Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

43 Az 12/2020 - 36Rozsudek KSHK ze dne 31.03.2021

Prejudikatura

2 Azs 8/2004


přidejte vlastní popisek

43 Az 12/2020 - 36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci

žalobce: J. A. A.

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2020, č. j. OAM-305/ZA-ZA12-K11-2019,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu proti shora označenému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žalobci neuděluje.

II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě a ve vyjádření žalovaného 2. Žalobce předně namítá nesprávné posouzení jednotlivých důvodů pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany a domnívá se, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav. Namítá proto porušení ustanovení § 3, § 50 odst. 2, 3, 4 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“).

3. Žalobce dále vyjádřil nesouhlas s posouzením žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to především dle ustanovení § 14 zákona o azylu. Neudělení humanitárního azylu dle žalobce nebylo dostatečně zdůvodněno a konkretizováno k osobě žalobce a jeho zemi původu.

4. Žalobce také namítá, že žalovaný nepracuje s prakticky žádnými informacemi o jeho zemi původu a domnívá se, že ze shromážděných podkladů je odkazováno pouze na obecné informace, které se nevztahují k osobě žalobce a jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný si tedy neopatřil dostatečné podklady o zemi původu žalobce a současně nepřihlédl k informacím, které žalobce v řízení tvrdil. Žalobce dále namítá, že tím, že žalovaný zařadil Ghanu na seznam bezpečných zemí původu, měl zhoršit jeho pozici v řízení o žádosti o mezinárodní ochranu a při prokazování hrozícího nebezpečí a újmy.

5. Na závěr žalobce upozorňuje na pravidlo v případě pochybností ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu a cituje rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 24. 2. 2004 č. j. 6 Azs 50/2003 – 89, a ze dne 14. 11. 2013, č. j. 5 Azs 12/2012 – 44.

6. Žalobce tedy navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žalobcem uplatněných námitek a setrval na svých závěrech. Konstatoval, že zjistil skutečný stav věci, zabýval se všemi okolnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení sdělil a opatřil si potřebné podklady, které považuje za dostatečné.

8. Žalovaný dále uvedl, že individuálním a logickým způsobem odůvodnil neudělení azylu ve smyslu ustanovení § 14 zákona o azylu. Žalobce naproti tomu nespecifikoval, z jakého důvodu je odůvodnění neudělení humanitárního azylu nedostatečné. Žalovaný považuje podklady pro informace o zemi původu za dostatečné, aktuální a objektivní a uvádí, že žalobce žádné další informace nenavrhoval. Na podporu svých tvrzení a k možnostem soudního přezkumu poukázal na rozsudky NSS ze dne 22. 1. 2004 č. j. 5 Azs 47/2003 – 48 a ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 – 38.

9. Žalovaný se proto domnívá, že žalobce nebyl v průběhu správního řízení zkrácen na svých právech a nesplňuje podmínky pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Z toho důvodu žalovaný navrhuje, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

III. Posouzení věci krajským soudem

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání, v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. Žalobu shledal nedůvodnou.

11. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 27. 3. 2019 žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Do ČR přicestoval 30. 8. 2018 letecky (přes Portugalsko) a ve stejný den ho osoba, která zařídila jeho cestu do ČR, odvezla vlakem do Německa. Zde pobýval asi 7 měsíců a v září 2018 požádal o mezinárodní ochranu. Následně byl 27. 3. 2019 transferován v rámci dublinského řízení do ČR. Jako důvod své žádosti uvedl, že v Ghaně přišel o rodiče, a tak nemohl pokračovat ve studiu. Život v jeho vlasti je těžký, není zde práce, ani možnost studovat. 12. V průběhu správního řízení žalobce upřesnil, že se narodil ve městě Akkra v Ghaně. V roce 2014 mu zemřeli rodiče při autonehodě a musel se poté odstěhovat a najít si jiné ubytování. Po dokončení studia na střední škole se živil čištěním bot na ulici a občas přenášel náklady. Svou situaci se žalobce snažil řešit nalezením práce v Ghaně, ale nebyl úspěšný, jelikož dle jeho slov musí být člověk vysokoškolsky vzdělaný, aby získal dobré zaměstnání. Žalobce dále uvedl, že nezaměstnanost v Ghaně dosahuje až 60 % a je zde vysoká úroveň korupce. Z toho důvodu

Za správnost vyhotovení: R. V. nezbývá osobám v jeho věku jiná možnost, než se živit obchodem s drogami nebo internetovými podvody. Zároveň chtěl pokračovat ve studiu, ale i v této záležitosti nebyl úspěšný, protože mu nikdo nepomohl. O pomoc s řešením své situace požádal svého strýce, který ho ale odmítl, jelikož měl vlastní rodinu.

13. Žalobce opustil Ghanu s pomocí jiné osoby, přítelem jeho otce. Tato osoba nechtěla dopředu zaplatit za zajištění cesty s odůvodněním, že až si žalobce v Evropě najde práci, dluh mu splatí. Po příjezdu do Německa ale daná osoba po žalobci chtěla, aby souložil s muži za peníze, což žalobce odmítl. Od zmíněné osoby utekl a požádal v Německu o mezinárodní ochranu.

14. Pro případ svého návratu žalobce uvedl, že by byl nucen zůstat na ulici, žádné příbuzné v Ghaně nemá a nemohl by využít žádných prostředků státní podpory, jelikož takové prostředky v zemi nemají a bojí se, že by si v zoufalství ublížil. Stát mu nebyl schopen pomoct ani po smrti jeho rodičů. Stejně tak jeho situaci nemůže vyřešit přestěhování do jiné části země, jelikož Akkra je nejlepším možným místem k životu v Ghaně. Žalobce uvedl, že v ČR má smlouvu [zřejmě myšleno pracovní smlouvu], platí daně a může být v životě užitečný.

15. Mezinárodní ochranu lze poskytnout buď ve formě azylu, nebo doplňkové ochrany. Podle ustanovení § 12 zákona o azylu se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec:

a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

16. V průběhu správního řízení bylo zjištěno, že žalobce nebyl členem žádné politické strany nebo skupiny, nikdy se politicky neangažoval a o politiku se nezajímal. Z tvrzení žalobce a z obsahu správního spisu zároveň neplyne žádná jiná skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že by žalobci hrozilo pronásledování za uplatňování politických práv a svobod. Jinak řečeno, žalobce ve vztahu k § 12 písm. a) zákona o azylu netvrdil žádné relevantní skutečnosti, udělení azylu z tohoto důvodu tak není na místě.

17. Rovněž ve vztahu k § 12 písm. b) zákona o azylu žalobce netvrdil nic, co by mohlo tento azylový důvod naplňovat. Důvody odchodu žalobce z vlasti byly výlučně ekonomické – snaha nalézt práci a zajistit si tak lepší životní úroveň, případně pokračovat ve studiu. Žalobce neuváděl žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že mu hrozí pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Žádný z taxativně vymezených důvodů vyjmenovaných v § 12 písm. b) zákona o azylu tak není naplněn, jak správně konstatoval i žalovaný.

18. Stejný závěr je nezbytné vyslovit i pro případ udělení mezinárodní ochrany za účelem sloučení rodiny dle ustanovení § 13 a § 14b zákona o azylu. Jelikož žádnému rodinnému příslušníkovi žalobce nebyl udělen azyl, ani doplňková ochrana, učinil žalovaný správný závěr o neudělení mezinárodní ochrany za účelem sloučení rodiny na základě citovaných ustanovení.

19. Krajský soud zároveň potvrzuje závěry žalovaného k neudělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 1, 2 zákona o azylu a rovněž pro tento případ shledal, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly obavy, že by mu v případě jeho návratu hrozilo nebezpečí vážné újmy dle odst. 2 citovaného ustanovení.

20. Žalobce se v žalobě dovolává především udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení platí, že jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu. Z obsahu správního spisu vyplývá, že se žalobce obává zejména vysoké nezaměstnanosti, nízké šance na zisk dobrého zaměstnání či neexistující státní podpory.

Za správnost vyhotovení: R. V. V této souvislosti žalobce také uvedl, že by byl v případě návratu do země jeho původu nucen zůstat na ulici a nemohl by požádat o pomoc žádné příbuzné.

21. Krajský soud musí předně konstatovat, že se nejedná o skutečnosti relevantní pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany, včetně humanitárního azylu. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 – 54, obtíže žadatele o azyl stran obživy či možností seberealizace nelze bez přistoupení dalších okolností hodných zvláštního zřetele vnímat jinak, nežli jako důvody ekonomické, nepostačující k udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. V případě žalobce přitom žádné takové další okolnosti nepřistoupily.

22. Nelze také opomenout limity soudního přezkumu rozhodnutí správního orgánu v části o udělení či neudělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu. Žalovaný se možností udělení této formy mezinárodní ochrany zabýval na str. 5 napadeného rozhodnutí. Z této části vyplývají konkrétní důvody, pro které se žalovaný rozhodl humanitární azyl neudělit. Vzhledem k ustálené judikatuře k možnosti přezkumu udělení či neudělení humanitárního azylu se krajský soud omezuje pouze na konstatování, že žalovaný je nadán určitou volností (nikoli však libovůlí), zda žádosti o humanitární azyl vyhoví, či nikoli. Vyplývá to z povahy pojmu případ hodný zvláštního zřetele, který je neurčitým právním pojmem a poskytuje prostor pro správní uvážení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Azs 60/2004 – 52).

23. Soudní přezkum napadeného rozhodnutí se tak omezuje na posouzení, zdali je rozhodnutí správního orgánu logické, nediskriminační či není v rozporu se zákazem libovůle (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 – 55). Krajský soud žádný takový rozpor v případě napadeného rozhodnutí neshledal. Žalovaný se sice věnuje posouzení, zda jsou u žalobce dány důvody hodné zvláštního zřetele, poměrně stručně, ale lze mít bez důvodných pochybností za to, že dostatečně. Žalovaný uvádí konkrétní důvody, které v případě žalobce posuzoval a jejich relevanci pro správní řízení. I s ohledem na výše uvedené tak krajský soud uzavírá, že žalovaný neporušil povinnost vyplývající z ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu a postupoval v souladu se zákonem a nikoliv libovolně.

24. Žalobce dále namítá, že žalovaný nepracuje s prakticky žádnými informacemi zemi původu žalobce a domnívá se proto, že si žalovaný neopatřil dostatečné množství aktuálních a relevantních informací. Krajský soud na tomto místě pouze zopakuje již výše uvedenou část odůvodnění, tedy že žalobce nenamítá a v průběhu správního řízení neposkytl žádné skutečnosti relevantní pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany dle zákona o azylu. Opatřil-li si proto žalovaný materiály, které nereflektují situaci žalobce, ale reflektují situaci v Ghaně z hlediska možných azylově relevantních skutečností, nepostupoval v rozporu s ustanovením § 2 odst. 4, § 3 a § 50 odst. 2, 3, 4 správního řádu. Jinak řečeno, lze přisvědčit názoru, že podklady, které žalovaný shromáždil, se nevyjadřují k ekonomicko-sociální situaci v Ghaně. Vydané rozhodnutí to ale nečiní vadným pro nedostatek spolehlivě zjištěného stavu věci, pokud žalobcem tvrzené skutečnosti nemohou být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany dle zákona o azylu a žalovaným shromážděné podklady je z toho důvodu nereflektují.

25. Krajský soud k tomu doplňuje, že žalovaný přihlédl ke všemu, co žalobce tvrdil nebo co vyšlo najevo. Žalovaný mimo jiné zohlednil žalobcem doručené odkazy na internetová média a učinil správný závěr o jejich relevanci ve vztahu k osobě žalobce. Je-li zřejmé, že ze shromážděných podkladů a skutečností namítaných žalobcem nevyplývá některý z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany dle zákona o azylu, nelze po žalovaném požadovat, aby posuzoval obsah internetového média podrobněji a do většího detailu než tak, jak učinil v průběhu správního řízení.

26. Pokud žalobce namítá, že mělo být při posuzování jeho žádosti použito pravidlo v případě pochybností ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu (zde s odkazem na rozsudky NSS ze dne 24. 2. 2004, č. j. 6 Azs 50/2003 – 89, a ze dne 14. 11. 2013, č. j. 5 Azs 12/2012 – 44), nelze mu dát za pravdu. Z tvrzených skutečností ani z podkladů, ze kterých žalovaný vycházel, nevyplývají

Za správnost vyhotovení: R. V. pochybnosti, že by mohlo dojít k porušení základních lidských práv a svobod žalobce a žalovaný se neocitl v situaci důkazní nouze.

27. Nad rámec výše uvedeného krajský soud dodává, že pochybnosti lze mít spíše o věrohodnosti některých tvrzení uplatněných žalobcem, který při pohovoru konaném ve správním řízení uvedl, že jeho rodiče zahynuli v roce 2014 při dopravní nehodě a že by se v případě svého návratu neměl ke komu vrátit. Součástí správního spisu je nicméně také informace k dokladům žádosti o vízum, ze které vyplývá, že žalobce požádal o schengenské vízum na ZÚ Akkra spolu se svým otcem (jménem A. Ch. B. T.) a svou sestrou (jménem K. J.). Součástí správního spisu je i prohlášení žalobcovy matky (jménem L. O.). Tyto informace jsou tedy v přímém rozporu s tvrzením žalobce, že zaprvé jeho rodina zemřela, a zadruhé že se nemá ke komu vrátit.

28. Jak také žalovaný správně připomněl, instituty upravené zákonem o azylu představují mimořádné prostředky k zajištění ochrany osobám, jejichž situaci lze podřadit pod některou z hypotéz v tomto zákoně taxativně vyjmenovaných. Rozhodně jimi nelze suplovat obvyklé prostředky legalizace pobytu cizince na území ČR, jak je stanoví zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (srov. např. rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2019, č. j. 9 Azs 410/2018 – 38).

IV. Závěr a náklady řízení

29. Krajský soud z výše uvedených důvodů shledal, že námitky uplatněné žalobcem jsou nedůvodné. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu dle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s.

30. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

Za správnost vyhotovení: R. V. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Hradec Králové 31. března 2021

Mgr. Tomáš Blažek v. r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: R. V.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru