Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

43 A 6/2018 - 37Rozsudek KSHK ze dne 30.04.2020

Prejudikatura

10 As 36/2019 - 33

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 As 117/2020

přidejte vlastní popisek

43 A 6/2018 - 37

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci

žalobce: D. H.

zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8

proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2018, č. j. KUKHK-8521/DS/2018/Er,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 7. 12. 2017, č. j. MUDK-ODP/104641-2017/hk 22924-2017. Správní orgán prvního stupně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a uložil mu pokutu ve výši 5 000 Kč, povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel v trvání 6 měsíců. Žalovaný jako odvolací správní orgán zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

2. Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 25. 6. 2017 v 00:56 hod. na silnici č. II/299 v obci Dvůr Králové nad Labem – Verdek, okr. Trutnov, u domu č. p. 18 (stanoviště měřiče) ve směru jízdy na obec Nemojov, jako řidič osobního motorového vozidla Peugeot 406, registrační značky překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci, stanovenou obecnou právní úpravou na 50 km/h, o 40 km/h a více. Silničním radarovým rychloměrem schváleného typu RAMER 10C, výrobní číslo 16/0260, ověřovací list Autorizovaného metrologického střediska RAMET a. s. č. 52/17 s datem ověření 14. 3. 2017, zabudovaným ve služebním vozidle Policie České republiky, tovární značky Škoda Octavia v civilním provedení, byla jím řízenému vozidlu naměřena rychlost jízdy 98 km/h. Po zvážení možné odchylky měřicího zařízení ve výši ±3 km/h, tedy jako nejnižší skutečná rychlost jízdy byla naměřena rychlost 95 km/h, což je nejméně o 45 km/h více, než je stanovená nejvyšší dovolená rychlost jízdy v obci. Tímto jednáním žalobce porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Za to mu byla uložena shora uvedená sankce.

II. Obsah žaloby

3. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včas podanou správní žalobou. Žalobní námitky shrnul v pěti žalobních bodech: předně vznesl námitky týkající se nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů a opomenutých důkazů, podjatosti, měření rychlosti, rychlostního limitu a zavinění, sankce zákazu činnosti.

4. V podrobnostech se krajský soud vrátí k uvedeným žalobním bodům v další části odůvodnění rozsudku, a to v souvislosti s jejich vypořádáním v části IV.

5. Žalobce navrhl zrušit jak rozhodnutí žalovaného, tak rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Navrhl také, aby soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

6. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se věcí podrobně zabýval. Přesto znovu zopakoval to, co je již uvedeno v jeho odůvodnění, tedy znovu popsal všechny skutkové okolnosti případu a právní hodnocení, k němuž dospěl, jakož i rekapituloval podstatný obsah listin, založených ve správním spise. Podrobněji se žalovaný věnoval otázce správnosti postupu při měření rychlosti, které dle žalovaného proběhlo zcela v souladu s návodem k obsluze. K námitce týkající se zákazu činnosti žalovaný uvedl, že žalobce spáchal přestupek při řízení motorového vozidla skupiny B, na pozemní komunikaci, tedy při výkonu činnosti, k níž je třeba zvláštního povolení. Z evidenční karty řidiče vyplynulo, že žalobce je držitelem oprávnění pro vozidla skupin AM, B1, B. Zákaz činnosti mu byl uložen ve vztahu k řízení všech vozidel na pozemních komunikacích. Pokud jde o otázku podjatosti, odkázal žalovaný na předání věci nadřízenému orgánu – Ministerstvu dopravy dne 4. 4. 2018.

7. Žalovaný má za to, že k řízení přistoupil odpovědně a nezaujatě, posoudil všechny relevantní skutečnosti, včetně posouzení závažnosti jednání a důvodnosti uložené sankce. Napadené rozhodnutí považuje za věcně správné, odpovídající zjištěným (a ničím nevyvráceným) skutečnostem, jakož i závažnosti projednávaného protiprávního jednání.

8. Žalobu navrhl zamítnout.

IV. Posouzení věci krajským soudem

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. Ve věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 51 s. ř. s., protože obě strany s takovým postupem vyjádřily souhlas.

Za správnost vyhotovení: R. V.

10. Žaloba není důvodná.

11. Z předloženého správního spisu se podává, že správní orgán prvního stupně obdržel od Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, územního odboru Trutnov – dopravního inspektorátu (dále jen „Policie ČR“) oznámení o přestupku, jehož skutková podstata je podrobně popsána v bodu 2. odůvodnění tohoto rozsudku. Přílohou oznámení Policie ČR bylo oznámení přestupku, v němž jsou podrobně popsány okolnosti spáchání přestupku. Přílohou byl dále úřední záznam sepsaný příslušníkem Policie ČR, z něhož vyplývá, že dne 25. 6. 2017 tento příslušník vykonával službu jako velitel hlídky se zaměřením na kontrolu dodržování stanovené rychlosti jízdy v obci Dvůr Králové nad Labem – Verdek, na silnici č. II/299 u č. p. 18. Měření rychlosti bylo prováděno ve směru na obec Nemojov, a to pomocí měřiče rychlosti Ramer 10C č. 52/17, měření bylo prováděno v souladu s návodem. V 00:56 hod. bylo zastaveno předmětné vozidlo, které řídil žalobce, jenž se ve vozidle nacházel sám. Řidič s naměřenou rychlostí nesouhlasil, odmítl podepsat oznámení přestupku. Dále je přiložen ověřovací list použitého měřicího zařízení – silničního radarového rychloměru Ramer 10C, č. 52/17, s platností metrologického ověření do 13. 3. 2018. Přílohou je i fotodokumentace – výstup z měřicího zařízení, z níž se podává, registrační značka vozidla, naměřená rychlost 98 km/h, pozice měřicího zařízení a nastavený dosah. Součástí správního spisu je dále výpis z evidenční karty řidiče žalobce, z něhož se podává přestupková a sankční minulost žalobce.

12. Správní orgán prvního stupně rozhodl ve věci nejprve příkazem (6. 9. 2017), jímž uznal žalobce vinným shora uvedeným přestupkem a uložil mu pokutu 5 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Žalobce podal proti příkazu odpor. Správní orgán prvního stupně předvolal žalobce prostřednictvím jeho zmocněnce k ústnímu jednání; jako svědky předvolal policisty z hlídky, která v předmětném případě prováděla měření. Žalobce se z účasti na ústním jednání omluvil. V rámci ústního jednání byly správním orgánem prvního stupně provedeny listinné důkazy – oznámení o přestupku, záznamy z měřicího zařízení, ověřovací list radarového rychloměru, potvrzení o proškolení policistů v práci se zařízením, mapa místa spáchání přestupku, umístění měřiče, záznam o vyhodnocení snímku radarového měřiče. Jako svědek byli vyslechnuti pprap. M. J. a prap. P. H., oba shodně popsali průběh hlídky, měření a zastavení vozidla a následných úkonů s žalobcem. Zmocněnec žalobce se dne 22. 11. 2017 dostavil ke správnímu orgánu prvního stupně k nahlédnutí do spisu. Správní orgán prvního stupně vydal dne 7. 12. 2017 rozhodnutí o přestupku. Žalobce reagoval prostřednictvím svého zmocněnce obsáhlým vyjádřením (15. 12. 2017), které správní orgán prvního stupně správně posoudil jako odvolání a předal je spolu se správním spisem žalovanému. Žalobce své odvolání doplnil dalšími námitkami dne 26. 1. 2018. Žalovaný o odvolání rozhodl dne 4. 4. 2018 tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

13. Žalobce ve své žalobě uplatnil řadu námitek, které formálně rozčlenil do 5 žalobních bodů. Krajský soud konstatuje, že neshledal žádnou z uplatněných žalobních námitek důvodnou. Zároveň předesílá, že při jejich vypořádání sice bude respektovat členění na žalobní body zvolené žalobcem, nepovažuje však za účelné podrobně vyvracet jednotlivé námitky tím způsobem, že by výslovně reagoval na každý dílčí argument žalobce. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je sice povinností správních orgánů a soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, tuto povinnost ale nelze interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou námitku. Podstatné je, aby se soudy vypořádaly se všemi základními námitkami účastníka řízení. Správní orgán či soud mohou na určité námitky reagovat také implicitně, tím, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentují vlastní ucelený argumentační systém. Nelze proto bez dalšího uzavřít, že absence odpovědi na ten či onen argument žalobce v odůvodnění žalovaného rozhodnutí (či rozhodnutí soudu) způsobuje jeho nepřezkoumatelnost. Opačný přístup by totiž mohl vést zejména u velmi obsáhlých podání, případně u podání obsahujících zjevně absurdní

Za správnost vyhotovení: R. V.

námitky, k porušení zásady hospodárnosti řízení (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 – 13, ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 47/2012 – 58, ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012 – 50, bod 21, a ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 36/2013 – 30, bod 41).

Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, opomenuté důkazy

14. Žalobce v tomto bodě poukazoval na řadu námitek, které vznášel již v průběhu správního, resp. odvolacího správního řízení, a které nebyly správními orgány řádně vypořádány, a důkazy navrhované k těmto námitkám byly správními orgány opomenuty. Z tohoto důvodu žalobce označil rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

15. Krajský soud k tomu poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, v němž je vyjádřen právní názor, dle něhož „nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán, resp. soud podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se (toliko) dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat. Přehlédnout pak nelze ani fakt, že správní orgány a soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí.“ Krajský soud se s právě vyjádřeným právním názorem plně ztotožňuje a v jeho světle činí v projednávané věci závěr, že ani skutečnost, že správní orgán prvního stupně, resp. žalovaný nereagovaly ve svých rozhodnutích explicitně na každou dílčí námitku a argument žalobce, nemůže vést k nepřezkoumatelnosti jejich rozhodnutí. Je tomu tak právě proto, že proti námitkám žalobce je na pevných skutkových a důkazních základech vystavěna přesvědčivá právně-argumentační konstrukce, vedle níž námitky žalobce nemohou obstát.

16. Krajský soud má za prokázané, že se žalobce dopustil předmětného přestupku, o naplnění jeho skutkové podstaty nemá pochybnosti. Svědčí o tom celý komplex důkazů, nikoliv pouze izolované skutečnosti. V této souvislosti je třeba upozornit na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2019, č. j. 10 As 36/2019 – 33, z něhož vyplývá, že pro prokázání přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti je zpravidla dostatečné vycházet z oznámení o přestupku, záznamu o přestupku obsahujícího fotografii měřeného vozidla a údaje o provedeném měření a ověřovacího listu silničního radarového rychloměru – tato kombinace podkladů v zásadě poskytuje dostatečné množství informací pro to, aby správní orgán dostál požadavkům § 3 správního řádu, tedy aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Krajský soud se s tímto obecným závěrem ztotožňuje a ve vztahu k nyní projednávané věci konstatuje, že všechny právě vyjmenované podklady (důkazy) jsou součástí správního spisu a správní orgány z nich při svém rozhodování vycházely. Kromě toho vycházely i z dalších podkladů: z mapy místa spáchání přestupku, z protokolu o výslechu policistů, kteří prováděli předmětné měření atd. (viz výše). Dle názoru krajského soudu nelze důvodně pochybovat o správnosti zjištěného skutkového stavu, ani o jeho právním hodnocení.

17. Žalobce zpochybňoval správnost, přesnost a tedy zákonnost měření celou řadou námitek, místy absurdních. Navrhl celou řadu důkazů, které by se však v dané věci jevily jako nadbytečné a nezpůsobilé vyvinit žalobce z odpovědnosti za protiprávní jednání. Naopak neuvedl žádné tvrzení, ani nenavrhl důkaz, který by vyvracel či zpochybňoval důkazy provedené správním orgánem; ty naopak jednoznačně a bez důvodných pochybností prokazují jeho vinu. Nelze legitimně očekávat, že správní orgány budou popřávat sluchu neopodstatněnému a zhusta značně spekulativnímu (a tedy zjevně účelovému) zpochybňování nejrůznějších technických

Za správnost vyhotovení: R. V.

aspektů provedeného měření rychlosti. Stejně tak nelze po správních orgánech požadovat, aby při svém rozhodování vždy odůvodňovaly, proč se v daném případě rozhodly nevyužít různých moderačních oprávnění a jiných dobrodiní zákona, na něž není právní nárok.

Podjatost

18. Žalobce namítal, že v rámci odvolacího řízení vznesl námitku podjatosti proti všem zaměstnancům žalovaného a také proti hejtmanovi kraje. Do dne podání žaloby nebylo o námitce rozhodnuto, a to ani v prvním stupni. Tato skutečnost dle tvrzení žalobce je podstatnou procesní vadou, neboť do rozhodnutí o námitce podjatosti je možno v řízení činit toliko úkony, které nesnesou odkladu.

19. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce skutečně v odvolání vznesl námitku podjatosti „odvolacího správního orgánu, všech jeho zaměstnanců, jakož i hejtmana kraje“. Důvodem, zakládajícím dle tvrzení žalobce podjatost, je to, že se žalobce měl „z důvěryhodného zdroje“ dozvědět, že v rámci žalovaného funguje praxe, kdy jsou úředníci finančně motivováni k tomu, aby vydali co nejvíce rozhodnutí o zamítnutí odvolání, přičemž tento systém má fungovat na příkaz hejtmana kraje.

20. Krajský soud k tomu uvádí následující. Námitka podjatosti je prostředkem k zajištění objektivnosti a nestrannosti řízení; je institutem, do nějž se promítá jednak ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, jednak základní zásady činnosti správních orgánů. Každý účastník správního řízení má možnost domáhat se toho, aby úřední osoba, u níž lze pochybovat o její nestrannosti, byla vyloučena z rozhodování správního orgánu. K naplnění těchto tezí slouží institut námitky podjatosti, upravený v § 14 správního řádu. Současně však právo zpochybnit podjatost úředních osob není a nemůže být uplatňováno bezbřeze, jeho uplatňování v řízení je třeba vždy poměřovat testem proporcionality s dalšími zásadami správního řízení a také s jeho účelem. Je zde především riziko kolize se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení: ta se dostává do popředí zejména v případě, kdy je zjevné, že vznesení námitky podjatosti účastníkem má prvky účelovosti a je zneužíváno jako prostředek procesní obstrukce.

21. V tomto směru lze poukázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2019, č. j. 9 As 70/2019-34, který dospěl k závěru, že ne každá námitka podjatosti je bez dalšího způsobilá zpochybnit nepodjatost rozhodujících úředních osob a ve zcela výjimečných případech ne každá námitka je dokonce způsobilá vyvolat postup podle § 14 odst. 2 (resp. odst. 3) správního řádu. Námitka podjatosti musí být vyhodnocena nikoliv pouze formálně, ale též i po obsahové stránce (v tomto ohledu Nejvyšší správní soud odkázal na svůj dřívější rozsudek ze dne 10. 10. 2018, č. j. 6 As 75/2018 – 83). K tomu Nejvyšší správní soud dodal, že pokud „správní orgán skutečně vyhodnotí podanou námitku jako prima facie nedůvodnou a ani ji tedy nepředloží k rozhodnutí představenému úřední osoby, nese riziko, že podjatost bude nakonec shledána až v rámci opravných prostředků proti rozhodnutí ve věci samé, včetně řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí. Účastníkovi řízení totiž přirozeně zůstává zachováno právo námitku podjatosti rozhodujících úředních osob uplatnit i v rámci opravných prostředků proti meritornímu rozhodnutí.“ Zároveň přitom platí, že ani samotné vydání rozhodnutí vyloučenou úřední osobou obecně nemusí vést ke zrušení napadeného správního rozhodnutí (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2016, č. j. 3 As 15/2016 – 47).

22. Z uvedeného je zřejmé, že procesní postup, kdy je ve věci samé rozhodnuto před vypořádáním námitky podjatosti, tj. jestliže správní orgán nevyčká vyřízení podané námitky podjatosti nadřízeným orgánem, automaticky nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí ve věci. Může však s sebou nést určité riziko, že pokud bude podjatost následně shledána v rámci opravných prostředků proti rozhodnutí ve věci samé, mohlo by ke zrušení napadeného správního rozhodnutí z tohoto důvodu dojít.

Za správnost vyhotovení: R. V.

23. Žalobce tvrdí, že ve věci rozhodovala podjatá úřední osoba, přičemž důvody uvedl v podaném odvolání, v žalobě pak žádné konkrétní důvody neuvedl, pouze odkázal na zmíněné podání. Ze správního spisu se nepodává, že by příslušný orgán (tj. Ministerstvo dopravy) o této námitce rozhodl. Krajský soud podotýká, že z obsahu správního spisu nevyplývají žádné pochybnosti o tom, že by zaměstnanci žalovaného měli mít, s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, takový zájem na výsledku řízení, pro nějž by bylo možné pochybovat o jejich nepodjatosti. Krajský soud však konstatuje, že i kdyby byla následně příslušným orgánem namítaná podjatost shledána, neměla by žádný vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, neboť, jak je v tomto rozsudku uvedeno, rozhodnutí o odvolání při soudním přezkumu obstálo jako věcně správné a žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

24. S ohledem na výše uvedené krajský soud této námitce nepřisvědčil.

Měření rychlosti

25. Žalobce namítal, že přetrvávají pochybnosti o tom, zda bylo měření rychlosti provedeno v souladu s návodem k obsluze měřicího zařízení. Krajský soud tyto pochybnosti nesdílí – oba v řízení vyslechnutí svědci – policisté – shodně vypověděli, že služební vozidlo i radar za účelem měření ustavili podle návodu k obsluze. Z listinných podkladů založených ve správním spise pak vyplývá, že oba dotyční policisté byli k používání měřicího zařízení řádně proškoleni. Nevyvstávají tak žádné pochybnosti o správnosti provedeného měření. Stejně tak z mapy místa měření je zřejmé, že měření nebylo prováděno v zatáčce, nýbrž na rovném úseku.

26. Žalobce dále vyjádřil názor, že správní orgány pochybily, když neumožnili žalobci účastnit se vyhodnocení měření. Tuto námitku shledal soud nedůvodnou, neboť ze spisového materiálu zřetelně vyplývá, že záznam o vyhodnocení snímku radarového měřiče (č. l. 32 správního spisu) byl proveden jako listinný důkaz při ústním jednání, konaném dne 22. 11. 2017. K tomuto jednání byl zmocněnec žalobce řádně předvolán (předvolání mu bylo doručeno do datové schránky dne 3. 11. 2017. Zprávou elektronické pošty, doručenou správnímu orgánu prvního stupně dne 21. 11. 2017, se zmocněnec žalobce z ústního jednání omluvil. Správní orgán prvního stupně proto v souladu s § 80 odst. 4 správního řádu konal ústní jednání v nepřítomnosti obviněného a jeho zmocněnce. Ještě téhož dne, kdy se konalo ústní jednání, tedy 22. 11. 2017, se zmocněnec žalobce dostavil ke správnímu orgánu k nahlížení do spisu – o tom byl sepsán protokol (č. l. 40 správního spisu). Žalobci tak byla (prostřednictvím jeho zmocněnce) poskytnuta plná možnost k uplatnění jeho práv. Právo na účast u ústního jednání, kde mohl být přítomen provedení záznamu o vyhodnocení snímku o vyhodnocení radarového měřiče jako listinného důkazu, mu nebylo odpíráno, žalobce se této účasti dobrovolně vzdal. S předmětným listinným důkazem se pak prostřednictvím svého zmocněnce seznámil při nahlížení do spisu. Žalobcova procesní práva tak nebyla správními orgány nikterak zkrácena.

27. Žalobce dále namítal, že měření bylo nezákonné, neboť bylo prováděno skrytě, a namítal, že se žalovaný nezabýval účelem měření rychlosti a jeho souladem s § 79a zákona o silničním provozu. K této námitce lze uvést, že správní orgány se námitkou nezabývaly správně, neboť jde o námitku zcela irelevantní pro posouzení naplnění skutkové podstaty přestupku, což bylo v daném případě předmětem správního řízení. Zabývat se věcně touto námitkou by tak kolidovalo se zásadou hospodárnosti správního řízení. Argumentace žalobce, že pokud by měření nebylo prováděno skrytě, přispívalo by to více ke zvýšení bezpečnosti provozu v daném místě, je lichá. Otevřeně prováděné měření může totiž přispět ke zvýšení bezpečnosti pouze v daném místě a čase, kdežto skrytě prováděné měření vyvolá v řidiči vědomí, že kdykoli a kdekoli, bez varování, bude-li se dopouštět protiprávního jednání v podobě nedodržení nejvyšší dovolené rychlosti, může být toto jednání odhaleno a řidič za něj může být sankcionován. Takto si pak řidič bude dávat dobrý pozor na dodržení předpisů za každé situace, i tehdy, nebude-li vědět, že je jeho rychlost kontrolována.

Za správnost vyhotovení: R. V.

Rychlostní limit, zavinění

28. Další námitky vznášel žalobce ve vztahu k tomu, že se v místě spáchání přestupku nejednalo o obec, protože neprojel kolem značky „Začátek obce“ a nejednalo se o zastavěné území. V souvislosti s tím pak tvrdil, že nevěděl-li, že projíždí obcí, nemohl jednat zaviněně, porušil-li nejvyšší dovolenou rychlost 50 km/h.

29. Krajský soud k této námitce uvádí, že skutečnost, že přestupek byl spáchán v zastavěném území, vyplývá již ze samotného popisu místa spáchání skutku, kde je uvedeno, že přestupek byl spáchán „u domu č. p. 18“. Tato skutečnost také výslovně vyplývá z výpovědí svědků – policistů, kteří shodně vypověděli, že služební vozidlo k provádění měření zastavili před domem č. p. 18 v obci Verdek. Z mapy místa spáchání přestupku, která byla při ústním jednání ve správním řízení provedena jako listinný důkaz, je pak jasně patrno, že místo spáchání přestupku je uprostřed intravilánu obce Verdek; argument žalobce, že nevěděl, že projíždí zastavěným územím obce, nebo dokonce argument tvrdící, že se o zastavěné území vůbec nejednalo, jsou těmito důkazy jednoznačně vyvraceny. Z mapy vyplývá, že zástavba se v daném místě nachází do 20 metrů od okraje vozovky po obou stranách. Jen stěží si lze představit, že by žalobce takto blízko silnice situované budovy, byť ve snížené viditelnosti, neviděl. Pokud by tomu tak přece jen bylo, výrazně by to zvyšovalo společenskou škodlivost žalobcova jednání, neboť jet rychlostí přes 90 km/h za takto zhoršené viditelnosti by bylo třeba hodnotit jako počínání zvláště nebezpečné a zcela jistě by pak nebylo důvodné uložení sankcí na samých spodních hranicích zákonných sazeb.

30. Pokud jde o námitku neadekvátnosti rychlostního limitu 50 km/h v daném místě, pak je zcela mimo rámec správního řízení i soudního přezkumného řízení se touto námitkou zabývat, natož k ní provádět jakékoli dokazování. Rychlostní limit v obci zásadně nezávisí na úvaze orgánů veřejné správy, nýbrž jej stanoví přímo zákonná úprava; polemizovat s rychlostním limitem tedy nemá žádný procesně relevantní smysl.

Sankce zákazu činnosti

31. Žalobce dále namítal, že mu byl uložen „rozsáhlý“ zákaz činnosti všech motorových vozidel; přitom lze podle žalobce zakázat pouze tu činnost, kterou byl spáchán přestupek. Stejně tak je výrok o trestu podle žalobce neurčitý v tom, že není zřejmé, zda je žalobci zakazováno řídit motorová vozidla jen na pozemních komunikacích, anebo i mimo ně.

32. K této námitce krajský soud uvádí, že formulace „zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel“, použitá ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, je formulací zcela obvyklou a je mimo jakoukoli pochybnost, že žalobci je zakázáno řídit všechna motorová vozidla. S námitkou, zda lze za přestupek spáchaný při řízení motorového vozidla uložit zákaz řízení všech motorových vozidel, se judikatura správních soudů již vypořádala (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2017, č. j. 6 As 22/2017 – 37, nebo ze dne 11. 7. 2018, č. j. 2 As 424/2017 – 39). Z § 14 odst. 1 zákona o přestupcích nelze dovozovat, že by správní orgán nemohl uložit zákaz řízení všech motorových vozidel, ačkoli se žalobce přestupku dopustil při řízení motorového vozidla spadajícího jen do určité skupiny motorových vozidel (a contrario ovšem není ale vyloučeno, aby správní orgán uložil zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel jen pro některou skupinu motorových vozidel – srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2009, č. j. 9 As 7/2009 – 76).

33. Pokud tedy správní orgány uložily zákaz řízení všech motorových vozidel, je takový postup zcela v souladu se zákonem. K námitce žalobce, že mu byl uložen nijak neomezený zákaz řízení motorových vozidel, přestože nelze za údajný přestupek uložit zákaz řídit motorová vozidla mimo pozemní komunikace, krajský soud uvádí, že zákon o silničním provozu zásadně určuje práva a povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích ve smyslu zákona

Za správnost vyhotovení: R. V.

č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Povinnost žalobce dodržet zákaz řídit motorová vozidla uložená rozhodnutím správního orgánu prvního stupně proto z podstaty věci platí pro provoz na pozemních komunikacích.

34. Námitka žalobce, že mu správní orgán nezákonně zúžil možnosti úhrady pokuty a nákladů řízení, je pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí zcela nevýznamná.

K nesouhlasu se zveřejňováním generálií na webu Nejvyššího správního soudu

35. K této části žaloby, která je určena spíše Nejvyššímu správnímu soudu, je třeba konstatovat, že požadavky právního zástupce žalobce byly již vypořádány v jiných soudních rozhodnutích, na něž krajský soud pro stručnost odkazuje – např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 Ans 5/2012 – 29, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. Nao 118/2017 – 145.

V. Závěr a náklady řízení

36. V posuzované věci spočívalo deliktní jednání v překročení nejvyšší povolené rychlosti zjištěné radarovým měřičem Ramer 10C; skutkově se tedy jednalo o naprosto jednoduchý případ. Protiprávní jednání bylo bezpochybně prokázáno listinami založenými ve správním spise i výpověďmi svědků, tyto důkazy jsou ve vzájemném souladu a je možno je považovat za dostačující pro objasnění skutkového stavu věci, neboť tvoří ucelený, logicky provázaný důkazní řetězec, v němž žádný důkaz nezpochybňuje pravost, věrohodnost a přesvědčivost důkazů ostatních. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že správní orgány měly dostatečnou oporu pro odůvodnění svých rozhodnutí ve správním spise a v odůvodnění se věnovaly zhodnocení těchto důkazů. Správní orgány uvedly, z jakých právních předpisů a ustanovení vycházely při svých úvahách. Odůvodnění rozhodnutí naplňují zákonné požadavky a jsou zcela přezkoumatelná.

37. Krajský soud z výše uvedených důvodů shledal, že námitky uplatněné žalobcem jsou nedůvodné. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s.

38. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Za správnost vyhotovení: R. V.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Hradec Králové 30. dubna 2020

Mgr. Tomáš Blažek v. r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: R. V.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru