení stavby) vedeno podle § 129 odst. 3 stavebního řádu. Cit. ustanovení ani žádné jiné ustanovení stavebního zákona ve znění do 31. 12. 2012, nevymezuje okruh účastníků řízení o dodatečné povolení stavby. Jak již konstatoval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 12. 2008, čj. 1 As 80/2008-68 (publ. pod č. 1787/2009 Sb. NSS, dostupné i na www.nssoud.cz): „Stavební úřad v tomto řízení postupuje s ohledem na § 129 odst. 3 nového stavebního zákona dle ustanovení § 111 až § 115, která však taktéž nevymezují okruh účastníků řízení. S ohledem na subsidiární použití správního řádu (§ 192 nového stavebního zákona) je tedy nezbytné užít definici účastníků řízení dle § 27 správního řádu.“

[13] Ačkoliv rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v individuální věci nemá bezprostřední závaznost pro spory rozhodované ve správním soudnictví před krajskými soudy, ze sjednocovací role Nejvyššího správního soudu (viz § 12 s. ř. s.) vyplývá pro krajské soudy povinnost se s právním názorem vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví zabývat a jeho argumentaci zohledňovat. Krajský soud proto v návaznosti na citovaný právní závěr obsažený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, čj. 1 As 80/2008-68 byl připraven tento následovat.

[14] Vývoj judikatury však ve vymezování účastenství podle § 129 odst. 3 stavebního zákona v návaznosti na § 109 téhož zákona zaznamenal posun, a to když Krajský soud Pokračování
5
59A 31/2012

v Ostravě ve svém rozsudku ze dne 23. 5. 2012, čj. 22 A 92/2010-26, dospěl k právnímu závěru, že: „Účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby je ten, kdo by při řádném podání žádosti o stavební povolení byl účastníkem stavebního řízení; nedostatek výslovného odkazu na § 109 stavebního zákona z roku 2006 v ustanoveních o řízení o dodatečném povolení stavby (v § 129 odst. 3 citovaného zákona) je toliko výrazem legislativní nedůslednosti.“ Význam tohoto rozsudku byl následně umocněn postupem sbírkového pléna Nejvyššího správního soudu, které citovaný právní závěr publikoval ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 2828/2013.

[15] Na základě této skutečnosti má zdejší soud za to, že ve věci způsobu vymezování účastenství v řízení o dodatečném povolení stavby došlo ze strany správních soudů k překonání stávající rozhodovací praxe (k tzv. overrulingu) zaujetím nového právního závěru, jenž je třeba reflektovat i v jiných sporech vedených o obdobných otázkách. Ostatně vývoj rozhodovací praxe koresponduje i s vývojem legislativy, když s účinností od 1. 1. 2013 je výslovně v § 129 odst. 2 stavebního zákona uvedeno, že účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85. Krajský soud proto provedl hodnocení podmínek pro účastenství žalobce v řízení o dodatečném povolení stavby na základě § 109 stavebního zákona.

[16] Podle § 109 odst. 1 písm. d) stavebního zákona účastníkem stavebního řízení je vlastník stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, a ten, kdo má k tomuto pozemku nebo stavbě právo odpovídající věcnému břemenu, mohou-li být jejich práva navrhovanou stavbou přímo dotčena.

[17] V souzené věci není sporu o skutkových závěrech žalovaného v tom, že: a) smlouva o dodávkách tepla byla vypovězena a žalobce provedl na svém zařízení relevantní opatření vč. jeho „zaslepení“, přičemž tato zjištění provedl již stavební úřad a b) zařízení, které ale již nedodává teplo do domu, je ve vlastnictví žalobce a je stále zabudované do objektu ve společných prostorách domu.

[18] V návaznosti na vymezení účastenství v řízení o dodatečném povolení stavby podle § 109 odst. 1 písm. d) stavebního zákona soud konstatuje, že má-li žalobce na pozemku, na němž je stavba, jež je předmětem dodatečného povolení, svou vlastní stavbu, pak je třeba žalobce považovat za účastníka řízení. Je-li zařízení žalobce stále zabudované do objektu, v němž se nachází dodatečně povolená stavba kotelny, pak je zcela bez významu, zda jeho prostřednictvím dochází k dodávce tepla či nikoliv. Zákon tak danou úpravou účastenství ve správním řízení výslovně poskytuje ochranu vlastnickému právu, jež může být stavebním řízením (řízením o dodatečném povolení stavby) dotčeno, tj. jsou chráněna procesní práva vlastníka jiné stavby, a to z toho pohledu, aby měl možnost v řízení řádně uplatnit svoje námitky a aby tyto námitky byly v řízení o věci samé náležitě vypořádány. Účastenství obstojí samo o sobě, bez toho, aby následně muselo vést k rozhodnutí pro účastníka příznivému.

[19] Soud proto uzavírá, že žalovaný zasáhl do veřejných subjektivních práv žalobce, když jeho odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 3. 10. 2011, sp. zn. 1559/2011/SÚ/Fa, čj. SÚ 93313/2011, zamítl a v souladu s § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. ho zrušil. Vzhledem k tomu, že pochybení, pro které bylo napadené rozhodnutí Pokračování
6
59A 31/2012

žalovaného zrušeno, by nebylo možno zhojit v rámci odvolacího řízení, krajský soud v souladu s § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil i usnesení Městského úřadu Jablonec nad Nisou, ze dne 3. 10. 2011, sp. zn. 1559/2011/SÚ/Fa, čj. SÚ 93313/2011, a věc podle § 74 odst. 4 s. ř. s. vrátil k dalšímu řízení žalovanému. Podle ustanovení § 78 odst. 5 s. ř. s. právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. V dalším řízení je nezbytné, aby žalovaný kladně posoudil žádost žalobce o účastenství v řízení o dodatečném povolení stavby ze dne 21. 9. 2011.

[20] Ve věci soud rozhodoval, aniž by nařídil ústní jednání, a to v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., když s tímto postupem žalobce souhlasil a žalovaný svůj nesouhlas nevyjádřil ve stanovené lhůtě.

VI. [21] Žalobce měl ve věci úspěch, a proto mu náhrada nákladů řízení náleží podle § 60 odst. l) s. ř. s. Žalobce žádné další relevantní náklady nedoložil, ze spisu jen vyplývá, že zaplatil soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, a proto jen v tomto rozsahu byla žalovanému uložena povinnost náhrady soudního řízení žalobci zaplatit.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Liberci dne 31. října 2013

Mgr. Lucie Trejbalová,

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru