Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

59 A 13/2011 - 39Usnesení KSLB ze dne 17.05.2011

Prejudikatura

57 Ca 61/2006 - 54


přidejte vlastní popisek

59A 13/2011-39

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Karla Kosteleckého a soudců JUDr. Pavla Vacka a Mgr. Lucie Trejbalové v právní věci žalobce VETT a.s., se sídlem Nad Opatovem 2140, Praha – Chodov, zast. JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem Ke Klimentce 2186/15, Praha 5, proti žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného,

takto:

I. Žaloba ze dne 14. 2. 2011 na ochranu proti nečinnosti Krajského úřadu Libereckého kraje seodmítá.

II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč, který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce JUDr. Jiřího Teryngela, advokáta se sídlem Ke Klimentce 2186/15, Praha 5.

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 14. 2. 2011 žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřoval v tom, že žalovaný správní orgán dosud ve sporném řízení dle § 141 a násl. správního řádu nerozhodl také o nákladech tohoto správního řízení, ač ve věci bylo meritorní rozhodnutí vydáno již dne 1. 11. 2010 a nabylo právní moci dne 2. 11. 2010.

Žalobcovo tvrzení bylo obecné, žalobce uvedl, že se u správních orgánů obou stupňů opakovaně neúspěšně domáhal vydání předmětného rozhodnutí, soud jej proto usnesením ze dne 12. 4. 2011, č.j. 59 A 13/2011-29, vyzval, aby žalobu doplnil o tvrzení a důkazy o tom, že vyčerpal prostředky ochrany, které mu příslušný procesní předpis stanoví k ochraně jeho práv.

V doplnění žaloby ze dne 20. 4. 2011 žalobce uvedl, že v průběhu řízení se domáhal opakovaně vydání rozhodnutí o nákladech správního řízení, k nadřízenému správnímu orgánu podal žádost o ochranu proti nečinnosti podle § 80 správního řádu. Žalobce upřesnil, že rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne 1. 11. 2010, ve výroku III. žalovaný uvedl, že po právní moci bude rozhodnuto o nákladech řízení. Dne 2. 11. 2010 podal žalobce u žalovaného návrh na vydání opravného usnesení, kterým se domáhal, aby žalovaný vydal opravné usnesení, že proti vydanému rozhodnutí není přípustní odvolání ani rozklad, zároveň navrhoval, aby žalovaný vydal rozhodnutí o nákladech řízení. Dne 3. 11. 2010 bylo žalobci Pokračování
2
59A 13/2011

telefonicky žalovaným sděleno, že opravné usnesení ani rozhodnutí o nákladech řízení nebude vydáno. Proto téhož dne žalobce žalovanému adresoval další žádost o vydání opravného usnesení a vydání rozhodnutí o nákladech řízení. Ani této žádosti nebylo vyhověno, proti správnímu rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2010 bylo podáno dle žalobce nepřípustné odvolání. Proto se dne 13. 12. 2010 žalobce obrátil na Ministerstvo dopravy s žádostí o ochranu proti nečinnosti žalovaného z uvedených důvodů. Z obsahu jiné písemnosti se poté žalobce dozvěděl, že na základě jeho žádosti adresovalo Ministerstvo dopravy dne 26. 1. 2011 pod č.j. 28/2010-190-STSP/46 žalovanému dotaz, kdy budou správní řízení dokončena, pod bodem 3. bylo zmíněno rozhodnutí o nákladech řízení. Přes tento zásah žalovaný rozhodnutí o nákladech řízení nevydal.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný sdělil, že se ve světle rozsudku Nejvyššího soudu č.j. 28 Co 4410/2010-426 ze dne 12. 1. 2011 domnívá, že správní rozhodnutí ve věci je nicotné vzhledem k tomu, že je ve věci dána pravomoc civilních soudů. proto nebylo účelné vydat rozhodnutí ve věcech nákladů řízení. Z tohoto důvodu žalovaný řízení, ve kterém pokračoval již jen ve věcech nákladů řízení, usnesením ze dne 4. 3. 2011, č.j. OD 921/2009-103/99.9.1/Ls přerušil. Odpadla tak žalobcem tvrzená nečinnost a podaná žaloba ztratila smysl.

Ve správním soudnictví se lze domáhat ochrany proti nečinnosti správního orgánu, a to žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého zák. č.150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé, nebo osvědčení. Dovolání se ochrany u soudu je tak omezeno na případy, kdy ve správním řízení správní orgán má povinnost vydat rozhodnutí, nebo má povinnost vydat osvědčení, má-li tak učinit v určité zákonem stanovené lhůtě, a žalobce vyčerpal, pokud mu je příslušný procesní předpis dává k dispozici, zákonné prostředky k ochraně před nečinností správního orgánu.

Ze správního spisu soud ověřil, že žalovaný dne 1. 11. 2010 pod č.j. OD 921/2009-76/99.9.1/Ls rozhodl ve sporném správním řízení podle § 141 odst. 7 správního řádu tak, že se zamítá návrh města Česká Lípa proti žalobci o zaplacení 70 499 883,05 Kč s tím, že pod bodem 3. vyslovil, že po právní moci tohoto rozhodnutí rozhodne samostatně o nákladech řízení. V rozhodnutí žalovaný poučil účastníky řízení tak, že proti vydanému rozhodnutí je přípustné odvolání k Ministerstvu dopravy, jež má odkladný účinek. Dne 2. 11. 2010 a 3. 11. 2010 žalobce adresoval žalovanému návrh na vydání opravného usnesení, kterým by bylo rozhodnutí ze dne 1. 11. 2010 opraveno tak, že proti němu není odvolání ani rozklad přípustný, žalobce zároveň po žalovaném požadoval vydání rozhodnutí o nákladech sporného správního řízení.

Dne 13. 12. 2010 se žalobce obrátil na Ministerstvo dopravy se žádostí ve věci pod sp. zn. OD 921/2099 o intervenci nadřízeného správního orgánu do činnosti žalovaného ve věci uvedené sp. zn. Žalobce uváděl, že dosud nebyla zjednána náprava, neboť nebylo vydáno opravné usnesení o tom, že proti shora uvedenému rozhodnutí ze dne 1. 11. 2010 nejsou opravné prostředky přípustné, bylo tak podáno nepřípustné odvolání. Žalobce uvedl, že na rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2010 není stále vyznačena právní moc, čímž se Pokračování
3
59A 13/2011

žalobce cítí být dotčen na svých právech, neboť na právní moc tohoto rozhodnutí je vázána platnost předběžného opatření. Žalobce žádal Ministerstvo dopravy o nápravu – vydání pokynu k dodržování správního řádu a vyjádření závazného právního názoru, případně pokyn k předložení spisu odvolacímu orgánu k zamítnutí odvolání jako nepřípustného.

Ve správním spise byl dále založen dopis Ministerstva dopravy ze dne 26. 1. 2011, č.j. 28/2010-190-STSP/46, adresovaný žalovanému, ve kterém Ministerstvo dopravy požádalo žalovaného o sdělení, kdy bude ukončeno sporné správním řízení ve věci návrhu města Česká Lípa proti žalobci o zaplacení 51 142 789,783 Kč, jež bylo zastaveno usnesením žalovaného ve spojení s rozhodnutí Ministerstva dopravy; a dále sporné správní řízení o návrhu žalobce proti městu Česká Lípa o zaplacení 3 182 534 Kč. Pro úplnost pak bylo dodáno, že je třeba rozhodnout o nákladech řízení i v řízení o návrhu města Česká Lípa proti žalobci o zaplacení 70 499 883,05 Kč, když rozhodnutí ve věci nabylo právní moci dne 2. 11. 2010, což bylo konstatováno v odvolacím řízení rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 18. 1. 2011, č.j. 28/2010-190-STSP/42.

Zjištěný skutkový stav soud posoudil následně. Podmínkou úspěšnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je podle § 79 odst. 1 s. ř. s. vyčerpání prostředku ochrany proti nečinnosti správního orgánu dle příslušného procesního předpisu. Pokud žalobce před podáním žaloby bezvýsledně nevyčerpá prostředek ochrany dle příslušného procesního předpisu, soud žalobu odmítne pro nedostatek podmínek řízení dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

V daném případě byl vedeno sporné správní řízení dle § 141 a násl. správního řádu, v němž má správní orgán rozhodnout i o nákladech řízení dle § 141 odst. 11 správního řádu. Prostředkem na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve správním řízení je podání žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 3 věta poslední správního řádu u nadřízeného správního orgánu. Jedná se o žádost účastníka, která se jako každé jiné podání posuzuje podle obsahu, a jako každé jiné podání má splňovat obsahové náležitosti dle § 37 správního řádu, tj. mimo jiné z ní má být patrno, čeho se účastník řízení domáhá, což by v případě žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti mělo odpovídat tomu, jakým konkrétním způsobem může nadřízený správní orgán ve smyslu § 80 odst. 4 správního řádu rozhodnout. Podle § 80 odst. 4 správního řádu může opatření nadřízeného správního orgánu spočívat a) v přikázání nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě učinil potřebná opatření ke zjednání nápravy nebo vydal rozhodnutí, b) ve vydání usnesení o převzetí věci a rozhodnutí namísto nečinného správního orgánu, c) ve vydání usnesení o pověření jiného správního orgánu ve svém správním obvodu vedením řízení, nebo d) ve vydání usnesení o přiměřené, prodloužení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, lze-li důvodně předpokládat, že správní orgán v prodloužené lhůtě vydá rozhodnutí ve věci, a je-li takový postup pro účastníky výhodnější; přitom přihlíží ke lhůtám uvedeným v § 71 odst. 3.

Z obsahu správního spisu soud dovozuje, že žádost o uplatnění příslušného opatření proti nečinnosti žalovaného, jež měla spočívat v nevydání rozhodnutí o nákladech řízení ve sporném řízení o návrhu Města Česká Lípa o zaplacení 70 499 883,05 Kč, žalobce ve smyslu § 80 odst. 3 správního řádu u nadřízeného správního orgánu neuplatnil. Žalobce svou žádost o vydání rozhodnutí o nákladech řízení adresoval dne 2. a 3. 11. 2010 přímo žalovanému (společně s návrhem na vydání opravného usnesení), tuto procesní aktivitu Pokračování
4
59A 13/2011

žalobce však nelze jako podání žádosti o uplatnění opatření nadřízeného správního orgánu proti nečinnosti žalovaného posoudit. Žalobce se podle obsahu těchto výzev u Ministerstva dopravy jako nadřízeného správního orgánu uplatnění prostředku ochrany proti nečinnosti žalovaného, jež může spočívat ve shora popsaných úkonech ze strany nadřízeného správního orgánu, nedomáhal.

Také žádost žalobce ze dne 13. 12. 2010 nemohl soud považovat za uplatnění prostředku na ochranu proti tvrzené nečinnosti žalovaného ve smyslu § 80 odst. 3 správního řádu. Obsahem tohoto dopisu byla stížnost žalobce na postup žalovaného, který měl podle žalobce nesprávně účastníky sporného správního řízení poučit o možnosti podání opravného prostředku, následně nevyhověl žádosti žalobce o vydání opravného usnesení, což mělo za následek nevyznačení právní moci na rozhodnutí ze dne 1. 11. 2010 a podání nepřípustného odvolání druhým účastníkem sporného správního řízení. Proto žalobce žádal Ministerstvo dopravy o pokyn žalovanému k dodržování správního řádu a závazný právní názor, žalobce případně navrhoval, aby Ministerstvo dopravy vyžádalo příslušný správní spis a rozhodlo o zamítnutí nepřípustného odvolání. Ani tato žádost tentokrát adresovaná nadřízenému správnímu orgánu nebyla svým obsahem uplatněním příslušného procesního prostředku ve smyslu § 80 odst. 3 správního řádu. Z této žádosti nevyplývá spojitost s tvrzeným nevydáním rozhodnutí o nákladech řízení, žalobce nežádá nadřízený správní orgán o některý z postupů dle § 80 odst. 4 správního řádu, který by měl směřovat k tomu, aby žalovaný, případně jiný správní orgán či přímo nadřízený správní orgán ve věci nákladů řízení rozhodl, případně byla žalovanému prodloužena lhůta k vydání požadovaného rozhodnutí.

Ani přípis Ministerstva dopravy adresovaný žalovanému dne 26. 1. 2011 pod č.j. 28/2010-190-STSP/46 neprokazuje bezvýsledné vyčerpání prostředků ochrany před správními orgány. Z dopisu pouze vyplývá, že žalobce se ochrany před nečinností žalovaného dožadoval v jiných dvou věcech, a to v řízeních, jež zde byla označena. Skutečnost, že Ministerstvo dopravy žalovanému pro úplnost připomnělo, že dosud nebylo rozhodnuto o nákladech řízení ve sporném řízení o návrhu Města Česká Lípa proti žalobci o zaplacení 70 499 883,05 Kč, v němž rozhodnutí ve věci nabylo právní moci dne 2. 11. 2010, potvrzuje pouze skutečnost, že toto rozhodnutí dosud nebylo vydáno, není však důkazem o bezvýsledném vyčerpání prostředku ochrany proti nečinnosti dle správního řádu ze strany žalobce.

Soudu nezbývá než uzavřít s tím že před podáním žaloby žalobce nevyužil prostředků na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, když u nadřízeného správního orgánu nepodal žádost o uplatnění příslušného opatření ve smyslu § 80 odst. 3 správního řádu. Soud proto žalobu pro nedostatek podmínek řízení odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

V souladu s § 60 odst. 3 věta prvá s. ř. s. soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žaloba byla odmítnuta.

Soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, který byl žalobcem zaplacen, soud vrátí z účtu soudu analogicky podle § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním, v daném případě žaloba odmítnuta.

Pokračování
5
59A 13/2011

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto usnesení, k Nejvyššímu správnímu soudu, prostřednictvím soudu podepsaného, písemně, trojmo.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s.ř.s. zastoupen advokátem.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s., dle § 106 odst. 1 s.ř.s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V Liberci dne 17. května 2011.

Mgr. Karel Kostelecký, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Kohútová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru