Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

51 Ca 11/2009 - 47Rozsudek KSHK ze dne 30.09.2010


přidejte vlastní popisek

51Ca 11/2009-47

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kumprechtem ve věci žalobce M. P., zast. JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem AK Novotný & Pavlenko, s.r.o., se sídlem v Jičíně, Husova 820, PSČ 506 01, proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské nám. 1245, Hradec Králové 3, PSČ 500 03, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2009, zn. 15131/DS/2009/KF, takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 13. 8.

2009, zn. 15131/DS/2009/KF, se zrušuje a věc se žalovanému vrací

k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši

10.640,-- Kč k rukám JUDr. Daniela Novotného, Ph.D., advokáta AK Novotný &

Pavlenko, s.r.o., se sídlem v Jičíně, Husova 820, a to do 8 dnů od právní moci

tohoto rozsudku.

III. Žalobci se ukládá, aby ve lhůtě 8 dnů ode dne právní moci tohoto

rozsudku uhradil soudní poplatek ze žaloby ve výši 2.000,-- Kč, a to na účet

Krajského soudu v Hradci Králové č. 3703-6828511/0710, variabilní symbol

5123001109.

pokračování 51Ca 11 /2009

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Kostelec nad Orlicí ze dne 21. 7. 2009, č.j.: ODSH 8755/2008-16175/2009-Zt-134, jímž byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění (dále jen „přestupkový zákon“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 1.500,-- Kč a povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 1.000,-- Kč. Žalobu odůvodnil následujícím způsobem.

Žalobce nejdříve shrnul průběh přestupkového řízení až po vydání žalovaného rozhodnutí. Přitom poukazoval zejména na namítanou podjatost oprávněných úředních osob správního orgánu prvního stupně, o níž bylo rozhodováno prvoinstančním správním orgánem vždy až poté, co bylo rozhodnuto ve věci. Žalovaný také první jeho rozhodnutí v dané přestupkové věci zrušil a vrátil mu věc k novému projednání právě z důvodů neprojednání námitky podjatosti. Městský úřad Kostelec nad Orlicí však právní názor odvolacího orgánu (žalovaného) nerespektoval a dne 21. 7. 2009 znovu rozhodl ve věci, aniž by o předmětné námitce podjatosti předtím bylo rozhodnuto. Učinil tak až dne 27. 7. 2009, a to navíc s nedostatečným odůvodněním svých závěrů. Žalobce se proti rozhodnutí tajemníka o nepodjatosti úředních osob odvolal, když je měl za nepodložené skutkovými zjištěními a neodůvodněné. O tomto odvolání nebylo k datu podání žaloby rozhodnuto. Žalovaný tak rovněž rozhodl o odvolání žalobce ve věci bez toho, aniž by se vypořádal s námitkami podjatosti.

Podle žalobce v důsledku toho, že nebylo včas rozhodnuto o námitce podjatosti úředních osob, účastnících se na správním řízení, a že byly pro rozhodnutí ve věci užity důkazy a materiály opatřené těmito osobami, bylo celé správní řízení stiženo takovými vadami, které činí rozhodnutí v jeho rámci vydaná nezákonnými. Žalovaný správní orgán se podle žalobce s těmito argumenty řádně nevypořádal a k jejich objasnění nepodal srozumitelné vysvětlení. Pouze konstatoval, že neshledal vady řízení, což ale není dostatečným odůvodněním. Vzhledem k tomu žalobce navrhoval žalované rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 30. 10. 2009. V něm nejdříve konstatoval, že byl usnesením nadepsaného soudu ze dne 24. září 2009, č.j. 51 Ca 11/2009-21, vyzván k vyjádření se k žalobě proti rozhodnutí ze dne 10. 7. 2009, č.j.: 10293/DS/2009/VV. Tímto rozhodnutím však bylo rozhodnuto ve věci pořádkové pokuty uložené zástupci žalobce, a to tak, že byla zrušena. K předložené žalobě (k níž se také měl žalovaný podle uvedeného usnesení vyjadřovat, tedy nikoliv k jeho záhlaví), poté žalovaný uvedl, že směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo žalobci zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí, kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupku. Shledal ji přitom nedostatečnou, když podle něho postrádá elementární náležitosti kladené na žalobu § 71 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,

pokračování 51Ca 11 /2009

v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), neboť z ní podle něho není zřejmé, proti jakému rozhodnutí, z těch, jež jsou v její příloze, žaloba směřuje, neoznačuje výroky, které napadá a ani skutkové a právní důvody, pro které žalobce považuje napadené výroky za nezákonné (vyjma prý zcela neodůvodněného tvrzení o podjatosti správního orgánu). S ohledem na to konstatoval, že výzvě krajského soudu o stanovisko k žalobě nelze vyhovět, vyjádřit se ke zmatečné žalobě. Dodal, že žalobce tak učinil záměrně a cíleně pro další průtahy, jež by vedly k promlčení jinak zcela nepochybně a jednoznačně prokázaného protiprávního jednání žalobce.

Žalobce ve své replice ze dne 23. 9. 2010 na výše uvedené vyjádření žalovaného v podstatě uvedl, že podaná žaloba je projednatelná ve správním soudnictví a že je z ní zřejmé, který přestupek žalobce je jejím předmětem. K tvrzení žalovaného, že v žalobě nejsou označeny výroky žalobou napadeného rozhodnutí žalobce uvedl, že žalované rozhodnutí obsahuje pouze jeden výrok, a proto jej nebylo třeba dále specifikovat. Je z ní také zřejmé, v čem spatřuje žalobce nezákonnost napadeného rozhodnutí. Jedná se o absenci rozhodnutí o námitce podjatosti před rozhodnutím ve věci samé, nedostatečné odůvodnění žalovaného rozhodnutí a neúplné důkazy správního orgánu I. stupně, se kterými se žalovaný ztotožnil. Poznamenal přitom, že pokud by žaloba neměla potřebné náležitosti, tak by jej zřejmě krajský soud vyzval k odstranění jejich nedostatků, což neučinil. Zároveň upřesnil žalobní petit.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s“). Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., když s tím žalobce výslovně souhlasil a žalovaný se k výzvě o možnosti rozhodnout ve věci bez jednání ve lhůtě dvou týdnů od doručení této výzvy nevyjádřil. Krajský soud měl proto v souladu s citovaným ustanovením zato, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. O tom byli účastníci ve výzvě výslovně poučeni. Dospěl přitom k následujícím zjištěním a právním závěrům.

Předně se neztotožnil se žalovaným v závěru, že ze žaloby není zřejmé, proti kterému rozhodnutí směřuje či z jakých důvodů považuje žalobce žalované rozhodnutí za nezákonné. Odpovídá sice skutečnosti, že žaloba není napsána přehledným způsobem, když např. v jejím petitu nebylo konkrétně specifikováno rozhodnutí navrhované ke zrušení datem vydání a číslem jednacím (tato skutečnost ostatně vedla k tomu, že ve výzvě žalovanému k předložení správního spisu bylo omylem uvedeno rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty zástupci žalobce namísto rozhodnutí ve věci přestupku), nicméně všechny potřebné náležitosti pro vedení přezkumného řízení z obsahu žaloby zřejmé jsou. Stejně jako její důvody. Jsou to žalobní námitky týkající se toho, že se prvoinstanční správní orgán neřídil právním názorem žalovaného a aniž by nejdříve vyčkal rozhodnutí o námitce podjatosti oprávněných úředních osob Bc. M. F., vedoucího odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu Kostelec nad Orlicí a Bc. M. B., pracovníka uvedeného odboru, rozhodl uvedený orgán o přestupku věcně.

pokračování 51Ca 11 /2009

Stejně jako nakonec i žalovaný. V těchto souvislostech žalobce dále namítal, že důkazy a materiály opatřené těmito osobami nemohly být pro další rozhodnutí ve věci použitelné a v tom rovněž spatřoval nezákonnost i žalovaného rozhodnutí. Žalovanému tak nic nebránilo vyjádřit se k věci a pokud tak neučinil, dlužno konstatovat, že svého práva nevyužil.

Žalovaný odůvodnil napadené rozhodnutí následujícím způsobem. Nejdříve na základě spisu prvoinstančního správního orgánu konstatoval, jakého přestupku se měl žalobce dopustit a jaká sankce mu za to byla uložena. Poté zmínil jeho odvolací námitky, a to že: „Odvolání je podáváno z důvodu, že v dané věci bylo již odvolacím orgánem jednou rozhodováno, kdy bylo napadené rozhodnutí zrušeno z důvodu, že nebylo rozhodnuto o námitce ve věci podjatosti, a v důsledku toho bylo napadené rozhodnutí ze dne 10. 6. 2009 zrušeno a vráceno k novému projednání. V podaném odvolání je pokazováno mimo jiné na to, že se správní orgán neřídil právním názorem odvolacího orgánu, když znovu ve věci rozhodl, aniž by bylo rozhodnuto o námitce podjatosti. . . . . . . . Vzhledem k tomu, že rozhodnutí ze dne 21. 7. 2009 bylo vydáno jinou úřední osobou, než osobou, proti které byla podána námitka podjatosti, obviněný se domnívá, že se pan Bc. M. B. cítí být podjatý a tudíž i veškeré předchozí právní úkony v této věci učiněné panem B. lze posuzovat jako neplatné, resp. provedené v rozporu se zákonem. Pokud je rozhodnutí správního orgánu opřeno o nezákonné důkazy, je rovněž samo nezákonné.“ Nato žalovaný předestřel své závěry k věci.

Konstatoval přitom, že po důkladném prostudování spisu zjistil, že se žalobce daného přestupku dopustil, když mu naměřená rychlost při jízdě motorovým vozidlem na místní komunikaci ul. Nádražní v Týništi nad Orlicí byla zjištěna spolehlivě a v předloženém spisovém materiálu je i dostatečně prokázána, včetně fotodokumentace. Podle žalovaného měl správní orgán prvního stupně k projednání a rozhodnutí o přestupku spáchaném žalobcem dostatek podkladů a důkazních prostředků, aby mohl v dané věci rozhodnout. Žalovaný dále pokračoval, že přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v odvolání. K námitce podjatosti uvedl, že ji nevzal v úvahu, neboť ve věci rozhodoval jiný správní orgán, kterému byla jeho nadřízeným věc k projednání přidělena, než ten, proti kterému námitka směřovala, což bylo provedeno v souladu s platnými právními závěry. Zároveň se o ní vyjádřil jako o účelové, uplatněné s cílem dosáhnout zániku trestnosti daného přestupku.

Prvním rozhodnutím v dané věci bylo rozhodnutí Městského úřadu Kostelec nad Orlicí ze dne 10. 6. 2009. č.j.:ODSH 8755/2008-12955/09-Bž-134, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 4 přestupkového zákona, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1.500,-- Kč a povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 1.000,-- Kč. V záhlaví rozhodnutí je uvedeno, že věc vyřizoval Bc. M. B., rozhodnutí podepsal Bc. M. F., vedoucí odboru

pokračování 51Ca 11 /2009

dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu Kostelec nad Orlicí. Na vydání tohoto rozhodnutí se tedy podílely dvě oprávněné úřední osoby.

O odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí rozhodl žalovaný dne 10. 7. 2009 pod zn. 11653/DS/2009/KF, a to tak, že je podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušil a věc vrátil prvoinstančnímu správnímu orgánu k novému projednání. Důvodem k tomuto postupu bylo zjištění žalovaného, že před vydáním prvoinstančního správního rozhodnutí nebylo rozhodnuto o námitce podjatosti týkající se Bc. M. B. a Bc. M. F., uplatněné zástupcem žalobce. Tímto právním názorem odvolacího orgánu byl prvoinstanční správní orgán vázán při dalším postupu v přestupkovém řízení.

Městský úřad Kostelec nad Orlicí se jím však v rozporu se zákonem neřídil (viz § 90 odts. 1 písm. b/ správního řádu). Udělal totiž něco, čímž se zcela nepokrytě snažil tento závazný právní názor obejít. Namísto vpředu uvedených úředních osob totiž ve věci rozhodl jako oprávněná úřední osoba referent odboru dopravy a silničního hospodářství Z. T., který toto nové další rozhodnutí ze dne 21. 7. 2009, č.j.: ODSH 8755/2008-16175/2009-Zt-134, i podepsal. Takový postup však byl nezákonný hned z několika důvodů.

Prvoinstanční správní orgán byl předně zavázán nerozhodnout ve věci dříve, než bude rozhodnuto o námitce podjatosti osob do té doby vedoucích přestupkové řízení, tedy Bc. M. B. a Bc. M. F. Přesto se jím neřídil, ačkoliv pro něho tato

povinnost vyplývala přímo zezákoní (správního řádu).

Lze samozřejmě připustit situace, kdy vzhledem k novým okolnostem případu nelze plně lpět na právním názoru odvolacího orgánu a dodržet jej. V dané věci ale pro to nebyl žádný důvod. Ostatně kdyby byl, musel by se s ním prvoinstanční správní orgán v novém rozhodnutí vypořádat, což neučinil. O vázanosti právním názorem odvolacího orgánu se totiž vůbec nezmínil. Tvrzení (až v předkládací zprávě odvolacímu orgánu ze dne 5. srpna 2009, č.j. :ODSH 5158/2009-17056/09-Bž-016), že tak bylo postupováno v důsledku dovolené Bc.M. B. od 17. 7. 2009, má krajský soud za neúnosné a krom toho mohl ve věci stále rozhodnout Bc. M. F., další do té doby oprávněná úřední osoba, pokud by shledal tajemník Městského úřadu Kostelec nad Orlicí námitky ohledně jeho podjatosti nedůvodnými. O námitce podjatosti se ostatně rozhoduje podle § 14 odst. 2 správního řádu bezodkladně, tedy ihned a nikoliv až za dva měsíce poté, co byla taková námitka uplatněna. Jako v daném případě.

Naproti tomu nové rozhodnutí Městského úřadu Kostelec nad Orlicí ze dne 21. 7. 2009, č.j.: ODSH 8755/2008-16175/2009-Zt-134, bylo vydáno téměř okamžitě. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2009, zn. 11653/DS/2009/KF, jímž se byl prvoinstanční správní orgán povinen řídit, totiž nabylo právní moci dne 13. 7. 2009. Do týdne poté tedy prvoinstanční správní orgán rozhodl ve věci znovu, přičemž jeho rozhodnutí mělo být výsledkem nového projednání! Jaké procesní úkony se ale v onom týdnu provedly? Vůbec žádné. Zarážející na celé věci je pak to, že jak

rozhodnutí Městského úřadu Kostelec nad Orlicí ze dne 10. 6. 2009. č.j.:ODSH 8755/2008-12955/09-Bž-134, tak i jeho „nové rozhodnutí“ ze dne 21. 7. 2009, č.j.: ODSH 8755/2008-16175/2009-Zt-134, jsou z hlediska svých obsahů, a to všech jeho čtyř hustě popsaných stránek, řazení jednotlivých odstavců, vět a slov, naprosto identické. Jinými slovy, nová oprávněná úřední osoba Z. T., jenž by se rádoby vydával za osobu nepodjatou v dané věci, dal tímto postupem nepokrytě najevo svůj vztah k ní. Nejenže nevnesl do věci jedinou svoji myšlenku, ale předchozí rozhodnutí ve věci z hlediska jeho obsahu (s výjimkou formálních údajů) doslovně převzal. A to zcela kabinetním způsobem, bez jakéhokoliv dalšího procesního úkonu ve směru k žalobci, přestože mu byla věc vrácena k novému projednání. K tomu však vůbec nedošlo.

V této souvislosti se jistě naskýtá otázka, v čem by mělo takové nové projednání spočívat. Obecně vzato, krajský soud nesdílí názor, že by muselo být v takovýchto případech na každou takovou věc nahlíženo, jako kdyby byla v důsledku toho takříkajíc na začátku a že by ji proto bylo nutno v každém případě projednat celou znovu. Rozsah takového projednání bude vždy záležet na důvodech, pro které ke zrušení rozhodnutí došlo a jaké vady se mají v dalším řízení odstraňovat. V přezkoumávané věci byly vady řízení, jež předcházely vydání rozhodnutí Městského úřadu Kostelec nad Orlicí ze dne 10. 6. 2009. č.j.:ODSH 8755/2008-12955/09-Bž-134, jasně pojmenovány, když jeho nezákonnost byla spojena s nerozhodnutím o námitce podjatosti úředních osob do té doby v dané věci rozhodujících. Před vydáním dalšího rozhodnutí ve věci tedy mělo být přinejmenším posečkáno na vydání rozhodnutí o této námitce (viz již výše o vázanosti právním názorem odvolacího orgánu), zvláště když jeho výsledek mohl mít vliv na použitelnost do té doby provedených důkazů, což žalobce správně naznačoval. V této souvislosti nelze nezmínit, že podle ustálené soudní judikatury jsou přestupkové věci podřaditelné pod pojem „věci trestně-právní povahy“ a že podle § 2 odst. 12) trestního řádu smí soud při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném i neveřejném zasedání přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny (zásada bezprostřednosti). Obdobně je třeba nahlížet i na přestupkové řízení.

Bylo-li však již v dalším řízení přistoupeno k záměně oprávněné úřední osoby věc vyřizující, pak měl být žalobce s touto skutečností seznámen. K tomu však nedošlo, přestože i pro nové projednání věci plně platilo ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, podle něhož nestanoví-li zákon jinak (a to nestanoví), musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Pokud by toto ustanovení prvoinstanční správní orgán respektoval, žalobce by se tak mohl dozvědět i o záměně oprávněných úředních osob rozhodujících jeho věc a vznést tak i námitku podjatosti. Tuto možnost však žalobce nedostal, přičemž vzhledem k rozporům, jež mezi zástupcem žalobce a úředními osobami vedoucími přestupkové řízení vznikly v jeho průběhu (viz stížnost Městského úřadu Kostelec nad Orlicí na zástupce žalobce k České advokátní komoře), to bylo nezbytné.

pokračování 51Ca 11 /2009

Prvoinstanční správní orgán ve své snaze a nekorektním přístupu k žalobci však nejen že nedodržel již citované ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, ale zásadním způsobem porušil ustanovení § 14 odst. 4 správního řádu, když v době, kdy bylo rozhodováno o námitce podjatosti Bc. M. B. a Bc. M. F., rozhodl ve věci Z. T. Jmenovaný byl totiž v době rozhodování ve vztahu podřízenosti k Bc. M. F., neboť ten tehdy zastával funkci vedoucího odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu Kostelec nad Orlicí. Navíc ve spisu není žádný záznam o tom, že by byl Z. T. pověřen jednat dále ve věci namísto Bc. M. F., který jako oprávněná úřední osoba podepsal předchozí prvoinstanční rozhodnutí ve věci (a i kdyby byl, bylo by takové pověření nezákonné). Tímto nesprávným postupem byl znehodnocen celý proces rozhodování o námitce podjatosti uvedených osob a to v době, kdy žalobce a jeho zástupce byli ponecháni v legálním očekávání dalšího postupu podle předtím vydaného rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2009 pod zn. 11653/DS/2009/KF, jeho závazného právního názoru, že je nejdříve třeba rozhodnout o námitce podjatosti oprávněných úředních osob do té doby vedoucích přestupkové řízení. Nebyli seznámeni s jejich záměnou, žalobci nebyla dána ani možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu a nakonec ve věci rozhodla osoba, která vzhledem k okolnostem případu byla z rozhodování v dané věci vyloučená přímo závazným zákonným ustanovením. Žalovaný tyto vady nezjistil a neodstranil je.

Žalované rozhodnutí je zároveň i nepřezkoumatelné, když žalovaný v jeho odůvodnění pouze zkonstatoval dosavadní průběh přestupkového řízení a své závěry ve věci odůvodnil obecnými frázemi. Jako že, důkladně prostudoval spis a zjistil, že se žalobce daného přestupku dopustil, že měl prvostupňový správní orgán dostatek podkladů a důkazních prostředků, aby mohl rozhodnout ve věci, že přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu odvolacích námitek, že neshledal vady řízení, které by mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí atd. Co však shledal, respektive jakými úvahami se přitom řídil, na základě jakých podkladů či důkazů rozhodoval, jak je hodnotil, jaké z nich vyvodil konkrétní závěry, to již z odůvodnění žalované rozhodnutí zjistit nelze, neboť se celé utápí v proklamacích obecného rázu, použitelných bez dalšího v kterémkoliv jiném případu, kdy je odvolání zamítáno a jím napadené rozhodnutí potvrzováno. Správní rozhodnutí je však individuálním správním aktem, které musí být ve vztahu k předmětu rozhodování konkrétní a musí proto obsahovat i tomu odpovídající náležitosti, jež jsou upraveny v § 68 správního řádu. Právě podle jeho odstavce 3. se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Těmto zákonným požadavkům však zůstal žalovaný hodně dlužen.

Žalovaný se dále nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce, že nerozhodl-li prvoinstanční správní orgán o námitce podjatosti, pak že nebylo možno použít pro rozhodnutí ve věci ani důkazy provedené Bc. M. B. K tomu totiž

žalovaný pouze konstatoval, že: „Námitku týkající se podjatosti nevzal odvolací orgán v úvahu, neboť ve věci rozhodoval jiný správní orgán, kterému byla jeho nadřízeným věc k projednání přidělena, než ten, proti kterému námitka směřovala, což bylo provedeno v souladu s platnými právními předpisy.“ Tato věta je však bez znalosti správního spisu a jisté domýšlivosti o významu jejich slov zcela nesrozumitelná a přitom k vypořádání se s těmito námitkami měl žalovaný široké možnosti v duchu výše uvedeného. Z jeho odůvodnění však vůbec nezaznělo, jak to bylo s oprávněnými úředními osobami a jejich vyloučením z projednávání a rozhodování v dané věci, potažmo s použitelností provedených důkazů. Směry této argumentace přitom naznačil krajský soud výše.

Na základě toho ovšem krajskému soudu nezbylo, než konstatovat, že žalované rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, že sdílí stejné nedostatky jako prvoinstanční správní rozhodnutí, které bylo vydáno v řízení, při kterém došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud je proto podle § 76 odst. 1 písm. a) a písm. c) a § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc žalovanému vrátil

k dalšímu řízení (viz § 78 odst. 3 a 4 s.ř.s). V něm bude žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (viz § 78 odst. 5 s.ř.s.).

Žalobce měl ve věci plný úspěch, když žalované rozhodnutí bylo zrušeno, a proto má právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 s.ř.s. proti účastníkovi, který úspěch neměl. Náklady žalobce spočívaly v náhradě soudního poplatku 2.000,-- Kč, odměně advokáta za tři úkony právní služby při zastupování (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby soudu, replika k vyjádření žalovaného - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) po 2.100,-- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 7 cit. vyhl.) a náhradě jeho hotových výdajů za tři úkony po 300,-- Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky). Náhrada nákladů řízení bez daně z přidané hodnoty by tak činila úhrnem 9.200,-- Kč. Protože je ale zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, jak řádně doložil, byla k uvedené částce podle § 57 odst. 2 s.ř.s. ještě připočtena výše této daně (20%) z odměny za zastupování a paušálních částek ve výši 1.440,-- Kč, takže celková výše náhrady nákladů řízení činí 10.640,--Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit podle výroku č. II tohoto rozsudku zástupci žalobce, neboť je advokátem (viz § 64 s.ř.s. a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Protože žalobce neuhradil spolu s podáním žaloby soudní poplatek ve výši 2.000,-- Kč (viz položka č. 14a bod 2. písm. a) Sazebníku soudních poplatků), byla mu tato povinnost uložena dodatečně ve výroku č. III tohoto rozsudku.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a

pokračování 51Ca 11 /2009

násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Pro tento případ by musel být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Hradci Králové dne 30. září 2010

JUDr. Pavel Kumprecht, v.r.

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru