Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

59 A 19/2011 - 60Rozsudek KSLB ze dne 21.07.2011

Prejudikatura

8 As 57/2006 - 67


přidejte vlastní popisek

59A 19/2011-60

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Karla Kosteleckého a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Karolíny Tylové v právní věci žalobce OŽ, o.s., se sídlem L č.x, P. 2, zastoupeného advokátkou Mgr. Petrou Bielinovou z advokátní kanceláře, se sídlem Pelléova č. 7, Praha 6, proti žalované Krajské nemocnici Liberec, a.s., se sídlem Husova č.10, Liberec 1, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. ledna 2011, neoznačeném spisovou značkou a ze dne 4. února 2011 spisové značky GŘ/202/2011/O,

takto:

I. Rozhodnutí Krajské nemocnice Liberec, a.s. ze dne 14. ledna 2011 bez spisové značky a ze dne 4. února 2011 spisové značky GŘ/202/2011/O se pro nezákonnost zrušují a Krajské nemocnici Liberec, a.s. se ukládá poskytnout žalobci OŽIVENÍ, o.s. informace o veřejné zakázce evidenčního čísla v IS VZ US: 60051833 pod názvem : „Stavební úpravy 8. patra PIO sekce B pro centrální JIP neurochirurgie, ortopedie a iktové jednotky KNL, a.s.“.

II. Žalované Krajské nemocnici Liberec, a.s. se ukládá povinnost zaplatit žalobci OŽIVENÍ, o.s. náklady řízení v celkové výši 6.800,-Kč, a to do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Petře Bielinové.

Odůvodnění:

Žalovaná Krajská nemocnice Liberec, a.s. oznámila ve sdělení o veřejných zakázkách plánované stavební úpravy objektu nemocnice pod názvem:“ Stavební úpravy 8. patra PIO sekce B pro centrální JIP neurochirurgie, ortopedie a iktové jednotky KNL, a.s.“. V informačním systému je zakázka vedena pod evidenčním číslem v IS VZ US: 60051833. Následně dne 14.10.2010 zadala zmíněnou zakázku firmě CL-EVANS, spol. s r.o., se sídlem Bulharská č.1557, Česká Lípa 2.

Žalobce OŽ.Í, o.s. požádal dopisem ze dne 7.1.2011 žalovanou nemocnici s odkazem na z.č.106/1999 Sb. o poskytnutí informace o předmětné zakázce, a to formou stejnopisu Zprávy o posouzení a hodnocení nabídek ve smyslu § 80 z.č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách s tím, že požadované informace budou sloužit jako podklad pro zpracovávání problematiky zadávání veřejných zakázek v České republice.

Dopisem ze dne 14.1.2011, neoznačeným spisovou značkou, odmítl předseda představenstva této nemocnice MUDr. LN, MBA požadované informace poskytnout, neboť do Zprávy o posouzení a hodnocení nabídek je povinen umožnit nahlédnout jen všem uchazečům podle § 80 odst.3) z.č.137/2006 Sb. do uzavření smlouvy.Zároveň je zadavatel povinen respektovat práva dodavatele při nakládání s informacemi či doklady dodavatele.

Žalobce ve svém odvolání ze dne 21.1.2011 poukazuje na příslušnou právní úpravu a na soudní rozhodnutí v rozsahu, v odvolání zmíněném a poté zdůrazňuje, že v neveřejném režimu je Zpráva až do okamžiku zadání zakázky. Zakázka byla ale zadána konkrétní firmě dne 14.10.2011 a od tohoto data Zpráva svůj neveřejný statut ztrácí a stává se veřejným dokumentem. Proto žalobce trvá na vyhovění žádosti.

O odvolání žalobce rozhodlo představenstvo krajské nemocnice dne 4.2.2011, že požadované informace nesdělí a tento závěr oznámil žalobci předseda představenstva této nemocnice MUDr. LN, MBA formou dopisu ze dne 4.2.2011 sp.zn: GŘ/202/2011/O. Důvody odmítnutí jsou shodné s důvody, uvedenými v dopise ze dne 14.1.2011.

Žalobce OŽ., o.s. ve své žalobě ze dne 5.4.2011 a jejím dodatku navrhuje, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 14.1.2011 a ze dne 4.2.2011 a uložil žalované aby do 15-ti dnů od právní moci rozsudku poskytla žalobci informaci v rozsahu požadovaném v žádosti. Poté, co popisuje průběh řízení, poukazuje na následující. Svůj neveřejný statut ztrácí Zpráva o posouzení a hodnocení nabídek poté, co je uzavřena smlouva zadavatele a vítězného uchazeče. Tímto okamžikem se Zpráva stává veřejně přístupným dokumentem. Z toho vyplývá, že ani ust. § 80 odst.3) z.č.137/2006 Sb. nebrání v dané věci, aby byla žalobci od data 14.10.2010 podána informace stejnopisem Zprávy. Nevztahuje se na ni výluka daná ust. § 2 a 4, 8a až 11 z.č.1061999 Sb. Žalobce v dané souvislosti odkazuje i na rozhodnutí NSS čj. 1 As 28/2010-86 ze dne 17.6.2010. Datem zadání zakázky je den 14.10.2010, a proto i ve smyslu metodického pokynu Ministerstva pro místní rozvoj ČR režim podle § 80 z.č.137/2006 Sb. již po tomto datu nelze aplikovat a dokument se stává veřejným. Sice žalovaná netvrdí, že není povinným subjektem podle z.č.106/1999 Sb., žalobce ale nad rámec uvedeného připomíná, že žalovaná je sice vázána jako akciová společnost z.č.137/2006 Sb., ale s ohledem na to, že základní kapitál společnosti je tvořen vklady územně samosprávných celků, a to Libereckého kraje a Statutárním městem Liberec, plní i veřejný zájem na úseku zdravotní péče. Žalovaná je proto i veřejnou institucí, podléhající z.č.106/1999 Sb., jak to rozvedl i NSS ve svém rozhodnutí čj. 8 As 57/2006-67. Žalobce žádá i o náhradu nákladů řízení.

Žalovaná Krajská nemocnice Liberec, a.s. ve svém vyjádření k podané žalobě navrhuje žalobu zamítnout z následujících důvodů. Krajská nemocnice je obchodní společnost založená podle obchodního zákona, a je proto nezbytné, aby se soud nejprve vypořádal s tím, zda je vůbec povinným subjektem podle § 2 odst.l) z.č.106/1999 Sb. Poukazuje na důvody § 80 odst.3) a § 152 z.č.137/2006 Sb., již uvedené dříve v odmítavých odpovědích žalobci, neboť zadavatel je povinen při jakémkoli nakládání s informacemi či doklady dodavatele respektovat práva dodavatele. Sám žalobce se o této povinnosti dané zadavateli ust. § 152 z.č.137/2006 Sb. nezmiňuje a nevypořádává se s ní, a to ani v podané žalobě. S ohledem na navržené zamítnutí žaloby nelze žalobci přiznat ani náklady řízení.

Předně soud ověřoval, zda je žaloba podána včas v zákonné dvouměsíční lhůtě podle § 72 odst.l) z.č.150/2002 Sb., soudního řádu správního (s.ř.s.) a dospěl k tomuto závěru. Žalobce tvrdí a na výzvu soudu to doložil i kopií listu z knihy pošty žalobce, že sdělení ze dne 4.2.2011 bylo doručeno žalobci dne 10.2.2011. Ač byla žalovaná vyzvána soudem, k otázce data doručení se nevyjádřila. Protože žaloba s elektronickým podpisem žalobce byla soudu doručena dne 5.4.2011, je podána v zákonné lhůtě.

Soud podle § 75 s.ř.s. přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí, vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 2 odst.l) 106/1999 Sb., o svobodném přístupku k informacím (dále jen SPI)“ povinnými osobami, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnost, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orány a veřejné instituce“.

Podle názoru soudu, je Krajská nemocnice Liberec, a.s. veřejnou institucí ve smyslu zmíněného ustanovení z následujících důvodů.

Jak vyplývá i z veřejně dostupných zdrojů (obchodní rejstřík), byla Krajská nemocnice Liberec, a.s. zapsána dne 7.2.2006 jako akciová společnost, ve které jediným akcionářem byl a je Liberecký kraj, tj. územní samosprávný celek, hospodařící s veřejnými prostředky, a hlavním předmětem podnikání nemocnice je poskytování lůžkové, ambulantní a další zdravotní péče. Z uvedeného soud vyvozuje následující dílčí závěry.

Za prvé samotná skutečnost, že zmíněným akcionářem byly do této akciové společnosti , byť formálně se jedná o osobu soukromého práva, vloženy prostředky, které jsou svou povahou a původem prostředky veřejnými, již navozuje závěr svědčící o veřejné povaze předmětné společnosti. Soud zde poukazuje zejména na z.č.250/2000 Sb., který v ust. § 8 stanoví příjmy rozpočtu kraje, které pocházejí především z veřejných zdrojů (vč. rozpočtu státu), ale i na ust. § 15, který v odstavci prvém ukládá kontrolu hospodaření rozpočtu kraje a v odstavci druhém kontrolu hospodaření jím zřízených či založených právnických osob. Nelze v této souvislosti neupozornit i na ust. § 22a) cit.zákona o správních deliktech, pro který může být postižen územní samosprávný celek za porušení rozpočtových pravidel. Zejména z těchto ustanovení a z ustanovení s nimi souvisejících plně vyplývá, že akciová společnost, jejímž rozhodujícím či jediným akcionářem je kraj, je jistě po stránce formální soukromou právnickou osobou, avšak fakticky je ovládána územně samosprávným celkem, který plně podléhá mj. i rozpočtovým pravidlům podle z.č.250/2000 Sb., přičemž rozpočtovými zdroji jsou především příjmy z daní a poplatků fyzických a právnických osob, tj. zdroje veřejné. Hovoří-li se o rozpočtu kraje, pak se to týká stejnou měrou i jeho vkladu do akciové společnosti.

Za druhé Liberecký kraj jako územní samosprávný celek tvoří orgány této akciové společnosti s ohledem na své postavení rozhodujícího akcionáře ve smyslu § 180, 187, 194 aj. z.č.513/1991 Sb. Podle § 35 z.č.128/2000 Sb. a §35a) téhož zákona je územní samosprávný celek prostřednictvím svých orgánů nejen oprávněn zřizovat právnické osoby v rámci své samostatné působnosti, ale také dbát na hospodárné využití majetku, jak vyplývá zejména z ust. § 38 z.č.128/2000 Sb., avšak i z již výše zmíněných ustanovení z.č. 250/2000 Sb. Kraj podle z.č.129/2000 Sb. (§1) je společenstvím občanů, kteří mají právo na samosprávu a je veřejnoprávní korporací (stejně jako obec). I proto je nutné hledět na majetek kraje jako na majetek (byť vložený do akciové společnosti), jehož podstata je veřejnoprávní.

Za třetí jak již soud výše naznačil, hlavním předmětem podnikání je poskytování lůžkové, ambulantní a další zdravotní péče. Jedná se o druh činnosti natolik specifický oproti právnickým osobám podnikajícím v „běžných“ podnikatelských oborech, že ji stát pokládá za nutné rozsáhle regulovat zákony (i podzákonnými normami). Zde soud musí poukázat zejména na z.č.20/1966 Sb., ve kterém vedle ust. § 39 (zřizování právnické osoby, tedy i nemocnice) je kladen důraz i na to, aby při provozu zdravotnického zařízení bylo dbáno zákonů a směrnic (§ 40 až 42), což má svůj odraz i v procesu organizace a dohledu i ministerstva ve smyslu § 69 až 70 tohoto zákona. Jinými slovy to znamená, že ingerence státu do provozu zdravotnických zařízení prostřednictvím zákonů i norem podzákonných je natolik rozsáhlá, že nemocnici i z tohoto pohledu je nutno pokládat podle z.č.106/1999 Sb. za veřejnou instituci.

Po shrnutí výše zmíněného proto soud dospěl k závěru, že i Krajská nemocnice Liberec, a.s. je veřejnou institucí podle § 2 odst.l) z.č.106/1999 Sb. a jako taková je povinným subjektem podle tohoto ustanovení (obdobně i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí čj. 8 As 57/2006-67).

Na právním posouzení právního postavení žalované nic nemění, že sám žalobce (v žádosti, v odvolání a v žalobě) se právní podstatou krajské nemocnice z hlediska § 2 odst.1) SPI podrobně nezabýval. Jen pro úplnost je nutno dodat, že nemocnice své postavení jako nositele povinnosti podle zmíněného ustanovení nikterak zásadně nepopřela.

Od počátku řízení není sporu o tom, že zakázka vedená v IS VZ US: 60051833 uvedeného názvu je veřejnou zakázkou podle z.č.137/2006 Sb., splňující náležitosti ust. § 7 cit.zákona.

V předmětné právní věci soud dále zjistil, a ani tato skutečnost nebyla zpochybněna účastníky řízení, že a) Krajská nemocnice Liberec, a.s. obdržela celkem 3 nabídky a b) zakázka byla zadána dne 14.10.2010 firmě CL-E., spol. s r.o. Zmíněná krajská nemocnice nezpochybnila ani tvrzení žalobce, že ve věci byla vyhotovena Zpráva o posouzení a hodnocení nabídek (dále jen Zpráva) podle § 80 odst.l) z.č.137/2006 Sb.

Soud předesílá, že ani žalovaná nepoukazuje na ust. § 7 SPI (v souvislosti s ochranou utajovaných informací) a své odmítavé stanovisko opírá toliko o ust. § 152 z.č.137/2006 Sb. Soud nezpochybňuje plnění povinnosti zadavatele veřejné zakázky podle tohoto ustanovení, avšak rozhodnutí (sdělení) krajské nemocnice ze dne 14.1.2011 a z 4.2.2011 odkazuje na toto ustanovení jen obecně, je proto i nepřezkoumatelné, neboť neuvádí ani konkrétní skutkové a právní důvody pro aplikaci tohoto ustanovení.

K tomu soud dále zaujal následující závěr. Ust. § 19 SPI řeší střet práva na informaci a povinnost zachovávat mlčenlivost. Oproti tomu z.č.137/2006 Sb. (a to ani v ust. § 152) neobsahuje komplexní úpravu o poskytování informací, která by vylučovala aplikaci ust. § 2 odst.l) SPI. Jinak řečeno ani z.č. 137/ 2006 neobsahuje speciální normu, která by suspendovala na úseku práva na informace aplikaci již zmíněné ust. § 19 SPI. Takovým ustanovením není ani ust. § 80 z.č.137/2006 Sb.

Sama skutečnost, že jednání hodnotící komise není veřejné a že členové komise jsou vázáni mlčenlivostí (§ 71 odst.2 naposled zmíněného zákona) neznamená, že Zpráva o posouzení a hodnocení nabídek je neveřejná, tudíž že podléhá omezení daném ust. § 10 až 11 SPI. Ani ustanovením § 80 odst.3) z.č.137/2006 Sb. není podpořen názor žalované, neboť přístup (jen) uchazečů k příslušné dokumentaci je omezen jen do uzavření smlouvy, která v dané věci měla být uzavřena dne 14.10.2010. Dlužno připomenout, že přístup k celé dokumentaci (tedy i k dokladům firmy která zvítězila) mají např. všichni uchazeči. Tzn., že poté, co je již smlouva uzavřena, není zákonný důvod odmítnout přístup ke Zprávě. Jistě není vyloučeno, že i Zpráva může obsahovat konkrétní informace podléhající utajení (z různých zákonných důvodů), pak ale platí, že není důvodu tuto Zprávu neposkytnout s tím, že a) ve Zprávě bude vynechána informace utajovaná a b) to bude žadateli sděleno s odkazem na příslušná zákonná ustanovení. Tzn., důvod odmítnutí poskytnutí této části Zprávy musí být řádně žadateli odůvodněn (viz dále zmíněné ust. § 68 odst.3 z.č.500/2004 Sb.). Soud zde může poukázat i na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 28/2010-86.

Soud poté, co se seznámil zejména i s obsahy sdělení žalované ze dne 14.14.2011 a ze dne 4.2.2011, neshledal jediný relevantní důvod k závěru, že a) žalovaná není povinným subjektem podle § 2 odst.1) SPI a b) žalované brání zákonné důvody požadovanou informaci žalobci podat. Proto po stránce hmotně právní žalovaná pochybila, pokud informaci podat odmítla, čímž porušila zákon (SPI) v ust. § 15. Jedná se o nezákonnost podle § 78 odst.l) s.ř.s. a soudu nezbylo, než obě rozhodnutí (sdělení) ze dne 14.1.2011 a ze dne 4.2.2011 zrušit.

Soud ve výroku i záhlaví tohoto rozsudku užívá v souvislosti s úkony žalované ze dne 14.1.2011 a ze dne 4.2.2011 pojmu „rozhodnutí“a jako s rozhodnutími s těmito úkony pracuje, ačkoli oba úkony jsou formulovány jako sdělení formou dopisu, a to z následujícího důvodu.

Žalovaná odmítla informaci poskytnout, a proto byla povinna, pokud k takovému závěru dospěla, vydat podle § 15 SPI rozhodnutí. Soud s odkazem na ust. § 20 odst.4) SPI (o užití správního řádu) zdůrazňuje, že „rozhodnutí“ jako jedna z forem úkonu správního orgánu je upraveno v ust. § 67 a násl. z.č.500/2004 Sb. Sám žalobce obě „sdělení“ žalované za rozhodnutí přes jejich formální nedostatky pokládal a taktéž i žalovaná, která vedla řízení o odvolání. Soud musel obě předmětná sdělení za rozhodnutí i ve smyslu § 65 odst.l) s.ř.s. pokládat, byť neměla předepsanou formu, a to i s ohledem na zmíněné ust. § 15, neboť jimi bylo rozhodováno o veřejném subjektivním právu žalobce, v dané věci o právu na informaci.

Podle § 16 odst.4) SPI, které je v dané věci ustanovením speciálním k ust. § 78 odst.4) s.ř.s., soud po zrušení obou rozhodnutí uložil žalované požadovanou informaci žalobci poskytnout.

Zdejší soud nestanovil lhůtu k poskytnutí informace, a to z následujících důvodů. Ust. § 14 odst.5, písm.d) SPI ukládá povinnému subjektu informaci podat do 15-ti dnů ode dne přijetí žádosti (či jejích doplňku). Je sice pravdou, že dané ustanovení hovoří o souvislosti s postupem podle § 15 cit. zákona, avšak podle názoru zdejšího soudu se tato zákonná lhůta vztahuje i na danou právní věc, neboť soud rozhodl o povinnosti informaci poskytnout a žalovaná je povinna rozsudek respektovat. Proto okamžikem, rozhodným pro počátek běhu patnáctidenní lhůty, je právní moc tohoto rozsudku (analogicky srovnatelné s datem doručení žádosti).

Tím, že soud uložil žalované povinnost informaci poskytnout, není suspendováno oprávnění žalované požadovat na žalobci (před poskytnutím informace) uhrazení jejích nákladů v přiměřené výši v intencích § 17 odst.l) SPI. Soud připomíná, že řízení o poskytnutí informace a řízení o hrazení nákladů sice spolu souvisí, jsou to ale řízení relativně samostatná. Proto pokud žalovaná bude požadovat na žalobci hrazení relevantních nákladů, pak bude informace poskytnuta až po jejich uhrazení (§ 17 odst.3, odst.5 SPI) a nelze tudíž vyloučit ani možnost, že by informace nebyla poskytnuta pro nezaplacení nákladů, jak má na mysli ust. § 17 odst. 5, věta druhá SPI. V této souvislosti platí dále totéž, co již bylo řečeno v souvislosti s formou a obsahem rozhodnutí (§ 68 z.č.500/2004 Sb.), že i oznámení o výši úhrady musí být řádně odůvodněno, aby bylo přezkoumatelné (§ 17 odst.3, věta druhá SPI), neboť samo podléhá řízení o stížnosti (§ 17 odst.5 SPI).

Žalobce OŽIVENÍ, o.s. měl ve věci úspěch, a proto mu náhrada nákladů řízení náleží podle § 60 odst.l) s.ř.s. Jedná se o celkovou částku 6.800,-Kč, kterou je povinna žalovaná zaplatit do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Bielinové. Podle vyhl.č.177/1996 Sb. se jedná o dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a podání žaloby - vše podle § 11 ) po 2.100,-Kč za úkon (§ 9) a dále náhrada hotových výdajů po 300,-Kč za dva úkony (§ 13 odst.3). K tomu je nutno přičíst částku 2.000,-Kč za zaplacený soudní poplatek.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku, k Nejvyššímu správnímu soudu, prostřednictvím soudu podepsaného.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s.ř.s. zastoupen advokátem.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s., dle § 106 odst. 1 s.ř.s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V Liberci dne 21. července 2011

Mgr. Karel Kostelecký, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru