Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

51 Ca 17/2009 - 31Rozsudek KSHK ze dne 31.01.2011


přidejte vlastní popisek

51Ca 17/2009-31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kumprechtem ve věci žalobce: L. E., nar. X, zast. JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou se sídlem AK v Pardubicích, Sladkovského 484, PSČ 500 02, proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2009, zn. 18582/DS/2009/VV, takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 23. 10.

2009, zn. 18582/DS/2009/VV, se zrušuje a věc se žalovanému vrací

k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši

10.640,-- Kč k rukám JUDr. Jarmily Černé, advokátky se sídlem AK

v Pardubicích, Sladkovského 484, PSČ 500 03, do tří dnů od právní moci tohoto

rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce napadl včas podanou žalobou rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2009, zn. 18582/DS/2009/VV, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Náchod ze dne 7. 4. 2009, č.j.: 507/09/DSH/LP, a toto potvrzeno. Pokračování 51Ca 17 /2009

Městský úřad Náchod v něm uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti

bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 2. zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění (dále jen „přestupkový zákon“), když dne 18. 12. 2008 v 10,01 hodin v obci Žabokrky řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Kia Sorento, registrační značky 3E3 0030, přičemž mu byla naměřena rychlost jízdy 106 km/hod. v místě, kde je pravidly silničního provozu povolena nejvyšší dovolená rychlost jízdy 50 km/hod. Uvedený správní orgán zvážil možnou odchylku měřícího zařízení ve výši 3% a konstatoval,že skutečná rychlost vozidla řízeného žalobcem byla 103 km/hod., což je o 53 km/hod. více, než je nejvyšší povolená rychlost v obci.

Tímto jednáním žalobce porušil podle Městského úřadu Náchod ustanovení § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen “zákon o provozu na pozemních komunikacích“), a naplnil skutkovou podstatu uvedeného přestupku. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 9.000,--Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Zároveň byl žalobce zavázán nahradit náklady spojené s projednáváním přestupků ve výši 1.000,--Kč.

Žalobce napadl rozhodnutí Městského úřadu Náchod odvoláním, o němž žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím. Odůvodnil je v podstatě následujícím způsobem:

Předně konstatoval, že žalobce byl obviněn ze spáchání přestupku spočívajícího v porušení § 18 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, když nerespektoval jeho ustanovení o nejvyšší dovolené rychlosti v obci. Překročil ji totiž o více jak o 100%, když jel v obci rychlostí 103 km/hod. Byl přitom policejní hlídkou DI PČR Náchod zastaven a ztotožněn. Sepsané oznámení o tomto přestupku žalobce bez připomínek podepsal. Uvedený přestupek dokumentuje fotografie vozidla žalobce s čitelnou registrační značkou 3E3 0030, jež byla provedena homologovaným a ověřeným měřičem rychlosti RAMER 7CCD č. 252/08 ze dne 1.12.2008.

Poté k odvolacím námitkám uvedl, že prvostupňový správní orgán zahájil přestupkové řízení dne 13. 1. 2009, a to sdělením obvinění z přestupku, přičemž žalobce zároveň předvolal k jeho projednání na den 9. 2. 2009. Žalobce se z účasti na jednání omluvil z důvodu nemoci. K omluvě zároveň přiložil doklad o pracovní neschopnosti ze dne 4. 2. 2009. Vzhledem k tomu předvolal prvostupňový správní orgán žalobce znovu k projednání přestupku na den 24. února 2009. Dne 23. 2. 2009 se však žalobce opětovně z jednání omluvil, a to z důvodů nadále trvající nemoci. Potřetí prvostupňový správní orgán předvolal žalobce k projednání dané věci na den 19. 3. 2009. Žalobce se však z účasti na něm znovu omluvil, a to faxem dne 18. 3. 2009 v 16:12 hodin, z důvodu další nemoci, trvající od 16. 3. 2009. Zároveň navrhnul prvoinstančnímu správnímu orgánu projednat danou věc dne 3. 9. 2009 v 9:00 hodin. Odůvodnil jej služební cestou, což mu potvrdil společník v podnikání p. Kaucký obchodní společnosti E+K SEBARU s.r.o. Sezemice. S ohledem na tyto skutečnosti zjišťoval prvostupňový správní orgán stav zdravotního stavu žalobce u OSSZ Pardubice, jakož i u MUDr. I., která sdělila, že se žalobce nedostavil na stanovenou lékařskou kontrolu.

Pokračování 51Ca 17 /2009

Prvostupňový správní orgán proto zaslal žalobci dne 19. 3. 2009 již čtvrté předvolání k projednání přestupku, které se mělo uskutečnit dne 30. března 2009. Žalobce je převzal dne 23. 3. 2009, z účasti na nařízeném jednání se však cestou pošty opět omluvil s tím, že neví, zda bude pracovně uschopněn. Zároveň poukazoval na odjezd na zahraniční pracovní cestu, což považoval za náležitou omluvu, přičemž trval na osobní účasti při projednání přestupku. Prvostupňový správní orgán však tuto omluvu neuznal za odůvodněnou, a proto když se žalobce dne 30. 3. 2009 v 15:45 hodin k jednání nedostavil, zahájil ústní projednávání podezření ze spáchání přestupku v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom ze zjištění, že žalobci byla dne 30. 3. 2009 ukončena jeho lékařkou MUDr. I. pracovní neschopnost, přičemž podle jejího telefonického sdělení se žalobce mohl v 15,00 hodin zúčastnit projednání přestupku. V této souvislosti žalovaný dodal, že u žalobce byla provedena kontrola jeho pracovní neschopnosti. Pracovnice OSSZ provedla kontrolu dne 24. 3. 2009 ( tj.v době nemoci obviněného (žalobce), avšak doma jej nezastihla, přestože žalobce vycházky povoleny neměl. Žalovaný pokračoval, že žalobce pracovnici kontrolního orgánu OSSZ osobně navštívil a vysvětloval jí svoji nepřítomnost neoznačeným zvonkem, a že má problémy s policií a úřady a obavu, aby nepřišel o body.

Žalovaný nezjistil, že by prvoinstanční správní orgán porušil příslušná ustanovení přestupkového zákona a zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“), tím, že projednal přestupek žalobce v jeho nepřítomnosti. V této souvislosti v podstatě uvedl, že se prý žalobce snažil projednání přestupku svými omluvami znemožnit. Žalovaný se dále zabýval odvolací námitkou žalobce, podle níž prvostupňový správní orgán dostatečně neodůvodnil výši sankce, uložené u horní hranice stanoveného rozpětí zákona. K tomu uvedl, že se po seznámení se s výpisem dopravních přestupků žalobce z registru řidičů s touto sankcí ztotožňuje, a to z následujících důvodů:

1. Žalobce má od 19. 10. 2006 zaznamenány čtyři, z toho tři závažné přestupky proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, kdy dva jsou pro porušení předepsané rychlosti a přestupek z 25. 10. 2006 byl uložen pro řízení vozidla pod vlivem alkoholu, za což byla obviněnému uložena sankce mimo pokuty i zákaz činnosti.

2. Žalobce svým jednáním ze dne 18. 12. 2008 ohrozil ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, hlavně chodce a děti, když jel v obci, kde je stanovena rychlost dle zákona do 50 km/hod. rychlostí 103 km/hod., tedy jel rychlostí dvojnásobnou.

3. Prvostupňový správní orgán vyhodnotil všechny uvedené důvody, které svědčí o nedostatečné kázni žalobce v silničním provozu, a to ve vztahu k rostoucí nehodovosti s vážnými následky v souvislosti s nedodržováním předepsaných rychlostí. Dosavadní sankce uložené žalobci za překračování předepsaných rychlostí v silničním provozu přitom na něj neměli pozitivní vliv. Naopak, jeho starostí bylo, aby nedovršil právě projednáním tohoto přestupku 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů, jak sdělil kontrolní pracovnici OSSZ.

Pokračování 51Ca 17 /2009

S ohledem na to považoval žalovaný odůvodnění výše sankce za dostačující a plně přezkoumatelné. Dodal, že pokud žalobce neví, že dvojnásobná rychlost v obci značně ohrožuje bezpečnost silničního provozu, tak že nemá v provozu na pozemních komunikacích co dělat. Tuto skutečnost považoval žalovaný za tak jednoznačnou a markantní, že k ní již nebylo třeba více dodávat.

Rozhodnutí o přestupku bylo vydáno bezprostředně po ústním projednání dne 7. 4. 2009. Poté následovaly marné pokusy o jeho doručení žalobci. K doručení rozhodnutí prvostupňového správního orgánu došlo podle žalovaného až dne 8. 9. 2009, odvolání proti němu bylo podle něho podáno včas. Protože však žalovaný jako odvolací orgán nezjistil pochybení v postupu a rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, tak odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí potvrdil.

Žalobce napadl výše uvedené rozhodnutí žalovaného správní žalobou, kterou odůvodnil následujícím způsobem:

Předně namítal, že prvoinstanční správní orgán rozhodl ve věci po jejím projednání dle § 74 odst. 1 přestupkového zákona v nepřítomnosti žalobce přesto, že ten se z nařízeného jednání omluvil. Omluvu doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti, vystaveným MUDr. J. I. dne 16. 3. 2009. Datum kontroly byl stanoven na 30. 3. 2009. Žalobce zároveň správnímu orgánu sdělil, že od 30. 3. 2009 do 31. 7. 2009 je zaměstnavatelem vyslán na pracovní cestu na Ukrajinu. Po návratu z Ukrajiny žalobce správnímu orgánu oznámil připravenost k projednání přestupku, přičemž zároveň navrhl, aby byla věc za účelem usnadnění projednání přestupku postoupena k vyřízení Městskému úřadu Holice. Dne 8. 9. 2009 ale bylo žalobci doručeno rozhodnutí Městského úřadu Náchod ze dne 7. 4. 2009, č.j.: 507/09/DSH/LP, jímž bylo rozhodnuto způsobem, jak výše uvedeno.

Žalobce namítal, že prvostupňový správní orgán postupoval v rozporu s § 74 odst. 1 přestupkového zákona, když projednal věc v jeho nepřítomnosti, ačkoliv se z účasti na jednání náležitým způsobem omluvil. V tom spatřoval zkrácení svých procesních práv, když se zejména nemohl vyjádřit ke všem skutečnostem, které se mu kladli za vinu, k důkazům o nich a navrhovat důkazy na svoji obhajobu. V uvedeném postupu shledal zároveň porušení § 2 odst. 3 správního řádu a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo, aby byla jeho věc projednána v jeho přítomnosti.

V odvolání proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí pak žalobce namítal, že rozhodnutí o vině a trestech není řádně odůvodněno, nelze tak zjistit, proč byla žalobci uložena pokuta právě ve výši 9.000,--Kč ze zákonné sazby 5.000,-- až 10.000,--Kč a zákaz činnosti v rozsahu 12-ti měsíců, tedy přímo horní hranice zákonného rozpětí, respektive jaké důvody a úvahy správní orgán k těmto konkrétním sankcím vedly. Z uvedeného žalobce dovozoval nepřezkoumatelnost prvoinstančního správního rozhodnutí.

Poté žalobce citoval z odůvodnění žalovaného rozhodnutí, podle něhož odvolací orgán nezjistil, že by prvostupňový správní orgán porušil ustanovení přestupkového zákona a správního řádu a že měl žalobce příležitost dostavit se dne 30. 3. 2009 k ústnímu jednání, když byl dle vyjádření lékaře dne 30. 3. 2009

Pokračování 51Ca 17 /2009

uschopněn. Omluvu z důvodu odjezdu na pracovní cestu považoval žalovaný za

účelovou. Uložené sankce pak považoval žalovaný za dostačující a přezkoumatelné.

Rovněž proti těmto závěrům žalobce v žalobě brojil s tím, že prvostupňový správní orgán měl k dispozici jak rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, tak pracovní příkaz, jímž byl vyslán na pracovní cestu na Ukrajinu. Ten však prý považoval žalovaný za účelový bez bližšího zdůvodnění. Poukázal zároveň na to, že se mu v době od 30. 3. 2009 do 31. 7. 2009 nepodařilo doručit rozhodnutí ve věci a že k tomu došlo až dne 8. 9. 2009. Přitom podle poučení v rozhodnutí Městského úřadu Náchod ze dne 7. 4. 2009, č.j.: 507/09/DSH/LP, mělo být považováno za doručené ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo připraveno k vyzvednutí. Vzdor tomu však bylo rozhodnutí žalobci zasíláno opakovaně, a to ve dnech 7. 4. 2009, 5. 5. 2009 a 24. 6. 2009. Nakonec bylo doručeno až dne 8. 9. 2009 po návratu žalobce z Ukrajiny. Tyto skutečnosti podle žalobce svědčí o tom, že prvoinstanční správní orgán považoval jeho omluvu z jednání z důvodu pracovní cesty na Ukrajinu za důvodnou, když fikci doručení neuplatnil. Námitku nepřezkoumatelnosti prvoinstančního správního rozhodnutí přitom žalovaný odmítl podle žalobce bez bližšího zdůvodnění.

Vzhledem k tomu žalobce navrhoval napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

Žalovaný se vyjádřil k žalobě dopisem ze dne 22. 2. 2010. V něm především shrnul postupy prvoinstančního správního orgánu při obesílání žalobce k jednání o přestupku. Výše uložené sankce byla podle něho odůvodněna s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o vědomé a velice závažné porušení zákona, dále k řidičské nekázni žalobce plynoucí z výpisu z evidenční karty řidiče. K žalobcově námitce, že nemohl vědět, zda bude již dne 30. 3. 2009 uschopněn, a proto se z jednání předem omluvil, žalovaný uvedl, že v době, kdy psal omluvu z jednání, nařízeného na den 30. 3. 2009, naopak věděl o vyslání na pracovní cestu od 30. 3. 2009, kterou zároveň omlouval svoji nepřítomnost od 30. 3. 2009 do 31. 7. 2009. Právě proto byla v pořadí již čtvrtá omluva z jednání považována za účelovou, neboť jejím cílem byla snaha vyhnout se postihu za spáchaný přestupek. Rozhodnutí ve věci považoval za věcně správné a přezkoumatelné, a proto navrhoval žalobu zamítnout.

V replice na vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že se z důvodu nemoci omlouval z ústního jednání nařízeného na den 19. 3. 2009, přičemž jako důkaz předložil potvrzení od lékaře, který stanovil dobu léčení nejméně do 30. 3. 2009. K tomuto dni také stanovil lékařskou kontrolu za účelem posouzení, zda pracovní neschopnost nadále trvá, či nikoliv. Přestože žalovaný věděl o pracovní neschopnosti žalobce do 30. 3. 2009, nařídil mu na tento den ústní jednání v rozporu s § 74 odst. 1 přestupkového zákona. Omluvu z jednání nařízeného na den 30. 3. 2009 žalobce odesílal dne 26. 3. 2009. V tu dobu nemohl vědět, zda bude dne 30. 3. 2009 uschopněn. Skutečností podle žalobce ovšem zůstává, že byl až do 30. 3. 2009 v pracovní neschopnosti, kdy bezprostředně poté nastoupil na pracovní cestu, o které věděl od 9. 3. 2009. V této souvislosti žalobce zpochybňoval údajná telefonická zjištění o tom, že není nemocen a na základě nichž byla věc projednána v jeho nepřítomnosti. Setrval rovněž na tom, že výše uložené pokuty nebyla řádně

Pokračování 51Ca 17 /2009

odůvodněna. Ve vyjádření k žalobě pak žalovaný podle žalobce stroze opakuje, že

k řízení přistoupil odpovědně a nezaujatě, posoudil všechny relevantní skutečnosti, včetně posouzení závažnosti jednání a důvodnosti uložené sankce a že rozhodně nemíní tolerovat účelové obstrukce, jimiž se žalobce snaží vyhnout odpovědnosti za přestupek. Žalobce se tak prý opět nedozvěděl, proč bylo rozhodnuto o druhu a výši sankce tak, jak rozhodnuto bylo. Závěrem žalobce poukázal na to, že si byl žalovaný vědom jeho nepřítomnosti na území České republiky, a to z pohledu doručování rozhodnutí a vyřízení jeho odvolání jako řádného.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s“). Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., když s tím žalobce výslovně souhlasil a žalovaný se k výzvě o možnosti rozhodnout ve věci bez jednání ve lhůtě dvou týdnů od doručení této výzvy nevyjádřil. Krajský soud měl proto v souladu s citovaným ustanovením zato, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. O tom byli účastníci ve výzvě výslovně poučeni. Ostatně ve věci by rozhodl bez nařízení jednání i bez toho, neboť zrušil napadené rozhodnutí pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správními orgány, jež mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (viz ust. § 76 odst. 1 písm. c/ s.ř.s.). Dospěl přitom k následujícím zjištěním a právním závěrům.

Jak plyne za správního spisu, žalobce byl orgány Policie České republiky dne 18. 12. 2008 po 10. hodině dopoledne zastaven v obci Žabokrky poté, co při řízení motorového vozidla tovární značky Kia Sorento, registrační značky 3E3 0030, více jak dvojnásobně překročil maximální povolenou rychlost v obci. Tato věc byla orgány policie postoupena k vyřízení Městskému úřadu Náchod spolu s fotografickým záznamem a ověřovacím listem č. 252/08 silničního radarového rychloměru RAMER 7CCD, výpisem z evidenční karty žalobce a samozřejmě s popisem přestupkového děje v oznámení o přestupku. Na základě něho zahájil uvedený prvostupňový správní orgán podáním ze dne 13. 1. 2009 přestupkové řízení, přičemž žalobci sdělil obvinění ze spáchání přestupku a k jeho projednání nařídil na den 9. února 2009 jednání. Dopisem ze dne 4. 2. 2009 se z účasti na něm žalobce omluvil s tím, že je nemocen, což doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti č. A 3602825. Podle něho byl práce neschopen ode dne 4. 2. 2009, kontrola jeho zdravotního stavu byla nařízena na den 10. 2. 2009. Vzhledem k tomu byl žalobce znovu předvolán k projednání dané přestupkové věci na den 24. února 2009. Podáním ze dne 19. 2. 2009 se však žalobce z účasti na něm opět omluvil ze zdravotních důvodů. Z přiloženého rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti je zřejmé, že se jedná o totéž rozhodnutí, na jehož základě byl žalobce práce neschopen již od 4. 2. 2009. Příští kontrola jeho zdravotního stavu byla nařízena na den 25. 2. 2009.

V pořadí třetím předvoláním ze dne 23. 2. 2009 nařídil Městský úřad Náchod jednání na den 19. března 2009. Rovněž z účasti na něm se žalobce omluvil, a to faxovým podáním ze dne 18. března 2009. Připojil k němu nejen rozhodnutí o své dočasné pracovní neschopnosti (trvající od 16. 3. 2009), podle něhož příští kontrola zdravotního stavu žalobce byla stanovena na den 30. 3. 2009, ale i „pracovní příkaz“ Pokračování 51Ca 17 /2009

na pracovní cestu na Ukrajinu od 30. 3. 2009 do 31. 7. 2009, vyhotovený J. K.,

když druhým z jednatelů této společnosti byl sám žalobce. Poté začal Městský úřad Náchod dotazovat Okresní správu sociálního zabezpečení Pardubice a ošetřující lékařku žalobce na průběh jeho pracovních neschopností, přičemž z informací takto získaných a z tvrzení žalobce o pracovní cestě na Ukrajinu dovodil, že je možno projednat danou přestupkovou věc ještě dne 30. března 2009 v 15,00 hodin. Proto žalobce podáním ze dne 19. 3. 2009, č.j.: 507/09/DSH/LP, na uvedený datum a hodinu předvolal. V něm jej výslovně upozornil na to, že za závažný důvod neúčasti na ústním jednání nelze považovat výkon podnikání či zaměstnání, pracovní aktivity apod. a že pokud se k jednání nedostaví, tak že bude věc projednána v jeho nepřítomnosti. Dopisem ze dne 26. března 2009 žalobce znovu omlouval svoji neúčast na nařízeném jednání s odkazem na dočasnou pracovní neschopnost s tím, že neví, zda bude 30. 3. 2009 uschopněn, přičemž zároveň na svoji omluvu připomínal své vyslání na zahraniční pracovní cestu. Ostatně právě v souvislosti s tím je třeba nahlížet na snahu Městského úřadu Náchod projednat danou přestupkovou věc ještě před odjezdem žalobce do zahraničí i jeho šetření (viz odůvodnění žalovaného rozhodnutí), zda se žalobce mohl v souvislosti s ukončením své pracovní neschopnosti dostavit k projednání předmětné přestupkové věci. A protože dospěl v tomto směru ke kladnému závěru a žalobce se k jednání dne 30. 3. 2009 nedostavil, projednal Městský úřad Náchod danou věc v jeho nepřítomnosti. Ve věci pak rozhodl rozhodnutím ze dne 7. 4. 2009, č.j.: 507/09/DSH/LP.

Jak je zřejmé ze správního spisu, rozhodnutí Městského úřadu Náchod ze dne 7. 4. 2009, č.j.: 507/09/DSH/LP, bylo poprvé doručováno žalobci prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 7. 4. 2009, a to v souladu s § 19 odst. 4 správního řádu do jeho vlastních rukou. Svědčí o tom k rozhodnutí připojená doručenka s červeným pruhem. Z ní je totiž patrno, že rozhodnutí bylo žalobci zasíláno na adresu jeho trvalého pobytu, že žalobce nebyl při jeho doručování zastižen, a proto byla uložena k vyzvednutí. Adresát – žalobce byl o uložení zásilky písemně vyrozuměn a bylo mu zanecháno poučení o právních důsledcích, které s převzetím nebo nepřevzetím zásilky souvisí. Zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 8. 4. 2009. K jejímu vyzvednutí však nedošlo, a proto byla vrácena dne 24. 4. 2009 zpět odesílateli zpět s tím, že si ji adresát nevyzvedl navíc s poznámkou, že je „mimo“. Městský úřad Náchod pokračoval v doručování rozhodnutí ze dne 7. 4. 2009, č.j.: 507/09/DSH/LP, způsobem, jak uvedeno vpředu, ještě dne 4. 5. 2009 a 26. 5. 2009, přičemž stejně tak se mu vracely obsílky zpět jen s tím rozdílem, že na obálkách nebyla poznámka, že by byl adresát „mimo“. Tato další doručování rozhodnutí, stejně jako snaha doručit je prostřednictvím Obecního úřadu Dolní Roveň, jsou však již pro posouzení věci, jak je uvedeno dále, bez významu, respektive byla činěna nad rámec vymezený správním řádem.

V ustanovení § 23 správního řádu se mimo jiné stanoví, že nebyl-li v případě doručování fyzické osobě (viz § 20 správního řádu) adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným přípustným způsobem, písemnost se uloží. Adresát se přitom vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů

Pokračování 51Ca 17 /2009

vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, od kdy a v kterou denní dobu si lze písemnost

vyzvednout. Je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil. Zároveň s tímto oznámením se adresát písemně poučí o právních důsledcích nevyzvednutí si zásilky upravených v § 24 správního řádu.

Co toto ustanovení znamená pro přezkoumávanou věc? Odpověď je nasnadě. Znamená, že rozhodnutí Městského úřadu Náchod ze dne 7. 4. 2009, č.j.: 507/09/DSH/LP, nabylo právní moci již dne 20. dubna 2009, když bylo připraveno k vyzvednutí dne 8. 4. 2009 (viz výše). Tato skutečnost nastala přímo ze zákona, když podle fikce doručení, stanovené v § 24 odst. 1 správního řádu, se považuje uložená zásilka za doručenou desátým dnem ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, a to bez ohledu na to, zda se adresát zdržoval v místě svého bydliště či nikoliv. Jinými slovy, pro nabytí právní moci uvedeného rozhodnutí bylo nerozhodné, zda žalobce skutečně byl v uvedené době mimo území republiky či nikoliv.

Tato skutečnost sice nemusí být nevratná, nicméně adresát takové zásilky pro to musí něco udělat. Prokáže-li totiž podle § 24 odst. 2 správního řádu, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek ustanovení § 41 téhož předpisu požádat o prominutí zmeškání úkonu. O žádosti o prominutí zmeškání úkonu pak rozhoduje usnesením správní orgán, který v době požádání o prominutí zmeškání úkonu vede řízení. Ze správního spisu ani ze žalovaného rozhodnutí však neplyne, že by Městský úřad Náchod o takové žádosti žalobce rozhodoval. Krom toho žalovaný na straně čtvrté žalovaného rozhodnutí uvedl, že žalobce do doby jeho vydání ani neprokázal, že by se na Ukrajině vůbec zdržoval.

Vzhledem k tomu ovšem krajskému soudu nezbylo, než konstatovat, že odvolání žalobce ze dne 21. 9. 2009 proti rozhodnutí Městského úřadu Náchod ze dne 7. 4. 2009, č.j.: 507/09/DSH/LP, nebylo řádným opravným prostředkem ve smyslu § 81 a násl. správního řádu, nýbrž odvoláním opožděným. Proto žalovaný procesně pochybil, když o něm rozhodl podle § 90 správního řádu, neboť měl při rozhodování o něm postupovat podle jeho § 92, vztahujícího se na rozhodování o odvoláních opožděných a nepřípustných. Protože tak neučinil, rozhodl ve věci podle jiného zákonného procesního ustanovení, než podle kterého rozhodnout měl, respektive vydal rozhodnutí, které je z hlediska svého obsahu zcela jiným rozhodnutím, než které mělo být vydáno.

S ohledem na tuto skutečnost musel krajský soud podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. žalované rozhodnutí pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí, zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). V něm bude žalovaný vázán právními názory vyslovenými v tomto rozsudku (viz § 78 odst. 5 s.ř.s.).

Žalobce měl ve věci plný úspěch, když žalované rozhodnutí bylo zrušeno, a proto má právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 s.ř.s. proti účastníkovi, Pokračování 51Ca 17 /2009

který úspěch neměl. Náklady žalobce spočívaly v náhradě soudního poplatku 2.000,-

-Kč, odměně advokátky za tři úkony právní služby při zastupování (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby soudu, replika k vyjádření žalovaného - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) po 2.100,--Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/ ve spojení s § 7 cit. vyhl.) a náhradě jeho hotových výdajů za tři úkony po 300,--Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky). Náhrada nákladů řízení bez daně z přidané hodnoty by tak činila úhrnem 9.200,--Kč. Protože je ale zástupkyně žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, jak řádně doložila, byla k uvedené částce podle § 57 odst. 2 s.ř.s. ještě připočtena výše této daně (20%) z odměny za zastupování a paušálních částek ve výši 1.440,--Kč, takže celková výše náhrady nákladů řízení činí 10.640,--Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit podle výroku č. II tohoto rozsudku zástupkyni žalobce, neboť je advokátkou ( viz § 64 s.ř.s. a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Nad rámec uvedeného a bez vlivu na tento rozsudek krajský soud k námitkám žalobce dále poznamenává následující. Samotné zaslání omluvy z jednání ještě neznamená, že by měl být účastník z neúčasti na něm omluven, byť by byla uplatněna včas. Taková omluva totiž musí být také přijata - akceptována. Ověřit si tuto skutečnost lze např. telefonicky. V projednávané věci byl žalobce předem seznámen s tím, že jeho omluva ohledně pracovní cesty na Ukrajinu přijata nebude. S tímto závěrem se krajský soud plně ztotožňuje, neboť omluva z důvodu byť i neodkladné služební či soukromé záležitosti stěží může mít přednost před záležitostmi úředními (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.1.2010, čj. 2As 8/2009-95, dostupný na www.nssoud.cz). Jinak je běžně přijímán názor, že za náležitou omluvu nepřítomnosti na přestupkovém jednání je lékařsky doložená pracovní neschopnost obviněného. Bylo by proto nepatřičné, nařizovat jednání k projednání přestupku v době jejího trvání. V dané věci se tak sice stalo, dlužno ovšem mít na paměti, že k tomu vedlo tvrzení žalobce o tom, že dne 30. 3. 2009 mu začíná pracovní cesta mimo území republiky. To byl zřejmě ten důvod, proč prvoinstanční správní orgán nařídil jednání na 30. 3. 2009 a když si ověřil, že žalobci byla při dopolední návštěvě ošetřující lékařky skončena pracovní neschopnost, tak že věc projednal v jeho nepřítomnosti. Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak vzhledem k okolnostem případu nelze na uvedeném postupu shledávat nic nezákonného.

Poučení :

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Pro tento případ by musel být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.). O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Hradci Králové dne 31. ledna 2011 JUDr. Pavel Kumprecht, v. r.

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru