Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Az 9/2010 - 71Usnesení KSHK ze dne 30.03.2011

Prejudikatura

9 As 24/2007

21 Cad 108/2005 - 8

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Azs 27/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

32 Az 9/2010-71

USNESENÍ

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobkyně O. D., nar. X, zastoupená Mgr. Barborou Kovalovou, advokátkou se sídlem Štefánkova 43a, Praha 5, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.2. 2010, č.j. OAM-418/VL-18-ZA09-2009, ve věci mezinárodní ochrany, takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou ze dne 13.4. 2010 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2010, č. j. OAM-418/VL-18-ZA09-2009, kterým jí nebyla udělena mezinárodní ochrana dle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu). Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.3. 2010. Žalobkyně v žalobě mimo jiné uvádí, že žalobu podává opožděně, neboť „minulý měsíc prodělala závažnou chorobu, která jí zcela znemožnila napadené rozhodnutí převzít včas. Fakticky jí bylo doručeno až dne 6.4. 2010, proto rozhodnutí nemohlo skutečně nabýt právní moci“.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 27.4. 2010 uvedl, že žalobkyně si napadené rozhodnutí fyzicky převzala dne 6.4. 2010. Rozhodnutí nabylo právní moci fikcí v souladu s ustanovením § 24a odst. 2 zákona o azylu dne 12.3. 2010. Podle § 32 odst. 1 zákona o azylu činí lhůta pro podání žaloby 15 dnů, žaloba byla podána až dne 13.4. 2010, tedy opožděně. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu dle § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) odmítl pro její opožděnost.

Z předloženého správního spisu krajský soud zjistil, že písemnou výzvou ze dne 1.3. 2010 byla žalobkyně předvolána k převzetí rozhodnutí ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 12.3. 2010 do místnosti č. 124 v Pobytovém středisku v Kostelci nad Orlicí. V úředním záznamu vedoucí Pobytového střediska v Kostelci nad Orlicí ze dne 1.3. 2010 je uvedeno, že dne 1.3. 2010 byl proveden pokus o

Pokračování 32Az 9 /2010

doručení předvolání k převzetí rozhodnutí do vlastních rukou, přičemž bylo zjištěno,

že žalobkyně se v místě hlášeného pobytu nezdržuje a že dne 26.2. 2010 svévolně opustila Pobytové středisko v Kostelci nad Orlicí. Vzhledem k této skutečnosti bude předvolání k převzetí rozhodnutí doručeno náhradním způsobem ve smyslu § 24 odst. 6 zákona o azylu. Dále je ve spise záznam o doručení písemnosti podle § 24 odst. 6 zákona o azylu s tím, že písemnost byla uložena po dobu 10 dnů v pobytovém středisku a oznámení o uložení písemnosti bylo vyvěšeno dne 1.3. 2010 a svěšeno dne 11.3. 2010. Dále je ve správním spise založena doručenka o předání rozhodnutí, kde žalobkyně potvrzuje převzetí rozhodnutí č.j.: OAM-418/VL-18-ZA09-2009 dne 6.4. 2010.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 5. 2010, č. j. 32 Az 9/2010 – 20 žalobu odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žaloba byla krajskému soudu doručena až po marném uplynutí zákonné lhůty k jejímu podání, když rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci fikcí v souladu s ust. § 24a odst. 2 zákona o azylu dne 12. 3. 2010 a 15-ti denní lhůta pro podání žaloby uplynula v pondělí dne 29. 3. 2010, přičemž žalobkyně podala žalobu až dne 13. 4. 2010, tedy opožděně.

Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž mimo jiné uvedla, že krajský soud vycházel ze skutečnosti, že správní rozhodnutí bylo doručeno fikcí dne 12. 3. 2010 a že od tohoto data běžela lhůta pro podání žaloby. S takovým závěrem žalobkyně nesouhlasila a poukázala na ustanovení § 24 odst. 1 a 2 zákona o azylu. Vytkla krajskému soudu, že nezkoumal, zda ministerstvo doručovalo rozhodnutí na správnou adresu, a navíc se vůbec nezabývalo žalobní námitkou, že se v době doručování v místě pobytu nezdržovala, protože byla vážně nemocná a musela vyhledat lékařské ošetření. Poukázala na ust. § 24 odst. 4 zákona o azylu s tím, že námitku vznesla v zákonem stanovené lhůtě v žalobě, která byla podána k poštovní přepravě dne 13. 4. 2010. Rovněž jí není jasné, na základě jaké skutečnosti dospěl krajský soud k závěru, že svévolně opustila pobytové zařízení. Skutečnost, že si dne 6. 4. 2010 osobně písemnou zásilku převzala, svědčí o opaku. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání.

Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 2.9. 2010, čj. 7 Azs 36/2010-50 kasační stížnosti žalobkyně vyhověl, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně krajskému soudu uložil, aby v novém rozhodnutí o věci samé rozhodl i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.)

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se krajský soud vůbec nevypořádal se žalobní námitkou ohledně opožděného podání žaloby, v níž žalobkyně tvrdí, že pro závažnou chorobu, jíž prodělala minulý měsíc, nemohla napadené správní rozhodnutí převzít včas. I když tato námitka nebyla blíže specifikována, bylo podle názoru Nejvyššího správního soudu na místě, aby krajský soud vyzval žalobkyni k předložení dokladu o případné hospitalizaci nebo léčbě, které jí měly zabránit v řádném převzetí správního rozhodnutí a ve včasném podání žaloby, a poté zjištěné skutečnosti vyhodnotil. Pokud by se skutečně jednalo o závažnou příčinu, pro níž se žalobkyně v době doručování výzvy k převzetí písemnosti nezdržovala v pobytovém Pokračování 32Az 9 /2010

zařízení, což krajský soud nezjistil, nelze podle Nejvyššího správního soudu dospět

k závěru, že šlo o svévolné opuštění pobytového zařízení. Mohlo také jít o dočasnou nepřítomnost žalobkyně v místě hlášeného pobytu ze závažnějších důvodů. V důsledku této pochybnosti nelze proto dosud tvrdit, že žalobkyni bylo řádně doručeno napadené správní rozhodnutí. Krajský soud tuto pochybnost neodstranil a zatížil tak řízení před soudem vadou, jež mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí žalobního podání ve smyslu ust. § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Současně krajskému soudu uložil, aby se v dalším řízení zabýval žalobní námitkou v níž žalobkyně uvádí, že jí závažná choroba zcela znemožnila převzít si řádně a včas správní rozhodnutí. Teprve na základě doplnění řízení může krajský soud ve věci znovu rozhodnout.

Po vrácení věci krajský soud v novém řízení dle závazného pokynu Nejvyššího správního soudu opakovaně vyzýval žalobkyni prostřednictvím její zástupkyně k předložení věrohodného dokladu o závažném onemocnění, hospitalizaci v nemocnici, případně léčby v rozhodném období, které jí dle jejího žalobního tvrzení měly zabránit v řádném převzetí správního rozhodnutí a ve včasném podání žaloby. K žádosti zástupkyně žalobkyně soud prodloužil lhůtu k předložení požadovaného dokladu do 30.11. 2010, leč i tato lhůta uplynula marně. Žalobkyně ani na další urgenci soudu nereagovala a do dnešního dne soudu nepředložila žádný doklad, kterým by prokázala skutečnosti tvrzené v žalobě, které jí bránily v řádném převzetí napadeného správního rozhodnutí a ve včasném podání žaloby.

Krajský soud připomíná, že základním předpokladem pro věcné přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu, je včasné podání žaloby proti tomuto rozhodnutí u příslušného orgánu.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.

Dle ustanovení § 72 odst. 4 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty pro podání žaloby prominout.

Zákon o azylu, který je zvláštním zákonem ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 s. ř. s., upravuje lhůtu pro podání žaloby odlišně. Dle § 32 odst. 1 zákona o azylu lze žalobu proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Podle § 31a zákona o azylu rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany nabývá právní moci dnem doručení.

Podle § 24a odst. 1 zákona o azylu se stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí doručí účastníku řízení v místě a čase stanoveném v písemné výzvě k převzetí rozhodnutí.

Podle odst. 2 cit. ustanovení platí, že nedostaví-li se žadatel o udělení mezinárodní ochrany k převzetí rozhodnutí v den ve výzvě uvedený, ač mu výzva Pokračování 32Az 9/2010

byla doručena, je den k převzetí rozhodnutí ve výzvě uvedený považován za den, kdy je rozhodnutí žadateli o udělení mezinárodní ochrany doručeno.

Podle § 24 odst. 4 zákona o azylu ve znění účinném v době rozhodování správního orgánu, platí, že nemohl-li si žadatel o udělení mezinárodní ochrany pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může namítnout překážku v doručování do 15 dnů ode dne, kdy pominula. Ve stejné lhůtě musí žadatel o udělení mezinárodní ochrany písemnost převzít. Překážku lze namítnout do 1 roku ode dne uložení písemnosti.

Na žalobou napadeném rozhodnutí je vyznačeno, že rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.3. 2010. Den nabytí právní moci, resp. den doručení rozhodnutí žalobkyni je důležitý pro posouzení včasnosti podání žaloby. Z výše uvedeného vyplývá, že zákon o azylu v ustanovení § 24 stanoví pravidla pro doručování písemností žadateli o udělení mezinárodní ochrany a v ustanovení § 24a pravidla pro doručení rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že v době doručení písemnosti - výzvy k převzetí rozhodnutí nebyl pobyt žalobkyně znám, doručil žalovaný předmětnou písemnost v souladu s ustanovením § 24 odst. 6 zákona o azylu ve znění účinném v době rozhodování správního orgánu, podle kterého se písemnost určená žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jehož pobyt není znám, uloží po dobu 10 dnů v přijímacím nebo pobytovém středisku, kde je žadatel o udělení mezinárodní ochrany hlášen k pobytu, nebo, je-li hlášen k pobytu mimo azylové zařízení, v ministerstvem určeném azylovém zařízení, které je nejblíže místu jeho hlášeného pobytu. Oznámení o uložení písemnosti se vyvěsí v přijímacím nebo pobytovém středisku na úřední desce. Poslední den této lhůty je dnem doručení.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobkyně žádným způsobem soudu neprokázala, že by jí nějaká závažná příčina bránila v tom, že se v době doručování výzvy k převzetí rozhodnutí nezdržovala v místě hlášeného pobytu (pobytovém středisku). Neprokázala tak překážku v doručování ve smyslu ustanovení § 24 odst. 4 zákona o azylu ve znění účinném v době rozhodování správního orgánu. (Poznámka soudu: zákonem č. 427/2010 Sb., kterým byl novelizován zákon o azylu, bylo ustanovení § 24 odst. 4 zákona o azylu s účinností od 1.1. 2011 zrušeno).

Krajský soud proto dospěl ke stejnému závěru jako ve svém rozhodnutí ze dne 24. 5. 2010, č.j. 32 Az 9/2010-20, tedy, že žalovaný doručil žalobou napadené správní rozhodnutí v souladu s ustanovením § 24a odst. 2 zákona o azylu. Dnem doručení rozhodnutí a dnem nabytí právní moci rozhodnutí je den 12.3. 2010. Žalovaný při doručování rozhodnutí postupoval v souladu se zákonem. Vlastní převzetí rozhodnutí žalobkyní až dne 6.4. 2010 je již bez vlivu na právní moc tohoto rozhodnutí.

Podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona o azylu a § 40 odst. 1, 2, 3, a 4 s. ř. s. bylo posledním dnem patnáctidenní lhůty pro podání žaloby pondělí dne 29. března. 2010. Žaloba byla Krajskému soudu v Hradci Králové doručena až dne 14.4. 2010 ( k poštovní přepravě předána dne 13.4. 2010) a je zcela nepochybné, že byla

Pokračování 32Az 9/2010

podána po marném uplynutí zákonné lhůty pro podání žaloby, jejíž zmeškání nelze prominout.

Je proto nepochybné, že žalobkyně podala žalobu opožděně, a proto se krajský soud nemohl zabývat věcnou správností a zákonností rozhodnutí samotného a nezbylo mu, než žalobu podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítnout.

Výrokem II. soud rozhodl jak o náhradě nákladů řízení před krajským soudem, tak i o náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem, a to podle konečného výsledku v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 30. března 2011

JUDr. Ivona Šubrtová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru