Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

51 Ca 9/2009 - 29Rozsudek KSHK ze dne 29.07.2010


přidejte vlastní popisek


51Ca 9/2009-29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kumprechtem ve věci žalobce Ing. J. V. , proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2009, zn. 8060/DS/2009/VV, takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 15. 5. 2009,

zn. 8060/DS/2009/VV, se zrušuje a věc se žalovanému vrací

k dalšímu řízení.

II. Žalobci se ukládá, aby ve lhůtě 8 dnů ode dne právní moci tohoto

rozsudku uhradil soudní poplatek ze žaloby ve výši 2.000,--Kč, a to na účet

Krajského soudu v Hradci Králové č. 3703-6828511/0710, variabilní symbol

5123000909.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.026,--

Kč, do 8 dnů od právní moci tohoto rozsudku. pokračování
51Ca 9/2009

-2-

Odůvodnění:

Žalovaným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Nová Paka ze dne 9. dubna 2009, č.j.: SOD455/P106/08/Jet-83, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků dle § 22 odst. 1 písm. a) bodu 1., písm. b) a písm. d) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění (dále jen „přestupkový zákon“), tedy jednalo se celkem o tři přestupky, jichž se měl žalobce dopustit tím, že dne 9. 10. 2008 řídil motorové vozidlo, které nebylo registrováno v registru silničních vozidel a dne 7. 4. 2008 v 00:15 hodin v obci Nová Paka, v ulici Krkonošské, ve směru na Trutnov, řídil na pozemní komunikaci osobní motorové vozidlo po předchozím požití alkoholických nápojů, přičemž se odmítl na výzvu Policie České republiky podrobit lékařskému vyšetření, zda neřídil pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, a toto prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Žalobce měl přitom porušit ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) a § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen “zákon o provozu na pozemních komunikacích“), a § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Za to byla žalobci uložena dle ustanovení § 22 odst. 4 přestupkového zákona pokuta ve výši 40.000,--Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání dvou let a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,--Kč.

Žalovaný odůvodnil žalobou napadené rozhodnutí v podstatě tím, že žalobce namítal jen zánik své odpovědnosti za přestupky dle § 22 odst. 1 písm. b) a písm. d) přestupkového zákona a jejich neprojednatelnost s ohledem na § 20 odst. 1 citovaného zákona. Vzhledem k tomu také žalovaný přezkoumal jen tuto odvolací námitku a konstatoval, že „V rozhodnutí Městského úřadu nebylo shledáno žádných závad, bylo vydáno v souladu se zákonem a uvedené přestupky byly obviněnému plně prokázány.“ Poté posoudil běh jednoroční lhůty od spáchání přestupků, proti kterým odvolání směřovalo se závěrem, že odpovědnost za ně by končila až dne 4. 7. 2009. V této lhůtě však žalovaný rozhodl a rozhodnutí žalobci doručil. Více již odůvodnění žalovaného rozhodnutí neobsahuje.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas žalobu. Namítal v ní, že uložená sankce je neadekvátní a že mu nebyla prokázána vina pokud jde o přestupky podle § 22 odst. 1 písm. b) a písm. d) přestupkového zákona. Za jednání, v němž byl spatřován přestupek dle § 22 odst. 1 písm. a) bodu 1. přestupkového zákona, pak prý byl již odsouzen Okresním soudem v Jičíně. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhoval rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. K výzvě krajského soudu poté žalobce ještě žalobu doplnil podáním ze dne 1. listopadu 2009. Dodal k ní, že byl prvoinstančním správním orgánem předvolán pouze k projednání přestupku, jehož se měl dopustit dne 9. 10. 2008 v 8:14 hodin, když měl řídit vozidlo, které není registrováno v registru silničních vozidel. Ostatní dva skutky se žalobcem projednávány nebyly, přesto byl postižen přísným trestem. Zdůrazňoval přitom, že pokračování
51Ca 9/2009

-3-

zatímco v původním řízení (před rozsudkem nadepsaného krajského soudu ze dne 26. února 2009, č.j. 51 Ca 9/2008-22) činila sankce za skutek, jehož se měl dopustit dne 7. 4. 2008, částku 27.000,--Kč a zákaz činnosti mu byl uložen na dobu 18 měsíců a za jízdu ve vozidle bez registrace mu byla uložena pokuta 5.000,--Kč a zákaz činnosti na 6 měsíců, tak ve společném řízení mu byla nyní uložena pokuta ve výši 40.000,--Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců. V uvedeném postupu shledával žalobce zaujatost, přičemž zároveň namítal, že orgány veřejné správy zúčastněné na řízení nevycházely ze zásady absorpce. Žalobce přitom setrval na svém žalobním návrhu.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejdříve shrnul dosavadní průběh řízení, přičemž konstatoval, že žalobce byl v dalším řízení uznán vinným „ze spáchání dvou přestupků. Mimo jiné, byl shledán vinným přestupkem podle § 22 odst. 1 písm. b) a d), zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích v platném znění, když při kontrole dne 7. 4. 2008, kolem 23:21 hod. zjistila hlídka Policie ČR, že žalobce jeví známky požití alkoholu . . .“. Poté popsal průběh kontroly, přičemž jednotlivé okolnosti při ní vzniklé přiřazoval k ustanovením zákona o provozu na pozemních komunikacích a přestupkového zákona.

K žalobní námitce o nepřiměřenosti uložených trestů uvedl, že odmítnutí lékařského vyšetření bylo řádně zadokumentováno a prokázáno, přičemž výše uložených sankcí odpovídají nebezpečnosti jednání žalobce, který podle výpisu z registru řidičů opakovaně porušuje povinnosti řidiče. Žalobcem zmiňovaným rozsudkem Okresního soudu v Jičíně pak byl žalobce odsouzen za to, že řídil motorové vozidlo, ačkoliv nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění a svým jednáním mařil výkon rozhodnutí jiného státního orgánu. Podle žalovaného postupovaly správní orgány obou stupňů zcela v intencích platné právní úpravy i nové judikatury, zejména pak zásady proporcionality ve vztahu k preventivně výchovnému účinku trestu. Vzhledem k tomu žalovaný navrhoval žalobu zamítnout.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s“). Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., když se žalobce ani žalovaný k výzvě o možnosti rozhodnout ve věci bez jednání ve lhůtě dvou týdnů od doručení této výzvy nevyjádřili. Krajský soud měl proto v souladu s citovaným ustanovením zato, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. O tom byli účastníci ve výzvě výslovně poučeni. Ostatně krajský soud by rozhodl bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s. i bez toho, neboť žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a bylo vydáno po řízení, jež trpělo takovými vadami, jež měly za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Dospěl totiž k následujícím zjištěním a právním závěrům.

Žalované rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Není vůbec odůvodněné, když se v něm žalovaný zabýval pouze otázkou zániku odpovědnosti za přestupky , jichž se měl žalobce dopustit dne 7. 4. 2008 a nikoliv již takovými pokračování
51Ca 9/2009

-4-

otázkami, jako jsou naplnění skutkových podstat přestupků, výší sankcí, atd., takže z rozhodnutí není vůbec patrno, na základě jakých úvah dospěl žalovaný k závěru, který jej vedl k zamítnutí odvolání žalobce a potvrzení prvoinstančního správního rozhodnutí. K tomuto postupu při odůvodňování žalovaného rozhodnutí zřejmě žalovaného vedl jeho mylný výklad § 89 odst. 2 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), podle něhož správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává odvolací orgán jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Jedině tak si lze vysvětlit, že se žalovaný zabýval v odvolání pouze jedinou odvolací námitkou a ničím jiným. V první větě uvedeného ustanovení se však stanoví, že odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. To znamená, že odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, s právními předpisy z úřední povinnosti a v plném rozsahu. Takto však žalovaný nepostupoval, čímž porušil zmíněné zákonné ustanovení, jakož i základní zásady činnosti správních orgánů stanovené ve správním řádu, zejména v § 2 odst. 1, podle které správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy a § 3 stanovícím, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

Krajskému soudu samozřejmě neušlo, že rozsah žalobních námitek je oproti námitkám odvolacím širší. Tato skutečnost ale není pro soudní přezkum relevantní, když Nejvyšší správní soud k této otázce v rozsudku ze dne 24. ledna 2006, čj. 2 Afs 31/2005-57, mimo jiné uvedl:

„. . . Ze žádného ze zmíněných ustanovení s. ř. s. ani z žádného jiného ustanovení zvláštního předpisu výslovně neplyne, že by žaloba žalobce ve správním soudnictví neměla být projednatelná v té její části, v níž stěžovatel uplatňuje důvody, které předtím neuplatnil v přípustném opravném prostředku v rámci správního (a tedy i daňového) řízení.

Takové pravidlo nelze obecně dovodit ani extenzívním výkladem podmínky „vyčerpání řádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem“, obsažené v již zmiňovaném § 68 písm. a) s. ř. s., neboť požadavek právní jistoty účastníka řízení ohledně podmínek přípustnosti správní žaloby (v daném případě žaloby podle § 65 a násl. s. ř. s.) velí přiklonit se zde k výkladu doslovnému, tedy v podstatě k takovému, že podmínka je splněna, jestliže účastník řádný opravný prostředek ve správním řízení, který měl k dispozici (typicky odvolání), využil, tj. podal jej a napadl jím výrok či výroky rozhodnutí správního orgánu první instance alespoň v takovém rozsahu (z hlediska jeho subjektivních práv a povinností tímto výrokem či těmito výroky upravených), v jakém napadá výrok či výroky správního orgánu vydaného v druhé instanci; druhoinstační rozhodnutí je pak z hlediska splnění podmínky uvedené v § 68 písm. a) s. ř. s. přezkoumatelné v takovém rozsahu jeho pokračování
51Ca 9/2009

-5-

výroku či výroků, jenž obsahově odpovídá napadenému rozsahu výroku či výroků rozhodnutí prvoinstančního.“

Na základě toho krajský soud uzavřel, že uvedené skutečnosti zatížily rozhodnutí žalovaného vadami takové intenzity, pro které nezbylo, než žalované rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Právními názory krajského soudu vyslovenými v tomto rozsudku přitom bude v dalším řízení správní orgán vázán (viz § 78 odst. 5 s.ř.s.). Bude se přitom muset vypořádat zejména i s následujícími otázkami.

Předně bude muset vyjasnit, za který přestupek by měl být vlastně žalobce trestán. Vzdor rozsudku nadepsaného krajského soudu ze dne 26. 2. 2009, č. j. 51 Ca 9/2008-22, jakož i rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. června 2009, č.j. 1 As 28/2009-62, v nichž bylo pro další postup v přestupkovém řízení výslovně stanoveno, že je nezbytné pro účely trestání daných sbíhajících se přestupků uplatnit princip absorpce, kdy přísnější trest pohlcuje mírnější, tedy kdy za více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný, se žalovaný ani prvoinstanční správní orgán těmito, pro ně závaznými právními názory, neřídili. Z jejich rozhodnutí není ani zřejmé, který že to přestupek považovaly za nejtěžší. Prvoinstanční správní orgán uznal podle výrokové části rozhodnutí ze dne 9. 4. 2009, č.j.: SOD455/P106/08/Jet-83, žalobce vinným ze spáchání celkem tří přestupků a za všechny tyto přestupky mu (jak dále ve výroku tohoto rozhodnutí pokračoval) v souladu s § 12 odst. 2 přestupkového zákona uložil tresty za „nejpřísněji postižitelný přestupek dle ust. § 22 odst. 4“ přestupkového zákona. Za který, to však z uvedeného rozhodnutí nelze zjistit. Lze o tom jen spekulovat porovnáním daných skutkových podstat přestupků s ustanovením § 22 přestupkového zákona. Takováto zásadní otázka však musí být součástí výrokové části rozhodnutí, což nebyla. Stejného pochybení se dopustil i žalovaný, když odvolání žalobce proti němu zamítl a rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu potvrdil. Tuto otázku navíc znepřehlednil ve svém vyjádření k žalobě, v němž uvedl, že prvoinstanční správní orgán uznal žalobce vinným pouze ze dvou přestupků (viz první věta nahoře na druhé straně vyjádření).

S otázkou trestu za nejpřísněji postižitelný přestupek souvisí i výše uložené pokuty. Zde třeba znovu přisvědčit žalobci, že ani ta nebyla řádně odůvodněna. Žalovaným vůbec ne (absenci odůvodnění rozhodnutí nelze dohnat sebelepším vyjádřením k žalobě) a prvostupňovým správním orgánem jen obecnými a nic neříkajícími formulacemi, jako že bylo přihlédnuto k charakteru přestupků (kterých, který trest pohltil tresty mírnější?), k okolnostem jeho spáchání (kterým?) a k výpisu z evidenční karty řidiče (které přestupky na úseku bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích žalobce spáchal a jaké úvahy z nich plynoucí měly vliv na výši trestů?). Městský úřad Nová Paka přitom vůbec nevysvětlil, proč žalobci uložil pokutu ve výši 40.000,--Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva pokračování
51Ca 9/2009

-6-

roky, když v předchozím rozhodnutí ze dne 11. srpna 2008, č.j.: SOD543/P121/08/Jet-91, které bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2009, č. j. 51 Ca 9/2008-22, a jímž byl žalobce postižen za tentýž přestupek dle § 22 odst. 1 písm. d) přestupkového zákona (nyní zřejmě nejpřísnější) jen pokutou 27.000,--Kč a zákazem činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Jaké nové a dosud neznámé skutečnosti z té doby k tomu vedly? To se z rozhodnutí nelze dozvědět, a proto se ani nelze divit žalobci, že v tom spatřuje zlý úmysl. V dalším řízení proto bude nutno věnovat odůvodnění výše pokuty, tedy otázce, k níž je v současné době již dostatek judikatury, zejména ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, zvláštní pozornost.

Prvoinstanční správní orgán pochybil i ve způsobu projednání přestupků. Jak je zřejmé z jeho předvolání k ústnímu jednání ze dne 20. 3. 2009, č.j.:SOD455/P106/08/Jet-83, a protokolu o ústním jednání ze dne 8. 4. 2009, č.j.:SOD455/P106/08/Jet-83, ačkoliv se mělo jednat o společné řízení, případně řízení, z nichž by bylo patrné uplatnění zásad stanovených v § 12 odst. 2 přestupkového zákona při ukládání trestu za souběh přestupků (viz k tomu konkrétně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. června 2009, č.j. 1 As 28/2009-62, týkající se dané věci), uvedený správní orgán takto nepostupoval. Předvolal totiž žalobce pouze k projednání přestupku dle § 22 odst. 1 písm. a) bodu 1. přestupkového zákona a jen ten s ním také podle obsahu citovaného protokolu projednal. Přestupky podle § 22 odst. 1 písm. b) a písm. d) přestupkového zákona, jimiž přitom žalobce také uznal vinným v rozhodnutí ze dne 9. 4. 2009. č.j.:SOD455/P106/08/Jet-83, pod bodem 1) jeho výrokové části, tedy se žalobcem v rozporu s § 74 odst. 1 přestupkového zákona vůbec nebyly projednány. Přitom za přestupek dle § 22 odst. 1 písm. a) bodu 1. přestupkového zákona lze uložit pokutu jen do výše 10.000,--Kč a zákaz činnosti do jednoho roku, tedy úplně jiné sankce, než uloženy byly.

Krajský soud se neztotožnil pouze s jedinou žalobcovou námitkou a to tou, že již byl potrestán za jízdu s vozidlem, které nebylo registrováno v registru silničních vozidel, Okresním soudem v Jičíně. Uvedený orgán státní moci totiž rozhodoval o zcela jiném neodvoleném chování žalobce, jež mělo povahu trestného činu.

Protože žalobce neuhradil spolu s podáním žaloby soudní poplatek ve výši 2.000,--Kč (viz položka č. 14a bod 2. písm. a) Sazebníku soudních poplatků), byla mu tato povinnost uložena dodatečně ve výroku č. II tohoto rozsudku.

Žalobce měl ve věci plný úspěch, když žalované rozhodnutí bylo zrušeno, a proto má právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 s.ř.s. proti účastníkovi, který úspěch neměl. Náklady žalobce spočívaly v náhradě soudního poplatku ve výši 2.000,--Kč a poštovném v souvislosti s podáním žaloby v částce 26,--Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci podle výroku č. III tohoto rozsudku. pokračování
51Ca 9/2009

-7-

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Pro tento případ by musel být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Hradci Králové dne 29. července 2010

JUDr. Pavel Kumprecht


samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru