Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

58 Ad 5/2016 - 22Rozsudek KSLB ze dne 20.02.2017

Prejudikatura

4 Ads 165/2011 - 151


přidejte vlastní popisek

58 Ad 5/2016-22

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. v právní věci žalobkyně Ing. R.K., bytem XX, zastoupené obecným zmocněncem P. K., bytem N. Ch. 28E, V. 1, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2016, č. j. MPSV-2016/64195-917,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 14. 4. 2016, č. j. MPSV-2016/64195-917, a rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajské pobočky v Liberci ze dne 19. 2. 2016, č. j. 24624/2016/LIB, se zrušují pro nezákonnost a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám obecného zmocněnce P. K., bytem N. Ch. 28E, V. 1, náhradu nákladů řízení ve výši 61 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítnul její odvolání a potvrdil usnesení Úřadu práce ČR - krajské pobočky v Liberci (dále jen „úřad práce“), ze dne 19. 2. 2016, č. j. 24624/2016/LIB, o zastavení řízení o přiznání dávky hmotné nouze - doplatku na bydlení, zahájeného na základě žádosti ze dne 29. 5. 2014, č. j. 74142/2014/LIB, podle § 66 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 48 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu.

Žalobkyně namítala, že rozhodnutí žalovaného není srozumitelné, je nelogické, žalobkyni zatěžující. Podle žalobkyně se žalovaný dovolává fiktivního řízení o dávce za měsíc květen 2014. Podle jeho tvrzení probíhají dvě řízení po dobu celkem 4 let, což není normální. Po této době žalovaný rozhodl, že nebude vydáno rozhodnutí o věci samé. Dalším žalobním bodem žalobkyně učinila odvolací důvody uvedené v odvolání ze dne 10. 3. 2016. Uvedla dále, že žádost o doplatek za bydlení v květnu 2014 podala z důvodu ochrany svých práv. Má Pokračování
2
58 Ad 5/2016

za to, že o takové žádosti musí být rozhodnuto a ona se bude moci v případě nepříznivého rozhodnutí bránit. Nezákonný je podle ní takový procesní postup, kdy o žádosti podané v květnu 2014 nebylo meritorně rozhodnuto v situaci, kdy je zřejmé, že doplatek na bydlení jí za uvedený měsíc náleží. Pokud byl žalobkyni přiznán a vyplacen doplatek za měsíc únor 2014, neznamená to automaticky, že jí vznikl nárok na dávku i za další měsíce. Pokud by žalobkyni nevznikl nárok na dávku např. za duben 2014, nemohla by se již přiznání doplatku na bydlení za měsíc květen 2014 domáhat. Správní orgány zaujaly právní názor, že podávání dalších žádostí je nepřípustné. Jako vydírání žalobkyně označila přístup úřadu práce, který v jiném řízení před soudem uvedl, že neodvolá-li se žalobkyně, bude jí doplatek za bydlení vyplacen i za další měsíce. Žalobkyně také namítala, že správní orgán porušil zákon v § 71 odst. 3 správního řádu tím, že nerozhodoval ve stanovených lhůtách. Upozornila na to, že žádost podala dne 29. 5. 2014, nyní v roce 2016 zvolil úřad práce nezákonné zastavení řízení namísto toho, aby žalobkyni dávku přiznal. Žalobkyně navrhovala, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalobkyni přiznal právo na náhradu hotových výdajů za poštovné.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že důvodem zastavení řízení byla skutečnost, že žalobkyně podala dne 28. 4. 2014 žádost o doplatek na bydlení, o níž nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Řízení o žádosti ze dne 29. 5. 2014 tak brání překážka dříve zahájeného řízení o téže věci. Žalovaný uvedl, že podle § 4 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, je doplatek na bydlení dávkou měsíčně se opakující. Pokud je k žádosti taková dávka přiznána, nárok na ni a její výplatu zůstává při splnění stanovených podmínek zachován. Pokud dojde v průběhu pobírání dávky ke změně rozhodných skutečností, může dojít, zpravidla na základě řízení zahájeného z moci úřední, ale i k žádosti příjemce, ke snížení, popř. i odejmutí dávky. Pokud je dávka pravomocně přiznána a v následujícím měsíci je podána další žádost o dávku, je na místě řízení o nově podané žádosti zastavit, z důvodu zjevně právně nepřípustné žádosti. Podle žalovaného je rozhodnutí srozumitelné, vydané v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu. Jinak žalovaný uvedl shodné skutečnosti jako v napadeném rozhodnutí a navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, v souladu s § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s.

K posouzení žalobních námitek přitom ze správního spisu zjistil následující skutečnosti:

Dne 29. 5. 2014 podala žalobkyně na předepsaném tiskopisu žádost o dávku hmotné nouze – doplatek na bydlení, jež byla zaevidována pod č. j. 74142/2014/LIB.

Usnesením ze dne 13. 1. 2015, č. j. 3513/2015/LIB, úřad práce rozhodl o zastavení řízení o přiznání doplatku na bydlení zahájeného shora specifikovanou žádostí s odůvodněním, že žalobkyně je současně posuzována na jiné žádosti o doplatek na bydlení vedené pod č. j. 67961/2014/LIB.

Pokračování
3
58 Ad 5/2016

Toto usnesení bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 3. 2015, č. j. MPSV-UM/1070/15/4S-LBK, částečně změněno tak, že do výroku žalovaný doplnil zákonné ustanovení správního řádu, podle něhož úřad práce rozhodl o zastavení řízení, o konkrétní odstavec, ve zbytku žalovaný usnesení potvrdil.

Zdejší soud uvedené rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 4. 9. 2015, č. j. 58 Ad 6/2015-26, zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, když mu vytkl, že z rozhodnutí žalovaného ve spojení s usnesením úřadu práce není zřejmé, zda důvodem zastavení řízení byla překážka dříve zahájeného řízení o téže věci či překážka věci pravomocně rozhodnuté.

V dalším řízení žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 10. 2015, č. j. MPSV-UM/4697/15/9S-LBK, usnesení úřadu práce ze dne 13. 1. 2015 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

Na základě usnesení úřadu práce ze dne 12. 11. 2015 bylo řízení přerušeno, rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 1. 2016 bylo ale usnesení úřadu práce o přerušení řízení zrušeno a úřad práce v řízení pokračoval.

Usnesením ze dne 19. 2. 2016, č. j. 24624/2016/LIB, úřad práce řízení o žádosti žalobkyně ze dne 29. 5. 2014 o doplatek na bydlení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 48 odst. 1 správního řádu. Konstatoval, že o doplatek na bydlení žalobkyně požádala také dne 28. 4. 2014, žádost byla evidována pod č. j. 67961/2014/LIB. V dříve zahájeném řízení o této žádosti nebylo pravomocně rozhodnuto, pokračování řízení o žádosti ze dne 29. 5. 2014 tak brání překážka dříve zahájeného a stále probíhajícího řízení o téže věci. Zároveň podotknul, že na základě žádosti ze dne 28. 4. 2014, č. j. 67961/2014/LIB, byla dávka doplatek na bydlení od dubna přiznána ve výši 102 Kč rozhodnutím ze dne 19. 11. 2014, které bylo potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 2. 2015. Od 1. 5. 2014 došlo ke zvýšení dávky na částku 312 Kč na základě oznámení ze dne 22. 10. 2014, jemuž se žalobkyně bránila námitkami. Úřad práce doplnil, že ve věci dávky doplatek na bydlení č. j. 67961/2014/LIB probíhá řízení u zdejšího soudu.

Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 14. 4. 2016, č. j. MPSV-2016/64195-917, žalovaný odvolání žalobkyně zamítl a shora specifikované usnesení úřadu práce potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že k žádosti žalobkyně o doplatek na bydlení ze dne 28. 4. 2014 byla dávka pravomocně přiznána od dubna 2014. Oznámením ze dne 22. 10. 2014 bylo z úřední moci rozhodnuto o zvýšení dávky od 1. 5. 2014 a z důvodu předběžné vykonatelnosti byla dávka náležící za měsíc květen a červen 2014 žalobkyni vyplacena. Nové žádosti o dávku za měsíc květen 2014 nelze meritorně vyhovět. Určitou možností by bylo rozhodnout o žádosti bez provedení dokazování negativně, ovšem rovněž z důvodu překážky pravomocně rozhodnuté jako v případě zastavení řízení. Podle žalovaného došlo v průběhu odvolacího řízení ke změně ve věci žádosti ze dne 28. 4. 2014, kdy bylo pravomocné rozhodnutí o přiznání doplatku na bydlení od dubna 2014 zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 2. 3. 2016, č. j. 58 Ad 5/2015-33, a věc byla vrácena až úřadu práce k dalšímu řízení. Usnesení úřadu práce ze dne 19. 2. 2016 bylo vypraveno dne 23. 2. 2016, tedy dříve, než byl znám rozsudek soudu. Žalovaný nato uvedl, Pokračování
4
58 Ad 5/2016

že vzhledem k probíhajícímu řízení o žádosti ze dne 28. 4. 2014 existuje překážka řízení podle § 48 odst. 1 správního řádu, neboť o dřívější žádosti o opakovanou dávku nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Dodal, že v případě negativního rozhodnutí o žádosti ze dne 28. 4. 2014 by byl dán důvod obnovy zastaveného řízení o žádosti o dávku za navazující rozhodné období. Žalovaný nato připustil, že v období od 18. 8. 2014 do 13. 1. 2015 došlo ze strany úřadu práce k nedůvodným průtahům v řízení, ovšem nedodržení pořádkových lhůt nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí. Dále žalovaný konstatoval, že námitkami ohledně nároku na dávku za únor 2014 a proti usnesení ze dne 13. 1. 2015 se nezabýval, neboť nebyly předmětem řízení. Upozornil na to, že soud ve zrušujících rozsudcích žalovaného nezavázal rozhodnout ve věci meritorně, pouze konstatoval, že z rozhodnutí I. a II. stupně nevyplývá, co bylo důvodem pro zastavení řízení.

Skutečnosti uvedené žalovaným v souvislosti s řízením o žádosti žalobkyně o doplatek na bydlení ze dne 28. 4. 2014, č. j. 67961/2014/LIB, jsou krajskému soudu známy též z úřední činnosti. Obsahem správního spisu postoupeného soudu žalovaným ve věci žaloby žalobkyně vedené pod sp. zn. 58 Ad 5/2015 bylo doloženo a soud ze zjištěných skutečností vycházel v rozsudku ze dne ze dne 2. 3. 2016, č. j. 58 Ad 5/2015-33, že rozhodnutím úřadu práce ze dne 19. 11. 2014 ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 2. 2015 byla žalobkyni přiznána dávka doplatek na bydlení od dubna 2014 ve výši 102 Kč měsíčně. Obě tato rozhodnutí byla zrušena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 3. 2016, č. j. 58 Ad 5/2015-33. Žalobkyně nesporovala, že toto řízení nebylo v době vydání napadeného rozhodnutí žalovaného pravomocně ukončeno.

Při posouzení důvodnosti žaloby dospěl soud k následujícím závěrům:

V obecné rovině soud připomíná, že je ve správním soudnictví striktně vázán uplatněnými žalobními body, v jejichž intencích v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. napadené správní rozhodnutí podrobí soudnímu přezkumu. Z úřední povinnosti soud přihlíží k vadám, které způsobují nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť nepřezkoumatelnost rozhodnutí pojmově vylučuje jeho přezkum v mezích žalobních námitek. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost znamená, že z rozhodnutí nelze seznat, jak bylo ve věci rozhodnuto; nesrozumitelnost může být také založena vzájemnou rozporností výroku a odůvodnění. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je pak spatřována v nedostatku důvodů skutkových, dále např. v tom, že se správní orgán nevypořádá se všemi základními námitkami účastníka řízení.

Předmětem soudního přezkumu v dané věci jsou rozhodnutí správních orgánů o zastavení řízení o žádosti žalobkyně ze dne 29. 5. 2014 o dávku hmotné nouze - doplatek na bydlení. Soud neshledal, že by byly úvahy žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyjádřeny natolik nelogicky a komplikovaně, že by z něj v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu nebylo možné seznat, jaké skutkové a právní důvody žalovaného k jeho závěrům o nutnosti zastavit řízení podle § 66 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 48 odst. 1 správního řádu vedly. Z rozhodnutí žalovaného vyplývá, že se žalovaný ztotožnil se závěrem úřadu práce, že vedení řízení o žádosti žalobkyně o doplatek na bydlení ze dne 29. 5. 2014 brání překážka řízení dříve zahájeného, a to řízení zahájeného žádostí žalobkyně o tutéž dávku ze dne 28. 4. 2014. Žalovaný přitom na rozdíl od úřadu práce (ten následně zmiňoval, Pokračování
5
58 Ad 5/2016

že probíhá řízení o dávce z důvodu podání námitky proti oznámení ze dne 22. 10. 2014, kterým byla dávka od 1. 5. 2014 zvýšena na částku 312 Kč měsíčně) přihlédl ke změně skutkového stavu, která nastala v průběhu odvolacího řízení a která spočívala v tom, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 3. 2016, č. j. 58 Ad 5/2015-33, byla zrušena rozhodnutí úřadu práce i žalovaného vydaná v řízení o žádosti žalobkyně o doplatek na bydlení ze dne 28. 4. 2014, vedené pod č. j. 67961/2014/LIB. V tomto směru žalovaný odůvodnění usnesení úřadu práce korigoval, dospěl však ke shodnému závěru o překážce dříve zahájeného, dosud pravomocně neskončeného řízení o doplatek na bydlení od dubna 2014.

K námitkám žalobkyně, které se dotýkají délky řízení vedeného o jejích žádostech o doplatek na bydlení, soud uvádí, že sama délka těchto řízení (ať již řízení o žádosti žalobkyně ze dne 28. 4. 2014, tak ze dne 29. 5. 2014) nemá na zákonnost rozhodnutí o zastavení řízení vliv. Jak případně konstatoval žalovaný v napadeném rozhodnutí k odvolacím námitkám žalobkyně, lhůty stanovené k vydání rozhodnutí (§ 71 odst. 3 správního řádu) o žádosti o dávku hmotné nouze jsou lhůtami pořádkovými, jejichž nedodržení nezakládá nezákonnost vydaných rozhodnutí. Případné nečinnosti správních orgánů rozhodujících v řízeních o dávkách hmotné nouze se žadatel o dávku může bránit nástroji určenými jak správním řádem, tak s. ř. s. k ochraně proti nečinnosti. Ostatně této skutečnosti si byla žalobkyně dobře vědoma, v minulosti se na zdejší soud se žalobou na ochranu proti nečinnosti úřadu práce obracela, a to s úspěchem (věci vedené pod sp. zn. 59 A 80/2015 a 59 A 84/2015).

Odkazovala-li žalobkyně na odvolací důvody uvedené v odvolání ze dne 10. 3. 2016, nepovažuje takový žalobní bod soud za řádně formulovaný ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Přesto soud pro úplnost konstatuje, že námitkami porušení lhůt k vydání správních rozhodnutí se zaobíral shora. Zda bylo správní řízení zastaveno v souladu se zákonem, soud přezkoumá v rámci posledního uplatněného žalobního bodu. Pokud žalobkyně v odvolání brojila proti usnesení úřadu práce ze dne 13. 1. 2015, musí soud ve shodě s žalovaným konstatovat, že označené rozhodnutí úřadu práce nebylo předmětem přezkumné činnosti žalovaného k podanému odvolání ze dne 10. 3. 2016. Žalobkyně pominula, že usnesení úřadu práce ze dne 13. 1. 2015 neexistuje, bylo totiž zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 10. 2015, č. j. MPSV-UM/4697/15/9S-LBK.

O žalobní námitce, v níž žalobkyně nesouhlasí se zastavením řízení o žádosti o doplatek na bydlení ze dne 29. 5. 2014 a domáhá se vydání meritorního řízení, soud uvážil následovně.

Řízení o žádosti žalobkyně ze dne 29. 5. 2014 bylo zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 48 odst. 1 správního řádu. Soud zdůrazňuje, že se mohl v rámci soudního přezkumu zaobírat pouze otázkou, zda byly naplněny zákonné podmínky pro zastavení správního řízení.

Podle § 48 odst. 1 správního řádu zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. Jde o překážku litispendence, tedy překážku zahájeného a probíhajícího řízení, pokud je splněna podmínka totožnosti věci. Pokud takovou překážku řízení správní orgán zjistí, řízení zastaví Pokračování
6
58 Ad 5/2016

podle § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu, které na ustanovení § 48 odst. 1 definující překážku litispendence výslovně odkazuje.

Byť žalobkyně označuje žalovaným zmiňované řízení za „fiktivní“, soud vzal na základě shora konstatovaných skutečností za prokázané, že řízení o dávce hmotné nouze - doplatek na bydlení podala žalobkyně již 28. 4. 2014, žádost je vedena pod č. j. 67961/2014/LIB, a v době vydání napadeného rozhodnutí žalovaného o ní nebylo pravomocně rozhodnuto, dávka doplatek na bydlení nebyla žalobkyni od dubna 2014 přiznána. V dané věci tak jde o posouzení, zda uvedené řízení zahájené žádostí žalobkyně o doplatek na bydlení ze dne 28. 4. 2014 zakládá překážku litispendence, tedy dříve zahájeného řízení o téže věci.

Touto právní otázkou se již zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 3. 2012, č. j. 4 Ads 165/2011-151 (dostupný na www.nssoud.cz), v němž uvedl:

„V řízení o žádosti stěžovatelky o doplatek na bydlení ze dne 10. 2. 2010 však nebyla založena ani překážka věci zahájené a toto řízení proto nebylo možné zastavit ani za použití § 66 odst. 1 písm. e) a § 48 odst. 1 správního řádu. Podle § 38 odst. 1 a 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění účinném v době vydání rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, totiž doplatek na bydlení náležel osobě ode dne, kdy splnila všechny podmínky nároku na dávku, nejdříve však od prvního dne měsíce, v němž bylo zahájeno řízení o přiznání této dávky. V dané věci tedy mohl být doplatek na bydlení stěžovatelce přiznán a vyplácen nejdříve od počátku měsíce, ve kterém bylo zahájeno řízení o poskytnutí této dávky, tedy od počátku února 2010. Naproti tomu v řízení o žádosti stěžovatelky o doplatek na bydlení ze dne 30. 9. 2009 mohl být stěžovatelce doplatek na bydlení přiznán a vyplácen od počátku září 2009. Z tohoto důvodu musel orgán pomoci v hmotné nouzi rozhodovat o žádostech ze dne 30. 9. 2009 a 10. 2. 2010 v samostatných řízeních, neboť se nejednalo o totožné věci ve smyslu § 48 odst. 1 správního řádu. Předchozí žádost stěžovatelky o doplatek na bydlení ze dne 30. 9. 2009 tedy nemohla založit překážku řízení, které bylo zahájeno podáním její žádosti o tutéž dávku pomoci v hmotné nouzi ze dne 10. 2. 2010. Městský soud tedy pochybil, když dospěl k závěru, že posuzované věci byly dány podmínky pro zastavení řízení z důvodu litispendence.“

Na uvedeném závěru, tedy že předchozí žádost žadatele o doplatek na bydlení nemůže založit překážku řízení, které bylo zahájeno později podanou žádostí o tutéž dávku, nic nemění ani změna ustanovení § 38 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi, účinná v době vydání rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, přijatá zákonem č. 366/2011 Sb., s účinností od 1. 1. 2012. I podle § 38 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi, účinného v době vydání rozhodnutí správních orgánů obou stupňů platí, že k žádosti žalobkyně o doplatek na bydlení ze dne 28. 4. 2014 mohl být žalobkyni doplatek za bydlení přiznán a vyplácen od počátku dubna 2014, pokud v tomto měsíci splnila všechny podmínky pro přiznání nároku na dávku. Oproti tomu v řízení o její žádosti ze dne 29. 5. 2014 jí mohl být doplatek na bydlení přiznán a vyplácen teprve od května 2014. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v shora citovaném rozsudku, v takovém případě se nejedná o totožné věci ve smyslu § 48 odst. 1 správního řádu.

Pro úplnost soud dodává, že přijatý závěr předchází vzniku situace (a taková situace Pokračování
7
58 Ad 5/2016

není zcela zřejmá v případu žalobkyně, o němž soud ze své úřední činnosti ví, že úřad práce a žalovaný opakovaně rozhodnutí o žádostech žalobkyně o dávky hmotné nouze nevydávají ve stanovených lhůtách, a žalobkyně zase obvykle nevyčká rozhodnutí o žádosti o dávku a o dávky žádá vždy každý měsíc), kdyby řízení o dříve podané žádosti o dávku hmotné nouze, která není správním orgánem ještě vyřízena či je vyřízena negativně a probíhá o ní stále odvolací řízení, bránilo žadateli, který se ocitl v hmotné nouzi, podat následně novou žádost o dávku, o níž by již mohlo být v daný moment kladně rozhodnuto.

Z uvedených důvodů tedy dospěl soud k závěru, že úřad práce rozhodl o zastavení řízení o žádosti žalobkyně ze dne 29. 5. 2014 podle § 66 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 48 odst. 1 správního řádu v rozporu se zákonem.

Soud proto postupem podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadené rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost a věc v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil k dalšímu řízení žalovanému. V dané věci soud využil možnosti dané mu § 78 odst. 3 s. ř. s. a přistoupil i ke zrušení usnesení úřadu práce, kterým bylo řízení zastaveno, neboť toto prvostupňové rozhodnutí trpí stejnou nezákonností.

V dalším řízení jsou správní orgány vysloveným právním názorem soudu vázány ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. Jejich úkolem bude o podané žádosti žalobkyně znovu rozhodnout. Zda bude na místě vydat v každém případu meritorní rozhodnutí o žádosti, jak se toho domáhá žalobkyně, však soud v tuto chvíli nemůže předjímat, neboť postup správních orgánů se bude též odvíjet od případného výsledku řízení o žádosti o doplatek na bydlení ze dne 28. 4. 2014.

O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které byly tvořeny hotovými výdaji na poštovné ve výši 61 Kč. Žalovanému soud uložil, aby náklady řízení žalobkyni uhradil v přiměřené lhůtě k rukám jejího obecného zmocněnce.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení

Pokračování
8
58 Ad 5/2016

rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Liberci 20. února 2017

Mgr. Karolína Tylová, LL.M.,

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru