Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

51 A 16/2010 - 38Usnesení KSHK ze dne 27.06.2011

Prejudikatura

9 As 57/2008 - 35

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 As 112/2011 (zrušeno + odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

51A 16/2010-38

USNESENÍ

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kumprechtem ve věci žalobce Ing. L. K., proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské nám. 1245, Hradec Králové 3, PSČ 500 03, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. května 2010, zn. 7298/VZ/2010, takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 25. 6. 2010, která byla doručena nadepsanému krajskému soudu dne 1. 7. 2010, žalobce navrhoval zrušit rozhodnutí žalovaného ze dne 4. května 2010, zn. 7298/VZ/2010, a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Odůvodnil ji v podstatě následujícím způsobem.

Předně uvedl, že Komise k projednávání přestupků města Chlumec nad Cidlinou (dále jen „komise“) vydala dne 8. ledna 2010 pod zn. SPR 100/10 355/2009-Pan, vyrozumění o odložení věci a že tento správní akt je z hlediska svého obsahu ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu rozhodnutím (viz jeho rozsudek ze dne 18. 3. 2010, č.j. 3 Ads 128/2009-71, dostupný na www.nssoud.cz). Žalobce namítal, že zmíněné vyrozumění bylo vydáno bez toho, aniž se mohl k věci vyjádřit a seznámit s podklady tohoto rozhodnutí, a to v důsledku toho, že mu nebylo umožněno nahlédnout do spisu. Tímto postupem měl být porušen čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Prvoinstanční správní orgán podle žalobce odložil věc bez toho, aniž by ji nějak zkoumal. Vyslechnut byl totiž jen J. V. ml., kdežto žalobce jako poškozený nikoliv. Žalobce se přitom opakovaně vracel k otázce nahlížení do spisu týkající se dané věci, které mu zúčastněné orgány veřejné správy odmítly umožnit. Namítal, že podobné postupy by mohly vést k účelovému odkládání přestupků, aniž by se skutečně řešily. Docházelo by tak fakticky i k nečinnostem orgánů veřejné správy a tím i zákonů a ústavního pořádku, když občan má právo,

aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů. V této souvislosti zmínil i právní instrumenty na ochranu proti nečinnosti a náhradu škod v souvislosti s ní vzniklých. Svá tvrzení dokreslil odkazy na judikaturu Ústavního soudu (viz článek III. žaloby) s tím, že postup zúčastněných orgánů veřejné správy v dané věci odporuje zásadě spravedlivého procesu. K tomu zmínil zásady římského práva zaměřené na objektivní odpovědnost při náhradě vzniklých škod. Podotkl, že „Pokud se mě pokusil pan J. V. fyzicky napadnout a nesnažil se věc vyřešit smírně a ani se neomluvil, není vyloučeno, že se mě pokusí napadnout v budoucnosti, čemuž právě mělo zabránit město Chlumec n. C. …“. Přesto byl přestupek odložen. Poté žalobce vyjmenoval ustanovení Ústavy a Listiny základních práv a svobod, jež měl žalovaný porušit, přičemž nesprávný úřední postup žalovaného spatřoval i v tom, že neměl pro své rozhodnutí ve věci všechny podklady, neboť spis byl u soudu. V článku VII. žaloby pak žalobce uvedl v devíti bodech příčiny, v nichž spatřoval porušení svého práva na spravedlivý proces a své představy o náhradě nákladů řízení a škod, jež mu údajně v souvislosti s tím vznikly.

Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 8. září 2010. Uvedl v něm, že žalobce napadl jeho přípis ze dne 4. května 2010, zn. 7298/VZ/2010, kterým vyřídil žalobcovo odvolání proti vyrozumění komise ze dne 8. 1. 2010, č.j. SPR 100/10 355/2009-Pan, o odložení věci přestupků proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. a) a c) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), kterých se měli dopustit Ing. J. V. a Ing. L. K.. Ing. J. V. tím, že se měl dne 18. 4. 2009 na sporné hranici dvou pozemku v Chlumci nad Cidlinou Na Františku pokusit fyzicky napadnout Ing. L. K. a žalobce tak, že se směrem k nim napřáhl s náznakem úderu. Ing. L. K. se měla dopustit přestupku tím, že na stejném místě a ve stejný čas měla vulgárně nadávat Ing. J. V.. Komise obě přestupkové věci odložila podle § 66 odst. 3 písm. a) přestupkového zákona, neboť dospěla k závěru, že došlé oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku (viz úřední záznam o odložení věci č.j. SPR 1928/09 355/2009 P 54/2009 ze dne 26.11.2009, jímž byla odložena věc přestupku J. V. a úřední záznam o odložení věci č.j. SPR 1928/09 355/2009 P 55/2009 ze dne 26.11.2009, jímž byla odložena věc přestupku Ing. L. K.). O odložení předmětných přestupkových věcí vyrozuměla komise žalobce přípisem ze dne 9. 12. 2009. Protože však žalobce byl v předmětné věci zastoupen na základě plné moci svojí dcerou, Ing. L. K., požádal písemně dne 28. 12. 2009 komisi o to, aby mu vyrozumění o odložení věci bylo doručeno prostřednictvím jím zmocněné zástupkyně. Na základě této žalobcovy žádosti komise zaslala Ing. L. K. vyrozumění č.j. SPR 100/10 355/2009-Pan ze dne 8. 1. 2010 o odložení věci, proti němuž žalobce podal dne 13. 4. 2010 odvolání, které žalovaný vyřídil žalovaným přípisem ze dne 4. 5. 2010, č.j. 7298/VZ/2010.

K žalobcem zmiňovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, č.j. 3 Ads 128/2009-71, žalovaný uvedl, že dle jeho mínění dopadá na situace, kdy je podána žádost, o níž může být buď věcně rozhodnuto, anebo může být podle § 43 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění, odložena. V posuzovaném případě (tj. v případě oznámeného přestupku podezřelého Ing. J. V.) se nejednalo o podezření ze spáchání tzv. návrhového přestupku, tj. některého z přestupků, uvedených v § 68 odst. 1 přestupkového zákona, které se projednávají jen na návrh postižené osoby, jejího zákonného zástupce nebo opatrovníka. Jednalo se totiž o podezření z přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona, který nebyl spáchán mezi blízkými osobami, tedy o přestupek, který se projednává z úřední povinnosti. V případě takového přestupku žalobce mohl mít (a měl) pouze postavení oznamovatele (event. případného poškozeného, pokud by mu přestupkem byla způsobena majetková škoda, což však v daném případě nenastalo – v úředním záznamu o podání vysvětlení žalobce uvedl, že jemu ani jeho dceři z jednání podezřelého Ing. J. V. žádná škoda nevznikla). V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2009, č.j. 9 As 57/2008-35, v němž se mimo jiné uvádí:

„V případě přestupků, o nichž vede správní orgán řízení pouze z úřední povinnosti, může fyzická či právnická osoba na spáchání přestupku upozornit podnětem, podání podnětu jí však nezakládá žádná subjektivní práva v řízení. V tomto řízení má stát, kterému byly oznámeny skutečnosti svědčící o existenci přestupku, prostřednictvím pověřeného správního orgánu povinnost projednat, zda se přestupek stal či nikoliv – osoba podávající podnět již nemá na průběh řízení žádný vliv (není-li účastníkem řízení z jiného titulu, nežli podání podnětu či oznámení).“

Proto za situace, kdy žalobce byl pouze oznamovatelem přestupku podezřelého Ing. J. V., nemohlo rozhodnutí komise o tom, že věc odloží, významným způsobem zasáhnout do právní sféry žalobce. Žalobce měl pouze – jako oznamovatel – podle § 67 odst. 4 přestupkového zákona právo, aby jej správní orgán do třiceti dnů od oznámení přestupku vyrozuměl o učiněných opatřeních, což tento učinil, byť ne ve lhůtě 30 dnů od oznámení. Komise totiž byla při vyřizování žalobcem oznámeného skutku nečinná, a proto byla žalovaným na základě žalobcovy žádosti přípisem ze dne 3. 8. 2009, č.j. 14494/VZ/2009, vyzvána ke zjednání nápravy. Žalovaný dodal, že podle § 66 odst. 4 přestupkového zákona se o odložení věci nevydává rozhodnutí, které by bylo možno přezkoumat v rámci odvolacího či přezkumného řízení. Tato zásada byla sice „prolomena“ rozsudkem Nejvyššího správního soudu dne 13. 9. 2009, č.j. 9 As 57/2008-35, ten však dle mínění žalovaného na posuzovaný případ nedopadá, neboť se v dané věci nejednalo o návrhový přestupek.

K námitce žalobce, že mu nebylo umožněno nahlížet do spisu, žalovaný uvedl, že nebyl v postavení účastníka řízení, jemuž by právo nahlížet do spisu svědčilo podle § 38 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“), a ani neprokázal právní zájem či jiný vážný důvod, na základě kterého by mu správní orgán mohl umožnit nahlížet do spisu podle § 38 odst. 2 správního řádu. K žalobcem namítané nečinnosti žalovaný uvedl, že se nečinností komise zabýval a učinil k jejímu odstranění potřebná opatření, když

přípisem ze dne 3. 8. 2009, č.j. 14494/VZ/2009, vyzval komisi ke zjednání nápravy. Pro vyhotovení žalovaného vyrozumění ze dne 4. května 2010, zn. 7298/VZ/2010, měl pak žalovaný k dispozici všechny potřebné podklady ve fotokopiích, když originál předmětného správního spisu byl u Krajského soudu v Hradci Králové v souvislosti s jinou žalobcem podanou žalobou. Pořídil si je před odesláním spisu na krajský soud. Žalovaný navrhoval žalobu zamítnout.

V replice na toto vyjádření žalovaného zůstal žalobce na svých žalobních námitkách, přičemž zdůrazňoval zvláště potřebu kontrol, jež by obdobné případy, jako v jeho žalobní věci, eliminovaly.

K projednání žaloby nařídil krajský soud na den 21. června 2011 jednání. Při něm každý z účastníků setrval na svých dosavadních stanoviscích. Žalobce vyjasnil otázku žalobního petitu s tím, že žalobou je napadeno rozhodnutí žalovaného ze dne 4. května 2010, zn. 7298/VZ/2010. Uvedený akt považuje za rozhodnutí s ohledem na jeho obsah, jímž bylo údajně zasaženo do jeho hmotného postavení. K věci samé se dále vyjádřil ve smyslu předem připraveného „Vyjádření žalobce k ústnímu jednání u Krajského soudu v Hradci Králové“ (celkem 9 stránek), které zároveň předal jak krajskému soudu, tak prostřednictvím něho žalovanému. Poukazoval v něm zejména na protokol o podání vysvětlení ze dne 26. listopadu 2009, č.j. P 54,55/2009, v jehož závěru žádal „odročit podání vysvětlení do doby vyřízení, procesní otázky nahlížení do spisu, soudem.“ To proto, jak uvedl, že žádné vysvětlení komisi nemohl podat, když mu bylo odepřeno nahlédnout do spisu věci se týkající, přičemž proti tomuto postupu se bránil správní žalobou, o níž v té době ještě nebylo rozhodnuto. Nevyhovění jeho návrhu přitom mělo podle žalobce vliv na závěr komise vyjádřený v jejím vyrozumění o odložení ze dne 8. ledna 2010, zn. SPR 100/10 355/2009-Pan. Nevycházelo podle něho z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Žalobci totiž vznikla škoda, na což se nikdo neptal.

Žalovaný odmítl spekulace žalobce, že by danou věc řešil pod nátlakem, ať již z jakékoliv strany. V ostatním se odkázal na obsah svého vyjádření k žalobě s tím, že k odložení věci došlo v souladu s § 66 přestupkového zákona.

Poté krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s.ř.s.,“), přičemž dospěl k následujícím zjištěním a právním závěrům.

Zásadní spornou právní otázkou byla samotná přezkoumatelnost žalovaného úkonu ve správním soudnictví. Krajský soud proto předně posuzoval, zda žalobou napadené „Odvolání proti vyrozumění o odložení přestupkových věcí Komisí k projednávání přestupků města Chlumec nad Cidlinou zn. SPR 100/10 355/2009-Pan,“ ze dne 4. května 2010, zn. 7298/VZ/2010, je správním rozhodnutím ve smyslu § 65 s.ř.s. či nikoliv. Z obsahu správního spisu přitom zjistil následující:

Podáním ze dne 9. prosince 2009, zn. SPR 4807/09 355/2009-Pan, vyrozuměla komise žalobce jako oznamovatele přestupků dle § 49 odst. 1 písm. a) a c) přestupkového zákona, jichž se měli dopustit Ing. J. V., nar. 1980 a Ing. L. K., dcera žalobce, v souvislosti s jednáním o sporné pozemkové hranici v Chlumci nad Cidlinou, Na Františku, dne 18. 4. 2009, o tom, že obě věci odkládá podle § 66 odst. 3 písm. a) přestupkového zákona s tím, že došlé oznámení neodůvodňuje zahájení přestupkového řízení. Na to reagoval žalobce tím, že jej v dané věci zastupoval obecný zmocněnec, a proto vyzval komisi k tomu, aby uvedenou listinu řádně doručila jeho zmocněnkyni. To komise učinila podáním ze dne 8. ledna 2010, zn. SPR 100/10 355/2009-Pan, které je totožné s předchozím podáním (zaslaným přímo žalobci) ze dne 9. prosince 2009, zn. SPR 4807/09 355/2009-Pan.

Proti správnímu aktu komise ze dne 8. ledna 2010, zn. SPR 100/10 355/2009-Pan, brojil žalobce podáním ze dne 7. dubna 2010, které označil jako: „Odvolání proti rozhodnutí (vyrozumění o odložení věci) Města Chlumec n. C., Komise k projednávání přestupků č.j. SPR 100/10 355/2009-Pan ze dne 8. 1. 2010.“ Žalovaný je vyřídil jako podnět právě žalovaným aktem; pokud je ve věci označeno jako „Odvolání proti rozhodnutí (vyrozumění o odložení věci) Města Chlumec n. C., Komise k projednávání přestupků č.j. SPR 100/10 355/2009-Pan ze dne 8. 1. 2010“, je tomu tak evidentně pouze z formálního důvodu, a to ve snaze ozřejmit, které podání žalobce tím bylo vyřízeno.

Žalovaný v žalovaném aktu nejprve shrnul žalobcovy námitky a poté k věci uvedl:

„Protože spisová dokumentace, vedená u prvostupňového orgánu ve věci přestupků Ing. V. a Ing. K., byla v měsíci březnu postoupena Krajskému soudu v Hradci Králové na základě jeho vyžádání, vycházel krajský úřad při hodnocení Vašeho podání pouze z kopií podkladů, které měl k dispozici z vyřizování Vašich předchozích stížností a návrhů na činění opatření proti nečinnosti v uvedené věci (naše čj. 14494/VZ/2009 a 22284/VZ/2009).

Z těchto podkladů jsme zjistili, že dne 18.4.2009 jste učinil u Policie ČR oznámení o podezření ze spáchání přestupku Ing. J. V., jehož se měl dopustit dne 18.4.2009 při dohadování o spornou hranici pozemků na Františku v Chlumci nad Cidlinou tím, že se napřáhl směrem k Vám a Vaší dceři Ing. K. s náznakem úderu. Při prověřování Vašeho oznámení Policie ČR zjistila, že i Vaše dcera Ing. L. K. se měla při dohadování se o spornou hranici pozemků dopustit přestupku proti občanskému soužití tím, že nadávala J. V., že je svině a zloděj. Policie ČR kvalifikovala jednání Ing. V. jako podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona a jednání Ing. K. jako podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 49 odst. 1 písm. a) téhož zákona a dne 18. 5. 2009 obě přestupkové věci postoupila prvostupňovému orgánu k projednání. Protože prvostupňový orgán byl při vyřizování Vámi oznámeného skutku nečinný, byl na základě Vaší žádosti ze dne 27.7.2009 o ochranu proti nečinnosti vyzván naším přípisem čj. 14494/VZ/2009 ze dne 3.8.2009 ke zjednání nápravy. Dne 26.11.2009 byla věc přestupků

obou podezřelých z jejich spáchání dle ust. § 66 odst. 3 písm. a) přestupkového zákona prvostupňovým orgánem, aniž by bylo zahájeno řízení, odložena. Skutečnost, že obě přestupkové věci byly odloženy, a z jakého důvodu se tak stalo, je jednoznačně vyznačeno ve spise prvostupňového orgánu. Protože odložení věci je opatřením správního orgánu, nevydává se o něm dle ust. § 66 odst. 4 přestupkového zákona rozhodnutí, a nelze ho proto přezkoumat v odvolacím ani přezkumném řízení. Dle citovaného ust. přestupkového zákona se formálním způsobem vyrozumívá o odložení věci pouze poškozený, tj. osoba, které měla být přestupkem způsobena majetková škoda. Protože Vy jste takovou osobou nebyl, nepostupoval prvostupňový orgán při vyrozumění o odložení věci dle ust. § 66 odst. 4 přestupkového zákona, ale dle ust. § 67 odst. 4 přestupkového zákona, když na základě Vaší žádosti Vás jako oznamovatele přestupku i Vaši dceru, coby Vámi si zvoleného zástupce, vyrozuměl o učiněných opatřeních. Vy jste byl vyrozuměn přípisem zn. SPR 4807/09 355/2009-Pan ze dne 9.12.2009 a Vaše dcera Ing. K. přípisem zn. SPR 100/10 355/2009-Pan ze dne 8.1.2010. Důvod pro odložení věci Vám prvostupňový orgán ve vyrozumění sdělil a sdělil Vám ho i náš úřad přípisem čj. 22284/VZ/2009 ze dne 16.12.2009.

Vaši námitku, že je předmětné vyrozumění matoucí, protože věc byla odložena podle § 49 odst. 1 písm. a) a c) přestupkového zákona, když toto ustanovení vůbec nesouvisí s odložením věci, a protože jste byl vyrozuměn i o odložení věci, kterou jste neoznámil, a která s Vámi oznámenou věcí nesouvisí, stejně tak i Vaši žádost o zjednání nápravy v této věci, považujeme za nedůvodnou. Prvostupňový orgán Vás v souladu s ust. § 67 odst. 4 přestupkového zákona vyrozuměl, že věc přestupků proti občanskému soužití dle ust. § 49 odst. 1 písm. a) a c) přestupkového zákona odložil podle § 66 odst. 3 písm. a) přestupkového zákona z důvodu, že došlé oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku. Nelze proto přivolit Vaší námitce, že by věc odložil podle § 49 odst. 1 písm. a) a c) přestupkového zákona. Pokud jde o vyrozumění Vás i o odložení věci přestupku, jehož se měla dopustit Vaše dcera Ing. K., krajský úřad konstatuje, že Vás o odložení této věci informoval prvostupňový orgán nad rámec své povinnosti stanovené mu v § 67 odst. 4 přestupkového zákona, a i když jste ho o vyrozumění v této věci nežádal, není třeba ve věci této formální chyby činit jakákoliv opatření, neboť tímto pochybením jste nebyl nijak zkrácen na svých právech.

Jak již bylo výše zmíněno, o odložení věci se dle ust. § 66 odst. 4 přestupkového zákona nevydává rozhodnutí a nelze ho tudíž přezkoumat v rámci odvolacího či přezkumného řízení. Tato zásada byla „prolomena“ rozsudkem Nejvyššího správního soudu zn. 9As 57/2008 – 35 (který mimo jiné také citujete ve svém podání), ve kterém je uvedeno, že citované ustanovení přestupkového zákona se vztahuje pouze na řízení o přestupcích projednávaných z úřední povinnosti, nikoliv ale na odložení věci týkající se návrhu podaného dle § 68 odst. 1 a 2 přestupkového zákona. V takovém případě je správní orgán povinen rozhodnutí o odložení věci vyhotovit ve formě usnesení a oznámit je navrhovateli. Proti takovému usnesení je pak odvolání přípustné. Protože ve věci skutku Ing. V. nešlo o návrhový přestupek, a skutek Ing. K. byl sice jako návrhový kvalifikován ( přestupek proti občanskému soužití dle ust. § 49 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona spáchaný urážkou na cti nebo vydáním v posměch), ale nebyl na jeho projednání podán kvalifikovaný návrh, musíme konstatovat, že prvostupňový orgán odložil obě věci v souladu s ust. § 66 odst. 3 písm. a) přestupkového zákona formálním způsobem, a nikoliv formou rozhodnutí, a

důvody odložení věcí vyznačil do spisu. Jelikož nebylo o odložení věci rozhodnuto formou rozhodnutí (usnesení), Vaši námitku ohledně chybějících náležitostí rozhodnutí (jako je poučení o opravném prostředku a řádné odůvodnění rozhodnutí) považujeme za bezpředmětnou.

Přestože i takové opatření správního orgánu, jako je odložení věci, lze přezkoumat a eventuelně zrušit pro nesprávnost dle ust. § 126 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, musíme konstatovat, že v posuzovaných věcech došlo dne 18.4.2010 k uplynutí jednoroční lhůty ode dne spáchání přestupků a tudíž k zániku odpovědnosti za tyto skutky, a ty již nelze v řízení projednat, a to ani v případě, že by se odložení věci ukázalo být nesprávným.“

Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný žalobci velmi podrobně vysvětlil, proč vyrozumění komise ze dne 8. ledna 2010, zn. SPR 100/10 355/2009-Pan, nemá povahu správního rozhodnutí, stejně jako ji nemá přípis žalovaného ze dne 4. května 2010, zn. 7298/VZ/2010. Krajský soud má uvedený právní názor žalovaného na danou věc za zcela správný a přiléhavý, konzistentní s judikaturou Nejvyššího správního soudu, a proto se s ním i v celém rozsahu ztotožňuje. Vzhledem k tomu na něj v dalším i odkazuje, neboť nevidí důvod pro to, aby jinými slovy opětovně opakoval v podstatě totéž. Ostatně možnost, že se krajský soud ztotožní s argumentací žalovaného připouští i Nejvyšší správní soud, když v rozsudku ze dne 2.7.2007, čj. 4As 11/2006-86, mimo jiné uvedl, že: „…sluší se uvést, že i NSS často odkazuje na závěry již v řízení učiněné, jak již krajským soudem či žalovaným, neb i v souladu se zásadou hospodárnosti a ekonomie řízení není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně „opakovat“ již správně vyřčené, ale přezkoumat dříve učiněné závěry, přičemž pokud u přezkumného orgánu padne shoda na učiněných závěrech, není důvodu, proč by na ně nemohlo být odkázáno.“ Správnost tohoto názoru potvrdil i Ústavní soud v usnesení ze dne 12.05.2011, sp.zn.ÚS 874/11, když vyslovil, že není nezbytné, aby Nejvyšší správní soud znovu podrobně opakoval již jednou ve správním soudnictví v dané věci vyslovené, pokud se se závěry krajského soudu zcela ztotožnil a dal jasně najevo (byť odkazem), jaké úvahy zaujal. Tento závěr Ústavního soudu sice směřoval k rozhodování Nejvyššího správního soudu, ale lze jej argumentum a maiori ad minus aplikovat i v případě rozhodování krajského soudu. Přesto krajský soud dodává k dané věci ještě následující.

Přestupky se projednávají z důvodů veřejného zájmu zásadně z úřední povinnosti, pouze přestupky vymezené v § 68 odst. 1 přestupkového zákona se projednávají na návrh. Ty se označují za přestupky návrhové a jsou to přestupky týkající se urážky na cti (§ 49 odst. 1 písm. a/ přestupkového zákona) , přestupky, při nichž dojde k nedbalostnímu ublížení na zdraví nebo úmyslnému narušení občanského soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním (§ 49 odst. 1 písm. b/ a c/ přestupkového zákona) a přestupky proti majetku (§ 50 přestupkového zákona), jsou-li spáchány mezi osobami blízkými.

Žalobcem tvrzený přestupek podle ustanovení § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona pod tento výčet vzhledem k jeho osobním poměrům k údajnému přestupci (Ing. J. V., nar. 1980) a okolnostem případu nespadá, a to znamená, že pokud by byl projednáván, bylo by tomu tak z úřední povinnosti. Pro zahájení přestupkového řízení v těchto případech však nestačí pouhé oznámení o přestupku, neboť to musí správní orgán nejdříve zkoumat z toho pohledu, zda je k tomu vůbec skutečně důvod. Oznámení o spáchání přestupku je tak pouhým podkladem pro zahájení řízení o přestupku z úřední povinnosti (§ 67 odst. 2 téhož zákona). Právě proto osoba, která podává podnět či oznámení ve smyslu § 67 odst. 2 přestupkového zákona, nemá v tom okamžiku postavení účastníka přestupkového řízení, když se jím takové řízení nezahajuje. Podání podnětu k projednání přestupku (oznámení o přestupku) proto takové osobě ani nezakládá žádná subjektivní práva v řízení, když žádné takové řízení neběží. Žalobce proto ani nemohl očekávat, že mu bude po oznámení přestupku doručeno jako účastníkovi přestupkového řízení, jímž pochopitelně nebyl, nějaké správní rozhodnutí s právem se proti němu odvolat, respektive úspěšně brojit proti vyrozumění o odložení věci, když to povahu správního rozhodnutí nemá. Žalobcem tvrzenou námitku o vzniku údajné škody pak nadepsaný krajský soud vyřešil již v rozsudku ze dne 29. dubna 2011, č.j. 51A 7/2010-52, který byl žalobci doručen dne 3. 6. 2011 a je v právní moci. Krajský soud na něm důvodů cokoliv měnit, přičemž k závěrům o tvrzené škodě z něho vyjímá:

„Pokud tedy žalobce v žalobě uvádí, že Policie České republiky zmíněným podáním ze dne 15. 5. 2009 postoupila k vyřízení jeho oznámení o spáchání krádeže, není tomu tak. Žalovaná žádné takové oznámení neobdržela, přičemž žalobcem popisovanému jednání odpovídala za tohoto stavu skutková podstata přestupku stanoveného v § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona (úmyslné narušení občanského soužití schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním), když je při oznámení nespojoval se vznikem škody. Je si totiž třeba uvědomit, že skutková podstata krádeže je vždy spojena se vznikem škody a té se začal žalobce dovolávat až po odložení věci žalovanou. Přitom mohl ve věci jednat hned poté, co obdržel od Policie České republiky, obvodního oddělení v Chlumci nad Cidlinou vyrozumění ze dne 15. 5. 2009, č.j. KRPH-14629-11/PŘ-2009-050212, v němž mu bylo sděleno, jakéže to jím oznámené přestupky byly postoupeny žalované k projednání.

Žalovaná tak neměla k projednání přestupku údajné krádeže listiny žalobci žádný relevantní podnět.“

Krajský soud proto shrnul, že o odložení předmětné věci komisí podle § 66 odst. 4 přestupkového zákona, o čemž byl žalobce vyrozuměn jejím podáním ze dne 8. ledna 2010, zn. SPR 100/10 355/2009-Pan, nebylo rozhodnuto správním rozhodnutím ve smyslu § 65 s.ř.s. A to nejen proto, že se podle § 66 odst. 4 přestupkového zákona rozhodnutí o odložení věci nevydává, ale zejména proto, že se toto odložení netýkalo návrhového přestupku. Povahu správního rozhodnutí pak nemá z logiky věci ani na ně navazující žalovaný akt žalovaného ze dne 4. května 2010, zn. 7298/VZ/2010. V uvedeném duchu ostatně již judikoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. srpna 2009, č.j. 9 As 57/2008-35, z něhož také krajský soud při odůvodnění tohoto rozhodnutí vycházel. S ohledem na to krajský uzavřel, že žalovaný akt představuje sice úkon správního orgánu, avšak úkon, který je ze soudního přezkumu podle ust. § 70 písm. a) s.ř.s. vyloučen. Podle citovaného ustanovení jsou totiž ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.

Krajský soud proto podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. žalobu odmítl, neboť je nepřípustná. Na této skutečnosti nemohly námitky žalobce nic změnit, proto se jimi krajský soud nemusel ani zabývat, nehledě na to, že by tak vzhledem k jejich obecnosti ani dost dobře nemohl. Dlužno k nim snad jen poznamenat, že krajský soud by nepolemizoval se žalobními odkazy a vývody žalobce opírajícími se o judikaturu Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu a další imperativy vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii a jejich nejvyšších orgánů, neboť se s nimi v obecné rovině ztotožňuje. Vždyť žalobcem zmíněné požadavky ohledně ochrany lidských práv, dodržování zásad spravedlivého procesu, zásad soudního řízení, požadavků na délku řízení a další jsou základem zákonných postupů, ať již v prostoru moci výkonné či soudní. Nicméně na danou konkrétní žalobní věc z výše uvedených důvodů nedopadají a krom toho byly použity v tak obecných formách (jako proklamace), že jejich konkrétní souvislosti s danou věcí se tak v podstatě vytratily. Na věci by nic nemohla změnit ani námitka, podle níž bylo žalobci odepřeno nahlédnout do spisu. Navíc z obsahově téže věci plyne (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. února 2011, č.j. 8 As 80/2010, ohledně nahlédnutí do spisu Ing. L. K.), že žalobci bylo odepřeno nahlédnout do správního spisu věci se týkající po právu.

Podle § 60 odst. 3 s.ř.s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, protože žaloba byla odmítnuta.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Pro tento případ by musel být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Hradci Králové dne 27. června 2011

JUDr. Pavel Kumprecht, v.r.

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru