Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

58 A 7/2016 - 34Rozsudek KSLB ze dne 09.03.2017

Prejudikatura

1 As 104/2015 - 27

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 As 55/2017

přidejte vlastní popisek

58 A 7/2016-34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. v právní věci žalobce J.V., bytem C. 18, O., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2016, č. j. OD 1374/14-8/67.1/14329/St,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 12. 2. 2016, č. j. OD 1374/14-8/67.1/14329/St, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo jako opožděné zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru dopravy (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 6. 11. 2014, č. j. MML 052452/14/1447/OD/Hrz. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupků dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) a přestupku dle § 83 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích“). Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 4 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

Žalobce v žalobě tvrdil, že se o existenci prvostupňového rozhodnutí dozvěděl, Pokračování
2
58 A 7/2016

až z rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2015, č. j. OD 1374/14-1/67.1/14329/St, které mu bylo doručeno dne 21. 2. 2015. Odvolání podané dne 2. 3. 2014 proto považoval za včasné. Žalovaný vycházel z toho, že prvostupňové rozhodnutí bylo žalobci doručeno fikcí dne 18. 11. 2014 na adresu zástupce žalobce uvedenou v registru obyvatel. Dle žalobce měl však správní orgán prvního stupně své rozhodnutí doručit na elektronickou adresu ..., jak o to žalobce požádal. Jiným způsobem je správní orgán oprávněn doručovat písemnost teprve poté, co učinil pokus o doručení písemnosti na elektronickou adresu a takový pokus nebyl úspěšný. Žalobce namítal, že správní orgán prvního stupně pokus o doručení písemnosti na elektronickou adresu ... neučinil. Tvrzení žalovaného o nemožnosti správního orgánu doručovat písemnosti na uvedenou elektronickou adresu nemá dle žalobce oporu ve spise. Správní spis nebyl veden způsoben, ze kterého by bylo jasně seznatelné, proč nebylo možné písemnost odeslat. Žalobce proto navrhoval provést důkaz správním spisem, aby bylo postaveno najisto, zda byl správní spis veden způsobem, který umožňoval žalovanému učinit nezpochybnitelný závěr, že správní orgán prvního stupně učinil pokus o vypravení písemnosti, který však nebyl úspěšný z důvodů objektivních překážek technické povahy.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že v průběhu správního řízení o přestupku byl žalobce zastupován zástupcem P.K., nar. ..., který vystupuje jako zástupce celé řady osob, s nimiž jsou vedena řízení o přestupcích a je znám i jeho požadavek, aby mu písemnosti byly doručovány na různé e-mailové adresy. Doručení žádné písemnosti tento zástupce však dosud nepotvrdil. Adresa ... je problematická i z toho důvodu, že diakritický znak nad adresou domény komplikuje doručování na k ní patřící e-mailovou adresu, neboť vyžaduje specifické softwarové úpravy spisové služby, eventuálně komplikované psaní takové adresy. V daném případě je proto evidentní, že i volba takového adresy je spíše snahou řízení zkomplikovat a prodloužit, než ji použít jako prostředek k rychlé komunikaci mezi adresátem a správním orgánem. Žalovaný také zjistil, že sám zmocněnec žádné písemnosti z adresy ... správnímu orgánu prvního stupně neodesílal, vždy tak činil z adresy ... Takové jednání dle žalovaného naplňuje znaky zneužití práva, a proto k němu nelze přihlížet. Žalovaný v této souvislosti zmínil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 - 48. Přesto bylo prvostupňové rozhodnutí ze dne 6. 11. 2014 doručováno nejprve na emailové adresy zástupce žalobce, které byly správnímu orgány prvního
stupně
známé. Na požadovanou adresu s diakritikou „á“ se odeslání nezdařilo, doručení na adresu ... nebylo potvrzeno. Z tohoto důvodu bylo prvostupňové rozhodnutí zasláno na adresu pro doručování, na které si v úložní době zástupce žalobce zásilku s rozhodnutím nepřevzal. Zásilka byla proto vložena do jeho poštovní schránky a správní orgán prvního stupně měl rozhodnutí za doručené v souladu s § 24 odst. 1 správního řádu. Žalovaný považoval postup správního orgánu prvního stupně při doručování za správný. Závěrem žalovaný zdůraznil, že doručování na elektronickou má pouze podpůrný význam podmíněný součinností ze strany adresáta, a navrhoval, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

Ve věci proběhlo dne 9. 3. 2017 ústní jednání. Při něm zástupce žalobce i žalovaný setrvali na své dosavadní argumentaci. Zástupce žalobce dále uvedl, že ve spise není založen úřední záznam o tom, proč se správní orgán prvního stupně rozhodl postupovat tak, jako by žalobce o doručování písemností na elektronickou adresu nepožádal. Připustil, že pokus o doručení na zvolenou elektronickou adresu ze strany správního orgánu učiněn byl, namítal však, že ze správního spisu nevyplývá, proč se odeslání zprávy nezdařilo a zda se jednalo Pokračování
3
58 A 7/2016

o dlouhodobý či krátkodobý problém s odesíláním písemností. Měl za to, že na adresu s diakritikou mělo být rozhodnutí odesláno pomocí aplikace Outlook. Zástupce žalobce také tvrdil, že nebylo prokázáno, že prvostupňové rozhodnutí vůbec existovalo, bylo řádně vyhotoveno a odesíláno se zaručeným elektronickým podpisem. Zástupce žalobce navrhoval doplnit dokazování o znalecký posudek z oboru kybernetika, výslech pracovnice podatelny a pracovníka pro informační technologie správního orgánu prvního stupně.

Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních námitek dle § 75 odst. 2 s. ř. s., kterými je soud v duchu dispoziční zásady vázán, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud předesílám, že žalobcovým návrhům na doplnění dokazování nevyhověl, neboť měl v souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeném např. v rozsudku ze dne 4. 9. 2015, č. j. 8 As 6/2015 – 37 (všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné nawww.nssoud.cz), za to, že „… po správním orgánu nelze požadovat, aby prokazoval odeslání písemnosti emailem ve smyslu § 19 odst. 8 správního řádu znaleckým posudkem k počítači, z nějž byl email odeslán, vždy když adresát písemnosti nepotvrdí její přijetí a následně ničím nepodloženým tvrzením zpochybní odeslání předmětného emailu. Takový přístup by byl v rozporu se smyslem institutu doručování písemností na elektronickou adresu účastníka řízení, jímž je urychlení řízení, a umožňoval by bujení procesní taktiky spočívající v podání účelové žádosti o doručování na elektronickou adresu, nepotvrzení doručení rozhodnutí a následném zpochybňování správnosti doručení na adresu trvalého pobytu.“

Dle § 19 odst. 8 správního řádu platí, že „písemnosti uvedené v odstavci 4 se na požádání adresáta doručují jiným způsobem podle tohoto zákona; v takovém případě platí, že písemnost je doručena třetím dnem ode dne, kdy byla odeslána. V případě doručování na elektronickou adresu platí, že písemnost je doručena v okamžiku, kdy převzetí doručované písemnosti potvrdí adresát zprávou podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem. Nepotvrdí-li adresát převzetí písemnosti nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy, která se nevrátila jako nedoručitelná (odstavec 9), doručí správní orgán písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal.“ Odstavec čtvrtý, na nějž odkazuje věta první citovaného ustanovení, pak stanoví, že „do vlastních rukou adresáta se doručují písemnosti podle § 59, § 72 odst. 1, písemnosti, o nichž tak stanoví zvláštní zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to oprávněná úřední osoba.“

V posuzovaném případě je ze spisu patrné, že zmocněnec žalobce v odporu ze dne 1. 9. 2014 požádal správní orgán prvního stupně, aby mu písemnosti doručoval na elektronickou adresu ... Správní orgán tuto žádost akceptoval a zmocněnci se na uvedenou adresu pokusil zaslat předvolání k ústnímu jednání ze dne 23. 9. 2014, odeslání zprávy však selhalo. Správní orgán prvního stupně se pokoušel předvolání k ústnímu jednání doručit i na další elektronickou adresu, z níž zástupce žalobce se správním orgánem komunikoval, doručení zprávy však zmocněnec žalobce nepotvrdil. Správní orgán prvního stupně proto následně doručil předvolání k ústnímu jednání poštou Pokračování
4
58 A 7/2016

na adresu místa trvalého pobytu zmocněnce žalobce, kde je zmocněnec žalobce osobně převzal.

Stejně postupoval i při doručování rozhodnutí ze dne 6. 11. 2014, č. j. MML 052452/14/1447/OD/Hrz. Nejprve učinil pokus o doručení písemnosti na elektronickou adresu, tak jak o to zmocněnec žalobce požádal. Protože se pokus o odeslání prvostupňového rozhodnutí na zástupcem zvolenou elektronickou adresu nezdařil, pokusil se správní orgán doručit prvostupňové rozhodnutí na elektronickou adresu, z níž zástupce žalobce se správním orgánem komunikoval. Zmocněnec žalobce však následující pracovní den po odeslání zprávy převzetí prvostupňového rozhodnutí nepotvrdil a zpráva se nevrátila jako nedoručitelná. Správní orgán prvního stupně proto aplikoval ustanovení § 19 odst. 8 správního řádu a označené rozhodnutí zmocněnci žalobce zaslal na adresu místa jeho trvalého pobytu.

V projednávaném případě bylo dle krajského soudu výtisky emailových hlášenek založených ve spise a printscreenem obrazovky elektronické podatelny, jímž byl proveden důkaz při ústním jednání dne 9. 3. 2017, prokázáno, že se správní orgán o doručení prvostupňového rozhodnutí na zmocněncem požadovanou adresu pokusil. V tom se projednávaný případ odlišuje od případu, který posuzoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 5. 11. 2015, č. j. 2 As 10/2015 - 42.

Jak bylo konstatováno shora, nejednalo se navíc ani o první pokus o doručení písemnosti na zmocněncem žalobce zvolenou elektronickou adresu. Správní orgán prvního stupně se pokusil zaslat zmocněnci žalobce na jím požadovanou elektronickou adresu již dne 23. 9. 2014 předvolání k ústnímu jednání, odeslání však selhalo. Totéž nastalo při odesílání dalších písemností. Nelze tedy vytýkat správnímu orgánu prvního stupně, že přistoupil k doručování na adresu zmocněnce žalobce uvedenou v evidenci obyvatel, jako by o doručování na elektronickou adresu žalobce nepožádal. Jedná se o postup předvídaný zákonem a soud nemá za to, že by o tom musel být ve správním spise založen úřední záznam.

Dle judikatury Nejvyššího správního soudu, např. rozsudku ze dne 13. 8. 2015, č. j. 9 As 60/2015 - 42, „ustanovení § 19 odst. 8 správního řádu je nutné vykládat tak, že správní orgán je povinen zasílat na požadovanou elektronickou adresu pouze první písemnost v řízení zasílanou adresátovi, resp. první písemnost zasílanou adresátovi od okamžiku, kdy tento požádal o doručování písemností na elektronickou adresu. Pokud účastník převzetí této písemnosti nepotvrdí, je správní orgán oprávněn veškeré další písemnosti tomuto adresátovi zasílat rovnou tak, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal. Není tedy povinen se opětovně pokoušet o doručení písemnosti na elektronickou adresu adresáta“. Obdobný názor vyjádřil Nejvyšší správní soud také v rozsudku ze dne 19. 6. 2015, č. j. 2 As 202/2014 - 50, ze dne 21. 10. 2015, č. j. 9 As 149/2015 - 32 či ze dne 30. 3. 2016, č. j. 10 As 5/2016 - 36.

Soud na tomto místě připomíná i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2016, č. j. 1 As 104/2015 - 27, publ. ve Sb.NSS pod č. 3406/2016, v němž je uvedeno: „Bylo všeobecně rozšířeným omylem, že v e-mailové adrese nemohou být použity znaky s diakritickými znaménky (háčky a čárky). I když správní orgán nedoručil své rozhodnutí na takovou adresu, sdělenou zmocněncem účastníka správního řízení (§ 19 odst. 3 správního řádu), jde o účinné doručení, jestliže bylo rozhodnutí následně doručeno, byť fikcí, na adresu, Pokračování
5
58 A 7/2016

kterou si zmocněnec, vystupující v bezpočtu obdobných řízení, určil jako adresu pro doručování v centrální evidenci obyvatel (§ 20 odst. 1 téhož zákona).“

Zásilku obsahující prvostupňové rozhodnutí se nepodařilo doručit zástupci žalobce na adresu jeho trvalého pobytu standardním způsobem, a bylo ji tudíž nutné uložit. Dle § 23 odst. 4 správního řádu „Adresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil.“ Dle § 24 odst. 1 správního řádu „Jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.“

Zásilka obsahující prvostupňové rozhodnutí byla připravena k vyzvednutí dne 7. 11. 2014, o uložení zásilky byl zmocněnec žalobce písemně vyrozuměn a bylo mu zanecháno poučení. Dne 19. 11. 2014 byla zásilka v souladu s § 23 odst. 3 správního řádu vložena do domovní schránky zmocněnce žalobce. V souladu s § 24 odst. 1 správního řádu se prvostupňové rozhodnutí považuje za doručené dne 18. 11. 2014 a bylo žalobci oznámeno ve smyslu § 72 odst. 1 správního řádu. Odvolání podané zmocněncem žalobce dne 2. 3. 2015 tak bylo jednoznačně opožděné, tj. podané po uplynutí zákonem stanovené 15 denní lhůty (§ 83 odst. 1 správního řádu).

Námitkami zpochybňujícími řádné vyhotovení prvostupňového rozhodnutí vznesenými při ústním jednání se zdejší soud nezabýval. Rozšířit žalobu o další žalobní body lze podle § 71 odst. 2 s. ř. s. jen ve lhůtě pro podání žaloby. Dle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovením nebo jiným zákonem stanoveným způsobem. O koncentraci řízení byl zástupce žalobce na začátku ústního jednání poučen.

Lze tedy uzavřít, že na základě přezkoumání v rámci žalobních bodů nebylo shledáno napadené rozhodnutí nezákonné, netrpí ani vadami, pro které by je soud musel zrušit z úřední povinnosti, soud proto žalobu jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 60 odst. 1 s. ř. s. věta prvá. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek,

Pokračování
6
58 A 7/2016

je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Liberci dne 9. března 2017

Mgr. Karolína Tylová, LL.M.,

soudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru